Dilema dohazovačů

---
**Hra dohazovače**
Životní ambice Eleanor Kingsleyové se zúžily na jediný cíl: získat Gideona Blackwooda. Znovu a znovu houževnatě spřádala plány, jak získat jeho srdce, a pokaždé se její touha jen stupňovala.
V rozkošném měsíci září v malebném městečku Riverside Town viselo slunce na tmavomodré obloze jako planoucí ohnivá koule, jeho žár byl dusivý a vzduch stagnoval vlhkostí. Toho dusného rána ani stín pod platany u školy v Riverside nedokázal zmírnit dusivé teplo.
Pod stromem stál pohledný mladý muž, Gideon Blackwood, jehož výrazné rysy kazil jen ledový chlad v tmavých očích, vyzařujících auru odměřenosti, která působila téměř tisíciletým dojmem. Jako by chlad, který vyzařoval, odstrkoval kohokoli od sebe a neponechával žádný prostor pro blízkost.
Proti němu stála krásná mladá žena a vylévala si srdce v upřímné zpovědi. Gideon však mlčel, jako by mu její slova unikala, stál tam jako socha, kterou její slzy nepohnuly. Po marném pokusu dostat se k němu žena se zlomeným a poraženým srdcem v slzách utekla.
Eleanor Kingsleyová neměla v úmyslu odposlouchávat; jen si povzdechla a její pobavení bylo zřejmé, když si pod nosem špitla: "Jaká nuda! Konečně být svědkem toho, jak mladý mladík nedokáže opětovat city - prostě jednostranné představení. Zavrtěla hlavou a otočila se k odchodu, připravená zatoulat se jinam.
"Nuda? Zdálo se mi, že jsi docela zaujatá,' přerušil ji hlas a Eleanor se zarazila, že Gideon teď stojí přímo před ní. Rty měl sevřené do tenké čárky a jeho ledové chování potemnělo.
Eleanor byla zaskočena a cítila, jak se jí do tváří hrne horko a srdce jí buší jako o závod z nečekané konfrontace. Zvedla pohled, aby se setkala s jeho pronikavým pohledem, který ji jen ochladil, stejně jako vzduch kolem něj.
'Jen jsem se kochala pohledem na Říční město,' odvětila a snažila se odvést pozornost od svého malého postřehu, na rtech jí tančil hravý úsměv.
Gideon se ušklíbl: "Opravdu?" Jeho tón byl protkán nonšalancí, takže Eleanor měla problém odhadnout jeho myšlenky.
"Ano, je to tak," potvrdila a její sebejistota stoupla, když mu dloubla prstem do pevné hrudi a vyzývavě naklonila bradu.
Náhle přistoupil blíž, vzduch zhoustl napětím a jeho hlas klesl do tichého šepotu. 'Takže nepřiznáš, že jsi poslouchala? Čím zaplatíš za to, že znáš mé tajemství?
Eleanor se nedokázala pohnout, cítila se uvězněná pod bizarní rozmarností jejich interakce. Přiblížil se k ní jako bouře, jeho teplo bylo všudypřítomné, ale zároveň znervózňující, vybízející ke směsici vzrušení a strachu.
"Neodposlouchal jsem - jen jsem zaslechl! Nemusíš to dramatizovat,' odpověděla a usilovně se snažila prosadit, i když se jí srdce divoce rozbušilo.
Gideon se k ní naklonil, vůně jeho kolínské byla omamná, ale zároveň nebezpečná, jeho dech se dotkl jejího ucha, když ji škádlil: "Zaslechla, co?
Kůže ji pod jeho vlivem mravenčila a ona se snažila zachovat klid a cítila, jak jí tváře rudnou žárem rozpaků. Byl to podivně nabitý okamžik, při kterém jí přeběhl mráz po zádech.
Na tváři se mu objevil šibalský úsměv a přiblížil se k ní. "Tak tohle je cena, kterou musíš zaplatit za to, že jsi vyslechla mé tajemství.
Eleanor bez přemýšlení zachvátila panika a rychlým kopnutím do jeho holeně mu přitlačila na hruď, vymanila se z jeho sevření a utekla, jako by právě spatřila ducha.
Gideon se překvapeně ohradil, svraštil obočí, když sledoval její útěk, a na prchavý okamžik ho pobavilo ledové chování. Tiše se zasmál, prsty si promnul rty a v tmavých očích mu zatančil záblesk rošťáctví.
Tahle nepředvídatelná dívka mu nikdy nedokázala vykouzlit úsměv na tváři.

Eleanor Kingsleyová vtrhla do třídy a vztek z ní prakticky vyzařoval.
"Co ji to žere? Zeptal se Samuel March a zvedl obočí, když si všiml Eleanor, jejíž obličej vypadal, jako by si mohla kousat nehty. Malá Flora, která seděla opodál, se nervózně vrtěla a nevěděla, jak se k situaci postavit.
'Je tu jeden blbec, na kterého jsem narazila! Jestli ho ještě uvidím, přísahám, že ho rozmlátím na kousky! Eleanor zasyčela a zatnula pěsti. Nemohla uvěřit, že si ji někdo troufá dobírat. V životě už toho zažila dost - takovou neúctu si nenechala líbit.
Samuel si nemohl pomoct, ale toho pitomce si vážil. Skutečnost, že dokázal v Eleanor Kingsleyové vyvolat takový vztek, byla sama o sobě působivá.
Ve třídě bylo dnes nezvykle hlučno, bzučelo to tu vzrušením. Eleanor, už tak rozčilená, rychle ztrácela trpělivost.
"Co je to za kravál?" dožadovala se a rozhlížela se kolem.
'Všichni se baví o tom novém klukovi, Jonathanu Leeovi,' vysvětlil Samuel a po tváři se mu rozlil potrhlý úsměv. 'Prý je to super fešák! Všichni z něj prakticky omdlévají.
Právě když Jonathan Lee vešel do místnosti, Eleanor vystřelila ze židle a byla prakticky připravená prasknout. "Ty! Ty máš ale drzost se tady ukázat!" zařvala a její hlas se rozléhal chodbami.
V místnosti zavládlo hrobové ticho, všechny oči se upřely na ni. Padesát studentů zíralo a kromě Eleanor měli všichni nechápavé výrazy.
Jonathan - klidný a vyrovnaný - se lehce usmál, aniž by ho to vyvedlo z míry. Šel směrem k přední části třídy a choval se k ní, jako by neexistovala. "Dobré ráno všem. Jsem Jonathan Lee. V tomto semestru budu vaším asistentem,' oznámil hladkým, okouzlujícím hlasem. Napsal své jméno 'Jonathan Lee' na tabuli úhlednými tahy a z každého písmene prakticky vyzařovala sebejistota.
Eleanor cítila, jak se jí zatínají pěsti, a zvažovala, jestli tam má napochodovat a vytlouct mu zrak. Vtom ji Samuel jemně stáhl zpátky na sedadlo.
"No tak, přece tu duši vážně nechceš vzít s sebou dolů, že ne? Nestojí za to,' zašeptal a snažil se ji uklidnit. Eleanor po něm střelila pohledem, který by dokázal založit požár; byla jako tikající časovaná bomba.
'Máš být na mé straně! A ty, místo abys mi pomohl, mě jenom táhneš zpátky!" odsekla rozzuřeně. Právě teď byla jako odjištěný granát, připravený k výbuchu.
"Eleanor, myslím to vážně," řekl Samuel tiše. 'To je Jonathan Lee. Je nedotknutelný. Prozatím se uklidni, ano? Jeho uklidňující tón konečně začal tlumit část jejího ohnivého vzteku.
"Vážně? On? Eleanor se vysmála, opřela se na židli a vykulila na muže vepředu oči. 'Je to jenom oslavovaný asistent pedagoga s honosným titulem. Kdo si myslí, že je? Ze srdce jím pohrdala, nemohla uvěřit, že někdo takhle namyšlený může vůbec vkročit do jejich třídy.
Jonathan vrhl na Eleanor škádlivý pohled; na rtech mu hrál lehký úsměv, když si prohlížel místnost a očividně si užíval rozruch, který vyvolával.
"Tak začneme," řekl Jonathan, vžil se do své role a jeho hlas zněl mírně autoritativně.
Přednáška plynula hladce. Jonathan mluvil poutavě, jasně a srozumitelně. Přednášel látku s takovým nadšením, že na konci hodiny se po něm všechny dívky otáčely a nazývaly ho "dokonalým učitelem".
Kromě Eleanor. Celou přednášku se na něj dívala a přála si propálit díru do jeho samolibé fasády.
Samuel do ní šťouchl. "Hele, jeho styl výuky není tak špatný, ne? Samuel se škádlivě usmál.
Eleanor se znovu ušklíbla a vzdorovitě zkřížila ruce. 'Ale prosím tě, je to jenom nějaký kluk s přebujelým egem, který strávil roky ve škole, aby nakonec skončil jako asistent pedagoga. Když je tak schopný, proč není na chirurgii?" Její opovržení Jonathanem se jen prohloubilo; myslela si, že si zaslouží trochu pokory, nic víc.
Hodina skončila, ale pro Eleanor souboj zdaleka neskončil.

Gideon Blackwood přelétl pohledem rozzuřenou Eleanor Kingsleyovou a na rtech mu hrál okouzlující úsměv, z něhož vyzařovala sebejistota, která přitahovala pozornost dohazovačky.
"Třída je pro dnešek rozpuštěna. Kdybyste měla nějaké dotazy, klidně se zastavte v mé kanceláři,' prohlásil, jeho chování bylo vyrovnané a půvabné, ale zároveň nápadně odměřené, takže se k němu dohazovačka jen těžko přibližovala.
Eleanor se ušklíbla: "To je ale nesnesitelně arogantní blbec. Kdo si myslí, že je, nějaká chodící encyklopedie? Když máme otázky, máme se zeptat jeho? Střelila po něm pohledem, ale všimla si skupinky mladých mužů, kteří se shlukli kolem a vrtěli hlavami. "Je vážně namyšlený, myslí si, že s tím svým úsměvem okouzlí každého.
Samuel March si poraženecky povzdechl. "Ale malá Floro, slečna Beatrice Blackwoodová je opravdu krásná a taky dobře učí. Její třída se mi líbí. Oči mu jiskřily obdivem, jako by nikdy neviděl nic podmanivějšího.
Eleanor chytila Samuela za paži a odtáhla ho pryč, přičemž zamumlala: "To je ale hromada much, co se rojí nad hromadou hnoje. Snad vážně neuvažuješ o tom, že mě kvůli tomu opustíš? Přála si, aby mohla Samuelovi polít hlavu studenou vodou a vrátit ho do reality.
Samuel bez váhání vážně přikývl. "Malá Floro, jestli to znamená, že se přiblížím ke slečně Beatrice Blackwoodové, rád se stanu mouchou! Jeho hlas zněl měkce a sladce, až se z něj zachvěl i ten nejtvrdší dohazovač.
"Mladý Samueli, probuď se! Jaký má smysl být zaháčkovaný na hezké tvářičce? Buď jen žije z úspěchu někoho jiného, nebo je prostě měkký,' vyhrkla Eleanor a její hlas se rozlehl sálem. Patřila k těm, kdo se nedrží zpátky, a všechno, co řekla, bylo slyšet.
Gideon Blackwood se zamračil zpoza Eleanor, jeho výraz byl chladnější než led a z lesku nebezpečí, který se mu skrýval v očích, běhal dohazovačce mráz po zádech.
Samuel zatahal Eleanor za rukáv a rozpačitě zavolal: "Slečno Beatrice Blackwoodová.
Eleanor povýšeně pohodila bradou a neomaleně odvrátila pohled. "No a co, že jsem neuspěla? Možná si ten kurz budu muset vzít znovu. Přece se nenechám vyhnat nějakou malou slečnou." "To je pravda.
Gideonovy tmavé, pohledné rysy v sobě skrývaly zajímavý úsměv a jeho oči vířily hloubkou, když ji studoval. "Bez ohledu na to pojď se mnou do mé kanceláře. Bylo zřejmé, že si hodlá vyřídit účty.
Eleanor při jeho intenzivním pohledu naskočila husí kůže, ale ignorovala ho a odcupitala, jako by ho neslyšela.
Samuel se o ni vnitřně obával a zároveň obdivoval její troufalost. Jen někdo jako malá Flora mohl slečnu Beatrice Blackwoodovou tak nenuceně smést ze stolu. Nebylo o tom pochyb, byla to síla, s níž se muselo počítat.
Gideon k ní přistoupil a prudce ji chytil za lem košile. 'Teď přede mnou můžeš utíkat, ale nemůžeš se schovávat věčně. Prostě pojď se mnou.
Eleanor ho hravě odkopla a usmála se na něj. 'Jonathane Lee, snaž se být diskrétní, ano? Lidé se dívají,' škádlila ho, když mu hravě sundávala ruku z košile.
"Pojďte za mnou do mé kanceláře," řekl Gideon a jeho výraz zvážněl, aby zdůraznil vážnost situace, když se otočil na patě a chystal se odejít.
Eleanor si odfrkla: "Fajn, tak jdeme. Zvedla hlavu a následovala ho do kanceláře, Samuela nechala za sebou. Opravdu si myslel, že mu dokáže uniknout? Uvidí, kdo bude uhýbat a kdo se nechá zaskočit.
Jakmile se ocitla v Gideonově kanceláři, přemýšlela o tom, jaké má škola štěstí, že mu poskytuje takové soukromé místo. Byla to výhoda, kterou získal díky svému šarmu? Ta myšlenka jen prohloubila její opovržení vůči němu.

Eleanor Kingsleyová se slabě usmála a zeptala se: "Proč jste mě chtěla vidět?" Nevinně se na něj podívala a přemýšlela, proč si ji Samuel smí dobírat, ale ne obviňovat.
Gideon Blackwood odložil knihu na stůl, připlížil se k ní blíž, naklonil se k ní a zašeptal: "Chceš zjistit, jestli jsem užitečný? Pojďme to vyzkoušet." Jeho hlas byl neodolatelně okouzlující, na rtech mu přetrvával nebezpečný úsměv.
Eleanor, přitisknutá ke zdi a nemající kam ustoupit, se mírně zachvěla. "Co ode mě chceš?" Tenhle pitomec používal vždycky stejnou taktiku a strach ji nutil couvnout.
Gideon zvedl obočí, nenuceně, ale s škádlivým úsměvem. "Co si myslíš, že chci?" Jeho tón byl teskný, přesto v jeho hlase rezonoval zvláštní půvab.
"Co přesně chceš?" Eleanor obranně kontrovala a zkřížila ruce na prsou, jako by se chtěla chránit před tímto dohazovačem, který se zdál být připraven strhat z ní šaty. Uvnitř pocítila vlnu strachu.
Gideon mírně přimhouřil oči a naklonil se blíž k jejímu uchu. "Obviňuješ mě bezdůvodně. Nemělo by to mít nějaké následky? Jak jinak mám dokázat svou nevinu?" Jeho podivný úsměv byl opojný a vyzařoval šarm.
Eleanor odvrátila pohled od jeho intenzivního pohledu. "Počkej, počkej... Jak bys mohla být bezcenná? Jsi očividně velmi užitečná." Obvykle nebojácná Eleanor se začala cítit zranitelnější než kdy jindy. V tu chvíli chtěla jen utéct z jámy lvové. Kdyby to bylo nutné, prosila by o milost; chtěla se jen dostat ven.
Neměla na vybranou. Dohazovačka byla zahnána do kouta. Školní úřad měl výbornou zvukovou izolaci; ať křičela sebehlasitěji, nikdo jí nepřijde na pomoc. Navíc rozhodně nebyla dost silná na to, aby toho muže porazila.
Gideon se tiše uchechtl: "No, už jsi mě obvinila." "To je pravda," odpověděl Gideon. Nic nenasvědčovalo tomu, že by ji nechal na holičkách.
Eleanor se zatvářila protáhle a zamumlala: "Omlouvám se, nezlob se, prosím tě." Došlo jí, že je teď kořistí chycenou do lvích čelistí, která má být sežrána. Ve srovnání s Jonathanem Leem byl tenhle chlapík šelma. Bude ji Jonathan někdy dráždit? Zahnal by ji takhle do kouta? Potrestal by ji někdy takovým způsobem?
"Já se nezlobím. Musíš pochopit, že špatné činy mají své následky, jinak budou chyby přetrvávat." "To je pravda. Mluvil mírně, bez jakékoli zloby.
Přesto Eleanor cítila, že její život je ve vážném nebezpečí, visí na vlásku.
"Než začneš jednat, dvakrát si to rozmysli. Jestli mi něco uděláš, nahlásím tě za obtěžování, " řekla rychle a snažila se využít svá slova jako hráz pro svou svobodu.
Gideon stiskl rty: "Chceš mě nahlásit? Tak nejdřív počkej, až tě přestanu dráždit a obtěžovat. Jinak by to neodpovídalo pravdě, takže by sis nemohla stěžovat." Jeho výraz byl klidný, jejími výhrůžkami se nenechal vyvést z míry.
Pro Eleanor, která měla vždycky navrch, bylo nesnesitelné, aby ji tenhle pitomec šikanoval. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se cítila ukřivděná. Nafoukla se a pohlédla na něj, tvářila se vyzývavě, připravená stát si za svým. Pokud by měkkost nezabrala, uchýlila by se k tvrdosti. V očích se jí chytře zablýsklo.
"Jonathane Lee, dělej si, co chceš. Nevypadáš špatně, takže na tom úplně neprodělám. Prostě už to měj za sebou." Zasmála se s bezstarostnou drzostí, nezastrašená jeho předchozí taktikou. Natáhla ruku a štípla ho do tváře, přičemž si všimla, jak má světlou a hladkou kůži - bylo to pozoruhodně příjemné.

Samuel March v jejich ložnici radostně chroupal instantní nudle a byl úplně ponořený do jídla.
"Ahoj, Floro," zeptal se tiše a oči mu jiskřily zlomyslností, "podařilo se ti sbalit slečnu Beatrice Blackwoodovou?" Představa, jak Flora sráží slečnu Blackwoodovou k zemi, byla téměř příliš pobuřující.
Eleanor Kingsleyová po něm střelila nedůvěřivým pohledem. "Mladý Samueli, měl by sis ty směšné představy vyčistit z hlavy!" vyštěkla zjevně podrážděně.
"I kdyby to byl poslední dohazovač na světě, nedotkla bych se ho ani metrovou tyčí. Raději bych si našla dohazovačku. S tím blbcem nechci mít nic společného," prohlásila Eleanor rázně.
Samuel nonšalantně pokrčil rameny. "Ty hledáš dohazovačku? Jak nebezpečné pro mě! Vlastně jsem přemýšlel, jestli mám vůbec bydlet tady s tebou na koleji Vysoké školy léčitelských umění, " řekl žertem. Koneckonců, kdyby se malá Flora zhroutila, kdo ví, co by se mohlo stát?
Samuel a Eleanor spolu chodili tři roky na střední školu a rychle mezi nimi vzniklo hluboké přátelství. Poté, co byli přijati na stejnou akademii, využili svých známostí, aby získali místo na stejné koleji.
Eleanor se lehce ušklíbla: "Vážně se chceš cpát na kolej plnou dohazovačů? Můžeme to zařídit, ale dokážeš se vyrovnat s tím, že bys každé ráno obtěžovala na záchodě?" "Ano," odpověděla.
Předstíral, že po ní hází nudle, i kdyby jen proto, aby jí dal najevo svůj názor: "Floro, slečna Beatrice Blackwoodová je úlovek! Jestli nemáš zájem, nebudu se k tobě chovat zdvořile. Je to dáma z vyšší třídy, o které vím, že by ji naši spolužáci buď zbožňovali, nebo by ji chtěli svést." Samuel se pro sebe usmál, zatímco chroupal nudle.
Eleanor mu vytrhla nudle přímo z ruky. "Myslím, že jsi toho sajrajtu snědl moc a teď máš hlavu plnou nesmyslů! Myslíš, že bych někdy chtěla někoho, jako je on? Zbláznil ses?" vyjela na něj podrážděně.
"Právě jsi mi ukradla oběd," rozčílil se Samuel a prakticky se rozohnil. "Jestli tě dneska neuškrtím, tak si prostě budu muset změnit jméno na Samuel March!"
"Klidně si změň jméno. Říkej si, jak chceš, třeba i Den žen, " řekla s klidným úsměvem a nijak ji to nerozhodilo.
Než stačila domluvit, Samuel ji hravě popadl za ruku a pevně ji stiskl, což ji přimělo vypísknout: "Chceš mě zavraždit!" V jejím hlase se mísila rozmrzelost a falešné rozhořčení.
"To má být zastřená urážka? Raději si dávej pozor," Samuel uvažoval, že ji praští, ale byla příliš velký spratek, než aby to nechal plavat.
Protože si je často dobírala kvůli jejich jménům, Eleanor jednou zavtipkovala, že pokud je Samuel Samuel Tři, jak se pak bude jmenovat ona na Den žen? Třeba Samuel Tři-osm?
Byl to klasický pohled Krásky a zvířete. Čím ohromující dohazovačka, tím bestiálněji působili v zákulisí. Samuel si téměř nemohl pomoct, ale musel se té ironii zasmát, protože trénoval bojová umění; v žádném případě by ho Eleanor v souboji nepřekonala. S dráždivým úsměvem s ním spojila ruce a falešně omluvným tónem ho požádala: "Dobře, omlouvám se! Budu se chovat slušně! Opravdu!"
Samuelovi při té větě zalehlo v uších; vždyť ji slyšel omlouvat se třistapadesátkrát za rok.
"Poslyš, Floro, žerty stranou, nemůžeme si dovolit udělat si z Jonathana Leeho nepřátele. Prostě to vydrž, až uvidíš slečnu Beatrice Blackwoodovou. To malé 'napětí' s ním by nám mohlo z druhého ročníku udělat noční můru." Samuelův tón zvážněl.
Eleanor až příliš dobře věděla, že žít pod jednou střechou s někým, jako je Jonathan, vyžaduje neustálou ostražitost. 'Fajn, dokud mě ten pitomec nechá na pokoji, nebudu si dělat žádné nepřátele,' odpověděla a její odhodlání se ustálilo.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dilema dohazovačů"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈