Prolog
---------- Prolog ---------- Dívka vytřeštila oči, když se zadní dveře zabouchly do zdi pod jejím pokojem, a srdce se jí rozbušilo v hrudi, když uslyšela kroky spěchající kuchyní, chodbou a po schodech nahoru. Nebyla si jistá, jestli je to policie, která dělá razii v domě a hledá drogy, nebo někdo z nevlastních nepřátel, který se s ním přišel zase poprat, a tak udělala to, co jí řekla maminka, a zavrtala se pod postel, zahrabala se pod zaprášené oblečení, boty a komiksy, které byly schované v prostoru mezi matrací a podlahou. Kroky došly až na schodiště a ona zatajila dech a čekala, až se rozrazí dveře. Prošly přímo kolem a o několik vteřin později její máma vykřikla a nevlastní táta zařval: "Co to kurva . . .?' "Drž hubu, nebo jsi mrtvá," varoval ji hluboký hlas. "Víš, po čem jdeme. Teď už si byla jistá, že to není policie, protože ta se vždycky ohlásila a nařídila všem, aby zůstali na místě, což obvykle vyvrcholilo tím, že ji tlustá paní sociální pracovnice odvezla na pár dní k cizím lidem, a dívka nadskočila, když jí něco těžkého narazilo do zdi za hlavou. Prosím, neubližujte nám, křičela její maminka. 'Řeknu ti, kde to je.' 'Jdi pro to,' nařídil jí jiný hlas. 'A neser se do toho, nebo je po tobě.' 'Nebudeš klít!" hádal se dívčin nevlastní otec a jeho jamajský přízvuk houstl vztekem. "Ty si myslíš, že tě neznám? Myslíš si, že můžeš vstoupit na můj dvůr, když máš zakrytý obličej, a já nepoznám, že jsi olízaný... "Vykouřte toho hajzla!" vyštěkl hluboký hlas a dítě se otřáslo při zvuku prudkého zápasu, který se rozpoutal. Roztříštilo se sklo a třísklo dřevo, pak vzduch naplnil třesk, který zněl jako výbuch mohutného ohňostroje, a ona se prudce nadechla, když její máma znovu vykřikla, než náhle zmlkla. Ticho přerušil zlověstný chechot a dívka se kousla do ruky, když začaly skřípat máminy pružiny postele a čelo postele rytmicky bouchalo o zeď. Od té doby, co se k ní nevlastní otec nastěhoval, ji stejné zvuky budily už mnohokrát; a když jednou uprostřed noci vstala na záchod, náhodou je viděla, jak zlobí, takže nemusela hádat, co se děje. Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, dunění ustalo a dívka uslyšela, jak se prohrabují zásuvky a skříně. Dveře její ložnice se náhle otevřely a ve světle pronikajícím z podesty spatřila pár nohou oblečených do zelených tenisek. Modlila se, aby muž neslyšel její dech, když vstoupil do místnosti a pomalu se otočil v kruhu, než se přiblížil k posteli, a ještě víc se skrčila, když se přikrčil a nadzvedl okraj přikrývky. Do stísněného prostoru nakoukly tmavé oči a v hrůze, že ji uvidí, vytáhne ven a zabije, jí mezi nohama vytryskla horká moč a nasákla noční košili. Přesně ve chvíli, kdy se muž natáhl, aby odhrnul šaty, se ve dveřích za ním objevil další pár nohou a hluboký hlas řekl: "Mám to. Jdeme. Zadržela dech, dokud se muž v zelených teniskách nevzdálil z místnosti, a dítě poslouchalo, jak on a ten druhý seběhli po schodech a opustili dům stejnou cestou, jakou do něj vstoupili. Bála se, že by se mohli vrátit, i když slyšela skřípění zrezivělých pantů na brance na dvoře, a tak ještě několik minut zůstala na místě, než sebrala odvahu a vylezla zpod postele. V domě bylo ticho, ale ona opatrně sledovala schody, když po špičkách vyšla na schodiště a vrhla se k mámině ložnici v přední části domu. Dveře byly otevřené a stropní světlo svítilo a její hubené, pomočené nohy se málem podlomily, když uviděla krev. Na posteli byla hustá kaluž, další na koberci a šmouha na stěně, pod níž se její nevlastní otec skácel jako rozbitá figurína, jeho kdysi pohledná tvář byla nyní k nepoznání. "Mami?" zakňourala, odtrhla od něj pohled a rozhlédla se po matce. Z druhé strany postele se ozvalo slabé zasténání a dívka si vybrala cestičku mezi rozbitým sklem a troskami. Její máma ležela v mezeře mezi noční skříňkou a skříní, končetiny v podivných úhlech, jako by spadla z postele, zakrvácenou noční košili vyhrnutou přes břicho. Neměla na sobě kalhotky a dívka odvrátila pohled a místo toho se zadívala na její tvář, ale hned litovala, že to neudělala, když viděla, jaký nepořádek v ní muži udělali. Dívka se vytrhla z omámení, když se v koutku máminých rtů objevila bublina krve, a utekla z pokoje, nevnímajíc bolest, kterou jí způsobilo sklo, jež ji bodalo do chodidel, když běžela po schodech dolů. Vchodové dveře byly zamčené a horní závora byla příliš vysoko, než aby na ni dosáhla. Ve slepé panice se rozběhla k zadním dveřím a z hrdla se jí začal drát pronikavý, tenký výkřik, když se vyřítila na černě zbarvený dvůr. 'Pšššt!' zasyčel někdo a sevřel jí hrubou rukou ústa. "Pojď se mnou...
Kapitola 1 (1)
---------- 1 ---------- Holly, už jdu," zavolala Josie Evansová, když si oblékala kabát a zacvakla patentky. "Musím ještě skočit do kanceláře, než začnu pracovat, a mám zpoždění, takže si budeš muset udělat buřta. S tím mlékem opatrně, protože ho moc nezbylo a já si budu chtít uvařit, až přijdu domů. Jo, a nezapomeň, že dneska dělám dvojku, takže se vrátím až ráno. Když se neozývala žádná odpověď, vykoukla hlavou ze dveří dceřiny ložnice. Holly seděla se zkříženýma nohama na posteli, pěnově hnědé vlasy jí visely kolem obličeje a pohled měla upřený na učebnice rozložené na špinavé peřině. "Slyšela jsi mě? "Jo, jsi mimo. "A? 'Musím si udělat buřta a nevypít všechno mléko. "A já budu doma až ráno. "Mmm hmm. "Neotvírej dveře. Když někdo zaklepe, nevšímej si ho. A jestli uslyšíš... 'Mami,' zasténala Holly a konečně vzhlédla. "Já nejsem dítě. Znám pravidla. Josie otevřela ústa, aby zdůraznila, že v patnácti letech je Holly pořád dítě a pravidla tu jsou z nějakého důvodu. Ale když viděla bolestný výraz v Hollyině tváři, spolkla ta slova a řekla: "Dobře, uvidíme se zítra. Nezůstávej vzhůru moc dlouho. Holly se bez odpovědi podívala do svých knih a koutkem oka sledovala, jak máma zavrtěla hlavou, než odešla z pokoje. Jakmile za sebou cvakly vchodové dveře, odstrčila knihy stranou a zhroutila se na polštáře. Každý večer před odchodem do práce jí máma předhazovala stejný seznam toho, co má a nemá dělat, a jí to vrtalo hlavou. Jako by si myslela, že Holly uspořádá divoký večírek, jakmile se k ní otočí zády, a pozve všechny místní nešťastníky. Kráva pitomá! Holly už neměla náladu na revizi, a tak vstala, když jí zakručelo v břiše, a zamířila do kuchyně. Zbývaly už jen dva krajíce chleba a na obou byly zelené skvrny plísně na kůrce. Nehtem je seškrábla a z lednice vytáhla balíček plátků šunky. Bylo tři dny po datu spotřeby, ale nic jiného v něm nebylo, a když k němu přičichla, vonělo v pořádku, takže do sebe hodila sendvič a ukousla si z něj, když zamířila do obývacího pokoje. Když se venku ozvala hlasitá rána, málem se udusila jídlem, zhasla světlo a přiskočila k oknu. Ten měsíc došlo na sídlišti ke třem střelbám a oběť té poslední se zhroutila těsně u brány do jejího bloku. V té době spala, takže o ničem nevěděla, dokud se druhý den ráno nevydala do školy a nespatřila na cestě krev. Oběť přežila, ale odmítla útočníka jmenovat, což jí spolu s útržky pásky z místa činu, které byly stále připevněné na bráně a zábradlí, neustále připomínalo, že střelec je stále na svobodě - možná žije právě v tomto bloku. Holly si s úlevou uvědomila, že dnes v noci šlo jen o skupinku mladíků, kteří se střídali v jízdě na blátem potřísněné motorce se zpětným rázem, a ne o střelbu, a ukousla si další sousto sendviče, zatímco sledovala, jak pneumatiky motorky rozrývají trávu před blokem. Náhle k ní dolehl rozzlobený výkřik a ona si přitiskla čelo na sklo, když na cestu vyšel starý muž, který bydlel v bytě pod ní, a oháněl se vycházkovou holí. "Vypadni z toho!" zařval muž a mával holí na kluky, když se k nim blížil. "Už mám dost toho, jak sem chodíte a děláte kravál. A podívejte se, co jste udělali s trávou. Chcete zavřít! "S kým si kurva myslíš, že mluvíš?" ušklíbl se jeden z kluků a hrubě ho odstrčil. "Táhni dovnitř, než ti rozbiju hubu, ty zasranej pitomče! Muž se zapotácel a pak upadl a Holly si byl jistý, že se ho parta chystá zmlátit, když se k němu přiblížila. "Hej, sbalte to!" zařvala žena z patra nad ním. 'A ty jen počkej, až uvidím tvoji mámu, Robbieho Campbella. Jestli tě nevezme do kůže, tak to udělám já! Skutečnost, že žena znala jedno z jejich jmen, měla požadovaný účinek a chlapci si přestali pohrávat se svou kořistí a dali se na útěk. Když odešli, Holly se chystala odejít od okna, ale zaváhala, když její pohled upoutalo okno předního pokoje jednoho ze starých řadových domů přímo naproti přes silnici. Světlo svítilo a žaluzie byly roztažené a Holly se zamračila, když uviděla ženu, která se tam před několika měsíci nastěhovala, jak kráčí dozadu s rukama nataženýma před sebou, jako by chtěla někoho udržet na uzdě. Když se na ni vyřítil muž, kterého viděla přicházet a odcházet z domu, a udeřil ji do obličeje, až se rozplácla na podlaze, Holly se vyhrnula za závěs a včas za něj nahlédla, aby viděla, jak se žena zvedá na kolena, ale kopanec do žeber ji opět poslal do vzduchu. Muž se na ni vrhl a Holly se zachvěla, když ji přišpendlil k podlaze a začal ji mlátit pěstmi do obličeje. Zpoza rohu se náhle vyřítilo policejní auto s houkajícími sirénami a blikajícími světly a se skřípěním zastavilo před domem. Vyskočili z něj dva policisté s tasenými obušky a hlasitě zabušili na dveře. Muž je o pár vteřin později otevřel s nechápavým výrazem ve tváři - jako by si, pomyslela si Holly, užíval klidnou noc se svou paní a nechápal, proč je tam policie. Policisté se nenechali zmást a jeden z nich na něj zařval, aby vyšel ven s rukama za hlavou. Už se neusmíval a pokusil se utéct, ale rána obuškem do zadní části nohou ho srazila k zemi dřív, než se dostal k bráně, a když mu jeden z policistů stříkl do očí pepřový sprej, vyrazil ze sebe řev plný bolesti a vzteku. Válel se po cestě, křičel výhrůžky a kopal do policistů, kteří se mu teď snažili nasadit pouta, a Holly si odfrkla, když sevřel zuby kolem jedné z jejich rukou a oba ho začali mlátit obušky. Vyděšený, že ho mohou zabít, si Holly oddechl, když za autem zastavila dodávka a vyskočili z ní další čtyři policisté.
Kapitola 1 (2)
Nově příchozí rychle vytáhli muže na nohy a hodili ho na korbu dodávky, první dva se oprášili a pak se vydali do domu. Holly zatáhla závěsy a znovu se zakousla do sendviče, zatímco rozsvěcela světlo. Téměř okamžitě vypadla elektřina a znovu se ponořila do tmy. Nouzový kredit už byl vyčerpaný, a tak zapálila svíčku a odnesla si ji do pokoje. Když se převlékala do pyžama a vlezla do postele, stále myslela na ženu z protějšího domu a sáhla po telefonu, aby řekla své nejlepší kamarádce Bex o rvačce, které byla svědkem. Neměla kredit, a tak poslala textovku s prosbou, aby jí Bex zavolala. Když uplynulo deset minut a Bex se neozvala, zkusila to u jejich druhé kamarádky Kelly. Ani od ní nedostala žádnou odpověď, po chvíli sfoukla svíčku a uložila se k brzkému spánku s tím, že jim to oběma řekne, až se ráno sejdou v parku za Bexiným domem. Jakmile Holly dopadla hlavou na polštář, v bytě nad ní se rozezněl dunivý basový rytmus a ona zasténala, když si vzpomněla, že je páteční večer: večírek pro muže, který se tam před několika týdny nastěhoval. Hudba už byla dost hlasitá na to, aby se stropní světlo nad její postelí rozhoukalo, a ona věděla, že s postupující nocí se to bude jen zhoršovat. Proklínala toho muže pod nosem, když křik a bouřlivý smích ohlašovaly příchod jeho hlučných kumpánů, a přetáhla si polštář přes hlavu, aby unikla hluku. Okamžitě jí hlavou prolétla představa ženy z protějšího domu a zachvěla se, když si vzpomněla, jak ji ten muž udeřil do obličeje. Na rozdíl od Hollyiny mámy, která si na svém vzhledu dávala záležet jen zřídka, byla sousedka vždycky dokonale nalíčená a stylově oblečená a Holly nechápala, proč by jí někdo chtěl ublížit tak, jak to dnes večer udělal ten muž. Ale aspoň teď, když byl zatčen, už to nebude moci udělat znovu a žena si bude moci najít někoho, kdo se k ní bude chovat lépe.
Kapitola 2 (1)
---------- 2 ---------- V sobotu ráno se rozednilo, ale slunce nevydávalo žádné teplo a ledový vzduch se Holly zakousl do těla, když vylezla z postele. Ještě otupělá, protože večírek v bytě nad ní trval dlouho do rána, si natáhla župan a doklopýtala k oknu. Nalevo od proskleného parkoviště pro obyvatele se nacházelo betonové hřiště sestávající ze dvou rozbitých houpaček, vratké skluzavky a kolotoče, který se už neotáčel. Nikdo z místních rodičů k němu své děti nepouštěl, protože gangy, které se tam scházely, aby kouřily trávu a opíjely se, z něj udělaly zakázanou zónu. Holly ani nerada chodila kolem, když tam gangy byly, protože se bála, že jim padne do oka a stane se terčem nadávek, kterými častují každého, kdo se odváží podívat jejich směrem. Naštěstí teď byla oblast opuštěná, a tak se rozhodla začít s prací dřív. Po umytí a obléknutí si vzala peníze, elektrickou kartu a nákupní seznam, který jí máma nechala na stole v předsíni. Její maminka pracovala v noci - každou noc - a málokdy vstávala před třetí hodinou odpoledne, takže domácí práce zůstaly na Holly. Po celý týden udržovala v bytě přiměřený pořádek, ale sobota byla dnem, kdy nakupovala, prala, leštila a vysávala. A jakmile měla tyhle věci za sebou, mohla si na pár hodin vyrazit ven a sejít se s kamarádkami. Holly se na to těšila, protože se celý týden připravovala na maturitu a zoufale potřebovala nějaký volný čas, a tak po špičkách prošla kolem máminého pokoje, odkud slyšela hlasité chrápání, a tiše se pustila ven. Když se chystala přejít přes silnici, Holly zaváhala, když z domu vyšla sousedka, kterou viděla zmlácenou, a nesla dva vypouklé pytle na odpadky. Žena měla na sobě černý saténový župan a medově blond vlasy sepnuté na temeni hlavy odhalovaly živě červenou skvrnu na krku a modřinu na tváři. Šokovaná houkáním klaksonu vyskočila Holly včas na chodník a jen o vlásek se vyhnula srážce s dodávkou Transit. Zčervenala, když kolem ní projel a ona viděla, že se na ni žena dívá, sklonila hlavu a odplazila se pryč. Suzie Cliftonová vysypala pytle na odpadky na koš na kolečkách a utřela si ruce do županu, když sledovala, jak dívka spěchá po silnici a za roh. Viděla ji už dřív, v okně bytu v prvním patře přímo naproti - a podle toho, jakou barvu měly její tváře, když se jejich pohledy setkaly, usoudila, že se dívka musela včera večer rozhlížet, když pro ni Rob šel. Suzie se dívce nedivila, že na ni zírá. Udělala by totéž, kdyby byla svědkem něčeho takového. A ta holka se na ni aspoň nepodívala sprostě, jako by říkala, že sis to musela zasloužit, jako to udělala ta stará mrcha odvedle, když si Suzie předtím šla na dvorek zapálit. Ta namyšlená kráva si myslela, že je něco víc, protože jí dům patří, zatímco Suzie je jen v nájmu. Ale ať si trhne nohou. Suzie bylo úplně u prdele, co si o ní ona nebo kdokoli jiný tady myslí. Když Suzie uslyšela zvonit telefon, spěchala dovnitř a zvedla ho. Obvykle nepřijímala hovory ze skrytých čísel, ale tenhle zvedla bez váhání a doufala, že jí volá policie, aby jí oznámila, že Roba přes víkend zadrží a v pondělí ráno ho dotáhnou před soudce. "Suze, to jsem já, nezavěšuj," řekl Rob. 'Propouštějí mě, ale přivezli mě na Wythenshawe nick, takže si budu muset vzít domů taxíka. Jsem švorc, tak se ujisti, že tam budeš s penězi, až se vrátím. Suzie sevřela ruku kolem telefonu. Ti policajti jí včera večer řekli, že bude obviněn, tak proč ho sakra pouštěli? Možná proto, že ses minule nechala sladce přemluvit, abys odvolala svou výpověď, takže tě zařadili na seznam těch, které nelze brát vážně... . Naštvaně tu myšlenku vytěsnila z hlavy a řekla: "Zmiz, Robe. Skončili jsme. "No tak, zlato, nedělej mi naschvály," zasténal. 'Vím, že jsi na mě naštvaná, ale měl jsem opravdu těžkou noc, tak to vyřeš, a pak si promluvíme později, jo?' "Děláš si ze mě kurva srandu?" vyprskla. "Nedám ti ani korunu. A nemáme si o čem povídat, takže se neobtěžuj sem chodit a snažit se sem dostat zpátky. Tvoje věci jsou v pytlích nahoře v koši. Vezmi si je a dej mi sakra pokoj. "Ujisti se, že máš na taxíka," řekl Rob, jako by ji neslyšel. "A postav konvici, protože čaj je tu jako chcanky a já se nemůžu dočkat, až si ho pořádně uvařím. "Nechoď sem," zopakovala Suzie. Ale bylo pozdě, už se odpojil. Znechuceně hodila telefon na postel, hned ho zase popadla a vyhledala na Googlu místní zámečníky. První dva jí neodpověděli a třetí jí řekl, že v sobotu nepracuje. Ale byl nejblíž a tohle bylo naléhavé, takže prosila svým nejlepším hlasem dámy v nesnázích, dokud nakonec nesouhlasil, že přijede. V supermarketu Holly tlačila vozík v uličce s mraženými potravinami, když jí zazvonil mobil. Usmála se, když na displeji uviděla Bexino jméno, a řekla: "Už bylo na čase! Proč jsi mi včera večer nezavolala? "Promiň, byla jsem na večírku," řekla Bex. "Hudba byla nahlas, takže jsem tvou zprávu neslyšela. Pak se mi vybila baterka a já neměla nabíječku, takže jsem to viděla až teď. "A co? "Nic," řekla Holly a na chvíli zapomněla, co jí chtěla říct, protože přemýšlela, na čí párty Bex byla - a proč se o tom nezmínila ve škole. "Dobře, musím jít," řekla Bex. "Uvidíme se v pondělí. "Počkej! Holly vyhrkla dřív, než Bex stačila zavěsit. "Jak to myslíš, v pondělí? Vždyť se za chvíli sejdeme, ne? "Aha, jo, o tom," řekla Bex ovšem. "Něco mi do toho přišlo, takže to nestihnu.
Kapitola 2 (2)
"Něco jako co?" zeptala se Holly a přemýšlela, jestli se Bex na večírku nesbalila s nějakým klukem a nevyhodila ji, aby s ním strávila den. "Jde se mnou na fotky," ozvala se v pozadí nějaká dívka. "To je Julie Gordonová? Holly se zamračila, když uslyšela ten hlas. 'Jo, jsem u ní,' řekla Bex. 'Večírek skončil hodně pozdě, tak jsem tam zůstala.' "To byl její večírek? Proto jsi mi o tom neřekla? "Ne, byla to oslava jejího bratrance. A neřekla jsem ti to, protože jsem o tom nevěděla, dokud mi včera večer nezavolala a nepozvala mě. "Tak proč jsi musel zůstat u ní? "Nemusela jsem, chtěla jsem. Co máš za problém, Holle? 'Máš být můj nejlepší kamarád,' řekla Holly, vědoma si toho, že zní jako urážlivé dítě, ale nedokázala se zastavit. 'Tak proč se s ní plížíš po večírcích a chodíš na fotky? 'Právě jsem ti řekla, že ten večírek byl na poslední chvíli,' řekla Bex. 'A její máma dostává volné vstupenky do multiplexu, tak co jsem měla dělat? Odmítnout to pro případ, že by tě to naštvalo? "Jo! Já bych se nebavila s někým, kdo tě nenávidí. "Julie tě nenávidí. Proč musíš být vždycky tak paranoidní? 'Nazvala mě courou a řekla, že moje máma kupuje moje oblečení v charitativním obchodě. Jak to, že jsem paranoidní? "Bože, uklidni se, ty hloupá krávo. Dělala si legraci. "No, moc vtipné mi to nepřišlo," zamumlala Holly. "No, mně to taky nepřišlo moc vtipné," napodobila ji v pozadí Julie a následovalo tlumené chichotání. "Máš mě na reproduktoru? Holly se zeptala a zastavila se uprostřed uličky. 'Samozřejmě,' řekla Bex, jako by o nic nešlo. 'Nemůžu se přece líčit jednou rukou, ne?' 'Nebudu s tebou mluvit, když poslouchá,' odtušila Holly. "Zavolej mi, až se vrátíš domů. Bex ztratila trpělivost a řekla: "Dospěj, Holly! Nejsi moje jediná kamarádka a nemůžeš čekat, že se přestanu bavit s Julií, protože ji nemáš ráda. "S Kelly jsem se nebavila, když jste se minulý týden pohádaly," opáčila Holly. "Tomu se říká loajalita. "Ne, tomu se říká být lesbická stalkerka," ušklíbla se Julie. Než Holly stačila odpovědět, linka se odmlčela. Rozzuřená, že si ještě nedoplnila kredit a nemůže Bex zavolat zpátky, napsala místo toho zprávu: Jestli chceš dát přednost té namyšlené mrše přede mnou, tak už se se mnou neobtěžuj mluvit! A doufám, že se obě udusíte popcornem! Stiskla tlačítko Odeslat, strčila telefon do kapsy a tlačila vozík dál po uličce, přičemž do něj naštvaně házela položky ze seznamu. Julie si možná myslela, že si dělá legraci, když komentovala Hollyino oblečení, ale Bex očividně neslyšela všechny ty další uštěpačné poznámky, které Julie řekla, ani neviděla, jak se na Holly za jejími zády sprostě podívala. Ta mrcha si myslela, že je výjimečná, protože její rodiče mají vlastní dům, zatímco Holly a její svobodná máma žijí v mizerném obecním bytě; a pořád se chlubila svým drahým oblečením a luxusními zahraničními dovolenými, i když dobře věděla, že Hollyina máma si nic z toho nemůže dovolit. Bex tvrdila, že je jí jedno, že je Holly chudá. Ale taky tvrdila, že Julii nemá ráda a toleruje ji jen proto, že jejich tátové jsou ve stejném golfovém klubu, ale teď u té mrchy přespává a Holly vyhazuje, aby s ní chodila na fotky, takže to ukazuje, jaká je to kráva s dvěma tvářemi! Holly, která se stále ještě zlobila kvůli té zradě, ale také na sebe, že se nechala od Julie Gordonové vytočit a vrazit klín mezi ni a Bex, si vzala posledních pár věcí a zamířila k pokladně. Rozhodla se, že Bex zavolá později, až si bude jistá, že je Bex doma a může si promluvit, aniž by ji Julie poslouchala. Ta mrcha byla nejspíš smířená s tím, že jejich rozchod způsobila ona, ale mohla by se jít vycpat, kdyby si myslela, že jí Bex nadobro ukradne.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Žádné zadržení"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️