Kapitola 1
"Rychleji, trochu rychleji! Převlékni se do šatů a nezapomeň si upravit vlasy a nasadit závoj... Gwendolyn Amoryovou probudil chaotický hovor kolem ní. Když otevřela oči, její odraz v zrcadle odhalil krásnou, ale jemnou tvář. V zrcadle si připadala jako loutka, kterou manipuluje skupina vzrušených mladých žen, jež se nad ní rozčilují. Měla na sobě zářivě červené šaty, vlasy upravené do složitého drdolu a na hlavě honosný karmínový šátek. Tváře měla ozdobené make-upem, který jim dodával křiklavý a přehnaný vzhled. Všechny tyto znaky naznačovaly, že se chystá vstoupit do kaple jako nevěsta. Ale kde se to místo nacházelo? Nezemřela snad při autonehodě? Byla teď v posmrtném životě, donucena nějakým hrozivým božstvem stát se nevěstou ducha? "Jsme připraveni? Do místnosti vstoupila mladá žena v modrých šatech a nenuceně se vyptávala služebné. "Už je to skoro hotové," odpověděl někdo tiše. Zatímco Gwendolyn nechápavě zírala na svůj odraz v zrcadle, Serafína Amoryová se nesměle usmála. 'Gwen, za chvíli dorazí svatební průvod, tak se připravme k odchodu.' "Počkej chvilku! Když Gwendolyn viděla, že se k ní někdo blíží s červenou látkou, kterou si má přehodit přes hlavu, naléhavě zvýšila hlas a oči se jí podezíravě zúžily, když se zadívala na lidi v místnosti. "Kdo jste? Jaká svatba? Co tady všichni děláte? Služebnictvo se nenechalo vyvést z míry Gwendolyniným zmatkem a vrhlo pohled na Serafínu, čekající na pokyny. Serafína klidně vykročila vpřed a její výraz byl protkán posměchem. Tichým tónem, který slyšely jen ony dvě, řekla: "Gwendolyn, neztrácej dech. I když se budeš chovat jako blázen, nepomůže ti to. Svatba je domluvená a táta trvá na tom, že tě dnes musí odvést do Rowan Lynne, i kdyby tě tam měli táhnout. Než se Gwendolyn stačila ohradit, Serafína přikázala služebnictvu, aby jí zakrylo ústa hadrem. O deset minut později dorazil svatební průvod k velkému vchodu do Amory Manor. Dvě statné ženy středního věku pevně držely Gwendolyn, když kráčely po boku Serafiny směrem k průvodu. "Podívejte! To je ten chlap, kterého si Gwendolyn bere! Nevypadá špatně. "Co záleží na dobrém vzhledu? Je na mizině a bez známostí, bez vzdělání. Bydlí na Old Street, v té zchátralé čtvrti. Říká se, že má špatnou minulost a nemá nárok ani na vojenskou službu. Nakonec bude dělat podřadné práce za almužnu. Vdát se do té rodiny? Nemá šanci. "Ach, není divu, že se Gwendolyn tak nerada vdává... Elitní kruhy vždy vyzdvihovaly privilegované a pošlapávaly padlé. Gwendolyn, která se vždy chovala extravagantně a přitahovala závist svou nápadnou krásou, se nyní stala terčem šeptandy, protože se ocitla v nemilosti. Když slyšela posměšky kolem sebe a zahlédla staré ošuntělé kolo, které náš ženich tlačil, úsměv na Serafinině tváři se jen rozšířil. Kdo by si pomyslel, že kdysi obdivovaná slečna Amoryová z Riverdale není nic jiného než podvodnice, která ztratila veškerý svůj půvab? Teď byla vržena zpět do reality, nucena vdát se za chudého muže z nižší třídy. Gwendolyn, tvůj boj teprve začíná. Když si Serafína všimla zamračeného pohledu Edmunda Lynnea na Gwendolyn, která se stále svíjela a vzpírala, tiše promluvila: "Gwen teď jenom hází záchvat vzteku. Žádný strach, svatbu nemůžeme odkládat. Abychom předešli jakémukoli překvapení, necháme ji sedět v mém autě, zatímco vy všichni půjdete napřed. Můj řidič pojede za ní. Tmavé oči Edmunda Lynnea se zúžily, ale mlčel, když otáčel kolo. Serafína pokynula dvěma větším ženám, aby Gwendolyn nacpaly na zadní sedadlo jejího červeného luxusního vozu. Přihlížející debutantky dychtivě naskočily do svých vlastních vozidel a chtěly je následovat a být svědky Gwendolynina pádu. Když se za nimi zavřely dveře auta, Serafína odhrnula červený závoj, který Gwendolyn zakrýval obličej. "Gwendolyn, měla by ses chovat slušně. Pokud ne, někdo tě omráčí. Víš, jak dokážou být tvrdé - dost na to, aby ti vyrazily mozek z hlavy, a já ti nemůžu zaručit bezpečí.
Kapitola 2
Gwendolyn Amoryová se podívala ze strany na stranu na obě matrony, které ji obklopovaly, a pomalu přestala bojovat. Instinktivně vycítila, že nepřátelská žena před ní, Serafína Amoryová, je více než schopná takový plán uskutečnit. Když viděla, že Gwendolyn ustupuje, Serafína si vítězoslavně sundala kapesník z úst a po tváři se jí rozlil úsměv. 'Vím, že se na Edmunda Lynne díváš svrchu, ale táta vynaložil docela dost úsilí, aby si tě dobrovolně vzal. Jestli ho odmítneš, příště bys mohla skončit se starcem nebo s nějakým vysloužilým starým mládencem se skrytými neduhy... Serafína zlověstně dodala. Gwendolyn měla pocit, jako by do ní uhodil blesk, v hlavě jí hučelo, co ta jména znamenají - Gwendolyn Amoryová a Edmund Lynne. Nebyly to postavy z toho historického milostného románu, který četla, konkrétně jména kruté ženské antagonistky a jejího manžela? Najednou se jí v hlavě vzedmula vlna vzpomínek. Teprve po několika minutách konečně pochopila svou současnou situaci. Nějakým způsobem se přenesla do románu s názvem *Znovuzrození v osmdesátých letech: Hojnost lásky a manželství*. Bohužel se nestala hlavní hrdinkou, nýbrž stejně pojmenovanou, intrikánskou a očerňovanou druhou ženskou postavou. Ukázalo se, že její původní postava byla podvodnice a byla adoptována rodinou Amoryových. Když byla její pravá identita odhalena, tvrdošíjně lpěla na domě svých adoptivních rodičů a neustále se střetávala se skutečnou dcerou, hrdinkou příběhu. Poté, co promarnila lásku a laskavost svých adoptivních rodičů řadou hloupých činů, byla násilně provdána za Edmunda Lynnea, drsného muže z chudinské čtvrti. Po svatbě zůstala původní postava neklidná, opovrhovala svým nerafinovaným manželem pro jeho nedostatečné vzdělání a neustálou nepřítomnost, soustředěnou výhradně na práci. Během několika let se nedokázala vyrovnat s osamělostí, měla milostný poměr a byla přistižena při činu. Nakonec skončila sama, bez prostředků a mrtvá. Původní postava si nikdy neuvědomila, že její nevábný manžel si jen pár let po její smrti založil vlastní firmu a stal se uznávaným obchodním magnátem. Když si Gwendolyn utřídila tyto myšlenky, zhluboka se nadechla. Podívala se na Serafínu, která se očividně bavila jejím zmatkem, a s úsměvem řekla: "Máš několik správných připomínek. Navzdory chudobě je Edmund vysoký a pohledný, spolehlivý, uzemněný a ochotný tvrdě pracovat. Upřímně řečeno, myslím, že bych byla docela spokojená, kdybych si vzala někoho takového. Serafína Gwendolynina slova okamžitě odmítla, oči se jí zúžily skepticismem. "Gwendolyn, dej na mou radu: nepřipouštěj si žádné směšné nápady. Jestli se odvážíš utéct ze svatby, nechám tátu zrušit tvou městskou registraci. Měla bys vědět, že dostat venkovskou registrovanou domácnost zpátky do města je téměř nemožné, a i kdyby se ti to podařilo, skončíš jako občan druhé kategorie, který nemůže využívat výhod městského života. "Nemusíš se bát, já neuteču. Jsem bez peněz. Kam bych asi tak mohla jít?" Gwendolyn odpověděla plochým hlasem. To byla víc než pravda. Gwendolyn vyrostla jako bohatá dědička, nikam se nehodila s žádnými schopnostmi přežít, a bez jediného centu na kontě by tam venku jen těžko přežila sama. Na Serafinino znamení obě matrony uvolnily sevření Gwendolyn. Gwendolyn si něžně třela bolavá zápěstí a zvědavě se dívala z okna auta. Všude, kam se podívala - od zchátralých budov po opotřebované silnice a oblečení obyvatel -, bylo zřejmé, jak je tato doba ekonomicky zaostalá. Ačkoli byla zmatená z toho, že na sebe vzala identitu někoho jiného, nemohla popřít, že být naživu je pozitivní výsledek. S touto uklidňující myšlenkou se Gwendolyn rozhodla, že bude postupovat krok za krokem.
Kapitola 3
Luxusní vůz zastavil před zchátralou uličkou, sotva dost širokou na to, aby se v ní dalo manévrovat. Gwendolyn Amoryové, jejíž hlavu zakrýval karmínový závoj, pomáhaly dvě matrony vystoupit z vozu a opatrně se vydala do temného průchodu. Ulička byla nejen stísněná, ale nerovný povrch byl posetý uvolněnými cihlami a loužemi, které jí cákaly bláto na jemné boty. Gwendolyn, pocházející z prestižní rodiny, kde byla každá cesta dlážděna elegancí, se s takovým nepořádkem nikdy nesetkala. Obávala se, že bez podpory obou dam by nesčetněkrát klopýtla. Za ní si hlasitě stěžovaly další mladé dámy z vyšší společnosti a dramaticky se štípaly do nosu. 'Proboha, jak může někdo žít v takové špíně? Je to naprosto odporné, z toho zápachu bych zvracela! "Jen to vydržte, jsme tu přece jen jednou. Gwendolyn bude muset tohle místo nazývat domovem do konce života! Při této poznámce skupinou projelo zvláštní vzrušení, dokonce i zápach se teď zdál o něco méně nesnesitelný. Neurčitou dobu se plahočili vpřed, až se nakonec zastavili. Za ohlušujícího rachotu petard někdo poblíž zvedl Gwendolynin závoj. Když se jí rozjasnil zrak, zjistila, že hledí na vysokého muže v tmavomodrém obleku. Byl nápadně pohledný - jeho pleť byla teplá, opálená, s černým, zádumčivým obočím a pronikavýma tmavýma očima. Měl ostrý a rovný nos, který mu dodával autoritu, a jeho vyrýsované rysy ještě zvýrazňovala svalnatá postava. Zaplavila ji vlna nečekaného tepla a Gwendolyn ucítila, jak se jí do tváří nahrnula krev a srdce se jí nekontrolovaně rozbušilo. Nemohla si pomoct, ale napadlo ji, jak nepochopitelné je, že její postava - zdánlivě bezchybný muž jako Edmund Lynne - je svou nevěstou tak odsuzována. Jak si Gwendolyn prohlížela Edmunda Lynnea, on si zase prohlížel ji. Slyšel šuškandu o nechvalné pověsti své nové nevěsty a připravoval se na manželství, které připomínalo spíše obchod než svazek. K jeho překvapení to však nebyla žádná zloba. Byla nádherně éterická, s velkýma, třpytivýma očima, které jako by odrážely jeho vlastní obraz. Dokonce i obvykle vyrovnaný Edmund byl na okamžik zaskočen. 'River Thompsone, přestaň snít, už je skoro čas provést rituály,' připomněl mu jeho bratr Rowan Lynne. Edmund v rozpacích odvrátil pohled a beze slova Gwendolyn se otočil a vykročil ke vchodu. Gwendolyn zůstala stát jako omráčená, z myšlenek ji vytrhlo postrčení zezadu a klopýtla vpřed, aby udržela krok se svým novým manželem. "To je hrozné místo, tohle by nevydrželo ani moje služebnictvo! 'Možná bychom se měli Gwendolyn zeptat, jestli by neměla zájem stát se někdy jednou jednou z našich služebných?' "Těžko by toho byla schopná, moje rodina má na zaměstnance určité nároky. Potřebujeme někoho spolehlivého, ne někoho, kdo je líný a dramatický. Raději bych ji neměla ani jako bezplatnou chůvu. S každým vysloveným opovržením debutantky pocítila Serafína Amoryová nával radosti, ale podařilo se jí zachovat chladnou fasádu. "Když už jsme tady, pojďme dovnitř na obřad. Mohli bychom si užít trochu toho štěstí,' navrhla Serafína. Ostatní dámy jí ochotně vyhověly, protože přišly jen proto, aby byly svědky Gwendolynina neštěstí. Překročily starý práh, který jim sahal sotva po kolena, a vstoupily na malý dvůr. Uprostřed dvorku stál čtvercový stůl ozdobený jasnými svícemi, sladkostmi a deskami předků - jedinými zástupci Edmundových zesnulých rodičů, protože neměl žádné jiné blízké příbuzné, kteří by tuto roli plnili. 'Proveďte oběti nebesům, uctěte rodiče a výměnu slibů,' instruoval obřadník. Gwendolyn ho sledovala, omámená celým procesem, a měla pocit, že proplouvá snem. Nikdy nezažila lásku, natož manželství, a přesto tu byla - uvězněná v tomto víru. "Obřad dokončen, novomanželé nyní připíjejí hostům! Na znamení Gwendolyn našla keramickou misku naplněnou voňavým vínem, kterou jí vtiskli do rukou. Když se zahleděla do třpytivé tekutiny, hlavu jí zaplavily myšlenky, ale než stačila o čemkoli uvažovat, přerušila její soustředění hlasitá rána, která odvedla její pozornost jinam.
Kapitola 4
Gwendolyn Amoryová nevěřícně sklopila zrak a spatřila oslnivý zlatý náramek, který se třpytil ve slunečním světle a byl zdobený zářivě rudými rubíny. "To je ale krásný den, " pomyslela si a na okamžik byla fascinována leskem náramku. "Ten musí stát celé jmění!" "Páni, zlatý náramek takové velikosti? Ten musí stát nejméně dva nebo tři tisíce dolarů!" vykřikl jeden z hostů. "Víc než to," přidal se další a ukázal na třpytivé drahokamy. "Vzhledem k těm rubínům bych řekl, že má cenu nejméně čtyř nebo pěti tisíc." Hosté v malé zahradě hromadně zalapali po dechu a nevěřícně vytřeštili oči. Ve světě, kde průměrný člověk vydělával jen pár set dolarů měsíčně, by bylo potřeba téměř desetiletí škudlení a šetření, jen aby si člověk mohl dovolit něco takového. Najednou jedna z mladých dam se vzrušením zvýšila hlas a vykřikla: "Počkejte! Ten náramek vypadá úplně stejně jako ten, který lady Elspeth ztratila minulý týden!" "Naprosto! Ten byl její!" potvrdila rychle další mladá dáma. "Vzpomínám si, jak o něm mluvila." "Kdo že je lady Elspeth?" zeptal se někdo. "To je ta nová dáma ve městě," vysvětlil další. "Pochází ze zámoří, slyšel jsem, že její rodina vede docela velký obchod s dovozem a vývozem." "Aha, to dává smysl! Proto jsme o ní předtím neslyšeli." "Ale co tady dělá, když patřila lady Elspeth?" podivil se někdo nahlas. Jedna mladá dáma ukázala přímo na Gwendolyn. "Viděla jsem, jak to z Gwendolyn spadlo!" "To je pravda!" zeptala se. "Jo, taky jsem to viděla!" přidala se další. "Jak mohl náramek lady Elspeth skončit u Gwendolyn?" "Musíme se vůbec ptát? Musela ho ukrást!" Než Gwendolyn stačila něco říct, zaplavila ji vlna obvinění. Serafína Amoryová stála na okraji shromáždění a pod maskou předstíraného překvapení jen stěží skrývala úšklebek. Vychutnávala si tu scénu a vychutnávala si nepřátelské pohledy vrhané Gwendolyniným směrem, když se na ni soustředila pozornost. Gwendolyn si uvědomila, že je to zjevně léčka. Serafína to zinscenovala, aby ještě víc pošpinila její pověst. Pokud se jí dnes nepodaří očistit své jméno, odejde z této svatby se stigmatem zlodějky a její pověst bude v troskách po celém Riverdale. Dál bude snášet hanbu a opovržení všech kolem sebe. Ale Gwendolyn nebyla blázen, nebyla naivní holka, za jakou ji vydávali. Na pohledy přihlížejících reagovala s chladným vzdorem. "Tohle je společnost, která se řídí zákonem, ne pomluvami. Pokud nemáte důkazy, doporučuji vám mlčet - pokud nechcete, abych vás žalovala za pomluvu. Ráda bych vás všechny viděla za mřížemi." Ve skupině se rozhostilo ticho, mladé dámy na okamžik umlkla její prudká sebejistota. Serafína však nemohla nechat Gwendolyn tak snadno uniknout. "Gwendolyn, jestli potřebuješ peníze, prostě to řekni rodičům. Nebo pokud je situace napjatá, jsem ochotná ti půjčit nějaké peníze na útratu. Proč bys dělala něco tak hloupého?" Poté, co byla svědkem Serafinina malicherného divadélka, nemohla si Gwendolyn pomoci a vyloudila ze sebe smích. "O čem to mluvíš? Vždyť jsem vůbec nic neudělala." Serafina se zatvářila vážně, pohlédla na posluchače a tvářila se přehnaně starostlivě. "O náramku si promluvíme později, ano? Tady na to není místo. Nechceš si přece před všemi těmi lidmi zkazit pověst." Gwendolyn se málem udusila smíchy, připadalo jí absurdní, že by se v tuhle chvíli vůbec měla starat o svou takzvanou pověst.
Kapitola 5
"Náramek si zatím nechám. Po svatbě ho můžeme vrátit lady Elspeth a upřímně se jí omluvit. Ona je docela chápavá; když přiznáš svou chybu a projevíš opravdovou lítost, pravděpodobně ti odpustí. Serafína Amoryová se sehnula, aby náramek sebrala z podlahy. Těsně předtím, než ho Serafína stačila uchopit, Gwendolyn Amoryová zlatý náramek popadla a obdivovala ho ve slunečním světle, čímž přihlížejícím poskytla pohled na úchvatnou manžetu. Náramek byl tlustý jako jídelní hůlka, dokonale propracovaný a zdobený několika rubíny holubí krve velikosti hrášku. Poté, co se Gwendolyn pokochala pohledem na náramek, obrátila se ke skupince mladých dam, které upozornila na jeho původ. "Všechny jste viděly, jak ze mě spadl, že? "Ano, viděla jsem ho jasně. "Já také! Když se kolem ní ozývaly jejich souhlasné odpovědi, Gwendolyn se spokojeně usmála. "Pak si tento náramek přivlastňuji. Žádné námitky, že? Koneckonců, peníze dělají lidi chamtivé; kdo ví, jestli se později neobjeví někdo, kdo si ho bude nárokovat? Skupinu obklopilo ticho, jak si vyměňovali zmatené pohledy. Že by byla mladá Amory opravdu tak naivní? Místo aby se distancovala od obvinění z krádeže, drze se hlásila o ztracený předmět. Zatímco se hosté bavili rozvíjejícím se dramatem, ženich Rowan Lynne se nepohodlně pohyboval a nedokázal sedět v klidu. Svatba byla těsně před dokončením. Jak mohl takový skandál vypuknout právě teď? Jeho švagrová se jistě musela naučit slušnému chování; kdo ví, kolik pomluv a pohrdání od sousedů teď Lynneovi čekají, když je pod drobnohledem veřejnosti? Ačkoli byl Rowan nejstarším bratrem, zásadní rozhodnutí v rodině vždy činil jeho mladší bratr Edmund Lynne. Nenápadně Edmunda zatahal za rukáv a přiměl ho, aby vymyslel rychlé řešení, jak tuto situaci urovnat, a doufal, že svatba proběhne bez dalších incidentů. Edmund však bratrově nevyslovené prosbě nevěnoval pozornost, jeho tmavé oči se upíraly na nevěstu stojící jen dva kroky od něj. Ačkoli někteří označovali nemanželskou dědičku rodiny Amoryů za naivní a problematickou, pro něj žena před ním vyzařovala pozoruhodný klid a moudrost, což ji označovalo za jedinečnou. Byl zvědavý, jak se s tímto dilematem vypořádá. Serafína se snažila zadržet smích při Gwendolině troufalé žádosti o vlastnictví náramku. Bylo komické, že si Gwendolyn už teď připravuje katastrofu, aniž by Serafína musela hnout prstem. "Gwen, opravdu si myslíš, že ten náramek je tvůj? Serafína se zvednutým obočím naléhala. Gwendolyn předstírala, že si čistí uši, a její krásné oříškové oči se přetvařovaly. "Vypadáš mladě - kolem třiceti - ale tvůj sluch se zdá být příšerný! Serafinin výraz okamžitě potemněl. Byla stejně stará jako Gwendolyn, nedávno jí bylo osmnáct; jak by ji někdo mohl srovnávat s třicátnicí? Opravdu vypadala tak sešle? Kdyby Gwendolyn znala Serafininy myšlenky, mohla by protestovat nevinně a pouze konstatovat fakta. Možná, že vyrůstání na venkově zanechalo své stopy; Serafinina pleť byla mírně povadlá a nerovná a její obličej vypadal poněkud pohuble, což se spojilo s vyzrálejším účesem a oblečením, které ji činilo starší. Gwendolynina poznámka, ačkoli byla ostrá, nebyla nijak přehnaná. S podrážděním, které v ní vřelo, předstírala Serafína ublíženost. "Gwen, právě jsi prohlásila, že ten náramek je tvůj. Gwendolyn sebevědomě přikývla. 'Ano, řekla jsem, že náramek je můj; to neznamená, že jsem ho ukradla.' "Ale ten náramek očividně patří lady Elspeth! Serafína vykřikla. "Právě před půl měsícem ho měla na sobě na hostině, které jsme se obě zúčastnily. Než ta událost skončila, náramek lady Elspeth se ztratil. To může dosvědčit spousta lidí. Mladé dámy, na které Serafína odkazovala, souhlasně přikývly a vytřeštily oči. Gwendolyn si Serafinu prohlížela s nově nabytou zvědavostí. "Říkáš, že ten náramek patří lady Elspeth. Jaký máš důkaz? "Náramek je vykládaný šesti diamantovými rubíny a uvnitř manžety je starobylým písmem vyryto příjmení lady Elspeth. Gwendolyn vyslovila ostrou pochvalu a jen stěží skrývala obdiv. "Vypadá to, že sis dala záležet.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Závoj tajemství a lží"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️