Zakázaná chemie mezi námi

Kapitola 1

V okamžiku, kdy rozkvetou tungy, je celá vesnice Winchester zaplavena čistě bílými okvětními lístky, které se třepotají ve vzduchu a připomínají květnový sníh - je to nádherný pohled, který bere dech.

Když začnou květy opadávat, znamená to pro studenty příchod letních prázdnin.

Prvňačka Cecilia Fairchildová je v hostinci U dědečka a pomáhá. Když projde dveřmi, vítá vysokého podsaditého muže v černém se slunečními brýlemi. "Vítejte! Máte rezervaci?" zeptá se se zářivým úsměvem.

"Ano," ozve se hluboká, strohá odpověď.

"Jak se jmenujete, prosím?" Cecilie rychle vezme registrační knihu a je připravena zkontrolovat jeho údaje.

"Edward Montague, " prohlásí, zatímco předkládá občanský průkaz.

"Skvělé, vydržte prosím chvilku." Cecilie přimhouří oči, když skenuje bratrancovo sotva čitelné písmo a najde "Edward Montague". Vezme si jeho průkaz a zahájí proces odbavení.

Edward si sundá sluneční brýle a podívá se na načmárané písmo, které vypadá skoro jako dětská čmáranice. Zvedne obočí na bledou, krásnou, vysokou mladou ženu před sebou a zeptá se: "To je vaše písmo?"

"Je to rukopis mé sestřenice. Vím, že je to hrozné, " odpoví s hravým úsměvem, když mu vrací průkaz. Rychle přejde do obchodního tónu. "Chcete platit kartou, nebo v hotovosti?" "Ano," odpoví.

"Kartou, " odpoví a vytáhne kreditní kartu.

Když projíždí jeho kartu čtečkou, vrací mu ji a znovu se usmívá, zatímco bere klíč od Královské komnaty. "Následujte mě, prosím."

Edward s velkou taškou a kufrem následuje Cecilii, která měří asi metr osmdesát, do zadního traktu plného rozkvetlých tunguzí.

Cecilie se nemůže zbavit pocitu, že muž za ní ji pozorně zkoumá a vyvolává v ní nepříjemné chvění. Spěchá do dobře vybavené VIP místnosti o rozloze třiceti metrů čtverečních, zkontroluje všechno uvnitř a rychle mu podá klíč, než se vrhne pryč.

Jakmile Edward vstoupí do elegantně zařízeného pokoje, pošle zprávu muži, který mu tento pobyt doporučil, Johnu Fitzroyovi.

**Později toho večera**

Když se Cecilie chystá zavřít hlavní dveře hostince, z drožky vystoupí potácející se opilý muž. Okamžitě ho pozná, vyběhne ven a zeptá se: "Bratranče, co se zase děje?" Cecilie se na něj podívá.

"Fairchilde, Fairchilde! Miluješ mě? Řekni to, řekni to!" Henry Lancaster s jemnými rysy a s nádechem hravého rošťáctví se přitiskne ke svému bratranci.

"Miluju tě, miluju tě, miluju tě, " vzdychne Cecilie a klopí oči, když pomáhá omámenému Henrymu dovnitř.

"Fairchilde, já miluju jen tebe! Ty mě musíš milovat taky!" trvá na svém.

"Samozřejmě, samozřejmě."

"Řeknu ti, že žádný muž nestojí za důvěru. Nevěř jim a nespěte s nimi náhodně."

"Dobře, dobře, slyšela jsem tě."

Když Cecilie pomáhá Henrymu do pokoje, zkříží cestu Edwardovi, který telefonuje na nádvoří. Nabídne mu zdvořilý úsměv.

Edwardův pohled se přesune na opilého muže, který se drží Cecilie.

Henry se náhle zhroutí a pevně ji obejme kolem ramen. "Fairchilde, miluji tě!"
"Já tě taky miluju," ujistí ho Cecilie, pomůže mu do pokoje a pak s podrážděným výrazem ve tváři odejde.

Když si všimne Edwarda sedícího na houpačce, usměje se a doufá, že se jí podaří nepozorovaně proklouznout.

On však zavolá: "Slečno Fairchildová."

"Ano?" Znovu se k němu otočí a vřele se usměje.

"Mohu si pobyt prodloužit?" zeptá se.

"Samozřejmě." Cecilia zpracuje jeho prodlouženou platbu a pak mu vrátí kreditní kartu. Všimne si, že ji vysoký muž přijímá pomalu, což vzbudí její zvědavost.

"Na webových stránkách bylo zmíněno, že máte průvodcovské služby, " řekne.

"Máme."

Edward přikývne a tvář se mu rozzáří širokým úsměvem. "Budete mi dělat průvodce?"

"Já nejsem průvodce, tím je můj bratranec Henry Lancaster," namítne Cecilie, která se obává být sama s tímto potenciálně nebezpečným mužem.

"Nemůžeš si vybrat nikoho jiného, " trvá na svém.

"Raději bych to nedělal."

"Jsou to dva tisíce denně."

"Páni."

Ten chlap má peněz na rozdávání, nebo co? Dva tisíce denně mi připadají přehnané.

Kapitola 2

Cecilia Fairchildová neváhala odmítnout lákavou nabídku práce průvodkyně, která slibovala dva tisíce dolarů denně. Místo toho dovolila svému bratranci Henrymu Lancasterovi, který právě procházel rozchodem, aby Edwarda Montaguea na pár dní provedl po Winchesteru.

Navzdory svým pracovním povinnostem se snažila Edwardovi, muži, který vyzařoval panovačnost i jistou agresivitu, vyhýbat. Nedokázala si vysvětlit proč, ale něco jí na Edwardovi připadalo nebezpečné, i když Henry trval na tom, že to přehání. Ale její instinkty jí říkaly něco jiného - na tom muži bylo něco zneklidňujícího.

Najednou se nebe otevřelo a začalo pršet.

Cecilie se podívala ven, všimla si tmavnoucích mraků a sílícího deště a rozhodla se, že bude nejlepší zavřít obchod dřív.

Právě když se chystala zamknout dveře, zazvonil jí telefon. Byl to Henry. "Ahoj, bratranče, přijdeš za mnou dneska?" zeptala se okamžitě.

'Ahoj, je to bratranec Henry Lancaster? Musíš si pospíšit do Evergreen Grove a vyzvednout ho,' vystřelil z linky podivný, povýšený hlas, než náhle zavěsil.

Cecilie se na telefon zamračila. 'To je ale nesnesitelný přízvuk,' zamumlala si pod nosem a zajímalo ji, co Henry s někým takovým dělá.

Cecilia si oblékla nadměrně velké černé tričko s přítelem v kombinaci s černými šortkami a plátěnými teniskami a zamířila do jediného klubu ve městě, Zlatého gryfa. Když vstoupila dovnitř, zaútočila na její smysly slabá vůně kouře smíšená s dunící elektronickou hudbou. V jednom rohu zahlédla podezřele šikovného muže, který jako by obcházel okraje hnutí #MeToo.

S povzdechem začala Henryho hledat.

Nahoře ve VIP zóně ve druhém patře popíjel Henryho bratranec John Fitzroy s Edwardem, oba obklopeni hloučkem mladých atraktivních žen. Edward, zatímco kouřil a popíjel svůj drink, si všiml, jak se Cecilie snaží proplést davem.

"Hej, to je můj bratranec, Fairchild! John vykřikl a jeho silně potetovaná ruka na ni ukázala dolů.

"Ty ji znáš? Edward se zeptal, překvapený Johnovým nenuceným tónem.

"Samozřejmě! Tohle je Henryho sestřenice,' houkl John a mávl dolů na Cecilii, která ho přes šum sotva slyšela.

Cecilie si jejich dovádění nevšímala, protože jí v uších zněla dunivá hudba. Soustředila se na pohled na Henryho, který se opět ocitl ve spárech té zavalité dívky.

Přistoupila k jejich stolu, její oči nejprve spočinuly na Henrym a pak se podívala na jeho přítele Arthura Baxtera a dožadovala se: "Co se to tu děje?

Arthur předstíral, že si jí nevšímá, a lokl si ze svého nápoje, zatímco statná dívka vedle něj k němu s úsměvem přistrčila sklenici s ledovým mokem. 'Omluv se nebo tak něco,' nařídila a její postoj naznačoval, že si s ní není radno zahrávat.

Cecilie na dívku zúžila oči a zahlédla její arogantní postoj. Poté, co si od stolu vzala sklenici červeného vína, odšroubovala zátku, nalila si štědrou dávku a odvětila: 'Omluvit se můžu, ale nejdřív mi musíš říct, čím jsem tě rozčílila.
"Říká se, že učíš svou sestřenici, jak honit mého přítele," odsekla dívka a zatahala Henryho za ucho jako starší sestra.

Cecilie, zaskočená, přestala nalévat a šplouchla na dívku červené víno, když na ni křikla zpátky: 'Kdo si myslíš, že jsi, Isabello? Takhle se ke mně nemůžeš chovat!

"Ach! Isabella Redmondová vyjekla, když ji víno potřísnilo.

V okamžiku hudba utichla a lidé kolem se otočili, aby viděli ten rozruch.

Henrymu se rozšířily oči obavami, když pohlédl na Cecilii.

Arthur vyskočil na nohy a zlostně na ni ukázal - "Neopovažuj se myslet si, že holku neuhodím!

Cecilie se bez rozmýšlení prudce ohnala lahví vína po Arthurově hlavě a zasmála se: "Vsadím se, že by sis to nedovolil!

Výsledkem byl chaos - Arthur byl polit červeným vínem a několik přihlížejících se ocitlo ve stříkající vodě.

Cecilie popadla Henryho za paži a řekla: "Pojďme odsud pryč.

Henry Cecilii obdivoval širokýma očima, ale Isabella to nehodlala nechat jen tak. "Chyťte je!" vyštěkla.

Když je obklopil hlouček neukázněných teenagerů, náhle přelétla láhev whisky, přistála mezi Arturem a Isabellou a všechny vyděsila, aby ztichli.

Edward s ďábelským úsměvem sestoupil po schodech z VIP prostoru a oslovil dav: "Rád se budu prát, ale jen když mě chytíte.

"Edwarde, měříš metr osmdesát, to není fér! John se přidal a nenuceně potáhl z cigarety, zatímco se ploužil směrem ke zmatku.

"Bratranče," vykřikl Henry a hlas mu zalilo ulehčení, když spatřil Johna, jak se tyčí nad Edwardem.

Arthur, v hloubi duše zbabělec, se snažil udržet si svůj postoj, zatímco Isabella, vznětlivá, popadla popelník a hodlala ho hodit po Cecilii. Než se jí to však podařilo, Edward chytil Isabellu za zápěstí a znehybnil ji.

Cecilie to nehodlala nechat jen tak. 'Poslyš, Isabello, ukradla jsi Henrymu přítele a zřejmě jsi dostala, co jsi chtěla. Co ode mě ještě chceš?" dožadovala se a v hrudi se jí bouřilo.

'Nebýt tvého vměšování, nechal by Arthur Henryho na pokoji!" řekla. Isabella křičela a její hněv vřel.

Než stačil kdokoli zareagovat, proletěl popelník kolem Artura a narazil do zdi, když se přikrčil. Cecilie využila příležitosti, vyrazila vpřed a uštědřila Arturovi prudkou facku. "Zmiz, ty hajzle!

Kapitola 3

Edward Montague a John Fitzroy se rozhodli zůstat vzadu a vypořádat se s Arthurem Baxterem a Isabellou Redmondovou, zatímco Henry Lancaster se rozhodl přivést zdánlivě křehkou, ale svéhlavou Cecilii Fairchildovou zpět do hostince Winchester Inn.

Edward si schválně udělal zajížďku a zastavil se u Zlatého kohouta na smažené jídlo, než zaparkoval poblíž Riverside Parku.

"Co se děje? Cecilia Fairchildová se zeptala, stále ještě rozčilená.

Nemohla uvěřit, že se její bratranec Henry zamiloval do ztroskotance a pak se musel zabývat tou protivnou zlatokopkou.

Ta malá, baculatá ženská byla prostě k vzteku.

"Jen si vezmi něco na zub, aby ses uklidnila," řekl Edward a podal Cecilii kus smaženého kuřete.

Cecilie měla prudkou povahu; nejenže se šikaně postavila, ale dělala to s velkou odvahou. Henry byl naproti tomu jiný příběh a Edward si nebyl jistý, co si o tom má myslet. Ale díky Henrymu měl alespoň možnost trávit s ní čas o samotě.

"Díky," řekla Cecilie a navzdory svému vzteku si kousla. 'Ta stará tlustá kráva někomu ukradne kluka a pak se mi snaží postavit a nazývá mě loutkovodičem. Jak to, že za to můžu já? To její chlap se nedokáže udržet pohromadě; proč jde po mně?

"Ha! Edward málem vyplivl svůj čaj s perlovým mlékem.

'Jo, je malá a tlustá. Doufám, že láska, které se jí dostane, bude pekelná, protože být milovaná pro ni bude jako peklo,' Cecilie se začala cítit živější, jak její slova podněcoval vztek.

Arthur Baxter byl dost špatný, ale teď na Cecilii vypustil i malou, ošklivou a uřvanou ženskou.

'Chceš slyšet příběh o posílání ďábla do pekla?' Edward se zeptal a na tvář se mu vkradl úsměv, jak si dobíral ohnivou ženu před sebou.

Navenek vypadala tak vyrovnaně a elegantně, ale její ostrý jazyk byl nečekaně zábavný.

"Co je to? Cecilie se zvědavě zeptala a okusovala kuře.

"Slyšela jsi někdy o Dekameronu? Edward opatrně sondoval.

Vycítil její zálibu v chytrých odkazech, a tak si pomyslel, že použití klasiky by mohlo vzbudit její zájem.

"Samozřejmě!" přikývla nadšeně a odložila kuřecí kosti.

'Já nosím ďábla, ty držíš peklo; jestli chceš toho ďábla vypustit, tvoje peklo je jediná cesta,' řekl a usrkával mléčný čaj, testoval vodu.

Cecilie si myslela, že začíná vyprávět, a pozorně přikývla: 'A pak?

Dekameron byl klasickou literaturou známou svým černým humorem.

Aby ji člověk skutečně pochopil, musel by si přečíst originální dílo, ale její jazykové znalosti nebyly nejlepší; spoléhala se na přeložené verze. Kdykoli se do něj chtěla ponořit, čas jí vždycky utekl, takže si řekla, že když se o něj dělí, mohla by si to užít s ním.

Kdo by řekl, že tenhle nebezpečně vyhlížející chlapík má takovou literární hloubku?

"Jen se opři na sedadle," řekl Edward, když si všiml její inteligence a zároveň nezkušenosti.

'Dobře,' Cecilie mu bez podezření vyhověla.

Náhle se Edward naklonil blíž a se šibalským úsměvem na tváři si ji dobíral: 'Poslouchej, děvče, tenhle příběh mluví pravdu: slova muže jsou lstivé lži.'
"Jak to myslíš?" zamračila se a rozpačitě ho odstrčila.

"Cítíš, jak se můj ďábel tiskne k tvému peklu?" Chytil ji za ruce a naznačil jasnou touhu, kterou jeho tělo odhalovalo.

Počkat, cože? Cecilie konečně pochopila jeho narážku, ztuhla a pohlédla na něj: "Slez ze mě, nebo zavolám policii.

Tak o tomhle bylo posílání ďábla k čertu - o hrubé narážce!

Ten chlap překračoval hranice. To, že byl hezký, mu nedávalo právo ji obtěžovat. Kdyby nebyl hostem, už by ho nahlásila.

'Líbíš se mi, jinak bych si neobjednal měsíční pobyt,' myslel si Edward Montague, že je chytrý, protože věděl, že Cecilie není naivní, ale že se také nedá snadno ovlivnit; odvážil se jen sugestivně flirtovat.

Sám sebe považoval za přitažlivého a věřil, že by jím byla okouzlena každá žena, ale skutečnost ukázala opak.

'Tohle není měsíční pobyt v hostinci; nemůžeš mě taky balit. Děkuju pěkně,' Cecilie měla chuť mu vlepit facku, ale její ruce byly stále v jeho zajetí.

'Jaký je tedy plán? Mám o tebe zájem,' řekl Edward a jeho pronikavý pohled byl plný touhy.

'Chceš mě omotat; nejdřív musíš odblokovat bolest,' vystřelila s hravým úsměvem a pevně k němu přitiskla koleno.

To je ale nechutný muž.

Šlo jen o to, aby to správně sedělo; byla vedoucí hostince, ne nějaká obyčejná pouliční šlapka.

"Aha... Edward se ušklíbl, předstíral agónii a přitiskl se k ní.

Nebýt toho, jak byla jemná a příjemná, jak okouzlující měla hlas a jak krásně vypadala, vykopnul by tuhle bezelstnou ženu z auta.

Nedokázal se však přimět k tomu, aby ji pustil.

Kapitola 4

Cecilia Fairchildová se Edwardu Montagueovi vyhýbala od chvíle, kdy jí nechtěně navrhl, že by mohli zavřít ďábla do pekla.

Edward stál na nádvoří, potahoval z cigarety a zíral na Cecilii, která hravě uhýbala a ignorovala ho. Chápal její instinkt být v blízkosti mužů opatrná, ale opravdu si myslela, že jeho šarm je tak slabý, že se mu musí vyhýbat?

Ve městě byl docela úlovek. Ale tady na maloměstě si připadal jako drak uvězněný v mělkých vodách, na kterého se sápou mloci.

Jistě, byl o dobrých patnáct let starší než ona a měl výšku, postavu a vzhled, který k tomu patřil. Nestačilo jí to k tomu, aby omdlela?

Možná se venkovské dívky pronásledují jinak?

"No, jestli je to takhle...

S hlubokým nádechem se otočil, vešel do domu a zvedl telefon, aby zavolal na recepci.

Poté, co Cecilie odvedla hosty do jejich pokojů, Henry Lancaster ji požádal, aby zkontrolovala sprchu v Králově komnatě. Zaváhala, chtěla odmítnout, ale on trval na svém a zmínil se, že potřebuje vařit, a tak neochotně zamířila do Edwardova pokoje.

Se vší ostražitostí stiskla zvonek u dveří Edwardova apartmá. Když konečně otevřel dveře, naskytl se jí pohled na něj, jak kape, má na sobě bílý župan a vypadá naprosto vyčerpaně z toho, jak se potýká s vodovodem.

Když viděla, jak mu na kůži ulpívají bublinky, zeptala se: "Je sprcha rozbitá?

"Proč nejdeš dál a nepodíváš se sama? Mrznu!" odpověděl a jeho hlas postrádal teplo z horké sprchy.

Cecilie opatrně vstoupila do chladné koupelnové komnaty a otočila vypínačem na sprše. Voda na ni stříkala a okamžitě ji smáčela. Než stačila zareagovat, Edward prostor mezi nimi uzavřel a přitiskl ji ke zdi.

Chycená v tomto parném, téměř teatrálním objetí, se jí rozbušilo srdce, když zamumlala: "Sprcha není rozbitá, že ne?

Edward na sebe nechal stříkat studenou vodu, sklopil pohled k jejímu a zeptal se: "Byla jsi někdy zamilovaná?

"Ne, nebyla... ale co to má společného s tvou sprchou? To, jak ji držel, jí připadalo nebezpečné a snažila se z jeho sevření vykroutit. Ale on ji zablokoval nohou a donutil ji zůstat ohnutou v nepříjemné pozici.

Co ten muž proboha chtěl? Vážně se nechtěla dívat na jeho chlupaté nohy, děkuji pěkně.

"Má to co dělat s ďáblem, milá hostitelko. Edward se lehce zasmál.

Opět s ďáblem. Zdálo se, že tenhle chlapík začíná být trochu rozjívený. Cecilie se narovnala a otočila rukou, aby pustila proud horké vody. S úsměvem poznamenala: "Takže když se ďábel setká se svěcenou vodou, mělo by se z ní kouřit, ne?".

'Samozřejmě, a proto potřebuju tvoje peklo,' řekl chraptivě, než si ji přitáhl k sobě a políbil ji.

Jejich rty se propletly ve směsici rošťáctví a žhavého napětí.

Najednou se voda na Edwardově krku změnila v horkou a on se ušklíbl a rychle vodu vypnul. Cecilie ho odstrčila s dráždivým úsměvem: "To je ale bolestivé zjištění!
Edward si uvědomil, že si s ním dívka zahrála, a počkal, až se pokusí odejít z Koupelny, a pak ji přitiskl ke dveřím, otočil se, aby ji znovu políbil, a zašeptal: "V tuhle chvíli jsi pro mě vším.

"Počkej!" zalapala po dechu a na protest ho silně strčila do ramen.

'To tvoje vzdychání je opojné...' odpověděl a vklouzl jí rukou pod košili, neschopen odolat přitažlivosti její blízkosti.

"Pusť mě! Jednou rukou ho chytila a druhou ho tvrdě udeřila do tváře.

Hlasité prasknutí se rozlehlo místností.

Edward chvíli stál jako přimražený a zíral na Cecilii, která rychle vyběhla z Koupelny a nechala ho samotného, omráčeného a poraženého.

Co se mu stalo? Ztratil snad cit?

Kapitola 5

Cecilia Fairchildová se měla před Edwardem Montaguem na pozoru od chvíle, kdy ji v Koupelně přepadl vášnivým polibkem. Jejímu bratranci Henrymu Lancasterovi připadala její reakce záhadná a zeptal se: "Cecílie, proč nemáš tak ráda Královskou komnatu?"

Stříhala větve stromu zahradnickými nůžkami a v jejím hlase bylo patrné podráždění. "Co si o tom myslíš?"

"Nemůžeš se k hostům chovat, jako by to byla tvá první láska. To je prostě špatně." Henry seděl na žebříku a pečlivě ořezával listí.

"Právě proto, že se ke každému hostu chováš, jako by byl tvoje první láska, tě Isabella Redmondová zaskočila," opáčila Cecilie a balancovala na žebříku, když se nakláněla, aby lépe viděla na větve.

Vtom se z nádvoří vynořil Edward, ze rtů mu visela cigareta. Všiml si, jak se Cecilie nebezpečně pohupuje na žebříku, a když se k ní přiblížil, zavrávoral.

"Co je na té Isabelle Redmondové tak zvláštního? Vždyť je to jenom vysoká pijanka vody." Henryho žárlivost vzplanula při pomyšlení, že ho někdo podvedl, a přiměla ho k agresivnějšímu sekání větví.

"Hodně štěstí, jestli ztratí rovnováhu," zažertovala Cecilie, jen aby se žebřík při jejím dalším pohybu převrátil. Vyděšeně vykřikla: "Áááá!"

"Hej!" vykřikl Henry poplašeně.

Edward se v mžiku vrhl k Cecilii a zachytil ji, jak stále svírá těžké zahradnické nůžky. Překvapeně zjistil, že ji drží, a jeho pohled padl na její jemné rysy.

Henry rychle sestoupil po žebříku a jeho obavy směřovaly k Edwardovi. "Jsi v pořádku, Edwarde? Nevymknul sis záda nebo si něco nevyvrtnul?"

Cecilie s vytřeštěnýma očima zamrkala a zjistila, že je v Edwardově náručí. Zklamaně se na Henryho podívala. "Měl by ses ptát, jak jsem na tom já, ne on!"

"Hele, někdo musí zvážit důsledky tohohle princeznina úlovku! Mohla bys taky skončit zraněná, vždyť už jsou mi skoro čtyři!" Henry se na ni usmál. Henry se zakřenil a hravě sledoval Edwardův vypracovaný bok.

"Páni..." Edward pocítil silný pocit, že je objektivizován, a znepokojeně se posunul.

Cecilie po něm střelila vzteklým pohledem, stáhla mu nůžky z očí a nasměrovala Henryho pohled. "Soustřeď se na stříhání zahrady."

"Au!" Henry předstíral uraženost.

"Hm..." Edward se zamračil.

"Co se děje?" Cecilii se na čele objevily vrásky, když od Edwarda ustoupila.

Jsem v pořádku, jen si potřebuji trochu odpočinout,' trval na svém a oprášil si kalhoty.

"Tvoje noha!" vykřikla, když si všimla, že mu z kolena vytéká krev. "Počkej tady, vezmu nějaké antiseptikum!" Pokynula Henrymu, aby ho podepřel.

Henry se ušklíbl, stále si liboval ve své rytířské roli. Když Cecilie odběhla pro lékárničku, Edwardovi se leskly oči, jak se opíral o Henryho, aby ho podepřel, a byl ztracený v myšlenkách. Kéž by mu Cecilie projevovala takovou péči, zasněně přemítal. To je ale divoká představa...

Když se Cecilie vrátila s lékárničkou v ruce, pečlivě ošetřila Edwardovo zranění.

Proč k ní byl tak laskavý, přestože se k němu chovala jako k chlípnému ničemovi?

"Bolí mě záda, mohl bys mi je obvázat?" Edward se rozpačitě zeptal a odvrátil pohled.
"Samozřejmě." Cecilie si vylezla na postel a cítila se podivně intimně, když si Edward vyhrnul košili a odhalil svou svalnatou postavu. Netušila, že to Henryho tak fascinuje.

"Ehm... madam?" začal.

'Ano?' odpověděla a soustředila se na obvaz.

'Je mi to líto,' řekl tiše a kradmo se na ni podíval.

"To je v pořádku. Kde tě to bolí?" zeptala se s úsměvem.

Náhle ji převrátil na postel, tvář měl blízko její, z jeho těla sálalo teplo. 'Ďábel,' zašeptal dráždivě.

'Co... o čem to mluvíš?' vykoktala, překvapená jeho náhlou smělostí.

'Jsi příliš krásná, je to nebezpečné.'

'..."

'Slibuji, že tě chci jen obejmout,' zašeptal a naklonil se blíž.

'..."

Než stačila odpovědět, objal ji a jeho hlas zněl tiše a škádlivě. 'Ve městě jsem byl jen kořistí, ale pak jsem ztroskotal a skončil v tomhle tichém městečku, kde jsem potkal ďábla, jako jsi ty...'

"Edwarde! Jsi rozvedený?" zeptala se, když si náhle uvědomila jeho věk.

'Jsem svobodný a nikdy jsem se neoženil. A co ty? Máš nějakého přítele nebo jsi zamilovaný? Uvelebil se vedle ní a vypadal naprosto spokojeně.

"Jsi těžká! Slez ze mě!" Cítila se rozrušená a nemohla ignorovat, jak se k ní tiskne, což ji přimělo, aby ho stydlivě odstrčila.

"Nemůžu si pomoct, nejradši bych se ponořila rovnou do pekla.

'Mám někoho, koho mám ráda,' vyhrkla.

Edward se zarazil a upřeně se na Cecilii zadíval, její ostych byl zřejmý. Vzplanula v něm jiskřička žárlivosti, když ji zatahal za nohu, čímž ji přiměl, aby si jeho blízkost ostře uvědomila. "Nakonec mě budeš mít ráda.

'...' Ztuhla, zírala na něj a pokusila se zvednout ruku, aby ho plácla. Chytil ji za zápěstí.

"Buď hodná, pojďme přijmout ten chaos."

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zakázaná chemie mezi námi"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️