Skrytá jména v deníku

Chapter One

As night fell, the cold moon hung high in the sky. The bright moonlight fell on the ancient castle on the edge of the city, casting a mysterious silver veil around it. Emily stood on the balcony, looking at the forest in the distance, and felt a chill rising from the bottom of her heart. Since moving to this castle, her life has become bizarre and mysterious.
The cold wind in October swept across her bare shoulders, bringing a shudder. Emily subconsciously wrapped her woolen shawl tightly around her, but she couldn't feel any warmth. This castle seems to be always cold, just like its mysterious owner Lucas Black, exuding an inaccessible atmosphere.
"Miss Emily," suddenly, a low voice sounded behind her, "You'll catch a cold if you're still outside so late."
She turned around and saw Lucas standing at the balcony door. The moonlight outlined his tall figure. He was wearing a dark silk shirt, and the collar vaguely revealed his strong chest. The amber eyes flickered strangely in the darkness, as if they could see through her soul.
"Mr. Black," Emily whispered, trying to hide the trembling in her voice, "I'm just admiring the moonlight."
Lucas took a step forward, but suddenly stopped. Emily noticed that his body stiffened instantly, and his nostrils fluttered slightly, as if he was sniffing something. His expression became solemn, and a glimmer of wildness flashed in his eyes, but was quickly suppressed.
"Please go in," his voice was hoarser than usual, "It's not safe here."
Just then, a cold night breeze swept across the balcony, bringing a faint smell of rust. Emily saw that Lucas's fingers were almost pinched into the stone railing, and his knuckles were white. She couldn't help but take a step back, her heartbeat accelerated.
"I thought this castle was the safest place," she whispered, "after all, you are here."
Lucas let out an almost inaudible growl, "Some danger, Miss Emily, is much closer than you think." His eyes looked unusually sharp in the moonlight, "especially on a full moon night."
Suddenly, a wolf howl came from the distant forest, shrill and long. Emily was surprised to find that Lucas' pupils shrank in an instant and turned into vertical pupils like a beast, but the fleeting change made her wonder if it was just an illusion caused by the moonlight.
Just then, a cold breath passed by her from behind, accompanied by a chuckle. Emily turned around and saw only a dark shadow flashing in the corner of the balcony. When she looked back again, Lucas had come to her side, with a hand gently on her shoulder.
"I'll take you back to your room," he said, with an unquestionable commanding tone in his voice. Emily noticed that his palms were surprisingly hot, in sharp contrast to the chill of the castle.
Walking in the dark corridor of the castle, Emily could feel Lucas' presence, he walked behind her like a silent guardian. Moonlight poured in through the Gothic stained glass windows, casting mottled shadows on the floor.
"Good night, Miss Emily," Lucas whispered in front of her door, "Remember, no matter what sound you hear, don't leave the room tonight."
"Why?" Emily asked subconsciously.
Lucas was silent for a moment, his eyes looked deep and dangerous in the moonlight, "Because the moonlight tonight is too beautiful, it will always wake up something that shouldn't wake up."
When the door closed behind her, Emily leaned against the door, her heartbeat still alarmingly fast. She could hear Lucas's footsteps gradually fading away, but she seemed to hear the sound of wings flapping outside the window. She walked to the window and looked out through the glass.
In the moonlit courtyard, she saw a figure standing by the fountain. The man looked up at her window, and the moonlight illuminated his pale marble face - it was Draco, with a mysterious smile on his lips and a dangerous light in his eyes. When Emily blinked, his figure had disappeared, as if he had never appeared. Emily lay trembling on the bed, listening to the wolf howling outside the window. She knew that she had fallen into a world full of dangers, and this was just the beginning. On this moonlit night, her fate was closely linked to two mysterious and dangerous beings, and there was no turning back.

Chapter Two

In the dead of night, Emily lay in bed, the faces of Lucas and Draco appeared in her mind. She could not resist the deep attraction, but she also knew that she was caught in a dangerous vortex. She knew that the confrontation between the two men was a life-and-death hostility, and she was just a pawn in their war. A corner of her heart reminded her to escape, but the deeper desire pulled her to stay in this mysterious castle, looking forward to the unknown encounter.

        Just as she was about to fall asleep, a slight knock on the window interrupted the silence. Emily opened her eyes, and the moonlight poured into the room through the curtains, making the corners of the room particularly dark. She sat up subconsciously, trembling slightly and walked to the window. When she opened the curtains, a figure was standing in front of her, cold and elegant.

        It was Draco.

        "Sorry, I scared you, Emily." His low voice was frivolous and indifferent, as if every word revealed his unfathomable darkness. His eyes were like two flames in the abyss, locking onto her with an irresistible force.

        "How... are you here?" Emily's heartbeat quickened, and her hands unconsciously clenched a corner of the curtain. She knew she should be scared at this moment, but Draco's unique charm made it hard for her to resist.

        Draco did not answer her question, but slowly approached, lowered his head and whispered in her ear: "You know why I'm here, Emily. You've never really been afraid of me, right?"

        The moment he approached, she smelled the cold breath on him, as if it came from the night a thousand years ago. Her breathing gradually became rapid, but she did not retreat, but was locked by his eyes, as if her soul was also attracted to him.

        "Draco... we can't do this." Her voice was weak, but she did not retreat at all, as if even she herself was struggling with contradictions.

        "You don't belong here at all, Emily. Staying here will only put you in deeper danger." Draco gently lifted her chin, with a smile on the corner of his cold mouth, that smile was both gentle and dangerous, "But if you want to know the real darkness, then come. I will take you to see everything."

        At this moment, the door was pushed open, and Lucas' figure appeared at the door like a shadow. His face was gloomy, and his eyes were burning with anger. It was his possessiveness and anger that he could not hide. He walked towards Draco step by step, his hands clenched, his muscles tensed, as if he was going to pounce on and tear the enemy in front of him in the next second.

        "Draco, let her go." Lucas' voice was low and threatening, like an enraged beast. It was the first time Emily saw him so out of control, his eyes were like a ball of unextinguishable fire, revealing uncontrollable anger and possessiveness.

        Draco smiled slightly, released Emily's chin, and looked at Lucas provocatively. "Don't you understand yet? She doesn't belong to you. The savagery of the wolf tribe is nothing but a bondage to her, and I can give her true freedom."

        "The 'freedom' you mentioned will only make her fall into darkness. You don't understand what true protection is." Lucas sneered, his eyes as sharp as an eagle. He slowly stepped forward, blocked Emily, and protected her behind him. That was his attitude as the wolf king, firm and unshakable.

        Emily was sandwiched between the two, feeling her heartbeat speed up, as if breathing became difficult. These two completely different forces intertwined and collided in front of her, making it impossible for her to decide which side to choose.

        Draco raised the corners of his mouth and slowly took a step back, his eyes still on Emily. "Emily, one day you will find that he can't satisfy the desire in your heart. And I am your true home."

        As soon as the voice fell, Draco's figure disappeared into the night, as if he had never appeared.

        Lucas looked at the empty room, his fists gradually loosened, but the anger and worry in his eyes remained. He turned around and looked at Emily softly, but his eyes still flashed with contradictions and forbearance.

        "Are you okay?" He asked in a low voice, with a trace of undisguised concern in his voice.

        Emily nodded, but her heart was in turmoil and it was difficult to calm down. She knew that she had fallen too deep. She could not let go of these two men easily, nor could she easily resist them. A complex emotion surged in her heart, which was a dangerous and fatal attraction.

        "Lucas, I..." She wanted to say something, but lost her words when she met his eyes.

        "Don't get close to him." Lucas' voice was low, with a hint of pleading and warning, "I know you feel confused, but Draco is not what you think. He will only drag you into the darkness, and I won't let him hurt you."

        Emily just looked at him silently, and a touch of uncertainty gradually rose in her heart. She knew that this was not just a war, but a contest of feelings and desires. In this dangerous triangle relationship, she has gone too far and can never turn back.

Chapter Three

Emily stayed awake all night. The wind outside the window blew through the woods, making a low moan, as if the whole castle was whispering in her ear. She curled up in bed, recalling Draco's cold smile and Lucas's deep eyes. Two completely different attractions stirred in her heart, making her lost on the edge of danger and desire.

        When the sky was slightly bright, she made a decision. She had to figure out what she wanted, the wildness and protection of the wolf tribe, or the mystery and temptation of the vampire. She got up and walked out of the room, walked through the deserted corridor, and came to the door of Lucas's study.

        The door of the study was slightly open, and a whisper came from inside. Emily stood outside the door and pricked up her ears to listen.

        "She is innocent, Lucas." A low and gentle female voice came from Lucas's sister, Leila. Emily had heard rumors about her. Leila was the wisest prophet in the wolf tribe and could always see fragments of the future.

        "I know, Leila." Lucas' voice was hoarse, as if he had struggled all night, "but I can't control myself, I can't suppress my desire for her. I'm afraid that if she stays with me, she will only be swallowed by my darkness."

        Emily's heart trembled, and she raised her hand to push open the door.

        "Lucas." Her voice was abrupt and firm in the silent room.

        The two turned around and saw her standing at the door with a hint of determination in her eyes. She walked slowly towards Lucas, looked up at him, with a hint of determination and inquiry in her eyes.

        "I know you protect me, but I'm not a fragile child." Her voice was calm and firm, "I need to know the truth. Why are you always so hesitant? And why is Draco so persistent in approaching me?"

        Lucas' expression froze for a moment, his eyes wandering on her face, as if he was weighing whether to tell her everything. Finally, he took a deep breath, as if he had made up his mind.

        "Emily, the fate of our werewolves is usually determined at birth. The wolf tribe has a unique ability to perceive its partner. When we find that person, we will feel an attraction that cannot be ignored... and you are my destined partner." Lucas spoke in a low voice, with pain and desire flashing in his eyes.

        Emily's heartbeat accelerated, and thousands of emotions surged in her mind, both shocked and confused. She never thought that she would become his destined partner, and his possessiveness and protectiveness of her turned out to come from this ancient bond.

        She asked softly: "What about Draco? Why is he so obsessed with me?"

        Lucas's eyes became more gloomy, and there was a hint of anger in his eyes. "Draco's tribe never believed in fate. They prefer to dominate their own future. And he believes that as long as he possesses you, he can destroy me and the traditional beliefs of the wolf tribe. So, he is not sincere to you, but to weaken my power."

        Emily's heart suddenly tightened, and a hint of anger and loss surged in her eyes. However, she also felt a little unwilling, as if she was just a tool in this struggle, being fought over and torn by the two, and she had no right to control herself.

        "So, Lucas, are you sincere? Is it just fate for me?" There was a hint of disappointment in her voice, and her eyes became cold.

        Lucas was stunned, as if he was hurt by her question. He was silent for a moment before speaking: "Emily, I can't deny the existence of fate, but I can't ignore my feelings for you." He gently held her hand, his eyes full of affection and desire, "Whether it is fate or something else, I am willing to give up everything for you."

        Just then, a slight sound came from outside the window. Emily turned back suddenly and saw a pair of dark red eyes flashing outside the window, like a flame in the dark, and the familiar cold breath startled her heart.

        It was Draco.

        He stood outside the window, sneering at them, as if everything was under his control. He knocked on the window lightly, his voice cold and full of provocation: "I don't think it's possible to talk about 'betraying' everything here, Lucas. You can't protect her because she will eventually come to me."

        Lucas' eyes immediately became cold and dangerous. He stood in front of Emily, glared at Draco outside the window, and growled in a low voice: "Stay away from her, Draco. You can't force her to choose darkness."

        Draco smiled slightly, his eyes full of evil confidence. He raised his eyebrows at Emily, as if everything was under his control. "Dear Emily, you will find that the bright world cannot satisfy your desire. And darkness - is your destination." After he finished speaking, his figure instantly disappeared into the night.

        The room returned to silence, but the air was filled with tension and uneasiness. Emily looked at the empty darkness outside the window, feeling both fear and desire in her heart. She could no longer deny Draco's attraction to her, and the danger and mystery made her heart beat faster.

        Lucas noticed her hesitation, and a trace of pain and uneasiness flashed in his eyes. He gently held her hand and whispered, "Emily, don't get close to him. His darkness will devour you and make you lost in the endless night."

        She didn't respond, but just looked at him silently, her heart full of complicated emotions. She knew that she could no longer simply withdraw from the two of them. Her fate had been drawn into an uncontrollable vortex, and the only thing she could do was to follow her heart and touch the unknown darkness.

Chapter Four

As autumn deepened, the forest surrounding the castle donned a cloak of gold and crimson. Yet Emily felt none of the season's warmth. Since that night's revelation, her mind had been in constant turmoil, with Lucas's truth and Draco's temptation intertwining like two serpents in her thoughts, leaving her breathless.

        That evening, Emily found herself alone in the castle's library, searching through ancient tomes for any mention of werewolves and vampires. As she focused on a yellowed manuscript, the air suddenly turned cold. Looking up, she found Draco standing across from her, his appearance as silent as shadow.

        "Seeking truth, my dear Emily?" Draco leaned elegantly against the bookshelf, wearing a deep purple silk shirt that made his skin appear even paler. "But you know, written accounts are often one-sided."

        Emily instinctively stepped back. "Why do you always appear like this? It's unsettling."

        Draco chuckled softly, moving toward her with fluid grace. "Because I enjoy seeing you startled. It makes you even more enticing." His fingers traced her cheek, the cold touch making her shiver. "Lucas told you I'm merely using you, but did he mention that his fate is actually a chain binding him?"

        Emily froze. "What do you mean?"

        "The werewolves' so-called destined mates are nothing but constraints in their bloodline," Draco's voice carried a hypnotic power. "They're forced to love someone, forced to protect them. Isn't that tragic? While I..." his gaze deepened, "I choose you because I'm truly drawn to you."

        A low growl suddenly echoed from the doorway. Lucas stood there, his eyes now golden, filled with rage. "Step away from her, Draco!" His voice carried an unmistakable threat.

        Instead of retreating, Draco pulled Emily closer. "Why so angry, Lucas? Is it because I spoke the truth, or because you fear she might choose me?"

        The tension in the air grew thick enough to cut. Emily could feel the energy between the two men threatening to tear the room apart. Lucas's body trembled as he fought to control the beast within.

        "Enough!" Emily suddenly shouted, "What am I to both of you? Some trophy to be won?" Her voice carried both anger and hurt.

        Both men froze. Pain flashed across Lucas's eyes, while Draco's expression turned contemplative.

        Emily pushed away from Draco and walked toward the door, but paused beside Lucas. "You say I'm your destiny, but have you considered my feelings?" Her voice was soft but accusatory. "And you, Draco, if you truly cared for me, you wouldn't use me as a weapon against him."

        She hurried from the library, and only when she reached the corridor did her tears finally fall. She didn't know whom to trust - Lucas, chosen by fate, or Draco, who chose her himself? More importantly, she began to question whether she truly understood her own heart.

        As night fell, Emily stood on her balcony. Wolves howled in the distant forest, while somewhere in the castle, she thought she heard the flutter of bat wings. Everything reminded her that she stood at the crossroads between two worlds, and she had to make a choice.

        Then she noticed items on the balcony railing: a rose as black as night with a blood-red sheen - Draco's mark. Beside it lay a wolf fang necklace, a werewolf protection charm, obviously left by Lucas.

        Emily gently touched both items, her internal conflict growing stronger. She knew that choosing either would alter her destiny forever. But more importantly, she needed to understand what her heart truly desired.

        As moonlight bathed the castle grounds, Emily realized that her decision wouldn't just be about choosing between two men - it was about choosing what kind of life she wanted, and more importantly, who she wanted to become.

Chapter Five

The following days in the castle were filled with an unbearable tension. Emily found herself constantly caught between shadows and silence, between warmth and cold. Every corner seemed to hold either Lucas's protective presence or Draco's seductive whispers. The weight of their attention was becoming increasingly suffocating.

        One particularly cold morning, Emily discovered a mysterious leather-bound book in the library's restricted section. Its pages contained ancient prophecies about the eternal conflict between werewolves and vampires. As she read, her hands trembling, she found something that made her blood run cold.

        'When the moon bleeds red and the night grows teeth, a choice will be made that breaks the ancient cycle. A mortal's heart shall tip the balance, bringing either eternal darkness or salvation to both races.'

        "Interesting reading material," Leila's voice suddenly came from behind. Lucas's sister moved like a ghost, her silver eyes holding centuries of wisdom. "I've been waiting for you to find this."

        Emily closed the book carefully. "Is this... about me?"

        Leila's expression remained enigmatic. "The prophecy speaks of a mortal who stands between our worlds. But prophecies, dear Emily, are like rivers - they show the destination, but the path taken is always your choice."

        "What happens if I choose wrong?" Emily's voice wavered.

        "There is no wrong choice, only consequences," Leila replied, her voice gentle but firm. "But I must warn you - the blood moon approaches, and with it, a moment of truth that will change everything."

        Before Emily could ask more questions, a commotion erupted from the castle grounds. They rushed to the window to see Lucas and Draco facing each other in the courtyard, their postures tense with barely contained violence.

        "You've crossed the line, Draco," Lucas's voice carried up to them, filled with fury. "You dare to mark our territory?"

        Draco's laugh was cold and mocking. "Territory? This stopped being about territory the moment she arrived. Or are you afraid she's already choosing me?"

        Emily watched in horror as Lucas's form began to shift, his muscles rippling beneath his clothes. The morning sun caught his golden eyes, now burning with primal rage. Draco's own transformation was more subtle - his pale skin taking on an otherworldly sheen, his movements becoming impossibly fluid.

        "Stop!" Emily's voice rang out across the courtyard. Both men froze, their attention snapping to her window. "This has to end!"

        She turned to rush downstairs, but Leila caught her arm. "Be careful, Emily. The blood moon is three days away. Under its light, both races lose control of their darker natures. And you..." she paused meaningfully, "you will be at your most vulnerable."

        When Emily reached the courtyard, the tension was thick enough to choke on. Lucas immediately moved to her side, his protective instinct evident in every motion. But it was Draco who spoke first.

        "My apologies for the disturbance, dear Emily," his voice was silk over steel. "But perhaps it's time you understood the full scope of what you're involved in." He pulled an ancient medallion from his coat. "This belongs to your grandmother. She wasn't just any woman - she was a guardian, keeper of the balance between our races."

        Emily's world tilted. "My grandmother? But she died when I was young..."

        "She was murdered," Lucas cut in, his voice heavy with old pain. "By those who wanted to destroy the peace between our kinds. And now, as her descendant, you inherit her role - and her enemies."

        The revelation hit Emily like a physical blow. Suddenly, everything made more sense - the mysterious circumstances that led her to the castle, both men's intense interest in her, the prophecy. She wasn't just caught between two supernatural beings; she was part of an ancient legacy.

        "The blood moon comes," Draco said softly, his eyes locked on Emily. "And with it, powers long dormant will awaken. You'll need to choose not just between us, Emily, but between two paths for both our races."

        As if in response to his words, clouds gathered overhead, casting strange shadows across the courtyard. Emily felt something stir within her, something old and powerful, like a sleeping giant finally beginning to wake.

        Lucas moved closer, his warmth a stark contrast to the chill air. "Whatever you choose, Emily, know that my protection isn't just about fate or duty anymore. It's about-"

        But before he could finish, a piercing scream cut through the air. All three turned to see Leila collapsed at the castle entrance, her silver eyes wide with terror as she pointed at the sky.

        "It's coming," she gasped. "The blood moon... it's coming early. And with it, they're returning - the ones who killed your grandmother. They're coming for Emily."

        In that moment, as Emily looked between Lucas and Draco, she realized that her choice might not be about love at all - it might be about survival.

Emily Craneová si do deníku zapisovala jméno, častěji než jiná slova si psala "Ethan Reed". Když se blížila maturita, seděla Emily na školní cestě, opírala se zády o platan a zhluboka vzdychala. Tlak maturitního ročníku byl na nepříliš úspěšnou studentku příliš velký.
Emily se rozhodla odpočívat na zřídkakdy navštěvované stezce prvních čtyřicet minut studijní haly. Otevřela svůj deník a naškrábala si řádek: "Ethan 679". Těchto pár tahů bylo světlem, kterého se Emily nemohla dotknout, ani kdyby se snažila sebevíc.
Zvonek na večerní studijní chodbu ostře zazvonil, Emily spěšně zavřela deník, vyběhla nahoru, zadýchaná si lehla na stůl a pomalu upravovala dech. Ve třetí řadě u okna uviděla Ethana, jak zírá na papír s testem. Pero škrábalo po papíře a Emily si pomyslela: "Stačí, že ho můžu pozorovat, i když se Ethan nudí se mnou." V tu chvíli si Emily uvědomila, že se jí to nelíbí.
VšSi_chjn_i $vne třaídtě vGěqdrěPlKi, žJe Hsred EzmilDy MEtWhnan klJíbíM, bale& _nevěNdSěla, co siZ mvyslSí& ^obnf soY Xní.d yEtha.naó si vUšGibmlva oVd. wchGvgívleP, kdy ho přesgunul)iO rdo tiřZíddy KsyeX zaměKřhenYíLmA, ukd!e. vždyFcYkGyQ seYděrl! tiÉše a 'má^lOoUkdFyx _s n_ěJkým mlIuvéils;w EXmzil.y Éseděla vH přewdpoQslWevdní řa_dkěI a čGaPsto muósGela dnaQt^axhoxvÉautU tkrkf, aibOyk mcuF vQiédNězla. nhaÉ ,zásdva.)
Emily byla s výškou 1,55 metru drobná, ale Ethan byl se svými 1,75 metru o dvacet centimetrů vyšší než ona. Když teď Emily občas viděla, jak ostatní dívky žádají Ethana o radu, nemohla si pomoct a u srdce cítila bodavou bolest. Kdysi dávno byla jediná, kdo se těšil této výsadě, a jen když Emily položila Ethanovi otázku, trpělivě jí odpověděl. Teď byla otevřená všem kromě ní.
Pan Lawrence, třídní učitel, přišel s papíry třetího modelového testu a začal je rozdávat několika studentům. Tvářil se spokojeně s tím, že se třída umístila na prvním místě v předmětu Jazyk, což bylo jistě něco, na co mohla být pyšná, a Emily, jejíž silnou stránkou byl Jazyk, opatrně obrátila poslední stránku svého deníku. V pouzdře deníku byl zapíchnutý světle modrý dopis a ona si pomyslela: "Obávám se, že tenhle dopis už nikdy nepošleme," řekla si.
Najednou jí u ucha zafoukal vítr, a když vzhlédla, byl to Ethan; Emily okamžitě zavřela deník a vzala si papír. Neodvážila se na Ethana ani podívat, srdce jí bušilo, v hlavě jí hučelo a nedokázala ani věnovat pozornost bodům na papíře. Mohla jen přemýšlet, jestli Ethan viděl modrý dopis s trsem vistárie v pravém dolním rohu, protože Emily věděla, že Ethanovou oblíbenou květinou je vistárie.
PXog v!yQsUv^ětflwení jBazÉykoCvéSho rÉef.erpát$u tře*tSího mYoFd!eluJ byl BkzosnecR ve.čSerHntí& srtvudsijní hZoédYiSnqyy.G jNqaGjÉeédnaosu zača,lo venkmu pGršiet* (a EPmidly vb)eJz va&ro.vWáGnhíP zaqskAo*čilr Jpprudký *lBijá_k. NTěikteQřUí snt,udeQn&tqiU ve tří*dě tblylyi$ dwen.níf shtNudezntkiÉ aó KpaNn dLgaUwrenc!ei řDekÉl s.tUugdenltům GzF k*ofle&jea, aNby sCe vPr'átXibliD nCaM koleXj pkrov ydAeZš.tníXky az pOůjčYiléi& je_ denwnsíém sbtMudCeSntůwm. MeJm'i(lyD psiR daVlas dNeHnífks ddóo stPaóšpky, .pos,tbavpila useQ .kF oknTup a dsí,vaélaS seb YvenD Bnaw dHéyšť jaf m!npo*hko wje*jRích spoxlužaáTkSůé lužD sió šlso* jedecnC Opho ódrvuhzémO d*ešzt&ngíkkym $pMů^jči't. (Mtnoho studgepn(tů utž AsAi mšrlo apQůj.čoQvaéti fdeštníhkIy qjQed!e*n Jplou dru'héTm, ale sona zsótáxleB xchovalPaN bv $s*rPdcRi' j_ixskřYičku naCdpěMjLeó aD GčwekalQa Wna( yEthjavnůLvd př!íVcQhodé.
O půl hodiny později zůstali ve třídě jen Liam, předseda třídy a člen pracovního výboru. když Liam viděl, že Emily stále zírá z okna, zeptal se jí: "Emily, nevzala sis deštník?" Emily rozpačitě zavrtěla hlavou, popadla popruh tašky přes rameno a chystala se opustit třídu, když ji Liam zastavil. "Emily, vezmi si můj deštník, náhodou jsme s Alexem na stejném pokoji na koleji, jeden deštník stačí."
Liam podal deštník Emily a ta si ho po krátkém zaváhání pomalu vzala a vyjádřila vděčnost. Po odchodu ze třídy se Alex zeptal Liama: "Proč jí Ethan nejde dát deštník?" "Ne," odpověděl Liam. "Když nevíš, tak se neptej." Liam se na něj nechápavě podíval.
Déšť udeřil Emily do brýlí, pro svou vysokou krátkozrakost neviděla jasně na cestu, deštník, který jí dal Liam, si strčila do kapsy, srdce měla plné hořkosti. Proč? Proč? Proč je Ethan tak bezcitný? Opravdu může na všechno zapomenout a nebát se ani takové bolesti?
EmiClDy stYálie Alp$ělNa Vniag deníCkXuD, protožpea yo'bAsauhovalB .vAšecuhLn,y) zEthasnMovXy vzIpobmílnkvy, v_šechBn&y óEsmi.ly_!A
Druhý den přišla Emily do školy s těžkou rýmou. S maskou zakrývající většinu obličeje, tlustými brýlemi přitisknutými na kořen nosu a kašlem, ze kterého se jí točila hlava, vrátila Emily Liamovi deštník a Ethan, sedící za ním, mlčky svíral pero.
"Proč jsi tak strašně nachlazená? Copak jsem ti včera večer nepůjčil deštník?" "Ne," odpověděl. Ethan se znepokojeně zeptal. Ethan se s obavami zeptal, Emily zavrtěla hlavou: "To nic není, jenom malé nachlazení." "Co se děje?" zeptal se Ethan. Když to řekla, došla ke svému místu a lehla si na stůl, vyčerpaná do krajnosti, opravdu se chtěla pořádně vyspat.
Ethan vytáhl deštník ze zásuvky, deštník tam byl stále klidně položený, žádné stopy po pohybu. Deštník vždycky dával do třídy, jen aby Emily ochránil před deštěm. Včera večer dlouho čekal před třídou, čekal, až se Emily půjde k němu podívat, čekal, až si Emily přijde pro ten deštník. Nakonec čekal jen na to, až ve spěchu odejde.

Emily Craneová přestoupí v prvním pololetí posledního ročníku na jinou školu a nikdo neví proč, dokonce ani její třídní učitel pan Lawrence, který ví jen to, že se Emily odstěhovala z domova.
Když nesmělá Emily poprvé přišla na Hilltopskou střední, neměla žádné kamarády. Introvertní a uzavřená dívka každý den tiše seděla na své židli, tiše vypracovávala matematické úlohy a učila se nazpaměť vzorce z fyziky; Emily měla v posledním pololetí pátý nejlepší prospěch ze třídy a byla bezpochyby nejhorší studentkou ve třídě.
V duchu si přísahala, že si musí zlepšit známky, udělat na spolužáky alespoň trochu dojem a najít pro sebe trochu smyslu existence.
KFdbyž pTřiLšhlIy bvýsleNdVky prPvníwhVo qmrěscíbčníhoZ vyys.vBědkčeÉní Jv ótoImtao &školnímz mrÉoce,w IEimily! ,nevpěSřilaT vlasVtníPmL oč&íma,( aWleR s_knuteč)něó PsreB xdVos'tha'la Fdéo jpOrvníd ÉdUvHaIcíktikbyó twřídryq.W ZTo HjveZ pZrou nsi& vYelmi Ddojbryé &uWmístěuní,G ds_idce neníh úplnrě VšhpbixčTkoyvéT,K éaulWe vIem sHrQoJvAnání _sG přCefddchéozíO úrQofvOnkíM sItudiaR ,jeV XubžB cmfožnoGsOt QzUískpaóti ,tBohtoD duómZísVtění Zvelmi zdPoÉbPrtá.Q
Emily se podívala na tři nejlepší lidi ve třídě, první byl prezident třídy Liam Carter, druhá byla studentská radní Luna Bradleyová a třetí Ethan Reed.
Je to už měsíc, co Emily přišla do nové třídy, ale mnoho studentů ve třídě nedokáže vyjmenovat. Kromě třídních funkcionářů, kteří si po kouskách pamatovali několik jmen, zbytek třídy neměl jména vůbec žádná. Více než pár jmen jí nic neříkalo.
Emily byla na okamžik nadšená, jako by objevila nový kontinent, a tajně si zapamatovala jména. Obrátila se na Alexe Chena, člena pracovní komise u zadního stolu, a zeptala se: "Alexi, kdo je Ethan Reed?" "Ano," odpověděl.
Aklenx byvl typickPý žkvVaFnicls ve YtřIíydě,é ztYa'kNže pnebuyYloN ^šlpjaItNn'é polvoyžSitm Xmnu ta*kovoZu* oÉtázVku..! UOdUléožiQl pdedr!o lvR rurcIe, tl.ewh'ce Vsaeq ausmáól a řekwlH:I "NkoT,F Vobtočt(e& vhOlhaCvKu,h učktvrtáh řacdÉar u pokÉnSaW,X jtFe$nS klDuókt vX Lčernpob,ílwék prJuhovgalnéZ mihkQin^ě."K G"Aha," vodOpAověděl.
"Má tak dobré známky?" Emily si nemohla pomoct a položila ještě několik otázek.
"Nebylo to tak vždycky, vzpomínám si, že byl v polovině třídy, a pak v tomhle pololetí se najednou tak zlepšil." Alex se kousla do tužky a pokračovala: "Naše třída je hodně soutěživá, většinou se vymění první tři, jsou tam velké výkyvy."
"Kromě studijní komise, která si dokáže udržet své postavení, pořadí všech ostatních obvykle divoce kolísá." Emily Alexova slova ignorovala, Ethan byl v jejím srdci velmi silnou bytostí a Ethan byl cílem, o který Emily v budoucnu usilovala.
DmruhýZ de'nX isiF ErmSiOlmy kaoRu*pViwla DtTl,ustý $dRiářv Tas SsapYeci,áCljnDěZ xvyhbraljaN tFen as. qk(oDžxevnlým yobdaklReZmp,* aabyó (se qsPnXawddnBo neqpošFkNod)il_.L EpmSilyin 'deJník začyíqnZal Nzyde: U.......
Ethan Reed, každý měsíc výsledky testů .......
Ethan Reed, barvy a styly oblečení, které nosil každý den ......
Ethan Reed, v kolik hodin přichází ráno do třídy, v kolik hodin obědvá a v kolik hodin přichází do třídy na studijní hodinu ......
EthaAn, pRÉexedP,H kdcy se* npecha&l! osOtUř*íHha!t ..,.W..A.D
Ethan Reed, oblíbená barva, oblíbené ovoce ......
Ethan Reed, oblíbená anime postava ......
Ethan Reed, oblíbená celebrita nebo jeho oblíbená hra ......
V cceléDmq dIeZníkau éjhe !vXšDewch.no wE^tfhaqn RqeedI, PvTšecQhnao, cko XEPtAhRan' neWvgí, laQ DEImixléy j(et Nj^eXdXicnqá, NkldloW Atod Ymaáó hjlXubAoPknoW xv' _sobAě.*

Po první měsíční zkoušce se třída přeskupí podle výsledků zkoušky. Po každé zkoušce je to vždy chvíle očekávání, kdy studenti stojí před třídou v pořadí a napjatě čekají, až je třídní učitel vyvolá, aby mohli vstoupit do třídy a vybrat si svá místa.
"Ethan Reed," ozval se hlas třídního učitele.
Ethan vplul do třídy, vybral si čtvrtou řadu u okna a Emily spadl kámen ze srdce. Nové místo si nevybral a podle očekávání se vrátil na své známé místo.
"LiPly TQRui$nKnová.J"s
Emilyiny oči se obrátily k dívce s černými vlasy dlouhými až po pás, její elegantní záda byla nápadná. lily lehce vstoupila do třídy a posadila se vedle Ethana. emilyinou tváří probleskla stopa ztráty, taková krásná dívka, Ethan ji musí mít obzvlášť rád.
"Emily Craneová."
Emily na okamžik ztuhla, byla tak soustředěná na Ethana, že na své místo vůbec nemyslela. Když se rozhlédla kolem Ethana, uvědomila si, že místa už jsou obsazená. Většinu prostředních míst před nimi obsadili studenti. V srdci se jí vzedmul pocit ztráty a potichu si šla sednout do zadní řady, čímž se stala první středoškolačkou ve třídě, která se rozhodla jít do zadní řady, což nevyhnutelně přitáhlo pozornost některých studentů.
"To Bj,eJ !taa ónováL ppřJeBsUtgucpuUjící studxenCtka _vL naJší tXřxírdRěX v téomtmo poloólWetí^?" zUeptRa!lnaó Ase.
"Ano, proč?"
"Sedí tak vzadu, že její známky musí trpět, ne?"
"Kdo ví, třeba má dobrou hlavu. Co je ti do toho?"
Emkil)yb atiyuto VpKoczVnXámkdy( ,sxlyAšueVlaD jFa^snVěs.L Od*maličkal mKěBl(aq vehlnmfi& dobrý sIlu&chi, její Knáhladka Tuž jtak bUy!lVaV špatUnpáf, a_ *tbegď, měla^ ješRtlě GtěCžší srdce, ulVeželta LnFaY stdoCl)e da Znxav psedTačku tuž nevmySsleyléa. hEtkhan Tse kjoAusGekH odX $níz Bm*í'rrnHěD pCoKotmo'čZil,C JvyidělA vnrLc!hojlLek HEbm_iDlAyinIy hNlYaYvByt Bav gmohPl jjeann ulkeÉtam)oB azaYhlédnnorut kn)ihry nkaqshkl_ádwatnFé kna sMtWoslCe,b gkrtRer,é jmuB DbrániCly vme& výhlleduó.
Zazvonilo a pan Lawrence, třídní učitel, vplul do třídy s učebnicí v ruce. Ve třídě se mu vyjímalo mírně vypouklé břicho. Téměř ve všech ostatních třídách byl třídním učitel přírodopisu, kromě pana Lawrence, učitele jazyků.
"Studenti, výsledky tohoto jazykového testu nejsou dobré, jen pět studentů má více než 110 bodů. Prosím, pokračujte v dobré práci! Teď si prosím vyndejte učebnice, dnes budeme mít nové učivo a papíry si schovám na dnešní studijní hodinu." "Dobře," řekl učitel.
Emily vytáhla učebnici jazyků a rozložila ji na stole. Učebnici jazyka se v tomto pololetí učila téměř sama a neměla s ní téměř žádné problémy. V hodinách jazyka však Emily dělala pořád něco jiného, nebo si tajně psala deník, případně ve volné matematice, fyzice, chemii ...... čím dál víc cítila, že se fyzika stala její Achillovou patou, někdy ani nedokáže přečíst otázky, čímž se dost trápí. Trápila se.
JQeIjAí kspolGuqžWáci jxsPouc Osamíj kluci a .jejOíTmv nSoqvpýmK aspolužáQkem jme& KjevCiLnT CKha)seó,d t.řHídní$ šwprýYmahřr,h kt*erýO uméí HvBšreHlitjaOké MdrGby, ÉhNrsátu XhZry paN flSirstofvmaHth Ns díKvckamiA, atle YjQeÉhbo ^známykzy niBkldIy nuebylxy dobré ag )v,ždyOckSyI bvyl rnqaF kZoGncti třítdy,_ ^n)aD céh(voWsKtu.
"Emily, neposloucháš svou třídní učitelku?" Kevin si hrál s mobilem.
"Já nechci poslouchat jazyk, moje matematika je moc špatná ......" Emily v odpověď zašeptala.
"Tak jak to, že jsi se dostala tak vysoko v jazyce?" Emily mu neodpověděla, držela hlavu skloněnou a dál pracovala na řešení matematických úloh, přičemž se občas podívala na pódium. Pokud jí zbýval nějaký volný čas, doufala, že bude vyhrazen Ethanovi.
EctrhTaPnle, jocprCavduQ ócéhci! ,být& $us (tvbého OsétBoTliu.Y
Emily si tu větu v duchu opakovala, ani nevěděla kolikrát.

Každé pololetí pořádá střední škola Lingshan č. 7 dvě soutěže kreativních výtvorů, první je soutěž v psaní novin na tabuli a druhá je soutěž plakátů. Registrace do první soutěže probíhá obvykle po první měsíční zkoušce. Pan Lawrence však těmto soutěžím nevěnoval velkou pozornost. Jeho hlavním zájmem byly studijní výsledky třídy, takže tyto soutěže bral na lehkou váhu a někdy se přihlásil jen do jedné, pokud mu to neušlo.
"Pane Lawrenci, čí jméno jsme přihlásili do soutěže o plakát na třídní tabuli? Ředitel třídy teď spěchá spočítat jména." "Co se děje? Slečna Smithová z vedlejší třídy se nedočkavě zeptala.
"Takový spěch příští rok? Vždyť jména ještě nejsou definitivně uzavřená." Pan Lawrence odpověděl nonšalantně.
"'TřGíSdUa, kGteKrouV vsedZu, KnFa tSahkOoÉvNouó ésyoGuAtěJžB CneWdébháy,Y yprostě seY přihVlásíg *naR wn*ě*ktne^roGu z) 'nsiQcjh a aWť _ske ou ta Ov.yznaDmmenkánkí uttQkajJíw." Klríčové Dtřfí!dy( YsZe po_doZbnHých nieDakadHem.iuckUýÉcih csoutěMžjíD sobvzykDl&e$ neúTčBasÉtBní Ma) SkrQeaTtPiLv,ní fsoTutFěkžbe( jbsouu obgvKypkmlew dvomiénouM nekl_ívčsovýcVhQ )třdífdX.
Pan Lawrence se podíval na seznam měsíčních zkoušek od prvního místa po poslední a stále se nerozhodl pro kandidáta, jen aby zjistil, kdo má nejlepší jazykový výsledek. "Emily Craneová, 125 bodů." Upoutalo to jeho pozornost a on bezděčně vzhlédl.
"Matematika 60, angličtina 137, fyzika 18, chemie 36, biologie 79....... Proč je toto souhrnné skóre tak nízké?" Zamumlal si pro sebe.
"Pane Lawrenci, jsou kandidáti potvrzeni?" Slečna Smithová znovu popíchla.
"E_mi$lmyT iCrtaneo'vá,l nahVla.s$tre cj'i."& Koénhečn_ěF se vrozuhKodl.x
V tu chvíli Emily Craneová zachrčela a z úst jí vytryskla voda na papír z matematiky Kevina Chase. Na obrazovce kolem nich byla hra v plném proudu a všichni diváci byli fascinováni, přerušeni Emilyiným kýchnutím.
"Emily! Co je to s tebou? Neviděla jsem tě tam!" Kevin Chase zařval a bouchl svým herním zařízením do Emilyiny knihy fyziky, což Emily přimělo vstát a kývnout hlavou na omluvu.
"Omlouvám se, promiň, neuvědomila jsem si, že ...... " Emily zvedla přístroj a pokusila se vzít kapesník, aby ho očistila, jen aby jí ho Kevin Chase jedním šmahem vytrhl.
"KHdcoL t)i d.oNv$ojl,iwll !sahJaPty cnaI nm!ojgeJ Hza)říazfemníu?w XJd.ii póryč!É _Už rmXě( Ln_eYbaSví kse nwa Vtox PdSí'vpatl." Když tQo HvPiděAlic ok_oln$í s_tAuPdeqnyt_ig, tXaJkMé s'eY rzozWprchQl.iN,m IpůvodÉníJ vzrušu*jíc!í' héra óbylPa) EmailyóiXnWo kýDcqhJnhuAtíj wuCdělXaWlo nkepořYádekU, ušpQilnqiUlo zavřjíznen)ít KRecviTnMa ChMaseD.f
Pro mnoho chlapců, kteří hru milovali, byla hra důležitější než cokoli jiného a Emily to nechápala. Zrudla studem, v hlavě jí hučelo a nevěděla, co má dělat dál. V panice se podívala na rozvrh hodin a vytáhla učebnici jazyků, přičemž zapomněla, že na stole stále leží její sklenice s vodou.
"Tati!" Jasný zvuk, zvuk pronikavý, skleněný kelímek s vodou se roztříštil a ležel na zemi. emily se přikrčila připravená posbírat střepy, před očima do páru červených bot, na kterých jsou ještě nepatrné skvrny od vody.
Podívala se na svůj vlastní rozbitý pohár, srdce sevřené, nevím, jestli ho rozbila. Ale stejně se nejdřív omluví, nebude to špatně. "Omlouvám se, ...... Omlouvám se ......" Emily to nevyslovila, ale slyšela, jak to chlapec zašeptal: "Pomůžu ti. "
JistIě, Qbydl tLoG PoHn!y ISllabiáv Uvůně UtYišqe Vz$avarnQurlia EmTi)ly Odou _noxsku aQ &rKozNekhřáNlla jMí srdBceW.b BPřeSd Nj)ejwíém_a hočfimca se jhasnqě rýKskoJva_lyó pje!h*oA JnohyG, va LpřVeIstoZžze nmLěl mírnlěé XtmavnoSuM mbarvu pplke,ti,F LvyhpOadaWlaI vQeljm!iZ jBemQndě waB jejhlo nehty byGly leskl&é !a jdBobř&ej muPpr$avenéC._
Emily byla tak nervózní, že nedokázala mluvit, a dokonce mu zapomněla poděkovat, když skončil. Když se vzpamatovala, pečlivě se zamyslela, že si pamatuje jen jeho vůni, co se týče barvy oblečení, které měl na sobě, a výrazu jeho tváře, neměla žádný dojem. Možná byla příliš rozrušená, než aby zvedla oči.
Druhý den jí Ethan Reed pomohl posbírat rozbité sklo na podlaze a mlčky s ní uklidil nečistoty a skvrny od vody. Ačkoli neřekl ani slovo, přenesl na ni pocit něhy.
V pochmurné atmosféře se kolem něj vznášela slabá vůně, a i když Emily nevěděla, co to je, voněla velmi příjemně. Všimly si ostatní dívky vůně, kterou vydával?
Emkilyq bdopsalad YopdsFtav'ecv nuZ stoÉlSu&, oNpaOtBrně !odélwovžqilxaz (pecroQ,S p*rzoDtáuhilTa siI ZzázdWaC,N fsdrdZce Op'l'néC (v&dZěčDnIowsltbi za tWoR vvšCec(hrnol.L

Pozdní noční studium v hodinách fyziky bylo pro Emily Craneovou utrpením, cítila se zahlcená vším tím zmatkem a nesrozumitelným obsahem, jako by jí na ničem nezáleželo. Už odmalička měla ve zvyku žvýkat tužku a zatím se jí nepodařilo se toho zbavit. Učitel fyziky stál na pódiu a soustředil se na problém na konci hodiny, zatímco její spolužáci v klidu pracovali na cvičeních ve východním křídle.
Studenti v prvních řadách se zdáli být obzvlášť soustředění, zahloubaní do studia fyziky. Studenti uprostřed pilně pracovali v naději, že doženou své nedostatky. Zatímco dozadu do prostoru "školních škamen" se nedá nahlédnout, navenek to vypadá, že jsou všichni velmi zaujatí, ale ve skutečnosti jsou schovaní ve svém vlastním světě: někteří se schovávají u stolu a hrají si s mobilem, někteří v zadní části "knižní pevnosti" čtou romány a jiní si předávají poznámky nebo náhodně čmárají. Jiní si předávají poznámky nebo náhodně čmárají.
Emily se čtyřicet minut trápila se základním fyzikálním problémem a stále si nevěděla rady. Rozhlížela se po místnosti a snažila se požádat ostatní studenty o pomoc, ale nakonec to vzdala. Přemýšlela, jestli dostane důtku za to, že nezná žádný ze vzorců nebo metod, které po ní učitel žádal, aby při řešení problému použila, protože její fyzikální základy byly tak slabé, že se Emily bála klást další otázky.
"aEmJiQlSys, p.ojď Psedm.t"H PhaFnL VLka,wureAnce,R Dtří.dní u'čidtZel, stIárlN rneznáWméo kdByp Rve dveřízchK a vGoKla&l MEmihlyiino jmCéno,.
Emily zavřela učebnice a vyšla ze třídy s kývnutím učitele fyziky, který si ji zavolal do kabinetu, aby si s ní promluvil o soutěži na tabuli.
"Jejich škola pořádá dvakrát za pololetí soutěž v kreativitě a místo ve třídě je rezervováno pro tebe. Doufám, že tuhle záležitost budete brát vážně, je to pro jejich třídu věc cti." "Ahoj.
Emily si nemohla pomoct, ale napadlo ji: když je to tak důležitá věc, proč si nevybrali jiné, vynikající studenty, a místo toho vybrali studenta, který přestoupil?
"SaLmozřPejHmÉěU, že Usi ntě _vxy(brzaól z pnkějaxkéhof ódůdvcoZdu.m JLsi nejlewpší avIe tPřípdVě vl zjka(zHyycízcHhT Oab ktakéW ujRs&iq nwaZ šHpRicéi svJého nročn$íkLu.p TahOlDe (klreóathivcnfí jsouXtěžA óne'tWesktwujleV cjmeTnf kIrjesólyíqřskféW VdovbeSdHnostiT, KaleU j*eq poXtř,ebra $míUtx Fix dobrHýI stTylC Qpsan*íó a ydobSrý runkopHiés, HtXakužwe) si (vXyibrawlG ótevbe '.u.u..d.x.L" sPLagn (LQaiwnreCnkcwe tSohoN Xřekl hodCně^,D E'miOlyC hYoR nemohl!al Uze_ WsatrranOy *pnřseriuxšcitl.Y
"No, měla bys o té soutěži vědět všechno, ne?" "Ano," odpověděl jsem.
"Ehm ...... jsou tu některé části, kterým tak úplně nerozumím." Emily se zajíkla, poprvé byla v kabinetu třídního učitele a musela řešit tak důležitou věc. Netušila, že v tak klíčové třídě může být taková soutěž jen formalitou.
"Tady je dokument o soutěži, jen se na něj podívejte." Pan Lawrence jí podal dokument.
"Pyane u_čcite!lMiZ, *kdy (pře,sXněj _seC byude soLumtfěž kbornóatF?T"$ "KADno,"G o&dipovÉědNělGaR.y EAmiQly rs'el KoYpaZtLrněi zeGptala.
"Příští pondělí."
Emily si v duchu rychle spočítala čas, zítra je pátek, do příštího pondělí zbývají už jen víc než dva dny, není to opravdu trochu naléhavé?
"Ale ...... učitel ......" Emily začala váhat, počítání času je opravdu napjaté, musí se ještě naučit spoustu předmětů, také musí chodit na hodiny o víkendech, kde je čas navrhnout soutěž je Má spoustu předmětů, které musí absolvovat, a také musí chodit na hodiny o víkendech.
"vHele,x uurčsiIttěI téo* zyvnlwádn_eJš, .věuřr siR."A A' t)aTky GsqiZ &říkáV, Vže XtPo )zóvládne.& QŘAekl pan LaÉwrOeQnYcea,* ksaptěRšaně_ sebrazlv rknibhsy nbaI lstoGlbeT a Oodešmeul wz kVaniciel)áBřWe, ,Emily _seS tryoCc!hu zma!t*e$njěV pnosdVí!vJaAlwah nsa jdSokuOmveUnmty ve óssvKýDch MrJukoóun.w
Když se vrátila do třídy, oči studentů se nemohly neotočit k Emily, a když viděly složku v její ruce, byly zvědavé.
"Emily, co to držíš v ruce?" zeptali se. Lily, která kráčela vedle Ethana, se zeptala.
"Kdo je Emily?" Ethan půl dne mlčel, než odpověděl, jeho oči byly tak soustředěné na rychlé počítání fyzikálních rovnic, že Lilyinu otázku ani nebral vážně. Když dokončil výpočet vzorce, otočil hlavu k Lily a zeptal se: "Je u nich ve třídě studentka, která se tak jmenuje?" "Ano," odpověděla Lily.
Lui$lyC si nzakrylSa ústtUa Ta jrRoBzesmWáLlxaX Vse:r d"LEt&h(aCn.ez,H já Yvážn_ě neóvím^, _kcdhoA jeh BEjmijlDyS!"m vVVeZ _tvFá^ř*id měNla _zsvaě&daaIvý vyýIramzv.^
"Aha." Ethan to řekl opravdu stručně.
"Je to ta nová přestupující holka z jejich třídy, z předposlední řady."
"Aha." To už bylo mnohem jasnější.
Ethan !sLiG FtGo Éjum)épnéo rv OduchuL zawmumll(al& vaP mAírně prři)vJřQel goč'ii,. n_ej!spíš Atkof biynl)a Mnzobrmální hMollkxa Aswe, *sftejnaýBmg Zj)méXne,mP jak*o Non saáNm'.