Mezi stíny a tajemstvími

"Miro Harringtonová, pusťte mě...
Mirin výkřik, uvězněný mezi hrudí Sebastiana Greenfielda a stěnou, se rozléhal tlumeně osvětlenou knihovnou.
"Mira Harringtonová... Slova se Sebastianovi vysmekla z úst a jeho tmavé oči se zúžily s intenzitou, která byla dravá a stravující zároveň.
Hleděl na ni jako vlk, který si vybírá kořist, a Mira cítila, jak se jí do očí derou slzy. Vzpomněla si, že v minulém životě se na ni Sebastian nikdy takhle nedíval.
Zmatená z toho, proč je znovu naživu, a zmatená pohledem na Sebastiana Greenfielda neměla čas přemýšlet. Jeho horký dech se jí dotkl a zmocnila se jí panika.
Ve chvíli šíleného zoufalství se k němu vrhla, objala ho kolem krku a opřela si bradu o jeho široké rameno v naději, že mu zabrání v přístupu.
K jejímu překvapení Sebastian zastavil všechny pohyby. Jeho hlas pohltilo ticho a vzduch kolem nich zhoustl napětím.
Ale právě když si Mira myslela, že se jí podaří popadnout dech, Sebastian se pohnul. Jednou rukou jí sevřel tělo, zatímco druhou jí přitiskl na zátylek a zvedl ji ze země jako dítě.
Zavěšená ve vzduchu ji zaplavila panika. Chytila se jeho košile a srdce se jí rozbušilo. "Sebastiane Greenfielde, musíš mě položit. Prostě... mě polož...
Jeho mlčení ji znervózňovalo, když pevným, cílevědomým krokem vyšel z knihovní síně.
Miře se honily hlavou horečné myšlenky. Takhle se věci neměly vyvíjet!
Když ustupovali Dlouhou chodbou, začalo jí docházet, odkud se tato scéna vzala - Sebastiánův bratr Julian Greenfield pořádal velkolepou hostinu a ona byla spolu s ostatními spolužáky pozvána na oslavu na Greenfieldské panství.
V jejím předchozím životě se právě tehdy poprvé zkřížily cesty Sebastiana a Miry. To setkání však bylo krátké, jen pár trapných výměn názorů, než ji Geoffrey odvedl pryč, a na něco takového nezbyl prostor.
"Theodoricu! Theodoriku! Miřina mysl volala do Tkalcovského systému, ale odpovědí jí bylo znepokojivé ticho.
Sebastian ji dál nesl a cílevědomě mířil ke své soukromé kajutě.
Pocítila nával strachu. "Sebastiane, kam mě to vedeš?" Hlas se jí zachvěl, když dodala, klopýtajíc o slova: "Musíš mě nechat jít.... Musím se dostat domů. Geoffrey - ano, Geoffrey si pro mě přijde!
Ale než to stačila doříct, jeho velká ruka ji chytila za hlavu, přitiskla ji důvěrně k jeho rameni a utnula její slova.
Poprvé v Sebastianově stoickém chování proklouzly náznaky potlačovaného vzteku. "Už mi nikdy neříkej jméno jiného muže - ani Geoffreyho!
Zhluboka se nadechl a usilovně se snažil ovládnout příval emocí, které se v něm rodily.
V minulém životě se o ni staral, zbožňoval ji, vážil si jí - ale k čemu to všechno vedlo? Chodila po laně mezi pěti různými muži a hrála si s emocemi, jako by to byly pouhé hračky. Udělala si z něj jen pouhý žertík v krutém vtipu.
Pokud by sama nerespektovala jeho hranice, pak ji tentokrát naučí pravidla.
V tomto životě by každou nitku důsledků zničil hned v zárodku.

Sebastian Greenfield držel Miru Harringtonovou pevně v náručí a jeho tmavé oči vířily bouří emocí. Mira, která se cítila naprosto bezmocná, byla na pokraji slz, zmatená chaosem, který kolem nich propukl.
"Sebastiane, uklidni se! Přišla jsem oslavit tvého bratra, ne dělat problémy,' prosila a zoufale se snažila poskládat střípky situace, která nedávala smysl. "Tohle je naše první setkání, že? Řekl jsem něco, co tě rozrušilo?
"Omlouvám se, ano? Nech mě jít, Sebastiane! Zavrtěla se proti němu, ale bylo to jako lechtat kámen. Ten chlap byl stavěný jako tank a její snaha byla marná.
"Pustím tě, ale ne teď. Sebastianův hlas byl pevný a nenechával žádný prostor pro hádky.
Bez ohledu na to, jak moc ho Mira prosila nebo se mu snažila vyhrožovat, ignoroval ji.
Greenfieldské panství bylo staré a rozlehlé. Obytné prostory byly odděleny od prostor pro pořádání akcí, takže působilo jako starobylý hrad sevřený mezi dvěma světy. Miřini přátelé mezitím slavili v jiné budově a blaženě nevěděli o její situaci, když ji Sebastian odnášel pryč a nechal ji bez přátelských tváří v dohledu.
Když se blížili ke dveřím, Mira si uvědomila, že v ní narůstá panika. "Sebastiane! Nemůžeš mě jen tak odvést! Přišel si pro mě Geoffrey!" vykřikla a v panice do něj kopla.
Zarazila se a vzpomněla si, jak Sebastian lépe reagoval na mírnější přesvědčování. 'Prostě mě polož a můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo. Přísahám, že už se na Greenfieldské panství nevrátím a nebudu tě znovu dráždit.
Dveře se otevřely a zdálo se, že Sebastiana její prosby nerozhodily. Podíval se na ni s nečitelným výrazem. Po chvíli si povzdechl, jako by konečně pocítil trochu soucitu. "Možná to bude trochu bolet, tak se připrav.
Miře se sevřelo srdce, když strach vystřídal naději. Slzy, které dosud zadržovala, se jí rozlily. "Tohle ti nedovolím, Sebastiane! Takhle se ke mně nemůžeš chovat!
Ale proč byla tak rozrušená? Jakým právem trvala na svém zacházení, když mu způsobila tolik problémů?
Bouře v jeho očích se rozhořela, rty sevřel do pevné linky. Beze slova se pohnul a vstoupil do místnosti s ní stále v objetí.
Miru zaplavilo zoufalství, když se přitiskla k rámu dveří. "Sebastiane, mýlila jsem se! Všechno jsem pokazila! Prosím, neubližuj mi. Slibuju, že už tě nebudu obtěžovat. Jen mě nech jít...
V odpověď jí Sebastian s metodickou přesností chladně vyrval prsty z rámu dveří.
Vtom se dveře na druhé straně chodby otevřely a objevil se v nich oslavenec Julian Greenfield.
Miře se rozzářila tvář, když vykřikla: "Juliane! Pomoz mi! Hlas se jí zlomil a balancoval na hraně vzlyků.
Julian, kterému bylo právě osmnáct a byl plný mladistvé energie, vypadal svěží, ale zmuchlaný po slavnosti, při níž se ládoval koláči, takže byl ulepený a potřeboval se převléknout. Vykročil vpřed, jeho pohled byl ostrý, když si prohlížel scénu před sebou: jeho bratr Sebastian svíral ztrápenou Miru jako rytíř připravený odvést si dívku.
Julian s předstíranou bezstarostností zablokoval dveře a s hravým úsměvem zamaskoval své obavy. "Sebastiane? Co se děje? To je můj spolužák? Pořád kvůli něčemu brečí. Naštvala tě? Postarám se, aby tě už nerušila.
Natáhl k Miře ruku, ale když k němu natáhla ruku, Sebastian ji jen pevněji sevřel.
Mira si připadala, jako by se ocitla v přetahované, přičemž záměry každého z mužů byly zahaleny do jejich vlastní neústupné sebejistoty.

Oba bratři se v tlumeně osvětlené chodbě Greenfieldského panství setkali pohledem.
Sebastian Greenfield pohlédl na svého mladšího bratra Juliana, který stál o něco menší než on, ale ve tváři měl vyryté odhodlání. Jeho hlas byl chraplavý, jen o málo vyšší než šepot. "Vím, co má Božská stezka za lubem, Juliane. Dneska máš osmnácté narozeniny a my se tu chceme bavit. Ostatní záležitosti nech prozatím stranou."
S tím za sebou Sebastian zatlačil dveře do komnaty knihovny, v náručí svíral Miru Harringtonovou a chtěl se zamknout před světem.
Julian se však nenechal tak snadno odradit. Přitiskl ruku ke dveřím a držel je pootevřené, zatímco se na Sebastiana díval se směsicí naléhavosti a nedůvěry. "Geoffrey, nebuď hloupý. Tohle je jen Mira - je to moje spolužačka! Budeme se na Akademii vídat každý den. Nemůžeme to dělat divně.
Sebastian mlčel, jeho pohled pronikal Juliánem. "Julian Greenfield.
Julianovi se v ústech vytvořila hořká pachuť. Vzhledem k tomu, že jejich bratři Edward a Charlotte zemřeli tak mladí, vyrůstal prakticky v péči starého Geoffreyho, který v jeho životě plnil rodičovskou roli. V Julianových očích byl starý Geoffrey víc než jen mentor - byl pro něj rodinou.
Před lety, když jejich rodina našla zdání stability, si Julian Geoffreyho hravě dobíral, že si domů přivedl přítelkyni. Geoffrey se jen vědoucně usmál a nic neřekl.
Ale Geoffrey zřejmě nakonec tuto hranici překročil a tou dívkou byla Mira Harringtonová, jeho spolužačka? Kdyby šlo o kohokoli jiného, Julianovi by to možná tolik nevadilo, ale Mira byla jiná.
S nucenou statečností se Julian znovu zadíval na Sebastiana. "Tak tohle je ta holka z vesnice, která se ti líbí, Geoffrey? Dej mi půl hodiny - ne, dvacet minut, a já ti najdu někoho, kdo se nejen vyrovná Miřině kráse, ale bude mít za sebou i pěkný rok...
Ale než to stačil doříct, dveře se zabouchly a zavřely mu dveře. Slabý zvuk zoufalého výkřiku Miry Harringtonové proklouzl skrz, protkaný panikou, a Julianovi přeběhl mráz po zádech.
Julian stál venku a cítil, jak jeho nálada kolísá mezi vztekem a úzkostí. Než se však stačil ponořit do hlubšího přemýšlení, ze směru od Revels se ozval rozruch.
"Co to sakra je! Julian hlasitě zaklel a zaostřil na nedávno zavřené dveře. Rychle se rozběhl tím směrem.
Srazil se s ostře oblečeným mladíkem, kterého málem srazil, a za ním šla skupinka jeho spolužáků.
"Greenfielde!" vyhrkl jeden z nich. 'Ten chlap právě vjel přímo do Hodovní síně a začal křičet na Miru! Když jsme se ho snažili zastavit, protlačil se kolem. Ochránci tvé rodiny už byli o několik stupňů staženi a ti, kteří se ještě mohou hýbat, si šli pro pomoc.
Jakmile Julianovo jméno dolehlo k mužovým uším, vyrazil vpřed a chytil Juliana za límec. "Kde je moje sestra?!
V očích Thomase Harringtona se zračila nebezpečná intenzita a jeho sevření zesílilo, takže se Julianovi špatně dýchalo.
Julian věděl, že je to Miřin bratr Thomas Harrington, nejen její starší sourozenec, ale také soupeř starého Geoffreyho ve společenských kruzích. Za normálních okolností by někoho takového nenechal řádit v Greenfieldském panství, ale současná situace byla zoufalá -
Když měl všechno v sázce, zvažoval své možnosti. Z osobních i veřejných důvodů bylo Geoffreyho držení Miry špatným krokem. Julian se rychle rozhodl.
"Pojď se mnou," procedil skrz zuby a vymanil se z Thomasova sevření.
Než se Julius otočil k odchodu, křikl na přihlížející: 'Bavte se dál, lidi. Mira je jen trochu podnapilá z těch drinků a nejspíš volala domů a Geoffrey to přehnal, protože mu na ní záleží. Není se čeho bát.
Bez ohledu na to, co se stalo dál, musel Julian zajistit, aby se Mira vrátila na Akademii živá a zdravá. Nehodlal dopustit, aby nějaký skandál z Greenfieldského panství pošpinil její jméno.

Na druhé straně dveří, když se za nimi zabouchly, se Mira Harringtonová ocitla na posteli.
Snažila se zvednout, ale bylo to marné.
Sebastian Greenfield, Vysoký rytíř, se nad ní tyčil, přitiskl jí ruce k sobě a sklonil se, aby ji políbil na rty. Odvrátila hlavu, vykřikla a svíjela se pod ním. Jeho rty se dotkly její tváře a sledovaly cestu jejích slz.
Když viděl, jak se trápí, jeho pohyby zaváhaly a zastavily se, když jí pohlédl do očí, v nichž jako temné mraky vířil smutek. Jeho hlas ztichl a rezonoval znepokojivým klidem: "Miro, dnes v noci na tebe nemohu být něžný. Jen vydrž, brzy bude po všem.
Vzpomněl si na jejich poslední setkání a vybavil si, jak rychle jí předtím přišel na pomoc mladý kapitán Geoffrey. Tentokrát neměl v plánu nikam nespěchat - prostě chtěl ten okamžik zpřítomnit a doufal, že to Miru přiměje k zamyšlení.
Sebastian jí palcem přejel po slzách v očích, ale nebylo to nic platné; pokaždé, když je setřel, tekly další.
"Sebastiane Greenfielde, nech mě jít! Čím jsem si to zasloužila?!
Co udělala? Tíha jejích slov zasáhla Sebastiana jako chlad v hrudi. Cítil, jak ho zaplavuje směs hněvu a smutku, ale rychle to zamaskoval fasádou lhostejnosti. Jeho ruka sjela z její tváře a přistála na sponě školní sukně.
Prudkým škubnutím se látka rozestoupila. V tu chvíli se zvenčí ozvalo hlasité bouchání doprovázené naléhavým voláním Juliana Greenfielda, po němž rychle následoval zuřivý výkřik Thomase Harringtona: "Jdi od ní pryč!
Dveře pod náporem jejich bušících pěstí prudce zadrnčely.
"Geoffrey, Geoffrey, pomoz mi..." Miřin hlas ochraptěl od pláče, když se realita Thomasova příchodu stala skutečností.
Sebastian se zamračil a uvědomil si, že Thomas dorazil dříve než předtím. Podíval se na Miru a přehodil přes ně přikrývku, aby skryl jejich propletená těla, jako by měl ještě v plánu pokračovat.
Mira cítila, jak jí ruce svírá nad hlavou, celá její bytost byla na pokraji zhroucení. "Nenávidím tě! Opravdu tě nenávidím, Sebastiane Greenfielde!
Jeho tělo sebou při jejím výbuchu lehce škublo a na zlomek vteřiny ztratil pozornost. A v tu chvíli se dveře pod náporem Thomasova vzteku rozrazily.
Když vpadl dovnitř, zahlédl scénu před sebou a každý detail v něm roznítil prvotní vztek. Bez rozmýšlení uštědřil Sebastianovi ránu do obličeje a dočasně ho uzemnil. Thomas využil okamžiku, popadl Sebastiana za paži a táhl ho nahoru. "Sebastiane Greenfielde! Za tohle zaplatíš!
Nedokázal se přimět, aby se podíval na Miru, bál se, že je pozdě.
Uštědřil jí další ránu. Ignoroval techniku, při jejich střetu ho hnal čistý instinkt. Dva muži si vyměňovali údery, každý stejně impozantní, jeden byl známým hráčem na aldenské zábavní scéně, druhý byl vycházejícím firemním titánem.
Ani jeden z nich nedbal na důstojnost; boj byl surový a nerafinovaný. Thomas zatlačil Sebastiana dozadu, rvačka se přenesla z místnosti na chodbu a hrubá síla zastínila jakýkoli smysl pro čest.
"Sebastiane Greenfielde, vzpomínáte si, na čem jsme se dohodli? Harringtonovým se nesmí nic stát! Myslíš si, že můžeš jen tak porušit naši dohodu tak brzy po návratu?!
Sebastian se temně ušklíbl: "Co když to udělám? Opravdu sis myslel, že nechám lásku, aby mi znovu zaslepila úsudek? Víš, kdo jsem, Thomasi. Opravdu si myslíš, že po všech těch střetech v naší minulosti udělám stejné chyby?" "Ano," odvětil.
Jejich konfrontace zuřila dál, plná ozvěn hněvu a odhalených pravd, protože minulost vrhala dlouhé stíny na jejich současná rozhodnutí.

Zatímco slova Sebastiana Greenfielda visela ve vzduchu, jeho oči hořely prudkým karmínovým světlem. "Vrátil jsem se pro pomstu! Opravdu si myslíš, že po tom, co jsem byl podveden, budu ještě hýčkat toho, kdo mě zradil? Co dává matróně z Harrington Hall tu drzost, že si s každým takhle zahrává?"
Thomas Harrington cítil, jak v něm vzplál vlastní vztek a v jeho pohledu se objevil stejný rudý odstín. "Tak se podívejme, jestli máš na to, abys šla přes mé mrtvé tělo a pomstila se Harringtonovým!"
Thomas si ve své zuřivosti nevšiml tichého tónu Sebastiánova hlasu, který byl zabarvený jedem, ale záměrně zjemněný, jako by nechtěl, aby to zaslechly dívky v Domě poblíž.
Thomas si neuvědomil hlubší motivy skryté pod povrchem, vyrazil vpřed a rozmáchl se pěstí. Sebastian byl připraven a připravoval se na konfrontaci.
Právě když se jejich pěsti chystaly ke střetu, ozval se z dálky tichý, rozechvělý hlas. "Geoffrey... Geoffrey...
Oba muži ztuhli a otočili se ke zdroji hlasu.
Ve dveřích stála zarámovaná dívka se slzami na krajíčku, napůl schovaná za dveřmi, a drobnými prstíky svírala zárubeň. Rozhlížela se kolem, na Sebastiana se ani nepodívala, ale znovu zavolala na Thomase. "Geoffrey! Chci jít domů. Hlas se jí třásl, přerušovaný vzlyky, jak si utírala slzy.
Při pohledu na ni Thomase rozbolelo srdce neúprosnou bolestí. Šlehl kolem sebe, znovu naléhavě sevřel Sebastiana a jeho hlas nebezpečně ztichl. "Pro dnešek se v tom nebudu dál vrtat. Jen věz, že se stáhni. Jestli se ještě někdy pokusíš vnutit mé sestře, postarám se, abys toho litoval!" "Cože?" zeptal se.
V zápalu jejich střetu si všiml, že Sebastian sice vypadá rozcuchaně, ale neutrpěl žádné vážné zranění, což znamenalo, že se k němu Thomas dostal včas. Jinak by se situace vyhrotila.
Thomas, který chtěl sestru doprovodit domů, ukázal na Sebastiana prstem a dál ho doprovázel ke dveřím. Když se otočil, spočinul jeho pohled na sestře.
Mira Harringtonová stála u dveří, školní uniformu měla pomačkanou a z rámu jí viselo příliš velké tmavé sako.
Thomasův pohled se zastavil na blejzru. "Co se ti stalo se sukní?
Mira se zavrtěla a posmrkávajíc odpověděla: "Byla... byla roztržená.
Krev v něm vřela, několikrát se zhluboka nadechl a snažil se znovu ovládnout. Nakonec jí hodil své sako. "Obleč si to.
Když se otočil, aby ji chránil před zraky, napětí ve vzduchu zhoustlo, Sebastian mlčel.
Teprve když ticho znovu přerušil Miřin hlas. "Geoffrey! Už jsem připravená.
Thomas se otočil a viděl, že se mu zabalila do bundy. Vzal ji za ruku a beze slova ji vedl k východu.
Ale jen co udělali pár kroků, Sebastianův hlas prořízl vzduch a přetrvával s neodbytným chladem. "Harringtone, nenávidíš mě?
Nenávist?
Mira pocítila tíhu toho nabitého slova; na okamžik ji ochromilo a její prsty se pevně sevřely kolem Thomasovy ruky.
Neodpověděla, ale spěšně zašeptala: "Geoffrey, pojďme.
Thomas pevněji sevřel její ruku a jednou přikývl: "Jo, domů.
Sebastian však nehodlal nechat Miru jen tak odejít, jeho hlas byl ostrým ostřím proti tichu. "Ale nelituju toho, co jsem předtím udělal.
V koutcích úst se mu nahrnula krev a jeho oči se zabodly přímo do Miry. "Kdyby se Thomas neobjevil, když se objevil, byla bys teď moje.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi stíny a tajemstvími"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈