Kapitola 1
1 Led cinkal ve sklenici, když jsem otáčela jantarovou tekutinou. Byla to moje čtvrtá čistá whiskey a sotva mi zkazila posranou náladu. Byla to moje vlastní zasraná chyba. Věděl jsem, že je to lepší. Věděla jsem, že on ke mně nemá stejný vztah, ale... uff. Byl jsem takový idiot! Skoro jsem se na něj vrhla - na člověka, se kterým jsem se stále musela profesně stýkat až příliš často. No, tak profesionální, jak to jen v našem oboru jde. Udržet si u něj převahu teď bude až příliš nepříjemné, když jsem se do něj pustila. A byl odmítnut. Jeho drsná slova mi stále zněla v hlavě. "S dětmi nesouložím." Jako bych byla nějaká zasraná puberťačka nebo co. Nebyla jsem. Byla jsem třiadvacetiletá úspěšná podnikatelka - mimo jiné - a zdaleka jsem nebyla nedospělá, červenající se panna, za kterou mě musí považovat. Možná si mě pletl s mou osmnáctiletou, kurevsky naivní sestrou Persefonou. Takhle se ke mně každopádně právě choval. Jako malé zamilované dítě. "Těžká noc?" Zeptal se mě jemný hlas a já se ohlédla, protože na barovou stoličku vedle mě vklouzl nádherný muž. Bar byl bezpochyby obsazený, ale ne tak, aby tu nebyla volná další místa. Pokrčila jsem obočí nad tím odvážným cizincem a napila se. "Ne," zalhala jsem a vycenila zuby v posměšném úsměvu. "Nejlepší noc mého života." Můj sarkasmus byl dost hustý na to, aby se dal přebrodit. Možná na mě ty whisky přece jen začaly doléhat. "Ty?" "Já?" Blýskl po mně oslnivým úsměvem a mně se v reakci zrychlil tep. Byl zatraceně úžasný, krásný jako modelka, se silnou čelistí posetou kšticí a tmavými řasami, pro které by každá žena zabíjela. "Ne, já slavím. Můžu tě pozvat na drink?" Úsměv mi zkřivil rty navzdory mé mizerné náladě. "Jasně." Dala jsem barmanovi malý signál a mlčky si objednala další stejný drink, pak jsem kývla na pohledného muže vedle sebe, abych mu naznačila, že platí. Požádal o totéž, co jsem pila já, a znovu nepromluvil, dokud před nás nedonesli naše nápoje v krásných sklenicích z broušeného křišťálu. "Na zdraví," zašeptal mi, jemně cinkl sklenicí o mou a pak vypil celý nápoj na jedno sousto. Objednal si další a pak sklouzl pohledem zpět k mému. Jeho oči byly krásnou směsicí zelené a modré a já se přistihla, že se na něj usmívám. "Takže, co slavíme?" Zeptala jsem se a nechala svá slova táhnout, což jasně naznačovalo, že mu vlastně nevěřím. Podle toho, jak do sebe hodil ten drink, se jeho noc vyvíjela zhruba stejně dobře jako ta moje. Vzorný hezoun si nechal zkřivit rty v úsměvu v odpovědi. "Moje nová práce," oznámil. Jeho pohled se na chvíli odtrhl od mého, přelétl rušný klub a krátce se zastavil na pódiových tanečnicích. Obě byly jen ve spodním prádle a dívka šplhala po tyči s obdivuhodnou lehkostí. Naprosto fascinující. "Jo?" Pokynul jsem, náhle zvědavý na svého nového kamaráda na pití. Měl dost odvahy na to, aby mě oslovil; možná by mi mohl vyléčit dnešní posranou náladu. Nejlepší způsob, jak se zbavit chlapa, bylo dostat se pod nového, ne? "Gratuluju. Jaká je tvoje nová práce?" V jeho dokonalé tváři se jen na vteřinu mihlo napětí, pak se zase rozjasnila do lehkého úsměvu, když kývl na tanečníka na pódiu. "Tohle." Zakuckala jsem se pitím. Jen trochu. Jen tolik, aby mě to šokovalo a zalilo mi tváře horkem, když jsem si otřela rty o ubrousek. "Tohle?" Zopakovala jsem přiškrceným hlasem a ukázala na nádherného černocha, který si hýbal boky jen v elektricky modrých tangách. "Ty jsi striptér?" Můj nový přítel se usmál ještě víc, otočil se ke mně a usrkával svůj nový drink. "Mužský bavič," opravil mě s drobným přikývnutím. "Jo, to teda jsem." V jeho hlase byla cítit hrdost, ale také ostří něčeho temnějšího. Zklamání? Zvědavost odsunula stranou můj šok a já po něm přejela pohledem, jak nejjemněji jsem dokázala. Byl dost hezký, o tom není pochyb, a způsob, jakým vyplňoval košili, vypovídal o dobře stavěné postavě. Jo, svlékáním by si rozhodně mohl vydělat slušné peníze. Skvělé peníze, když se to spojilo s tím rošťáckým pohledem v jeho očích a čistě sexuálním způsobem, jakým si setřel kapku whisky ze rtu a pak si olízl palec. "To je super," poznamenal jsem. "Tak který šťastný klub tě ulovil? Vsadím se, že o tebe bude velký zájem." Jeho úsměv se změnil v sugestivní. "Nazval jsi mě právě sexy?" Zasmála jsem se. "Bylo to příliš jemné? Jsi spalující. Nepřekvapuje mě, že jsi tu práci dostal. Takže...?" Opravdu, opravdu jsem chtěla vědět, který klub si ten diamant vybral. Lehký úsměv na jeho tváři na zlomek vteřiny ochabl, když odpověděl. "Tenhle, samozřejmě. Sedmý kruh je nejžhavější klub ve Stínovém háji, to ví každý. A platí své tanečnice líp než všechny ostatní podělané kluby ve městě. Nikde jinde bych o tom ani neuvažoval, kdybych si mohl vybrat." Znovu jsem se málem udusil svým pitím. Už takhle jsem si musela dát další velký doušek, dopít skleničku a ukázat na další. Zřejmě jsem se dnes večer chystala utopit svůj žal a ráno za to zaplatit kocovinou. Na to kašlu. "Páni," odpověděl jsem, "to je..." "To není pravda," přiznal s těžkým povzdechem a shodil úsměv, jako by shodil kabát. "Kéž by to tak bylo... mělo to tak být. Myslím, že dneska prostě není můj večer." Znovu vyprázdnil sklenici a sáhl po čerstvé, kterou mu už barman připravil. Jedna z mých oblíbených věcí na barmanech v 7th Circle: Byli vnímaví a často byli o dva kroky napřed v objednávkách nápojů. "Oni tě nenajali?" Zeptal jsem se zmateně. "To tě na konkurz přijímal slepý? Vlastně to není žádná omluva. Počítám, že i slepec by tvůj sexappeal vycítil na míle daleko." Můj kamarád na skleničce si odfrknul a zasmál se. "Roztomilé. Komplimenty tě dostanou všude." Mrknul na mě a ten pohled směřoval přímo k mé kundičce, která v reakci na to pulzovala. Zatraceně. "Doufám," zamumlala jsem do pití a sledovala ho zpod řas. Byl mladý... ale to já taky. Pokud byl legálně opilý, pak věkový rozdíl nemohl být větší než dva roky, protože já jsem teprve před pár týdny oslavila třiadvacáté narozeniny. Podle toho, jak se mu na tvářích objevil slabý ruměnec, slyšel mou poznámku a třel si rukou zátylek. "No, ani jsem se nedostala na konkurz. Přišel za mnou manažer a oznámil mi, že pohovory byly zrušeny. Žádné vysvětlení nebo tak něco, prostě... jdi domů." Těžce si povzdechl a pak se ušklíbl. "Můžu ti říct tajemství?" Kousla jsem se do úsměvu, který mi chtěl přejít přes rty, a přikývla jsem. "Samozřejmě. Jsem naprostý trezor." Bylo to trochu roztomilé, vzhledem k tomu, že jsme si ještě ani nevyměnili jména nebo... cokoli jiného, a on se choval trochu jako dvanáctiletá holka, která se chystá vyklopit podrobnosti o své zamilovanosti. Naprosto rozkošné. Nechápejte mě špatně, pořád jsem ho strašně chtěla zatáhnout do jednoho ze soukromých VIP pokojů a vyšukat mu mozek z hlavy. Ale taky jsem ho chtěla pohladit po vlasech a nechat ho, aby mi vyprávěl o všech svých problémech. "Tuhle práci jsem vážně potřeboval," přiznal a z jeho hlasu se vytratilo všechno žertování, které v něm předtím bylo. "Mám nějaké... rodinné problémy. Peníze, které tihle tanečníci dostávají, by mi opravdu pomohly, a já teď vlastně nevím, co mám dělat." Soucit mi zvedl žaludek a natáhla jsem ruku, abych se dotkla jeho dlaně, která spočívala na barové desce mezi námi. "Takže se pokusíš získat další rozhovor?" Nakrčil nos a napil se, ale ruku zpod mé nehýbal. "Opravdu si nemůžu dovolit ten luxus, abych tady donekonečna čekal na další šanci. Nejspíš si dám ještě pár drinků a pak půjdu zkusit štěstí k Dickovi." "Aha," řekl jsem. Zavrávorala jsem. Tvrdě. "Prosím, nedělej to." Swinging Dick's byl přesně to, jak to znělo: zaplivaný, nechutný, podřadný pánský striptýzový klub, který strašlivě vykořisťoval své tanečnice a ve sklepě provozoval naprosto nebezpečný bordel bez dozoru. Byl to typ podniku, který se sem přenesl ze starého Shadow Grove a který nutně potřeboval zavřít. "Věř mi," odpověděl s hořkým smíchem, "to je to poslední, co bych chtěl udělat. Ale jsem si jistý, že spropitné za tanec - a za kompars - bude placené lépe než jakákoli jiná práce, kterou mohu sehnat v krátké době, a já ty peníze potřebuji. Nutně. Od dnešního rána nabíraly zaměstnance jen dva kluby ve městě a 7th Circle už zřejmě nenabírá. Takže mi rychle docházejí možnosti." Otázky mě pálily na jazyku, ale byly to otázky, které jsem neměla právo klást tomuhle úplně cizímu člověku. Do prdele, co ho dostalo do tak zoufalé situace, že vůbec uvažoval o Dickovi? Nebo proč už sakra nevydělal jmění jako model nebo herec nebo něčím méně hnusným? "Víš, tohle místo není takové, jak se zdá," řekla jsem mu pomalu a pozorně sledovala jeho reakci. Když mluvil o penězích, které dostávají tanečníci 7. kruhu, myslel tím skutečně tanečníky? Nebo mluvil o "tanečnících", kteří se svlékali jen jako reklama na temnější, méně legální menu za zataženými závěsy VIP kabinek? Obloukem se na mě napůl usmál. "Já vím." Jeho ruka se otočila pod mou, takže jsme byli dlaní k dlani, a jeho palec mi pomalu obkresloval kruh na kůži. Sevřela jsem rty a přemýšlela o tom. Možná proto ho manažer poslal pryč bez pohovoru. Působil naprosto "hodným chlapcem", přestože vypadal jako sex v džínách, aroma nevinnosti, které by se ve stínu 7. kruhu úplně zničilo. Nerada jsem si to přiznávala, ale byla jsem ráda, že ho nepřijali. Na druhou stranu jsem taky nechtěla, aby skončil ve špinavém, spermatem potřísněném podzemí Swinging Dick's. A taky jsem nechtěla, aby se mu to stalo. "No..." Byl jsem sobecký. Byl jsem naprosto sobecký. Ale s tím, jak se mi při jeho doteku rozproudila krev, jsem věděla, že on bude přesně to, co potřebuju, abych se dostala ze svého trapného přehmatu z dřívějška, prostě žhavá, bezejmenná mrdka, která mi ho vymaže z hlavy a pomůže mi znovu najít vlastní, ocelí potažené ženské koule. Byla jsem síla, se kterou se muselo počítat, a to odmítnutí mě srazilo na kolena. Ale tenhle chlap... tenhle chlap by mi to mohl pomoct napravit. Možná bych mu na oplátku mohla najít práci. Takovou, která by nezahrnovala skutečný sex za peníze. "No?" zeptal se a já si uvědomila, že jsem se odmlčela, jak se mi myšlenky rozutekly. Kousla jsem se do rtu a přemýšlela, jak bych mohla dnešní večer zvrátit ve svůj prospěch, aniž bych zněla jako totální děvka. Ale ve skutečnosti jsem se mohla soustředit jen na to, abych se nechala nabodnout na jeho péro, což mě určitě nezklame. "Co kdyby sis to dneska prostě užila, a jestli chceš zítra ještě zkusit Dicka... no, tak se s tím nějak vyrovnej. Ale vypadáš, že se potřebuješ na chvíli odvázat." Vypadal lákavě, ale nerozhodně, jako by se už smířil se svým osudem a jen sbíral odvahu, aby to dotáhl do konce. Bůhví proč - rozhodně jsem nebyl známý svým soucitem nebo empatií - ale strašně jsem nechtěl vidět, jak tenhle nádherný chlap zahazuje svůj život u Dicka. I kdyby to mělo znamenat porušení všech mých vlastních pravidel. "Podívej, znám pár lidí," nabídl jsem se a zůstal jsem neurčitý. "Pravděpodobně ti můžu sehnat práci, která bude dvakrát tak placená než ta Dickova, a to s podstatně menším počtem sexuálních útoků a pohlavních chorob." Jeho čelo se podezíravě svraštilo. "Jakou práci?" Vyhrkla jsem smíchy. "Vážně, záleží na tom? Chystala ses doslova prodat své tělo." Pak mě napadlo něco, co mi zkazilo náladu. Možná tenhle úžasný chlap ani nebyl na holky. Ale pak mi způsob, jakým se jeho prsty spojily s mými, když sundal naše ruce z barové desky, aby spočinuly v jeho klíně, napověděl, že to nemusí být nutně pravda. "To je pravda," připustil s úšklebkem. "Takže bych se asi měl zeptat, co chceš na oplátku ty." Moje nálada se okamžitě zhoršila a já se vytrhla z jeho sevření. "Dobře, tohle byl špatný nápad." Dopila jsem a položila skleničku zpátky na stůl jen o trochu silněji, než bylo nutné. "Zapomeň, že jsem ti to nabídla." Protože já jsem se svými zaměstnanci nesouložila. Nikdy. A jestli jsem tomuhle chlápkovi dal práci - z nějakého podivného, pomíjivého pocitu lítosti a soucitu - a pak jsem ho ošukal na záchodě? Jo, to by ze mě udělalo totálního slizouna. Díky bohu, že jsem se vzpamatoval dřív, než se to stalo. Sklouzl jsem ze stoličky a začal odcházet od potenciálně hrozného rozhodnutí. Ať už mi ten náhodný kluk připadal jakkoli sexy, za pozdější bolest hlavy to nestálo. "Počkej," zavolal, spěchal za mnou a chytil mě za zápěstí dřív, než jsem stačila vyjít z prostoru baru na taneční parket. Byla to nejrychlejší cesta ze 7th Circle a já byla oficiálně připravená nazvat svou posranou noc skončenou. Podívala jsem se na jeho ruku na mém zápěstí, ale nesvíral mě tak pevně, aby to bolelo. Bylo to jen gesto, ne požadavek. Trochu jsem potřásla hlavou obrovskému vyhazovači na druhé straně místnosti, který se na mého nového přítele mračil, jako by ho chtěl vyhodit na obrubník. "Omlouvám se," omluvil se ten hezoun, když jsem mu nestrhla ruku a neodešla. Místo toho jsem se k němu otočila čelem a naklonila hlavu, abych se na něj podívala. Byl větší, než jsem si původně myslela... a to mě k němu přitahovalo ještě víc. Zatraceně. "To je v pořádku," zalhal jsem. "Byl to hrozný nápad. Omlouvám se. Ale hodně štěstí při hledání práce." Chtěla jsem znovu odejít, ale jeho prsty mě pevně sevřely na zápěstí a mnou projela jiskra obnoveného zájmu. Možná nebyl tak nevinný, jak jsem ho odepisovala. "Ne, to není. To ode mě bylo naprosto neslušné a troufalé," naléhal dál a zatahal mě za ruku, aby mě znovu otočil. "Chtěl jsem jen říct, že bych byl šíleně vděčný za jakoukoli pomoc při shánění práce, která po mně nebude vyžadovat, abych se každý týden objednával na prohlídky kvůli pohlavním chorobám." Při tom se rozplakal a já se nedokázala ubránit úsměvu. Zatraceně. Proč jsem tomu chlapovi chtěla tak moc pomoct? Obvykle jsem se nikdy nestarala o nikoho mimo svůj nejbližší okruh. Už dávno jsem ztratil veškerou víru v lidstvo a obecně jsem se ke každému a ke všem choval s jasným postojem jdi do prdele. To mě udržovalo naživu a udržovalo mě to v podnikání. "Kolik ti je?" Zeptal jsem se ho z rozmaru. Pouze podle vzhledu jsem ho mohl tipovat někam pod osmadvacet. Ale něco na něm prostě působilo mladším dojmem. Mírně se zamračil. "Jednadvacet." Tak možná proto. Nezdálo se, že by měl nějaký zjevný inkoust, takže nejspíš nebyl zapletený s gangy ze Stínového háje. Nejspíš ani netušil, do čeho se pouští. "Hele, nechtěl jsem tě urazit," pokračoval, jako bych právě neodbočil od tématu. "Můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo? Nemusíš mi pomáhat s prací a můžeme si dneska večer jen tak vyrazit." V mých smyslech hlodalo podezření. "Proč?" Pokrčil rameny a plaše se na mě usmál. "Protože jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy potkal, a nikdy bych si neodpustil, kdybych tuhle příležitost zkazil." "Jakou příležitost?" Odpověděl jsem a zamračil se. Možná jsem si toho chlapa úplně špatně přečetl. Existoval důvod, proč jsem nikdy nesbalil náhodného cizince v baru. Ten hezoun jen pokrčil rameny a asi zlomek vteřiny vypadal nervózně, než se k něčemu rozhodl. "Tenhle," odpověděl a zvedl ruku k mému zátylku. Prsty mi zajel do tmavě měděných vlasů a naklonil mi tvář, aby se setkala s jeho polibkem. Jakmile se jeho rty dotkly mých, odhodila jsem opatrnost. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem nádherného bezejmenného muže, abych se cítila ještě víc jako drsná mrcha, kterou jsem věděla, že jsem, a abych úplně zapomněla na potetovaného, zjizveného drogového dealera, na kterého jsem se předtím v noci vrhla. Roztáhla jsem rty a objala toho krásného muže kolem krku, přitáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala. Věděla jsem, že se na nás upírají oči - na mě -, ale oficiálně jsem se s tím už nesrala. Potřebovala jsem to... a jestli se to donese Cassovi, tím líp. Bylo zatraceně načase, abych se od té své hloupé zamilovanosti odpoutala.
Kapitola 2
2 Whisky mě hřála v žilách a z toho, že jsem tak důkladně rozbil všechna svá vlastní pravidla, se mi točila hlava vzrušením. Přesto jsem si zachoval dostatek duchapřítomnosti, abych toho krásného cizince přímo před barem nepřefikl. Neochotně jsem ho pustila a udělala krok pryč. "Nechceš jít někam jinam?" Navrhla jsem s úsměvem. V 7th Circle jsem sice dosáhla svého, ale teď jsem chtěla trochu anonymity. Jeho modrozelené oči byly skelné a na rtech měl ruměnec z našeho polibku, který mě jen přiměl k tomu, abych ho políbila ještě silněji. "Kde jsi to myslela?" V kapse mi zazvonil telefon a já zvedla prst na znamení, že se musím podívat, od koho mi volá. Projelo mnou vzrušení, když mě napadlo, jestli je to Cass. Ale to by znamenalo, že ho zajímá, s kým spím, a on dal jasně najevo, že ne. Nakrčila jsem nos, když jsem uviděla identifikaci volajícího. "Promiňte, musím to vzít," řekla jsem tomu chlápkovi, na jehož jméno jsem se ani neobtěžovala zeptat. Přijala jsem hovor a přiložila si telefon k uchu. "Cože?" Vyhrkla jsem, podrážděná, že mě někdo vyrušuje. V telefonu se na mě ozvalo dlouhé útrpné vzdychnutí. "Víš co?" "Nech si to," odpověděla jsem, otočila se k nejbližší bezpečnostní kameře a zadívala se přímo do objektivu. "Stejně míříme k Murphymu." Odvrátila jsem se od svého nového přítele, abych se podívala do vševidoucího oka, a on mi v předsunutém, ale naprosto vítaném gestu sklouzl rukama kolem pasu. Můj zaměstnanec na druhém konci telefonu dlouho mlčel, než odpověděl. "Chováš se lehkomyslně. Jestli jde o..." "Nejde," vykousla jsem a přerušila ho. Ale vztek mě spaloval při vědomí, že předtím zaslechl, jak mě Cass odmítá. Jak zatraceně trapné. "Jsem dospělá ženská, Zede, a zrovna teď chci tohohle krasavce vzít k Murphymu a nejspíš ho nechat, aby mě ošukal u zdi přístupné kabinky na záchodě." Chlapík za mnou sebou šokovaně trhl, zjevně slyšel, co jsem právě řekla, a pak se jeho sevření mých boků nadšeně napjalo. Zed si znovu frustrovaně povzdechl, ale já neměl náladu na výčitky svědomí. "Jen se kurva uklidni, Zede. Dej si pauzu a řekni Amandě, ať ti ho vykouří nebo tak něco." "Jmenuje se Annika," opáčil na mě a já vykulila oči. Ať už se jmenovala jakkoli, nenáviděl jsem tu její šikmou prdel. Ale nemohl jsem Zedovi přesně říct proč, takže jsem se spokojil s pasivně-agresivními kecy. Kluk za mnou se pohupoval do taneční hudby, jeho boky se pohybovaly proti mým a jeho rozkrok se otíral o můj zadek. Jo, měl pohyby... pohyby, se kterými bych se ráda vydala někam na mnohem méně veřejné místo. "Musím jít," řekla jsem Zedovi, kurevsky rozptýlená toulavýma rukama mého nového přítele. "Taky jsi předtím zrušil schůzku. Přelož ji na zítra." Po telefonu se na mě snesl řetězec nadávek. "Já kurva věděl, že ten hezoun, co tě osahává, mi byl povědomý..." Ukončila jsem hovor dřív, než na mě mohl dál a dál vykládat, jak špatný nápad to byl. Moc dobře jsem věděla, že je to hloupost. Ale taky jsem neměl v úmyslu, aby se z téhle věci stalo něco víc, než přesně to, co byla. Takže koho to kurva zajímalo? "Pojď," řekl jsem svému novému příteli a spojil jsem své prsty s jeho, abych ho protáhl davem, pro případ, že by se Zed rozhodl mi opravdu zkazit parádu a objevil se osobně. "Počkej, musíme vyřídit účet," namítl můj kamarád, ale já po něm jen střelila úsměvem přes rameno. "To je v pohodě," řekla jsem mu. "Prostě mi to připočítají k účtu." Trochu se zamračil, ale nechal mě, abych ho popohnala ven z baru. Bylo to přestavěné skladiště na okraji Shadow Grove, ale bylo dost oblíbené na to, aby před ním vždycky číhaly taxíky, které by opilé návštěvníky večírků odvezly domů. "O to mi nešlo," zamumlal, když jsem ho skoro strčila do čekajícího taxíku a naskočila vedle něj. "Chtěl jsem ti koupit pití. Pamatuješ?" Usmála jsem se, pobavená tím, jak je zákonně hodný. Většina chlapů, které jsem potkala, by ani nemrkla, kdyby dostala zadarmo pití od holky, která jim právě otevřeně oznámila, že je chce ošukat. "Jo, ale chtěl jsem odtamtud vypadnout," odpověděl jsem neurčitě. Řekla jsem řidiči, kam máme jet, a pak jsem se vrátila ke krasavci. "Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se z rozmaru a hned si v duchu uštědřila facku. Tolik k bezejmenné známosti. Chlapík se ušklíbl. "Říkal jsem si, jestli se mě na to nezeptáš." Přejel si palcem přes spodní ret v gestu, které jsem nemohla nesledovat očima. Sakra, všechno na něm mě hypnotizovalo. "Jde o Lucase," řekl mi po chvíli. "Lucas," zopakovala jsem a zkoušela to jméno na jazyku. Slušelo mu. "Jaké je tvoje?" opáčil a já se neubránila úsměvu, který se mi rozlil po tváři. "Hayden," řekla jsem, čímž jsem sama sebe šokovala. Nikomu jsem své pravé jméno neříkala. Nikomu. Tak co mě to sakra napadlo, říct to náhodnému známému? On však ani nehnul brvou. Opravdu neměl tušení, kdo jsem, a bylo to naprosto rozkošné. "Hayden," zopakoval, jako bych to udělala s jeho jménem. "Můžu se tě na něco zeptat?" "Právě jsi to udělal," odpověděla jsem škádlivě. Kde se to sakra vzalo, jsem netušila. Neškádlila jsem se. Skoro jsem ani nežertovala. Co to do mě kurva vjelo? Lucas se na mě usmál. "Myslel jsem jinou otázku." Když jsem přikývla, prohrábl si rukou vlasy jako v nervózním gestu. Proč by ale měl být nervózní? Dala jsem mu zatraceně jasně najevo, že mám zájem. "To, co jsi řekla do telefonu svému příteli..." O tom, že tě chtěl ošukat na záchodě u Murphyho? Taxík zastavil před nabitým barem a přerušil náš rozhovor. Rychle jsem mu předala asi trojnásobek ceny taxíku a vystrčila Lucase ven dřív, než mohl namítnout, že platím. Ale vážně, právě přiznal, že je dost švorc na to, aby uvažoval o práci u Swinging Dicka. Nehodlala jsem ho nechat za nic platit. Spojila jsem naše prsty a vedla ho přímo kolem obrovské fronty lidí čekajících na vstup až k vyhazovači se širokými rameny, který hlídal dveře. Murphy's byl podnik s živou hudbou, ošuntělý a špinavý, ale oblíbený mezi hostujícími rockery. Kdykoli hrálo nějaké velké jméno, fronta se táhla přes půl bloku a spousta čekajících se dovnitř ani nedostala. "Madam," přivítal mě vyhazovač uctivým pokývnutím, když odepínal provaz od zábrany, abychom mohli projít. Neodpověděla jsem. Nebyla jsem povinná a měla jsem pověst, kterou jsem si musela udržet, ať už to Lucas věděl, nebo ne. "Jsi snad nějaká velká věc, o které bych měl vědět?" zažertoval můj sexy společník, když jsme se vydali k baru. Uvnitř Murphy's bylo narváno daleko za hranicí kapacity podle požárních předpisů a Lucas mi spustil ruce na boky, když jsem ho vedla. Dutě jsem se mu zasmála a zavrtěla hlavou. "Ne," zalhala jsem, "jen obyčejný člověk." Objednali jsme si pití, které nikdo neúčtoval - měla jsem účet - a pak jsme se prodrali davem na taneční parket. Všude kolem nás burácela hudba a lidé museli křičet, aby se navzájem slyšeli. Nebyla tu žádná příležitost si popovídat a seznámit se, a to byl přesně důvod, proč jsem si tenhle bar vybrala. No... a taky proto, že ho vlastnili Smrťáci. Kdybych tady Lucase ošukala, okamžitě by se to dostalo zpátky ke Cassovi - šéfovi Smrťáků ze Stínového háje. Jo, byla jsem malicherná mrcha. Ale on mě chtěl nazvat dítětem? Tak to bych se podle toho zatraceně chovala. Kdyby o mě jako o ženu opravdu neměl zájem, neměl by si na co stěžovat. Tančili jsme s Lucasem, dokud jsme nebyli zpocení, udýchaní a šíleně vzrušení. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem se chystala vybouchnout přímo na parketu - protože, do prdele, on měl pohyby. Když se Zedovi podařilo vytáhnout hlavu ze zadku, musel Lucase najmout do 7th Circle. Talent jako on byl u Dicka promarněný. "Nelhal jsi, že jsi tanečník, co?" Zeptal jsem se, když jsme pod záminkou, že si jdeme pro další drink, opouštěli parket. Ani jeden z nás však nezamířil k baru. Lucas se na mě usmál. "Myslím, že bych si vedl dobře, kdyby mi k tomu někdo dal příležitost." Nemohla jsem než souhlasit. Taky jsem se nemohla dočkat, až uvidím, jaké má další tahy. Ve chvíli, kdy jsme narazili na kraj tanečního parketu, jsem se otočila čelem k němu a spojila mu ruce kolem krku. Byla jsem dost opilá a rozhodně dost nadržená na to, abych opatrnost rázně vyhodila z okna. Podle toho, jak mi Lucas polibek oplácel, bych řekla, že souhlasil. Přitiskl mě ke zdi, která byla polepená plakáty kapel, a já zasténala, když mi jeho ruce bloudily po těle. Jeho tvrdá délka mě drtila a já netoužila po ničem jiném než po něm vylézt jako po stromě. Bylo mezi námi příliš mnoho oblečení. Příliš, příliš mnoho. "Koupelny," zašeptala jsem, když jeho rty opustily ty moje a sjely mi po krku, sály a kousaly mě do bledé kůže. "Pojď," chytila jsem ho za ruku a v podstatě ho táhla krátkou chodbou, která vedla k ušmudlaným záchodům. Přístupná kabinka byla k mému rozčilení obsazená, ale Lucas mi četl myšlenky a místo toho mě táhl za roh do skříňky se zásobami. "Je to v pořádku?" zeptal se mě a rozhlédl se po hromádkách beden s pivem a úklidovými prostředky s malým zamračením, jako by si právě uvědomil, kde jsme a co se chystáme udělat, a rozmýšlel se. Stál zády ke dveřím, tak jsem se protáhla kolem něj a otočila zámkem zevnitř. Teď už nikdo nemohl vejít dovnitř a chytit nás, a jako bonus to tu nesmrdělo jako hovno. "Mně to nevadí," řekla jsem mu a držela jeho pohled, zatímco jsem sáhla po lemu tílka a pomalu ho nadzvedla. "Nevadí ti to?" Zvedla jsem tmavě šedou látku přes prsa, čímž jsem odhalila průsvitnou krajkovou podprsenku, a pak jsem si ji sundala celou. Lucasovi se v očích zablesklo horko, když jsem tričko upustila na zem, a vzápětí jsem se zády opřela o dveře, zatímco on mě líbal, jako bych byla jeho kyslík. "Haydene," vydechl, když jsem mu obratně rozepnula košili a odhalila jeho svalnatou hruď. Byl to šok, když jsem z jeho úst uslyšela své skutečné jméno. Ale taky se mi to docela líbilo. "Tohle je... Tohle nedělám." Usmála jsem se, když se jeho tvář ponořila zpátky dolů, jeho rty mě líbaly na krku, zatímco jeho ruce mi objímaly prsa. "Co děláš?" Zeptala jsem se, zadýchaná touhou, když se jeho tričko spojilo s mým na betonové podlaze. Hladila jsem rukama všechny tvrdé hřbety jeho těla a kousala se do sténání, jak byl nádherný. "Cokoli z toho," odpověděl a pak mi mezi prsty převalil jednu bradavku, až jsem zasténala. S každým dotykem jeho kůže na mé mnou projely záchvěvy touhy a já jsem začínala být netrpělivá. Rozepnula jsem si džíny a vykroutila se z nich, pak jsem tuhou látku odkopla stranou spolu s vysokými podpatky, které jen zvětšily výškový rozdíl mezi námi. Lucase by ráno pekelně bolel krk, kdyby se ke mně pořád takhle skláněl a líbal mě. Rychle jsem mu sundala pásek a poklopec a pak jsem zalapala po dechu, když mi jeho horké tělo zaplnilo dlaň. A opravdu jsem myslela, že ji zaplnila. Byl obrovský. Není divu, že se rozhodl pro striptýz a prostituci, aby si vydělal peníze, které tak zoufale potřeboval. Ten kluk byl požehnaný. "Chceš říct, že nesbalíš náhodnou ženskou v baru a nepřefikneš ji v zásobovací skříni?" Škádlil jsem ho a obtočil mu ruku kolem hřídele. Krátce jsem nasála dech, když se ho konečky prstů ani nedotkly. Ráno mě to bude bolet. Jen tím nejlepším způsobem. Lucas zasténal a jeho ruce se zastavily na mých prsou, když jsem mu udělala několik zkušebních přírazů. "Uh, jo. Nikdy jsem..." Prudce se nadechl a opřel se čelem o dveře vedle mé hlavy. Přejela jsem palcem po špičce jeho obrovského péra a rozmazala kolem něj kuličku předejakulátu jako lubrikant. "Haydene, tohle je pro mě poprvé." Ušklíbla jsem se, podivně potěšená, že ještě nikdy nesbalil holku na náhodné šukání na veřejnosti. "Prosím tě, nenech mě čekat," odpověděla jsem, můj hlas byl zadýchaný a zoufalý, "tanec s tebou tam venku mě málem přivedl k šílenství." Lucas se ušklíbl a zaťal mi ruce pod stehna, aby mě nadzvedl a přitiskl k sobě boky. "Takhle?" Přikývla jsem jako bábovka, na vteřinu neschopná slova, když se jeho mohutná erekce otřela o mou krajkou pokrytou kundičku. Nechtěla jsem, aby mě položil zpátky na zem, dokonce ani aby mi sundal kalhotky, a tak jsem jen sáhla mezi nás a odepnula je na stranu. "Přesně takhle," odpověděla jsem se zasténáním, když jsem uchopila jeho délku a přitáhla si ho k tělu. Bylo to bezohledné, přesně takové, z jakého mě Zed obvinil. Taky bylo zatraceně hloupé nepoužít kondom. Ne že bych měla nějaké obavy z těhotenství - moje nitroděložní tělísko se o to postaralo, ale tenhle chlap mohl mít cokoli. Mohla jsem jen doufat, že když říkal, že je to pro něj poprvé, znamenalo to také, že nechytl žádnou nemoc od bývalé přítelkyně. Nebo od přítele. Teď už je pozdě. Vydala jsem ze sebe slabý výkřik, když do mě vnikl do poloviny těla, a on se okamžitě stáhl s ustaraným výrazem ve tváři. "Jsi v pořádku?" zeptal se oprávněně ustaraně a já si nemohla pomoct, ale rozesmála jsem se. "Ne," odpověděla jsem drsným zavrčením. "Nebudu v pořádku, dokud mě nepřestaneš dráždit a kurva mě nenaplníš." Chytila jsem ho zezadu za krk a tvrdě ho políbila. Kotníky jsem za ním překřížila a přitáhla si ho blíž a prosila ho, aby mě pořádně ošukal. Zaváhal jen na okamžik a pak mi dal přesně to, co jsem chtěla. Jeho další příraz byl dost silný na to, aby ho do mě úplně usadil, a moje kunda se už chvěla počínajícím orgasmem. Byl tak, mnohem víc, než na co jsem byla zvyklá, a nepochybovala jsem, že po téhle jednorázovce budu pro všechny ostatní čuráky zničená. "Panebože," zasténal a na vteřinu se zastavil s ptákem plně ve mně a moje svaly ho svíraly, jako by ho nikdy nechtěly pustit. "Haydene, do prdele. Páni." Cokoli dalšího chtěl říct, zmizelo ve sténání, když se jeho boky daly do pohybu a já se v jeho náručí proměnila v rosol. Nepotřeboval žádné vedení, ne po těch prvních instrukcích. Zdálo se, že Lucas čte signály mého těla a přesně tím správným způsobem mi dodává to, co chci, a buší do dveří tak silně, až se otřásají regály s alkoholem po mé levici. Udělala jsem se příliš brzy, rychleji, než jsem se kdy předtím udělala ze samotného péra, a zdálo se, že moje vyvrcholení ho také přivedlo na pokraj. Vydal ze sebe zděšené jakoby zasténání, když jeho penis zesílil proti mým křečovitým stěnám a jeho horké semeno mě naplnilo v několika tvrdých výronech. Chvíli bylo jediným zvukem ve skříňce se zásobami naše společné těžké dýchání a on mě tam držel s ptákem stále zabořeným ve mně a s rukama na mém zadku, které mě držely nahoře. "Hayden..." zašeptal drsným hlasem, když popadl dech. "To bylo... ty jsi... I..." Ve tváři se mu objevil panický výraz, jak jeho slova klopýtala jedno přes druhé, a já se ušklíbla. Zatahala jsem ho za zátylek, přitáhla si jeho tvář zpátky ke své k dalšímu dlouhému, dlouhotrvajícímu polibku a jeho penis se ve mně zachvěl. "Lucasi, to bylo neuvěřitelné." Palcem jsem mu uhladila ustaranou vrásku na čele. Když jsem to řekla, zdálo se, že z jeho tváře trochu povolilo napětí, a jemně mě postavil zpátky na nohy. Naštěstí jsme byli v zásobovací komoře, takže jsem popadla ruličku náhradního toaletního papíru, abych si trochu uklidila nepořádek mezi nohama, než jsem si znovu natáhla džíny. "Takže, ehm," začal říkat, když jsme oba znovu našli své oblečení. I když bych s ním s radostí pokračovala ve druhém - nebo třetím - kole, už jsme to na veřejnosti trochu přehnali. To ale neznamená, že bychom v tom nemohli pokračovat u mě v bytě. "Připadám si jako úplný idiot, když se na to ptám, ale... mohl bych tě ještě vidět?" Naklonila jsem hlavu na stranu a zvážila ho. Zase ta nevinnost. "Máš plány na zbytek noci?" Odpověděla jsem se šibalským úsměvem. Obočí mu vystřelilo vzhůru. "Aha. Myslel jsem, že... Jo, chci říct, že ne. Chci říct, že teď už jo? Doufám?" Jeho ruce se vrátily k mému pasu a jeho krk se ohnul, aby se se mnou setkal v dalším žhavém polibku. "Myslím, že se z toho vlastně stává nejlepší noc mého života." Zasmála jsem se a hravě ho plácla, když jsem si nacpala nohy zpátky do podpatků. "Pojď, mám to kousek." Co to do mě zase kurva vjelo? Nebrala jsem si kluky k sobě domů. Dokonce ani Cass u mě nebyl. Moje podvědomí se zřejmě rozhodlo, že pokud jde o Lucase, vyhazuju všechna pravidla z okna. Odemkla jsem dveře od skříně a společně jsme vyšli ven, zatímco Lucas kontroloval zprávu na svém telefonu. "Do prdele," zaklel a já se zastavila, abych zjistila, v čem je problém. Podíval se z telefonu zpátky na mě. "Dostal jsem zprávu od manažera Sedmého kruhu." Obočí se mi zvedlo, ale hrudí se mi prohnalo podráždění z jeho načasování. "Co říkal?" "Chce, abych se vrátil na pohovor," odpověděl Lucas s ohromeným úsměvem. "Ale... chce mě tam hned. Jakože hned. Chtěl, abych se tam vrátil za půl hodiny, a zprávu poslal před dvaceti minutami." Zatnula jsem zuby a živě si představila, jak bych Zeda chtěla zabít. Řekla jsem mu, ať to přeloží, ale určitě jsem nemyslela dnešní večer. "Tak to bychom si měli pospíšit." S Lucasem jsme spěchali z Murphy's s rukama spojenýma jako pubertální milenci a já jsem si střihla frontu na taxík a nastoupila do prvního volného. Z Murphy's na 7th Circle to bylo jen pět minut jízdy, ale já jsem se vztekala, že se mě Zed pokusil takhle zablokovat. No, kurva, to byl vtip. Lucas se chystal vrátit na ten svůj posraný pohovor a já se stejně dokázala udělat tvrději a rychleji než za celý svůj život. Kdo říkal, že nemůžu mít všechno? * * * Manažer 7th Circle - Zayden De Rosa - osobně čekal před klubem, když náš taxík zastavil, a já po něm za Lucasovými zády střelila ostrým pohledem. Jen se na mě mile usmál, jako naprosto nesnesitelný hajzl, kterým byl. "Pane De Roso," pozdravil Lucas Zeda a vůbec nevnímal tichý rozhovor mezi námi. "Moc vám děkuju, že jste si to rozmyslel." Natáhl k Zedovi ruku, aby si s ním potřásl, ale můj starý přítel si ho jen prohlédl a pak si povzdechl. "Lucas, že?" zeptal se, jako by ho nijak zvlášť nezajímalo, jak se jmenuje. "Pojď sem. Můžeme si promluvit v Hádově kanceláři." Lucasovo obočí překvapeně vystřelilo vzhůru. Okamžitě jsem zalitovala, že jsem vystoupila z toho zatraceného taxíku. Měla jsem ho prostě vysadit a pokračovat domů. Na druhou stranu, zdálo se, že dnes večer dělám samá hloupá rozhodnutí. "Hádes je tu dnes večer?" Lucas se zeptal Zeda a vypadal neurčitě ustaraně. Tvář manažera podniku zalilo pobavení a úsměv se mu roztáhl přes rty tak daleko, že jsem si představila, jaké by to bylo, kdyby si ho kurva uřízl. Hajzl. "Ach jo," poznamenal Zed a jeho tón byl jen krůček od skutečného smíchu. "Ty musíš být ve Stínovém háji nový, Lucasi." Můj nový přítel se mírně zamračil a než odpověděl, vrhl po mně zmatený pohled. "Ano, před pár týdny jsem se sem přestěhoval z Colorada." Zed vydal ze sebe štěkavý smích a zavrtěl hlavou. "Pojď sem." Naznačil Lucasovi, aby ho následoval, a znovu zamířil dovnitř klubu. Lucas však zaváhal a znepokojeně se na mě podíval, jako by mě tam nechtěl nechat samotnou, zatímco se účastní tohoto rozhovoru. Byl to takový milý projev ohleduplnosti a mě ničilo, že všechny jeho dobré vlastnosti mu nejspíš vydupou z duše dřív, než přežije rok ve Stínovém háji. Potlačila jsem povzdech a prohrábla si prsty tmavě rudé kadeře. Moc dobře jsem věděla, co bude následovat, a jediný důvod, proč jsem to dovolila, byl ten, že Zed byl jeden z mých nejstarších přátel. Přesto... za tohle později zaplatí. "Jdeš, Hádesi?" zavolal na mě ten parchant samolibě. "Nebo už jsi provedl všechny konkurzy, které jsi potřeboval?" Trvalo to vteřinu, ale když to Lucasovi zapadlo do sebe, mohl jsem umřít. Zranění a vztek, které se mu zračily v nádherné tváři, mi skoro stačily na to, abych Zeda střelil do zasranýho kolena. Matka. Sráč. Zatnula jsem zuby, pokrčila rameny a znovu nasadila svůj normální, drsný, odpočívající výraz mrchy. "Lucas je tady kvůli práci v přední části podniku, Zede," vyhrkla jsem a prošla kolem obou mužů s rovnou páteří. "Nic víc. Tak pojď." Kůže na ramenou mě píchla Lucasovým obviňujícím pohledem, když jsem vedla cestu klubem a po úzkém schodišti do své kanceláře. Nenechala jsem se tím ale ovlivnit. Nemohla jsem si to dovolit. Prožili jsme zábavnou noc a skvěle jsme si zašukali. Tím naše osobní interakce skončila. Pokud chtěl tuhle práci - a já věděla, že ano -, pak to bylo všechno, co jsme kdy měli. Se svými zaměstnanci jsem nespala. Nikdy. Až do dnešní noci. Sakra. Potřebovala jsem se dát dohromady. Byla jsem úspěšná třiadvacetiletá podnikatelka a šéfka zločineckého syndikátu. Byla jsem chladnokrevný zabiják a nemilosrdná mrcha pro každého, kdo mi zkřížil cestu. Pro každého, kdo se se mnou setkal nebo o mně slyšel v letech, která uplynula od téměř masakru mé rodiny, jsem byla vším tím, co se ve mně skrývalo, v jednom zastrašujícím, strach vzbuzujícím jménu. Hádes. Vůdce Tri-State Timberwolves.
Kapitola 3
3 Moje kancelář nebyla nic extra, jen malá místnost se stolem, dvěma židlemi a několika skříněmi na dokumenty. Sakra, ani to vlastně nebyla moje kancelář. Pracoval jsem na místě jen u nově otevřených poboček, a když se postavily na nohy a vyřešily se všechny problémy - obvykle zhruba šest měsíců po otevření -, přesunul jsem se k dalšímu projektu. Od otevření 7th Circle uběhl už skoro rok, ale protože jsem s dalším klubem narážel na nejrůznější komplikace, stále jsem využíval svou kancelář v mezipatře 7th Circle. Posadil jsem se na židli za svým stolem a neřekl ani slovo. Už před lety jsem zjistil, jak snadno se lidé nechají zastrašit mlčením a nemrkajícím pohledem. Nepotřeboval jsem vyhrožovat, urážet ani nadávat. Moje mlčení udělalo všechnu práci za mě, abych lidi znervóznil. Zed - ten rozzuřený sráč - věděl, jak funguju. To on vedl pohovory a konkurzy, ne já. Jen mi chtěl zkazit ten zatracený večer tím, že mě takhle vyvedl z omylu, když Lucas očividně neměl tušení, s kým se zapletl. Kdyby to věděl, nikdy by po mně nejel. Byla jsem příliš děsivá. "Posaď se, Lucasi," nabídl Zed a ukázal na jednu ze židlí před mým stolem. Vzorný krasavec jen stál za židlí a upřeně se na mě díval s obviněním a zradou ve tváři. Na tom by měl zapracovat. Otráveně jsem si povzdechla. "Posaď se, Lucasi." Můj hlas se zlomil autoritou a jeho tvář se stáhla hněvem. Ale přesto udělal, co jsem mu řekla, a pomalu klesl na volné místo. To byl alespoň bod v jeho prospěch. Poznal, kdy musí uposlechnout příkaz. Zed si na volné místo nesedl, místo toho se raději posadil na bok mého stolu. Jeho značkový oblek byl jako vždy bezvadný, ale chyběla mu kravata a horní knoflík u košile byl rozepnutý. Nepochybně se chystal vyrazit s nějakou dívkou, se kterou se tento týden scházel, než se rozhodl, že mi místo toho zkazí večer. Natáhl se k hromadě žádostí o zaměstnání uprostřed mého stolu - žádostí, které jsem ještě ani neprohlédla - a vytáhl z ní tu Lucasovu. "Dobře. Lucas Wilder," začal Zed suchým tónem, "podívejme se na to. Jednadvacet let, nedávno se přestěhoval z Colorada, čistý trestní rejstřík, žádné vyživované osoby a" - Zed se odmlčel, dramatický jako čert - "žádné předchozí pracovní zkušenosti. Můžete mi říct, proč chcete pracovat v 7th Circle?" Lucas neodpověděl. Jeho oči na mě zůstaly upřené a hořely hněvem, jako bych ho nějak záměrně uvedl v omyl. Dobře, jistě. To jsem udělala. Ale co z toho, kurva? Mohl si to rozdat s nechvalně proslulým Hádem ve skladišti. Po celé téhle zemi byli rádoby gangsteři - a ti úplně krvelační -, kteří by si uřízli prsty, jen aby měli šanci dostat se mi do kalhotek. Ale to byl ten problém, ne? Lucas nebyl gangster. Byl to jen milý kluk, který zoufale potřeboval peníze, takže uvažoval o kurvení. "Tak jo, jde to dobře," zamumlal Zed, hodil Lucasovu žádost zpátky na stůl a otočil se, aby mě významně probodl pohledem. Střetla jsem se s jeho chladným pohledem a on se otočil zpátky k našemu budoucímu zaměstnanci. "Umíš vůbec tančit?" Lucas prudce odstrčil židli a prudce se postavil na nohy. "Tohle byl špatný nápad," odplivl si, ale způsob, jakým se setkal s mýma očima, naznačoval, že mu jde o víc než jen o to, aby se ucházel o práci. Au. Kdybych ještě měla duši, tohle by mě mohlo bolet. Začal odcházet z kanceláře a já ze sebe vypravila drobné zklamané zasténání. Zase jsem se chystala udělat nějakou hloupost. "Lucasi, nebuď idiot," vyhrkla jsem a zvuk mého hlasu ho zmrazil s rukou na klice. "Potřebuješ tu práci. Za striptýz v 7th Circle se platí dvakrát tolik než za děvkaření u Dicka, tak spolkni tu svou zasranou hrdost a vezmi tu práci." "Kdo říká, že má práci?" Zed si mumlal pod nosem, ale já ho umlčel sžíravým pohledem. Lucas se ze své pozice nehnul a já věděl, že je ve špatné situaci. K čertu s tím, chtěl jsem mu upřímně pomoct. Co to se mnou sakra bylo? Někdo mi snad přilil do pití? "Lucasi," řekl jsem znovu. "Lepší práci ve Stínovém háji neseženeš. Ne s tímhle životopisem." Zvedl ramena, zhluboka se nadechl a otočil se k nám s tvrdým výrazem ve tváři. "Předpokládám, že bych měl být vděčný, že? Takhle děláte konkurz na všechny své nové zaměstnance?" Zed ze sebe vydal tichý zvuk, jako by byl téměř ohromen jeho koulemi. Nikdo se mnou nemluvil takovým tónem a pak se toho nedožil. Přesto jsem tu byl a ani jsem se kvůli tomu nezlobil. Kurva, možná to odmítnutí od Casse něco v mé mysli zlomilo. "Zede, dej nám chvilku." Můj hlas byl chladný a klidný, bez emocí. Můj nejstarší přítel a nejdůvěrnější spolupracovník bez otázek sklouzl z okraje mého stolu a poplácal Lucase po rameni, když ho míjel. "Rád jsem tě poznal, chlapče. Bude z tebe pěkná mrtvola." Zasmál se vlastnímu černému humoru, když odcházel z kanceláře a pevně za sebou zavřel dveře. Lucasův odhodlaný výraz na okamžik ochabl, objevil se v něm záblesk strachu a já jsem polkla podrážděný povzdech. Zasraný Zed byl takový hajzl a den ode dne to bylo horší, vždycky mi tlačil na pilu, jak to uměl jen on. "Co tím myslel?" Lucas se zeptal do ticha, které se rozhostilo v místnosti. "Chystáš se mě teď zabít nebo co?" Nechala jsem jedno ze svých měděných obočí povytáhnout, když jsem se posadila dopředu, prsty spojené na pracovní desce. "Nebylo by to poprvé, co bych někoho zastřelil za to, že mě nerespektuje." Ve tváři se mu mihl strach a poprvé za celou věčnost mi ta emoce nepřinesla žádné uspokojení. Připadal jsem si jako kretén a ten pocit jsem nesnášel. Kurva, co jsem si to myslel, když jsem si na tomhle nevinném plátku drbal svrbění orgasmu? No jo, přesně tak. Myslel jsem na to, že mě Cass zatraceně ztrapňuje, že si připadám jako hloupá, zamilovaná holčička, a chtěl jsem mu to vrátit. Chtěla jsem převzít kontrolu a připomenout Cassovi, s kým přesně má tu čest. Byla jsem Hádes, ne nějaká zfetovaná gangsterka. Jediná nevýhoda toho plánu? Ten zaražený výraz, který měl teď Lucasův nádherný obličej. Kurva. Povzdechla jsem si a otřela si rukou obličej. Na tyhle kecy jsem byla příliš opilá - a na to, co by mi Zed bezpochyby dal za uši, až by Lucas odešel. Možná by bylo řešením víc pít. Sáhl jsem do zásuvky stolu, vytáhl láhev skotské a odklopil uzávěr. Nedíval jsem se na Lucase, dlouze jsem si lokl přímo z láhve, pak jsem zavřel oči a modlil se za trochu rozumu. Ale jestli nějaký bůh existuje, tak mě už dávno opustil, takže mě nepřekvapilo, že jsem nedostal žádnou odpověď. "Lucasi," zkusila jsem to znovu. Nechala jsem své dlouhé řasy mrknout a zjistila, že se dívá přímo na mě. Sakra, to bylo znervózňující. Nedíval se na mě s obezřetným respektem, na který jsem si zvykla. Díval se na mě, jako bych byla žena, která ho právě bezdůvodně praštila do koulí. "Hayden," odpověděl, jeho hlas byl tichý a ublížený. Srdce se mi sevřelo a zavrtěla jsem hlavou. "Už mi tak nikdy neříkej," řekla jsem mu klidným hlasem a o to víc se nenáviděla. "Je to Hádes a nic jiného. Rozumíš?" Čelo se mu svraštilo, ale trhnutím přikývl. "Chápu." Jeho tón byl plný hořkosti a hněvu. Dal jsem si další doušek skotské, ale zdálo se, že na světě není dost alkoholu. "Dávám ti práci, Lucasi. Nebuď zasranej idiot a nezahoď ji kvůli svým zraněným citům. Věř mi, když ti říkám, že u Dicka pracovat nechceš." "Ne," řekl jsem. Jeho výraz ztvrdl. "Takhle děláš pohovory se všemi svými potenciálními zaměstnanci?" zeptal se jízlivým tónem. "Bereš je všechny na zkušební jízdu a práci jim dáš, jen když tě přimějí?" S třísknutím jsem praštila lahví o stůl a tvrdě jsem na Lucase pohlédla. "Dávej si kurva pozor na tón, Lucasi. Nemáš ani ponětí, s kým máš tu čest." V očích mu zaplála zuřivost a já prakticky cítila touhu mi to vrátit. Zvítězil však jeho lepší smysl, sevřel rty a držel urážky na uzdě. Chytrý chlapec. "Pro tvou informaci, dnešní noc byla jednorázová chyba v úsudku po posraném dni a už se to nebude opakovat. Jakmile se staneš zaměstnancem Copper Wolf Enterprises, sotva mě ještě někdy uvidíš, natož... něco víc. Já se svými zaměstnanci nešukám. Nikdy." Toho pravidla jsem se pevně držel. Moje mocenská pozice byla silná, ale i ti nejsilnější vůdci byli svrženi poté, co důvěřovali nesprávné osobě. Jen se zeptej mého otce, pohřbeného s mou čepelí v zádech. Lucasovo čelo se zamračilo. "Už tě nikdy neuvidím?" Pokrčila jsem rameny. "Brzy se stěhuju a budu pracovat na jednom ze svých nových klubů; tenhle povede Zed, dokud nejmenuje manažera. Pořád sem budu občas chodit na schůzky s obchodními kolegy, ale rozhodně tu nebudu v žádné funkci tvého šéfa, jestli ti jde o tohle. Nebudu využívat svého postavení k tomu, abych zneužíval toho vašeho." Rty se mu stáhly, jako by ho to ujištění ještě víc rozčílilo. Povzdechl jsem si, došly mi nápady. "Dobře, no. Jsi dospělý, Lucasi, můžeš se rozhodovat sám. Buď tu práci vezmeš, nebo ne. Ale lepší nabídku nedostaneš a ty to zatraceně dobře víš." Vytáhl jsem ze skříňky standardní smlouvu tanečníka a plácl ji před něj na stůl. "Přečti si ji. Jestli tu práci chceš, vyplň do ní své údaje a podepiš ji. Je to jednoduché. Zed se za deset minut vrátí, aby zjistil, jak ses rozhodl." Vstal jsem od stolu a zamířil ke dveřím, pak jsem se otočil a podíval se na něj přes rameno. "Kolega mi to vždycky říká: Rozhoduj se chytře. Mám pocit, že tuhle radu teď potřebuješ." Lucas se na mě podíval s jedním povytaženým obočím. "Co když si chci vzít noc na rozmyšlenou? Můžu to podepsat zítra?" Znovu jsem pokrčila rameny. "Jestli to tak chceš." Na rtech se mu objevil šibalský úsměv. "Takže když do zítřka nejsem tvůj zaměstnanec... platí ta nabídka, že se k tobě vrátím?" Překvapení mnou otřáslo. Pořád chtěl šukat, i když věděl, kdo jsem? Nebo kvůli tomu, kdo jsem? Fuj, to byl celý problém s mou proslulostí; nebylo možné vědět, kdo má zájem o mě, Haydena, a ne o mě, Hádese. Takže jsem muže jen využívala a odhazovala je stranou dřív, než se do toho mohly zapojit city. Kousla jsem se do úsměvu a zavrtěla hlavou. "Promiň, ale ta nabídka se rozplynula ve chvíli, kdy mě Zed prozradil." Kývla jsem na smlouvu. "Rozhoduj se chytře, Lucasi." Když jsem vyšel z kanceláře, našel jsem Zeda, jak čeká na chodbě. Povytáhl na mě obočí, ale já si ho nevšímal a zamířil zpátky dolů k baru. Potřeboval jsem víc alkoholu, abych otupil všechna svá špatná rozhodnutí z minulé noci. "Víš, že je to falešné jméno, že?" Zeptal se Zed, když mě následoval. "Lucas Wilder. Naprostý výmysl." Zachrčel jsem smíchy, sklouzl na barovou stoličku a poplácal tu vedle sebe, aby si Zed sedl. "Samozřejmě že je," odpověděla jsem. "Stejně jako Afrodita tam nahoře." Usmála jsem se a zamávala na krásnou blondýnku, která pracovala na pódiu ve třpytivých tangách a s ďábelskými křídly. Zed si odfrkl, ale zvedl drink, který před něj náš barman postavil. "Byl to aspoň slušný šuk? Je dost hezký na to, aby pracoval nahoře." Zakuckal jsem se martini. Kurva. Proč se mi při představě Lucasova kurvení ve VIP pokojích tak zvedal žaludek? Nebylo to tak, že bych se k téhle uličce ještě někdy vrátila, a on by s tím svým masivním ptákem vydělal balík. "Jen přední část domu, Zede," zavrčela jsem. "Nezkoušej mě, kurva." Můj druhý se na mě jen křivě usmál. "Ano, pane. Ty jsi šéf." Sklopil jsem oči a znovu se napil. "To máš sakra pravdu." Ne že by mi Zed někdy prokazoval stejný bázlivý respekt jako všem ostatním. Tedy ne, když jsme byli sami. Znali jsme se příliš dlouho a on věděl, že mu dovolím skoro všechno, včetně toho, že mě bude tím svým škádlivým způsobem oslovovat pane. Nikdo jiný nikdy nevěděl, že si ze mě utahuje; jen předpokládali, že tak chci být oslovován. A taky se to až moc dobře ujalo. Očividně provedení brutálního, krvežíznivého masakru a osobní podříznutí mého otce neudělalo ani hovno pro to, aby se škádlivá dynamika mezi mnou a mým nejlepším přítelem změnila. Tedy ne nijak drasticky. Zed a já jsme byli na hony vzdálení od blízkých přátel, jakými jsme bývali. Teď se ke mně choval opatrně, protože věděl, jak snadno zabíjím. To dělali všichni. Několik okamžiků jsme ani jeden z nás nepromluvili, pak Zed přejel špičkou prstu po okraji své sklenice. "Takže Cass, co?" Zavrávorala jsem. "Sklapni." Samozřejmě že nehodlal nechat ten trapný přehmat zamést pod koberec. Zedovy rty se naklonily v škádlivém úsměvu. "Jen jsem si ho nikdy nevybral jako tvůj typ. Je starý a je to vůdce gangu." Pohlédl jsem na něj. "Není starý. Je jen o jedenáct let starší než já - o osm let starší než ty - a kdybys náhodou zapomněl, já jsem taky vůdce gangu." "No jo. Přesně to jsem chtěl říct. Začneš šukat s Cassem a Smrťákům začne být moc do bot, víš? Se Smrťákama a Wraithama máme dobrou rovnováhu." Neposer to bylo naznačeno. Tyhle dva gangy vlastnily Stínový háj už dvě generace a normálně by to, že se do jejich města nastěhují moji Timberwolves, bylo důvodem k totální válce gangů. Naštěstí pro mě jsem vlastnil všechny jejich zadky. Timberwolfové drželi pevnou ruku nad veškerým praním špinavých peněz ve třech státech. Bez udržení přízně mě a mých by se jim hůř čistily jejich špinavé peníze. Samozřejmě jsem věděl, že teď, když jsme nastolili rovnováhu moci, nebylo chytré rozkývat loď. Ale taky jsem si nemohl pomoct, že jsem fantazíroval o tom, jak Casse celého olíznu, už zatraceně dlouho. "Kromě toho," pokračoval Zed, který zjevně ještě neskončil s nadáváním na mou hloupost, "je pořád tak strašně vzteklý. Za celých pět let jsem ho snad ani jednou neviděl se usmát." Ale já ano. Jednou. Když jsem ho potkala poprvé, když ještě nevěděl, kdo jsem. Prohlédl si moje prsa a usmál se. Pak jsem se představila jako Hádes a bylo to. "Vypadá, že by byl v posteli šíleně drsný," zamumlala jsem a pak jsem se zhrozila, když jsem si uvědomila, že mi to nezůstalo v hlavě. Tentokrát byl na řadě Zed, aby se udusil svým pitím. "Cože?" zeptal se a zamrkal na mě, jako by mi narostla hlava navíc. "Cože?" Pokrčila jsem rameny. "Nesoudím tě za tvoje úchylky." Třeba to, jak rád šukal ženy na divoce veřejných místech, kde je bylo snadno vidět. A byly. Zed jen zíral, pak nevěřícně zavrtěl hlavou a napil se. "Nikdy jsem si tě nevybral za subíka, Hádesi. Legitimně z tebe srší energie velkého ptáka hůř než z jakéhokoli gangstera, kterého jsem potkal. Nedokážu si představit, že by ses v jakékoli situaci vzdal kontroly." Povzdechl jsem si. "Někdy jsem unavený, Zede. Někdy si potřebuju odpočinout od toho, abych byl sám sebou." Odmlčel jsem se a pak dodal. "To ze mě ale nedělá subíka. Jen mám chuť, aby mě Cass rozhazoval po ložnici." Zed se usmál a nic neodpověděl. "Co se vlastně stalo s tou tvou krásnou mladou blondýnkou týdne?" Zeptal jsem se ho a otočil karty. "Anastázie, že?" Oplatil mi pohled. "Annika." "To samé," dobírala jsem si ho. Samozřejmě jsem znala její jméno; znala jsem jména všech. Ale Zeda neskonale rozčilovalo, když jsem předstírala opak, takže jsem to dělala dál. "No a?" "Obvykle jsi s ní touhle dobou venku, ne? Jak to, že jsi pořád tady?" Zed se na mě podíval bokem. "Důvody. Kromě toho mě začíná nudit. Pořád dělá naschvály, že by se chtěla nastěhovat ke mně, takže si myslím, že se ten vztah už vyčerpal." Ušklíbl jsem se. Kdyby se Annika nastěhovala k Zedovi, docela rychle by přišla na to, že Zed vlastně nerozumí pojmu monogamie. "To mě poser," zaúpěl jsem, když mi trochu zaplavala hlava. "Jsem opilý." "Nekecej," odpověděl Zed. "Chceš, abych tě odvezl domů?" Začala jsem přikyvovat, ale pak jsem si vzpomněla, že Lucas je pořád u mě v kanceláři. "Ne, radši si to vyřiď s naším nejnovějším tanečníkem. Vezmu si taxíka a zítra se vrátím pro kolo." Zed jen zavrtěl hlavou a ukázal na vedoucí našeho baru Joanne, aby přišla. "Jo, v Hádově kanceláři je nový zaměstnanec. Mohla bys, prosím, vyzvednout jeho papíry a zapsat ho na seznam? Díky, panenko." Třicetiletá žena nás ujistila, že se o to postará, a Zed sklouzl ze stoličky a pak počkal na mě. Povzdechla jsem si, dopila zbytek pití jedním douškem a následovala ho na parkoviště. Otevřel mi dveře svého nízkého černého ferrari a po mém usazení je zavřel. Typický Zed, nikdy nevynechal příležitost zahrát si na bílého rytíře. Některé věci se nikdy nezměnily a já bych to ani nechtěla.
Kapitola 4
4 Sotva jsem si vzpomněla, že jsem se dostala do svého bytu, ale aspirin a láhev vody vedle postele mi napověděly, že mě Zed uložil. On a Seph byli jediní, kdo měl klíče od mého bytu, a pochybovala jsem, že mou spratkovitou pubertální sestru moje kocovina zajímá. Se zasténáním jsem si promnula oči a sáhla po telefonu. Byl zapojený do nabíječky a já se usmála, že je Zed tak pozorný. Dokonce mi sundal boty, ale oblečení mi nechal nedotčené. Chytrý muž. Možná byl nejblíž nejlepšímu příteli, ale neváhala bych ho zabít, kdybych se někdy cítila ohrožená. "Kolik jsem toho kurva vypil?" Zamumlala jsem si pro sebe, otevřela telefon a pak se zhrozila nad tím, jak světlý byl můj zasraný displej. Pak jsem si vzpomněla na všechny události té noci - počínaje mým hloupým nápadem vyjet si na Casse, přes rajcovnější než pekelný sex s Lucasem u Murphyho, až po Zeda, který mě jako malou mrchu vyvedl z omylu jako Hádese. Dech mi vyrazil dech v nádechu. Za tenhle kousek jsem Zedovi dlužila pořádnou ránu, protože jsem se teď mohla probudit s poctivým Adonisem. "Pičoidní zmrd," zamumlala jsem, upustila telefon na hruď a třela si spánky. Bylo už dopoledne a já se divila, že mě ještě nikdo nevzbudil. V sobotu večer se častěji než jindy stalo něco, co vyžadovalo můj zásah v neděli. Možná se Zed cítil provinile, když pro jednou všechno zvládal sám. Telefon mi zabzučel na hrudi a já si povzdechla. Bylo to tam. Vytřeštila jsem oči, posadila se na zadek a vzala si prášek proti bolesti, než jsem se začala věnovat svým zprávám. Něco mi říkalo, že je budu potřebovat. Prohrábla jsem si rukou rozcuchané vlasy, znovu otevřela klíčem telefon a stáhla dolů lištu s oznámeními. Jistě, byla tam hrstka zpráv od Zeda, který mě zdvořile žádal, abych mu zavolala, až se vynořím. Upřesnil, že to není nic naléhavého, takže jsem je smazala a šla dál. Jo, tady to bylo. Věděla jsem, že něco ve zprávách mi milionkrát zhorší bolest hlavy. Cass: Musíme si promluvit. To bylo všechno. Zasraně k vzteku. Kdyby byl někdo jiný... Ale on nebyl, a to byl celý důvod, proč se za posledních pár let nejméně stokrát vyhnul mé kulce do mozku. Zatraceně, on a ty jeho sexy, oduševnělé oči. Přesto mě jeho odmítnutí bodlo až příliš silně na to, abych se zachovala profesionálně, a rychle jsem vyťukala odpověď, než jsem se nechala ovládnout lepším úsudkem. Hádes: Však víš, jak to chodí. Domluv si schůzku se Zedem. Se srdcem v krku jsem jeho vlákno zavřela a přesunula se k další zprávě v notifikacích. Byla od čísla, které jsem si neuložila, což mě přimělo sednout si rovněji. Moje číslo by neměl mít nikdo, komu jsem ho nedala osobně. Tak kdo to sakra... Neznámý: Nemůžu na tebe přestat myslet. Projela mnou studená vlna strachu, těsně pronásledovaná vztekem. Jestli si se mnou chtěl někdo hrát myšlenkové hry, měl se dozvědět, jak přesně jsem ke svému zatracenému jménu přišel. Než jsem stačila na neznámé číslo odpovědět, rozsvítila se mi na obrazovce nová zpráva od Casse a mně se zrychlil tep. Cass: Do hajzlu s tím. Seznam se se mnou. Zakoulela jsem očima. Sejít se s ním, aby mi mohl znovu říct, jak moc ho to nezajímá? Jak nesouloží s dětmi? Jo, jestli jsem měla být upřímná, tak právě ta narážka, že jsem zatracené dítě, mi zvedla náladu nejvíc. Odmítnout mě jako ženu, jasně. Odmítnout mě jako platného, extrémně nebezpečného hráče v kriminálním podsvětí západního pobřeží? Na to kašlu. Měl zatracené štěstí, že jsem ho na místě nezastřelila. Možná jediné, co mi zabránilo v tom, abych ho zastřelila, byly moje zraněné city - protože jsem si stanovila pravidlo, že v emocích se nestřílí. Hádes: Věř mi, že dneska z toho vyjde jen jeden z nás, Cassi. Promluv si se Zedem o obchodu a přijď o moje číslo. Pro tvé vlastní dobro. Než abych čekala na jeho odpověď, raději jsem se vrátila k tomu neznámému číslu. Hádes: Kdo je to? Ani jedno z vláken mých zpráv mi ani na okamžik neodpovědělo, a tak jsem hodila telefon zpátky na noční stolek. Potřebovala jsem sprchu, čisté oblečení a lobotomii. Sotva jsem zvládla první položku na seznamu, vtrhla ke mně do pokoje moje mladší sestra, aniž bych zaklepala. Malá sračka. "Dare, nezapomeň, že jsi říkala, že mi dneska opravíš auto," oznámila mi a použila mou starou přezdívku způsobem, který mi pocuchal nervy. Jako by už nebyly. Hayden Darling Timber bylo moje rodné jméno a pro všechny své legální podniky jsem byla Daria Wolffová, generální ředitelka Copper Wolf Enterprises. Ale jen hrstka lidí mi byla natolik blízká, aby používala hravou přezdívku jako Dare. Seph byla jednou z nich a stále trvala na tom, že ji bude používat. Její nejnovější nejlepší kamarádka ji krátce používala, ale jen proto, že mě moje debilní sestra představila jako Dare, a ne jako Háda. Tu chudinku do toho taky nikdo nezasvětil, dokud mě neznala dobré čtyři měsíce. Zed mi tou přezdívkou neříkal už přes pět let, ne od toho masakru. Tehdy jsem se skutečně stal Hádem. Přitáhla jsem si ručník těsněji kolem prsou a zadívala se na ni. Byla mi tak podobná, že bychom mohly být dvojčata - i přes pětiletý věkový rozdíl. "Říkala jsem ti, abys mi tak neříkala, Stephanie." Jo, nechtěla jsem si hrát na špinavou, když šlo o mou mladší sestru. Zalapala po dechu, jako bych jí právě řekla, že je děvka, a v posměšném rozhořčení si přitiskla ruku na hruď. "Páni, někdo má dneska ráno špatnou náladu. Zed musí být v posteli pěkně na hovno, když jsi taková mrcha." Zmateně jsem nakrčila nos a lovila ve svém pečlivě uspořádaném prádelníku čerstvé spodní prádlo. "O čem to sakra mluvíš, Seph? Já nejsem Zed." Zachrčela smíchy. "Uh, dobře, jasně. Takže jsem ho neviděla, jak se plíží z tvého pokoje za zatraceného rozbřesku?" Otočila jsem se k ní čelem se saténovými kalhotkami v pěsti. "Já se Zedem nešukám, Seph. Víš, že takoví nejsme." K mému velkému zklamání, když jsem jako puberťačka začala cítit něco ke své nejlepší kamarádce. "Ale spíš se ptám, co jsi sakra dělala vzhůru za úsvitu, co?" Sestřina tvář zrudla a rty jí pracovaly, jak lovila věrohodnou výmluvu. Jen jsem vykulila oči, protože jsem dobře věděla, že nic moc nebezpečného nechystala. Měla jsem ji na očích v podstatě čtyřiadvacet hodin denně, takže nikdy neměla šanci dostat se do potíží. "To je fuk," zamumlala jsem, shodila ručník a natáhla si spodní prádlo. Seph se jen nakrčil a zíral mi na prsa, když jsem si zapínala podprsenku. "To není kurva fér," zamumlala. "Jak to, že ty máš takovej stojáček a já si v osmnácti ještě pořád vycpávám podprsenku?" zeptala jsem se. Zachrčela jsem smíchy a ignorovala její otázku. Neustále se přede mnou ohrazovala, že ji žádný kluk nikdy nechtěl pozvat na rande, protože má příliš plochý hrudník. Zdaleka jsem jí nechtěla napovídat, že ji nikdo na rande nepozve, protože bych kurva zabila každého pankáčského blbečka, který by se pokusil sáhnout na mou sladkou sestřičku, než odmaturuje. Nebylo by to ostatně poprvé. Než jsem se rozhodla, co si vezmu na sebe, napadlo mě, že bych měla zavolat Zedovi. Mohl by mi poradit, jestli si můžu vzít džíny na běžnou neděli, nebo jestli potřebuju něco, co zastraší a skryje krev. Jenže než jsem stačila vytočit jeho číslo, všimla jsem si dvou nových zpráv. Sakra. Neznámá: Lucas. Co to sakra je? Jak se sakra dostal k mému číslu? Proč? Očima jsem se vrátila k jeho první zprávě a znovu si ji přečetla. Nemůžu na tebe přestat myslet. Sakra. Do prdele. Že bych si to právě rozdala s nepřítelem? Proč by mi jinak psal další zprávu, kdyby mi nechtěl zamotat hlavu? Hádes: Jak jsi získal tohle číslo? Ignorovala jsem sestřin upřený pohled, jako by mi chtěla vytrhnout telefon a sama si přečíst displej, a přelétla jsem na Cassovu odpověď. Cass: Cass: Dneska mi dlužíš. Zamračila jsem se. Hádes: Za co? Malá bublinka vyskočila, aby ukázala, že něco odepisuje, ale když jsem musela čekat déle než vteřinu, naštvalo mě to a otočila jsem se zpátky na Lucase, který právě odpověděl. Neznámý: Našel jsem to v zásuvce tvého stolu. Svou zprávu zakončil mrkajícím emoji s vyplazeným jazykem, které mi způsobilo zkrat v mozku. Flirtoval snad? Co se to sakra děje? Cass: Za vymazání bezpečnostních záznamů u Murphyho. Cass: *video přiloženo* Do prdele. Kousla jsem se do rtu a sotva jsem dýchala, klikla jsem na odkaz na video. Jistě, v zásobovací místnosti u Scruffyho Murphyho byla bezpečnostní kamera. Cass mi právě poslala mou vlastní nahrávku sexu s Lucasem. Blbost. "To je porno?" Seph vypískla, posadila se na posteli a chňapla po mém telefonu. Uhnul jsem z jejího dosahu a stiskl tlačítko zavření na boku telefonu, abych pro jistotu vypnul zvuk i video. "Dare! Ukaž mi to!" "To kurva ne," vykřikla jsem, odtančila od ní a ukázala na dveře. "A teď vypadni z mého pokoje, musím zavolat Zedovi." Seph se postavila a rozhořčeně si položila pěsti na boky. "Zed tady byl celou noc, to sis mohla promluvit." Čelo se jí svraštilo a pak zalapala po dechu. "Proboha, to je domácí porno? To jste se Zedem..." "Seph!" Vyštěkl jsem. "Nech toho. My se Zedem nešukáme. A teď vypadni z mého pokoje, než se z toho poseru." Naprosto jsem ignorovala horko ve tvářích z toho, jak blízko pravdě byla, a nechala jsem oči blýskat vztekem. Chvíli mi pohled vracela a pak frustrovaně odfrkla. "To je jedno. Nezapomeň mi dneska opravit auto, jinak mě zítra odvezeš do školy." Jen jsem vykulila oči a vykázala ji ze dveří, pak jsem je za ní zabouchla. "Zasranej spratek," zamumlala jsem si pod nos, přešla ke své posteli a svalila se na záda. Telefon mě ale nenechával v klidu. Znovu mi zabzučel v ruce a já zasténala. "Co to kurva zase je?" Zašeptala jsem do vesmíru a pak se s hrůzou zadívala na displej. Neznámý: Nebuď naštvaná. Několikrát jsem na zprávu zamrkala, než jsem si uložila jeho číslo a odpověděla. Hádes: Prošel jsi můj stůl? Nepředpokládal jsem, že bys měl sebevražedné sklony, Lucasi. Narušení soukromí mě mělo ještě víc rozčílit, ale na tom stole nebylo nic zvlášť důvěrného - zřejmě kromě mého mobilního čísla, o kterém si později promluvím se Zedem. Lucas: Chci tě zase vidět. Dobře, byl odvážnější, než jsem si myslela. Na druhou stranu to byl ten samý kluk, který neváhal ošukat holku, kterou právě potkal v zásobovací místnosti baru, takže možná měl odvahu jen v povaze. Nebo to možná byla past. A přesto, teď když mi Cass poslal tu nečekanou nahrávku sexu, bylo to všechno tak čerstvé v mé mysli... a na jiných místech. Nechala jsem prsty vyťukat odpověď rychleji, než jsem si to dokázala rozmluvit. Hádes: Podepsal jsi ty papíry? Než odpověděl, nastala pauza. Lucas: Ano. Zvedl se mi žaludek. Sakra. Proč musel podepsat ty zasraný papíry? Byl by skvělý pro obchod, o tom žádná, ale kurva, jestli jsem nelitoval, že jsem z něj nejdřív nedostal druhou rundu. Hádes: Já se zaměstnanci nešukám. Jeho odpověď přišla dost rychle na to, aby si ji musel předem promyslet. Lucas: Jo mě nemohl zařadit do rozvrhu dřív než v úterý. Dokud ta směna nezačne, nejsem u tebe technicky vzato zaměstnaný. Rty se mi překvapením nad jeho troufalostí roztáhly a pak se zkroutily do úsměvu. Ať jde rovnou do háje, byla jsem v pokušení. Tak zatraceně lákavé. Lucas: Prosím? Stejně mi to dlužíš... Zasmál jsem se a palce mi létaly po obrazovce, když jsem psal odpověď. Hádes: Myslíš? Vzpomínám si, že jsem ti dostal zatraceně dobrou pracovní nabídku z jednoho z nejžhavějších klubů ve městě. Lucas: To je oboustranně výhodné; víš, že budu skvělý pro obchod. Zakoulel jsem očima, ale v tomhle bodě jsem nemohl nesouhlasit. Pokud jeho pohyby na parketu u Murphyho byly nějakým ukazatelem, rychle se měl stát hlavní atrakcí na pódiu v 7th Circle. Hádes: Tak za co ti dlužím? Lucas: Využil jsi mě, abys někoho donutil žárlit. Obočí mi vystřelilo vzhůru. Než jsem však stačila Lucasovi odpovědět, na obrazovce se objevila další zpráva a mně se sevřel žaludek. Cass: V poledne. Dogwood Lake, jižní strana. Vztek mi spálil úzkost a já na jeho zprávu zúžila oči. S kým si sakra myslí, že mluví? Hádes: Do mé kanceláře na dvaadvacítce. V jedenáct dopoledne. To mi dávalo sotva půl hodiny na to, abych se tam dostala sama, ale pro Casse by to byl spíš nápor, aby to stihl. Pokud byl doma - a já jsem spoléhal na to, že ano -, bylo to z klubu 22 solidních pětačtyřicet minut jízdy. A on věděl, jak moc opovrhuji tím, že mě nechává čekat. Částečně jsem očekávala, že bude argumentovat, takže mě překvapilo, když mi o vteřinu později přišla jeho odpověď. Cass: Hotovo. Zasténala jsem. Teď jsem se opravdu potřebovala obléknout a vyřešit nějaký make-up. Potřebovala jsem se pořádně nalíčit, abych se mohla vypořádat s Cassielem, který šuká se Saintem, tak zatraceně brzy poté, co mě ten sexy bastard chladně odmítl. Lucas: No a? Můžu tě dnes vidět? Pořád si v duchu přehrávám včerejší noc... Kousla jsem se do rtu, zavrtěla hlavou a bez odpovědi hodila telefon na postel. Lucas mě rozptyloval tím nejhorším způsobem a já si potřebovala srovnat myšlenky, než začnu jednat s Cassem. Ještě jsem potřebovala zavolat Zedovi a vynadat mu za tu kravinu, kterou předvedl, ale to mohlo počkat. Můj věčně loajální sekundant nikam nepůjde, dokud se nedám dohromady. "Dare!" Seph zavolal, až jsem frustrovaně zaťala zuby. "Vyrážím za MK na pozdní snídani. Nezapomeň na moje auto, jo?" Strčila mi zpátky dveře a s rukama založenýma pod prsy se na mě ostře podívala. To děcko bylo zatraceně drzé. Byla to moje chyba, že jsem ji za těch pět let, co jsem vyvraždil skoro celou naši rodinu, takhle rozmazlil. Špatné svědomí dělá šílené věci. Přikývla jsem a u toaletního stolku si na obličej natřela hydratační krém. "Už jsi mi to připomněla, Seph," zamumlala jsem, když jsem se začala líčit. "Bav se, ať se nedostaneš do problémů." Kdyby šlo o jakoukoli jinou kamarádku, poslala bych s ní ochranku. Ale Madison Kate Wittenbergová byla jedním z mála lidí, kterým jsem věřila, že moji malou sestru skutečně ochrání. Pomohlo jí, že byla obklopena třemi nejnebezpečnějšími bastardy v západních státech... tedy kromě mě a mého. Nedovolili, aby se Seph dotklo byť jen slupka nebezpečí, a moje sestra byla díky tomu opravdovému přátelství šťastnějším člověkem, takže jsem za ni byla ráda. "To je fuk." Seph vykulila oči. "Neříkej, že jsem tě nevarovala, až tě zítra vzbudím, abys jela do školy." Odfrkla jsem si, drzý spratek, a ona mi pusu oplatila. To samo o sobě vystihlo naši dynamiku. Ona byla samá sladkost, nevinnost a lehkost a já... no, byl jsem sociopat na pomezí a na rukou jsem měl víc krve než většina usvědčených sériových vrahů. Už jen proto bych se měl Lucasovi vyhýbat. I kdyby uvažoval o kariéře mužského prostituta, vypadal... nevinně.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Drsná hrdinka"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️