Kapitola 1
Fiona Blackwoodová si v minulém životě připadala jako vedlejší stolek, zavalený neštěstím. Vdala se do rodiny, která si více vážila chlapců než dívek, a léta snášela špatné zacházení a sledovala, jak její dcera trpí stejným osudem, dokud nedošlo k tragédii. Když dostane druhou šanci, Fiona se jako první rozhodne rozvést a chopit se nového života! --- Fiona Blackwoodová stála na okraji malého rušného městečka Havenford a prohlížela si ulice, které jí kdysi připadaly jako klec. Živě si pamatovala každý roh, smích, hádky, šepot, který se za ní táhl jako stín. Zrychlil se jí tep - v žilách jí kolovala směs strachu a vzrušení. Tohle bylo ono. Tohle byla chvíle, kdy si mohla vzít svůj život zpět. V jejím předchozím životě se vzpomínky na manželství s Benedictem Liuem vznášely v mlze plné zášti a smutku. Jako někdo, kdo byl vychován ve víře v tradici a povinnost, se do rodiny Liu provdala se sny o štěstí. Místo toho se ocitla v pasti domu, který si vážil původu více než lásky a kde se její hodnota měřila pohlavím dítěte. Radost z porodu jí kalil ledový pohled tchyně, matriarchy Liu, která dávala přednost vnoučatům a neustále jí připomínala, že Fiona nikdy není dost dobrá. Narození dcery Sweetie mělo být okamžikem oslavy, ale rychle se změnilo v bolestnou připomínku hodnot její rodiny. Sweetie se svýma širokýma, nevinnýma očima byla pro Fionu majákem radosti, ale brzy se do duše malé holčičky začaly vrývat jizvy rodinného zanedbávání. Jako by si s ní osud krutě pohrával, došlo k tragédii, když Sweetie ve snaze o útěchu zaplatila nejvyšší cenu za to, že se narodila jako dívka. Fiona si ten den pamatovala velmi živě. Smích sestřenic, štěbetání z kuchyně a ticho, které nastalo, když se to dozvěděla. Tíha očekávání její rodiny zdrtila nejen Sweetie, ale i Fionu. Když zavřela oči, stále ještě slyšela ostrý nádech švagrové Lydie a chladný, odmítavý tón jejího manžela Benedicta, který šeptal matce o "ostudě", která jejich rodinu postihla. Ale tentokrát si Fiona přísahala, že to bude jiné. Nedovolí, aby ji pouta minulosti svazovala. S nově nabytým odhodláním učinila první krok - rozvod - a prohlásila, že se už nebude podřizovat životu diktovanému zastaralými názory rodiny Liu. Den, kdy vstoupila do budovy greendalského soudu, byl dnem nelítostného zúčtování. Vzduch hučel chaosem lidí, kteří hledali nové začátky, a Fiona poprvé po letech pocítila příliv naděje. Byla připravena shodit starou kůži Fiony Liu a přijmout svou pravou identitu jako Fiona Blackwoodová. "Jsi si tím jistá? Easton Wright, její starý přítel a advokát, se zeptal s obavami vrytými do jeho tváře. "Rozvod není snadný, Fiono. To přece víš. "Už to nedělám jen pro sebe, Eastone. Dělám to pro všechny, kteří se někdy cítili uvězněni, odsuzováni nebo méně než dost, protože prostě byli sami sebou. Nedovolím, aby osud mé dcery zpečetil můj vlastní. S tímto slibem, který jí zněl v hlavě, vykročila vpřed. S každým škrtnutím pera cítila, jak se zvedá neviditelná tíha; s každým podpisem si razila cestu pryč ze stínů rodiny Liu. Když opouštěla soudní budovu, konečně osvobozená, Fiona věděla, že je svobodná. Svobodná jít za svými sny, svobodná rozvíjet své ambice a svobodná znovuobjevit kousky sebe sama, které byly příliš dlouho pohřbeny. Srdce se jí rozbušilo vzrušujícími možnostmi a Fiona pohlédla k obzoru za Havenfordem, kde na ni čekala nová dobrodružství. Už nebyla jen poznámkou pod čarou v příběhu někoho jiného, ale houževnatě se hlásila o svůj vlastní. Život, do něhož vstoupila, bude jiný - už to nebude příběh o přežití, ale o pravdě, síle a neochvějném duchu, který se znovu vzchopí. Fiona se usmála na zapadající slunce a nedokázala odolat teplu jeho záře. Ano, byla připravena čelit světu - jeden odvážný krok za druhým.
Kapitola 2
Na rušné ulici plné troubících aut držela starší žena se suchými šedivými vlasy, která vypadala velmi křehce, poněkud ošuntělou urnu. Potácela se po silnici a mumlala: "Zlatíčko, pojď s maminkou. Do toho domu se nevrátíme, ano? Nepotřebujeme tvého krutého tátu. Budeme tu jen my dva. Maminka se o tebe postará na celý život a nedovolí, abys dál trpěla." Nevšímajíc si kakofonie klaksonů a zářivě červeného semaforu, vstoupila stará žena na přechod. Velký kamion naložený zbožím nestačil včas uhnout a ona vyletěla do vzduchu. Urna zůstala pevně sevřená v její náruči, když nehybně přistála uprostřed silnice. Fiona Blackwoodová se s leknutím probudila ze tmy a zalapala po dechu: "Zlatíčko!" U postele stála malá holčička v záplatovaném oblečení, které bylo zjevně zkrácenou verzí oblečení dospělých. "Mami, je tu Zlatíčko," řeklo dítě. Fiona zmateně zamrkala, když se jí naskytl pohled na holčičku s řídkými, neupravenými copánky. Pomalu se vzpamatovávala a pochybovala, jestli je to sen, nebo skutečnost. Silně se štípla, zalapala po dechu bolestí a pak se podívala na dívku, která ji nervózně pozorovala. Přemožena emocemi přitáhla dítě do objetí a propukla v pláč. 'Díky bohu, zlatíčko, že jsi ještě tady! Maminka tě už nikdy nenechá odejít! Sweetie, ještě tak malá a trochu zmatená, seděla Fioně na klíně a natahovala k ní svou malou špinavou ruku, aby Fioně utřela slzy. "Mami, neplač, Zlatíčko má hlad." Fiona ignorovala chaos ve své mysli a prohlížela si tmavou, vlhkou místnost kolem sebe. Stěny byly omítnuté zažloutlými novinami a vedle rámu dveří visel starý kalendář, z větší části strhaný. Na drátě u stropu visela holá žárovka a úzkým oknem vrhala do malého prostoru matné žluté světlo. Bez hodin v dohledu a se zastřeným slunečním světlem se snažila určit čas. Pokusila se vstát z postele, ale ucítila bolest v dolní části zad, zavrávorala a málem se zhroutila zpátky na postel. Nechtěla si dělat starosti se Zlatíčkem, a tak se vzchopila a posadila se. Konečně jí to došlo: tohle byl Furnisher's Lodge, kde žila více než deset let, dokud továrna nezkrachovala a její přítelkyně Lydia Greeneová nepřišla o práci, což ji přimělo k odchodu. Na kalendáři stálo černými písmeny označení 17. srpna 1989 a zaplavila ji vlna nedůvěry. Vrátila se snad v čase o dvě desetiletí zpět? Bylo všechno předtím jen noční můrou? Miláčkovi, dítěti, o které se bála, že ho ztratí - byly jí teprve tři roky. Přesto, jak si Fiona upravovala polohu, vkrádaly se do ní pochybnosti. Živě si vybavila den, kdy její manžel Benedict Liu ukradl peníze, které dala dohromady na Sweetieinu školku, a místo toho je utratil za stavbu domu pro svého bratra Edmunda Liu. To vyvolalo prudkou hádku, která skončila tím, že ji několikrát kopl a zanechal jí modřiny na několik týdnů kvůli nedostatku lékařské péče, protože neměli peníze. Bolest pulzující v zádech se jí vracela, kdykoli se počasí zachmuřilo nebo bylo vlhké. Ztracená v myšlenkách ji Sweetie znovu zatahala za ruku. "Mami, Zlatíčko má hlad." Fiona se vrátila do přítomnosti. Nezáleželo na tom, jaká byla realita, Sweetie byla přímo tady, skutečná a v bezpečí v její náruči. Už dávno přísahala, že bude Sweetie chránit před újmou, a tak vzala dceru pevně za ruku a usmála se. "Dobře, maminka ti udělá vajíčka na páře. Co ty na to?" Sweetie se rozzářily oči. "Opravdu?" Fiona ucítila píchnutí u srdce, ale upřímně přikývla. "Ano, opravdu. Počkej chvilku. Maminka to hned půjde udělat."
Kapitola 3
V Borough byla kuchyně jen provizorní přístřešek hned u dveří, zavalený pytli s uhlím a kusy podpalovače, vedle kamen na uhlí, kde se připravovala jídla. Kamna už byla studená, ležel na nich zapomenutý, dávno vychladlý kotlík. Fiona Blackwoodová se v myšlenkách vrátila k okamžiku, kdy ji Lydia Greeneová srazila na zem a odešla s penězi. Vrátila se až o tři dny později a nesla hrozivé zprávy. Lydia si vzala zálohu na tři měsíce jejího platu, aby pomohla bratrovi, a nechala Fionu snášet kousavé poznámky bratra a švagrové. Aby přežila, půjčila si dvacet dolarů od Sweetiny babičky, a to vše jen proto, aby se protloukla. Odhodlaná Fiona zatnula zuby a konečně se jí podařilo zapálit kamna, i když ji kouř štípal do očí, až jí slzely. Po dlouhém přehrabování v pokoji, které jí připadalo jako věčnost, našla dvě vejce. Rozbila je do smaltované misky, přilila trochu vody a pár kapek sójové omáčky. Lahvička s olejem byla prázdná, a poté, co se namáhala snad celou věčnost, se jí podařilo vyloudit dvě kapky oleje. S hořkým úsměvem rozmíchala odvar hůlkami a pak ho spařila na kamnech na uhlí. Při práci ji zasáhla vlna závratě a vzpomněla si na jednu misku studené rýže v kredenci, která lehce zkysla. Bez přemýšlení přelila zbytek rýže vlažnou vodou z termosky a s pocitem úlevy ji snědla. Vtom si všimla, že u sporáku dřepí Sweetie a její velké oči se dychtivě upírají na hrnec a čekají, až začne stoupat pára. Po velkém úsilí se Fioně podařilo misku s vejci uvařit v páře. Když sledovala, jak je Sweetie hltá a lžičkou slupne každou kapku, jen to prohloubilo její smutek. Teprve pak sebrala sílu, aby zkontrolovala, co v domě zbývá, a srdce se jí sevřelo, jak ji zaplavilo zoufalství. Zbývalo jen několik misek rýže a malý pytlík moučné směsi. Taková celozrnná mouka by se sice v budoucnu prodávala dráž než bílá, ale teď to byl luxus, který jedli jen ti méně šťastní. Když už neměla prázdný žaludek, Fiona se v myšlenkách vrátila k událostem dnešního dne a k tomu, proč se probudila ze spánku. Vtom se z mlhy prodral veselý hlas: "Fiono, jsi vzhůru? "Jo, jsem vzhůru! Pojď dál!" zavolala naléhavě zpátky. Vešla žena kolem třicítky, oblečená do světlé polyesterové košile, trochu baculatá, ale vyzařovala z ní přátelská energie. Fiona v ní poznala sestru Wren z protějšího domu. Manžel sestry Wrenové byl předákem u Woodwrightů a finančně se jim dařilo lépe. Fiona si vzpomněla na vřelost její přítomnosti a pocítila záchvěv útěchy. Když si všimla Fioniny bledé pleti, sestra Wrenová si vnitřně povzdechla. Fiona jí rychle přisunula židli a cítila se trapně. 'Omlouvám se, sestro Wren. Nemám ani kapku horké vody, kterou bych vám mohla nabídnout. 'Nic si z toho nedělej,' řekla sestra Wren, posadila se a jemně Fionu pobídla, aby si sedla vedle ní. 'Dneska jsi Sladkou k smrti vyděsila; když jsi omdlela, tak se rozplakala. Naštěstí jsem se zrovna vracela z práce a slyšela ten rozruch. Mohla jsem ti pomoct dostat tě do postele. Pan Lee z kliniky byl náhodou poblíž a zkontroloval tě - prý máš nízkou hladinu cukru v krvi. Už to není jako před desítkami let, kdy jsme všichni bojovali s jídlem. Mimochodem, kde je malý Liu? Fiona si najednou vzpomněla, jak Lydia utekla s penězi. Měla bolesti a dlouho se nemohla hýbat; podařilo se jí nechat Sweetie sníst trochu namočené rýže, zatímco ona sama šla spát bez ničeho. Došlo jí, že se musela zhroutit vyčerpáním, když ráno spěchala, aby něco vyřídila. Když viděla starostlivost ve tváři sestry Wren, vhrkly Fioně do očí slzy. Ztěžka se kousla do rtu, než se jí podařilo vyjádřit své pocity. "Sestro, já... Opravdu se tady trápím.
Kapitola 4
Fiona Blackwoodová byla vždycky svéhlavá žena, která se snažila udržet své rodinné problémy v tajnosti. Nikdy o svých těžkostech nemluvila, protože věřila, že rodinné problémy by měly zůstat doma. Její švagrová Lydia Greeneová však její oběti nijak neocenila. Místo toho Lydia nadále nafukovala své požadavky a zaměřovala se výhradně na svého bratra Edmunda Liu a jeho syna Benedicta Liu. Zatímco Fionina vlastní dcera Sweetie zůstala bez jediného nového oblečení, Lydia bez problémů utrácela peníze za značkové oblečení pro svého drahého synovce. Benedict pro ni byl zářivou hvězdou rodiny Liu, zatímco Sweetie jí připadal bezvýznamný, jen o málo víc než vylitá voda - zapomenutý a nedoceněný. Sweetie si vysloužil místo na dobré střední škole, ale neměl šanci ji navštěvovat, místo toho musel odjet za prací na jih. Benedict se mezitím sotva protrápil zkouškami na střední školu, ale Lydia trvala na tom, aby mu za skromné rodinné úspory koupila místo na obyčejné střední škole. Tíha ve Fionině srdci byla nesnesitelná. V tuto chvíli sestra Wren přestala Lydiiny nedostatky zaštiťovat. Zatnula zuby a řekla: "Sestro Wrenová, to byste nevěřila - Lydia Greenová je úplně zaslepená svou chamtivostí. I když se Woodwrightovi potýkají s problémy, Lydia stále vydělává přes sto dolarů měsíčně. Znáš mě, já sice nemám oficiální práci, ale z příležitostných prací dokážu dát dohromady padesát nebo šedesát babek měsíčně. Přesto mi náš život připadá jako nekonečný boj. Sestru Wren to zaujalo. V dnešní době byly platy mizivé. Dokonce i její manžel, pan Lee, vydělával jen něco kolem dvou set dolarů měsíčně. Společně si vydělávali slušně - sotva něco přes tři sta dolarů, ale podařilo se jim dost ušetřit. Lydia s manželem vydělávali méně, ale i tak měli pocit, že by měli hospodařit lépe. Přesto bylo zvláštní, jak Fiona Blackwoodová často nosila oblečení, které nechala upravit pro svou dceru. Byla natolik skromná, že se celé měsíce živila jen sklenicemi nakládané zeleniny, a nechávala sestru Wren přemýšlet, kam se všechny Lydiiny peníze poděly. "Malá Liu je takové slušné dítě," poznamenala sestra Wren. 'Nekouří, pije jen zřídka a vyhýbá se hazardu. Tak kam se poděly všechny ty peníze?' Tvář Fiony Blackwoodové se zkřivila hořkostí. "Sestro Wren, vy tomu nerozumíte. Protože jsem měla jenom Sweetieho, tchyně mi nikdy nedala pokoj. Zatímco moje rodina posílala do kufru vajíčka, občerstvení a pití, švagrova rodina rozprodala, co nemohla použít - aniž bych viděla jediné sousto. Týdny jsem musela snášet tchýniny výtky a rozbíjení nádobí přímo přede mnou. Můj manžel se mnou ani nemluví, jako bych byla důležitá; nikdy si Sweetieho ani jednou nepochoval. Místo toho zbožňuje svého synovce a říká, že na něj bude ve stáří spoléhat. Každý měsíc dává peníze svým rodičům a zbytek jde rovnou bratrově rodině. Nedávno se švagrova rodina rozhodla postavit dům, ale neměli dost peněz. Miláčkův táta vzal všechny moje úspory a dokonce sáhl do své výplaty na tři měsíce. Jak máme takhle přežít?" "Nevím. Tato zášť ve Fioně hnisala jako divoká šelma a každý den jí hlodala v srdci. Když si vzpomněla na bledou, vyzáblou tvář své dcery, hořkost v jejím srdci zuřila jako požár a hrozila pohltit všechen její rozum. V očích sestry Wren Fiona téměř dosáhla bodu zlomu a propukla v pláč. Vnitřní hlas v její hlavě proklínal nevědomost Lydie Greenové a bez váhání začala Fionu jemně poplácávat po rameni a nabízet jí tichou útěchu.
Kapitola 5
Poté, co se rozloučila se sestrou Wren, která projevila Fioně Blackwoodové upřímné sympatie, se Fiona vrátila domů a cítila se trochu ztracená. Přemýšlela, co dál; jejich spíž byla téměř prázdná, zbyla v ní jen rýže a mouka - to by zvládla, ale Sweetie, tak malá, by neměla trpět. V tuto chvíli si byla Fiona jistá, že její minulé zážitky nebyly jen sen. Sny nebyly tak živé. Živě si vybavovala odporně samolibý obličej Lydie Greenové a to, jak donutila Fioninu dceru nastoupit do nemocnice a podepsat souhlas s operací, po které její už tak podvyživená dcera zůstala bez ledviny. A aby toho nebylo málo, Lydia si vzala poslední úspory, které Fiona s dcerou pracně našetřily, aby nakoupila doplňky stravy pro toho ztroskotance Benedicta Liu. Když Fiona přemýšlela o svém předchozím životě, cítila se pohlcená zoufalstvím. Kdysi žila v domě, který sice nebyl bohatý, ale byl plný štěstí. Byli venkovská rodina, ale její otec pracoval jako dělník v dole Thorpe, což byla v té době poměrně slušná práce, která nabízela dobrý plat a výhody. Množství obilí a oleje, které každoročně dostávali, stačilo na to, aby pohodlně uživili rodinu na měsíc. Před pěti lety došlo k tragédii, když si důlní neštěstí vyžádalo jako jednu z obětí jejího otce. Ačkoli se jí dostalo určitého odškodnění, sotva se dalo srovnat se stabilitou, které se její rodina těšila, když byl otec naživu. Fionin starší bratr Patriot Blackwood převzal otcovo místo v dole Thorpe, zatímco její druhý bratr Merit Blackwood zůstal hospodařit na půdě. Patriot už byl ženatý, ale Merit, kterému táhlo na třicet, začal chodit s dívkou ze sousední vesnice. Byli ve věku, kdy se sňatek očekával, ale dívčina rodina požadovala tři základní věci - kolo, šicí stroj a hodinky -, ale nyní chtěla vylepšení: ledničku, barevnou televizi a pračku. Nebyly to levné věci, a i když se Fionina rodina mohla uskromnit a vyjít s nimi, Merit nemohla v žádném případě očekávat, že by jim všechno na svatbu zajistila a ještě z toho žila. Merit se tedy zaměřil na Fioninu budoucnost. Lady Mara Blackwoodová, Fionina matka, svou dceru vroucně milovala, ale nemohla svému synovi stát v cestě. Merit sladkými slovy vykreslil pro jejich matku třpytivý obraz Liu Keep. Poté, co navštívila rodinu Liuových a viděla Edmunda Liua zaměstnaného v obchodním cechu, který už byl ženatý a měl syna, lady Mara viděla, že manželé Liuovi vypadají příjemně, a poté, co se dozvěděla, že Meritina volba, Lydia Greeneová, je právoplatnou dělnicí z Dřevárny, souhlasila. Fiona sama o sobě nebyla žádná šlápota; byla krásná a vynikala po celou dobu školní docházky. Po Meritině poznámce, že další vzdělání je zbytečné pro dívku, která bude patřit někomu jinému, však ve studiu nepokračovala. Jakmile se vrátila domů, její schopnosti byly neocenitelné, zvláště když byl její otec stále nablízku. Vyptávalo se na ni nespočet rodin, ale její otec chtěl počkat na tu pravou, a tak její sňatek odkládali. Lydia Greeneová byla Fionina spolužačka, která se do ní kdysi zamilovala a nakonec se stala jejím nápadníkem, což nakonec zpečetilo dohodu. Rodina Lydie Greeneové se po vyjednávání dohodla na věnu ve výši 2000 dolarů a Fiona si s sebou přivezla výbavu, kterou připravil její otec. Zpočátku se zdálo, že je vše v pořádku. Ale jakmile Fiona porodila Sweetie, život se změnil v noční můru. V té době byla politika plánování rodiny přísná. Edmund Liu i Lydia Greeneová měli práci ve státních podnicích; porušení těchto zásad by znamenalo ztrátu všeho. V jednu chvíli Fionina tchyně dokonce uvažovala o tom, že Sweetie v tichosti dá pryč a bude tvrdit, že dítě zemřelo, aby manželé měli další šanci na porod. Fiona to samozřejmě rázně odmítla, což vedlo k roztržce. Bez ohledu na to, co hlásal okolní svět o rovnoprávnosti, holčička v očích Lydiiny rodiny rozhodně nebyla stejná.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovuzískání světla ve stínech"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️