I. Před
------------------------ První část ------------------------ ======================== Před ======================== "Věřilo se všemu kromě pravdy." -Camille, Alexandre Dumas fils
1. Betsy (1)
------------------------ Jeden ------------------------======================== Betsy ======================== Snažila jsem se popadnout dech. Nechtěla jsem být jednou z těch holek, které se při prvním sexu rozbrečí, ale tohle byl Josh. A upřímně jsem si nikdy nemyslela, že se to stane. Jeho silné ruce, mozolnaté od práce na tátově farmě, se mi sápaly po kůži, když mi odhrnoval vlasy z obličeje. Pak se zasmál. "Vzadu v mém autě." Políbil mě na čelo. Na nos. Na rty. Byl stále ve mně a jeho penis poskočil, když se zasmál. Mé svaly se kolem něj zachvěly a on zasténal. "Zlato." Opatrně, pomalu ze mě vyklouzl. Cítila jsem ho mezi nohama, jak se mi jemně otírá o měkké tričko. Předtím jsem ho z něj strhla a roztrhala starou bavlnu, protože jsem musela cítit jeho kůži na své. Tohle jsem neměla v plánu. Nešla jsem na zadní čtyřicítku poté, co jsem se dozvěděla o jeho hádce s tátou, s jasným cílem přijít o panenství. Ale právě to se stalo. A nelitovala jsem toho. Stará deka, kterou hodil na postel svého auta, mě svědila na kůži. Nejspíš mě později bude pálit na zadku, ale stálo to za to. S povzdechem jsem se k němu přitulila blíž a zadívala se na temnou alabamskou oblohu. Josh mě pevněji objal a já cítila, jak se jeho mysl vrátila k tátovi. Celé jeho tělo se napjalo, svaly v pažích ztuhly, když mi zabořil obličej do vlasů. "Chceš si o tom promluvit?" Zeptala jsem se. Vydechl si. "Stejná sračka, jiný den. Ten dědek dostal můj dopis o přijetí na Samford a dostal záchvat. Chce, abych zůstal tady na farmě. Ale Bets..." "Já vím," zašeptal jsem. Joshovy sny nebyly stejné jako tátovy. Farma, která se dědila z otce na syna po více generací, než jsem dokázala spočítat, pro něj neměla žádné kouzlo. Joshovy naděje a sny se upínaly k fotbalu a vysoké škole a k tomu, kam ho to zavede. To jsem chápal. Moje sny byly také větší než Shawville v Alabamě. "Mluvil jsem s Wesem," řekl poté, co mě políbil na temeno hlavy. Při tom doteku jsem zavřela oči. "On jede taky. Ale ten dopis nechal na stole v jídelně a doufal, že ho táta najde. Chtěla jsem ho zachytit a vysvětlit mu to. Ale někdy se s ním nedá domluvit." Westin Morehouse byl jeden z mých nejlepších přátel. Měl jsem čtyři: Josh, Wes, Brant Grafton a Landry Shaw. Od prvního dne ve školce se nás pět stalo nerozlučnou dvojicí. A pak se z nás stalo něco jiného. Tihle kluci byli moji nejlepší kamarádi. Vždycky jimi byli, ale někdy kolem mých dvanáctých narozenin jsem se do nich začal zamilovávat. Do všech. A blázniví kluci - oni mi lásku opláceli. Bylo to tajemství, o kterém jsme nikdy, nikomu nemohli říct. Samford byla křesťanská univerzita a Wesův táta byl pastorem v našem kostele. Kdyby se někdo dozvěděl, co jsme zač, zničilo by to příliš mnoho snů. Před týdnem jsem sledovala, jak Landryho spolu s Emersonem Royem korunovali králem plesu, a tleskala jsem spolu se zbytkem plesového dvora, i když sledovat je při tanci bylo jako bodnutí do srdce. Ale to k tomu patřilo. Dokud jsme se nedostali ze Shawville, museli jsme náš vztah tajit. Nikdo by to nepochopil. Ani naši rodiče. Ani naši učitelé, ani přátelé, ani nikdo z pěti tisíc lidí, kteří v tomhle městě žili. Wes a Josh měli jít na Samford a měly z nich být velké fotbalové hvězdy. Zatímco Landry-Bůh-Landry mohl jednoho dne ovládnout svět, kdyby chtěl. Wes, Josh a Brant by se mnou souhlasili. Ten kluk měl víc zápalu a odhodlání než my všichni dohromady - a všichni jsme si byli zatraceně jistí tím, co chceme. "Podpoří tě," řekl jsem, protože i když pan Derry chtěl, aby Josh převzal farmu v den, kdy dokončí školu, měl svého jediného syna rád. "Bude si na to muset zvyknout a zažít pár trapných nedělních večeří, ale on si zvykne. Je jako ty." "Vážně?" Josh zvedl hlavu a já se na něj podívala. Usmál se na mě, zuby bílé na jeho opálené kůži. "Jak to?" "Pro člověka, kterého miluje, udělá cokoli." Zachichotala jsem se a vzpomněla si na naše dětství. "Pamatuješ si na motokáru, kterou jsi chtěl přestavět? Prosila jsi ho o tu nejhorší, kterou našel, protože jsi chtěla, aby to byla výzva. Pamatuješ?" Zasmál se. "Jo. Přinesl domů ten největší šmejd, co našel." "A já tě neviděla půl roku o víkendech," připomněla jsem mu. "Protože vy dva jste to rozjížděli." Uvnitř auta začal Joshovi zvonit telefon. Zasténal. "Nechci se stěhovat." "Tak to nedělej." Bylo skoro léto. Naše dny plíživých polibků a krátkých schůzek byly sečteny. Brzy se před námi rozprostře celé léto a my budeme spolu, jak jen budeme chtít. A potom? Potom už bychom byli všichni pryč ze Shawville. Takže i kdyby Josh a Wes byli v Birminghamu, Brant v Mobile a Landry ve Virginii a já tančila v New Yorku, byli bychom na cestě ke splnění našich snů. Chvíle odloučení by pro nás neznamenala konec. Byli jsme silní a dokázali jsme přežít cokoli. Joshův telefon přestal zvonit a on se uvolnil na mém boku. Na jeho plných růžových rtech spočinul úsměv a já ho musela políbit. "Sexy klučičí úsměv," zašeptala jsem, když jsem se odtáhla. "Pokaždé mě dostane." Oči měl stále zavřené a úsměv zůstal na svém místě. "Zapíšu si to. Líbí se mi, když jsi pod mým vlivem." "Je nemožné nebýt." Josh byl hezčí, než na co měl kluk právo. Jeho oči byly světle zlatohnědé a kontrastovaly s tmavými, téměř černými vlasy. Měl husté tmavé řasy a já jsem ho přistihla, jak se zpod nich dívá, když mluvil s lidmi. Nejedna dívka si při tom povzdechla. Já jsem si rozhodně povzdechla. Nemohla jsem si pomoct. Josh mi přehodil ruku přes tělo, chytil mě za ruku a zvedl ji. Na prsteníčku levé ruky jsem měla jednoduchý stříbrný kroužek. Moje babička si myslela, že je to jeden z těch prstenů "slibuji, že počkám, dokud se nevdám", které před čtyřmi léty rozdával reverend Moorehouse na prázdninové biblické škole, ale nebyl to on. Možná mi bylo teprve čtrnáct, ale věděla jsem, že takový slib nemůžu dát. Už jsem se rozhodla, že kluci jsou moji a že za ně dám duši.
1. Betsy (2)
Takže o mé tělo a panenství tolik nešlo. Myslím, že bylo překvapivé, že jsme dokázali čekat tak dlouho. Už tucetkrát jsem si myslela, že se to s tím či oním klukem stane, ale vždycky nás něco vyrušilo. Ale tohle. Tohle bylo dokonalé a já měla pocit, že to, co jsme s Joshem právě udělali, bylo přesně tak, jak se to mělo stát. "Pořád slibuješ?" zeptal se, držel mě za ruku a hrál si se stříbrným páskem. Na vnější straně náramku byla stejná slova: "slibuji". Na vnitřní straně byla vyryta jména chlapců. Jakmile mi ho dali, už jsem ho nikdy nesundala. Bylo to něco, dostat ve čtrnácti letech slibový prsten od čtyř kluků. Každý z našich rodičů by nám řekl, že čtrnáctiletí nemůžou slibovat manželství a věčnost, ale kluci věděli, co chtějí. A já věděla, co chci. Ten prsten byl jejich slib, že budeme navždy spolu a že mě budou navždy milovat. "Slibuju," řekla jsem a stáhla si naše ruce pod bradu. "Budu tě navždy milovat, Joshi Derry. A teď si mě budeš muset vzít. Uvěznila jsem tě svým hříšným tělem." Joshovo celé tělo se otřáslo, jak se rozplýval na břiše. Zvuk otřásl náklaďákem a já se brzy rozchechtal spolu s ním. "Wesův táta by svolal všechny diakony a biddie a udělali by modlitební kroužek, kdyby věděli, kolikrát jsem dneska večer vzal jméno Páně nadarmo." Strčil jsem mu loktem do břicha, ale jeho břišní svaly byly tvrdé jako skála, takže jsem se zmohl jen na to, že jsem se trefil do své legrační kosti. "Au!" postěžoval si. "Jestli se dostanu do pekla, ženská, je to tvoje vina. To já jsem ten, jehož čest byla pošpiněna!" "Cože?" zeptal jsem se. "Joshuo Harrisi Derry, jsi hrozný. Nemůžu uvěřit, že jsem se od tebe nechala deflorifikovat." Přitiskl se mi zezadu na krk a já se brzy přistihla, že se prohýbám v jeho náručí. Jeho ruka mi sjela po břiše a vrátila se mezi nohy. Jeho prsty klouzaly po mých záhybech a pak se vrátily zpět, aby kroužily kolem mého klitorisu. "Jsem ten nejšťastnější muž na světě," zašeptal. Jeho hlas byl teď zastřený a přitiskl mi svou erekci na zadek. "Jsi příliš rozbolavělá na to, abys mě znovu vzala?" Zavrtěla jsem hlavou, kterou měl položenou na bicepsu. Zvedl mi nohu a přetáhl si ji přes sebe, až jsem byla doširoka rozevřená a cítila chladný vánek na své mokré, přehřáté kůži. "Joshi," zašeptala jsem, když do mě vklouzl a začal se jemně pohupovat. Jeho doteky mě rozpalovaly. Brzy jsem se po něm natahovala a zoufale se snažila zakotvit, když do mě zezadu zajel. Provlékla jsem si prsty krátké vlasy na jeho krku a hledala ruku, kterou jsem měla stále mezi nohama. Když jsem ji našla, spojila jsem své prsty s jeho. Nějak, i když to bylo podruhé, co jsme spolu měli sex, přesně věděl, jak se mě dotýkat. Přesně tak, jak mě přimět, abych se rozpadla. Měla jsem takové štěstí. Většina holek to nechápala. Neměly možnost mít sex s lidmi, které milovaly, a rozhodně neměly možnost mít sex s kluky, kterým záleželo víc na jejich potěšení než na jejich vlastním. "No tak, Bets," zavrčel mi do ucha. "Pojď na moje prsty. Chci to cítit." Ježíši Kriste. Možná jsem to řekla nahlas, protože se začal smát. Během několika vteřin jsem dělala přesně to, co požadoval. Vybuchla jsem. Můj křik se rozlehl po poli a vyplašil ptáky ze stromů. Josh přišel právě ve chvíli, kdy jsem začala popadat dech. Jeho rytmus byl trhavý, rychlejší, než ze sebe vydal sténání a vylil se do mě. "Elizabeth Lauren Belle Bartlettová, miluji tě." Nejdřív zašeptal a pak si pročistil hrdlo a vykřikl do světa: "Miluju tě, Betsy Bartlettová, a budu tě milovat až do smrti!" "Já tě taky miluju, Joshi," řekla jsem. "A budu až do smrti."
2. Josh (1)
------------------------ Dva ------------------------======================== Josh ======================== Ujel jsem rybí ocas, když jsem příliš rychle odbočil k domu. Bylo pozdě, podle hodin na palubní desce se blížila třetí hodina ranní, a když jsem dorazil domů, čekal mě pořádný průšvih. Tak jsem zpomalil, protože jsem nespěchal, aby mi podruhé za den někdo rozkousal zadek, a protože jsem měl na mysli něco mnohem lepšího. Betsy. Tu holku jsem miloval. Začínala jako taková malá ohnivá společnice, která mě a mé nejlepší kamarády nenechala na pokoji. Bylo šílené, že jsem si pamatoval, kdy jsem ji poprvé spatřil? Wes, Brant, Landry a já jsme první den školky dělali na pískovišti město a ona stála opodál a pozorovala nás. Nevšímal jsem si jí, protože to jsem u holek dělal. Holky byly ukňourané a nesnášely nepořádek, ale když jsem se na Betsy znovu a znovu podívala, napadlo mě, že není jako žádná holka, kterou jsem předtím viděla. Za prvé nebyla oblečená jako ostatní holky. Vlasy neměla spletené do copánků, copánků ani stužek. Její bílé blond vlasy byly krátké a rozcuchané, jako by si je sama ostříhala nůžkami. A na sobě měla obyčejné tričko, které nebylo moc čisté, a příliš krátké džíny. Narazila jsem do výmolu a to mě vytrhlo ze snění. "Kurva." Tahle část silnice byla vymletá, a kdybych nejela pomalu, zadek by mi poskakoval jako popcorn. Teprve když jsem odbočila na příjezdovou cestu, nechala jsem se znovu unést vzpomínkami. Když jsem porovnávala Betsy ze školky s tou, kterou jsem právě držela v náručí, moc se toho nezměnilo. Měla hebké vlasy a čisté oblečení, ale pořád byla stejně tvrdohlavá a přímá jako vždycky. Toho dne ve školce si jí Wes všiml ve stejnou chvíli jako já. Šťouchl do mě. "Ta holka zírá." "Hej!" Landry vykřikl. "Hej, holka!" Vyskočila, jako bychom do ní šťouchli dobytčákem, vyběhla za roh a zmizela. "Nechci si hrát s žádnou holkou," prohlásil Brant, ale vstal a utřel si ruce do kalhot. "Jdu se podívat, co chce." "Já taky," řekl jsem, protože vypadala zajímavě a byla to osoba, kterou jsem nikdy předtím neviděl, a v pěti letech to bylo divné, protože v Shawville znal každý každého. Brant se rozběhl a my jsme se vydali za ním. Budova mateřské školy byla oddělena od zbytku základní školy a my jsme ji celou obešli, aniž bychom ji viděli. Byli jsme docela dobří špióni, takže tím pro mě byla ještě zajímavější. Zajímavě vypadající a zajímavě působící. A taky holka. "Co hledáš?" zeptal se někdo a já ke svým věčným rozpakům vypískla. Srdce mi tlouklo milion mil za hodinu, otočil jsem se a zjistil, že mě dívka pozoruje. Zkřížila ruce a pokukovala po mně, hledajíc to, co jsme se snažili najít. Když nic neviděla, ustoupila a zvedla obočí. Zatraceně. Pořád se na mě dívala tím svým pohledem: vyzývavým, zvědavým a pobaveným. Když mi ho věnovala poprvé, zarazilo mě to. Stál jsem tam s otevřenou pusou a hledal nějakou odpověď, a ona jen čekala. Nebyl jsem jediný, kdo zapomněl, jak se mluví. Nikdo z mých kamarádů jí neodpověděl a ona nakonec znervózněla, sklopila pohled a kopla do hlíny. "Můžu si s vámi hrát?" "Ne," odpověděla jsem. "Ne," odpověděl Brant a já jsem měla chuť zatlačit mu obličej do hlíny. "Stavíme město. S náklaďáky." "Mám rád náklaďáky." Její hlas ztichl a zastyděl se a já zatnula pěsti. V tu chvíli jsem se do Betsy Bartlettové důkladně zamiloval. Udělal bych cokoli pro dívku, která po každém z nás pokukovala. Ale Brant řekl ne a bylo nás pět, takže jsem taky zavrtěla hlavou. "Promiň," řekla jsem jí a ona jen přikývla, jako by to čekala. Zbytek přestávky byl mizerný. Betsy si sama sedla do hlíny a pozorovala nás, jak si hrajeme. Bolelo mě břicho, a když nás učitelka zavolala dovnitř, kopla jsem do Branta pískem. Teď mě zase bolel žaludek, když jsem zastavil s autem vedle tátova auta. "Stárnu, Joshi, a tohle nemůžu dělat věčně. Jestli si tuhle farmu nevezmeš, budu ji muset prodat." "Cože?" zeptal jsem se. "Prodej to!" Křičel jsem na tátu. "Protože ho nechci!" Táta byl tvrdý. Byl o centimetr menší než já, ale vždycky to byl velký, silný chlap, který jednou rukou řídil traktor a druhou si otíral pot z čela. Uměl provazovat dobytek a házet seno a byl to můj hrdina po celý můj zatracený život. Ale já jsem nechtěl jeho život. Nechtěl jsem být závislý na rozmaru nějaké zámořské společnosti, která rozhoduje o tom, jakou cenu má moje obilí. Nechtěl jsem se dívat na oblohu a bát se, že bude pršet moc nebo málo. Chtěl jsem něco jiného. Dveře zaskřípaly, když jsem je otevřel. Náklaďák byl starý a už jsem v něm narazil do spousty zemědělské techniky. Dveře na straně řidiče měly promáčklinu a potřebovaly další zatlačení, aby se správně zavřely. Podíval jsem se na rozsvícená světla v kuchyni. Táta čekal nahoře. S povzdechem jsem zavřel dveře a vydal se k domu. Ve dveřích mi vyšel vstříc, vypadal starší a unavenější, než jsem ho kdy viděla. Když jsem se podívala tátovi do tváře, viděla jsem svou budoucnost. Vrásky vedle jeho očí od mžourání na slunci. Tmavé vlasy prostoupené bílou pletí a zplihlé od klobouku, který nosil celý den. Když byla máma ještě naživu, nechtěla, aby dům páchl jako stodola, a tak nechala tátovi postavit blátivou místnost se sprchou a prádelnou. Chodil ze stodoly do sprchy, a i když už byla deset let mrtvá, pořád to dělal. "Joshua." Otevřel dveře víc a ustoupil stranou, abych mohl projít. Usrkával kávu a nejspíš se snažil zůstat vzhůru, dokud se nevrátím domů, protože ve tři ráno byl můj stařík vzhůru už třiadvacet hodin. "Kde jsi byl?" zeptal se. Posadil jsem se na místo, na kterém jsem sedával vždycky, a palcem si třel bradu a škrábal strniště. Přemýšlel jsem, jestli jsem Betsy svými vousy neublížil na kůži. Sakra. Byla příliš velká tma na to, abych to poznal.
2. Josh (2)
"Joshua?" "Potřeboval jsem přemýšlet," řekl jsem mu a spustil ruku na desku stolu. "Jsi s Betsy?" zeptal se a z nějakého důvodu se mu vrásky kolem očí stáhly. "Je to moje přítelkyně," odpověděl jsem. Slyšela jsem ve svém hlase sarkasmus a přála si, abych ho mohla vzít zpátky. Ničemu by to nepomohlo a tátu by to jenom popudilo. "Je to ona?" zeptal se tónem, který byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Nadechla jsem se a snažila se dát si chvilku na to, abych se vzpamatovala. "Promiň, že jsem ti neřekla, že jsem se přihlásila na Samford," řekla jsem. "Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit už dřív, ale..." "Na podzim jsem ti říkala, že se musíš podívat na technické vysoké školy, jestli něco děláš. A taky jsem ti řekla, že to bude muset počkat, až budeš pár let na plný úvazek na farmě. Musíme se dostat dopředu." "S tímhle místem se dopředu nedostaneš, tati." Nepotřeboval jsem, aby mi připomínal náš rozhovor. Jedinou neurčitou poznámkou smetl všechny mé sny ze stolu. "Je tu sotva možnost platit za provoz a pak je tu drtivý dluh. To je to, co je tohle místo." Táta zavrtěl hlavou a zabušil klouby prstů do stolu. "Tahle farma je tvoje dědictví." "Dědictví?" Posmíval jsem se. "Velká slova od chlapa, který sotva dokončil střední školu." Jakmile jsem ta slova vypustil z úst, chtěl jsem je vrátit zpět. Můj táta. Hrdý muž, který mě vychoval úplně sám, aniž by věděl, co k čertu dělá, zbledl. Postavil se a na vteřinu se zapotácel. "Nevychoval jsem žádného snoba." Hlas se mu zlomil a ještě jednou bouchl do stolu, než na mě ukázal třesoucím se prstem. "Ani nevím, kdo kurva jsi." Otočil se ke mně zády, vykročil k zadním schodům, které ho vedly do ložnice, a zastavil se ve dveřích. "A tvoje holka se za tvými zády poflakuje. Viděl jsem ji s nějakým chlapem za obchodem s krmivem, když jsem vyzvedával peníze na mléko. Takže jestli jdeš na Samford jenom proto, že tam chodí slečna Fancy Dancer, tak jsi zatracený hlupák." Kurva. Neodpověděl jsem, ale sledoval jsem ho, jak unaveně stoupá po schodech. Věděl jsem, že za hodinu bude na mléko. Vstával jsem také a pak jsme se ráno míjeli ve stáji. Ale to bylo všechno, co jsem věděl, protože tenhle boj byl neprobádané území. Takhle jsme spolu s tátou nemluvili. Neplivali jsme jedem a znechucením. Všechno se zkazilo. Počkala jsem, až tátovo šlápnutí přejede strop nade mnou do jeho pokoje, a teprve pak jsem vstala, žaludek se mi zvedal a ruce se mi třásly. Dneska jsem něco podělala a nemohla jsem se zbavit pocitu, že to všechno změní.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Znovu otevřít její srdce"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️