Malá čarodějnice z Eldermere

Clara Hawthorneová byla už ve třech letech ve svém okolí známá jako malá čarodějnice. Děti od pětiletého Ambrose až po batolata při pohledu na ni prchaly, jako by byla nějaká příšera připravená je sežrat. Nikdo si s Clarou nechtěl hrát a ona se rychle ocitla v izolaci od ostatních dětí. Proč se jí tak bály?
Jednou, když Klára s matkou Margaret prozkoumávaly Market Street, narazily na hračkářství, kde se prodávaly realistické figurky zvířat. Margaret Kláru hravě vyděsila falešným broukem a Klára se zdrceně rozplakala. Když však zjistila pravdu, její strach se změnil v nadšení a prosila maminku, aby koupila spoustu hraček. Společně vyděsily děti ze sousedství k smrti.
Od té doby, kdykoli ostatní děti Kláru spatřily, utíkaly opačným směrem. Klára měla naštěstí veselou povahu a nenechala se tím příliš trápit; byla naprosto spokojená, když si hrála sama.
Jednoho slunečného odpoledne v parku byla ponořená do svého imaginárního světa, když ji vyrušil milý hlas: "Můžeš se trochu pohnout? Blíží se k tobě malý mravenec.
Klára vzhlédla a uviděla, že vedle ní stojí okouzlující malý chlapec. Pomyslela si, že se k ní chce připojit, a zeptala se: "Ambroži, nechceš si se mnou hrát na domeček?
'To je hloupost,' odpověděl Ambrož chladně, i když díky jeho jemnému hlasu ho Klára nemohla brát vážně. 'Dívám se na mravence. Leze sem.
'Páni, Ambroži, to je úžasné! Můžu se na toho mravenečka dívat s tebou? Klára se na něj rozzářila.
"Jistě," zamumlal a vykulil oči.
"Tady! Ambroži, podívej, mravenec je přímo tady! Klára vypískla, zatahala ho za ruku a vzrušeně ukázala.
"Pšššt! Buď zticha! Vyplašíš ho,' pokáral ho a soustředěně svraštil čelo.
Celé odpoledne strávili pozorováním mravenců. Pro Kláru to byl nejpříjemnější den, jaký kdy zažila, i když ji hmyz nijak zvlášť nefascinoval; prostě jen ráda trávila čas s Ambrosem.
Později se Clara dozvěděla, že Ambrož bydlí hned vedle. Netrvalo dlouho a stala se častou návštěvnicí domu Blackwoodových.
"Hawthorne! Až vyrosteš, staneš se mou snachou? Lady Margaret houkla, objala Claru a políbila ji na hebkou tvář, čímž začala své obvyklé škádlení ohledně Clařiny budoucnosti.
"Co je to snacha? Clara se zmateně zeptala.
"Prostě někdo, kdo se přižení do rodiny Blackwoodových! Byla bys spolu s bratrem Blackwoodem, stejně jako ty a můj sladký chlapec. Lady Margaret si všimla Clařina a Liamova přátelství a viděla příležitost zahrát si na dohazovačku.
"Dobře! Až vyrostu, můžu být snachou bratra Liama! Klára zacvrlikala, nadšená vyhlídkou na další hraní.
"Dobře! Nezapomeň, že jsi teď zaslíbená mému synovi! Lady Margaret byla nadšená, cítila, že našla nejen dceru pro sebe, ale také malou manželku pro svého rozpustilého syna.
"Kláro, neříkej takové věci! Liamova tvář zrudla karmínem, když zaslechl, jak lady Margaret určuje jeho budoucí osud, a rychle se snažil zasáhnout. Podrážděně se podíval na Claru. "Jsi tak naivní! Víš vůbec, co to znamená?
Když bylo Claře pět let, rodina Blackwoodových se kvůli práci lorda Blackwooda přestěhovala a poslední den Clara nekontrolovatelně vzlykala.
"Neplač. Až vyrosteš, vrátím se pro tebe. Jsi moje milovaná maličká,' řekl Liam něžně, pohladil Claru po vlasech a snažil se ji utěšit, i když sám cítil stejně zlomené srdce.
Toho roku bylo Liamovi devět let.
...
Roky rychle ubíhaly a Clara se ocitla na střední škole.

Střední škola může být nekonečná a vyčerpávající, zejména pro Claru Hawthornovou, která kdysi měla studijní problémy. Právě dokončila první ročník a při závěrečných zkouškách se jí podařilo umístit se na desátém místě ve třídě - což je úctyhodný úspěch pro někoho, kdo se dříve pohyboval na samém dně studijního žebříčku.
Clařini rodiče Thomas a Margaret Hawthornovi zářili pýchou. Přirovnávali svou dceru ke Claře ze střední školy a usmívali se nad tím, jak ji tvrdá práce proměnila v ideální studentku. Ale pro Claru bylo uspokojení prchavé. Když se dívala na vysvědčení, mumlala si pro sebe: "Tak tvrdě jsem se učila, věnovala jsem učení veškerý svůj čas. Proč nevidím větší pokroky? Kdyby ji slyšel někdo z jejích přátel, pocítil by závist.
V hloubi duše Klára věděla, že s jejími současnými známkami je studium na Akademii - prestižní škole, o které snila - téměř nemožné. Zatímco všichni ostatní byli připraveni oslavovat začátek letních prázdnin, Clara chápala, že si nemůže dovolit odpočívat.
Celé léto se ponořila do Knihovny moudrosti, obklopená učebnicemi, cvičeními a starými zkouškami.
'Kláro, drahá, do velkých zkoušek máš ještě spoustu času! Proč si nedáš pauzu a nepobavíš se s kamarádkami?" řekla jí matka Margaret a přinesla talíř čerstvého ovoce. Sledovala, jak se Klára usilovně učí, a pocítila záchvěv obav.
"Dám si pauzu, až dokončím tuhle sadu cvičných úloh, mami. Jen mě nech soustředit! Klára odpověděla a tužka zuřivě škrábala po papíře.
Margaret zavrtěla hlavou, tiše zavřela dveře a stáhla se ke svému nejnovějšímu televiznímu seriálu.
Po chvíli Clara odložila tužku a stiskla si kořen nosu, tíha vyčerpání na ni těžce dolehla. Myšlenkami se vrátila na střední školu, kdy byla opravdu špatnou studentkou, která se o své hodiny nezajímala, často se střetávala s učiteli a spoléhala na to, že její domácí úkoly udělají jiní.
Její proměna začala v létě před osmou třídou, kdy se poprvé setkala se Sebastianem Foxem. Bylo to v taverně Zlatá lyra, kam chodila s kamarádkami zpívat karaoke a kde Sebastian pracoval na částečný úvazek. Vysoký, s tmavými vlasy a štíhlou postavou ztělesňoval ideál romantického hrdiny, zejména v bílé košili a ležérních černých šortkách.
Clara si vzpomněla, že kdysi někdo řekl, že ti s tenkými rty jsou chladnokrevní, ale napadlo ji, že opak může být pravdou - že možná jen ještě nenašli někoho, kdo by stál za jejich věrnost. Přesto byl Sebastian bezpochyby ten typ kluka, po kterém dívky omdlévaly, školní srdcař.
Její kamarádka se k němu okamžitě vrhla, aby ho požádala o číslo. Clara si stále pamatovala jeho chladnou, lhostejnou odpověď: "Žádné nemám.
"Kdo si myslí, že je? Je to jen brigádník,' posmívala se jí kamarádka, popadla skleničku a otráveně ji rozbila u jeho nohou.
Sebastian se jen odvrátil, aniž by ho její výbuch vyvedl z míry.
Po skončení večírku jela Clara domů na kole. V polovině cesty jí praskl řetěz a zůstala na místě. Slunce zapadalo, a i když už nebylo takové horko, chodník byl stále ještě rozpálený od celodenního žáru.
Zatímco si pohrávala s kolem a cítila se stále beznadějněji, náhle ji z myšlenek vyrušil hlas.
"Hej, nepotřebuješ pomoct?
Klára překvapeně vzhlédla.
"To jsi ty!" vykřikly obě najednou.
Na svém vlastním kole seděl Sebastian a jeho přítomnost způsobila, že Claře zčervenaly tváře - zda z rozpaků, nebo ze zbytků letního horka, to nedokázala posoudit.
'Mám rozbitý řetěz a nemůžu jet,' řekla Klára rozpačitě a ukázala mastné ruce od oleje na řetězu.
'S tím jí můžu pomoct,' odpověděl Sebastian, sesedl ze svého kola a rychle zhodnotil to její. Po několika otáčkách pedály vrátil řetěz na místo.
'Všechno spraveno,' řekl, otřel si ruce kapesníkem a čelo se mu mírně svraštilo.
'Díky moc! A co se týče té předchozí hospody U Zlaté lyry - omlouvám se za chování svého přítele,' nabídla se Klára s náznakem nervozity v hlase.
'Nedělej si s tím starosti. Jsem na to zvyklý,' pokrčil rameny a jeho tón byl přezíravý.
'Nemyslíš, že to zní trochu arogantně?' Klára si ho dobírala.
"Opravdu? Opravdu?" zeptal se upřímně zmateně.
"Kdo si tak sebevědomě vykračuje, protože je hezký? Clara ho vyzvala.
"Aha, dělám to já?
'Určitě,' odpověděla a vážně přikývla.
Zkontrolovala hodinky a v očích se jí mihla panika.
"Ale ne! Musím se dostat domů před večerkou! Uvidíme se!" zavolala, naskočila na kolo a zamávala mu na rozloučenou.
Druhý den se Clara s kamarádkou Isabel Blackwoodovou procházely po Market Street a cítily únavu a žízeň po hodině nakupování ve výlohách.
"Claro! Já bych si vážně dala bublinkový čaj! Isabel zakňourala a vrhla na ni prosebný pohled.
"Pojďme támhle do Čokoládového kotle," navrhla Klára a ukázala na nedalekou čajovnu.
Když vešly dovnitř, Clara si naložila do náruče tašky, zatímco Isabel zamířila k pultu, aby si objednala. Znaly se od dětství a jejich preference byly prakticky druhou přirozeností.
Jakmile se usadily, začaly si povídat o předchozí noci v hostinci U Zlaté lyry, zejména o Sebastianově ledovém odmítnutí Isabelina hravého flirtování.
'Vážně, Claro, měla jsi to vidět! Byl tak chladný, a přitom neuvěřitelně hezký - úplně typ zádumčivého generálního ředitele! To se mi líbí! Isabel se rozplývala.
"Nemůžu než souhlasit. Je to čím dál lepší, co? Klára si zavtipkovala.
"Hej, vy dva, tady máte svůj bublinkový čaj!" přerušil ji známý hlas, takže Clara překvapeně vzhlédla k baristovi.

"Počkej, to je on?! Clara Hawthorneová si pro sebe zašeptala, že předmět jejího rozhovoru zaslechl její vyznání. Měla chuť zmizet, když si zabořila hlavu do náruče a přála si, aby ji země celou pohltila.
"Hej, fešáku Ambrosi! Isabel Blackwoodová, typ dívky, která flirtovala s každým hezkým klukem, vpadla do rozhovoru se vším šarmem zkušeného společenského motýla.
Ahoj, Claro, rád tě zase vidím,' řekl Sebastian Fox a šťouchl do rozpačité Clary.
"Ha, to je ale náhoda! Klára po něm umravněně pokukovala a snažila se překonat trapnost.
'Aha, takže vy dva se znáte? Tak to je snadné! Hezoune Ambroži, jak se jmenuješ? Isabel štěbetala a zářila vzrušením.
Klára si vnitřně promnula obličej a přála si odtáhnout Isabel pryč, než situaci ještě zhorší. 'Ta holka nemá žádné hranice,' pomyslela si.
'Sebastian Fox,' odpověděl pobaveně.
'Já jsem Isabel Blackwoodová a tohle je moje kamarádka z dětství, Clara Hawthorneová. Vy dva se už znáte, takže vás nemusím dál představovat,'' Isabel si dál povídala a vůbec nevnímala signály svého bratra Liama Blackwooda, který se snažil získat její pozornost zpovzdálí.
'Můžeš mi dát vědět, kdybys měl něco na práci, Sebastiane. Nemusíš se s ní bavit. Jakmile si začne povídat s nějakým fešákem, nepřestane,' ozval se Liam rozpačitě a snažil se Sebastiana odvést pryč.
'Aha, takže teď si myslíš, že jsem hezký,' usmál se Sebastian.
'Jdu do práce. Bavte se, vy dva!' Liam se zasmál a otočil se k odchodu, aniž by si byl vědom toho, že Clařiny tváře hoří jasně červenou barvou.
Celé léto se zdálo, že uběhlo jako voda, a Clara trávila většinu času v Čokoládovém kotli, kam ji táhla hlavně Isabel.
Isabel byla odvážná a bezstarostná, kamarádila se všude, kam přišla, a její hezká tvářička zajišťovala, že se s ní kluci vždycky chtěli bavit, takže jí holky záviděly - ale v dobrém slova smyslu.
Během léta se z Isabel a Sebastiana stali blízcí kamarádi a Clara zjistila, že její vlastní přátelství s ním také roste. Ukázalo se, že Sebastian není místní; pocházel z Westhavenu a trávil léto v domě Blackwoodových, kde hledal něco na práci. Po fiasku s malou Beatrice dal výpověď v hostinci U Zlaté lyry a místo toho přijal místo v Čokoládovém kotli.
Bez domácích úkolů léto uteklo jako voda, a než se nadáli, na obzoru se rýsoval školní rok.
Klára využila posledních vzácných chvil svobody a rozhodla se do začátku střední školy vtěsnat co nejvíce zábavy, protože věděla, že pak už to nebude jako dřív. Jednoho odpoledne se ocitla v Čokoládovém kotli a řekla si, že by si mohla dopřát něco k pití, když už se vydala na cestu.
Sebastian jí přinesl limonádu, zatímco sobě nalil šálek červeného čaje a posadil se naproti ní.
Napil se čaje a prolomil ledy. "Měl bych se zmínit, že se zítra vracím do Westhavenu. Dnes mám poslední směnu.
"Cože? Ty už odcházíš? Proč tak brzy? Clara se zarazila.
"Jo, za chvíli začíná škola," odpověděl.
"Kdy se vrátíš do Eastbourne?" naléhala a nedokázala skrýt zklamání.
'Na střední školu asi ne,' odpověděl, 'Isabel říkala, že mě bude často navštěvovat, a kromě toho se chystám podat přihlášku na Eldermerskou univerzitu, což znamená, že se musím soustředit na studium. Můžeš dát vědět Yi Yi? Nebudu mít čas se rozloučit.
Jakmile to Klára uslyšela, zaplavila ji vlna smutku. Už si ani nepamatovala, jak se dostala domů; hlavou se jí honily myšlenky na to, že Sebastian odjíždí a možná se už nikdy nevrátí.
'Fajn,' pomyslela si, 'jestli tu nebude, tak bych se možná měla přihlásit na Eldermerskou univerzitu. Tak se můžeme scházet, protože tam budu taky!
Ta myšlenka ji předčasně nadchla, ale když to řekla rodičům, Thomasovi a Margaret Hawthornovým, byli v šoku a málem si mysleli, že se Clara zbláznila.
"Jsi si jistá? Víš, že jsem tvrdě tlačil na to, aby ses dostala na nejlepší školu v okolí,' řekl Thomas, když si uvědomil, jaký dopad ta zpráva má.
'Já vím, ale pro mě je důležité, abych měla správné prostředí pro úspěch! Myslím to se svou budoucností vážně! Klára trvala na svém. Koneckonců věřila, že její okolí bude hrát obrovskou roli v jejím studentském rozvoji.

Clara Hawthorneová se s výsledky středoškolských zkoušek nemohla dostat na vysněnou školu. Byla to pro ni těžká rána, ale vyhledala pomoc u svého otce Thomase Hawthorna. Ten byl potěšen dceřiným novým odhodláním a zatahal za nitky, aby jí zajistil místo.
První rok na střední škole byl pro Claru vichřicí. Musela dohnat spoustu látky, kterou zameškala na střední škole, a zároveň zvládnout nové předměty. Než se nadála, rok uběhl jako voda.
Po létě intenzivního studia se Clara vrátila do školy ve druhém ročníku a všechny překvapila nejlepším výsledkem ve třídě a druhým místem v ročníku - opravdu černý kůň roku. Následující dva roky pracovala tvrději než kdy jindy a upevnila si svou pozici na vrcholu.
Když se blížila noc před závěrečnými zkouškami, Clara zjistila, že je neklidná a nemůže usnout. Dělala si starosti, jestli jí v polovině testu nevyschne pero, jestli stihne dokončit odpovědi včas a jestli si nezapomněla zabalit občanský průkaz a potvrzení o přijetí ke zkoušce.
Kolem druhé hodiny ranní se jí stále držela nespavost. Každou půlhodinu vstávala z postele, aby zkontrolovala své zásoby, a nacházela útěchu v rituálech přípravy.
Konečně, po několika mělkých hodinách spánku, dorazila do Síně zkoušek. Seděla za stolem a čekala na zkušební dokumenty, cítila se čilá jako nikdy předtím. Tíha jejích obav se zvedla a úzkost z předzkouškové noci se vytratila.
Zkouška proběhla hladce - byla to její první velká zkouška v životě - a když vyšla ze Síně zkoušek, věděla, že příští semestr bude chodit na stejnou akademii s Gideonem Bellem. Na tváři se jí objevil úsměv a její kroky byly lehčí, povzbuzené tou myšlenkou.
Výhled před síní byl úchvatný, večerní slunce vrhalo zlatavé světlo na kampus, jako by umělec maloval velkolepou vizi pro studenty, kteří vstupovali do své budoucnosti.
Bez břemene studijních povinností, které ji tížilo, se Clara vrátila ke svému pohodovému letnímu životnímu stylu a trávila dlouhé dny lenošením doma. Občas se vydala s Isabel Blackwoodovou na nákupy a tu a tam navštívila hostinec U Zlaté lyry v naději, že znovu narazí na Sebastiana Foxe.
Po onom létě mezi střední školou a gymnáziem však mezi nimi nedošlo k žádnému kontaktu. Sebastian jí připadal spíš jako prchavý sen, postava z příběhu, který kdysi četla.
Ani teď, kdybyste se jí zeptali, co k Sebastianovi cítí, by Clara neměla jasnou odpověď. Zpočátku byl pro ni motivací, aby se snažila být lepší. Ale jak čas plynul, zvykla si na svou tvrdou práci. Přesto mu byla vděčná - právě jeho přítomnost ji podnítila k tomu, aby se stala sama sebou.

Clara Hawthorneová s nadšením vstoupila na půdu Eldermerské univerzity v doprovodu svých rodičů Thomase a Margaret Hawthornových. Když se procházela malebným areálem, vzpomněla si na Liama, svého přítele z dětství. Určitě se dnes také přihlásil; nakonec se uvidí. Zajímalo ji, co studuje a na kterém oddělení.
"Ach, co to sakra je! To se stane, když to tak má být!" Rozhodla se Klára a setřásla svou zvědavost.
'Hej, Claro, věřila bys, jak je tohle místo úžasné? Podívej se na všechny ty hezké kluky a krásné holky!" zvolala její matka Margaret a oči se jí rozzářily, když na druhém konci nádvoří spatřila vysokého chlapce ve svěží bílé košili.
"Toho hezkého kluka? Prosím tě, já jsem svého času vypadala mnohem líp než on! Thomas se vysmál a pohrdavě zavrtěl hlavou.
"Ale prosím tě! Byl jsi jen jeden z mnoha, kteří mě pronásledovali. Pořád nevím, jak jsem s tebou skončil! Margaret se škádlila a jejich škádlení zažehlo hravé jiskření.
"Taky jsem měla dost ctitelů, víš? Thomas mu to oplatil a usmál se.
Jejich lehkovážný spor o to, kdo měl v mládí víc nápadníků, pokračoval až do Síně učenců. Clara otevřela dveře a vstoupila dovnitř, aby se setkala se zklamáním. Pokoj na koleji vůbec nevypadal jako pohodlné bydlení, jak si ho představovala - žádné pohovky, žádné pračky na prádlo, dokonce ani vlastní koupelna. Jen standardní apartmá pro čtyři osoby s palandami, psacími stoly a společným sociálním zařízením na konci chodby.
Když Clara vstoupila, přiskočila k ní drobná dívka. "Ahoj! Já jsem Marcus Elwood. Jsem první, kdo dorazil do Učenecké komnaty!" švitořila nadšeně.
"Ahoj! Já jsem Clara Hawthornová, druhá, která dorazila do pokoje 3201,' odpověděla Clara a hravě na Marcuse mrkla.
Marcusovi zajiskřilo v očích. "Konečně někdo! Ani nevíš, jak osamělé to tu bylo, než jsi sem přišla. Byl jsem tu jen já, Elwood, a bylo tu takové ticho!
'Jéje, to je ale roztomilá holka,' vložila se do hovoru Margaret a v hlase jí zaznívala vřelost, když do Kláry šťouchla. 'Dej si záležet, abys se svou spolubydlící vycházela dobře!'
'Ahoj, strýčku Thomasi, teto Margaret! Neviděla jsem tě tam! Marcus sladce pozdravil Klářiny rodiče.
"To není problém. Vy dva si dál povídejte. Neměli bychom je rušit. Musíme už vyrazit,' řekla Margaret, rozloučila se s dcerou, vyjmenovala tucet věcí, které je třeba si zapamatovat o životě o samotě, a táhla Thomase s sebou dřív, než Klára stačila říct, že je v pohodě.
"Ahoj, teto Agnes! Marcus za nimi zavolal a nadšeně zamával.
"Uvidíme se! Nezapomeňte nás o prázdninách navštívit! Thomas zavolal zpátky.
Když rodiče odešli, nastal čas, aby se Clara skutečně ponořila do univerzitního života.
"Claro, nechceš si zajít na jídlo do Hodovní síně? Slyšel jsem, že tam mají úžasné jídlo! Marcus navrhl, aby se s Clarou spojili a vydali se směrem k jídelně.
"Páni, podívej se na toho kluka támhle! Je to super fešák! Marcus vykřikl a živě ukázal na chlapce na druhé straně přeplněné haly.
"Jo, je docela přitažlivý," uznala Klára, jejíž pozornost upoutal chlapec, který jako by ovládal celou místnost. V hukotu studentů a rodin působila jeho přítomnost jako magnet.
"Ale ne že by nám na tom záleželo. Pojďme vymyslet, co si dáme k jídlu,' ozvala se Klára, jejíž nadšení z jídla převážilo nad zájmem o atraktivního cizince.
Poté, co se obsloužili, se Clara s Marcusem potulovali hodovní síní a hledali volný stůl. Ukázalo se však, že většina stolů je zaplněna studenty a rodiči, takže zbyl jen jeden stůl, u kterého seděl pohledný chlapec sám. Nebylo divu, že odmítal společnost; jeho hezký vzhled pravděpodobně zastrašoval případné přátele, zatímco dívky se styděly usednout vedle něj.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Malá čarodějnice z Eldermere"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈