2
září, Clayton Modrá obloha je bez mráčku, vycházející slunce prosvítá korunami stromů a ranní vánek nese podél silnice vůni divokých květin, která lidem přináší radost. Po ulici se stále ještě pomalu prochází mnoho lidí, kteří si užívají příjemné chvíle. Jen na chodníku je dvojice matky a syna, kteří jdou rychle, obzvlášť nápadná. "Synu, dnes je tvůj první den ve škole, nepřijď pozdě, ať nezanecháš před paní učitelkou špatný dojem." "Ahoj, synku. Catherine připomněla Liamovi, zatímco ho držela za malou ruku. "Mami, když ti tolik záleží na tom, abych přišel pozdě, proč mě nenecháš odvézt řidičem?" Liam se zamračil a cítil se bezmocný. "Jak se dneska můžeš předvádět v šatech, když sedíš v autě?" zeptal se Liam. Catherine odpověděla s úsměvem. Liam se při těch slovech málem svalil na zem. Podíval se dolů na velmi modré princeznovské šaty, které měl na sobě, a po tváři mu přeběhl šarlatový ruměnec rozhořčení. Catherine se ho snažila všemožně donutit, aby si princeznovské šaty vzal do školy, a to dokonce včetně některých směšných taktik. Pohledy vrhané chodci kráčejícími po silnici Liama zneklidňovaly, jeho jemné čelo se mírně svraštilo a drobné bílé ruce ho tahaly za sukni. Po čtyřech letech mučení princeznovskými šatičkami ho to přestávalo bavit. Catherine vycítila Liamovu náladu, srdce se jí trochu rozbušilo, bála se, že se malý kluk rozzlobí a svlékne se. Neodvažovala se déle otálet, vzala ho za ruku a dala se do běhu, v hlase měla naléhavost: "Pospěš si, ať nepřijdeš pozdě!" Liam se rozběhl, aby se dostal do školy. Za ní se čas od času ozval šepot kolemjdoucích. "To dítě v princeznovských šatech je chlapec?" "Ano," odpověděla. "Myslím, že ano, ta žena ho nazvala svým synem." "To je poprvé, co vidím matku, která by svému synovi oblékla princeznovské šaty." "Vážně, ten kluk je hezký, kdybych nic neřekla, myslela bych si, že je to holka." Liam se tvářil čím dál zachmuřeněji a v očích se mu ledově leskly oči. Tato nálada pokračovala, i když dorazili do školky. ...... Královská hvězdná školka. Přestože se nejedná o nejdražší školku, je považována za nejlepší v Claytonu. U vchodu vřele vítají nové žáky učitelé s červenými stužkami. Když uviděli Liam, několik učitelů to tak zaujalo, že k ní přistoupili a přátelsky ji pozdravili: "Sestřičko, jsi tak krásná, vítej ve školce Royal Star." Liam chladně přejela pohledem, ve skutečnosti je čtyřleté dítě, ale v očích má přes několik bodů děsivý chlad. "Já nejsem malá sestřička." Řekl chladně, rty pevně semknuté. V tu chvíli se za ním ozval jemný sladký hlásek: "Mami, ta mladá slečna je tak krásná!" Liam ta slova zaslechl, uvnitř se mu objevil záchvěv bezmoci, na jemném obočí se objevila hluboká vráska. Prudce se otočil a zadíval se přímo na holčičku za sebou. Její oči byly čisté a bezchybné jako zralé černé hrozny, ozařovaly všechno kolem ní a trochu ho zahřály. Holčička měla na sobě růžovou sukni, která jí ještě více projasňovala pleť, v ruce roztomilou růžovou školní tašku, vlasy po ramena také svázané malou gumičkou. Její jablíčkovitý obličej pokrýval nevinný úsměv a velké jiskřivé oči byly ještě rozkošnější. Sluneční paprsky ji zalévaly a odrážely se v ní jako ve víle ve snu. Liam o tom příliš nepřemýšlel a zdálo se, že nenávist k princeznovským šatům v jeho srdci se v tomto okamžiku postupně odplavuje. ......
3
Sheng Sweet si všimla, že se k ní Liam Spencer dívá, její jemná tvář rozkvetla do sladkého úsměvu, s mělkými hruškovými víry na tváři, plachá a rozkošná jako dubnové třešňové květy, iniciativně natáhla lýtko. "Dobrý den, jmenuji se Emily Sweetová, ráda vás poznávám. Můžeme se spřátelit?" Liam se podíval na její růžové lýtko, Emilyina noha byla křehčí než jemné tofu a on nemohl neobdivovat, jak je cítit, když ji drží. Když však uslyšel, že o sobě mluví jako o "Missy", veškeré podráždění v jeho srdci se okamžitě rozplynulo, ale jeho tvář okamžitě poklesla a on téměř zlostně vykřikl: "Ne!" Emily byla odmítnuta, štěstí z její tváře okamžitě zmizelo, mírně pípla, v jejím tichém hlase se ozval náznak rozčilení: "Proč?" "Protože mě má rád!" Liam vztekle zatřásl pěstí a pohrozil: "Jestli mi ještě jednou řekneš Missy, tak tě zmlátím, co!" No, když viděl, jak je roztomilá a krásná, rozhodl se, že ji tentokrát nechá na pokoji. "Mami, jdu se ohlásit!" Chladnokrevně tuto větu vypustil, otočil se a odešel, lem sukně se mu při pohybech jemně pohupoval a jeho záda vypadala rozpačitě a arogantně zároveň. Catherine se podívala na učitelku, která kvůli Liamovi ztuhla, a omluvně řekla: "Paní učitelko, omlouvám se, můj syn je divný kluk, prosím, buďte na něj mírná." Učitelka ztuhla na místě a nechápavě zírala na Liamova záda na chodbě. Syn? Chlapec? Chlapec v princeznovských šatech? Catherine se vzpamatovala, přistoupila k Emily a jemně se dotkla její hlavičky: "Nebuď smutná, zlatíčko, je zlý, protože tě má rád, vlastně tě má v srdci rád." Emily slyšela, původní nízký obličej a zvednutý, oči zakřivený úsměv: "On to ví." ...... Emily vešla do školky pod vedením paní učitelky, která jí tichým hlasem představovala jednotlivé místnosti, zatímco ona procházela a kývala hlavou, jako by nerozuměla. Najednou její pohled upoutala modrá postava, oči se jí rozzářily, pustila učitelčinu nohu a radostně se rozběhla: "Paní učitelko, co budu dělat?" Emily se rozzářila, ale pak se na ni podívala a řekla: "Tak co?" "Jdu na záchod!" Liam ucítil nával moči, nečekal, že vyjde ven a uvidí Emily, z nedočkavosti ze sebe setřásl Emily, rovnou na záchod. Emily se ohlédla na učitelku, krátkýma nožičkama ukázala na místnost, do které Liam vešel, a rázně se zeptala: "Paní učitelko, co je to za místnost?" "To jsou chlapecké záchody a tam nesmím. Když budeš potřebovat čůrat nebo kakat, můžeš jít do té místnosti." Liam se usmál. Pan Lee trpělivě vysvětloval. Emily přikývla, a zatímco si paní učitelka povídala s ostatními učiteli, potichu vběhla na chlapecké záchody. Byla prázdná a Emily rychle našla Liama, jak stojí před pisoárem u zdi. Její velké tmavé hroznové oči překvapeně zablýskly. Lehkým krokem se vydala za Liamem, přiložila si malé nožičky k ústům a tichým hlasem jako trubkou vykřikla: "Slečno!" Liam se na ni podíval a řekl: "Slečno!" Emily se rozesmála. Liam se soustředil na močení, najednou uslyšel Emilyin hlas a s trhnutím se jeho moč rozstříkla přes okraj komody a na něj. Při pohledu na modré skvrny na její sukni se Liam sama sobě zhnusila. Při pomyšlení na viníka se jí ve tváři objevil nespokojený výraz a zlostně se zadívala na Emily: "Kdo tě pustil dovnitř?"
4
"Sám ho pustil dovnitř!" Emily Sweetová, aniž by si uvědomila, že rozzlobila chlapeckého lva, přistoupila k Liamovi Spencerovi a podívala se na východ. Liama vyvedly z míry Emilyiny velké, průzračně čisté oči, podíval se na své pomačkané šaty a výhružně se na ni zadíval: "Na co se to díváš?" Emily zamrkala svýma velkýma zvědavýma očima: "Slečinko, proč jsem se přišla na chlapecké toalety vykrucovat?" Zavolala "Missy" a "slečinko", čímž Liama přiměla přemýšlet o jejím pohlaví. Nohy visící podél těla měl zaťaté v pěst, násilím potlačil vztek převalující se v srdci a skrz zaťaté zuby tichým hlasem nařídil: "Říkej mi Liame Spencere." "Ohhh." Emily okamžitě změnila tón: "Liame Spencere, proč jsem sem přišla, abych ti tykala?" "Co to má společného se mnou?" "Ne, ale zajímá mě to." Emily zavrtěla hlavou. "Můžeš si mou zvědavost podržet." "Zvědavost je, jako bych se chtěla vykakat. Nedokážu to v sobě udržet." Takže nikdy nezadrží svou zvědavost. "......" Zrovna když Liam bez dechu přemýšlel, proč existuje taková bytost jako Emily, jeho malé hranice byly náhle sevřeny a Liam zrudl. Emily mu zvědavě stiskla lýtko, jako by si hrála, a ještě párkrát ho stiskla. Připadalo jí to legrační a Liamovi se to tak nelíbilo, že by mohl plivat krev, lehce sklopil zrak, podíval se na své stále ještě nevinné lýtko, otočil se k Emilyině usměvavé tváři plné nevinnosti a zazubil se: "Emily, chci dostat na zadek?" Emily zavrtěla hlavou a tiše odpověděla: "On nechce výprask, jen chce vědět, proč já mám lýtka a on ne." Po těchto slovech Emily stáhla ruku a v depresi se dotkla stejného místa jako Liam. Bylo to ploché, vůbec nic. Když Liam viděl Emilyino počínání, zlost z jeho tváře vyprchala, opřel se lýtky o zeď, zkřížil obě krátké nohy k sobě a se špatným úsměvem jako malý dospělý řekl: "Chci jednu, můžeš mi ji dát?" Emily bez váhání odmítla, rozzářila se a znechuceně řekla: "Není třeba, je to moc ošklivé." Byla jen zvědavá a tu věc nechtěla. Liam se zakuckal a rozčileně zíral na Emilyiny blízké rty. Její rty byly růžové, měly barvu třešňových květů a tvar lákavý jako želé. Ale z jejích úst vycházela jen slova, která nerad slyšel. Mlčení bylo tak nepříjemné, že ho mohl rovnou zablokovat. Liam popadl Emily za ruku, otočil se a zacpal jí ústa. Emily vůbec nereagovala, před očima se jí náhle zahalil stín, rty měla měkké a nehybně se opřela o zeď. ...... Liam neumí líbat, na okamžik se přitiskl k Emilyiným rtům a pak odešel. Malý růžový jazýček se natáhl a olízl si rty, jako by mu v ústech stále zůstávala chuť Emily. No ...... velmi sladká, velmi lahodná. Podíval se směrem k Emily, otočil se a odešel. Jen co udělal krok, někdo ho zatahal za košili. Otočil hlavu, aby viděl, že Emilyina malá tvářička je rudá a plachá jako poupě: "Políbila jsem tě, tak odteď už nemůžeš přestat být můj muž." Liam: "......" ...... Mateřská škola. Všude, kam se podíváte, vidíte holčičku v růžových šatech, jak se přetahuje s chlapečkem v modrých princeznovských šatech a pobíhá kolem s tváří plnou netrpělivosti. "Emily, nemůžu za tebou přestat chodit?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
5
Kdyby Ouyang Che dopředu věděl, že bude Sheng Tiantian při polibku pronásledovat, určitě by ji nepolíbil. Tolik toho litoval. Lýtka Emily Sweetové pevně sevřela kalhoty Liama Spencera, její velké vodnaté oči odrážely Liamův zuřivý pohled a ona mu pevně hodila dvě slova: "Ne." "Ne," řekl. "Proč?" Liam se zeptal a čelo se mu zmateně svraštilo. Emily se usilovně zamyslela a pomalu řekla: "Protože jsem ho políbila a on mě prosil, abych byla s ním." "......" Liamovi se v hlavě udělaly černé čáry. Ta malá holka byla takový idiot! Liam se nemohl zbavit malého ocásku za zády a vrátil se do třídy s přísným výrazem ve tváři. Došel do první řady třídy a Emily si přirozeně sedla vedle něj. Liam ji nechtěl vidět a chladně řekl: "Zůstanu někde jinde." Emily se usmála. Emily nejenže neodchází, ale přesouvá se vedle Liama a přibližuje se k němu. "Nepros, tak zůstanu vedle tebe." "Ne," odpověděla. Když se Emilyina chladná kůže dotkla Liamovy, vyskočil a rychle vstal, jako by se dotkl něčeho špinavého. "Věřím, že mě vyhodí?" "Ne," odpověděl jsem. Liam zvedl nohu, aby Emily pohrozil, a jen co to udělal, jeho noha se omotala kolem jejího měkkého tělíčka, které se odmítalo pustit, když se pohnul. "Pane Spencere, nebuďte tak násilnický!" Emilyin dětský hlásek byl tak silný, že přiměl Liama posadit se zpátky na židli. Byl v šoku, když viděl, jak ho Emily pevně drží za nohy, a vykoktal: "Kdo, kdo říkal něco o mém manželovi, nekřičte." Emily zvedla hlavu, její velké černé oči podobné hroznu zamrkaly a znovu zamrkaly. "Políbila jsem ho, je to můj muž, já jsem jeho manžel." Emily se zasmála. Střelec ...... Liamovi dvakrát cukl koutek úst. Věděl tenhle malý kluk vůbec, co je to Střelec? Ale co je to za nesmysl. "Kde jsem se naučil tyhle nesmysly?" Liam se bezradně zeptal. "V televizi." Emily jednou nohou objala Liamovo stehno, růžový prst na noze na rtech ve vážném zamyšlení: "V televizi říkají, že kam jde můj nejdražší, tam jde i miláček, tomu se říká ......" "Cože?" Liam byl trochu zmatený. "No ...... zapomněl." Emily odpověděla vážně. Liam: "......" Liam se podíval na Emily vedle sebe a byl neuvěřitelně sklíčený. Jak se jí mám zbavit? Co mám sakra dělat? Pokusil se změnit to neštěstí a snažil se ze sebe vymáčknout jemný úsměv: "Emily, můžu si sednout někam jinam?" "Ne, lásko, ne!" Emily pevně zavrtěla hlavou. Liam sáhl do tašky, vytáhl z ní pár lízátek od Catherine a svůdně je podal Emily: "Koupil mi lízátko." "A co?" zeptala se Emily. "Ano, pan Spencer je tak milý." Emily se rozzářily oči. Natáhla se po něm, když Liam trhl rukou zpátky, vzal lízátko a uzavřel dohodu: "Jestli chceš, můžeš si ho vzít, ale já teď musím jít někam jinam a už mi neříkej pane Spencere, tak si ho vezmu." Emily se podívala na duhově zbarvené lízátko v Liamově ruce, našpulila pusu a uprostřed Liamova samolibého pohledu odmítla, aniž by projevila jakoukoli známku slabosti: "Zapomeň na to, já to jíst nebudu." Liam: "......" Nemají všechny holčičky rády lízátka? "Jsi si jistá, že to nechceš sníst?" nechtěl tomu úplně věřit. "Aha." Emily ztěžka přikývla: "Lízátka nejsou tak důležitá jako můj manžel, ten mě neopustí." Liam: "......" Děvčátko se nevysvětlitelně vzrušilo.
6
Oběd se jí ve školce. Ve školce je speciální jídelna. Hlavní barvy jídelny jsou jezerní zelená a nažloutlá, stěny jsou vyzdobeny dětskými malbami a malé stolky jsou pokryty černými a červenými kostkovanými ubrusy. Emily Sweetová kráčí vedle Liama Spencera, na sobě má růžovou zástěru a v každé z malých nožiček drží hůlky a vidličku a netrpělivě čeká na oběd. Oběd ve školce jsou špagety s masovou omáčkou a vývarem. Emily se při pohledu na těstoviny okamžitě zkřiví obličej. Doma jí lžičkou, a pokud jsou to špagety, krmí ji Jennifer sama. Ve dvou a půl letech měla tak tenké nožičky, že nedokázala udržet hůlky ani používat vidličku. Po půl dni třepání vidličkou a míchání v misce nedostala ani kousek nudlí, a naopak si obličej potřísnila masovou omáčkou. Liam se podíval na Emilyin obličej pokrytý omáčkou a nemohl si pomoct, ale znechuceně řekl: "Idiot." Emily se na něj podívala a řekla mu: "To je v pořádku." Emily, kterou nazvali hlupačkou, byla tak frustrovaná, že našpulila růžovou pusu, lehla si na stůl a podívala se na Liama. Liamovo chování u stolu bylo velmi kultivované, pomalu a metodicky nabral nudle hůlkami a donesl si je k ústům, aniž by vydal kňouravý zvuk nebo si na obličej nanesl masovou omáčku. Emily nevinnýma očima zírala na Liamova křečovitá ústa, bezděčně polkla a malým růžovým jazýčkem si olízla rty. Jak ráda by ho taky snědla. Liam si všimne Emilyina planoucího pohledu, vezme paličku s nudlemi, přistrčí misku před Emily a schválně ji pokouší: "Chci hlavně jíst?" Vůně špaget Emily přiláká, spěšně přikývne hlavou: "Aha." "Chceš jíst ah ......" Liam schválně protáhl tón a nalákal Emilyinu hlavu směrem k sobě. Emily měla oči přilepené na lákavých těstovinách a z úst jí unikaly další a další sliny. Právě když se chtěla těstovin dotknout, Liam trhl nohama dozadu a těstoviny od sebe odtáhl. Emily na okamžik ztuhla a vzhlédla k Liamovi, který držel misku s těstovinami se zlomyslným úsměvem na tváři. "Dává mi přednost, Channing mi, grrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr ......" Liam si samolibě našel místo k sezení, nicméně se otočil, pohled před ním ho omráčil. To je snad restaurace? Bylo to bitevní pole! Děti neumějí používat hůlky, neumějí používat vidličku, takže prostě sáhnou do misky a chytí nudle. Při jídle vydávaly žbluňkavé zvuky, všude bylo slyšet žbluňkání a cucání nudlí a nudle se rozprskly všude kolem. Nudle se rozprskly všude. Když se ohlédli na nafouklou Emily, měla špinavá ústa, ale zbytek těla vypadal čistě. Ve srovnání s tímhle místem je to čistý štít. Liam polkl a rozpačitě se vrátil s miskou nudlí v ruce. Jakmile došel k Emily, přistrčila mu misku a zafuněla: "Pane Spencere, jdu vás nakrmit." "To je v pořádku," řekl. Liam podvědomě odmítl, najednou mu hlavou bleskla myšlenka, zkřížil nohy, opřel se na židli a řekl: "Jestli chceš, můžeš se nechat krmit, ale už mi neříkej pane Spencere." "Ne." "Tak tě nebudu krmit." "Pak začnu brečet." "Pane Spencere......" Emily vykřikla a předstírala, že prosí o slzy, "wow...... wow ......". Emily měla husté řasy poseté krystalickými slzami, její malý nosík byl červený a žalostně se dívala na Liamovu nohu, která jí zakrývala ústa. Liam se rozhlédl, zaťal zuby a přemlouval ji jako hodné dítě: "Já tě nakrmím, neplač, ano?" "Ne," odpověděla Emily.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Dilema princezniných šatů"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️