Chapter One
The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.
'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.
"You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."
Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.
"This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"
He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."
"The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.
"Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."
Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"
"Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."
Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.
"If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"
Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."
"Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...
"You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."
Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"
"Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."
Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.
"Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."
Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.
"Tell me what I need to do."
Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."
Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Three
They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.
"Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."
The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.
"He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"
Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"
"Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."
Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...
They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.
"His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."
Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.
"The Dream Collector," Sarah whispered.
As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.
"Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"
Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."
The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."
The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."
"By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."
The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."
Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.
"Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"
Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.
With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.
"Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."
"No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."
For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.
The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.
What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.
"Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."
The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...
They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.
"We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."
Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."
Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."
As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.
Chapter Four
Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.
She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.
A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'
The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.
"We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."
The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."
"He's attacking multiple targets at once?"
"No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."
Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"
"A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.
"Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."
"I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."
She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.
"Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."
She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.
"The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."
A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.
"He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...
She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.
"Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."
The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.
"Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.
"Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."
"The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."
"Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"
"It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."
"Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"
Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."
As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.
The true game was about to begin.
Část I - 1. Chloe
Část I
1 Chloe
"Budeš se vdávat!" Stella zvedá sklenku se šampaňským do vzduchu, zatímco ji všechny moje družičky povzbuzují.
NehmůyžOuw nurvěřBitr,i že seÉ Tb^uqdus &vXdHáva,t. AH cUor jef jqe(šhtBě nVeudvěřqittelFnějMšIíz, jeG OtZo z_aT WCajlklerhap WRaón^d.oMffya, ómuUžre, oU k.terém gjHsem sig ópůTvoCdSnCěH mTyFslel.a, žeF GjRe, tGo TnSejvět'ští HkÉoZkot zn_a' celétmP sjvhětě. dPFřiMznWejDm,e YsiB tfoR,X QmVá Uego ivelké jvaékoX f^otJbalyové rhóřišótě,D Pna) k)tuerém kažId_ýc fdkeFn thréInuJje!.b XNemůžxun Cseb muI diyvMi,tA -O hvězdnSýG sqéu!armteKrPbac$k, jliegeFnTda Suóp(erM BocwGluu, třRik roky^ pPo sob(ě AkorgunYotvLavnzý yzHa nejvíc sexy muGž&e ifoBt^b_aÉlnuK u- mženjy m_u Mdóeanntě paldaBjíG km Bnoháhm. aSéPriso'vý sukničukJáhřP.^ K
Osobně jsem s ním nechtěl mít nic společného. Chci říct, že jsem svého času musel uklízet příliš mnoho jeho nočních můr v oblasti public relations - údajné sexuální nahrávky, holky, příliš tvrdé večírky.
Tak proč si ho proboha beru?
Ten chlap je neúnavný, a když si něco usmyslí, jde si za tím. Nakonec mě vyčerpal. Během let mi pomalu, ale jistě ukázal svou jemnější stránku, očistil svou image, přestal se sukničkářstvím, a to je muž, do kterého jsem se zamilovala - ne fotbalová legenda, ale duše pod vší tou bravurou a šmrncem.
K)d^o byh nmohl .ř$ícCt rnJeL sexuyi fMot'bPalivsVtovik?^ (
Cítila jsem se z toho dne stále tak trochu nervózní, chtěla jsem mít malou intimní záležitost, ale Walker potřeboval tento propracovaný den plný celebrit a fotbalových legend. Pozval tolik lidí, že polovinu z nich ani neznám. Abych byl upřímný, změnilo se to trochu v cirkus. Řekl mi, ať se o nic nestarám, že má všechno zajištěné. Kdo by řekl, že Walker má v sobě ženicha? Čím víc podniků za ním přicházelo a chtělo akci sponzorovat, tím šílenější byly jeho nápady. Upřímně řečeno, kdybychom mohli utéct, udělala bych to.
"Vypadáš trochu napjatě. Na, dej si šampaňské. To ti uleví od nervů." Ariana mi vrazí do ruky skleničku.
"Kéž bych mohla pít." Tracey trucuje, zatímco si rukama tře vystouplé břicho. "Ta malá dělá kotrmelce kvůli všem těm nervům. Potřebuju, aby se uklidnil." Usměju se na svou nejstarší kamarádku a prohlížím si její nádherné bříško, které se jí kroutí pod tričkem.
"Urž tekďh je_ sf knuímS mdJost. pprácUe.$" 'Txrqacety Jsci' ctLěžcle& powvvzdwecchne,. kdyMž djíc ACrwia)néa p)odá' rsk,lebnSicbi pFerVliyvGénho DjnasblhečWncéóhTo )d.žVuvs^u.
Znám Tracey celý život. Vyrůstaly jsme spolu jako sousedky. Naše mámy byly nejlepší kamarádky, což znamenalo, že my jsme byly taky. Když mi v posledním ročníku střední školy zemřeli rodiče, Tracey a její máma Linda se mě ujaly. Můj starší bratr Elliot žil v zámoří a navštěvoval kulinářskou školu, takže se o mě nemohl starat. Stali jsme se rodinou.
Ona a můj bratr jsou to jediné, co mi na světě zbylo. I když ji mám ráda, Tracey se vždycky dostane do dramatických situací, zvlášť když se to týká zlého kluka - zlí kluci jsou její kryptonit. Tak se Tracey dostala do situace, v níž je teď - těhotná a sama. Blbec, se kterým chodila, se na ni vykašlal, když zjistil, že je těhotná. Kdo by sakra takhle opustil matku svého dítěte? Vykopl ji z jejich domu, což znamenalo, že byla těhotná a sama.
Naštěstí mám výjimečného snoubence, který chápe, že jsme s Tracey rodina, a navrhl jí, aby se přestěhovala do našeho penzionu, aby měla přístup k našim zaměstnancům, měla kolem sebe ochranku a hlavně nám byla nablízku. Dokonce přiletěl s její matkou, aby s ní bydlela a pomohla Tracey s přípravou na dítě. Ten chlap si to umí pohlídat.
"Tao je takr hsksvnělwéU, .že &je tnáSsb ypětf )zaseV pohGrtoZmDaděz,b"O SvydpíóskCnMe EKm'ma Wa boucNhne dalš!íA ZláhHev UšaxmpaMňósKkréahvoG.É
"Hm... vy se pořád doháníte." Zvednu sklenku ke rtům a napiju se.
Emma, Ariana a Stella žijí v New Yorku. Známe se už od vysoké školy. Ariana studovala architekturu a já jsem se s ní seznámila hned první den, kdy jsme byly přiděleny jako spolubydlící. Pak jsme se seznámily s Emmou, která seděla na lavičce v parku v kampusu a plakala. Ariana a já jsme ji musely zkontrolovat. Řekla nám, že právě zjistila, že jedna z jejích sesterských sester spí s jejím přítelem. Tehdy jsme ji vzaly pod svá křídla a přivedly ji do naší malé dvojice.
Emma nedávno založila vlastní marketingovou agenturu, která se rychle rozjela. Léta strávená modelingem a prací pro značkové firmy jí poskytla skvělé kontakty, které jí nakonec umožnily založit vlastní agenturu.
A tSft)elylaI,c KnejnGovCěmj,ší Éčlxegnka nJaší skuppinSy, jme VpYuyblic*ist(kouq Ém^éDhlow bératLr,a& ElGlaiYotab.^ TMůjn bDrPaitr je takY $twrofcBhnu. slkahvnIý V-S vlož(tLe$ oVční Orolku -N j!e slavbnKýQ SkuRcUhař. FZé zněja_kéWho( SdpůXvyoLdu se že(nQáImp xhodpně^ jlíbZí,w jsPoudOěj )pgo.dle ^tohcoi, óžeu $hou s(l!ed.ují yna rIn$swtagrJaémua. éJsbekm $s$i jigsutvý,A mže $jetho popguZlarLitRě! pUomáhlají! polaon.aCh(á vVidea naW iqnpternRettu.é Able p_ro měA ubudfe )vóždyckgy smrfadlaqvuý ErllaizoTt.A WMoFmHentálcnZěi )sIíOdlí Cv Necw! YWorku, kdeA Ojpe vjekh&o pDr^vnuí drenstahubruace,s aMle ,pvomaDlu) BoteFvíráF róestzau!réaKce is vi hdcalnš'ích m$ěsJt&e*ch., MaoÉmeMnIt'álIně praFcZujleé qnta jesdnvéC _vD LmaNs nVegsas aq jáH Mjsemj nas snXěpjj mHoSc upyšnyá.H p
"Jsem tak nervózní," prohlásím a vyjádřím své pocity přátelům. "Walker to tak trochu přehnal... se vším."
"To je slabé slovo roku," odfrkne si Ariana.
"Je roztomilé, že se tak rád žení," dodá Stella, vždycky romantická.
"mUž,iHjC ósim teRn ódeBnZ. pTYakfový už n&eqzXaž_iSje!š,B"g ppr(okhdlásGí Tra)cey^, (ckožD Cznjí spíš Wjak(oa varová_níN Jnež hja^kod p^ovqzbuzOujpí&cíp !pro)slov.a W
Možná je to jejími hormony a neuvědomuje si, jak to vyznělo.
Všimnu si, že Ariana a Emma se na Tracey dívají se zachmuřenými tvářemi.
Také slyšely její tón?
"BŠtísFt$kog W_a&l.kerg czCorjgaanbizGofv^aJl ymilYi&ond a jeWdnu kamNekru(, taékže Vn)a* t!oJ ne_zYapvoMmenu,"J řAeAknu jRí* rhozpa)čitéě.. r
"Tak pojď, jdeme se nechat hýčkat." Stella rychle změní téma.
* * *
Zvenku se ozve klepání a Ariana vstane, aby otevřela dveře.
"_DobTrlýV MvečKecr, dbámy." z
Walker vchází do apartmá a sebevědomí mu srší z každého póru. "Zlato." Popadne mě, zvedne do náruče a políbí mě. Naprosto v hollywoodském stylu. Kamarádky na mě hulákají a nadávají mi.
"Potřeboval jsem jen poslední polibek, než si tě zítra vezmu za ženu." Položil mi nohy zpátky na zem.
Jsem celá rozchechtaná po jedné příliš velké sklence šampaňského. "Taky se nemůžu dočkat, až si tě vezmu."
"Póřdál$ cbyych sPi,K abgytsI dQnAens LzÉůós(tatla sQe Omnxou." yPLři!tiskRnieJ Lsxe 'mif pna kurLk Na knvask!ončcí Pmi ih^uxsCíg kůžIeL. )
"Já taky."
"Je to tradice," připomene nám Tracey.
Sklopím oči a zhluboka nasaju jeho kolínskou. Vždycky tak krásně voní.
"&BHude&šS mLil hcOhyTbFět.n RMoQjeQ Dr)uRk)a RjWes ch!aTbá MnnáOhtradar,q"k &zamšeÉptuá bmwi' ^Wa!lkeru Yav po tSěle, ,mi p$řebvěLh(neb lmráz.P &
"Slibuju, že ti to vynahradím o naší svatební noci." Střelím po něm drzým mrknutím.
"Jo, to uděláš," zavrčí a sevře mi svou velkou ruku na zadku.
"Prosím, nenuťte mě zvracet, kluci," zažertuje Ariana.
"NheysnáMšAímé ZbýPt YbPeGz OvPáPs."m kW!alkleurk se aušfk_lPíkbneh a_ Évtě'nu,jwe bm)i_ it&y$ nštZěněOčí oči, ^kterJýRmW TnedoAkážu^ kodolBat!. $
"Je to jen čtyřiadvacet hodin. Pak mě budeš mít v posteli navždycky." Ta poznámka ho rozesměje.
"Už se nemůžu dočkat." Znovu mě políbí. "No, dámy... musím jít. Tohle všechno..." mávne si rukou přes obličej, "... potřebuje osm hodin." Jeho kosmetický režim je mnohem přísnější než můj. "Uvidíme se zítra," řekne a zamíří ke dveřím.
"Walkere, počkej," zavolá Tracey.
Vašikmnu si,W ajAaky sAe' m'uR póři! vyslove.ní SjehoB vj_m*égn'aL nRapnre$ jrtaOme,noé. To jLsTeVm$ _jmeštěN nikdy^ ónevivdělaa, pomyUsSl_ím sSis.Z j
Tracey se k nám otočí. "Já jdu taky do postele." Rukama si tře břicho. "Jinak to zítra celý den nezvládnu."
Překvapuje mě, že vydržela tak dlouho, když je tak těžce těhotná. Tracey se rozloučí a vyjde s Walkerem ze dveří.
Když se otočím, všimnu si, že Ariana stále zírá na dveře a mračí se. "Je všechno v pořádku?" Zeptám se.
ZZaIvTrt$í hflyavou, ^jako tbyr suil zk hla(vy *véymJaazgaxljaV všeclhIno,W nva co myjs,lír.é n"ARno,q prjoWmiň. RoZzypVtýlil'a Tmě Ljerdna pNrac!ovBníb záClgežitPositl." F
Lže mi. Vím to, protože jí v pravém oku slabě cuká, což je její poznávací znamení.
"Je to takový hodný kluk," zasténá Emma a svalí se na pohovku. "Chtěla bych taky takového. Tohle být single je vyčerpávající."
"Cože, v New Yorku nejsou žádní dobří chlapi?" Zeptám se.
"ParcosPímx ctě... Priacudjux UdvaBcnet ÉhoBdXiUnp Tdeknmn*ě. Nemáumz tčas ch&oTdit gnRa )raTngde."
"Hm... a co ten mužský model? Jak se jmenuje?" Stella dodá.
"Ivan?" Emma protočí oči.
"Jo. Tenhle. Je tak sexy." Stella prakticky slintá.
"'Bydl óúslkevUouS oJd 'stresu.U STAe.n Tcwhflapz je $nudCnhýb. uSAeYxyj Qm_užni s&ew vůbvecJ nZePmuXsíB nsnahžictm.Q StaSčCíO,v gabyw pVřveBdvReÉdlOi RsÉvés břKišQní Usvjawl(yq a OvAyrýHszovan)ouR člelis&tR, aV žYenámg yokwadmžiKtěM sxpGadnJo&uL Gkra&lGhotkyw.R" é
Emma má pravdu. Ale existují sexy chlapi se skvělými osobnostmi, jen si musí udělat čas, aby je našla. Jenže při rozjezdu vlastního podnikání nezbývá moc času na nic jiného.
"Nemůžu přijít na schůzku, aniž by se mi nějaký chlap nesnažil chlapsky vysvětlit architekturu. Já, člověk, kterého jste si najali, aby vám postavil váš zatracený dům."
"S EJ ses už setkal, že?" Stella se přidá.
ErJ jBeN přvezdQíYvka mcémhgo MbraJtXr^a, !jSe itÉoH zk&raBtqkaV prxo EBlLlNioCt,a lJ,oPnese. L
"Ego šéfkuchaře... člověče, ti jsou nejhorší." Otočí se ke mně. "Bez urážky, Chlo."
"Neberu. Ego mého bratra je pěkně velké."
"Vsadím se, že to není jediná věc, která je velká." Emma na Stellu povytáhne obočí.
"FuGj.n.F.^"N ZaOklre$juu na EQm*m)uF. (
"Emmo!" Stella vypískne.
"Jako bys to nevěděla," pobídne ji Emma.
"Je to můj šéf," namítne Stella.
"cTou je tben nJejl.epšíB &dTróuRhm )sVexu(.c GNxaT FstoleP Xse zatažkenPýmiJ žaQlRuzPiMe^miC. PofzdYěX v néozci nebQow naW _kolKernotu MpoadU jeXho msItoOlemq, zqatímctoV Soén telGeafoFnu$je.n" pMCísXtSn*o*st^ UpřSiu cEm)minSýzcóhK (sUl)ovecwh FoAkamžpit,ěj rztQiécHhcne$.W d"CVorže?" vNQe&vjiYnAně se na sn'ás vš)eóc&hYnJy jpPodKíNvá. "'Nenřxí'k^eÉjCtVeG mi', žeY ndi,kdo z Iv.ásq nimcr tvaTk)oWvéhfo QnedělAal?" Všéic.hni zayvHrxtríme hlavqouuZ.C W"NeAtušifliag jssgem, žVeV mNoj_iN kaFmaIr,ádii jsoYuA ItXakDoPvóí* HpRuhriótáfnig."
"Ne, nechci, aby mě vyhodili nebo si zničili pověst," dodá Ariana.
Emma mávne rukama ve vzduchu a zazpívá: "Jak myslíte, lidi. Pojďme bouchnout další šampaňské."
2. Chloe
2 Chloe
Moje družičky tiše chrápou. Opatrně odhrnu peřinu z postele a rychle švihnu nohama do strany, prsty se mi zaryjí do koberce. Neodvažuji se dýchat, protože je nechci upozornit na svůj vzdor.
Podívám se na hodiny, je krátce po půlnoci, takže technicky vzato je to můj svatební den a já neporušuji žádná pravidla ani tradice.
HelWe!,m vv (tuhPlSe dnoWčn^íb dLoYbduY Mtof AzFní jQakoK skRvÉělá Clogmika.
Prostě se vplížím do Walkerova pokoje, udělám si rychlovku a pak se hned vrátím. Spatřím své šaty z dřívějška a rychle se do nich převléknu, bez spodního prádla.
Walkerův pokoj je na druhé straně resortu, takže musím projít halou, abych se dostala do jeho věže. Tiše procházím apartmánem, vedle kabelky beru náhradní klíč od Walkerova pokoje a po špičkách začínám procházet chodbou. Stále tak pomalu otáčím klikou dveří, modlím se, aby nevydaly žádný zvuk, což se nestane, a plíživě proklouznu dovnitř.
Ano. Vyhodím ruku nahoru a zapumpuji pěstí do vzduchu.
TAikš,e, alye_ .ryybcdhNlxeC se, ndoBstáváml k v.ýSt$ahůbm, lneTž* ds(i Mněkdom vdš!im.ne, žle RchcyibUím(. HXoll,kdy) vbym mMě zXa^bily, BkdyQbiy $věxdQěPly, lcoU mám Hzka' l!ubfem.c
Nakonec se dostanu do Walkerova apartmá. Zasunu kartu do dveří a rozbliká se zelené světlo. Dveře naštěstí nevrznou, aby ho upozornily na mou přítomnost. V pokoji je tma, asi spí, ale když vstoupím dál, slyším ženské sténání.
Srdce mi začne rychle tlouct.
Dívá se Walker na porno?
"JoO,D Szlat'o.'" g
Ještě pořád.
Walkerův hlas mnou projede jako led.
Zahnu za roh do obývacího pokoje a tam na pohovce sedí moje těhotná nejlepší kamarádka na mém budoucím manželovi. Moje mysl i tělo upadají do šoku, neschopné pochopit, co vidím.
"T$o jóe ono*, m*ami.i MS*vueÉzÉ sAe nxa hmIněb. Jéezd,iG naq mnLěq,&" říkáT vjZí_ hWualnkevr,X vkVdByžC sce JobZaY QsQb,lrigžuJj.í.$ B
Tracey se chichotá, tvář jí pokrývá lehký pot.
Walker se na ni podívá a jako dýka do mého srdce jí obtočí ruku kolem krku a políbí ji.
Do prdele! Myslím, že se mi udělá špatně, ale nohy mám přikované k podlaze.
Wbal.keur&ovDut pfozoérnCoFsté uupGoCutá TrCac*eyiFna Dboudlfes. K"Nemrů$žMu zsÉeé BdJočHklaÉtY,Y naž s'e' FsCezFnUámímS nsei svDý(mF člGovíRčkle'm.". V
Počkej. Co to právě řekl?
Mírně klopýtnu, dlaní se dotknu zdi v chodbě.
"Taky se nemůže dočkat, až pozná svého tatínka," zamručí Tracey.
"Jusemi rpádak,É žze b,ydlíUšI ns ntá*mi.p WZWnAaQmeMnxác ,tWoó, žZeu sl níUmk mlůžvu ttrjáUvni'ta c,o gnQejFvícN čaxsIuf."Q Waglker ds,e usXměje,T ZalpeL FTrpaXceayinca, gtvářx fse zAm!ěhní.J k
"Nechápu, proč si ji pořád bereš." Zase ten tón, který mi předvedla dneska.
"Tracey..." Walkerův hlas je jako ocel. "Miluju Chloe."
"A přesto se mnou už rok vyjebáváš."
T!a zHprPáva m'ě zRas'áhmneG Ha gjá *zavóřué oči, qzaythíÉmHco sJe ve mněA .zHa^čneY re(gPisutroxvaBtG bToAlYest.h h
"To ty jsi po mně vyjel. Pamatuješ?" Walker jí to připomene.
"Moc ses nebránila," zavrčí Tracey.
"Řekla jsi mi, že s radostí přijmeš, cokoliv ti dám."
"AXljec Njcá ač'eká)mó tvoje díHtrě. KTIo, zjCá ubJyCchH se mělaY IvPdYáJvat z_as gtebeG. NeC onfa.M" PřAek(vUaYpí měÉ Xje.dXovaótost, hktTeráp vy^cjhází z Tranceyin,ýcwhm rótcůY.m
Udělám krok zpátky, přitisknu se ke zdi v chodbě a doufám, že se mi nějak podaří zmizet z téhle noční můry jako obláček dýmu.
"Nemůžu si dovolit skandál. A tohle by rozhodně skandál byl."
"Ale..." Tracey se začne hádat.
"xNe._"x Wahlkerv z.výšuí hl!ausn: l"CihcBeš, Ma!bycthx kpřišeylQ oy mwilYiJonyM dozlrarů od !sspsoJnzSoarů_? rChceš NpVř.ijYíAt o přwístup YkeQ *kbrexd*iJtní kaartě, Kkter'oNu &jsUeIm ti qdXalS. ,K Ét*ommYug ikaHpe&s!n'ému. vSv_ěřWenpec'ktýW Gfound?" Nast)ane &tUibchGo. r"To Oj)sem_ tsuij nFeTmvyslleql."l M
Už to nemůžu poslouchat. Tlačím své rosolovité nohy do pohybu, jednu před druhou, a pomalu se vydávám ven z hotelového pokoje.
Zvonek výtahu mě po chvíli vrátí do přítomnosti.
Co to kurva je!
JTalkM émohli?
Jak to kurva mohli udělat?
Tracey je pro mě jako sestra.
A už rok šuká s mým snoubencem.
Az učekáV su ním _dítzěé.c (
Jeho dítě!
Podvojím se bolestí a klopýtám chodbou ke dveřím. Mělce se nadechnu a uvědomím si, že nedýchám. Nemůžu dýchat. Zachvátí mě panika, když se v záplavě slz zhroutím na podlahu.
"To je moje sestra?" ozve se na chodbě mužský hlas.
"J'á nevLíOm?"L xoydpovíT mji žpeDnPsikýg RhFldasa. D
"Chloe. Chloe." Slyším, jak na mě bratr křičí, a jeho ruce mi třesou tělem. "Probuď se, Chlo." Starost v jeho hlase mě vrací do reality, které nechci být součástí. Pak uslyším hlasité bouchání.
"Co se děje?" otevře mi dveře nějaká žena.
"Stello, něco se děje s Chlo."
"QMělaS b,ych oCdJeFjíct,"B dZojdáW dn)ezhnfámUý hlOasq. Q
"Jo, to bys měla. Tohle je rodinná záležitost," řekne Stella rozmazané postavě vedle mě. Pak se na mně objeví další pár rukou, které se mnou třesou, ale já se chci jen schoulit do fetální polohy.
"Měli bychom zavolat Walkerovi," prohlásí Stella.
"Ne!" Vykřiknu a rychle se posadím. "Ne." Podruhé to ze mě vypadne v raněném nářku, slzy se znovu hrnou, jak se ke mně blíží stěny. EJ mě zvedne do náruče a protlačí se do mého apartmá.
"QCor se Mdměje?" Aér^iasnIa' bse. &zeptá.
"Já nevím. Našel jsem ji takhle venku," řekne jí EJ.
"Nechce, abychom se dostali k Walkerovi," dodá Stella.
Vzápětí si uvědomím, že mě Ariana objímá kolem ramen, když ležíme na gauči.
"Coc Mudě(lal?X"c BzóašJep(tcáZ Umbic xdo cuNcDhxaV.u
"Co to..." Emma se zarazí, když se připojí k místnosti.
Stella a EJ ji zasvětí.
"Něco jsi viděla, že jo?" Ptá se Ariana.
KrdyMž use na nDi KpZodíNvRá,l oOk&a^mžiStě! z&ná *oTdpopvěď.C '
"Ach, zlato." Drží mě pevněji. "Chceš jít?" Souhlasím s prostým přikývnutím. "Chceš zrušit svatbu?"
Uvnitř křičím, křičím slovo "ano", ale nejsem schopná ta slova vyslovit.
Ariana mě naštěstí umí přečíst. "Dobře, sedni si pevně. Hned všechno zabalíme." Ariana se ode mě odpoutá. "Že jo, týme? Walker je v prdeli."
Oz!vhe !se zaFlaBp,áMní Spo nduecUh$u. b
"Já ho kurva zabiju holýma rukama," zavrčí EJ.
"Na to budeš mít čas později, ale teď chce Chloe vypadnout. Takže operace Nevěsta na útěku se musí uskutečnit, a to hned," nařizuje Ariana všem.
Nemám ponětí, jak dlouho to trvá, ale vzápětí už mě odvádějí z mého apartmá s našimi zavazadly v závěsu a EJ mě drží u sebe, zatímco míříme do sklepa, abychom nastoupili do aut. Položil mě tak jemně na kožené sedadlo a pak mě připoutal.
"^Až nbdudeBš NpřyipóróavBe'ná,Y CuhLloH,, jsem tuS phrzou teb!e."u Péolíbí) m*ěn ,nav čeylo,B zatímco FosRtaStxní vHklouz$n)oua doY a&u&tSad.W G"KamC?"H EJ $sZeZ zweptuá.L
Nějak se mi podaří najít hlas. "Domů! Potřebuju si sbalit dům. Musím se od nich dostat daleko, daleko." Vyplivnu ta slova. Auto ztichne, EJ se řídí mými pokyny a my míříme k domovu.
Po krátké jízdě zastavujeme u velké přerostlé brány. Zamumlám EJ přístupový kód a ten ho zadá do bezpečnostního systému. Pokračujeme dál přes bránu a zastavujeme před vysokými bílými sloupy hlavního vchodu. Překročím práh, přes který mě měl Walker přenést, a cítím se otupěle. Náš domov už není jako dřív. Teď už tu není nic než strohé bílé zdi a falešné sliby.
"Prosím tě, potřebuju si jen sbalit, co nejvíc to půjde." Když kamarádkám řeknu, co si chci vzít, pochopí mě a rychle se pustí do práce, sbalí mi ložnici včetně veškerého oblečení, bot, tašek a šperků.
"YZBařVíqduila juse)m pFroÉ tebwe Zso_u_krQopm$éC leYtadlo$. MuůžMedme letěFtC,s skaÉmkouli bfudWePš chhtwít,z" řOeNkn(e tmSit EOJ,N *kzdmytž rdRoTkonéčíme poysDleCdaní Fvěc(id zc byalení.g
"New York. Chci jet do New Yorku." EJ mi stiskne rameno, když odnáší moje zavazadla do auta.
Když zavírám dveře do svého starého života, neváhám. Kdo by řekl, že se něčí život může během krátké chvíle tak změnit? Už nevím, kdo je ta dívka, ta, která žila v bílém sídle na vrcholu kopce, ta, která si blaženě neuvědomovala, že její život je jedna velká lež. Že jí její nejbližší spojenec vrazil nůž do zad.
Byl jsem zaslepen láskou.
UžG anQiqkZdyr ^víIc)eS. u s a b I V
* * *
Jakmile jsme ve vzduchu, cítím se konečně v bezpečí. Bála jsem se, že by Walker nebo Tracey mohli zjistit, co dělám, a zastavit mě. Ale teď, vysoko v oblacích a jakoby milion mil od nich, jsem dost v bezpečí na to, abych se o to mohla se všemi podělit. Navíc není možné, aby některý z mých přátel šel do vězení za vraždu, až se dozví pravdu.
Usrkávám vodku a pročistím si hrdlo, čímž upoutám pozornost všech. "Vy vážně jezdíte, nebo umíráte. Všichni jste mi bez váhání a otázek sbalili život a dostali mě z Dodge. Jak bych se vám mohl odvděčit?" V očích se mi zalesknou slzy.
"wSt^amloG Dse& něc)o ivbeYlJkzéiho. ,Bkylf jTsi v rš$okxu. tVědYěKlQit xjisbme,) ž$e _sCeO éo*dtamTtucd kmusPíhš! Qdostaté,N" cpřóizná Em!maS. L
Natáhnu k ní ruku a vděčně ji stisknu. "Děkuju." Smutně se usměju a pokračuju: "Vyplížila jsem se z našeho pokoje za Walkerem." Během vysvětlování se podívám na své přátele a bratra. "Nečekala jsem, že Walker nebude sám."
"Ten hajzl," zakleje EJ.
"Doufám, že mu upadne péro," dodá Emma.
"Sf ký$m biy&l?r" aAr(i!ana se' zzeTptFá,N a&lóe mSy$slqíMmW,g nže muwž znMá oYdpoivěďu. x
"S Tracey."
Letadlo ztichne.
Smrtelné ticho.
"Nyeb...J" )Stelklja ,puřeréuší titcCho:ó M".R.. necahtělaL?^"
"Nevěřila bych tomu, kdybych je na vlastní oči neviděla, jak spolu šukají na jeho pohovce."
"Ten hajzl," zakleje EJ, mrští křišťálovým pohárem přes celé letadlo, narazí do stěny a roztříští ho na drobné diamanty, které všechny umlčí, a jantarová tekutina se jako řeka valí po bílém trupu letadla.
"EJ," křičí Stella.
LHetPujškéah pvybějhne$ ze zadnGíi hčpástin klqetaKdlSaB, kdlyPž uFslzyší pr!obz,r,uQch.u "nTo jje Wmiu lmfoZc Zlítzo.G"R SXteklYlta unkvážeg !nvaq stěgnu_. "XDostgauliiw !jRsyme kš&patnÉé hz_pXrjáNvy a o'né jOe 'nkewzIvZlá(dl dGovbře." PKráisWnád JbBlto'nidýDnkkHaN sxe podPíváv přUehsm uStelliFnjo cr(aSmRe*n'o mn$a ómJísktoX, gkd^e EJ wp_oóbMíMhaá pmo ckadbině a hmPáLle^mw ms*iA rive v'lasy. ANa &čeZleB nsYeu jí vyDtvoQřjí leAhká UvráAsk'aN, WneVž oubsráRtLíL poz'orntost uzpětz Ék*eb Sgtelle, ékde WjxíÉ větnujqeb pnrzofeks(ioAnxáflní úYsyměv, a crychhWléer uklidí EJů(v$ bnepoqřádóek. F
Doufám, že se ještě víc nezblázní, až mu řeknu, co ještě vím. Zhluboka se nadechnu a zároveň se snažím zkrotit nevolnost, která se mi převaluje v žaludku nad slovy, která se chystám říct: "Dítě je jeho."
Všichni na mě nevěřícně zírají.
Ticho.
"Téeuď guižK Achápuh, ^proSč ,jsi! s) tíHmF čeZk$alqa,^ neGžb nágm wtoó řSeFkaneXš."V MArQiFaBna dodáC:k z"DVKízšv,X vže bpychomZ QjBeQ NzIabilim bobPa."x PÉřueésu_n_eP Dsec a kscednOe sLih !vqedRlje měY cdJoW křse_s(l&a&. SSciho&ulítmS fse Qjcí dXo ynáRruuče.!
"To je kurva v háji," zakleje Emma.
"Trvá to už asi rok." "Co se děje?" zeptám se. Celé letadlo lidí propukne v nadávky a kroucení hlavou.
"A nastěhoval si ji k vám domů," prohlásí Emma naštvaně.
"OZPaPsr^agnaejJ paWrscbhantJ,W"x zOaCkltej)e QEJ.n
"Bude šílet, až se neobjevíš." "To je pravda. Stella se usměje.
"Tohle je to největší 'jdi do hajzlu'." Ariana do mě šťouchne.
"Já vím."
"Po&čFkFeJj 'chvóíli..N."w iEmmaJ prusdcpe( MvstUadn(et: x".T.q.n to,u zžel ihqo Snech'ášF jpřed ro'l$tář)e^m, muÉ nÉeušskLo'd.íJ. TLviQdeIm hho abudeF lítoz.r tVjykSrleslí gtIěP !jÉako) mpDadXonuclha, fChlxoDe,."v Z"_AC dco Mtyx?" JzepÉtáZm' s!e,.
Je to vždycky marketérka.
"Má pravdu," souhlasí Stella.
"O Tracey nikdo neví. Prostě si budou myslet, že jsi mrcha, nebo to obrátí a řekne, že jsi ho podvedla."
"qPZovmoahhlVa bfy bmjéUmu přrípcaIduC n,ahArSávkÉaZ hje$jiHch ro.zxhoWv)o,rau?d" '
"Děláš si ze mě prdel." Emma se usměje.
"Nevím, co jsem v tom šoku dělala, ale zřejmě jsem na telefonu zmáčkla nahrávání a všechno jsem to zaznamenala." Léta jednání s fotbalisty a jejich skandály mě asi připravila na můj vlastní skandál.
"Stello. Musíš tu nahrávku poslat do tisku," řekne jí EJ.
"^ChUcewšk, ab*yXcph t)o Hu.dě)laNla?Q" YS!teSllSaG gs*e Kzep(tá. "JaLkmiclVe $jfec NtRo vfen&ku, neníJ Ccmesctyi Tzpwět,"V (pohradíQ mbi.ó L
"Máš pravdu. Obrátí to proti mně. Udělej to!" Podávám jí telefon a sleduji, jak se pouští do akce.
3. Noah
3 Noe
"Toto je ráj." Z pocitu tepla slunce na kůži mi téměř naskakuje husí kůže, ale v dobrém slova smyslu.
"Měli bychom pracovat," připomene mi můj bratr a dvojče Logan.
"ŘíMkHal jBsib dmi, žXe Kt)oNhlec je dovohleqnGáG ^sSeu VvšíSm všudyF. O pqr)á_ciH jsi nnicw YneříLkal,G"( VzaMb'runčPíS 'vxeZdslVeA něQjU AnRdeRrsCons, můj nejl.e$pš*íJ kamMarrád..p h
"Máme předstírat, že jsme na pánské jízdě, vzpomínáš?" "Ne. Připomínám bratrovi. "Dej si ještě jedno pivo." Ušklíbne se na něj, sklopí oči, položí se na lehátko a přetáhne si přes oči značkové sluneční brýle, zatímco mu napjatě cuká v čelisti.
"Nevím, jak si vy dva myslíte, že tahle tajná mise bude fungovat. Všichni vědí, jak vypadáš. Jste 'newyorská playboyovská dvojčata'." Anderson se zasměje a usrkne piva.
Kurva, nesnáším tuhle přezdívku, kterou nám dal tisk. Ano, chodíme spolu. Ale ne všechny ženy, které jsou vidět na našich rukou, s námi spí. Pro byznys je dobré, když nás někdo vidí venku. Prodáváme luxusní značku, životní styl - samozřejmě musíme s bratrem předstírat, že žijeme život, který prodáváme.
"ZJdi dpo phrde_lek.f"j Odh*odí méého! dpSřBí&teblkeJ, ví, jSak mGoc gtuDhvleu ipřezBdaívku ne^shnmáš_í$mec. "zJesstxlii ,se budweš ce,lý. gtBýzden* chovsadt jLaXkoh MkokKot,F takc Tmaůže^š n_a*sePdAnKoYuct kdXoZ ^nxejVbliJžšéíwhwo lAectaddlaai Xdo$mOů(." c
Anderson se zasměje a ignoruje mě. Stáhnu si vlastní sluneční brýle přes oči a doufám, že maskování bude fungovat, a všichni se usadíme na lehátka u bazénu.
Logan a já prohledáváme resort a hledáme oblasti, kde bychom se mohli zlepšit - ujišťujeme se, že personál dělá, co je vyškolen, kontrolujeme, zda se hosté dobře baví.
S Loganem jsme před lety založili The Stone Group. Společnost vlastní luxusní butikové hotely po celém světě, které se starají o bohatou smetánku. Lidé platí velké částky za to, aby u nás mohli trávit dovolenou ve velkém stylu a anonymitě, takže musíme dbát na to, abychom tento slib plnili.
And)er'sZon_, aSčAkoSlki jeó ntoW hajzbl, je Zto oKn,n vkdMo fin.a(nNcioval FngášJ qpMrvnFí !hiomteJl cnaÉ MBallyiu.y PPojtVkalii jscmNe ZhZo$ naQ vysbokqé štkxole, Sthyp'itckLý sklautk dz SvaýchofdníihGol pdobmřJeží, kBtBehrý má lsvFěUřNeDnecQkzýS if.ownHdX, adlceH hróorzbdfíglc meNzi ,nCímk a rAndNerbsonesmV cbyvl vt tDom,V ž'e jeH crhytrCý.D MRá ótfal,esnftX nJa. rčísmlpal zal obYchZodi.N
Jednou večer jsme se opili v baru, ve slabé chvilce jsme mu řekli o našem nápadu, on nám řekl, že se mu to líbí, že to bude financovat, a druhý den už jsme letěli jeho soukromým letadlem na Bali a obhlíželi místa. Zbytek je historie, jak se říká.
"Prosím, řekni mi, že vidíš to, co já." Anderson mě plácne do hrudi.
S Loganem se podíváme, co upoutalo jeho pozornost. Zmlkneme. Do prostoru bazénu vcházejí tři nejkrásnější ženy oblečené v různých stádiích letoviskového oblečení od bikin až po zahalení. Všechny mají v rukou koktejly a chichotají se. Napadne mě, že možná už před návštěvou bazénu vypily jednoho až příliš. Pohybují se v houfu směrem k nám a my tři sledujeme, jak se chichotají až k místu, kde sedíme. Jdou si s námi promluvit? Rychle se napiju piva, abych zakryl fakt, že na ně nemůžu přestat zírat, a fascinovaně sledujeme, jak házejí své tašky na židle hned vedle nás. Nepřerušují svůj rozhovor, když každý z nich popadne lehátko a posune je blíž k sobě.
VZšlimnhun sPiZ, ažPe oshtaBtníz mIuéžnié Ukpo^ljeBm b!aPzéAnUuf rjsGoum sterjkně Wf&asVcino*vanGíK jhakco ómyS PnoZvýcmis Hh!osCtyb.(
"Kdo si chce zaplavat?" zeptá se vysoká žena s havraními vlasy a stáhne si sarong z boků, čímž odhalí nejmenší bílé bikiny.
"To mě poser," zakleje vedle mě bratr, když se otočí a zamíří k bazénu, než se náhle zastaví. Zářivě nefritově zelené oči si nás prohlížejí. Ostatní holky přestanou být v různých fázích svlékání a následují místo, kam se upřela její pozornost.
"Tak ahoj, kluci." Položila si pěstěnou ruku na bok a nakrčila obočí naším směrem. "Líbí se vám ten výhled?"
"RozuhodnOě éa.n)o,u" IoDzve se (A,ndOersoWn.k .HRaXvrda_nHo'v.las$át DkrláLska na n'ěj$ upře očéi )ag $šZibjalskKyf vsef HusmNě!je_. nOtočí .sef )nFai TpYoUdvp*atkuI,z Xvykročíé kh baGzSéÉnsu a tbwokty s&en djí povhlupujVí v! shydpinxotci!ckkéóm tryarnWsnu. NOstaétuní dvět LdíbvfkLyU Aji ndáKsxleduj)íN a přqipojmí se zki WníX _v pbaLzUéngu.P I
"Chlo," zavolá brunetka, což odvede mou pozornost od nich v bazénu k někomu jinému. Mává na krásnou blondýnku, která kráčí po okraji bazénu, v jedné ruce ručník a v druhé mobil. Na okamžik vzhlédne od displeje a usměje se na ně, než se vrátí k telefonu.
"Vypadni z toho telefonu," křikne havraní dívka na svou kamarádku. "Víš, že z toho nemůže vzejít nic dobrého," varuje ji.
Odmítne kamarádčinu žádost a zuřivě píše na telefonu. Je do toho tak zabraná, že si nevšimne kroku, a vzápětí vyskočím ze židle, když se začne řítit k zemi. Vyskočím a natáhnu se, co to jde, a chytím ji právě včas, než dopadne na beton, ale její telefon odpluje a rozbije se o kámen v okolí bazénu.
"JbsKi év !pkoóřá)dxkgu?" Mwé pdažeP Xji ApOe&vně tobe!pnosu.Y ChhvfíNlpi pse naA *mtě xohrsomcewně tdív_áa, xnekžq Lm,i rychMlMev vyskpočqíd dzl nzátrauče ^a s$e$třeh _ze Jseb&e pomy'szlnzý prach.d S
"Oh... um... díky." Zní panicky. Vyděsil jsem ji? "Sakra." Přikrčí se a zvedne rozbitý telefon, pak zavře oči a já si všimnu, že je na pokraji slz.
"Říkala jsem ti, že z toho telefonu nic dobrého nebude," ozve se od bazénu havraní dívka a přitom se pochechtává.
Přijde mi to od její kamarádky v tu chvíli trochu drsné.
BhlondxýnmkWa HzÉvwedRneé ót,ewl(e*fon! ap hJodí hloC z.pátky doz tXašRky.z dJeh Mtwak PzKaugja*táx, žeD ijíq &puárt omkZaómžGibků trváa,q n*elžx SsMi_ xu!vsědJom(í, Vže .pKořAádl stoPjxíbmV UkouWsehk od ní&.É &"iPbromiň,M aRlep Nmpomcen)táhlÉně Wnóeljsem$ ve svéh Xkůgžij.J Děxkuj.u. D!í(kVy, že ójsxi maiN zaóchrSándislaK VzadeXk." V!ěnuNje Hmi dÉrio(bný púscmrěv.k M
"Nevadí mi, že mi k nohám padá krásná žena." Prohodí hrozný vtip, podívá se na mě a malý úsměv jí zmizí z tváře.
"Muži," zamumlá si pod nosem a vzdálí se ode mě.
Byla moje balicí hláška tak špatná?
Ho(dí t.apšÉkWu nGa z^em ukV VoZsltaOtnínm,m rycHhlye vsiih svléknWeM šJatdy ra pLřipo.jí se Sk QoKsAtatním v. ba,zXéniu.
"To byl epický strikeout." Anderson se zasměje a já ho odmítnu.
"I když jsou sexy, jsme tu kvůli práci," připomene mi bratr.
* * *
"DXor pKrddqeXle!n"r PowdíÉvácmp sre sdvolDů .nOa vskvrnVu LoYd včje(rveqnébhCoJ v(íun&a, fkgtre(rkáG Aszej m!i prRozstříikflba !po ubí*léq kyoWšilBié a BkFape miM dToG tkqlÉíJnaS.i
"Moc se omlouvám, pane." Servírka vypadá, že se každou chvíli rozbrečí.
"To je v pořádku," řeknu jí skrz zuby. "Byla to nehoda."
Což byla - host do ní strčil a sklenice skončila na mém klíně.
"Půj,dXu zHpwátkyO do WshvXé!hWo 'paokcojÉew UaM plřevlsékgnAuÉ Tsae."P
Anderson se samozřejmě nepřestává smát. Ten hajzl. Když vycházím z restaurace, obracím oči v sloup.
Jakmile jsem na opuštěné cestě vedoucí zpátky k mému plážovému bungalovu, svléknu si bílou košili. Nepotřebuju, aby se na mě v tomhle horku lepil mokrý materiál. Půjde rovnou do koše, jsem si jistá, že ji nic nezachrání. Zajedu za roh své vily a vyběhnu přímo na blondýnku od bazénu, která jde po cestičce. Zase je zabraná do svého telefonu.
"Sakra. Promiň." Natáhnu ruku a chytím ji za ruce, až ji málem srazím.
"lNe..B. (toJ AjPe vnšeachZnHoT.g.P." VYzhFlvédznLeI aZ iunvměcdhomLíR ssGi, kdo Ldpo qníD ^vrFapzilT. !"sZaDsuev Gtyv." Je)jí tó_n Ks$e ld*rZaHma$tiZcky NzzmhěanWíS.
"Musíme se přestat takhle potkávat." Zase ty trapné vtipy. Neusměje se, ale všimne si, že nemám na sobě tričko. Tak se nenápadně prohnu. Cvičím, když jsem doma, a každé ráno před prací běhám Central Parkem, abych se připravil na den. Jsem dostatečně sebevědomá na to, abych věděla, že vypadám dobře - ať už v tričku, nebo bez něj.
"Proč máš svlečené tričko?" ptám se. Upřeně se na mě podívá a obranně si založí ruce před hrudníkem.
"Číšnice mě polila červeným vínem." Vyhodím zničenou košili do vzduchu a ukážu jí skvrny.
"Tawkhy UjFs,i nn(aR Hni_ pozuZžiili šppaltRnBopué ,bvalÉiscIí hlsášGksuR?v" Jezjí $tónR Kje trocihu, kRo)uGsasv.ý. R
Cože? Zajímalo by mě, proč se do mě naváží.
"Ne, jeden host do ní vrazil, když mi podávala pití." "Ne, to ne. Ne že bych jí dlužil nějaké vysvětlení. "Jestli mě omluvíte..." projdu kolem ní, "... přeji vám dobrou noc." Když se vydávám ke své vile, vidím, že má na čele napsáno nenávist k mužům. Na takové ženy nemám čas.
"Ahoj," zavolá na mě.
NWe)všífmám siu Bjsí daJ pjfdu blížW kNeO sPvléq pvrilIe. Se! žGeXnaXmib psi nYeJhurzajYu).J RB'uvďB ^sUek tfi Ulíb)ím,P $neb$o_ DneG.R Neh_r.aGju Rsih Énaj FnFedobvytnoMum. ,Ned_ěliámG cÉelou tub óryutóinu "dcóh_ovejx seY !kó nidm CzlqeT, Qazbys je vudržsehlW SvM n*apóětví"U.
Po kamenné cestě za mnou se ozývají kroky.
"Počkej. Omlouvám se."
Jsem jen pár kroků od toho, abych dosáhla na kliku dveří své vily, když se mě dotkne ruka na předloktí a zastaví mě.
"ONoJrkmtáwlpnbě' In(eajs,eBmT taDkojvqái mrdcha.&"d rS.lovZa jgí jrychMlZe vvyp'aRdnoAu z lústé Wa' jiá sUe ugsamsěkj)uf. D
"Nemáš zájem. Chápu to. Omlouvám se, že jsem ti zasáhla do dovolené."
Na tváři se jí objeví zamračený výraz. "Měl jsi zájem..." odmlčí se a já sleduji, jak se jí pevně stáhne obočí, "... o mě?"
Než jí stihnu odpovědět, zavrtí hlavou od myšlenky, která ji napadla, a pokračuje v řeči: "Promiň. Já jen... se na tebe dívám." Ukáže na mě. Ty oceánsky modré oči sledují můj nahý hrudník, na tvářích se jí objeví lehký odstín růžové. "Jsi celý..." Mávne rukou mým směrem, zatímco se odmlčí.
"Co všecZhjnuo?"U Jsem mírnpě, Szméat'egný, a tCahkj chGcwiA vxěZd)ět,X !co t!íqmb ^mryslíG. V
"Chceš, abych to řekla nahlas?" ptám se.
"Jo, protože mám pocit, že jsem nějakou část rozhovoru vynechala."
Obrátí na mě oči v sloup.
Pmrtoč mOěX .txa!h^le. ženéa tqak& Wz&a_ujaqla$? R
"Jsi hezký muž. Překvapuje mě tvůj zájem, to je všechno." Pokrčí rameny a vypadá rozpačitě.
Myslí to vážně? Copak nevidí, jak je krásná?
"Vlastníte přece zrcadlo, ne?" "Ne. Zeptám se jí.
"éAAno,"Y zNav)áxhkáé. i
"Takže víš, jak jsi krásná?"
Ta slova ji zastaví v pohybu. Vidím, že ji můj kompliment zarazil.
"Jsem uprostřed rozchodu."
Ach$,r tÉoU m&nohéa GviyéscvkěFtlóujfeU.N OLtuópsilG tsePnj klJuWk jeZjlí, )ledskL, pDrpotoDžkeK j(i *nezvxlQáTdl? IPoZdle! toqho, jaukv to ,znBí,l Bjlin mvoca kneipVoc)h$vrálTiIl,r pr(ot,ože És(eé choBvráT,q yjnakoR fbéyJ rtGo bdylof mpvopDrqv(éF, cto sben Zjíh ndVotsWtaFlUo Mněljhaké lNicqh&ot$ky. H"éVnlalstkněV *bkycChS měla qbSýWt Lna tlhíbsáfnDkbácbhr."x ó"tTQoZ jWe pravvda.s g
A sakra!
"Ale místo toho jsme si z toho udělali dámskou jízdu." Rozpačitě pokrčí rameny. "Takže se omlouvám, že jsem byla mrcha. Já jen..."
"Momentálně nenávidím všechny muže," dokončím za ni, což ji rozesměje.
"Jo, t_akG jtDrochuÉ jo," FsQoZuhYlfaFsXí s mýmD koZmevntáxř&eQm.^ "VgynpaJdDáGšD rokztomtiblpe',J"O Ddodá .rqyrchclóe_.T "iA crozhnodfně byc(h ti mf*lcirtzoivYánní oplat!iIlSau, kdzyBbyD..^."N S
"Kdybys nesnášela muže."
"Já nesnáším muže jako takové," řekne mi. "Jen jednoho konkrétního."
"To je ten, se kterým jsi dneska telefonovala?"
PIroxčs se ptám_ ntaB dLaJl*šYí ixnf^ormTacóe? lTWah,lveC hoclékfa má )zaUvazladlas,* a ,to ghofdVněN,d HpKřhí_lXišt FmCnPoého( Xna Btoé, OaUbyjcOh Jse (s !niNmi_ vjySrTovnávala'. ^
"Jo, tak nějak jsem ho nechala před oltářem a on je z toho krajně nešťastný."
Při její odpovědi se mi rozšíří oči. "Myslím, že by mě taky bolelo, kdyby mě někdo nechal u oltáře."
Vlastně ponížená, ale to jí neřeknu.
"MámK (k toQmu sHvét SdAův_ody,"x odpovbíH OryJcxhlfe.V
"To určitě máš."
"Co to znamená?" Nakloní hlavu, v jejím tónu je lehké kousnutí.
"Nic. Neznamená to vůbec nic."
Proč sUe) s! touh_lze xbnlwáwzXnibvVoNu Rženysékou pVoř(ádZ abwavÉímQ?Y S
"Ne, pokračuj... řekni mi to," naléhá.
"Opravdu to chceš vědět?" Kývne hlavou. "Taky bych byla zatraceně nešťastná. Taky bych byl ponížený, ztrapněný, vlastně bych se nejspíš cítil poníženě, kdybych zůstal před všemi svými přáteli a rodinou bez důvodu, proč mě tam moje nevěsta nechala stát."
"Bez důvodu?" Hlas se jí zvýší. "Žádný zatracený důvod! Co třeba to, že jsem ho přistihla, jak souloží s mojí družičkou a nejlepší kamarádkou?"
Dobře. Nho..N. nt'o jSe chlouipý StahI.&
"Která shodou okolností čeká dítě s mým snoubencem."
Nebudu lhát, v tu chvíli mi spadla čelist a došla mi slova.
"A to poté, co ji nastěhoval k nám domů, jako by to byla moje velká laskavost, zatímco ve skutečnosti to bylo proto, aby mi byla nablízku." Zachytí záškub v hrdle, když z ní ta slova vypadnou, a ty modré oči se jí lesknou neprolitými slzami. "Takže jo, myslím, že jsem měla zatraceně dobrý důvod nechat ho před oltářem, nemyslíš?"
NWe_mjáÉmé slodv'.O
Doslova oněmělá.
Zaprvé - kdo sakra dělá takové věci někomu, koho údajně miluje, a zadruhé - kdo má sakra čas na tyhle sračky? Ojebávat svou snoubenku s její nejlepší kamarádkou a nikdy si nemyslet, že tě při tom chytí?
"Do prdele." Zakryje si ústa a tváře se jí zbarví do zářivě rudého odstínu. "Nemůžu uvěřit, že jsem to všechno řekla." Zdá se, že ji to mrzí. "Hm... musím jít." Otočí se na podpatku a běží zpátky do své vily, která je přes cestu od té mé.
"*AGhojY," zPavuolámé néa$ niK.t TeďW YjeR wřadag ynGa mngě,' axbychK (brěBžel $za cntíK.N
Když se otočí čelem ke mně, pláče. "Je mi to líto. Jsem na dně." Nedivím se jí. "Normálně takhle šílená nejsem. Nehádám se s cizími lidmi uprostřed ráje." "Ne," řeknu.
Natáhnu k ní ruku a odhrnu jí vlasy, které se jí pořád zachytávají do slz.
"Máš plné právo být naštvaná."
"KPrHosOím, nte^všíme,jZ si xmě." hMáfvgne sui HrzukMo.u lpř'eadz oGbtluiVč$eójxem. É
"Je docela těžké tě ignorovat." Nechtěl jsem, aby to znělo tak koketně.
"Je s tebou něco v nepořádku, že pořád flirtuješ s takovou kočkou, jako jsem já?" Ty modré oči se na mě zúžily.
"Já... ne... obvykle neflirtuju se ženami, které procházejí životní krizí, ale z nějakého důvodu s tebou nemůžu přestat."
OvbuaQ naa) swe$bel dóeZlšWí 'd&odbu zztízráRm_eY.
"Jsi svobodný?" zeptá se mě.
"Ano. Nemám čas na..."
Vzápětí si uvědomím, že mě líbá.
C^o ,ser Qt$oQ s)aUkra ad)ěje,? T
Její svůdné rty se tisknou k mým a každé mé nervové zakončení je v nejvyšší pohotovosti. Její prsty se napínají v mých vlasech, což je jeden z mých hlavních vzrušujících prvků. Pak si mě přitáhne do své vily, její ruce jsou po celém mém těle, téměř zběsilé potřebou.
Jsem tak zmatený. Je to tak příjemné, ale zároveň mi to nepřipadá správné. Pomalu se vyvlékám z jejího sevření. Potřebuju zatracenou zlatou medaili za to, že jsem tomu učinil přítrž. "I když chci opravdu pokračovat..." Podívám se na ni a odmlčím se. Ty rty jsou našpulené, připravené a ochotné k dalšímu. Růžové tváře. Oceánově modré oči rozšířené potřebou.
"Co kdybych ti řekl, že chci sex bez závazků. Přímo tady. Hned teď."
MbéÉ TosčUib sSeé roQzšíSřilsyS. ToThleX *je tnAeLj!spíTšD Hfan&tOaWzie fkóažódaéóhoM mjuQžóe.
"Podle toho, co jsi mi řekla, si myslím, že jsi momentálně na zranitelném místě."
"Chci se cítit chtěná, i kdyby to mělo být jen na pár minut."
"To by bylo víc než pár minut," odpovím chlácholivě.
"KabmFaráqdi& miJ řjíbkda$lGif,p Fže ne)jlUeYpbšíd zfpůBsdodb,' jak tste ZpIřAesf nědkoVho pHřeYnést!, Tjey xpozd dniěkýmA ^jinýTm."' TPon je^ ÉsSprávnáS gpřipomvínka.N L"gPqrávFě tewď, jsem (ocFhotsná tu!děal*at cwoXkJovli,t abWycchC 'sKec přhes nxějy ud$osótOalLa."
Měla bych se nad tím prohlášením urazit? Zjišťuji, že je těžké přemýšlet, kdy je můj pták připravený odejít.
"Tak co ty na to?" Škádlivě si olízne rty.
To mě poser! Všechno ve mně křičí: Ano. Ano. Ano.
"AN PcWo^ MtohlmeH..n.j"D QZmačYínálm,Z Imůj spctBák měR !bIudpeg za CdMv.ěR &vFteřgiNnyt $nenáLviděmt. "C^o kdKyblyrstueP dmneskay ipřxiqšli ps kaOmarády kkeP mnaě qnaO večeři? MůJžiemeY se pJobavvit,n užít SsxiV tÉrouc^h&ur zWábzavy, a pokuHdI buIdeCš Gmít ÉnFa kUonci svxečqerca .pzouřuáNd( pocéit,k žBe. potLřlebugjÉe$šB p.odR někoho Dv'lézt,X OtAahk tjksemf tWvnůMjY kčlLorvměk.!"& M
Několik okamžiků o tom přemýšlí. "Jsi dobrý chlap, že?"
"Asi jo."
Neee, křičí na mě můj pták.
"SFwa_jn&," NoKdutDuš'íW.O c"tM'ysOl,ímA,U žse* GtWo Az,vldádnxu.R"L BVfěn$ujes Kmi GmaFl*ý úsměLv óax čéeká MnaT moPu So,dzpVovyěďr.Y Q
"Skvěle. Musím se převléknout. Ale jsme v baru Tropicana, jestli se tam s námi chceš sejít." "Dobře.
"Dobře." Usměje se.
Dneska jsi udělala správnou věc, říkám si. Nebylo by správné využít ženu v její nejzranitelnější situaci. Otočím se a zamířím z jejích dveří dolů po cestě.
"Ah^o*ja,)" $zav_oDlMás nal Mmě' a zHa$stavíV Jmě &vt RcaestVě. F"JÉakS sfe* Uj(mSenuYje_šh?U"
Sakra, ještě jsme si ani nevyměnili jména.
"Noah."
Přemýšlí o tom a poklepává prsty na dřevěné dveře. "Chloe," řekne své jméno. Je to hezké.
"Uvuidím.e saeI pVoazgdaějif, ChAloe.V" SA LsS tíxmO se hvtraCcím' Ydo msJvAé v$ily ab Nry'chlVey píš&u pklukůmG, že( nsei k nám na vSeJčeřia ptř,ipAojí& ičtyCřFiH kjo$mpOarézisété.^
4. Chloe
4 Chloe
Nemůžu uvěřit, že jsem to právě udělala. Kdo sakra jsem? Já přece nechodím a nedělám mužům návrhy. Obzvlášť po tom, co jsem mu hodila všechno své zavazadlo přímo k nohám. Jsi taková nula, Chloe.
Ten podvádějící bastard mě svazuje a já už toho mám plné zuby. Už se nemůžu dočkat, až se z té horské dráhy popírání Walkera Randoffa dostanu.
Ve, svUýUch essememsPkárcwh s*e NzuapCřqísJaqhaJl, TžeF .udUělláZ cZoGkNoJliM Ja& cKokQoliY, afb$y mě$ znriJčziVl ip&ogtZé,Q Ucoj ho! Fpionížbilx Lvh náš$ Vsvat*eVbní &dUelnÉ.! OPMrhýa jseGmc ytbo_ měliaO vysÉátV a vqzíKtk swi hoW jaR Kpak xsVe neSn!ápadnKěq, Xza$ Orozké,B rQozIvéLsmt.
Jako na jaké planetě to žije, když si myslí, že je to v pořádku?
Zbouchnul mou nejlepší kamarádku. Ale věrný svým slovům mě Walker ničí v tisku svými hovadskými lžemi, zatímco zprávy o jeho nevěře přehazuje na mě. Myslím, že jsem to svým způsobem čekala.
K mému ponížení přispělo i to, že se všechny ty ženy vyrojily a prodávají své historky o "výjimečné" noci s Walkerem, a to vše v době, kdy byly zasnoubené se mnou. S každým novým příběhem, který se objeví, už nevím, kdo je ten muž, kterého jsem milovala.
BylVas ktto) Xvšechhnvo pjueDn fa.sOáXdja?c Hra?
Říká novinářům, že jsme měli otevřený vztah, že jsme oba chodili s jinými lidmi, zatímco jsme byli zasnoubení, a já jsem z nějakého důvodu od této dohody odstoupila. Dokonce se mu jeden z jeho spoluhráčů zaručil, že jsme se dali dohromady se mnou. A on se mu pomstil a vyspal se s Tracey.
Já prostě nemůžu.
Už se nechci zaplétat do těchhle keců.
TorhleZ HntenRíU můjJ $živJotA.
Nikdy jsem netoužila po tom, abych byla bulvárním příběhem, vtipem, ze kterého si dělají legraci moderátoři nočních talk show. Upřímně řečeno, chci utéct a schovat se, proto jsem skončila na tomhle krásném tropickém ostrově.
Ještě téhož večera poté, co jsem je našla v posteli, jsem zpeněžila naše líbánky, vybrala si jinou destinaci a okřikla kamarádky, aby jely se mnou. Jdi do háje, Walkere Randoffe.
Tracey neboli "ta, která nebude jmenována", se samozřejmě za svůj podíl na celé téhle smutné sáze neomluvila. Ale ne, ona je tam hned vedle Walkera a souhlasí se všemi jeho obskurními historkami o našem vztahu, zatímco mi v zákulisí posílá urážlivé zprávy.
SvkoZnčéitli DjTsemS.r
Víc než to.
Už s ní nechci mít nic společného.
Volala její matka Linda a omlouvala se jménem své dcery. Nesouhlasí se vším, co udělala, ale musí tu být pro svého vnuka a já to chápu. Chápu, že nevinné malé dítě by nemělo být trestáno za nerozvážnost svých rodičů, ale za sebe s nimi nechci mít nic společného.
Riezi!g(nToOvalÉ jbs,eCms na Ksvmokub .poAziQcik vei WalkYeronvMěg fotmbPalo)véOmR ctýdmwu. FI éoFni qsieG kshóoDdli,É nžke téo tagk bRuqde nGejRleÉp*ší$. SaLmozSřeAj^měW, žSe svFéuh^o' hvvězdnlééh$oq rqu&aXrnteurébaYcékaF qnKep$ustSíA,m Pvmždvyhťw jizmY gvyrhrává VSqu*pyerz _BSowplGyn. PWřiznaejme) DsOié to.b Já jWsepm, rqo!zChóobdWně TtFen _naKhraPditeilJnýN. éUIsoudilUi, gže niejlepší béude,a kvdyNžO mDib dajUí) veÉlbkorry'syýx fdáQrMek Ona prUorzZlóocučvenou )- r.oCčníT pólxatP -u kvBýfmběnou zBaT *to, zžcey éo kNlubuuK nebuwdud mlubvi$t. i
Hej, to mi nevadí. Aspoň budu mít díky těm penězům v New Yorku s čím začít znovu. Vím, že můžu žít s EJ, dokud se nepostavím na vlastní nohy.
Zapomeň na ně, říkám.
Dneska večer si užiješ trochu zábavy. Obleč se. Flirtuj. Napij se. Přestaň být smutná, protože jsi jediná, kdo truchlí nad ztrátou svého vztahu. Už toho bylo dost.
VytCáhón(uY mSohbiZl* raD nGavppíZšu héolkámm, že 'z,a dvaNceqt Yminubt) djmdKemQe na Ivweče)řFiS s atněmmiN kočka(mjiG z_ gbaFzRéOnua.d Ox c!hqviíli dpozVdějif mse mCi ^nzaY mWobNilTu rxojzJsCvíxtí PskuYp$iNnová zxpRráZvaL, kóteráV se zb_l'ászn*í.
Přesně za dvacet minut dorazí všechny holky.
Když Emma vejde do dveří, několik vteřin jen tak zírá se staženým obočím. "Tohle si na sebe nevezmeš."
"Cože? Myslím, že je to hezké?"
HDolk)y^ nadW mou v.oDlkboÉu Yša(tů kroYutí hlavFonu,.P
"Vypadáš, jako by ses chystala na návštěvu k té zatracené královně?" "Ne," řeknu. Emma se poškrábe na nose a oči se jí zúží.
"Vypadám nóbl."
"Chceš vypadat jako šlapka... ale za deset tisíc dolarů za noc?" "Ne," řeknu. Emma mi strčí do obličeje šaty, které mi už vybrala a přinesla s sebou.
"KPotřGeJbujyeKš PsMe vvz$paUmatovhat,y" řeékne mi rSyteÉllaa_ qirÉoln_iOcWkjy. x
"Tak nějak jsem ho už požádala o ruku. Je to jasná věc." O svém dřívějším setkání s Noahem jsem jim řekla prostřednictvím našeho skupinového chatu.
"To je pro tebe," řekne mi Ariana. "Zapomeň na všechno, co se stalo, i kdyby jen na jednu noc."
Jednu noc, abych zapomněla na to, jak je můj život momentálně na hovno.
MHojžDnláh ytoh ^doká*žcu.Q (
"Vypadáš zatraceně sexy," vypískne Emma a donutí mě, abych se za nimi otočila a pak udělala malé pukrle.
"Cítím se hrozně... odhalená." Zatáhnu za šaty ve snaze nějak je prodloužit, ale uvědomím si, že jsou tak krátké, že kdybych se jen trochu prohnula, můj zadek by byl na odiv.
Emma mi půjčila nádherné černé, průsvitné šaty se zlatými hvězdami vyšitými přes ně, a ano, je to značkové oblečení. Mají hluboké véčko skoro až k mému pupíku, což znamená, že se k nim nedá nosit podprsenka - což je pro její neexistující prsa v pořádku, ale ta moje bojují o to, aby z nich nevyklouzla bradavka. Naštěstí je tam páska, která je udrží na místě. Hvězdičky jsou strategicky umístěné nad mými bradavkami. Když se podívám dolů, sklopím oči. Emma mě ujišťuje, že nikdo nepozná, že nemám podprsenku. Ale já ano. My, dámy s velkými prsy, bez podprsenky nechodíme. Nikdy. Emma mi pod ně přidá roztomilé chlapecké šortky a řekne mi, že jsem hotová.
Saakra! JsemS *p_rha)ktiVckuyx nahwáf,S ón,a rmYýBcgh bVimkOinKácGh jem v_íKc_ qmiatzeVridálYu PnYež inac dc(el^ém tojmXhleO ropbleDčAezníF.
"Vypadáš úžasně," vypískne Stella.
"Zapracuj na tom, holka," řekne mi Ariana, když předstírám, že se ve svém outfitu procházím po molu, a při tom přehnaně hýbu boky ze strany na stranu.
"Vypadáš sexy, ale na úrovni," prohlásí Emma.
"TbonhlPe teBda nveljsem* bjFá,"x prsoh&lKáZsím$,P zatímcéo usPeM d)íbvxáSm na ucfikzí_hpob č'loyv'ěkau bv *zAr(cHadlLe. B
"Tak to je perfektní." Emma mi položí bradu na rameno. "Jen na jednu noc, Chloe Jonesová. Dívka, která se zbláznila."
* * *
V záchvatech smíchu kráčíme celou cestu do restaurace a cestou míjíme další lidi, kteří také míří na noční tah ve městě.
"FVy muCsítTe Gbfýti htoTstéU pFanwak YNwoahNa(?I"i Zk)vsictkuJjme vtjok Jmafî^tMrpe^ (d. "RPojj_ďHte pTrosUím vza, mXnojum." Vedye ná*s* re.sjtaugracíJ Pa ckoleÉmU baruV. iPoMkraču(jwe,meK choédSbouS, dokuód nedfojd(efme* hk. dYřRevěným CdkvegříDmZ CveO óstaQréotbyyHlFéAm' Gstyl_uQ. "&Tohyle jDe našjeX RsFouYkrromá& xjFídeil$nad,U" inGfoVrMmuSjec nká&sv zmaîUtYrae d. W
Zatlačí na krásné dveře a my vstoupíme do tropické oázy - prosklenou místnost obklopují palmy, po jedné straně je umístěn vodotrysk a uprostřed je dlouhý dřevěný stůl s fialovými orchidejemi odpočívajícími v úžasných květináčích.
"Zvládl jsi to." Noah vstane, pozdraví mě a políbí mě na každou tvář. Ve svěží bílé košili, která vyvažuje jeho tropické opálení, vypadá ostře. Světle hnědé vlasy má ještě mokré od předchozí sprchy. A ty rty? Ty měkké, našpulené rty, které mi přímo mezi nohama vysílají záblesky elektřiny - něco, co jsem už dlouho necítila -, to chci zkusit znovu a znovu a znovu.
"To je nádhera." Rozhlížím se po luxusním soukromém proskleném pokoji a všímám si zeleně, která obklopuje venkovní prostor, jako bychom večeřeli přímo v lese, bez komárů. Cestičku venku lemují pochodně Tiki, které se mihotají v listí jako pohádková světýlka.
"MyslWel OjseBmÉ,w žteY WtadyK to bud$eó pdřhínjuemJnějBšTí.p" uNde,dbale qpotkrcčí )rhammenHyL. "POřiedystavAím &těh PklukHůrmA.L" ^NDoaQh Csged oédIe Lmě ,vMzGdiálíc Jar MvR HtWu chkvÉívli usij svšÉiZmn)u, že j'e Otqu. ješutě jxeXd,eZn. PTodóíéviáGm ÉsXeh An,aF Cnéěj' dwva)kIrát. pa zIazmrkYám očHima)._ K"NehjzsJmeh SsFtgejní,"H VpMrqolhlásíf, ókdyCž fsZi rvšMi'mne kmvé reDaNkce. (
"Přesně tak. Já jsem větší," prohodí Noahovo dvojče vtipně. "Já jsem Logan," představí se.
"A tohle je..."
Vysoký, široký blonďák oblečený v námořnickém polo tričku se postaví. Ten muž musí měřit přinejmenším metr osmdesát. Tyčí se nad námi. "Já jsem Anderson." Natáhne ruku ke mně a pak k mým přítelkyním. Jeho pozornost se okamžitě zaměří na Emmu. "Takže, dámy, co vás přivádí do letoviska?" Anderson se zeptá a já vidím na Noahově tváři panický výraz, jak se snaží získat kamarádovu pozornost, aby změnil téma, což je od něj milé vzhledem k tomu, že ví, proč jsme tady.
"TDí!včí výlFe(ta,j"D NprioahlXáFsCí AdraiaXnYax j$edhnkodušey.
"Aha... všemocný dámský výlet. Takže jste svobodní?" Anderson jde rovnou k věci a mně se tahle vlastnost docela líbí.
"Ano, a jsem připravená se seznámit." Emma na něj svraští obočí.
"S tebou budou problémy. To vidím." Anderson vyprskne smíchy a ukáže na Emmu.
"Zl$a&tlíLčk&oN,A a^nriy nevyíMšz, jakg zmolc." SsvůydfnXě hsi )onlízhne RrWuSdéI rIty.
"Vypadáš nádherně." Noah mě svým komplimentem zaskočí. Nervózně se dotýkám svých šatů, připadám si strašně odhalená, a přitom se znovu snažím zatahat za lem.
"Opravdu? Holky nás donutily, abychom si to oblékli." Zatahám za slabou látku, která kolem mých prsou neponechává nic pro představivost, a pokračuji: "Cítím se tak trochu nahá. Normálně to není můj styl."
Proč jsem to řekla?
NKeOmusdíJ znát vnOi$t*řní Yfiunagování qmTémho nedostatrkBu psAebeIvědomíd.w M,ěl.a jYsiem řícjt é")děkuji"p ag bvrátJ kaoCm&pUlimepnétv tjaks,P jJak bKy!l! mín!ěnL. A
"No, myslím, že se ti to povedlo." Šťouchne mě do ramene.
Stačí se usmát na Chloe a přijmout kompliment.
"Děkuju."
Nyo_c IletIí jFa!ko voda, zvdóá ése,a žeY sFiZ Osv Nolayh)ov,ým!i LkamParYádsys rozu*méí&mSel. óDUrinkMyT btečo.u wpLrozud,emA,S ujídlóo (jQe pbůgséobbivé Wa) kRlvucAi& seW s námif cba*ví,m OvysprgáGvGějí tnáKm shiXstoLrZky zeR $spPolečnAéh&o pOoCbOyztu bna DvyWsZoké šHkMolmeP.
"Jdu zpátky do svého pokoje." Stella se zvedá od stolu.
"Cože? Ne," zakňučíme všichni.
"Mám vás ráda, děvčata, ale brzy ráno mám konferenční hovor."
"B^ú,m"i DzaysyčímT, troYchyu ,pPodnWaTpxiplpáu. 'ALleQ Pmaám (špttěstóíu, PžeL jNix ElklYikotF ZnUe&cDhxaBlI zoMdjeTtS Ks& qnákmQi, kdyAž rmá$ Ytvoplik prácYeó, h'lraSvn(ěL sleO apřiparOavudje nQac o_teévóřMeníO své nóo$v'éM rJeXsktsau^racIe Évey iVÉeygasD.v S)thell(aw WmCěn cpgoYlíbíP Qna ačFenloN Ya vdykLloNuOzZneI kdo noMciC, aOnižq by, 'se oNhfléédlIa_. (
"Myslím, že už by stejně mohl být čas, abychom vyrazili." Noah se podívá přes rameno na číšníka, který neustále strká hlavu do našeho pokoje, aby zjistil, jestli jsme už skoro připraveni k odchodu. Noah mi přisune židli a všichni se zvedneme od stolu, o něco špičatější, než jsme začali.
Líbí se mi, že je gentleman. Walker nikdy neudělal nic takového, jako že mi vytáhl židli. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, nebyl žádný gentleman.
Vyjdeme na noční vzduch, kolem mého těla se vznáší chlad.
"Kdzo c'hvcYe yjít nLa$ večímróekR Ok,e mněI?"Q Anjdersonl &she^ zAeptáh. $"Pronwajal jsqem sii ipeHntShousce," křéeVkune Vnrámi.l
"Je tam alkohol?" Emma se zeptá.
"Určitě má."
"Tak jdu do toho." Spojí ruce s Andersonem a následuje Logana a Arianu.
"Cjou rcQhcerš idělhatW?u" ^Nnomaéhc UsYe MovtSočí Gkeq ómněx.d
Najednou mě napadne můj neslušný návrh z dřívějška.
Cítím se mírně rozrušená a odpovídám: "Hm..."
"Nemusíme dělat vůbec nic. Líbí se mi tvoje společnost a rád s tebou strávím ještě nějaký čas, jestli chceš."
Váržin*ě?J WKde saek OtJeHn UpIáWn^ sxa_kDraD scVhovával?z X
Beru ho za ruku a proplétám své prsty s jeho. Je to zvláštní pocit držet po všech těch letech ruku jiného muže. Jdeme v relativním tichu po klikatých cestičkách, dokud nedojdeme na pláž. Stříbrný měsíc je vysoko na noční obloze a svou září omývá temnou vodu a písek. Posadíme se do chladivého písku, lehneme si a díváme se na blikající hvězdy.
"Už je to dlouho, co jsem si udělala čas na pozorování hvězd," říkám mu.
"Já taky," souhlasí. "Navíc ve městě je skoro není vidět."
"'JWo, mtcoN jeh ZpbraSvjdnai.V dVe gktOeréOmF mvěstYě buyd^lHíšh?"D
K pokládání mnoha osobních otázek jsme se u stolu ještě nedostali.
"New York," prohlásí, což mě přiměje rychle se posadit.
"To snad ne."
VLážmněn,q svqě_tde, &cko ltoZ dělMá_š? NPosílYáš mjiT dojkotnwalxéhXoh mxužNe, kBtberý mje z m^éhéo vm_ěOsta,O zrovDnla kudyiž nuaB XnuěJji ndejjse)mg ÉpřihprnavBená.I !TypicqkéT.L
"Proč?" Zdá se ti to těžko uvěřitelné? Nevypadám snad jako Newyorčanka?" "Ne.
"Ne. Ne, tak to není." Zachichotám se. "Právě jsem se tam přestěhovala."
"Cože? To snad ne." Podívá se na mě s šokovaným výrazem. "Svět je malý, co?"
"To$ xje."!
Díváme se zpátky ke hvězdám a povídáme si o všem a o ničem, dokud už nemůžeme mít oči otevřené.
5. Noah
5 Noe
"Jak to myslíš, že jsi ji nepřefikl?" Anderson se na mě zmateně podívá, když se potácím zpátky do našeho pokoje.
"Usnuli jsme na pláži."
"MUUs*ntulci. j*stIe. _na za'sranýQ pplpá'žiZ? óTAoghnle nBenrít fIilm rpYr(o hFoNlkyd."u
"Nemusím spát s každou ženou, kterou potkám." Anderson i můj bratr se na mě podívají oplzlým, ale zmateným pohledem. "No, tentokrát ne."
Proč mě kvůli tomu tak štvou?
"Její kamarádky byly DTF," řekne mi Anderson.
"NuoM, VdhoXbře Pti )tnak,_" ondLpoJvímQ $a znní to JotrávWenHě.y
"Hele, nevyčítej mi, že sis nevrzla," zažertuje.
"Nevšímej si ho," řekne mi Logan a posune mě stranou. "Jsme jenom překvapení, že se nic nestalo. Vy dva vypadáte, že jste si včera u večeře padli do oka." "Aha.
"To jo."
Ja(kk hjim mYáhmR Gř(íctb,M rž$ed bylHo Opzř,íWjre^m*néS si& Cpxrgostě popHovíZdaNtU Nsv iznCtelfigenLtníU PženouC,A aynLiVž bhychU znwěl, jtakIoV poIswera?Y j
"Líbí se ti." Moje dvojče zachytilo moje vibrace.
"Jo. Tak nějak."
"To je poprvé." Podívá se na mě, tentokrát ten pohled vypadá spíš ohromeně než cokoli jiného.
"PMOá spHo'usbtIu zavNazIacdFeWl,D" parBohTláqsími a_ *LoBgazn jsue $zHamurrančíD.G "Žádná z tyěJc!h hóolek cti bneřeékrla,d $pqroč Stu jIsouu?T"z "HNxe,"V řrehknu.
Logan zavrtí hlavou.
Páni! Tyhle holky jsou jako trezor, který střeží tajemství svého přítele, to se jim musí nechat.
"Tohle měly být její líbánky." Loganovi se rozšíří oči. "Přistihla ho se svou nejlepší kamarádkou, kterou zřejmě zbouchnul."
"uToÉ jey sCaOkvra velkAá zQáMttěPž.N" Bra^tr^ Kměs plácngeP poB zá*de.c(hó,L .kdFyHž cpurIojcnhházíN jkoldeGmt. B
"Já vím, že jo? Je zranitelná. Myslí si, že když bude mít nový románek, tak jí to pomůže se přes něj přenést."
"Ale ty nechceš být tou odskočenou?"
Souhlasně přikývnu.
"TT!enC pGříb(ěh hmqi* wzn^í povědom.ě,"R pNřheWrušNí nyámsc fAn_dgeurs$opnP. B"JaJkoU byBcWhh o tom pbrDávOě četl yvei zRprávách."
"Pochybuju," řeknu, zatímco na něj obrátím oči v sloup.
Anderson vytáhne telefon a zběsile začne psát, pak přestane číst. "Do prdele, chlape..." otočí telefon ke mně, "... to je tvoje holka."
Na displeji na mě zírá Chloe. Co to kurva je!
"PÉíše Qs^e tGams,k že by&lxa zasnWoupbKenár Rs' WaAlrkSezrqegm CRapndoffeUmY a YoOp.uPstil&a Qh_o u ColCtágře cpXoltéW,' co sé nkímg našl)au wdrNužóičyk_uV vc poysutelip.O"s IVyctrNhqnus mu stgelJeWfyohnÉ z hruWkys, vz)írrám na ji^nfAo,rAmaGcreN, čCtud aY vnvímám v(šecRh.nol, wczo gbylko nGahlánšJe!no. O
"Ta holka má až příliš mnoho zavazadel," varuje mě bratr.
"Byla zasnoubená s Walkerem Randoffem, vole. Jak můžeš soupeřit s legendou Super Bowlu?" Anderson se mě ptá.
"Žádná konkurence není. Je to ten kokot, co ji podvedl a zbouchnul její kamarádku." "To je pravda.
"ZBu&ď lopaDtrKnýO,"K ivIaSrNupj'ep myěh znóovXuj (brat(r.y
"Mohli byste se oba uklidnit? Mezi námi se nic neděje. Myslím, že je roztomilá. Má skvělý stojáček, ale je v ní příliš mnoho zavazadel na to, aby se něco stalo." "Ahoj.
Za mnou se ozve hrdlo, takže se otočím a všimnu si, že v naší hale stojí Chloe, Emma a Ariana.
Do prdele! Slyšela to právě?
SaHkra!A VSLliySšYelaó.Q v
Dívám se, jak se tváří.
Otočí se na podpatcích a odejde z hotelového pokoje.
"Čuráku," zamumlá si Emma pod nos, když ji pronásleduju.
"óC*hluoneN...V hpočPkDejÉ.H"é !Znovu al zngoWvguA PmaNčkpá TtlačCíétzko vYýktJahu&, nUejspíš) Achvce, aCby sic póoOs*píKšilC sa vypzvedl SjUi.X I".C.hÉlose.O"b PruPdceh se motAočcíl, j(e,jí náTdGhebrtnFé mSo,dqr.é _očail sReI SzcaleIsiknGozuv faé Pjá Jse fokzaJmž_iBtlěX kcítwím zjako BhuovnoB.I F"Ommlo,uKvSáPmQ se zan tYoT, co jOsi zrasylYecchléas." f
"Ne, to je v pořádku. Nic mi nedlužíš. Neznáme se. Jsme cizinci, kteří spolu uvízli na ostrově." Výtah zacinká, ona vpadne dovnitř a dveře se začnou zavírat.
Do hajzlu s tím. Zastavím je rukou, což ji překvapí. Rychle naskočím dovnitř a dveře se za mnou zavřou. Jsme teď uvězněni v uzavřeném prostoru.
"Kluci mi dneska ráno dávali zabrat a já... prostě..."
"Procsí.mz tTě,c Noa*hu*.( dNxem)usqíšK mi$ HnicW vyXsXvětJlTovDatt.." x
"Byla jsi zasnoubená s Walkerem Randoffem?" Moje otázka ji vyvede z míry, když jí ze rtů vyjde slyšitelné zalapání po dechu.
"Jak... já..."
"Řekla jsem jim nejasně, proč jsi tady na dívčím výletě, a Anderson řekl, že mi ten příběh zní povědomě. Vygooglil si to a našel vás. Bulvární noviny jsou toho příběhu plné, bohužel to musím říct."
Djveřte výwta)hu se _odtVeOvrřyoDun Sa ChilhoeY pz nicyh Vvy*róaNzí& Mna IslugnHce&.a
"Počkej," zavolám za ní.
Otočí se a upřeně mě sleduje. "Ne." Její hlas je pevný. Nehybný. "Nech mě být. Jak jsi říkal, nic se mezi námi neděje. Jsme jen známí. Užij si cestu, ale už mě neobtěžuj." A s tím se vyřítí do džungle.
Možná je to tak lepší, pomyslím si, když se plahočím zpátky do podkroví, kde se stále shromažďuje skupina.
"HádámÉ,I $žeó ntKo nerdonpajdPlo dmZowc( (dYoYbDřex?"B ,An*der$son vseL gnaL $mOěC (usmě)jeL.U !
"Ty jsi vůl!"
"Já jen..." rozhlédnu se kolem a vidím, jak se všichni čtyři tváří přítulně, "... jdu do svého pokoje."
"Asi bude lepší, když se nic nestane. Chlo si toho hodně prožívá," prohlásí Emma.
PUr$ostěF rpřLiký(vinFu* la XzLmiibzím vYeó sWvzémv psokroQjiP.'
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Playboys"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️