Kapitola 1 (1)
========== 1 ========== ---------- Mae ---------- To tetování, které se mu plazí po krku, bych poznala kdekoli. Už léta jsem byla lehce posedlá tím, jak se mu víří po kůži a do linie vlasů. Snila jsem o tom, že budu konečky prstů sledovat ty vlnky a vzory, že je budu honit pod límcem jeho košile, přes ramena a zjišťovat, jak hluboko ten složitý vzor vlastně sahá. Mohla jsem se samozřejmě zeptat sestry. Mohla mi přesně říct, jak hluboko se mu po boku těla táhnou. Ale nikdy jsem se nezeptala. Nemohla jsem. Ptát se sestry na tetování na kůži jejího přítele? Prostě ne. To by bylo trapné. A tak jsem svou nemístnou zvědavost držela pod zámkem, schovaná hluboko uvnitř, a nikdy jsem ji nikomu nevyslovila. Pak se rozešli. A od té doby jsem ho neviděla. Ale stačil jediný pohled na to tetování v zakouřeném baru a všechno se mi vrátilo. Zvědavost. Ta touha. Prostě hloupá, směšná skutečnost, že mi ten muž i z téhle vzdálenosti kroutí prsty na nohou. Nevhodné. Nevhodné. TAK nevhodné. Tori do mě šťouchla. "Koho to okukuješ?" Trhla jsem sebou a otočila se k ní čelem. "Cože? Nikoho. O nic nejde." Věnovala mi takový ten vědoucí úsměv, jaký umí jen nejlepší kamarádka. Pak se prodrala davem, kolem číšníků roznášejících pití a jídlo ke stolům, k baru, kde ošetřoval krátkou skleničku plnou jantarové tekutiny s ledem. Oči se jí rozšířily. "To je Heath?" Můj automatický instinkt mě přinutil dělat hloupého. "Heath? Jako Jayelův Heath?" Nikoho jsem neoklamala. Tori to věděla stejně dobře jako já. Obavy jí svraštily čelo. "Prosím tě, neříkej mi, že jsi do něj pořád tajně zamilovaná? Už jsou to čtyři roky, Mae." Věděla jsem přesně, jak dlouho to bylo. Myslela jsem, že jsem s tou absurdní zamilovaností skoncovala. Kdo by to byl řekl, že to jen tak doutná pod povrchem, připravené při jediném pohledu znovu vybuchnout plnou silou? Ale když jsem tam seděla a zírala na jeho široká ramena a na to, jak se zužují k úzkému pasu, připadalo mi, jako by vůbec žádný čas neuplynul. Všechny ty pocity, které jsem skrývala před ním, před sestrou, před sebou samou - všechny mi vířily v těle a točily se vesele dokola, protože jsme byli opět v jeho přítomnosti. Zrádné pocity. Potřebovali se ovládnout. Tori si tiše pískla. "Ani se neobtěžuj to popírat. Máš to vepsané ve tváři." Nechtěl jsem, aby to tak bylo. Snažila jsem se vyškolit rysy do něčeho, co by nevypadalo jako emoji srdcových očí. Toriina starostlivost se změnila v něco kvízovitého. "Už to není muž tvé sestry, víš. Už dlouho jím není. Jaye už s ním skončila. Už roky se přes něj přenesla. Takže kdybys tam chtěla jít..." Pevný stisk vytrhl židli vedle mě zpod stolu a škrábl ji po podlaze. Trhla jsem sebou a ten zvuk mi rozechvěl páteř jako hřebíky na tabuli. "Kam?" Jayela se ztěžka posadila na dřevěnou židli a zašklebila se na mě a Tori. Tori otevřela ústa, aby odpověděla, ale já jsem zavrtěla hlavou a modlila se, aby si vzpomněla, že znám i všechna její tajemství. Dokonce i to o tom, co se stalo s Toddem Morselym na církevním táboře v desáté třídě, které jsem nikdy nikomu neřekla. Tak doufám, že si moji nezdravou posedlost Heathem nechá taky pro sebe. Stiskla rty a sytě karmínová barva rtěnky se jí zploštila do linky. S úlevou jsem si oddechla. "Nikde. Na tom nezáleží. Kde jsi byla? Měli jsme se sejít před hodinou. Tori a já už jsme napůl opilí." Objednali jsme si dvě rundy pití, včetně nějakého pro Jayela, a pak jsme to vyprázdnili, zatímco jsme na ni čekali. Alkohol mě už příjemně hřál zevnitř. Jaye se vyklepala z kožené bundy a přehodila si ji přes opěradlo barové židle. "Já vím, já vím. Ale věci v práci šly do háje. Museli jsme s Bostonem udělat hlášení u šéfa. Je naštvaný. Zklamali jsme ho." Tori se předklonila a opřela se lokty o desku stolu. "Ooh," zazpívala. Rozhodně byla taky trochu podnapilá. "Co se stalo? Pověz nám o tom policejním dramatu." Jaye pokrčila rameny. "Stejná sračka jako každý jiný mizerný den v tomhle měsíci. Měli jsme další zpackanou sledovačku. A Boston se kvůli tomu chová jako kokot. Myslí si, že je to náhoda, že jsme tenhle měsíc měli už tři akce s úplně stejným marným výsledkem." Boston byl partnerem mé sestry v práci od chvíle, kdy opustila akademii. Obvykle byli jako jeden hrášek v lusku. Bylo krajně nesympatické, aby se hádali, ale nebylo to tento měsíc poprvé, co se zdála být po návratu z práce s ním podrážděná. V duchu jsem si udělala lehce rozmazanou poznámku, že ji o tom budu později popichovat, a snažila jsem se, aby mi pohled neunikl směrem k baru. "Jestli to není náhoda, tak co? Jaká je tvoje teorie?" Jaye zvedla ruku, aby pokynula naší servírce, ale ta byla zaneprázdněná. Přesto kývla hlavou na znamení, že si toho všimla, a Jaye obrátila pozornost zpátky ke mně. "Myslím, že tři jsou moc. Děje se něco jiného. Někdo jim dává tipy." V koutku oka jí zaškubal sval. "Nevím, proč to Boston nevidí. Dneska večer jsme se do toho před šéfem tak nějak pustili." Kousla jsem se do rtu. I bez jejího dalšího vysvětlování jsem věděla, že by to mou sestru sžíralo zaživa a pomalu jí rvalo svědomí zevnitř. Pro mou sestru nebylo nic důležitějšího než její práce. Ne společenský život. Ani muži. Od dob Heatha s nikým nechodila, všechno dávala do práce policistky. Znovu jsem vrhla pohled jeho směrem. Nemohla jsem si pomoct. Nepohnul se, i když vypil svůj drink. Odtrhla jsem pohled. "Určitě se to stává pořád," řekla jsem Jaye a snažila se, aby to znělo uklidňujícím tónem. "To, že se s Bostonem normálně neshodnete, ještě neznamená, že ostatní partneři jsou stejně sehraní, ne? Váš šéf je nejspíš zvyklý takové věci řešit."
Kapitola 1 (2)
Přišla servírka a Jaye objednala další koktejly pro mě a Tori a bourbon s ledem pro sebe. Stejný drink, který si pravděpodobně dával Heath. Další důvod, proč by jim to spolu mělo klapat. "Asi máš pravdu. Jen je frustrující, že se s Bostonem nedokážeme domluvit na stejném místě." Jaye sledovala, jak se naše servírka vrací k baru s objednávkou pití, a její pohled mírně sklouzl doleva, když žena odložila prázdný tác. Věděl jsem přesně, kdy si Heatha všimla. Celé její tělo ztuhlo a ona se sesunula k zemi ve snaze zmenšit se. "To je Heath?" zasyčela. "Kurva. Jdu se schovat pod stůl." Tori se zachichotala. "To je on. Je tam od chvíle, co jsme přišli. Ale myslím, že si nás nevšiml, kdybys chtěla utéct." Zasmála jsem se. Jayela po mně střelila omluvným skřekem. "Vlastně ano." Přestala jsem se smát. "To nemyslíš vážně?" "Myslím to smrtelně vážně. Dneska s ním nemůžu jednat. Nezvládám ty jeho štěněčí oči a smutný výraz ve tváři ve stylu 'zlomil jsi mi srdce'." Zamrkala jsem a snažila se přijít na to, jak přesně došla k závěru, že Heath je stále rozsekaný z jejich rozchodu, když se ten muž ani neotočil. Papouškovala jsem věty, které mi předtím řekla Tori. "Už jsou to čtyři roky. A vy dva jste spolu chodili jen pár měsíců. Jsem si jistá, že už je v pohodě." Jaye jen zavrtěla hlavou. "Nebyla jsi u toho, když jsem se s ním rozešla. Bylo to hrozné." Servírka si vybrala ten okamžik, aby nám přinesla pití, položila tác na stůl a postavila před nás skleničky. Využila jsem rozptýlení, abych se znovu podívala na Heatha, můj pohled byl zablokován, když se Jayela vyhoupla na nohy poté, co v několika rychlých doušcích spolkla svůj nápoj. Rozhlédla jsem se kolem ní. Jistě, ten muž popíjel sám v baru a vypadal trochu jako ztroskotanec se zlomeným srdcem bez přátel. Ale to ještě neznamenalo, že je smutný z jejich rozchodu. Možná ho někdo nechal na holičkách? Možná mu jen chutnaly jejich nachos? Možná si jeho pes tak strašně prdnul, že ho to vyhnalo z bytu a hledal útočiště v baru, dokud to nepřejde? Pointa byla v tom, že samotné Heathovo pití neznamenalo, že je stále tak zlomený, jak se jí zdálo. Jaye byla krásná, chytrá a atletická. Ale měla chyby, stejně jako všichni ostatní. Opravdu čekala, že na ní bude viset i po takové době? Trochu mě to štvalo. Samozřejmě, že na ní pořád visí, prozpěvoval mi do ucha ten vnitřní hlas, který zněl stejně jako můj otec. Jaye hodila na stůl několik dolarových bankovek a pak se vymrštila na nohy. "Jdeš?" Odmlčela se a čekala, až jí odpovím. Můj koktejl byl obrovský. Sotva jsem do něj udělal důlek. A pokud jsem měla být upřímná, stále jsem se vyhřívala v záři, kterou na mě přítomnost Heatha zřejmě vrhala. Nebyla jsem připravená, aby to skončilo. "Ne, myslím, že zůstanu. Ještě nemám náladu jít domů." Jaye pokrčil rameny. "Jak myslíš. Stejně se asi vrátím do práce. Nemůžu tuhle věc nechat tak snadno odejít. Chci si projít nějaké papíry. Uvidíme se později doma, ano? Ale nečekej na mě. Nejspíš přijdu pozdě." Přikývla jsem, znovu zvedla skleničku a polkla. Tori naklonila hlavu a chvíli mě pozorovala. Pak vyskočila na nohy. "Jaye? Můžeš mě svézt?" Ústa se mi otevřela. "Počkej, ty se na mě taky vykašleš?" Tori se na mě upřeně zadívala a její pohled zalétl k místu, kde seděl Heath. "Dítě je doma, pamatuješ? A manžel, který nejspíš vyšiluje, že už jsem pryč tak dlouho." "Jsme tu teprve hodinu. Co se stalo s dámskou jízdou?" Tori ignorovala mé chabé protesty, snadno je prohlédla. "Myslím, že budeš v pořádku. Silná, nezávislá žena a tak." Později bych ji zabila. Otevřela jsem pusu, abych odpověděla, ale Jaye mě předběhla. "Heath je tady. Kdybys měla nějaké problémy, stačí mu dát znamení. On má ten spasitelský gen. Nejspíš by rád přiskočil a zachránil tě." Sklopila oči. Tori se zachichotala, ale já nic neřekla. Z mého pohledu se Heath po celou dobu jejich katastrofálního vztahu choval k Jaye jen dobře. Prostě se k sobě jako pár nehodili. Jo, jasně, měl v sobě gen ochránce. Ale bylo snad něco špatného na tom, chtít chránit ty, které milujete? Bylo něco špatného na tom, když chtěl svou ženu ochránit? Znělo mi to docela romanticky. A mnohem lepší než moji bývalí, kterým rozhodně chyběly i ty nejzákladnější geny lidské slušnosti. Měl jsem však podezření, že právě tato neslučitelnost byla tou kapkou, která zlomila vaz, i když by to moje upjatá sestra nikdy nepřiznala. Dusil ji. I ona měla tu potřebu chránit. Ale ten její se přelil do její kariéry. Přísahala, že bude chránit životy a majetek, že bude pomáhat lidem, když jsou nejzranitelnější. Heath neměl kam jinam jít než k ní. "Nepotřebuju Heatha, aby mě chránil." Což byla stoprocentní pravda. Navenek jsem mohla být milá učitelka ze základní školy, která nosí květované šaty a dlouhé blond vlasy si zaplétá do copánků ve stylu Elsy, jen proto, že se to holčičkám, které jsem učila, líbilo. Ale to nebyla jediná moje stránka. Ne, nepotřebovala jsem mužskou ochranu. I když by mi nejspíš nevadilo, kdyby mě Heath chtěl nabrat do svých svalnatých paží a odvést pryč. To jsem ale sestře nehodlala říct. "Budu v pořádku. Jen se chci napít a trochu si odpočinout. Měla jsem hektický týden. Konec školního roku a tak." Nevím, jestli mě Jaye neslyšela, nebo byla jen příliš zaujatá tím, že se znovu podívala na Heatha, ale místo odpovědi ze sebe vydala tiché zasténání. "Jo, dobře. Viděl mě. Je čas odejít. Tori, jestli chceš svézt, tak já už jdu. Uvidíme se později, Mae." Tori se na mě naposledy ostře podívala a já přesně věděla, co mi očima říká. Už čtyři roky jsi do toho muže zamilovaná. Jsi svobodná. Jste obě samy v baru. Udělej něco, co se stane. Oba se propletli davem u baru a vyšli hlavními dveřmi ven. Přes skleněná okna jsem je sledovala, jak jdou po potemnělém parkovišti se spojenýma rukama, jak se Tori směje něčemu, co Jaye řekla, a pak ti dva zmizeli v jejím autě. Padl na mě stín. "Ahoj, Mae." Při zvuku mého jména na jeho rtech se mi zrychlil tep. Ztěžka jsem polkla. "Ahoj, Heathe."
Kapitola 2 (1)
========== 2 ========== ---------- Mae ---------- "Jaye se mi vyhýbá, co?" Drobné chloupky na zátylku se mi zježily při hlubokém zavrčení v jeho tónu. Bože. Že by se jeho hlas od doby, kdy jsem ho slyšela naposledy, ještě prohloubil? Byl tak neuvěřitelně mužný. Pomalu jsem zvedla pohled a nechala ho stoupat po jeho těle, až jsem došla k jeho tváři. Jeho nádherné tváři, která mě často navštěvovala ve snech i poté, co přestal být v mém životě pravidelně přítomen. Tmavé strniště pokrývalo jeho silnou čelist, což byla novinka od doby, kdy jsem ho viděla naposledy. Jaye ho měl vždycky rád hladce oholeného, takže jsem ho nikdy neviděla s jakýmkoli plnovousem. Ale teď se mi jeho kštice líbila. Na jeho očích se však nic nezměnilo. Pořád měly ten nejsvětlejší odstín modré, jaký jsem kdy viděl. Pokaždé, když jsem se do nich podívala, připomněly mi sníh a led, bouřlivé dny v zimní krajině. Chladná barva mu dodávala odtažitý vzhled, stejně jako tetování a kožená bunda, která mu těsně přiléhala k ramenům. Všechno to křičelo: "Drsňák. Uteč." Ale věděla jsem, že nejsem jediná žena v tomto baru, která si myslí, že by mu raději utekla přímo do náruče než od něj. Sakra. Potřebovala jsem dostat své hormony na uzdu, než začnu toho muže na sucho obskakovat po noze. Věnovala jsem mu drobný úsměv. "Asi bych měla lhát kvůli ní a říct, že měla jenom pracovní povinnosti, ale jo. Vyhýbá se ti." "Nemusela. Mohl jsem odejít. Nemuselo to být trapné." "Já vím." Heathův pohled po mně na nepatrnou chvíli přejel, začal u mé hlavy, přejel mi po vlasech a zastavil se na mé tváři a rtech. "Už je to nějaká doba, co? Vypadáš dobře." Dech mi vyrazil a zřetelný příval přitažlivosti mě rozechvěl po celém těle. Byl to snad záblesk horka v jeho očích? Snažila jsem se vymyslet odpověď, něco sexy, lehkého a koketního. Ale mozek mi zkratoval a byla jsem si jistá, že na něj jen zírám jako hmyz s broučíma očima. To rozhodně nebylo sexy. Rozhostilo se ticho, nebo spíš takové ticho, jaké může být v baru, kde zní soft rock a na velkých obrazovkách běží několik sportovních zápasů. Chvíle se vytratila. Když se na mě Heath usmál, bylo to jen milé naklonění úst, jako by si právě vzpomněl, že jsem mladší sestra jeho bývalé. Bylo mi sedmadvacet a byla jsem sotva dítě, ale i jeho zcela platonické úsměvy ve mně vzbuzovaly pocity. Takové, které bych neměla chovat k někomu, kdo kdysi chodil s mou sestrou. Tohle byl špatný nápad. Velmi špatný. Neměla jsem tu zůstávat. Měla jsem odejít s ostatními. Ale on se zdál být mnou naprosto nedotčený a já začala pochybovat, jestli to vlastně vůbec něco znamenalo. Možná to bylo jen moje zbožné přání. Trhnutím palce přes rameno mi pokynul, abych se vrátila na své místo. "Asi se vrátím ke hře." Sebrala jsem si svou lehkou bundu. "Stejně už jsem byl na odchodu. Užij si večer." Něco hluboko a nízko ve mně zakňučelo jako nespokojená kočka, která nedostala včas najíst, a do zátylku se mi vkradlo horko. Byla to opravdu kňourající kočka, nebo potřebná kočička? Ach jo. Potřebovala jsem odejít, a to okamžitě. Mé alkoholem zkalené myšlenky byly na jednosměrné cestě do stoky. Kočička se dala umlčet i jinými, sólovějšími způsoby. Nepotřebovala muže, který by byl úplně mimo. Heath zamžoural okny do tmy za nimi. "Pořád jezdíš tím starým bavorákem?" Samozřejmě si pamatoval, jakým autem jezdím. Protože pod tím drsňáckým zevnějškem byl pozorný a milý. "Ano, ale není tam venku na parkovišti. Plánovali jsme s Tori velkou dámskou jízdu. Šly jsme sem pěšky od nás." Heathovo tmavé obočí sjelo k sobě. "Takže jsi šla domů sama?" Byl tu ten ochranitelský gen, o kterém Jayela mluvila. "Není to daleko." "Můžu tě doprovodit?" Trochu skřípavě jsem se zasmála. "Ne, ne, to zvládnu. Nechci ti kazit noc." "Nebudu se moct soustředit, když budu přemýšlet, jestli jsi v pořádku došla domů. Ta hra je stejně na nic." Začala jsem znovu protestovat, ale on mě přerušil. "Jen mě nech chovat se jako džentlmen, Mae." Řekl to tak vážně, že se mi slova scvrkla na jazyku. Byl to v podstatě dokonalý muž. Sexy jako hřích, s pohledem, který křičel o motorkách, zapadlých uličkách a sexu, který tě přitlačí ke zdi. Ale pod tím vším byl chlap, který si hrál s dítětem na kukátko, jen aby ho rozesmál, nebo doprovodil stařenku přes silnici, než zachránil její kotě ze stromu. Kousla jsem se do rtu a pomalu přikývla, zatímco se mi srdce třáslo na hrudi. Jak to, že se to Jaye nelíbilo? Byla jsem připravená omdlít a omdlít jako nějaká historická dáma s příliš těsným korzetem. "Děkuju," souhlasila jsem rychle, než jsem si to stačila rozmyslet. Šly jsme spolu domů. Staří přátelé. Nic víc než to. Až na to, že ti připadá neuvěřitelně přitažlivý, že jsi do něj byla vždycky zamilovaná a celé roky sis přála, abys měla to štěstí ho potkat jako první. Jo. Až na to všechno. Kráčeli jsme vedle sebe ke dveřím a mně se podařilo nevybuchnout, když se mé prsty dotkly jeho. V konečcích prstů se mi rozzářily záblesky elektřiny, které mi jiskřily po paži. Opět se zdálo, že si toho nevšiml. Jakmile jsme vyšli ze dveří, udělala jsem mezi námi trochu místa a nasála plnými doušky čerstvý noční vzduch, který pročistil hlavu. Minutu nebo dvě bylo ticho, aniž bych mu musela říkat, kudy se dostanu do svého bytu, protože tam byl už milionkrát. Trochu jsem si ale přála, aby to nevěděl, protože bych měla čím vyplnit to ticho. Místo toho jsem skotačila dál a stupňovala paniku, protože mě nenapadalo nic alespoň trochu zajímavého, co bych mu mohla říct. Potřebovala jsem víc alkoholu, abych s tímhle mužem mohla vůbec účinně konverzovat. Heath se procházel nenuceně, mnohem klidněji než já, ruce zastrčené v kapsách. Díky bohu, že byla tma, noc osvětlovaly jen občasné pouliční lampy, protože džíny mu visely tak nízko na bocích, že bych možná zahlédla kousek jeho břišních svalů, kdyby se jeho bunda náhodou pohnula správným směrem. Usilovně jsem se nutila, aby můj pohled zůstal upřený na silnici, když místo toho vyplnil ticho on.
Kapitola 2 (2)
"Takže páteční večer. Jaký byl tvůj týden?" Ta otázka mě trochu zaskočila. Nestávalo se mi často, že bych o sobě moc mluvila. Teď, když byla Tori vdaná a čekala dítě, jsem většinu času trávila s Jaye a jen tak se poflakovala v bytě, který jsme léta sdílely. Její práce byla vzrušující. Vždycky měla nové příběhy plné zážitků blízkých smrti. Takže její konverzace měla tendenci dominovat. Pracoval jsem jako učitel v místní soukromé škole. Moje historky byly plné dramat sedmiletých dětí a rodičovských schůzek. Když Jaye přišla domů a začala mluvit o sledovačkách a vyšetřování vražd, moje historky o tom, jak se malý Zach zlepšil natolik, že jsem ho posunula do vyšší čtenářské skupiny, jako by odpadly jako nepříliš vzrušující konverzace u večeře. "Vlastně jen ty samé staré věci. Učitelský život a tak. Schůzky rodičů, snaha udržet děti u školní práce, politika ostatních učitelů. Však víte, jak to chodí." Vnitřně jsem se nakopla, protože jak by mohl vědět, jak to je? Vždyť nebyl učitel. A pokud vím, nebyl ani rodičem dítěte školního věku. Hloupost, Mae. Hloupost. "Jaké bylo to tvoje?" Pokrčil rameny, když jsme zahnuli po chodníku k mému činžáku. Jayelino auto na parkovacím místě chybělo a já si oddechla, i když jsem vlastně nedělala nic špatného. Tohle byl jen jeden starý přítel, který doprovázel jiného domů. Lhář. Ten hlas v mé hlavě opravdu potřeboval zmlknout. "Taky stejný kecy. Krajinářství pro bohaté snoby není zrovna vzrušující." Pak se na mě podíval. "Bez urážky." Strčila jsem ho do ramene. "Zaprvé, ty mi říkáš bohatý snob? Protože vydělávám plat učitelky a sdílím se sestrou malinký dvoupokojový byt na okraji Saint View." Vyťukal bezpečnostní kód a podržel mi skleněné dveře. "Ten byt patří tobě. Je sice na hranici, ale pořád má poštovní směrovací číslo Providence. Můj byt je ve srovnání s ním v chudinské čtvrti. A žádná banka mi nedá hypotéku, ani kdybych je prosil." Zamračila jsem se, když jsem ho míjela, ne proto, že mi držel otevřené dveře do haly a zdálo se, že mě chce doprovodit doslova až domů, ale jak je to dlouho, co se ten kód měnil? Zřejmě nejméně čtyři roky. Podívala jsem se na jedinou bezpečnostní kameru v rohu a zhrozila se nad tím, že míří přímo na levný koberec a zvadlou pokojovou rostlinu. I když byla pravda, že jsme s Jaye náš byt koupili rovnou a technicky vzato byl v dražší oblasti Providence. "Fajn. Ale já nejsem snob." Ušklíbl se. "To se musí nechat." Ten klukovský úsměv mě málem donutil zapomenout, že mám druhý bod. "A jak to myslíš, že pořád pracuješ jako zahradní architekt?" Zmáčkl tlačítko na stěně, které se rozsvítilo a signalizovalo odjezd výtahu. "Co jiného bych měl dělat?" Podívala jsem se na něj. "Myslel jsem, že už pracuješ někde v nějaké honosné kuchyni. Vytvářet jídelníčky a ohromovat kritiky svými recepty. Pořád si vzpomínám na ty gnocchi, které jsi dělala od nuly, a na tu omáčku..." Vzpomínka na nejlepší jídlo, které jsem kdy v životě jedl, se mi pravidelně přehrávala v hlavě, často za nocí, kdy jsem přišel pozdě z práce a k večeři si dal mražené jídlo. "Ten večer jsi mi říkal, že bys jednou chtěl mít vlastní restauraci." Nepřipadalo mi to jako nedosažitelný sen, protože Heathovu kuchyni bych mohla jíst každý den až do konce života a nikdy by se mi neomrzela. Dveře výtahu zazvonily a otevřely se. Oba jsme natáhli ruku, aby se dveře nezavřely, ale ani jeden z nás se nepohnul, aby do něj vstoupil. Přejel si zuby po spodním rtu. "Zapomněl jsem, že jsem ti o tom říkal. Nikdy jsem nikomu jinému neřekl, že jsem kdysi chtěl být kuchařem, víš? Dokonce ani Jayele." "Neřekl?" Zapátrala jsem ve vzpomínkách a uvědomila si, že má pravdu. Jayela nebyla v místnosti, když se přiznal ke svým ambicím. Měla hřbitovní směnu a šla brzy spát, takže úklid nechala na mně a Heathovi. Přišlo mi ale divné, že jí to za celou dobu jejich vztahu neřekl. "To je příběh na dobu, kdy budu opilejší než teď." V jeho výrazu se náhle objevila zranitelnost, která mě sžírala. Jako bych se šťoural v ráně, která se nikdy úplně nezavřela a teď už zase hrozí, že z ní začne stříkat krev. Nechtěla jsem před ním otevírat něco bolestivého, ale zároveň ve mně hořela touha, která se divila, proč zrovna mě si kdysi vybral, aby se mi otevřel. A pokud jsem měla být upřímná, užívala jsem si jeho společnost. Tohle byl konec cesty a já ještě nechtěla, aby odešel. Zhluboka jsem se nadechla a vyhrkla slova dřív, než jsem si je stačila pořádně promyslet. "Jestli potřebuješ alkohol, tak nahoře mám tequilu..."
Kapitola 3 (1)
========== 3 ========== ---------- Mae ---------- Heath si mě s nenuceným úsměvem prohlížel. "Snažíš se mě opít, abych vyklopil svá tajemství?" Spíš se ho snažím opít, aby tě svlékl. Dobrý bože. Vstoupila jsem do výtahu a vyzývavě pozvedla obočí. "Jsi velký chlap. Jsem si jistá, že se dokážeš udržet na uzdě. Pokud opravdu nechceš prozradit svá tajemství, jsem si jistá, že jsou v bezpečí. Ale moji prvňáčci mi říkají, že jsem dobrý posluchač a strážce tajemství. Pořád jsem nikomu neřekl, že Layla Jamesová se ve středu o přestávce držela za ruku s Ryanem Sladem." Hravě jsem na něj svraštila obočí. "Páni. Skandál na základní škole, co?" Zasmál se, když se mnou vstoupil do výtahu a nechal dveře zapadnout. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se ovládnout nervozitu z toho, že jsem s ním zavřená v tak malém prostoru. Jen my dva. Sami. Tlačítko nouzového zastavení jen pár centimetrů od mých prstů... Co by se stalo, kdybych ho stiskla a uvěznila nás uvnitř? Možná by se na mě podíval stejně jako v baru, než se chytil a přeskočil hranici zpět do zóny přátelství. Zmáčkla jsem tlačítko pro své patro a sledovala, jak čísla blikají, když jsme se zvedali z haly. "To ještě nevíš ani půlku. Sedmileté děti mají s klukama dost velké problémy." Dveře se samy otevřely, když jsme dorazily na místo, a já vytáhla z kabelky klíče. Heath se opřel o futra a pozoroval mě, což mě jenom víc znervózňovalo, protože byl zatraceně blízko. Jeho voda po holení mi dráždivě vířila kolem nosu a dělala mi divné věci na hrudi. Voněl tak krásně, že jsem měla co dělat, abych se nenaklonila a neolizovala ho. Tohle nebyly střízlivé dívčí myšlenky. Toho jsem si byla velmi dobře vědoma, ale moje představivost, nebo možná moje libido, se v téhle situaci vyřádilo. Nakonec se mi podařilo otočit zámkem, vklouzla jsem do bytu a shodila bundu na opěradlo kuchyňské židle. Tep se mi zrychlil, když mě následoval dovnitř, a tep mi silně bušil. Zamířila jsem k ledničce. "Pití? Pivo? Víno?" Prsty se mi lehce zachvěly a já si to rozmyslela. Potřebovala jsem něco tvrdšího. "Co třeba ta tequila?" "Mohl bych si dát tequilu." "Skvělé!" To slovo vyšlo příliš vysoko a příliš rychle. Dýchal jsem vůbec pořádně? Dýchání by nevypadalo dobře. Snažila jsem se sama sobě připomenout, že je u mě doma jen na přátelský drink. Dohnat starého známého. Nebyli jsme tu proto, abychom uhasili jakoukoli žízeň kromě té, kterou jsem měla v krku. Proboha. Heath. V mém krku. Části Heatha v mých ústech, mířící do mého hrdla... Vrhla jsem panický pohled jeho směrem, jako by mi mohl číst myšlenky a ty oplzlosti, které jsem si najednou představovala, jak s ním dělám. Byl blíž, než jsem čekala. Stál přímo za mnou. Hrdlo jsem měla sušší než kdy dřív. "Můžu vám pomoct?" "Limetky," vyhrkla jsem a strčila mu do rukou sáček. "Potřebujeme limetky. A sůl!" Odstoupila jsem od něj a prakticky jsem se odplížila do spíže, kde jsem z horní police sebrala slánku. "Pořád máš prkénka na krájení v téhle skříni?" Zavřela jsem oči, když se sehnul, aby vzal prkénko ze skříňky pod pracovní deskou. Moje hormony v žádném případě nemohly zvládnout pohled na Heathův zadek, aniž bych udělala něco trapného, jako že bych ho po něm plácla. Než jsem otevřela oči, už našel nůž a nakrájel limetku na snadno cucatelné klínky. Zvědavě mě pozoroval. "Jsi v pořádku?" Vzala jsem z jiné skříňky tequilu a několik skleniček na panáky a položila je na desku vedle něj. "Jo, jen... promiň. Já jen... je divné, že jsi tady? Se mnou, myslím?" Jeho pohled se setkal s mým a znovu pomalu sjel po mé tváři, a když tentokrát spočinul na mých rtech, nepochybovala jsem, že se mi něco zdá. Nebyla jsem. Bylo mezi námi něco, co tam nebylo - alespoň ne z jeho strany -, když jsem ho viděla naposledy. Teď, když jsme byli sami, to mezi námi jiskřilo, téměř hmatatelná síla, která si žádala pozornost. "Není to o nic divnější než kterýkoli jiný chlap, kterého sis přivedla domů z baru, že?" Přistoupil blíž a mě z jeho blízkosti zamrazilo v kůži. "Už jsi to někdy dělala, že?" "Jednou nebo dvakrát," přiznal jsem. Ztěžka jsem polkla a ztuhla na místě, zatímco jsem čekala na jeho dotek. Ale on jen sáhl po láhvi tequily a nalil do každé sklenice pořádného panáka, pak jednu strčil mým směrem. "Pak to není divné, protože tě znám mnohem líp než nějaký náhodný cizinec. Aspoň víš, že ti nebudu prohledávat skříňky v koupelně nebo krást drobné. Jsi připravená to udělat?" Představil jsem si, jak mě pálí tequila, která se mi převaluje v krku. Nebyla jsem si jistá, jestli se na to těším, nebo se toho bojím. Ale věděla jsem, že to teplo uvolní trapné svázání jazyka, v němž jsem se momentálně ocitla, když Heath stál tak blízko mě. Olízla jsem si hřbet ruky a zvedla slánku ze středu stolu. "Myslím, že jsem to nedělala od vysoké školy." "Já taky ne. Ne že bych chodila na vysokou, ale na večírky jsem chodila." Heath si ode mě slánku vzal a naše prsty se přitom otřely. Olízl si vnitřní stranu zápěstí a posypal si ji solí, aby mu na kůži ulpělo štědré množství. Fascinovaně jsem ho pozorovala a pak jsem se snažila ovládnout svůj mozek, který mi momentálně vyprchával a opilý vykřikoval nesmyslné věci jako: "Představ si, že to nebyla jeho kůže, kterou právě olízl. Představ si, že by to byla tvoje!" To mravenčení, které mi při sebemenším doteku vystřelilo do paže, se změnilo v chvění celého těla, které jsem se snažila zahrát na důsledek chladivého poryvu klimatizace. "Na tři?" Zvedla jsem ruku k ústům a čekala, jestli souhlasí. Ušklíbl se. "Na tři."
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Další cíl"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️