Mezi stíny a slunečním světlem

1

S příchodem září to pro Sophii zdaleka nebyl ideální den. Začátek školního roku, zejména přechod do nové třídy, s sebou nesl směs nejistoty z neznámého prostředí a lidí. Přesto to v Sophii Margaret St. Claireové nevzbuzovalo příliš emocí. Eldridgeská univerzita pro ni byla pouze místem, kam bude chodit, nikoliv místem, které by v ní vyvolávalo nějaké vlastnictví nebo vzrušení. Koneckonců neměla možnost studovat v zahraničí nebo vzít věci do vlastních rukou; navštěvovat tuto univerzitu bylo prostě součástí pobytu pod bedlivým dohledem jejího otce, sira Thomase St. Claira.

Vyučování obvykle začínalo až koncem měsíce, což Margaret umožňovalo ještě pár dní si přispat. Toho konkrétního rána se jí však podařilo vytáhnout se z postele, stále ještě jako omámená, a šourala se ke koupelně. "Skvělé, další den, kdy se budím kvůli požadavkům strýčka Geralda," zamumlala, sotva se probrala.

Dveře koupelny byly zavřené, a tak Margaret jemně zaklepala. "Eleno, nesnažíš se tam zase propašovat cigaretu, že ne?" zavolala na ni s očima stále napůl zavřenýma.

"Cože?" ozval se zevnitř tichý hlas.

Margaretina mysl na okamžik ztuhla. Kde byla její sestřenice Elena? Neměla být v koupelně? Kdo je tam?" pomyslela si zmateně. Vtom se ozvalo spláchnutí, dveře se otevřely a odhalily vysokého chlapce, který tam stál.

Její ranní mlha se rychle rozplynula a zmocnila se jí panika. Margaret pevně zkřížila ruce a o krok ustoupila, když vykřikla: "Eleno, na záchodě je kluk!".

Sir Thomas St. Claire a lady Margaret St. Claire se vrhli na místo činu, přičemž sir Thomas vynadal: "Co to proboha je, mladá dámo, vy ještě napůl spíte?"

Lady Margaret po něm střelila útrpným pohledem. Vycítila Margaretino zmatení, rychle se pohnula a postrčila dceru zpět do jejího pokoje. "Pospěš si, převlékni se a ukliď. Brzy se bude podávat snídaně.

Margaret se vypotácela zpátky do svého pokoje. Sir Thomas se mezitím usmál a řekl mladíkovi: "Omlouvám se za to, je to moje dcera.

'Vůbec žádný problém,' ozval se hluboký hlas, z něhož se Margaret zvedl žaludek. Těžce ji to zasáhlo, když si uvědomila, že to není jen tak ledajaký chlapec; byl to host lorda Woodse a ona tu byla s rozcuchanými vlasy a v praštěném pyžamu. 'Mluvíme o skvělém prvním dojmu,' pomyslela si s úšklebkem.

Náhle ji zarazil vlastní odraz v zrcadle - její milované modré pyžamo a divoké vlasy nevyzařovaly tak silnou auru, jak si představovala.

U snídaňového stolu se Margaret závistivě zadívala na Elenu, která měla plné ruce práce s tím, aby mladíkovi naplnila talíř jídlem. Podívala se na svou vlastní prázdnou misku a připomněla si vzdálenost, která je dělila.

Z jejich rozhovoru o akademických tématech Margaret vyrozuměla, že tenhle chlapík má nějaké profesní spojení s lordem Woodsem. Jejich diskuse se jí zdály na její úroveň chápání příliš vznešené. Způsob, jakým se na něj sir Thomas díval, byl zastrašující, skoro jako by byl pýchou rodiny - syn, o kterém vždycky mluvil. Pro Margaret, méně diskutovanou dceru, to bylo palčivé.
Po snídani poslušně pomohla uklidit nádobí, protože nechtěla být označena za lenocha, který se povaluje po domě.

Ne, ne, nechte to na mé dceři,' řekl lord St. Claire a mávl rukou nad mladíkovou nabídkou pomoci.

Vzhledem k tomu, že na tom nenaléhal, se mladík posadil vedle sira Thomase na pohovku a pokračovali v rozhovoru.

Jakmile bylo nádobí hotové, klesla do křesla vedle své matky. "Moje dcera právě začíná tento rok studovat na Akademii, " informoval sir Thomas mladého muže. "Trvá na tom, že tam bude chodit sama, takže jí možná budete muset pomoci, aby se tam zabydlela."

Mladý muž se lehce zasmál. "To vůbec není problém. Spojíme se a já ji první den vyzvednu." "Dobře.

'Ale ne, já se v Akademii vyznám naprosto dokonale,' vmísila se do hovoru Margaret a zavrtěla hlavou. Poté, co ji přijali na Eldridgeskou univerzitu, táhla lady Margaret několikrát po kampusu. Přesto se jí dodnes dařilo zabloudit častěji, než si chtěla připustit.

"Opravdu? Sir Thomas se ušklíbl. 'Kdo je ta, která každý den nemůže najít cestu domů?'

Margaret vrhla na otce vyčítavý pohled. Možná by bylo lepší, kdyby ji místo toho prostě adoptovali.

2

Margaret St. Claireová měla své důvody, proč nerada chodila ven, a jedním z nich bylo, že pokaždé, když to udělala, měla pocit, že tím odstrčila svého otce Olivera.

Oliver se usmál. "No, příště bych ji mohl vyzvednout já!"

"Moje dcera se snadno ztratí," odpověděl lord St. Claire okamžitě s veselým výrazem.

Oliver přikývl a pochopil.

Margaret pocítila záchvěv rozpaků. Opravdu ji museli podkopávat před cizími lidmi? Copak jim nezáleželo na její hrdosti?

Jakmile Oliver odešel, Margaret zkřížila ruce, zjevně nespokojená. "Já se v Akademii vyznám naprosto dokonale, děkuji pěkně! Pravděpodobně bych se v ní dokázala orientovat lépe než kdokoli jiný."

"Fajn, jestli nechceš, aby tě vyzvedla Malá Elena, tak tě nechám jít pěšky." Lord St. Claire se sebevědomě vmísil do hovoru.

"V žádném případě!" Margaret zafuněla a vzdorovitě našpulila rty. Nechtěla, aby někdo věděl, že její otec Thomas St. Claire je profesorem na Eldridgeské univerzitě, zvlášť ne, když to bylo stejné místo, kam se snažila patřit. Všechna její tvrdá práce by neměla velký význam, kdyby si lidé mysleli, že se veze na otcově chvostu.

"Chceš říct, že chodit se mnou je trapné? Lord St. Claire na ni vystřelil s lehkou hranou v hlase.

"Co je to za hlasitost?! Lady Margaret St. Claire starší jemně pokárala a pozvedla obočí.

"Jdu do svého pokoje," zamumlala Margaret, když se vydala nahoru a zhroutila se na postel.

Pro ni to nebyl Oliver, kdo ji uváděl do rozpaků, ale její otec. Thomas St. Claire se pokaždé hrdě chlubil synovými úspěchy každému, kdo ho poslouchal, zatímco Margaretinu existenci téměř nebral na vědomí. Připadalo jí, jako by měl jen jedno dítě.

Vzhledem k nepříliš hvězdným známkám, které se jí podařilo nasbírat, mu to nemohla mít za zlé.

Margaret prakticky přestala chodit na Akademii od chvíle, kdy se sem přestěhovala. Jasně si pamatovala malou Kláru, ale nic z toho, co bylo před jejich přestěhováním. Věděla jen, že po příjezdu do města trávila většinu času doma. Jen na začátku každého semestru ji lord St. Claire vzal k zápisu, a i tehdy se na závěrečné zkoušky sotva dostavila a většinu menších zkoušek si odpustila. U těch hlavních pocítila otcovu hrůzu, jakmile ho uviděla; věděla až příliš dobře, že její výsledky nebudou dobré.

Přišel den velké zkoušky, a když se dozvěděla výsledky, nepřekvapilo ji, že si nevedla tak dobře jako Frederick. Věděla jen, že pravděpodobně získala o sto bodů méně než on. Zklamání lorda St. Claira bylo hmatatelné a ona se rychle naučila, že vytahování jejích výsledků není na pořadu dne.

Už si na to zvykla.

Škola brzy opět začínala a ona našla dům prázdný.

Margaret předpokládala, že všichni museli jít do práce. Sbalila si tašku a posadila se k jídelnímu stolu, chroupala chleba a přitom listovala v telefonu.

"Bim bam. Zazvonil zvonek u dveří.

"Kdo je to? Margaret polekaně vykřikla a lehce se dusila chlebem. Polkla trochu džusu a rychle běžela ke dveřím.
Venku stál Oliver a pohled na něj, jak se směje jejímu rozrušení, mu vykouzlil úsměv na tváři.

Margaret spolkla poslední zbytek jídla a poplácala se po hrudi, ulevilo se jí, že se zase cítí normálně. Když však zachytila Oliverův pobavený pohled, zaplavila ji vlna rozpaků. Proč na něj musela vždycky narazit v těch nejnevhodnějších chvílích? Možná měl jen smůlu.

"Pojďte dál!" snažila se znít nenuceněji, než se cítila.

Vešel dovnitř a rozhlédl se kolem. "Je lord St. Claire doma?

Margaret zavrtěla hlavou. "Nemají čas.

"Máš připravené věci?" zeptal se jemně.

"Připravené? Odjíždíme hned? Zmateně se na ni podívala.

"Na co jiného bys čekala?" Opětoval její zmatek prostým, nevinným pohledem.

Margaret se prudce otočila a odběhla zpátky do svého pokoje, přičemž si vynadala, že je tak nechápavá. To, jestli odejde, nebo ne, mělo být její vlastní rozhodnutí, ne jeho.

Nakonec si vzala na ramena tašku a táhla za sebou kufr, který jí už sbalila matka. Jdeme!" prohlásila a snažila se v sobě vzbudit trochu nadšení.

3

"Nedojedl jsi snídani. Mladík ukázal na napůl snědený kus chleba na stole.

Margaret St. Claireová rychle posbírala své věci a vydala se směrem ke kuchyni, ale když se chystala odejít, vyběhla ven Malá neznámá. 'Zapomeň na to, neuvědomila jsem si, že musím chytit taxíka!

'Záleží na tom?" zeptal se mladík trochu zmateně.

'Dělá se mi špatně z auta, před jízdou nesmím jíst, jinak by mi bylo hrozně,' odpověděla Margaret klidně a táhla kufr ze dveří. 'Mohl byste prosím zamknout dveře? Díky.

Ve stísněném výtahu viselo mezi oběma cizinci nepříjemné napětí. Margaret ukradla pohled na chlapce vedle sebe a odkašlala si. "Jak se jmenuješ?

'Elena Woodsová,' odpověděl chladně.

"Ding! Dveře výtahu se otevřely.

Elena vzala Margaret z rukou kufr a sebevědomě vystoupila.

'Páni, na gentlemana to není špatné,' zamumlala si pro sebe a spěchala za ním.

'Je to Elena Woodsová, jako že 'uvidíme se, až se probudím z tohohle snu'?" zeptala se Margaret zvědavě a citovala svou oblíbenou romantickou větu z románu, na který si nedokázala vzpomenout.

Elena zvedla obočí, v koutcích rtů jí hrál náznak úsměvu. "Ne tak docela. Já jsem Elena Woodsová. Mé příjmení je Woodsová.

Margaret se na okamžik zarazila a pak souhlasně přikývla: "To zní hezky.

Když vstoupily do ostrého slunečního světla, Elena přimhouřila oči a navrhla: "Je trochu moc světla, měla by sis vzít deštník!

Margaret zamrkala, trochu ji to zaskočilo. Rozpačitě se uchechtla: "Myslím, že ho nepotřebuju. Zdálo se, že dneska s sebou každá dívka nosí deštník, když jde ven, ale ona si nepřipadala, že by do toho zapadala.

"Tak prostě půjdeme takhle! Elena odmítla její obavy.

"Jistě. Margaret ho poslušně následovala a ztichla, protože do ní pražilo slunce, z něhož se jí lehce točila hlava. Zvedla ruce, aby si zastínila oči, a postupně uvolňovala svraštělé čelo.

Elena byla vysoká a díky jeho dlouhým krokům se s ní chudák Lenochod snažil držet krok. Jediné, co mohla dělat, bylo běžet za ním.

Náhle se Elena zastavila. Margaret, která se krčila, aby se vyhnula slunečním paprskům, do něj vrazila. Věděla, že má tvrdé čelo - koneckonců už nejednou narazila do zdi -, ale okamžitě se obávala, že by mohl být zraněný. "Jsi v pořádku?

Ucítil, jak mu narazila do zad, jemný náraz, který ho překvapil. Soudě podle zarudlého čela musela opravdu dostat ránu do čela. "Nejsi zraněná?" zeptal se.

"Ani škrábnutí," pokrčila rameny a třela si čelo. 'Techniku železné hlavy jsem trénovala odmalička. Jsi v pořádku, že? Vypadáš... křehce.

Poslední věta se jí zadrhla na rtech, mezi nimi visela nevyřčená myšlenka. Připadalo jí to stejně trapně nepatřičné jako ptát se někoho na jeho váhu.

Ale opravdu si to mohla vyčítat? Tenhle kluk měl končetiny hubenější než ona, a i když jeho pleť nebyla tak bledá, pořád byla světlejší než u průměrného kluka. V dávných dobách by se hodil jako křehký učenec, ale v dnešní době by se o něm dalo říct, že je to jen hezounek.
"Hej! Margaret vykřikla a otráveně si promnula čelo. "Proč jsi do mě vrazila?

"Počkej, zavolám si taxíka," odpověděla Elena. Měla ta holka hlavu z cihel nebo co?

A tak se vrátili do živého světa venku.

4

Margaret St. Claireová se zklamaně nadechla. Proč se kluci vždycky museli chovat tvrdě? Její odolnost pramenila hlavně z jediné osoby - jejího staršího bratra Williama St. Claira a rodičů, sira Thomase a lady Margaret St. Clairových. Když vyrůstala v Little Townu, bylo těžké jí vyčítat, že si občas připadala trochu přitroublá. Každého by neustálé potyčky vyčerpaly.

"Jdeme!

Margaret se vrátila do reality, když její kamarádka Elena Woodsová úspěšně přivolala taxík.

Jakmile se usadily na zadní sedadlo, vzduchem se šířil nepříjemný zápach, z něhož se Margaret zvedl žaludek.

Elena uložila jejich zavazadla do kufru a vklouzla vedle ní. "Řidiči, jedeme!" řekla. Podívala se na Margaretin bledý obličej a zeptala se: 'Jsi v pořádku?'

Margaret si opřela hlavu o ruku, mávla rukou a zamumlala, že to nic není. Zavřela oči a tiše si opakovala: "Pospěš si, Parkerová. Pojďme tam rychle!

Ale taxík se plížil dál, jako by to byla nedělní procházka.

Margaretino nepohodlí zesílilo; bojovala se stoupající žlučí a měla pocit, že by se její snídaně mohla nešťastně objevit znovu.

Elena si všimla, že Margaretiny kdysi zarudlé tváře přízračně zbělely. "Ještě chvíli vydrž. Brzy tam budeme,' řekla s obavami ve tváři.

Margaret lehce přikývla, oči stále zavřené, cvičila se v autohypnóze. No tak, jen spi, spi!

Po době, která jim připadala jako věčnost, konečně dorazili na univerzitu. Margaret neztrácela čas a prakticky vyskočila z taxíku. Plíce jí zaplavil čerstvý vzduch a zmírnil tlak v žaludku.

"Už je ti lépe? Elena se zeptala, vzala jejich zavazadla a postavila se vedle ní.

"Jo, myslím, že to přežiju. Jdeme! Margaret odpověděla s mírným úsměvem a snažila se zahnat nevolnost.

V kampusu to hučelo; prváci bloudili kolem, ztracení a s očima dokořán, zatímco studenti vyšších ročníků vítali nováčky. Energie tohoto místa ji mírně povzbudila.

"Drž se u mě, ano? Nemůžeme si dovolit se v tomhle davu ztratit,' řekla Elena a prohlédla si moře tváří.

Margaret zaváhala a chtěla jí to oplatit, ale nakonec se rozhodla, že to neudělá, a místo toho poslušně přikývla.

Po ubytování je dívka s culíkem zavedla do dívčího pokoje. Jakmile dostaly klíč, nechala je, aby si našly svůj pokoj.

Zmatená Margaret se otočila k Eleně, která táhla nahoru kufr. 'A co lůžkoviny a další věci? To si koupíme tady?

'Co? Bydlíte hned za rohem. Myslela jsem, že si to všechno přivezeš z domova. Elena otevřela dveře jejich pokoje na koleji a odhalila rušný prostor s několika dívkami uvnitř.

Margaret se rozhlédla a připadala si trochu ztracená. Její pohled však přistál na povědomém modře vzorovaném přehozu u balkonu a ona vykřikla: "Ta deka vypadá úplně stejně jako ta z mého pokoje doma!

Vtom jí zazvonil telefon. Volala jí matka, lady Margaret St. Claire starší: "Ahoj, už jsi dorazila na akademii?" "Ano," odpověděla.

'Právě jsem dorazila na kolej,' odpověděla Margaret.
"Viděla jsi deku, kterou jsem ti dala na postel? Tu s kreslenou postavičkou?

"Už ji vidím! Margaret se usmála, protože poznala deku, která byla v dětství její nejoblíbenější.

"Dobře. Až se zabydlíš, přijď dolů na večeři. Nezapomeň vzít malou Doe a přivést ji také. Jasné?

"Jasně, mami. Snažila se potlačit povzdech, když hovor náhle skončil.

Po uložení zavazadel dovnitř si Margaret prohlédla místnost plnou cizích lidí a zaplavila ji náhlá vlna vyčerpání. Možná měla raději zůstat v rodinném sídle.

'Dobře, vysadil jsem tě. Musím se vrátit,' řekla Elena a otočila se k odchodu.

'Počkej, měla by ses k nám později přidat na oběd u mě doma! Prosím? Margaret prosila, cítila se psychicky i fyzicky vyčerpaná, přestože toho za celý den moc neudělala.

"Ne, díky, mám jiné plány," odmítla Elena zdvořile.

Margaret přikývla a cítila směs vděčnosti a zklamání. "Dobře tedy, děkuji za všechno, co jsem dnes udělala.

5

"Nemáš zač, hned jsem na cestě." Elena Woodsová udělala několik kroků a pak se otočila. "Ty..."

"Vím, jak se dostat zpátky domů. Můžeš jít!" Margaret St. Claireová odpověděla trochu rozrušeně. Nebyla tak bezradná, cestu sem si zapamatovala.

"Dobrá tedy, nashledanou." Elena zamávala a odešla.

Jakmile si Margaret posbírala věci, ohlédla se na rušnou atmosféru Lodge a pak vyšla ven. Na úpatí schodů na ni čekala Elena.

"Proč jsi tady?" Margaret se zeptala mírně překvapeně.

"Jak je na tom Lodge? Není to úplně jako doma v Taverně, co?" Lord St. Claire se její otázce vyhnul.

"Je to fajn." Margaret si opřela hlavu o okno a zadívala se ven.

"Hmph," zamumlal lord St. Claire. "Jen se honíš za trochou vzrušení. Jakmile tě novinka přejde, vrátíš se ke známému."

Margaret mlčela. Možná šlo opravdu o vzrušení z nového. Jako malý kanárek toužící uniknout z klece si nemohla pomoci a snila o rozlehlém nebi a hustých lesích za hranicemi svého omezeného okolí. Byla to směs zvědavosti na neznámá nebezpečí, která ji stejně jako Sophii zároveň odsouvala stranou od vážnějších myšlenek.

Po večeři strávila Margaret nečinné odpoledne doma. Když nastal večer, lord St. Claire ji odvezl do Akademie, ale zastavil hned u vchodu.

"Lorde Woodsi! Prosím, nechoďte mě bezdůvodně hledat dolů. Kdybyste mě potřeboval, stačí zavolat nebo poslat vzkaz Devereuxovi. Cestu domů najdu sama, " řekla Margaret asertivně.

Lord St. Claire začal odpovídat, ale ona ho přerušila. "Už je mi osmnáct! Vychovali jste mě dobře, ale pokud se nenaučím stát na vlastních nohou, než odejdu do práce, jak to zvládnu?" Pomyslela na Fredericka a na to, jak si umí poradit sám; ona by to zvládla také.

S tím vystoupila z auta. V hloubi duše se zdráhala vyjádřit svou frustraci vůči lordu St. Clairovi a ostatním. Byla to její rodina - Thomas St. Claire a lady Margaret St. Claire starší; starali se o ni, a přesto si nemohla pomoct a vylila si na nich zlost. Připadalo jí to špatné.

Ale pokaždé, když se rozčílila, její lepší úsudek jako by se vytratil, aby toho později litovala, když se nedokázala přinutit k omluvě. Tak se naučila všechno přijímat a uvědomila si, že jí rodiče nikdy nechtěli ublížit. Neměla žádné neukojitelné touhy.

Lord St. Claire s těžkým povzdechem sledoval vzdalující se postavu své dcery. Pryč byly dny, kdy mu to maličké nemluvně leželo v náručí, a holčička, která kdysi plakala o objetí, už nevyhledávala jeho útěchu.

Zpátky v Lodži seděla Margaret u svého stolu jako omámená a nevěděla, co si počít.

"Ahoj."

Náhlý dívčí hlas ji vyděsil.

"Vyděsila jsem tě? Moc se omlouvám!" Dívka se okamžitě omluvila a vypadala upřímně zkroušeně.

"To je v pořádku, opravdu." Margaret pohrdavě mávla rukou a prohlížela si dívčinu tupou ofinu a vysoký culík, úsměv odhalující dva rozkošné dolíčky.
"Ahoj, já jsem Jessica Riversová," představila se rozzářeně. "Jsem z AH."

"Těší mě! Já jsem Margaret St. Claireová, místní, " odpověděla Margaret s úsměvem.

"Páni, vy jste místní! To je úžasné. To, že jsi tak blízko domova, znamená, že se můžeš kdykoli vrátit!" Jessice zajiskřily oči.

Margaret se zasmála; Jessica Riversová nebyla vůbec podobná Wendy Riversové.

Jak večer postupoval, všichni se v The Lodge sešli k večeři. Jedna dívka, jejíž obličej pokrývaly různobarevné obličejové masky, se otočila. "Dobře, všichni, poslechneme si vaše jména!"

Místnost naplnil smích. Dívka s krátkými vlasy vyhrkla: "Já jsem Henry Waverly, ten Henry Waverly z Catherine!" "Ahoj," odpověděla dívka.

"Páni! Severovýchod! Je úžasné jíst zmrzlinu v zimě?" Jessica dychtivě vykřikla.

Znovu propukl smích. "Rozhodně!" Henry se rozesmál.

"Jsem Liliana Greyová, Liliana jako květina a Greyová jako mé příjmení. Jsem z Čching-tao." Dívka se srdcovitým obličejem se ozvala.

"U moře? To je krásné!" Jessica se rozplývala a její vzrušení bylo přímo hmatatelné.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a slunečním světlem"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️