Zasnoubení s lamačem dívčích srdcí

Samantha Thompsonová nemůže uvěřit, že je na cestách teprve pár dní a je zasnoubená se stejným zastrašujícím mužem, Alexandrem Stuartem.
Když se tu novinu dozvěděla, odletěla letadlem a spěchala do Alexandrových luxusních apartmánů.
Když dorazí do bytu, je pozdě večer a z bytu se ozývá hluk; Samantha zatíná pěsti, hoří vztekem a říká si: "To by mě zajímalo, jestli pořádají večírek.
Odhodila těžký kufr stranou, přistoupila k plyšovým dveřím a kopla do nich.
V postranní místnosti domu se Alexander líně rozvaloval na drahé pohovce, v ruce sklenku červeného vína. Šarlatová tekutina se pod křišťálovou lampou blýskala uhrančivým leskem a na sexy tenkých rtech mu visel nejistý úsměv.
Dnes večer se konal večírek pořádaný Studentskou radou a on jako její předseda velkoryse proměnil svůj luxusní byt v místo konání večírku.
"Předsedo, tohle místo je tak velké a luxusní, nemyslíš, že je škoda, abys tu bydlel sám?" "Ne," řekl jsem. Bethany, zářivě oblečená sekretářka předsedy, se k němu schválně přiblížila, a když viděla, že nemá v úmyslu odmítnout, nedokázala se k němu přestat přibližovat a postupně se dostávala blíž k jeho boku.
Alexandrův šarm je neodolatelný, má pár hlubokých černých očí, které hypnotizují ty, kdo je spatří, vysoký nos a sexy linii rtů mírně zahnutou, přes náznak cynického špatného úsměvu. Dva knoflíčky na košili měl rozepnuté, takže jeho dokonalý hrudník zůstal skrytý, což ho činilo ještě přitažlivějším.
Jeho kouzlo nespočívalo jen ve vzhledu, ale také v přirozeně nadřazeném těle.
Alexandr zvedl koutky obočí, v koutku úst mu visel šibalský úsměv a soukromě si pomyslel: "Brzy už nebudeš sám." "To je pravda," řekl.
Tak zlý úsměv, proč vypadá tak okouzlujícím způsobem?
Bethany se rozbušilo srdce, nemohla si pomoct, ale řekla vzrušeně: "Předsedo, vlastně jsem ...... tě měla vždycky ráda, kdyby ses cítil příliš osamělý sám, vždycky tě můžu přijít doprovodit, ať mi dovolíš cokoli, jsem ochotná."
Alexandr se pohrdavě tiše zasmál.
"Pane předsedo, myslím to vážně." Bethany, když viděla, že neodpovídá, zneklidněla a zvedla hlavu k jeho tenkým rtům, kterými byla už dlouho poblouzněná, její rty však políbil na chladné sklo.
"Od této chvíle už nejsi členem studentské rady." Alexandr se usmál, ale jeho tón byl tak chladný, že jí z toho přeběhl mráz po zádech.
"Prezidente, nevyhazujte mě ze Studentské rady, udělala jsem chybu, odpusťte mi, už nikdy nic nepokazím, prosím, dejte mi ještě jednu šanci." Bethany zpanikařila a v panice mu sevřela paži s prosbou. Tolik se k němu snažila dostat, stala se tajemnicí studentské rady a nechtěla se toho vzdát.
Zrovna když se ji Alexandr snažil odstrčit, ozval se mu v uchu rozzlobený sladký hlas: "Alexandře, ty kreténe."
Ten hlas byl nebeský, ona se vrátila?
Alexander na okamžik ztuhl, Bethany využila příležitosti a skočila mu do náruče a vzrušeně řekla: "Předsedo, i kdybys chtěl moje tělo, můžu ti ho dát, neodkopávej mě!"
Ah ah ah ...... tenhle parchant, teprve se s ní zasnoubil, a pak se mazlí s jinou dívkou, opravdu nechutné, naprosto neodpustitelné!

"Alexandře, ty pitomče! Na své pověsti mi nezáleží, opovrženíhodné, nestydaté. Už nikdy mě nebude brát vážně!" Samantha Thompsonová zaťala pěsti a vztekle vykřikla, než se otočila na podpatku a vyrazila ven. Rozhodně odmítala mít cokoli společného s takovým přelétavým hráčem; byla rozhodnutá zrušit jejich zasnoubení.
To ji rozzuřilo. Přestože ho měla tak ráda, proč ji při pohledu na něj s jinou dívkou bolelo srdce?
"Sugar, špatně jsem tě pochopila! Vysvětlím ti to," Alexandrova pohledná tvář se zkřivila zábleskem hněvu. Popadl Bethany Lynn za nohu a prudkým švihem ruky ji odhodil stranou, než se rozběhl za Samanthou, rozzuřený, že ho špatně pochopila.
Jak se opovažuje objímat jinou dívku? Co spolu proboha dělali?
Samantě se v hlavě mihly obrazy scény, na kterou právě narazila, a přestala ovládat své splašené myšlenky.
"Sugar, počkej!" Zezadu se ozval Alexandrův naléhavý hlas.
Kdyby jí řekl, aby přestala, nevypadala by pak směšně, kdyby to udělala? Samantha sprintovala rychleji, srdce jí bušilo, a právě když se ztratila ve zmatku, špatně došlápla.
"Ach..." Její tělo náhle ztratilo rovnováhu a ona se připravila na náraz, zavřela oči a myslela si, že za chvíli tvrdě spadne.
Místo očekávané bolesti však dopadla do pevného tepla.
"Samantho, vrátil jsem se z dovolené! Proč jsi mi to neřekla?" Alexander ji objal kolem ramen a jeho ruka rozpačitě přistála na její hrudi. Nemohl si pomoct, ale lehce ji stiskl a tvář se mu rozbila do drzého úsměvu. "Hej, Sugar, zdá se mi, že jsi ještě větší!"
Vztek, který Samanthu pohltil, se rozplynul, tváře jí zrudly, když mu odstrčila ruku a zadívala se na něj. "Alexandře!"
"Jsem její manžel, je snad špatné, když se manžel dotýká své ženy?" Jeho tmavé oči jiskřily zlomyslností, když se k ní škádlivě natáhl zpátky. "A ty jsi rozhodně víc než hrstka. Tak měkká, jako cukrová vata. Prostě si nemůžu pomoct."
"Kdo řekl, že jsem tvoje žena? Nech si ty ruce pro sebe!" Samantha podrážděně vykřikla a v rozpacích ustoupila.
"Kdo jiný by to mohl být než já?" Alexander zvedl obočí a zběžně si ji prohlížel.
"Prosím tě! Nikdy bych nebyla manželkou toho nesnesitelného playboye! Měl by se vrátit domů a nechat rodiče zrušit ty směšné zásnuby!" Samantha se rozzlobeně ohradila.
Jeho tmavé oči se náhle zúžily a pevným stiskem ji přitiskl ke stromu. "Nebuď dětinská. To zasnoubení se nikdy nezruší."
Jeho chování se změnilo v ledové, jeho ostrý pohled se na ni upíral jako na lovce sledujícího kořist a vyzařoval zastrašující auru.
Samanthu jeho nelítostný výraz zaskočil.
Natáhl k ní ruku a jemně ji teplou dlaní pohladil po jemné tváři. "Sugar, to zasnoubení je osud, není před ním úniku."
"Proč?" zeptala se, její krásné oči se zamlžily zmatkem a upřely se na jeho.
"Protože mě potřebuje!" Jakmile poslední slovo opustilo jeho rty, sklonil hlavu a přitiskl svá ústa na její.
"Mm..." Líbal ji! Tohle byl její první polibek. Samantha nevěřícně zírala na jeho pohlednou tvář, příliš ohromená, než aby protestovala.

"Hlupáku, líbání si máš užívat se zavřenýma očima." V uších jí zazněl démonický šepot a spolu s ním se jí zatmělo před očima, oči jí zakryly jeho velké ruce a rty a jazyk jí hbitě roztáhl.
On ...... skutečně vklouzl jazykem do jejích úst a vášnivě ji ovinul." Samantha Thompsonová byla nevýslovně šokována vzrušením, které nikdy předtím nezažila.
Srdce jí divoce bušilo, tváře měla šarlatové, jako by byla opilá, proč se jí tak motala hlava?
Měla ho odstrčit, dát mu facku a pak ho kopnout do obličeje, aby mu dala lekci.
Ale proč byl pocit, že ji líbá, tak jemný?
Pro jednou mohl Alexander Stuart líbat její ústa beze strachu, jemně a sladce, přesně jak doufal.
Ozval se zvuk kroků a Alexander zaváhal, zda ji má pustit, a jeho černé oči planuly, jako by ji chtěl celou spolknout.
"Alexandře, ty ďáble." Kdo mu dovolil, aby ji poprvé políbil bez jejího souhlasu?" Samantha se vytrhla z opileckého opojení a trhla rukou směrem k jeho pohledné tváři.
Alexander ji snadno chytil za zápěstí, naklonil se těsně k jejímu uchu a zašeptal: "Šílenější věci, a to jsem ještě ani nezačal."
Samantina tvář okamžitě zrudla jako zralé jablko a zlostně se ohradila: "Ty jsi tak protivný." "Cože?" zeptal se. Po těchto slovech ho odstrčila.
Tentokrát se na ni Alexander nevnucoval a ruku pustil.
V tlumeném pouličním světle viděla Bethany Lynn ve stavu úzkosti.
"Byla jsi to ty, že ano? To ty jsi svedla předsedu." "Cože?" zeptala se. Není divu, že se k ní předseda choval tak chladně, Bethany se rozzlobeně vrhla dopředu a bez dalších řečí zvedla ruku, aby Samanthu udeřila.
Rána přišla tak náhle, že Samantha ztratila klid, a když viděla, jak ruka dopadá na její jemné tváře, vykřikla a podvědomě zavřela oči.
Když už si myslela, že dostane tvrdou ránu, ozval se jí v uších výkřik a Samantha spěšně otevřela oči.
Jen aby spatřila Bethaninu ruku, kterou pevně svírala Alexandrova dlaň studená jako led.
"Předsedo, bolí to, prosím, ušetři mě!" Křičela bolestí, Alexandrova ruka byla jako železný svěrák, tiskla Bethanyinu ruku, jako by se měla zlomit, tvář byla bledá a do očí se jí kutálely slzy.
"Omluv se Samanthě." Alexandrův výraz byl zachmuřený, chladný jako zima, zjevně ho její chování velmi rozrušilo.
"Omlouvám se, spletla jsem se." Bethany se bolestí spěšně omlouvala Samanthě.
Samantha se právě vyděsila, vykročila, zvedla ruku, ucukla, tvrdě udeřila Bethany rukou do obličeje a chladně řekla: "Ty tak ráda biješ lidi, pak se ti tahle facka dokonce vrátí." Po těchto slovech se otočila a vyrazila ven.
"Zlatíčko, kam jdeš?" Alexander odstrčil Bethany a rychle ji pronásledoval.
"Do toho ti nic není." Už se nechtěla zabývat tímhle záletníkem, chtěla jít domů.
Samantha vyrazila z Luxury Apartments, uviděla taxík, zamávala mu, naskočila a zamířila k domovu.
"Zlatíčko." Alexander vyběhl ven a snažil se ji zastavit, ale bylo pozdě, ve tváři měl úzkostný výraz, kam jinam by mohla jít než domů?

A věděl, že až se Samantha vrátí domů a zjistí pravdu, bude velmi rozrušená, jak by ji mohl nechat takhle trpět?
Alexander se okamžitě rozběhl ke garáži a srdce mu bušilo úzkostí. Už se nemohl na nic vymlouvat.
Samantha se vrátila taxíkem ke svému prahu, a když uviděla dům bez světla, náhle pocítila předtuchu. I když šli všichni v domě spát, mělo by tam být alespoň jedno světlo, jak se to mohlo stát?
"Slečno, rodina Thompsonových před několika dny vyhlásila bankrot a dům byl vydražen bankou. Je opravdu nebezpečné, aby sem dívka přišla uprostřed noci." "Cože?" zeptala se. Řidič zaparkoval auto před brankou Thompsonových, uviděl temnou vilu a nemohl si pomoct, ale laskavě připomněl.
Cože?
Firma zkrachovala?
Její dům zabavila banka?
Jak je to možné? Není to jako jejich firma, vždycky byla stabilní, jak by mohla najednou zkrachovat?
Před jejím výletem bylo všechno v pořádku.
Samantha neposlouchala, co jí řidič říká, vytáhla peněženku, zaplatila jízdné, vystoupila z auta a spěchala ke vchodovým dveřím. Pohled, který se jí naskytl, ji rozřízl srdce jako nůž, luxusní a nádherné dveře s bankovní pečetí byly jako blesk z čistého nebe, až se jí zatmělo před očima.
Řidič jí nelhal, její dům byl skutečně vydražen. Jak se to mohlo stát? Kde byli její rodiče? Kde byli?
Samantha ten šok vůbec nevydržela, roztřásla se na nohou, vytáhla telefon a zavolala otci, ale telefon byl odpojený. Znovu vytočila matčino číslo, ale i to bylo odpojené.
"Jak je to možné ......" Samantě slábnou nohy, ve tváři má zmatek a je zdrcená. V tu chvíli z pokoje náhle vyšlehlo jasné světlo.
"Tati ...... " Uviděla postavu, která vyšla z domu, okamžitě pocítila výbuch radosti a vrhla se k němu.
Ven vyšel podivný muž středního věku, nesl batoh, v ruce držel baterku, když uviděl Samanthu, očividně se lekl.
"I ......" v mihotavém světle Samantha uviděla, že má na zápěstí hodinky, okamžitě se rozzlobila, vyrazila vpřed, zvedla pěst a udeřila ho: "Ty zloději, vypadni, polož mi věci z domu Polož to!"
"Hej, ty mrcho, jak se opovažuješ mě mlátit." Zloděj zjistil, že je odhalen, zpočátku zpanikařil, ale viděl před sebou jen malou holčičku, postupně se uklidňoval, natáhl ruku, aby ji zatahal za nohy, chystal se ji omráčit, nechtěně uviděl její kyprá ňadra, štíhlý pas a oblé hýždě, tělo se nemohlo udržet, ale rozpálilo se, druhou rukou se rychle dotkl jejích stehen, "páni, opravdu jemné a kluzké, ať si to užiju! Nech mě si to užít."
"Ah...... tak nechutné!" Samantha se rozrušeně bránila a hlasitě zařvala: "Pusť mě ...... pustit?" "Ne," odpověděla Samantha.
"Jak bych mohla pustit tu lahodnou kachnu, která mi byla doručena? Haha ...... "Co to má znamenat?" Zloděj vydal ze sebe oplzlý a podivný smích a náhle se vrhl na Samanthu a svým těžkým tělem ji přitiskl k zemi.
Samantha se pod jeho obrovským tlakem nemůže ani pohnout, vyděšená tvář rudne, zoufale ho kope nohama a křičí: "Pomoc ...... pomoc ah ...... pomoc ah .... ... " Z toho tísnivého pocitu se jí udělalo neuvěřitelně nevolno.
"Holčičko, nekřič." Zloděj jí spěšně zakryl ústa nohou a druhou rukou jí silou roztrhl šaty.
Věděl, že až se vrátí domů a uvědomí si pravdu, bude velmi smutná, jak by ji mohl nechat smutnou?
Alexander Stuart se okamžitě rozběhl ke garáži a snažil se ji dohnat.
Samantha Thompsonová jela taxíkem zpátky k domu a když uviděla temnotu domu, nemohla si pomoct, ale zachvěla se, v srdci se jí náhle vzedmula předtucha.
I když celý dům spí, v domě by nemělo být ani světlo, je to něco špatného?
"Slečno, firma rodiny Tianů před několika dny vyhlásila bankrot, dům byl vydražen bankou. Je pro mě nebezpečné přivést sem dívku uprostřed noci." "Cože?" zeptal jsem se. Řidič zaparkoval auto před branou rodiny Tianů, při pohledu na temnou vilu laskavě připomněl.
"Cože?"
Společnost zkrachovala?
Její dům zabavila banka?
Jak je to možné? Je to nemožné. Jejich podnikání bylo vždy stabilní. Jak by mohl najednou zkrachovat?
Před její cestou bylo všechno v pořádku.
Samantha řidiče vůbec neposlouchala, vytáhla peněženku, zaplatila jízdné, otevřela dveře a rychle přešla ke vchodu.
V tlumeném světle byly nádherné dveře zapečetěny bankovní pečetí a v okamžiku ucítila před očima hromobití a zatmění.
Řidič jí nelhal, její dům byl skutečně vydražen.
Jak se to mohlo stát? Kde jsou její rodiče? Kde jsou?
Samantha byla naprosto zdrcená šokem, na roztřesených nohou vytáhla mobil a vytočila číslo otce, hovor byl nedostupný, vytočila číslo matky a opět byl hovor nedostupný.
"Jak to může být ......" Samantha má slabé nohy, je plná zmatku, právě v tu chvíli náhle z domu vyšlehne paprsek jasného světla.
"Tati ......" Samantha uviděla postavu zevnitř venku, okamžitě se k ní vzrušeně vrhla.
Byl to podivný muž středního věku, nesl tašku, v ruce držel baterku, viděl ji očividně vyděšenou.
"I ......" ve světle a stínu, které se prolínaly, Samantha uviděla, že muž má na zápěstí hodinky, jsou jejího otce, tak se rozzlobila, vrhla se k němu, zvedla pěsti, aby mu zasadila prudkou ránu: "Ty zloději, jdi k čertu, odlož věci své rodiny!"
"Sykni, mrtvá holko, ty se opovažuješ mě mlátit?" Zloděj zpanikařil, ale viděl před sebou jen malou holčičku, srdce se mu uvolnilo, nohou ji táhl za nohy, snažil se ji omráčit, nechtěně zahlédl její kypré a štíhlé tělo, tělo se nemohlo nerozpálit, druhou rukou se rychle dotkl jejích stehen, ach, opravdu něžná a kluzká, nemohl si pomoct, ale zle se usmál: "Právě včas, potřebuju se trochu pobavit. "
"Ach ......" tak nechutné, Samantha se vzrušeně bránila, "pusť mě ......".
"Jak můžeš pustit kachnu, která ti byla doručena do úst? Haha ...... " Zloděj vydal ze sebe obscénní smích, rychle ji povalil na zem a těžkým tělem ji přitiskl k sobě.
Samantha se jeho obrovským tělesným tlakem ani nepohnula, obličej rudý, v srdci náhlý strach, kopala ho nohama a křičela: "Pomoc ...... pomoc ah...... pomoc! ...... " Když ji tlačil, ten odporný pocit v ní vyvolal paniku.
"Nekřič." Zloděj jí spěšně zakryl ústa nohou, druhou rukou ji chytil za šaty a silně zatáhl.

"No......ne......Alexander......Stuart... ... "Ne, ne." Srdce jí málem vyletělo z hrudi, Samantha Thompsonová se pevně přitiskla k jeho hrudi a v hlase jí zazněl zlomený odpor.

Alexander jí přitiskne rty k uchu a tiše zašeptá: "Tvá ústa říkají ne, ale tvé tělo si to užívá."

"I ... Nejsem ... pustit se mě... Tenhle nezbedník, to je vážně moc, jak by mohl na takovém místě...

Samantha zatnula zuby a odstrčila ho, karton s hlasitým bouchnutím spadl a ona se skácela na podlahu, bolel ji kotník.

"Ach..." vykřikla bolestí.

"Říkal jsem ti, ať si zahráváš, poranila sis nohu, chudinko malá." Alexandr lehce zahýbal rty a předvedl ďábelský úsměv, přistoupil k ní a jednou rukou jí zvedl bradu se složitým výrazem: "Už neříkej žádné hlouposti o zrušení zasnoubení, nebo tě potrestám."

Samantha se na něj podívala, zdálo se, že jí v očích probleskuje vodnaté světlo, tlukot jejího srdce se ozýval nocí.

"Dokud budeš hodná jako moje žena, budu tě milovat, chci, co ti dám." Samantha se usmála. Když viděl její beze slov půvabný vzhled, nemohl si pomoci, ale tiše se zasmál, zvedne ji.

Venku už policie odvedla řidiče, ulice se postupně vrátila do klidu.

Alexander ji postaví na schody před svým domem, napůl si před ni klekne a zvedne jí nohy.

"Co budeš dělat?" Když Samantha viděla, jak se jí snaží sundat boty, podvědomě se pokusila nohy stáhnout.

"Nehýbej se, nebo tě políbím." Samantha se zasmála. Alexander zvedl hlavu, v černých očích připomínajících drahokam se mu zračil náznak dvojsmyslnosti vyvolávající ruměnec a hleděl přímo na ni.

Samantha se kousla do spodního rtu a neodvážila se udělat další pohyb.

Alexander odhalí spokojený úsměv, snadno jí sundá boty, jeho dlaň ji jemně pohladí po chodidlech.

Jeho dlaně byly velké a teplé a v místech, kde se jí dotýkaly, jako by hořely, byly horké a brněly, a ona se nedokázala ubránit tomu, aby nezakňourala.

"Zlatíčko..." Alexander k ní náhle vzhlédl.

"Snažíš se mě svést tím, že předvádíš tak svůdný výraz?" Alexander se náhle přiblížil, její rty se zastavily jen o píď.

Samantino tělo se mírně zachvělo, zrudla, když zapírala: "Neprojevuji svůdný výraz, lžeš, nesvádím tě." "Ne," odpověděla.

"Pořád říkáš ne, nejsi upřímná, pak bys měla být potrestána." Náhle natáhl ruku a štípl ji do měkké hrudi.

"Ach,... Aha!" Slabá bodavá bolest ji donutila vykřiknout, chystala se opáčit, ale přerušila ji ostrá bolest vycházející z kotníku: "Ach, ... tak bolestivé! ... Co to děláš?" Do očí se jí z bolesti draly slzy.

"Máš vykloubenou nohu, chyť se za ni." Když Alexandr viděl, jak jí z koutku očí tečou slzy, bolestivě na ni vyplázl jazyk a něžně ji políbil. Jeho dřívější štípání do prsou bylo jen prostředkem k odvedení pozornosti.

Samantha nízko vzlykala a s hněvem zvedla pěsti, bušila mu do hrudi: "Ty kreténe, tak mě bolí, že tě umlátím k smrti..."

Její síla byla jako komáří štípnutí, Alexandr neuhnul, nechal ji ventilovat.

Po dlouhé době Samantha zalapala po dechu, pomalu spustila bolavou ruku, zadívala se na něj, našpulila roztomilá ústa a zmateně se zeptala: "Proč se neschováš?" "Ne," odpověděl Alexandr.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zasnoubení s lamačem dívčích srdcí"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈