Kapitola 1
Dálnicí se ozývalo kvílení větru a řev motoru, které se střídaly s drásavými zvuky narážejících kovů - znepokojující kakofonie. "Stala se nehoda... Obvykle stabilní nákladní vůz byl nucen náhle zastavit, jeho těžký náklad se otřásl a zastavil se na dálnici. Edward Blackwood, ležící za volantem, se prudkým nárazem probudil a bezděky zamrkal, když zaregistroval, že jeho otec a starší bratr zepředu poplašeně lapají po dechu. "Tati..." zamumlal a zmateně si protřel oči, když volal. "Edwarde, zůstaň uvnitř. Lord Reginald Blackwood jemně zareagoval ze sedadla spolujezdce, spěšně si obul boty, pevně si omotal tmavý kabát a vyskočil ven, aby zhodnotil situaci. "Brácho... Edward se obrátil na svého staršího bratra Thomase Blackwooda, který stále seděl na místě řidiče. "Co se stalo? "Nic vážného, jenom nějaká bouračka vepředu. Thomas vypnul zapalování a zatáhl ruční brzdu. Popadl ze zadní sedačky kabát a naklonil se k Edwardovi s pobídkou: "Zůstaň na místě, já to zkontroluju. S tím vyskočil z auta. Edward si protřel stále ještě žabí oči, oblékl si kabát a kalhoty a pečlivě si zapnul knoflíky. Byl zvyklý poslouchat otcovy a bratrovy příkazy; kdyby mu řekli, aby zůstal v autě, poslechl by. "Prásk... Prásk..." Jen o pár minut později náhle rozčísl vzduch prudký výbuch a tlaková vlna rozčísla okna náklaďáku. Edward se polekal, vrhl se k čelnímu sklu a s vytřeštěnýma očima zíral na vysoké plameny, které v dálce stoupaly po výbuchu. Jakmile si to uvědomil, vyškrábal se na boty, trhl dveřmi náklaďáku, pevně je sevřel a nemotorně slezl dolů. Lehce mrholilo, země byla kluzká a studená, každý nádech byl naplněn kousavým chladem, který ho rozechvíval po celém těle. S námahou za sebou zatlačil dveře náklaďáku a otočil se, aby se rozběhl k místu výbuchu. Míjel dvě zdemolovaná auta a před očima se mu odehrávaly děsivé scény. Nákladní vůz ležel převrácený, jeho náklad byl rozházený po zemi, zatímco dvě menší auta byla přimáčknutá pod ním, jejich pneumatiky byly obnažené. Dalších šest aut narazilo do zadní části náklaďáku a jedno hořelo a chrlilo tmavý dým - pravděpodobně to, které právě explodovalo. Edward ztuhl a v hlavě se mu nevěřícně točila zkáza, kterou měl před sebou. "Rychle! Musíme vytáhnout lidi z vraku... Ozval se naléhavý výkřik, když se kolemjdoucí vynořili ze zdemolovaných vozidel, a mladí a zdatní lidé se vrhli vpřed, připraveni pomoci těm, kteří uvízli uvnitř. Edward pocítil příliv odhodlání a přidal se k davu. "Hej, kluku! Co to děláš? "Ustup, chlapče! Jenom překážíš... Když viděli, jak se malý chlapec řítí vpřed, ostatní ho rychle okřikli, aby ho zastavili. Ale Edward se sklopenou hlavou pokračoval dál. Když běžel podél silnice, náhle se zastavil při pohledu na zkrvavenou ruku natahující se skrz rozbité okno auta. Ta ruka slabě visela, chytala se kliky a s každým pokusem jako by ztrácela sílu... Edward zalapal po dechu a téměř mechanicky zvedl pohled, aby se podíval skrz ztemnělé sklo. Rozeznal jen neurčitý tvar oděný do mechově zelené barvy.
Kapitola 2
Tichý hlas z auta Edwarda Blackwooda vyděsil natolik, že málem vyskočil z kůže. Nervózně polkl a jeho drobné ruce se třásly, když sahal po klice dveří. Nechtěla se pohnout. Znovu za ně škubl a napnul všechny síly, ale zůstaly zavřené. "Můžeš najít někoho... kdo mi pomůže? '...Dobře...' Horlivě přikývl, otočil se na patě a dal se do běhu, ale ve spěchu se s někým srazil. "Rychle! V tom autě někdo je...' vykřikl a bez rozmýšlení zatahal cizince za košili. Táhl cizince k autu a sotva vzhlédl, uvědomil si, že se nad ním muž tyčí. Edward právě začal chodit na základní školu a jeho omezená slovní zásoba mu ztěžovala přesný popis muže. Po letech se nakonec ustálil na dvou vhodných slovech: drsný a nápadný. "Podívej se na tu zatracenou ruku! Edward zatahal muže za košili: "Pane, musíte mu pomoct... Muž se naklonil blíž k oknu auta a zhodnotil situaci uvnitř. Pokynul Edwardovi, aby ustoupil: "Zůstaň na místě. Edward mu vyhověl a ustoupil o několik kroků. Sledoval, jak muž ohnul loket a rychlým úderem rozbil okno, pak obratně trhl dveřmi. Edward v úžasu zamrkal a široké oči mu jiskřily obdivem. Ten chlap byl úžasný! Právě když udělal krok blíž, uslyšel, jak se muž ptá uvězněné osoby uvnitř: "Můžeš se pohnout?". Nastala krátká pauza, než muž nabral zraněného do svých silných paží. Když viděl, jak vysoký muž svírá zakrvácenou postavu, Edward rychle ustoupil stranou, aby ho nechal projít. Muž položil zraněného na bezpečné místo za autem a spěchal zpět k Edwardovi. Jemně Edwarda prohrábl ve vlasech a řekl: "Chlapče, dávej pozor na támhletoho chlapa. "Mám to! Edward horlivě přikývl a vrhl se ke zraněnému muži ležícímu na zemi. Jakmile došel ke zkrvavené postavě, vzduch za ním otřásl náhlý výbuch, který vyslal silnou tlakovou vlnu, jež ho srazila z nohou do bláta. Vyškrábal se na kolena a na rtech mu ulpěla hlína. Přimhouřil oči a v chaosu se otočil, aby spatřil, jak na obloze vybuchuje mohutná ohnivá koule a táhne se za ní hustý černý dým. "Pane...! Vysoký muž se zapotácel, nohy mu klopýtaly, jak se snažil udržet na nohou. Udělal ještě dva mučivé kroky, než se zhroutil na jedno koleno a jeho tělo se sesunulo k zemi. "Šéfe...! Za jeho zády propuklo pandemonium, vzduch naplnily spěšné kroky a zběsilé výkřiky. Edward se vypotácel na nohy a uprostřed chaosu se hnal vpřed. Než dorazil, vysokého muže už chytila jeho posádka, zatímco zraněného muže položila na trávu. "Šéfe! Šéfe! Jste v pořádku? Muž zvedl třesoucí se ruku a jeho jasnost se vytratila. Zavrtěl hlavou a otevřel ústa, aby promluvil, ale slova z něj vyšla chraptivě a namáhavě, přesto nápadně jasně: "...stejný protokol. "Šéfe...! Než to stačil doříct, muž ho přerušil frustrovaným výkřikem. "Přestaňte s těmi nesmysly! Edward stál jako přimražený a srdce mu bušilo, jak se na to díval, ochromený, chtěl pomoci, ale nevěděl jak. Jeho oči zachytily proud krve, který stékal muži po krku z rány na zátylku. Cítil, jak se mu z tváře vytrácí barva, ruce se mu třásly, když vykoktal: "Krvácíš... Muži se podařilo usmát, v koutcích úst se mu stále kroutilo teplo, i když se jeho kolosální postava zhroutila na zem. "Pane...! "Pane! Prosím! Edwardova malá tvář strašidelně zbledla, zářivé barvy jeho mladého života byly ostré na pozadí rudých cákanců mužových těl, které vystihovaly jeho hrůzu. Toho roku bylo Edwardu Blackwoodovi devět let a poprvé se stal svědkem brutální reality lidského násilí. Toho roku bylo siru Canisi Greyovi pětadvacet let, byl sám a neměl nikoho jiného, na koho by se mohl spolehnout, než sám sebe.
Kapitola 3
"Tati, kup mi to samé, co jsi koupil mému bratrovi. Tohle se mi vážně nechce,' opřel se štíhlý mladík o zářivě bílou zeď, jednu ruku zastrčenou hluboko do kapsy kalhot, zatímco v druhé držel mobil, nohou nepřítomně poklepával o podlahu a jeho tón byl naprosto poraženecký. 'Co jiného bys čekal, že uděláš? Máš v plánu být prodavačkou navždy? Prodávat spotřebiče do konce života? Jak dlouho se budeš takhle flákat? Je ti šestadvacet a pořád nemáš pořádnou práci. Budeš se jen tak ploužit životem? Hlas na druhém konci hřměl a zněl mu v uších zjevnou frustrací. Mladík si mírně odtáhl telefon od ucha a snažil se zachránit svůj slabý sluch; nehodlal v tak mladém věku nosit naslouchátka. 'Být prodavačem, který prodává spotřebiče, je slušná práce, ne? Člověk nikdy neví, třeba jednou sám skončím jako šéf! Neříkal snad stařík Alaric, že v zaměstnáních není žádná hierarchie, jen různé role, které v životě hrajeme? Snažil se odlehčit náladu hravým úsměvem. "Se svým líným přístupem si myslíš, že můžeš být šéfem? Není to tak jednoduché, víš? "No tak, tati! Náš šéf byl dřív jen polní dělník - podívej se na něj teď, jak vede úspěšnou firmu. Jasně, moje vzdělání není nejlepší, ale rozhodně je lepší než máchat motykou! "Sklapni! Neurážej polní dělníky! Otec se i přes podráždění uchechtl: "Co bys bez nich jedl? Tvůj otec byl také polní dělník! "Jo, jo. Máš pravdu, tati. Zemědělci jsou nejlepší. "Dobře, tak dost. Řekni mi, co se doopravdy děje. Tvoje máma si dělá starosti, že se neusadíš. Šílí z toho. 'Prostě nemá co na práci,' mladík vykulil oči. 'Měl bys začít přemýšlet o tom, že si najdeš partnerku.' "Tati, je mi teprve šestadvacet... Nevinně se otřel o tvář. "Jak to můžeš říct? Tvůj bratr už má děti, o které se musí starat! A ty jsi tady a v šestadvaceti nám pořád děláš naschvály. Otcova slova zažehla další kolo nadávek. "Proč spěcháš do manželství tak brzy? Podívej se, kolik problémů tobě a mámě za ta léta způsobily,' řekl vážně. Tato poznámka nechala otce na okamžik bez slov. 'Tati, když se svatbou ještě pár let počkám, je to jen proto, abych tobě a mámě ušetřil další starosti. Kdybych se do toho vrhl jako můj bratr, tak byste se s mámou zbláznili zoufalstvím,' zasmál se mladík. 'Myslíš si, že jsi tak chytrý.' "Mladý pane Edwarde. Když mladík uslyšel zevnitř obchodu své jméno, napřímil se. 'Tati, musím jít. Nemůžu si dál povídat. Navštívím tebe a mámu o přestávce. Ahoj! S lusknutím zavěsil telefon, strčil si ho do kapsy, otevřel dveře a vešel do obchodu. "Teto Mabel, volala jsi mi?" Narovnal si černý oblek a spěchal do svého oddělení. "Rychle! Je tam nějaký velký chlap, který si prohlíží ledničky. Vypadá zámožně, tak ho běžte vřele přivítat,' ukázala směrem k jeho rajónu žena středního věku, která pomáhala řídit obchod. 'Mám teď na krku příliš mnoho zákazníků.' "Jistě, díky, teto Mabel. "Nemluv o tom, jen si pospěš! "Dobře, jdu přivést zákazníky... Mladík velkolepě pokynul směrem k prodejní ploše a vyrazil. Při vstupu do obchodu si všiml pozoruhodně velkého muže, který se potuloval kolem; vypadal jako hlavní kandidát na prodej. Mladík se usmál; už si dokázal představit, jakou pěknou prémii si tento měsíc vydělá. O dvě hodiny později, poté co úspěšně vyvedl statného zákazníka z obchodu, byl stále rozjařený, když náhle jeho radost narušil zběsilý telefonát. Poté, co se pod hvězdnou oblohou prohnal přes půl města, dorazil v devět hodin večer konečně domů.
Kapitola 4
Edward Blackwood zašátral v kapse, vytáhl klíč a otočil jím v zámku. Dveře se s rozhodným cvaknutím prudce otřásly a pak se rozletěly. Uchopil kliku a ucítil, jak mu dlaní projelo napětí. Zamračil se, vytáhl klíč a odsunul dveře dokořán. Vchod odhalil scénu naprostého chaosu. Jakmile Edward vstoupil dovnitř, přivítal ho zuřivý křik jeho nejstaršího bratra Alberta. Z jeho hlasu kapala směs vzteku a potlačované frustrace. "Tati... waah... Jeho mladá neteř vykřikla a hlas se jí třásl strachem. "Dost! Copak jsi nezpůsobil dost hluku? Chceš rušit celou budovu? Hlas lady Agnes se mísil se vzlyky, její hněv byl sotva zvládnutelný. Edward se zamračil, když se odvážil jít dál do nepořádku v obývacím pokoji. Přítomnost jeho příchodu chaos pomalu zastavila. Pohyboval se vpřed a šlápl na střep rozbitého šálku, obklopený nožem na ovoce, rozházenými polštáři a převrácenou židlí. Beze slova se sehnul, aby zvedl polštáře a nůž, a při tom narovnal židli. Lady Agnes zmlkla a jenom posmrkávala, když držela vzlykající dceru. Albert stál u okna, zatímco sestra Margaret se zdržovala u jídelny a vypadala zmateně a ztraceně. Jejich otec nebyl nikde k nalezení. Edward několika jednoduchými pohyby narovnal konferenční stolek a postavil na něj několik šálků s čajem. "Mami, kde je táta? 'Ve svém pokoji,' odpověděla lady Agnes a utřela si slzy. Došel k ložnici rodičů a než vstoupil, jemně zaklepal. Tam se lord Reginald Blackwood skláněl k posteli, kouřil a tvář měl bledou úzkostí - zjevně byl otřesen probíhajícím zmatkem. "Tati. "Proč ses vrátil? Proč se zaplétáš do téhle šlamastyky? Lord Thomas Blackwood se zamračil na svého nejmladšího syna a jeho výraz byl plný nesouhlasu. 'Jestli nezasáhnu, budou se zítra navzájem odvážet do nemocnice s noži,' zažertoval lehce Edward. 'Dobře, to jim dá lekci. O jeden problém méně,' zabručel lord Thomas skrz zaťaté zuby. Edward zvedl obočí. "No tak, to není tvůj styl, staříku. "Myslím to vážně! O jeden problém méně znamená méně hluku. Edward vykulil oči. "Jasně, o jeden problém míň, ale pořád to pro tebe znamená víc bolesti hlavy. Ty účty za nemocnici se samy nezaplatí. Lord Thomas se nad synovou neomaleností krátce zasmál; tenhle kluk vždycky uměl odlehčit náladu. "Dobrá, rozesmál jsi mě. Vstaň, podíváme se na ten chaos. "Jaký chaos? Lord Thomas se zmateně zeptal. 'Vylez ven a já ti to ukážu,' přemlouval Edward, strhl otce z postele a vedl ho do obývacího pokoje. Když lord Thomas spatřil nepořádek v kdysi úctyhodném salonu, z tváře mu vyprchala barva.
Kapitola 5
Edward Blackwood zabušil na dveře pokoje svého bratra a švagrové. "Sestra Margaret." Chvíli čekal, ale nikdo neodpověděl. Zaklepal znovu, tentokrát o něco silněji. "Sestro Margaret, můžete na chvíli ven?" Po několika minutách se dveře se skřípěním otevřely a ukázaly rozcuchanou a unavenou Lily Brightwoodovou. Jakmile se rodina shromáždila v obývacím pokoji, Edward Blackwood pokynul svému staršímu bratrovi Thomasi Blackwoodovi, aby se posadil na pohovku. Sestra Margaret stála opodál a s prázdným výrazem se k nim odmítala připojit. "Otče, bratře, sestro Margaret, " začal Edward a posadil se před rodinu ke stolku. "Dnes, když jsou všichni tady, potřebuji probrat něco, o čem si myslím, že by se už nemělo odkládat. Je lepší to řešit přímo, než si vybírat příhodnější dobu." Nadechl se, pohlédl na svého otce, lorda Reginalda Blackwooda, a pokračoval: "Bratr a sestra Margaret jsou manželé už několik let. Mně je letos šestadvacet a je nejvyšší čas, abych o manželství začal přemýšlet i já. Žít všichni spolu je čím dál nepraktičtější." "Třetí synu Henry, ty..." Tón lorda Reginalda Blackwooda se změnil, jakmile pochopil, co tím jeho syn myslí, jeho výraz se rychle změnil. "Třetí synu Henry, ty chceš rozdělit domácnost?" Lady Agnes Blackwoodová byla překvapená. Nedokázala pochopit, proč s tím její nejmladší syn tak náhle přišel. Atmosféra se rychle změnila, když si Thomas a Lily vyměnili pohledy a jejich výrazy v reakci na Edwardovo prohlášení potemněly. "Třetí syn Henry..." Thomas na svého mladšího bratra šokovaně a zmateně hleděl. Tak náhlou nabídku k sňatku nečekal. Lily mezitím při zmínce o rozdělení rodiny sevřela čelist a vrhla ostražitý pohled na Edwarda sedícího naproti přes konferenční stolek. "K tomuhle nakonec muselo dojít," pokrčil rameny Edward a zachoval klidné chování. "Jsem pořád tady, živý a zdravý!" Hlas lorda Reginalda Blackwooda zahřměl, když rozčileně vystřelil ze židle. "Otče, je úplně normální, že si bratři nakonec rozdělí rod, " odpověděl Edward a jeho tón byl pevný. "Ty..." Lord Reginald ukázal na svého syna, třásl se vzteky a pak popadl ze stolu šálek čaje a mrštil jím po Edwardovi. Edward, zaskočený, nedokázal projektilu včas uhnout a šálek ho zasáhl přímo. Tekutina se rozstříkla všude kolem a okamžitě ho zmáčela, když se šálek roztříštil o podlahu a čajové lístky se rozsypaly kolem něj. Edward pohledem na podlahu setřel zbytky čajových lístků, které na něm ulpěly, a na rtech mu hrál úsměv. "Otče, pořád jsem tvůj syn. Nezlobíš se, že jsem dostal takovou ránu?" "Ano," řekl. Ten šálek ho málem trefil do hlavy; kdyby ho skutečně zasáhl, mohl mu zanechat ošklivou modřinu. "Chceš, abych se tě zbavil? Považoval bych za chybu, kdybych tě nikdy neměl za syna," zařval lord Reginald. "Asi bychom měli zvážit, jestli matka s tímhle plánem souhlasí. Nemůžeš rozhodovat sám, " prohlásil Edward a stál si pevně za svým. Byl výtvorem obou rodičů a jeho otec nad ním neměl žádnou jednostrannou autoritu. "Chceš odejít, tak mi řekni, jak si chceš rozdělit domácnost!" Lord Reginald byl jako zapálená rozbuška, jeho hněv hrozil každou chvíli vybuchnout a nedal se uklidnit. Edward se posadil, vytáhl z brašny spořitelní knížku a položil ji na stůl. "Otče, je v ní padesát tisíc dolarů. Všechno, co máme, je výsledkem tvé a bratrovy tvrdé práce za všechny ty roky. Já jsem do domácnosti nepřispíval, nedovolím si nárokovat si nic z těchto těžce vydělaných peněz." Edward se lehce usmál. "Máme dva domy. Já bych se spokojil s tím menším. Ty a matka si můžete nechat peníze jako projev dobré vůle od syna, a těch zbývajících třicet tisíc? Budu to považovat za dluh. Dáš mi směnku, že ti to dlužím - ode mě žádný podpis. Nechci, abych se kvůli těm penězům trápil ještě dřív, než si najdu ženu." Jeho rodina ztichla a šokovaně na něj zírala. "Ty..." "Třetí syn Henry." "Třetí syn Henry..." Thomasův pohled zamrzl na Edwardovi. Snažil se pochopit sourozencovo postavení. Lily upřela bdělý pohled na spořitelní knížku a rty se jí sevřely, i když její výraz mírně změkl. "Otče, ty a matka si můžete vybrat, kde chcete zůstat, zda se mnou, nebo s mým bratrem. Záleží to jen na vás, " naznačil Edward s úmyslem, aby obě strany byly spokojené. Koneckonců skutečným problémem byli jeho rodiče v rozdělené rodině. Thomas mlčel, seděl a nevěděl, jak má reagovat, nebo jestli má vůbec něco říkat. "Tak to je vyřešeno. Odcházím. Dnes večer musím dole v obchodě vyřídit inventuru - jestli nevyrazím, přijdu pozdě." S tím Edward vstal a přehodil si přes rameno brašnu. "Bratře, sestro Margaret, pamatujte, že manželství je o partnerství. Pokud dojde ke konfliktům, promluvte si o tom. I ty nejlepší vztahy se mohou kvůli hněvu napnout. Soustřeďte se na dítě; dejte mu příklad řešení." Thomas, zhroucený do pohovky, si zapálil cigaretu a protřel si unavenou tvář. Právě se vrátil z dlouhého zátahu, stále vypadal rozcuchaně a unaveněji, než by odpovídalo jeho letům. Po krátkém rozloučení s rodiči vzal Edward za kliku a vyšel ven, aniž by se ohlédl. Jakmile vyšel ven, poplácal se po kapsách a nahmatal tenkou krabičku cigaret. Nahlédl dovnitř a zjistil, že mu zbývá půl krabičky, celá rozdrcená. Vylovil cigaretu, vsunul si ji mezi rty a zašátral po zapalovači, až ji konečně mohl zapálit. S nádechem, při němž se zhluboka nadechl nikotinu, konečně vydechl a unikla mu úleva. Šlapal na kole, odhodil nedopalek na zem, uhasil ho pod botou a odjel do dálky.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dálnice poslední šance"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️