Zamilovat se do nečekaného cizince

Kapitola 1

Vysoká a štíhlá Evelyn Whiteová, oblečená do elegantního černého kostýmku, si upravila oblečení, když s životopisem a diplomy v ruce přicházela do společnosti Innovations Co. na pohovor na pozici asistentky účetního. Poté, co prolistovala své dokumenty, zvedl tazatel oči a ve tváři se mu zračil náznak zmatku.

"Slečno Whiteová, vy jste z... ehm, Cabino... ehm, z Pensylvánie, že?

Evelyn pocítila ruměnec rozpaků nad jeho koktáním. "Ano.

Tazatel přimhouřil oči a snažil se zařadit její domovský stát. "To zní jako kouzelnický trik... o co jde?

'Je to jeden ze států USA, Pensylvánie,' vysvětlila Evelyn a její hlas byl navzdory rozpakům pevný. 'Je známý svými dvěma hlavními městy, Filadelfií a Pittsburghem. Ve Filadelfii byla podepsána Deklarace nezávislosti, proto se jí říká Kolébka svobody, a Pittsburgh je známý jako Ocelové město...

Evelyn předpokládala, že někdo v této technologicky zaměřené společnosti bude znát její rodný stát. Označení "stát kouzelných triků" jí připadalo neskutečné.

Další tazatelka se naklonila a svraštila obočí. "Myslíte Pensylvánii, že?

"Přesně tak," potvrdila Evelyn a uznale přikývla. Právě když dokončila odpověď, všimla si podráždění hlavního tazatele, který její životopis sebejistě odložil a pohrdavě gestikuloval.

'Slečno Whiteová, nemáte žádné relevantní pracovní zkušenosti a na vašich řečnických dovednostech by bylo třeba zapracovat. Tohle opravdu neodpovídá potřebám naší společnosti.

"Co tím myslíte?" odpověděla, překvapená jeho hodnocením.

"Pennsylvánie je Pennsylvánie. Proč narážet na triky?" Opřel se a líně se protáhl. "Máte nějaké jiné pracovní zkušenosti?

'... Ne,' řekla a zatnula pěsti zklamáním nad absurditou situace.

'Proč prostě nepracuješ v tomhle 'kouzelnickém' stavu? Stalo se něco?" Jeho posměšný výraz se změnil ve smích a on si vyměnil pohledy se svými dvěma kolegyněmi a ušklíbl se. 'Není to náhodou místo, kde se syn té celebrity dostal na titulní stránky novin kvůli tomu, že si chtěl vzít do školy zbraň? Takže ty jsi vystudoval Pittsburskou univerzitu, co? Předpokládám, že jsi studoval magické kameny nebo tak něco?

Obě tazatelky si vyměnily pohledy plné lítosti a podráždění vůči Evelyn, když potlačily své odpovědi.

'Grafen je vlastně materiál, který z grafitu oddělili fyzici na univerzitě v Manchesteru a který v roce 2010 získal Nobelovu cenu za fyziku. Klíčový kámen se používá při podpírání oblouků, protože je to poslední kámen umístěný do zděného oblouku... Evelyn se pokusila o vysvětlení, protože v otázkách tazatele rozpoznala neznalost. Cítila se nucena vysvětlovat, ale byla přerušena.

'Dobrá, slečno Whiteová. Pokud jste tak talentovaná, možná byste se měla věnovat raději magii. Děkuji, další kandidátko!

Evelyn nevěřícně zamrkala. Po chvíli se přinutila ke zdvořilému úsměvu, poděkovala a postavila se k odchodu, přičemž její frustrace při odchodu z místnosti vřela. Cítila se rozzuřená z toho, jak odmítavě se k ní Innovations Co. zachovala, a rozhodla se, že už se tam nikdy nevrátí.

Kapitola 2

Po vyčerpávajícím pohovoru se Evelyn Whiteová vracela do svého malého bytu a tělo jí ztěžklo vyčerpáním. Zklamání v ní bublalo, když si vzpomněla na sled přehmatů, které zhatily celý den. Vešla do koupelny, svlékla se a pustila si horkou vodu ve vaně, aby odplavila stres, zatímco si čistila zuby a myla obličej.

Tu chvíli však přerušil zvuk kroků křupajících na plechové střeše za jejím oknem, doprovázený hlučným štěbetáním lidí. Zmateně se otočila, aby se lépe podívala, zubní kartáček stále v ústech. Právě když se chystala vyplivnout zubní pastu, vyděsila ji náhlá rána - muž jí padl oknem přímo do výhledu.

"Panebože! Snaží se vyskočit nebo co?" pomyslela si a v krku se jí zvedla panika. Sotva stačila pochopit, co se děje, vetřelec se z ničeho nic vrhl do její koupelny, skočil do vany a oháněl se pistolí. Evelyn ztuhla, v hlavě se jí honily myšlenky. "Co to sakra děláš?!

'Drž hubu, nahá ženo!' vyštěkl uprchlík a přitiskl jí zbraň na spánek. Podíval se přes rameno na muže zákona, který se objevil ve dveřích. "Nepřibližuj se, nebo přísahám, že ji zabiju!

Evelyniny oči se rozšířily hrůzou. "Panebože! Jsem nahá!" vypískla a hlas se jí rozléhal do vřískotu.

'To je ale hrozný den,' pomyslela si. 'Nikdy jsem si neměla pronajmout tenhle levný byt!'

Adrian Stone, zkušený policista, stál před koupelnou a v hlavě se mu honila absurdita celé situace. Pohled na nahou ženu, na kterou někdo míří zbraní, pro něj nebyl zdaleka běžný. Navzdory vážnosti okamžiku si nemohl nevšimnout její úchvatné postavy - křivek na těch správných místech, které v něm po měsících abstinence něco vzbudily.

"Nech ji jít, chlape. Prosím,' naléhal Adrian a snažil se rozptýlit napětí, když zvedl ruce v uklidňujícím gestu. 'Tohle... není nejlepší pozice pro nikoho ze zúčastněných.'

Evelyn v sobě dusila frustraci. 'Fuj, já se tu nesnažím dělat divadlo! Jen mě nechte, ať se obléknu. Tohle vypadá hrozně!

Uprchlík se otřásl panikou. "Ustupte! Nemám kam jít, jestli mě chytí! Mám drogy, zbraně - spoustu vážných věcí - tak se držte dál.

"Jen mě nechte, ať se obléknu! Chceš, abych byl slušný, když mě držíš jako rukojmí? Evelyn vystřelila zpátky a ve tvářích jí zahořelo rozhořčení.

'Dívám se ti do obličeje, neprohlížím si tě. Zůstaň v klidu! Adrian si rychle otřel z nosu pramínek krve, za což se proklínal.

"Vážně? Krvácíš a plácáš nesmysly? Zastřel ho! Evelyn se zadívala na uprchlíka, který zřejmě nechápal vážnost situace.

"Cože? Zastřelit ho? Je normální?" koktal zmateně zločinec.

'Vystřel na něj, nerozmýšlej se!" přikázala mu, její hlas byl silný navzdory nejistotě její situace. Ale stejně rychle její odhodlání ochablo a tón se zmírnil. "Jen mě nechte jít. Nejsem zločinec!
"Jsem u policie už přes deset let a nikdy jsem neslyšel rukojmí takhle mluvit," odpověděl Adrian, zmatený její drzostí. Za normálních okolností by lidé v jejím postavení plakali nebo prosili o život, ale tady se dožadovala akce.

Její vyrovnanost v tak pobuřující situaci byla znepokojující a takhle by se žádný scénář s rukojmími neměl vyvíjet. Tohle bylo špatně na mnoha úrovních.

Kapitola 3

"Tak to není!" Evelyn Whiteová a uprchlík mluvili shodně, právě když do bytu rodiny Whiteových vtrhli strážníci. Když se vrhli zločince zadržet, Adrian Stone rychle popadl Evelyn za paži a řekl: "Mám podezření, že jste komplic, slečno Nahá."

"Jsem nevinná!" Evelyn Whiteová odpověděla a zaťala zuby, zatímco jí chlípný policista pevně držel zápěstí.

"Promluvíme si o tom na policejní stanici," řekl Adrian Stone, skepticky se na ni podíval a pak ji hrubě vystrčil z koupelny. Když ostatní z Bílé domácnosti spatřili nahou ženu padající na zem, ztuhli a nevěděli, kam se dívat.

Evelyn se instinktivně zakryla rukama a střelila ohnivým, frustrovaným pohledem po kouřícím policistovi, který ležérně máchal nohama zalitýma vodou.

**Jorkshirská policie**

Šéf práskl složkou na stůl a pohlédl na vrchního strážníka Adriana Stonea. "Hledaný zločinec vtrhne do domu a drží ženu, která se sprchuje, jako rukojmí. Jaká je to neškodná žena, a vy ji sem zatáhnete úplně nahou! Myslíte si, že je to cizoložná hříšnice nebo šlapka?"

Adrian Stone pocítil tíhu náčelníkova hněvu a uznal, že možná jednal impulzivně. Přesto ho instinkty nutily, aby svůj postoj obhájil. "Náčelníku, tón té ženy, když žádala uprchlíka, aby střílel, nevypadá jako hlas občana, který dodržuje zákony." "To je pravda," řekl.

Zkušenost mu říkala, že normální občan by se nikdy nepřidal na stranu vetřelce v přítomnosti zbraně, přesto její tón a výraz zněly autoritativně, rozkazovačně jako od instruktora cvičení.

"Jakou vstupní zkouškou jste prošel, abyste se sem dostal?" Šéfova frustrace dosáhla vrcholu, ruce pevně položené na stole, když vyštěkl otázku.

"Zkoušku pro strážníky třetího stupně," odpověděl Adrian Stone a zhluboka se nadechl.

"V Sirvalonu existuje jen jeden druh zkoušky, který někomu umožňuje jednat na základě instinktu - víte, co to je?" Náčelník sevřel čelist, ruce pevně položené na bocích.

"Soudní zkouška třetího stupně," Adrian Stone zavřel oči. Tohle bylo ono; byl v průšvihu.

"Dokud nemáš na sobě modrý talár a nesedíš u vrchního soudu a nehrabeš 120 000 měsíčně, nemůžeš jednat na základě pocitů. Rozumíš?"

"Ano, pane."

"Nesmíš to jen tak smést ze stolu. Víš, jak silné je teď ženské hnutí?" V šéfově hlase to vřelo, když se otočil k oknu, roztáhl závěsy a nechal dovnitř proniknout hluk protestujících žen, zákonodárců a reportérů. Rozzlobeně ukázal ven. "V dávných dobách naši mužští předkové přeměnili matriarchální společnost na společnost Viktoria Stonea díky lovu. To byla revoluce, a vy se odvažujete zpochybňovat práva žen? Ženy teď povstávají a vaším úkolem je sklonit se a napravit to." "Cože?" zeptal se.

Po dlouhé tirádě, která se zjevně týkala usmíření, se Adrian zhluboka nadechl a přikývl. "Rozumím."

"Určitě uklidni nevinné srdce té mladé ženy. Doufám, že sem nepřijdou žádné feministické skupiny nebo protestující, aby dělaly problémy, jinak je to pro tebe konec. Vypadněte!" Šéf s křikem zabouchl zvukotěsné okno.
Mezitím Evelyn Whiteová, oblečená jen v nadměrném kabátě od konstábla, vypadala rozcuchaně a zírala na lady Altheu Goldovou, která dramaticky řekla: "Miláčku, tohle jsi chtěla? Pravou esenci krásy Sirvalonu? Jako vyvolená jsi tady - přistižena při činu a nahá. Jak se cítíš?"

"Je mi opravdu zima, od hlavy až k patě," zamumlala Evelyn Whiteová, podívala se na sebe a uvědomila si, že kabátec ji sotva zakrývá jako minisukně, takže je až příliš snadné, aby pod ním někdo zahlédl.

"Vzpamatuj se, drahá. Ryba nemůže opustit nádrž. Myslíš si, že když jsi u řeky, že jsi jiná?" Lady Althea Goldová se opřela o dveře a se zkříženýma rukama jí radila. Vtom se otevřely dveře a dovnitř vešel Adrian Stone a podíval se na právníka a Evelyn Whiteovou. "Promiňte, je teď vhodná chvíle na jednání o vyrovnání?"

Evelyn svraštila čelo a zvažovala myšlenku na vyrovnání.

Lady Althea Goldová zvedla obočí, v očích jí překvapeně zajiskřilo. Panebože, tenhle muž je úplně její typ.

Adrian Stone se při pohledu na obě ženy nemohl zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Co to bylo za atmosféru? Byla to snad feministická pevnost nebo co?

Kapitola 4

Sirdrian Stone stál v tlumeně osvětlené výslechové místnosti, směsice vytříbené elegance protkané drsnou mužností. Dobře si uvědomoval svůj chybný úsudek, který vedl k porušení ženských práv a nepřiměřené síle při vymáhání práva. Věděl, že tomu musí čelit. Přesto ho zaujala žena před ním, která vypadala všelijak, jen ne obyčejně. Z pronikavého pohledu Evelyn Whiteové vyzařovala odolnost typická pro ty, kteří poznali temné stránky života nebo samotné podsvětí.

Kdo byla doopravdy? Jak mohla zůstat tak klidná tváří v tvář střelné zbrani? Nevypadala jako voják nebo instruktor; na to byla příliš mladá. Co pohánělo její divoké chování?

Lady Althea Goldová, opřená v rohu, pozorovala výměnu názorů, hodnotila každý Sirdrianův pohyb a tiše varovala Evelyn. Už dříve Evelyn říkala: ryba na suchu mimo svou mísu dlouho nepřežije. Uvažovala by Evelyn po tomto setkání o tom, že se s ní vrátí do Pensylvánie?

Evelyn pochopila, že projevovat příliš mnoho emocí pod drobnohledem detektivů je chyba. Měli preciznost ženců i instinkty loveckých psů. Proto zachovávala neutrální výraz, nutila svou mysl, aby vymazala všechny vzpomínky a nechala své myšlenky prázdné, aby se nezaměřili na její zranitelná místa.

Poté, co za sebou nechala Pensylvánii, zatoužila po všední existenci zpět ve svém rodném městě. Přesto si bolestně uvědomovala, že život je všude těžký, což ještě zhoršovala neutěšená ekonomická situace, rostoucí náklady a panovační šéfové. Index bolesti bělošského obyvatelstva byl na nejvyšší úrovni. Navzdory tomu bojovala za zachování své nevinnosti; jinak by se musela vrátit do toho života, kterému zoufale chtěla uniknout.

Nemůžu se vrátit zpátky.

Představovala si, že v Sirvalonu začne znovu.

Nejdříve musela projednat podmínky svého propuštění. Ale kolik bylo potřeba?

Když Sirdrianovi zazvonil telefon, přečetl si zprávu od svého nadřízeného, který ho nabádal, aby situaci řešil jemně. S hlubokým nádechem zmírnil svůj pohled a vlídně promluvil k éterické, ale zjevně zranitelné Evelyn Whiteové. 'Slečno Whiteová, upřímně se omlouvám za leknutí, které jste zažila. Potřebujete něco? Něco, s čím bych vám mohl pomoci? Udělám, co bude v mých silách.

Sotva ta slova vypustil ze rtů, ozvala se venku houkající siréna policejní hlídky. Jeho telefon neúnavně bzučel a upozorňoval ho na hlášení o uprchlém podezřelém, při jehož hledání mu pomáhal houf tmavě oděných postav. Se svraštělým čelem se otočil k Evelyn. "Je mi líto, slečno Whiteová. Můžeme v tom pokračovat zítra? Můžu dostat váš průkaz?

'Prosím, pomozte mi najít bezpečné místo k pobytu. Právě jsem přijela do Yorkshiru z Pensylvánie a vůbec se v této oblasti nevyznám,' prohlásila Evelyn a byla si dobře vědoma toho, že čas je velmi důležitý.

"To je v pořádku. Prosím, najděte v okolí ubytování, hotel nebo motel, a můžeme být v kontaktu po telefonu,' odpověděl Sirdrian, protože poznal, že Evelyn je v Sirvalonu nová a potřebuje pomoc.
"Děkuji. Evelyn vstala, uctivě kývla a rychle vyšla z místnosti.

Lady Althea Goldová se při pohledu na její odchod usmála; obzvlášť ji pobavilo, že Evelyn trvá na tom, aby žila normálním životem. Přistoupila k Sirdrianovi a podala mu vizitku. "Jsem advokátka Cassandry Leeové. Příští tři dny budu v Sirvalonu. Pokud ji přesvědčíte, aby se vrátila do Pennsylvánie, ujišťuji vás, že za to bude dostatečná odměna.

S drzým mrknutím rychle opustila výslechovou místnost.

Sirdrian se na kartu zamračil. Bylo zřejmé, že Evelyn už má právního zástupce. Proč se neobrátila o pomoc?

Kapitola 5

"Počkejte," řekl právník, "musíme přesvědčit Evelyn Whiteovou, aby se vrátila do Pensylvánie. Takže Evelyn Whiteová nakonec nebyla špatný člověk.

Když Evelyn přistoupila k recepci, aby podepsala papíry, a chystala se odejít, vtrhli do kanceláře ozbrojení policisté z yorkshirské policie. Ve chvíli, kdy s právníkem vyšli ven, obklopil budovu dav mužů v černém, kteří odpalovali petardy a svým hlučným chováním přitahovali přihlížející, kteří se spěšně snažili projít kolem.

Evelyn se nechtěla do protestujícího davu zaplést; bylo to něco, co už ve Státech viděla nesčetněkrát. Zrovna když se chystala odejít, přiběhl k ní malý, zavalitý hromotluk v bílém obleku a oháněl se pistolí. S těžkým přízvukem na ni plivl: "Slečno, copak nevidíte, že tu mám práci?" "Ne," odpověděla.

Lady Althea Goldová, která byla svědkem této scény, rychle vytáhla cigaretu a oslovila hromotluka: "Hej, kámo, promiň! Právě jsme přijeli do Sirvalonu a ještě neznáme pravidla.

Hromotluk ji hrubě odstrčil stranou, namířil na Evelyn zbraň a udělal krok blíž. 'Já nebiju ty, kdo tvrdě pracují, ani ty, kdo se flákají. Mířím jen na ty, kteří nevědí, kde je jejich místo. Slečno, uniká vám, že všichni konstáblové jsou venku? Zdá se, že se vůbec nebojíte o svůj život. To znamená, že jdete se mnou jako rukojmí.

Rukojmí? Proč to byla vždycky ona? Evelyn se ušklíbla. "Proč jsem to vždycky já?

"Protože máš na sobě bundu konstábla. Hromotluk se na Evelyn vynadíval a prohlížel si ji v bundě s nepopiratelným půvabem, takže bylo těžké odolat myšlence využít ji jako páku.

Sirdrian Stone se vrhl vpřed a autoritativně oslovil hromotluka. "Nezahrávej si s dámou s dobrým postavením!

Jaká to pro ni byla smůla. Mezi tolika kolemjdoucími byla jako zástava vybrána právě ona.

'Která vážená žena nosí jenom konstábl?' Hromotluk se ušklíbl, než se na Evelyn lačně zahleděl. 'Tahle dáma s údajně dobrým postavením si o to prakticky říká, ne?'

Evelyn už to nemohla vydržet. S rychlou přesností ho chytila za zápěstí, zkroutila ho a vytlačila zbraň nahoru, než mu ji druhou rukou vytrhla.

Jediným plynulým pohybem namířila zbraň na zločincův obličej a její výraz byl ledový. "Ustup, nebo... S tím vypálila varovný výstřel do vzduchu, takže se všichni kolem rozprchli jako vyplašená zvířata. Reflexivně rozebrala zbraň a odhodila ji stranou, jen aby zjistila, že na ni několik ohromených přihlížejících zírá.

Když si uvědomila, co udělala, nabídla Sirdrianovi ovčí úsměv a vysvětlila: "Není to tak, jak to vypadá! Pracovala jsem v Americe v obchodě se zbraněmi!

"Páni, takový kousek dokáže i brigádník?" hromotluk se nedůvěřivě zarazil a ukázal na ni, zaskočen její troufalostí střílet z pistole před konstábly.

Lady Althee Goldové nevěřícně poklesla čelist, a když viděla, jak se Sirdrian blíží k Evelyn, aby jí nasadil pouta, vyrazila vpřed. 'Tohle je porušení její osobní svobody! To byla sebeobrana!
"Vzít si zbraň je sebeobrana, ale střílet z ní není. Tomu se říká zastrašování a porušení veřejného pořádku. Omlouvám se, slečno Whiteová, ale budete muset jít se mnou,' prohlásil Sirdrian s výrazem triumfu, když ji táhl zpátky ke strážnici.

Evelyn střelila po hromotlukovi pohledem, který by dokázal zmrazit oheň, a v davu, který se začal rozcházet, se rozhostil nepříjemný chlad. Uvnitř konstáblu viselo ve vzduchu napětí jako bouřkový mrak připravený prasknout.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zamilovat se do nečekaného cizince"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️