Kapitola 1
Isabella věděla, že po té impulzivní noci s Cedrikem Quinnem už její život nikdy nebude jako dřív. Ve chvíli, kdy se mu oddala, si uvědomila, že překročila hranici - hranici, kterou už nedokáže odškrtnout, ať už si láhev lítosti přeje sebevíc. Hořce se pro sebe ušklíbla a pomyslela si, že ač to zní směšně, nejspíš si měla místo toho zajít pro antikoncepci. Lékárnice se na ni vědoucně podívala, když vešla dovnitř. "Nestává se často, aby si dívka kupovala takové věci sama," řekla. Isabella si pomyslela, že když si to nekoupím já, tak kdo by to měl udělat? Její rodiče? Ten kluk, který se s ní právě vyspal? V tomhle světě byla zřejmě jedinou osobou, na kterou se mohla spolehnout, ona sama. Cestou domů se zastavila, aby si koupila krabičku cigaret. Po jednom potáhnutí se rozhodla přestat kouřit. Zůstala na střeše starého Kolosea až do čtyř hodin odpoledne a přemýšlela o svých životních rozhodnutích, než se nakonec rozhodla vrátit se "domů", pokud se to tak ještě dalo nazvat. Když dorazila, dům byl prázdný, přesně jak předpokládala. V ledničce byl svazek sušených nudlí, ale žádná vejce ani zelenina, což znamenalo, že bude nutné zajít do obchodu s potravinami. Natáhla si mikinu s kapucí, popadla baterku a vyrazila ven. Pršelo už několik dní, a i když teď byla obloha čistá, kaluže na zemi jen čekaly, až do nich někdo šlápne. Přestože se ze všech sil snažila podmáčeným místům vyhnout, bylo to nevyhnutelné. Kolem ní projelo auto a postříkalo ji vodou dřív, než stačila nadávat na řidiče, který už ujížděl po silnici. Měla na sobě jediné volné běžecké kalhoty, které měla doma; většinu oblečení měla ještě ve škole. Zatnula zuby nad nepříjemným pocitem a přemýšlela o následcích svého jednání. Co kdyby něco chytila? Její chmurné myšlenky přerušil okamžik, kdy vešla do obchodu s potravinami a zapomněla, pro co si přišla, ne nepodobná Rowan, pokladní, která jí nervózně podávala drobné, když se vypařila. "Isabello!" ozval se za ní známý hlas. Otočila se a uviděla Cedrika, jak stojí u vchodu a v ruce svírá jasně žlutou igelitovou tašku. "Co se ti stalo s kalhotami?" zeptal se, když si všiml jejích mokrých běžeckých kalhot. 'Je to chyba řidiče - to mě nemohl vidět? Myslela jsem, že dneska večer chytáš vlak,' odpověděla. 'Nějaký grázl mi ukradl peněženku. Ztratil jsem občanku a nemohl jsem nastoupit do vlaku,' pokrčil rameny. "Aha," řekla a přemýšlela, co má dělat dál. Když procházeli kolem parkoviště u obchodu do tmy ulice, rozsvítila baterku. Cedrik vykročil napřed a vzal jí z ruky igelitovou tašku. Prošli kolem jeho domu; doprovodil ji až ke dveřím. "Už jsi jedl?" zeptala se. 'Chystám se udělat nudle.' Ještě nejedl. 'Nejedl a asi ani jíst nebude, pokud mi je neuděláš,' kontroval s drzým úsměvem. "Dobře, fajn. Moje máma taky není doma. Jakmile se zmínila o matčině nepřítomnosti, jako by mezi nimi zmizely zábrany. Zatímco šátrala po klíčích, Cedric ji objal kolem pasu. Byl z něj cítit kouř a ona se cítila trochu nesvá. Isabella vyhledala tátovy pantofle, podala je Cedrikovi a sledovala, jak si do nich nazouvá nohy. "Vrátí se tvůj táta brzy?" zeptal se, když si všiml, odkud je vzala. 'Odstěhoval se, všechny své věci si odvezl na místo nedaleko odsud. Ta Lydie... "Pořád s tou servírkou? "Slyšela jsem, že si otevřela květinářství. Teď to tu vede. Její tón byl prostý zášti, jen konstatovala fakta, jako by byla součástí každodenního života.
Kapitola 2
Cedric Quinn obdivoval Isabellinu sílu. Kdyby to byl jeho otec, kdo měl poměr a pak dal milence peníze na otevření obchodu, nenechal by ten pár na holičkách. Bohužel nikdy nepozná, jaké to je být v Rowanově pozici, protože otce neměl. Zatímco se vařila rychlovarná konvice, Isabella se přesunula k přípravě nudlí a hůlkami oddělovala prameny. Najednou ucítila, jak ji pár rukou uchopil za prsa - nebylo to jemné hlazení, spíš drsné hnětení. Ty mužské ruce se nespokojily s tím, že se jí dotýkají jen přes oblečení. Po několika stiscích jí vklouzly pod tričko. Teplé prsty se jí ponořily do podprsenky a zcela ji zakryly; teď už mezi jeho rukama a její kůží nebylo nic a on si dovolil mačkat její ňadra do různých tvarů. Isabella si připadala, jako by její ňadra nebyla nic jiného než hmota z těsta. "Nudle jsou hotové," zamumlala a pokusila se mírně odtáhnout. Cedric Quinn uvolnil její sevření, ale ne bez toho, aby jí přitom stáhl podprsenku. Obyčejnou sportovní podprsenku nedbale odhodil do koše. "Co to děláš?" zamračila se Isabella. "Je to hnusné. Koupím ti novou. "Právě jsem ho koupila v Chalmersu, je to škoda. Dál už její protest nesměřoval; opravdu mu nezazlívala, že se zbavil jejího spodního prádla. Cedrikovi se její postoj líbil - na materiálních věcech příliš nelpěla. Kdyby to byla některá z jeho bývalých přítelkyň, udělala by větší povyk. Poté, co jim každému naservírovala misku nudlí, přidala Isabella k Cedrikovu jídlu smažené vejce. Chuť byla průměrná, ale Cedrik jedl se zadostiučiněním. Po obědě umyl nádobí, zatímco Isabella se šla osprchovat. Jakmile Cedric dokončil úklid kuchyně, natáhl se na Isabellinu pohovku a pokuřoval. Vykouřil pár cigaret, když Isabella vyšla ven, svršky měla převlečené, ale pořád na sobě ty potřísněné kalhoty. "Nemáš nějaké jiné kalhoty?" zeptal se. Isabella se rozhodla nic nevysvětlovat; podle ní spolu strávili jen jednu noc a tělesná blízkost se nerovnala citové blízkosti. Cedric, muž se zkušenostmi, rychle vydedukoval, proč má stále pytlovité kalhoty. Přistoupil k ní, zvedl Isabellu a posadil ji na pohovku, zatímco jeho ruce se přesunuly, aby jí stáhly kalhoty. Minulou noc, při tom tlumeném světle, i když se věci vyostřily, cítil se úplně jinak než teď, za jasnějších okolností. Isabella se ho pokusila chytit za ruce, aby ho zastavila, ale její odpor se nevyrovnal Cedrikovým zkušenostem a síle. Po několika marných zápasech se mu podařilo srazit jí kalhoty a spodní prádlo až ke kolenům. "Roztáhni nohy, ať se podívám. Isabella držela nohy u sebe v tichém vzdoru. Cedrik si před ni klekl a se zdánlivě laskavým výrazem vzhlédl. "Bude to nepříjemné, jestli se to roztrhne. 'Jen se nedívej, není nic vidět.' Cedrikovi došla trpělivost. Vážným tónem se zeptal: "Nebo chceš jít do nemocnice a nechat se ošetřit partou doktorů? Isabella ještě nikdy neslyšela nic tak explicitního - samozřejmě nepočítáme-li včerejší noc. Představa cizích lidí v nemocnici, kteří ji vyšetřují, ji zneklidňovala, a tak povolila obranu a dovolila Cedrikovi, aby jí snadno rozdělil kolena. Při pomyšlení na to, že se dívá na místa, která nikdy nikomu neukázala, zrudla do ruda. V Cedrikových očích se její drobné rty lehce rozestoupily, jako by ho lákaly, aby se přiblížil a políbil ji.
Kapitola 3
Dřepět mezi Isabellinýma nohama a dívat se na její intimní partie bylo neuvěřitelně vzrušující. Vzal ji do úst bez jakýchkoli technik, jen čistě sál. Náhlý příval pocitů Isabellu přiváděl k šílenství. "Prosím, nedělej to, Cedriku Quinne. Je to příliš intenzivní." Její slova měla jen malý účinek. Cedric Quinn si jí nevšímal a dál sál a zvlhčoval ji svými slinami. Když ho chytila za vlasy, ucítila na hlavě ostrou bolest. Jakmile se její spodní otvor dostatečně rozšířil, Cedric Quinn náhle vrazil jazyk dovnitř a mezeru rozšířil. Isabellino tělo při tom vpádu znecitlivělo. Zažívala něco, co nikdy předtím necítila - ledové vzrušení, které jí běhalo po páteři, vzrušující víc než jakákoli horská dráha. "Cedriku... Quinn... oh..." Hlas se jí lámal, příčetnost se vytrácela. Cedric Quinn náhle prudce nasál, jako by z ní vysál všechen vzduch. Na okamžik měla pocit, že ztratila svou fyzickou podobu a existuje jen jako duše. Nikdo ji nemohl vidět a ona nemohla vidět nikoho. Její tělo plakalo otupělostí, zatímco duše se chvěla radostí. Zpod Isabelly vytryskl horký proud a Cedric Quinn, jako by to předvídal, včas ustoupil. Po náhlém výtrysku se přesunul zpátky dovnitř a jeho tlustý jazyk ji jedním rozmáchlým pohybem olízl. I on byl neuvěřitelně vzrušený, přítomnost jeho kolegyně mu připadala jako vzdálená vzpomínka. Rychle si rozepnul opasek a shodil kalhoty, zavedl svou železně tvrdou, horkou délku do Isabelly a začal do ní bušit. Isabeliny smysly byly jeho přírazy zastřené. Napůl otevřela oči a zírala na plesnivé skvrny na stropě. Její stydká kost dostávala zabrat, skoro měla pocit, že by se mohla roztříštit, ale Isabelle to bylo jedno. Dnes se sprchovala třikrát. Nemohla se vejít do spodního prádla a kalhot, a tak přes deku kopla Cedrica Quinna do zadní části kolena. "Měla bys už jít." "Nikdo kromě tebe není doma. Nemůžu tě nechat nahou a samotnou v domě." "Cože?" zeptal se. Otočil se k Isabelle a položil jí ruku na záda. "Neboj se. Nenechám tě tu použitou a opuštěnou." Jeho slova bodla, ale Isabella byla zvyklá na to, že jí někdo ubližuje - už jí to nepřipadalo tak důležité. Nebýt využitá a opuštěná - to by si přece prostitutka myslela, ne? Neřekla nic, odvrátila se od Cedrica Quinna a zavřela oči. Znali se už dávno, jen jako známí. Pocházeli ze stejné komunity, každý znal každého. Včera večer měla Lydia Chalmersová oslavu narozenin a pozvala přátele do baru. Středoškolačky v baru byly vzácným jevem, obzvlášť knihomolky, jako byla ona. Lydia Chalmersová ji chránila a bránila jí, aby se opila. Když pro Lydii přijel řidič, měl odvézt domů i Isabellu, ale Isabella uviděla před barem kouřit známou postavu a řekla Lydii, ať jde napřed bez ní. "Co vůbec dělá mladá holka na takovém místě?" zeptala se Lydie. Cedric Quinn byl opilý a nebyl si jistý, jestli před ním opravdu stojí Isabella. "Můj přítel má narozeniny. Viděla jsem tě, když jsem vyšla ven, tak jsem ji nechala jít beze mě. Hele, měla jsi hodně vypito?" "Jo." Cedric Quinn vydechl kroužek kouře. Kouř mezi nimi vytvořil mlhavou bariéru a Isabelliny tiché oči začaly rudnout.
Kapitola 4
Cedric Quinn se právě pohyboval na tanečním parketu v přeplněném baru a brousil si to se ženou, která až příliš toužila po intimnostech. Zlomem osudu se však najednou zmínila, že je právě ten čas v měsíci, a romanticky mu nabídla orální sex. Cedric se však nemohl zbavit pocitu, že žena, která se tak rychle snaží vyhovět, má nejspíš za sebou už pěknou řádku minulých známostí - a tato myšlenka v něm zanechala pocit znechucení. Rychle její nabídku odmítl a nyní cítil frustrující touhu po uvolnění. Isabella byla oblečená v bílém tričku a úzkých džínách, v očích měla skelný nádech chladné odtažitosti. Cedric odhodil zbývající polovinu cigarety, rozdrtil žhavý uhlík pod nohama a pak si Isabellu přitáhl k sobě, aby ji silou políbil - polibek plný spíše nutnosti než romantiky. Cedric byl průměrný chlap, svým způsobem charismatický. Isabella bydlela jen o ulici vedle něj, takže o jeho životě něco věděla. Kdysi pomáhal babičce Elsie provozovat stánek s rybami a ona se u něj často zastavovala pro čerstvé ryby. Zrovna nedávno si všimla, že stánek zmizel. Majitelka sousedního stánku ji informovala, že Cedric zanechal studia, aby mohl platit účty za léčení. Navzdory svému studijnímu potenciálu se Cedric nikdy nechystal k přijímacím zkouškám na vysokou školu. Původně se pro ni rozhodl jen kvůli finanční pomoci, která byla k dispozici těm, kdo dosáhli nejlepších výsledků, přesto měl o nástupu na vysokou školu pochybnosti. Jeho výsledky u přijímacích zkoušek byly vynikající, dostatečné na to, aby mu zaručily místo na nejlepší univerzitě, ale rozhodl se této cesty vzdát. Cedric věřil, že když bude místo studia pracovat, může si v dlouhodobém horizontu vydělat více peněz. Isabella neměla na kluky příliš hluboké názory; pokud dobře vypadali, stačilo jí to, a Cedrikova inteligence také nebyla na škodu. Takže když jí Cedric nenuceně navrhl intimní vztah, překvapivě souhlasila, téměř z rozmaru. Přesto podcenila vážnost toho slova. Ve filmech nebo románech se hlavní postavy dělí o vášnivé polibky plné emocí - ale to, co se odehrávalo mezi nimi, bylo ostře odlišné: syrové a neochvějné. Nečekejte, že muž hnaný pouze pudy bude projevovat mnoho něhy. Když jeho ruka vklouzla pod její opasek, zaplavila ji lítost. Její síla se mu nevyrovnala a ona se ocitla přitisknutá k zemi, když násilím prolomil její panenství - krutá realita zastínila všechny její impulzivní představy. V té tlumeně osvětlené místnosti vystřídala romantiku chladná realita, která se posměšně vysmívala její mladické impulzivitě a naivitě.
Kapitola 5
Polibek <Isabella (Mong Er Ge)> Isabella začínala první ročník střední školy a její výuka byla rozdělena mezi humanitní a přírodovědné předměty. Její známky z dějepisu a politiky nebyly nijak hvězdné, a přestože se chtěla věnovat přírodním vědám, obávala se, že by ji mohla brzdit matematika. Její kamarádka Lydia Chalmersová si stěžovala, jak rodiče trvají na tom, aby studovala humanitní obory, jen aby ji po maturitě poslali na práva do zámoří. Isabella Lydii záviděla; alespoň měla s kým diskutovat o své budoucnosti. Po zvážení možností se Isabella nakonec rozhodla zaměřit na přírodní vědy. Po ukončení druhého ročníku s průměrnými známkami se Isabella ocitla v běžné třídě namísto třídy s vyznamenáním. Rozdíl v počtu přijatých na prestižní Forsyth Hall byl propastný a ona věděla, že její šance dostat se na tamní režii budou mizivé, pokud nebude v čestné třídě, zejména vzhledem k tomu, jak konkurenční se staly přírodní vědy. Tempo jejího prvního ročníku se rychle zrychlilo, všude bylo vylepeno nespočet inzerátů na doučování. Dokonce i Lydia, která obvykle dávala přednost zábavě, byla nucena brát hodiny jazyka navíc. Isabella zmeškala začátek všech doučování. Problémem byly peníze - nebo jejich nedostatek. Cedric Quinn, její soused, byl překvapen, když viděl chyby v jejím sešitě z matematiky. Poté, co vyplivl žvýkačku do odpadkového koše, se zeptal: "Co se ti to proboha honí hlavou?". Isabella zaklapla sešit. "Ztrať se. Cedrik se usmál, naklonil se blíž k jejímu podrážděnému obličeji a škádlivě jí olízl tvář. "Nech mě, ať se pobavím, a možná tě budu doučovat. Zavolala si ho jen proto, aby jí pomohl opravit problémy s elektřinou, ne aby se zabýval něčím jiným. Ve skutečnosti celé léto strávil Cedric prací v Kingsvale a péčí o babičku Elsie. Tohle bylo jejich první setkání po setkání během prázdnin. Přestože se jednalo o osobní záležitosti, Isabellin domácí život se zkomplikoval. Její matka, Tobias Wrightová, začala chodit s bohatým mužem, jehož auto viděla jenom ona, jedno z těch nablýskaných SUV, která se zdála být všude. Ironií osudu její otec protahoval jejich rozvod, jen aby se vyhnul placení alimentů. Isabella neměla mnoho přátel a Lydia byla jediná, s kým se svěřovala se svými pocity. Obávala se však, že když se Lydii svěří se svou rodinnou situací, kamarádka se jí bude snažit finančně pomoci. Isabella nikoho peníze nepotřebovala. Cedric nepotřeboval, aby mu něco vykládala; zvěsti o její rodině se už mezi sousedy rozšířily. Zaslechl je včera, když kouřil na rohu ulice. Počasí se náhle změnilo, vzduch byl hustý a těžký kouřem. Štíhlá žena v růžových šatech poznamenala k sousedovu manželovi: "Říkala jsem ti, že žena starého Juliána utekla s nějakým boháčem. Věděla jsem, že není z těch, co by zůstali usazení; jen počkej, až si Starý Julian najde milenku! Čtyřicátník, bankéř s úlisným úsměvem, dodal: "Má doma také dceru. Co s ní bude? Žena se vědoucně usmála. 'Jsme sousedé, měli byste si na ni dávat pozor. 'Ta holka je doma sama,' odpověděl. 'Je to jen dítě. Kdo ví, jestli vůbec zvládne školu?' Cedriku Quinnovi připadaly pomluvy zbytečné. Zhasl cigaretu a hodil jim ji k nohám. Cedric dříve pracoval jako doučovatel, ale skončil, protože studenti byli příliš pomalí a plat za to nestál. Isabella věděla, že je chytrý, jenže o studium neměl velký zájem. Jeho nabídka doučovat ji byla upřímně řečeno docela lákavá. Ale bylo to podmíněno hranicemi, které si stanovili.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi sliby a tajemstvími"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️