Kapitola 1 (1)
========== Kapitola 1 ========== ---------- Becca ---------- "...dočtěte patnáctou kapitolu učebnice. Chtěla bych, abyste na ni napsali minimálně pětistránkovou esej." Přednáška skončila a třída hlasitě zasténala. Profesorka se ušklíbla. "Esej bude odevzdána na konci příštího týdne. Buďte rádi, že je to vaše závěrečná práce a ne skutečný test." Odbíjení hodin oznámilo, že jsou čtyři hodiny odpoledne, což signalizovalo konec dne. "To je pro dnešek všechno. Uvidíme se příští týden a užijte si víkend." Když studenti začali odcházet dveřmi, otočila jsem se na Felicity. Balila si tašku přes rameno. "Hele, když je ten pátek, nechceš jít dneska večer na jednu z těch bratrských oslav? Poslední večírek před koncem školního roku?" Normálně bych nenavrhovala jít na některý z těch večírků, ale Felicity měla minulý pátek jednadvacáté narozeniny a nic na jejich oslavu nepodnikla. Její rodina trvala na tom, aby přijela domů a strávila s nimi víkend. Od návratu měla špatnou náladu. Podívala se na mě z místa, kde se přehrabovala v tašce. "Vážně? Ale ty nesnášíš bratrské večírky." Její oči, které byly tak tmavě hnědé, že byly v některých světlech skoro černé, se naplnily nadějí. Pokrčila jsem rameny, když jsem se postavila a přitáhla si vlastní tašku přes rameno. "Uděláme si z toho tvůj předělaný narozeninový víkend! Nejde o to, co se mi líbí." Ušklíbla jsem se na ni. "Jen mi slib, že příště půjdeme na karaoke." Felicity se na mě vrhla a objala mě kolem krku. Stiskla mě tak silně, že jsem si byl jistý, že jsem zmodral. I když byla drobná, byla zatraceně silná. Kdyby se mě snažil obejmout někdo jiný, schoulila bych se do klubíčka. "Díky, Becco! Ano! Ano! Jdeme!" Vzrušeně se odtáhla. "Musíme se připravit. Pojďme." Chytila mě za ruku, když v podstatě vyběhla ze dveří třídy. "Felicity!" Zasmála jsem se, když se vyhýbala ostatním studentům. "Ještě máme pár hodin, než začne nějaký večírek." "Ano, ano, ale musíme najít dokonalé oblečení!" Usmála se na mě přes rameno. "Obě budeme nádherné!" Sklopila jsem oči, ale nedokázala jsem zabránit úsměvu, který se mi rozlil po tváři. S Felicity jsme se seznámily na začátku prvního ročníku, když jsme se staly spolubydlícími na koleji. Nejdřív jsem si myslela, že spolu nikdy nebudeme vycházet. Byla tak bodrá, růžová a veselá, jak jen to většinou jde. Já byla její pravý opak. Totální introvert, neohrabaná, baculatá, ale růžová se mi teď líbila, když jsem ji pořád viděla, když jsme byly spolu. Zdálo se, že Felicity naše rozdíly nezajímají. Okamžitě se na mě upnula a dožadovala se přátelství. Vůbec ji nezajímalo, že jsem byla úzkostná troska. Nejdřív jsem si myslela, že je divná. Ale jak se dny slévaly z týdnů v měsíce, prolomila mé zdi a staly se z nás nejlepší kamarádky. Trvala na tom, abychom všechno dělaly společně, a já jsem po prvním měsíci konečně přestala protestovat. Pořád byla divná, ale já taky. Teď jsem si nedokázala představit, že bych ji ve svém životě neměla. "Víš, že se stačí jen usmát a všichni kluci se kvůli tobě převalí na záda, ne?" řekla jsem. "Pche. Tak skvělá nejsem," odfrkla si Felicity, když jsme konečně dorazily na kolej, kde jsme momentálně poslední rok bydlely. "Kromě toho, kdyby sis s pár z nich opravdu promluvila, tak by si podupávali, aby tě poznali." "Jasně." Sama jsem si odfrkla, ale už jsem s ní tuhle konverzaci nechtěla vést, protože jsme se o tom bavily už několikrát. "Tahle kolej mi bude chybět." Místo abychom čekaly na pomalý výtah, vyšly jsme po schodech nahoru. Náš pokoj byl ve druhém patře na konci chodby. "Nebudu!" Felicity se zasmála. "Budeme na koleji pro druháky. Má vlastní jídelnu a budeme mít vlastní koupelnu. Už žádná společná koupelna pro nás! Jen počkej, až skončí letní prázdniny! Nemůže to utéct dost rychle." Na rozdíl od Felicity jsem se letních prázdnin nemohla dočkat. Chtěla jsem utéct od všeho ve městě a strávit je nahoře v rodinné chatě v horách, bez rodiny. Pozvala jsem Felicity, ale ta odjížděla na nějakou rodinnou sešlost, ze které se nemohla vymanit. Bylo to poprvé, co jsem tam jela sama, protože zbytek rodiny byl v létě v Kalifornii na návštěvě u nevlastních prarodičů. Těšila jsem se, že si budu číst, pracovat na svém uměleckém portfoliu a užívat si venku, kde kromě mě nikdo nebude. Chata se nacházela mimo hlavní silnice a několik mil od jakéhokoli kontaktu s lidmi. Krátká cesta po schodech skončila. Když jsme vstoupili do našeho pokoje, rozhlédla jsem se kolem. Její část pokoje byla vyzdobená vším možným pod duhou. Všude na stěnách visely náhodné plakáty, několik z nich vypadalo, že jsou na spadnutí. Na mé straně pokoje bylo pár dekorací, ale většinu volných ploch pokrývaly knihy a moje výtvarné potřeby. "Dobře, pojďme vymyslet, co si vezmeme na sebe." "Dobře," řekla jsem. Felicity otevřela šatní skříň. "Co kdybychom se sladily? To roztomilé fialové tričko, co máš, s černými legínami? Já si vezmu své horké růžové šaty s černými legínami." "A co ty?" zeptala jsem se. S úsměvem jsem zavrtěla hlavou, ale vytáhla jsem zmíněné šaty. "Dobře." Během následujících dvou hodin jsme se osprchovaly, oblékly a posledních třicet minut nás obě Felicity líčila. Kdyby to bylo na mně, šla bych bez něj, ale tahle noc byla o Felicity, ne o mně. "A je to!" Felicity mi dokončila nanášení skvrn na rty. "Perfektní." Postavila se zpátky s rukama v bok. "Myslím, že je to zatím můj nejlepší. V kapsách šatů můžeš dokonce schovat klíčenku s baterkou." Podívala jsem se do zrcadla a zamrkala. Vyrýsovala mi obličej, aby vypadal štíhlejší. Nebylo to špatné. Usmála jsem se na ni. "Díky." Ušklíbla se a tleskla rukama. "Jdeme!" V růžových šatech a legínách, které dokonale seděly její postavě přesýpacích hodin, vypadala úžasně. Světle blond vlasy měla natočené kolem obličeje a splývaly jí po zádech. Byla opravdu nádherná.
Kapitola 1 (2)
Vyšla jsem za ní ze dveří, když jsme se vydaly ven z koleje. Bylo pozdě odpoledne. Do setmění zbývalo ještě několik hodin. Procházely jsme "hlavní ulicí", kde se nacházela většina spolkových domů. Téměř každá budova byla osvětlena blikajícími světly. Ze dveří se linula hudba. Uprostřed ulice se potulovali studenti, někteří už byli opilí a hlasitě si zpívali. "Napadlo mě, že bychom se mohly zastavit v Axelově spolkovém domě," navrhla Felicity, když jsme šly. Snažila se být nenápadná. Skryl jsem úsměv. "To je v pořádku. Pojďme tam." Felicity byla do Axela hodně zamilovaná. Nebylo na škodu, že byl k padnutí krásný a ve fotbalovém týmu. Nebyla jsem si jistá, na jaké pozici hraje, sport mě moc nezajímal, takže jsem nikdy nevěnovala pozornost tomu, když o něm Felicity mluvila. Nikdy jsem neměla příležitost si s ním promluvit, setkali jsme se jen jednou, asi na minutu. Když chodili ven, Felicity se s ním setkávala tam, kam měli v plánu jít. Po dalších deseti minutách chůze jsme se zastavili před dvoupatrovým viktoriánským domem. Po celém dvorku byli studenti a otevřenými okny a vchodovými dveřmi se linula hlasitá rapová hudba. Na dvoře se válely plastové kelímky a já znechuceně nakrčila nos. Bylo tak těžké vyhodit prázdný kelímek? "No tak, Becco! Přestaň se rozptylovat!" Felicity mě chytila za ruku a táhla mě přes chodník, po schodech nahoru a do domu. Dům byl ještě víc nacpaný lidmi, než jak vypadal zvenku. Člověk se ani neslyšel přemýšlet, aniž by v hlavě křičel. "Kde myslíš, že je Axel?" Naklonila jsem se dopředu, abych jí zakřičela do ucha. Přitiskl jsem se k jejímu boku, abych se vyhnul dotekům ostatních lidí. Také jsem se díky tomu soustředila, abych nedostala záchvat úzkosti. "Nejspíš je v kuchyni!" křikla na mě přes rameno, když se prodírala davem tančících a míchajících se studentů. Byla jsem jí v patách. Ozvalo se několik nadávek od dětí, které Felicity v podstatě odstrčila z cesty, ale nikdo ji nezastavil. Být sexy mělo své výhody. Jakmile jsme prošly dvěma místnostmi, byly jsme v kuchyni. Nebyla bych schopná vstoupit do tohoto domu, kdyby mě nepostrčila za hranice mé komfortní zóny. Axel se opřel o ostrůvek, pravý kotník přes levý. Ruce měl zkřížené, protože mluvil s chlapem po své levici. Na krátkou chvíli jsem se zastavila a podívala se na něj. Felicity měla dobrý vkus. Byl vysoký, o ruce vyšší než většina kluků na téhle party. Byl skoro stejně svalnatý jako vysoký. Jeho svaly se jasně rýsovaly v černém tričku, které vypadalo, že je mu možná o číslo menší, s tím, jak na něm přiléhalo a dávalo tušit tělo pod ním. Měl pohlednou tvář s výraznými rysy. Měl světle kaštanové vlasy ostříhané nakrátko. Byly dlouhé tak akorát, aby vypadaly rozcuchaně. Oči měl o odstín tmavší než vlasy. Tón jeho pleti připomínal karamel. Vypadal jako drsňácký sportovec. Bylo tu podstatně tišeji, dalo se tu mluvit, aniž by člověk musel křičet. Axel se na nás podíval, když jsme vešli do místnosti, a jeho jantarové oči se rozzářily, jak se mu ve tváři mihl výraz touhy. "Nečekal jsem, že přijdeš." Ani se nepohnul z místa, když jsme k němu došli. Bílé zuby se mu zablýskly, jak se usmíval, a daly tak vyniknout jeho tmavšímu odstínu pleti. Musela jsem uznat, že byl opravdu sexy a jeho hlas byl hladký jako samet. "Nenechal bych si ujít příležitost vidět tě, než odejdeš dřív na přestávku." Felicityin tón se prohloubil, když na něj zamrkala řasami. Pustila mou ruku, když k němu přistoupila. Axel se uchechtl, když jeho ruka objala Felicity kolem pasu. "No, budeme si muset dnešní večer co nejlépe užít, ne?" Chlapík, se kterým Axel mluvil, si odkašlal do dlaně a odkašlal si. Byl skoro stejně vysoký jako Axel, ale štíhlejší. Nebyl tak široký jako Axel, ale pořád měl skvělou kondici. Vlasy měl jen o něco delší než jeho kamarád. Byly světle blond s náznaky přirozeného červeného odstínu v pramenech. Byl jsem od něj příliš daleko, než abych ve slabém světle viděl, jakou barvu mají jeho oči, ale jeho tvář byla krásná, s náznaky asijského původu. Ráda bych ho nakreslila. Vypadal, jako by mohl být jedním z těch starých samurajů s katanou, připravených k úderu. Jeho pleť byla světle opálená. Axel se na něj podíval a zasmál se. "Za to se omlouvám, Jaspere." Pohyboval se mezi nimi. "Jaspere, tohle je Felicity, ta dívka, o které jsem ti vyprávěl. Felicity, tohle je Jasper. Je to můj nejlepší přítel." Felicity natáhla ruku, aby si s Jasperem potřásla. "Těší mě." Přitiskla se k Axelově hrudi. "Mluvíš o mně, hmm?" Musela jsem přiznat. Ta holka byla uhlazená. Rozhlédl jsem se kolem, možná je tu nějaký klidný kout, kam bych se mohl schovat, dokud se nerozloučí. Ujistila jsem se, že mám telefon nabitý až do konce, abych si mohla přečíst novou knížku, kterou jsem si do něj právě stáhla. Bylo by to dobré rozptýlení, které by udrželo mou úzkost na uzdě. "Je úžasné tě poznat. Budeš mi muset říct, jak jsi upoutala pozornost toho pitomce. Jediné, co ho kdy zajímalo, bylo jídlo a cvičení," pokračoval Jasper v konverzaci, když jsem hledala únik. Jeho hlas mi připomínal rozpouštějící se čokoládu. Felicity se zasmála, než se ohlédla. Zúžila na mě oči, protože přesně věděla, co dělám. Ramena mi poklesla. "Dovol, abych ti představila svou nejlepší kamarádku!" Přistoupila ke mně, přehodila mi ruku přes rameno a postrčila nás dopředu. "Tohle je Becca. Chodí do uměleckého programu, je to jedna z nejlepších umělkyň, jaké jsem kdy viděla, a pravděpodobně ta nejhodnější, jakou jsem kdy potkala." Podívala jsem se na ni. "Awww." To od ní bylo opravdu milé. "Taky tě mám ráda." Zasmály jsme se na sebe a na chvíli zapomněly na ty dva kluky. Axelův smích se přidal k našemu a já jsem ignorovala, jak mi jeho hlas způsobil lehkost v hrudi, která mě šimrala. To vůbec nebylo divné. "Jo, zřejmě jsou takoví pořád, nebo jsem to aspoň slyšel." S úsměvem se podíval na Jaspera a pokrčil rameny.
Kapitola 1 (3)
"Rád tě poznávám, Becco." Jasper přistoupil blíž a vzal mou ruku do své mnohem větší. "Jsem jen obyčejný člověk, který se snaží prosadit ve vesmíru." Naše oči se setkaly a mě opustil dech. Jeho oči mi připomínaly smaragdový náhrdelník, který moje matka neustále nosila. Byly sytě zelené s hnědými skvrnami. Když jsme si podávali ruce, měl rty zkřivené v úsměvu. "Pěkné, fanoušku Hvězdných válek? Jango, že?" V ústech jsem měla pocit, jako bych v nich měla vatové kuličky, ale výraz šoku v jeho tváři byl k nezaplacení. Byla jsem šprtka. "Taky tě rád poznávám. Jsi fotbalista jako Axel?" Naše ruce se rozdělily, když si obě strčil do předních kapes. "Jsi první holka, která tuhle narážku dostala!" Podíval se na Axela. "Kde jsi ji schovával?" Podíval se zpátky na mě. "Abych odpověděl na tvou otázku, tak sakra ne. Tenhle idiot dostává dost ran do hlavy za nás oba. Jsem v inženýrském programu." Chytrý, milý, šprt a nádherný. Tenhle kluk byl naprostá špička, technicky vzato oba, všiml jsem si, že když holky vcházely a vycházely z kuchyně, většina z nich z těch dvou nespouštěla oči. Ještě že Felicity byla příliš zaneprázdněná zíráním na Axela, než aby se o něj zajímala. "Hele," přerušila mě Felicity, "jdeme tancovat. Jaspere, ať se tenhle neschovává někde v koutě a nečte si." Ukázala na mě prstem, když ji Axel s rukou kolem pasu znovu táhl k obývacímu pokoji, kde bylo nejvíc slyšet. Zrudla jsem, když odcházela, a pak jsem se s rozpačitým smíchem podívala na Jaspera. "Omlouvám se za ni. Nechám tě, ať se vrátíš k večírku." Otočila jsem se, abych ten koutek našla, když mě Jasper chytil za ruku. Ztuhla jsem. "Hej, nemusíš jít." Zatahal mě za ruku, než ji pustil. "Nejsem moc velký pařmen. Nechtěla bys mi dělat společnost a popovídat si? Slib mi, že žádné perverzní pohyby." Tiše se uchechtl. Slib, že nebudou žádné perverzní choutky, mě nepřekvapil, ale společnost by byla na jedné takové akci příjemnou změnou. "Jistě. Žádné perverzní pohyby ani na jedné straně." Mrkla jsem na něj. Úsměv mu téměř rozdělil tvář. Možná jsem neměla s muži moc zkušeností, ale uměla jsem flirtovat, když jsem na to měla chuť. To ale neznamenalo, že jsem se necítila trapně. "Smysl pro humor. Myslel jsem, že ten je mezi vašimi druhy vzácný, stejně jako tanzanit." Jasper mávl rukou, abych ho následovala zadními dveřmi do kuchyně. "Stejně jako tanzanit je nejuctívanější mezi drahými kameny," odpověděla jsem přímo. Ramena se mu zachvěla v tichém smíchu, když jsem ho následovala. Vyhýbali jsme se dalším studentům, párům, které na sobě vrávoraly uprostřed chodníku, a rvačce, která se strhla. Jasper se ujistil, že jsem po jeho druhé straně, když jsme procházeli kolem rvačky, takže kdyby se něco stalo, byl by to on, kdo by dostal ránu, a ne já. To od něj bylo překvapivě rytířské. Ani nevěděl, že už jsem byl z odloučení od Felicity tak rozrušený, že jsem kolem očí začal vidět černě, ale ten jediný projev laskavosti mi pomohl srovnat dech. Zavedl nás do rohu dvora, kde byla kamenná zahradní lavička pod malým altánkem s otevřenou boční stěnou. Kolem něj byla z větší části malá květinová zahrádka. "Nečekala jsem, že tohle uvidím v domě klučičího bratrstva," pronesla jsem bez přemýšlení, když jsem se rozhlížela po altánku. Kolem vnitřního prostoru byla zavěšena malá světla. "Upřímně řečeno, nebýt naší paní domácí, nejspíš by tu byla jen mrtvá tráva." Posadil se na kamennou lavičku. "Ale tohle bude poslední místo, kam většina chlapů přijde, pokud nemají zamčenou ložnici a nepotřebují si někde užít sex." Poškrábal jsem se na něm na nose. "Fuj, nemáš na tu lavičku nějaké dezinfekční ubrousky?" Úsměv mu nezmizel z tváře od chvíle, kdy jsme vyšli z kuchyně. Pobavení bylo jasné s jeho dalšími slovy. "Jsi v bezpečí. Už pár týdnů tady nikdo neměl sex a postřikovače to vyčistily. Pojď si sednout." Posadila jsem se na druhý konec a dávala pozor, aby se moje noha nedotýkala té jeho. Měla jsem velká stehna a některé lidi rozčilovalo nebo znervózňovalo, když se jich někdo dotýkal. "Víš, že jsi se mnou nemusel být, že? Chtěl jsem si jít číst do kouta." "Kdepak, vypadá to, že jsi jediná, kdo neměl zájem pít nebo si hledat známost. Nemluvě o tom, že jsi dostala můj odkaz. Většina holek se jen tváří zmateně." Mírně jsem se opřela o lavici, ruce jsem měla za zády a držela se opěradla. "Většina holek nebyla vychována na Hvězdných válkách, Star Treku a všem nerdovském sci-fi, na které si vzpomeneš. Nesnášela jsem Cartoon Network, kromě případů, kdy dávali Sailor Moon nebo Inuyashu." "To je pravda. "Nekecáš?" Jasper kopíroval můj postoj na lavičce, ale nohy měl natažené před sebou. Ten kluk byl vysoký. Dál jsme se bavili o seriálech, které jsme měli oba rádi. Ukázalo se, že spousta mých oblíbených je i jeho. Jasper mi vyprávěl o hodinách, které navštěvuje. Šlo to mimo mě, ale zdálo se, že je do toho zapálený, takže bylo zábavné ho poslouchat. Poslouchal, když jsem mu vyprávěla o svém umění, o kterém jsem mu vyprávěla s mnohem větším nadšením než obvykle cizím lidem. Bavili jsme se o oblíbených typech restaurací, když slunce konečně zmizelo. Ani jsem nevěnovala pozornost ničemu jinému než rozhovoru s Jasperem. Během večera se mi postupně zhoršoval zrak, jak se vytrácelo sluneční světlo, ale teď, když zmizelo, jsem neviděla. Nyktalopie byla mrcha, kterou jsem trpěla už od dětství. Nevidím ve tmě, a proto jsem s sebou vždycky nosil několik baterek. Dokonce jsem měla v kabelce miniaturní svítilnu na baterie, když jsem šla na veřejnost. Pokud byly ulice jasně osvětlené, většinou jsem byla v pohodě, pokud jsem měla někoho u sebe. Pokud tam byla nějaká světla, viděla jsem je, jako by byla hodně daleko a vypadala rozmazaně. Na rozdíl od většiny lidí, kterým diagnostikují nyktalopii, ji u mě lékaři nikdy nedokázali úplně odstranit. Byl jsem krátkozraký, ale ani operace očí mi nepomohla s nočním viděním. Ani jsem si nevšiml, jak se mi setmělo, dokud mi zrak prostě nezčernal. Byl jsem příliš zaujatý naším rozhovorem.
Kapitola 1 (4)
"Becco? Jsi v pořádku?" Jasperův tón byl znepokojivý, protože jsem najednou přestala mluvit. "Uh, jo, ale nevadilo by ti, kdybych si rozsvítil baterku?" Už jsem měla ruku v kapse, ve které jsem držela baterku. "Aha." Jeho tón byl teď zmatený. "Bojíš se tmy?" Vyštěkl jsem sebeironizující smích. "Něco takového." Slyšela jsem, jak se přesouvá z místa na místo. Zrovna jsem vytáhl baterku, když se ozvalo cvaknutí a světla v altánku se rozsvítila. Musela jsem zamrkat, abych zaostřila. Nebylo to nejlepší světlo, ale když jsem se rozhlédla, Jasper stál přede mnou a mračil se. "Je to v pořádku?" "Jo, to pomáhá." Kývla jsem na něj, když jsem baterku položila vedle sebe, ale nechala ji zhasnutou. Dokud jsem trochu viděla, mohla jsem ignorovat stíny dál na dvoře. "Ty se tmy opravdu nebojíš." Jasper se znovu posadil vedle mě. "Ještě není taková tma." Povzdechla jsem si. Teď přišla ta vysvětlovací část. Většina lidí to zjistí a myslí si, že jsem ještě divnější, protože jsem také trpěla silnou úzkostí. Což mi vyhovovalo. Nevidět v noci bylo na nic. Znamenalo to, že jsem nemohla v noci řídit, nemohla jsem jít do kina. Nikdy jsem nešla na ples, protože tam, kde se konal, byla uvnitř obvykle tma. Prohrábla jsem si rukou vlasy. Měla jsem si je zaplést do copu. "V noci nevidím. Mám nyktalopii. Mám ji odmalička. Když je tma, jsem slepá. I s těmi světly? Jsi pro mě dost rozmazaný. A ne, nemůžeš to chytit." Jasper se ke mně přisunul blíž. Jeho stehno od mého dělila jen moje baterka. "Je to tak lepší?" Znovu jsem se poškrábala na nose. "Bereš to vážně dobře." Pokrčil rameny. "Pro mě to není nic hrozného. Každopádně jsi mi vyprávěla o tom podniku se sushi, který má vlastně otáčivý bar?" Jen tak tak jsme se vrátili k povídání. Bylo příjemné potkat kromě Felicity někoho, kdo se dozvěděl o mé částečné slepotě a jen tak se posunul dál a bylo mu to jedno. Nezměnilo to nic na tom, kým jsem byl. Přesunuli jsme se na místo, kde jsme vyrůstali, když jsem uslyšel, jak mě volají. Felicity se objevila v altánku. Axel byl hned za ní. "Becco! Omlouvám se! Netušila jsem, že už je tak pozdě!" Vrhla se dopředu a její tvář se vyjasnila, když mě chytila za ruce. Její rty vypadaly oteklé a vlasy rozcuchané. Někdo se tu bavil. "To je v pořádku, Fel. Jen jsme si povídali." Podívala se na Jaspera a pak se podívala zpátky na mě. "Jsi připravená vyrazit zpátky?" Vytáhla jasně růžovou svítilnu, kterou si koupila krátce poté, co se dozvěděla o mé částečné slepotě. "Mám připravenou!" Hrdě nafoukla tváře, když jsem se usmála. "Už jsi hotová?" Podíval jsem se mezi ní a Axelem. Měl ruce v kapsách, ale jeho výraz jsem neviděla. "Mhm. Večírek pořád pokračuje, ale teď jsou všichni super opilí. Napadlo mě, že bychom mohli zajít na večeři. Axel říkal, že platí." "No, jestli Axel kupuje, tak já jdu do toho," vložil se do toho Jasper a vstal. Felicity, která držela ruku v mé, rozsvítila baterku, když jsem totéž udělal já, a začala mě vést. Důvěřoval jsem Felicity, když jsme procházeli dvorem, kolem domu, z něhož jako by stále hlasitěji pulzovala hudba, a kolem do ulice. Tam, kam dopadla moje baterka, jsem podél ulice viděla spoustu dalších studentů, většinou opilých. Axel byl vedle Felicity, soudě podle velké stínové postavy vedle ní. Jasper se rozhodl jít vedle mě a rozsvítil si baterku na mobilu. Zahřálo mě to u srdce. Doufala jsem, že si bude chtít znovu promluvit. Vypadal jako skvělý kluk, kterého je dobré znát. * * * Jasper Když mě Axel vytáhl z učení v mém pokoji, abych se připojila k hlasité party dole, byla jsem pekelně naštvaná. Učila jsem se na závěrečnou zkoušku příští týden v hodině diferenciálního inženýrství, která mi v tomhle semestru dávala zabrat. Řekl jsem mu, že s ním zůstanu hodinu, ten zatracený medvěd si naplno užíval vysokoškolského života, dokud mohl. Nemohl jsem mu to mít za zlé, ale to neznamenalo, že se mi to musí líbit. Mému lišákovi se ten hluk rozhodně nelíbil. Moje hodina už skoro vypršela, když dovnitř vešla Axelova zamilovanost a zamířila přímo k němu. Byla docela sexy, podle něj i chytrá. Nebyl jsem nadšený, že ji poznávám, ale pokud se Axelovi líbila, bylo to nevyhnutelné. Přejížděl jsem očima po jejím těle a snažil se zjistit, co na ní vidí on. Pak ustoupila, aby mi představila kamarádku, která stála za ní a které jsem si zprvu nevšiml. Její kamarádka byla vyšší než ona, sahala mi po bradu a nejspíš i po Axelovo rameno. Když mi ji Felicity představila, byla jsem zdvořilá a nabídla svůj standardní pozdrav a chystala se rozloučit, když vtom vystřelila zpátky, protože znala můj odkaz na Hvězdné války. Rozhodla jsem se, že rozhovor s kamarádkou by mohl stát za ztracený studijní čas. Její kamarádka Becca měla delší vlasy, které jí volně splývaly kolem ramen. Měly středně zrzavou barvu, byly rovné a připomínaly mi západ slunce u nás doma. Moje sestra by ji za ty vlasy zabila. Měla kulatý obličej, který se hodil k jejímu tělu, jež skrývala pod oblečením. Boky měla hruškovité. Byla o něco větší než moje poslední lež. Její oči měly jasnou kobaltovou barvu, že jsem musel na vteřinu zamrkat, abych se ujistil, že vidím správně. Moje liška se se zájmem napřímila. Držení jejího těla ukazovalo, že je nesvá, a vypadalo to, že se chystá utéct. Axel se při rozhovoru obou dívek přitiskl ramenem k mému. "Pomoz mi." Povzdechla jsem si, ale přikývla jsem. Felicity mi jen o pár vteřin později doporučila, abych dělala Becce společnost. Vyšli jsme ven do altánu, kde bylo méně lidí, protože tam bylo hlučno a Becca vypadala, že by ocenila místo, kde by se tolik lidí netlačilo. Následujících několik hodin uteklo jako voda, a než jsem se nadála, byla noc. Bavila jsem se mnohem víc, než jsem si myslela. Stejně jako moje liška. Když dívka ztichla a vypadala omámeně, myslel jsem, že má nějaký záchvat. Oči se jí zaleskly, jak rychle mrkala. Když mi vysvětlila, že je v noci v podstatě slepá, zhluboka jsem se nadechla. Myslel jsem, že je zraněná, a ona tu byla slepá jako netopýr.
Kapitola 1 (5)
Teď jsme šli do malé pizzerie. Felicity vedla Beccu ulicí, protože jsme pro ni všichni použili baterky, i když pro mě a Axela nebyla taková tma. Sedli jsme si ke stolu blízko zadní části restaurace. Axel skončil vedle Felicity a já si sedla vedle Beccy. Napila jsem se vody, kterou mi nechal číšník, když se Becca naklonila k mému boku a tiše zašeptala: "Z těch jejich štěněcích očí je ti tak trochu špatně, že jo?" Vyprskla jsem smíchy, když se mi voda, kterou jsem pila, zasekla. Rozkašlala jsem se, pročistila si hrdlo a udeřila se do hrudi, jak jsem se skrz to smála. Axel na mě zvedl obočí, když jsem na něj jen zavrtěla hlavou. "To jsi udělala schválně." Naklonila jsem se k ní a zašeptala jí, protože jsem věděla, že Axel slyšel, co řekla, i mou odpověď. Když naklonila hlavu, aby se mi podívala do očí, na kulatém obličeji se jí objevil úsměv, který byl kupodivu rozkošný. Kobaltové oči jí jiskřily pobavením jí vlastním. "Nevím, o čem to mluvíš." Podívala se zpátky na svůj jídelní lístek a zamyšleně se poškrábala na nose. Všiml jsem si, že to udělala už několikrát, když jsme si povídali, když o něčem přemýšlela. Můj lišák ji chtěl při tomhle pokrčit nos, ale odmítl jsem to a naštval ho. "A co kdybychom se podělily o bílou pizzu s feferonkami a ananasem?" zeptala jsem se. Felicity se podívala na Beccu. "To mi zní mňamózně. A taky česnekový chleba." Becce v tu chvíli zakručelo v břiše, ale v restauraci to nebylo dost hlasité, člověk by to neslyšel, ale Axel a já ano. Axel se zasmál do dlaně a maskoval to jako kašel, zatímco já se jen usmívala. Mluvíme o načasování. "Pepperoni zní skvěle. Ale ananas? Jak se opovažuješ!" Axel se na svém místě otočil víc, aby se podíval na Felicity a Beccu. Becca odložila jídelní lístek a vypadalo to, že se chystá odpovědět, právě když ke stolu přišla servírka. Přejela očima po Axelovi a po mně a pak si olízla horní ret. Obě dívky naprosto ignorovala. "Co si dáte?" Hlas měla ztišený ve své verzi dusna. Opřela jsem se na židli, přehodila si ruku přes opěradlo Becčiny židle a udělala si pohodlí, abych si mohla vychutnat, co se bude dít podle toho, jak obě dívky ztuhly. "Mohla by sis vypěstovat trochu slušného chování," odsekla Felicity servírce. "Všimla sis, že jejich DĚVČATA jsou doslova tady? A víš, že tě vidíme, jak pokukuješ po našich mužích, že?" Její drobná lež mi vyklouzla, ale ušklíbla jsem se, když Axelovi zrudly uši. "Tak, Felicity. Ona nemůže za to, že jsou ti kluci tak k nakousnutí," ozvala se Becca, když se opřela na sedadle a vlasy se jí otřely o mou ruku. "Rádi bychom si ale objednali." Podala naši objednávku servírce, jejíž tvář se během rozhovoru postupně rozzlobila. "Hned to přinesu." Rychle se otočila a spěchala pryč. "Vážně doufám, že nám neplivne na pizzu," zamumlala Becca tiše. Tentokrát jsem si odfrknul já, dostatečně hlasitě, aby mě slyšela. "Becco, myslím, že dnešní večer je začátkem krásného přátelství." Zaklonila hlavu a zasmála se, její vlasy mi teď zakrývaly ruku. Moje liška začala vrnět a já musel zadržet dech. Až příliš se o tuhle dívku zajímal. Nebyla ani náš normální typ. Bude to kamarádka, připomněla jsem mu tiše. Nevšímal si mě a dál vrněl. Ten malý sráč. Čas rychle ubíhal. Jídlo nám přinesli, doufali jsme, že bez slin, a všichni jsme hladově jedli. Dokonce jsem Axela přiměl, aby ochutnal kousek ananasové pizzy s feferonkami. Neochotně uznal, že to nebylo tak hrozné. To nejlepší na tom, že jsem nikdy nebyla vybíravá, znamenalo, že jsem měla víc jídla. Když přišel čas zaplatit, Felicity popadla účet dřív, než jsem to stihl já nebo Axel. Felicity vytáhla několik bankovek a vložila je do složky. Mrkla na Axela. "To byl můj nápad. Já to zaplatím." Vstala a protáhla se. Šaty se jí na stehnech vyhrnuly výš a moje oči to sledovaly, ale místo abych si to užíval, jak jsem si myslel, nic jsem necítil. "Viděla jsem stroj na drápy. Zahrajeme si jednu hru, než odejdeme?" Její úsměv byl u Axela a Beccy nakažlivý. "Jen do toho," zasmála se Becca tiše na svou kamarádku. "Jdu si odskočit. Doženu tě." Axel se postavil a pak objal Felicity kolem pasu. "Jdeš taky?" Ohlédl se na mě. Podívala jsem se na Beccu s nakrčeným nosem. "Ne, budu tam za chvíli." Axel pokrčil rameny, když ho Felicity odváděla do přední části restaurace, a já se otočila k Becce. "O čem tak usilovně přemýšlíš?" Becca se natáhla pro účet. Přepočítala bankovky a pak si tiše povzdechla. Vytáhla další pětidolarovou bankovku s několika jedničkami. Položila ji k ostatním bankovkám a posunula ji doprostřed stolu. "Felicity má někdy výbušnou povahu. Vypadá a mluví v pohodě, ale ta servírka ji vážně naštvala." "Cože?" zeptala se. Vstala a něco si otřela z nohou. "I kdyby po vás ta servírka jela, pořád tvrdě pracuje. Zaslouží si spropitné." "To je zatraceně vyspělé." V mém tónu zaznělo překvapení. Jen pokrčila rameny. "Moje máma si léta přivydělávala jako servírka. Chápu to." Podívala se na mě, když jsem stála vedle ní. "Navíc jste pro oči jako stvořené. Nemůžu se jí divit, že takhle reaguje." Můj úsměv byl křivý, jak jsem se smála. "Sakra. Začínám vidět, že nemáš žádný filtr." Vytáhla baterku a opětovala můj úsměv. "Ani ne." Tahle holka se mi líbila.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Stíny ve tmě"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️