Prolog (1)
======================== Prolog ======================== Gavin běžel po písečném úseku pláže a užíval si chladivý vánek vanoucí od oceánu. "Už ses rozhodl, koho pozveš dnes večer k táboráku?" Na otázku svého nejlepšího přítele Gavin neudělal chybu a pokračoval v běhu. "Ještě ne. Nějaké nápady?" "Pár, ale nikdo, koho by ses chtěl zeptat." Gavin se Tonyho sarkasmu zasmál, nebral ho vážně. To, že je oba přitahovaly různé typy dívek, bylo pro oba výhodou. Tony měl rád štíhlé a lehké, zatímco Gavina přitahovaly dívky různých velikostí a takové, které ho vyzývaly. Stejně tak ho přitahovaly dívky, které se dávaly na odiv jako každý šestnáctiletý kluk s červenou krví, přesto se přistihl, že ho baví zkušenější dívky, které byly dost chytré na to, aby se vyhnuly každému Tomovi, Dickovi a Tonymu. "Přemýšlel jsem, že se zeptám Lacey." Gavin přestal běhat, když se Tony začal smát. Jeho kamarád se otočil, když viděl, že Gavin není vedle něj. "Cože?" vykřikl a vrátil se k němu. "Proč si myslíš, že se mnou Lacey nechce jít na rande?" Gavin se usmál. "Kromě toho, že je mimo tvou ligu." Tony si odfrkl a znovu se začal smát. "Od prváku chodí s Devanem a dělá si legraci z toho, že jezdíš do školy na Lokerově starém kole." "To je klasika." "Je to sračka." "Pracuju na tom." "Radši si najdi brigádu, aby sis mohl koupit auto. Holky mají rády kluky s autem z nějakého důvodu. Říká se tomu zadní sedadlo." "Kdo potřebuje zadní sedadlo?" Gavin mávl rukou na kilometry pláže před nimi. "V sedlové brašně mám deku." "Kámo, holky nesnášejí šukání na pláži pořád. Jednou nebo dvakrát je to sranda, ale ten zasranej písek je otrava. Dostane se všude." Gavin pokrčil rameny a nic si z toho nedělal. "Když je to přestane bavit, můžeme jít ke mně domů. Tonovi nevadí, že u něj přespávám." "Většina holek se nechce líbat s rodiči v domě." "Já s tím problém nemám. Většina z nich ho má ráda. Myslí si, že můj táta je v pohodě." Tonyho ramena poklesla. "Je. Moji rodiče jsou trapní jako čert. Můj táta by dostal infarkt, kdybych se pokusil propašovat do svého pokoje nějakou holku, a ty je ani nemusíš propašovávat dovnitř. Ton ti dovolí dělat si, co chceš." "Jo, jasně. To bych si přál. Ton umí být tvrdý hajzl, když jde o školní úkoly, pití a pobyt venku po večerce. Prostě by byl radši, kdybych byl v noci doma, než abych byl venku na kole." "Radši budu snášet tyhle sračky, než abych se musel vejít na zadní sedadlo pokaždé, když si budu chtít vrznout." Gavin se ušklíbl, otočil se na patách a znovu se dal do běhu; Tony ho dohnal vedle něj. Sakra, věděl, že to má v kapse. Děsil se Tona, který odcházel z armády, od dvanácti let byl zvyklý, že je jen on a Loker. Jejich matka se jednoho dne probudila a zčistajasna se rozhodla, že už ji nebaví čekat, až Ton odejde do důchodu, a mít zodpovědnost za dva syny. Abych jí dal za pravdu, počkala, až bude Lokerovi sedmnáct a bude maturovat, a teprve pak odešla. Ton se téměř vzdal svého pověření, než mu Loker řekl, že se o Gavina postará, dokud jeho otec nedokončí službu. O tři roky později se Ton vrátil domů a Loker druhý den odjel, aby si splnil svůj vlastní sen o službě u námořnictva. Poslední rok bylo těžké zvyknout si na to, že se Ton vrátil na plný úvazek, místo aby byl v pozadí, jako tomu bylo po většinu jeho života. Přechod se mu navíc zkomplikoval tím, že se mu stýskalo po Lokerovi. Jeho starší bratr pro něj byl víc otcem než Ton. Byli si blízcí už před odchodem matky a sblížili se ještě víc, když zůstali sami. Když byl mladší, uctíval Lokera jako hrdinu. Nebylo nic, co by nedokázal. Všichni jeho kamarádi mu záviděli, že Loker je jeho bratr. Dívky jím byly fascinované, a dokonce i učitelé Lokera obdivovali a Gavina měli automaticky rádi už jen proto, že s ním byli příbuzní. Loker měl super kamarády a nenechal si od nikoho nic líbit. Rváči a grázlové se naučili dávat Lokerovi široký prostor. Ve škole i ve městě si vysloužil pověst, že když dojde na rvačku, neutíká před ní. Jeho bratr byl sice jen o pět let starší než on, ale vždycky působil dojmem staršího člověka. Pro Gavina bylo sice výhodné, že za něj Loker přijal odpovědnost až do Tonova důchodu, ale mělo to i své nevýhody. V některých ohledech byl tvrdším vychovatelem než jeho otec. Loker byl někdy až přehnaně starostlivý. Dva měsíce před svým odchodem strávili oba dva tím, že se hádali. I teď, když mu zavolal, mu Loker pořádně vyčinil, když mu Ton řekl, že Gavin porušil některé z jeho pravidel. Gavin prostě chtěl, aby se vrátili k tomu, že jsou bratři, jako tomu bylo před odjezdem jeho matky, a aby výchovu nechal na Tonovi - teď, když je doma. Když otočil hlavu na stranu, uvědomil si, že Tony padl za něj, stojí s rukama na stehnech a lapá po dechu. Přiskočil zpátky a položil mu ruku na záda, protože se obával, že se jeho přítel přetížil. "Jsi v pořádku? Potřebuješ inhalátor?" "Ne, jen mi dej chvilku." "Odpočiň si. Já si taky potřebuju odpočinout." Gavin klesl na písečnou dunu a opřel si ruce o kolena. "Jdi do prdele. Nepotřebuju, abys mě hlídal." "Waa... waa... Tak přestaň mluvit jako on," posmíval se Gavin. "Odpočívej. Až budeš připravený, půjdeme zpátky. Musím se osprchovat a zavolat Lacey, abych zjistil, v kolik hodin ji mám vyzvednout." Pochlubil se a byl si jistý, že bude souhlasit. Ulevilo se mu, když Tony klesl na písek a opřel se o lokty. "Musím to slyšet..." Gavin se také opřel o lokty a zadíval se na oblohu, aby mu do tváře dopadly poslední sluneční paprsky. Zahlédl, jak kolem něj prolétá malé letadlo. "Je nějak nízko, ne?" zeptal se nepřítomně a přerušil tak to, co Tony říkal. "Jo. Třeba si prohlížejí domy na pláži?" "To si nemyslím. Míří špatným směrem."
Prolog (2)
Gavin stál a sledoval letadlo, jak pokračuje v letu nad oceánem, dokud nezmizelo z dohledu. Setřel ze sebe divný pocit, který v něm pohled na letadlo vyvolal, otočil se a podal Tonymu ruku. "Ty..." Gavin málem zakopl, když se Tony začal zvedat, když ho zaplavil náhlý pocit beztíže. Dezorientovaný Tony byl tím, kdo jim zabránil zřítit se zpátky na písek. "Kámo, chceš mě políbit?" Gavin musel zavrtět hlavou, když mu po pažích naskočila husí kůže a vzadu na krku se mu zježily chloupky, jako by tušil, že se blíží nebezpečí. "Promiň," zamumlal, když se narovnal. Otočil se a zadíval se na vlny valící se k pláži, udělal krok vpřed, zúžil oči na vodu a snažil se pochopit, proč chce vběhnout do vody a začít plavat. "Co to s tebou sakra je? Děsíš mě k smrti!" "Já nevím, ...." Gavin si prohrábl vlasy a cítil se stejně vyděšený jako Tony z vlastního chování. Nikdy předtím nic podobného nezažil a nedokázal to svému příteli vysvětlit. "Musel jsi stát moc rychle." Gavin přikývl a nespouštěl oči z vody. "Asi máš pravdu." "Jsi připravený? Potřebuju si najít rande, na rozdíl od tebe si ho nemůžu vytáhnout z kouzelného klobouku." Gavin se usmál. Tony se vydal zpátky cestou, kterou přišli. "Jdeš?" Gavin se musel přinutit k pohybu. "Jdu." Když se vrátili vedle sebe, Tony se na něj křivě usmál. "Víš, že s tím polibkem jsem si dělal legraci, ne?" Gavin úsměv opětoval. "Neboj, nejsi můj typ." "Co je na mně špatného?" "Kámo, smrdíš. Potřebuješ sprchu." Gavin se vyhnul loktu, který se mu kamarád pokusil vrazit do žeber, a naposledy se podíval na oceán, než se rozběhl za kamarádem - místo aby vběhl do vody, jak chtěl. Tony by si myslel, že se zbláznil, a Gavin by s ním souhlasil. Jak by si proboha mohl vysvětlit ten pocit, který mu rozpaloval všechna nervová zakončení v těle? Kdyby Tonymu řekl pravdu, opravdu by se vyděsil. K čertu, on to chtěl a dělo se mu to. Jeho bratr by se mu vysmál, kdyby mu to řekl. Prakticky slyšel ten předstíraný rozhovor ve své hlavě. "Tak proč tě sakra Tony musel vylovit z vody?" "Honila mě husí kůže." * * * Tým mužů tiše kráčel džunglí a jejich odhodlané výrazy naznačovaly smrtelnou vážnost jejich mise. V sázce byly životy, skutečnost, že dva z těch životů byly děti, bránila mužům v typickém žertování tam a zpět. Když dorazili na místo, které předtím prozkoumal, zvedl velitel ruku, husté listí a obrovské palmy poskytovaly úkryt před zvědavýma očima nebo satelity a tým se připravil. Pak se dva přesunuli dopředu a nafoukli dva čluny RHIB, které byly před týdnem vysazeny ze vzduchu. Čluny byly nakonfigurovány podle jeho požadavků, včetně potápěčských dveří, takže kdyby se některá z jeho informací mýlila a byli by spatřeni, nikdo z izolované pláže by nemohl vidět, co se v člunu děje. On se však nebál, že by ho někdo viděl; jeho informace se nemýlily. Postaral se o to sám, stejně jako ručně vybral muže. Jeho devítičlenný tým tvořili ti nejlepší z nejlepších z každé složky armády, speciálně vycvičení k záchranným akcím na souši i na vodě. Každému z členů už dříve velel a vybral ty, kteří měli nejen schopnosti, jež potřeboval k úspěchu mise, ale i ty, kteří nikdy nic nezvorali, ať už osobně, nebo při plnění úkolu. Než by se smířili s neúspěchem, položili by vlastní život. Nechtěl do záchranné akce zapojit příliš mnoho členů týmu, ale rozhodl se mít dostatek pojistek, aby případný chybný odhad neskončil ztrátou života. Zatímco se čluny nafukovaly, muži se převlékli do potápěčské výstroje, připravili se a překontrolovali své vybavení. Pak se třemi muži nastoupil do jednoho z člunů a pět jich přešlo do druhého, aby počkali na jeho pokyn. Podíval se na hodinky a zjistil, že už je skoro čas. V krvi mu koloval adrenalin, když zvedl výkonný zaměřovač a sledoval letadlo, které mělo být každou chvíli na dohled. Když ji spatřil, nastoupil do černého člunu pro čtyři muže s pohonem, který splýval s mořskými vlnami, takže byl pouhým okem neviditelný. Zvedl ruku, čekal na signál, který hledal, a když se křídlo letadla ponořilo, pak se srovnalo a znovu ponořilo, pustil ruku a okamžitě spustil tělo na břicho člunu, který se vznesl. Když letadlo klesalo k oceánu, mohl jen čekat, až se odehraje poslední dějství jeho pečlivého plánu. Každá část této mise spočívala na jeho bedrech. Nejenže vybral muže do člunů, ale vybral i pilota, protože měl zkušenosti s létáním na vysoce rizikových misích. Nebyl sice tak dobrý pilot jako Bull, ale měl k tomu zatraceně blízko. Bull dokázal vrtulník nebo letadlo posadit na pětníku a on tyto zkušenosti potřeboval pro úspěch mise. Tohle byla jeho poslední mise a on neměl v úmyslu ukončit své velení neúspěchem. Celé roky lezl do zadku nadřízeným, aby se dostal k povýšení, na které se právě chystal. Zasloužil si ho tím, že obětoval ženu, kterou miloval, a život, který spolu mohli mít. Nebyl ochoten opustit kariéru, která pro něj znamenala víc než ona. Ačkoli chtěl, čas na jiné rozhodnutí nastal a pominul; na výčitky bylo pozdě. Otočil hlavu a manévroval ke dveřím do potápěčského centra. Ve vodě měl být jako první. Muž, kterého si vybral jako svého nástupce, se chystal udělat totéž z druhé lodi. Stejně jako on neměl ve slovníku neúspěch. S napjatým tělem sledoval, jak letadlo nabírá směr k oceánu. Jak se tak dělo, jeho vlastní podíl na úspěchu mise ho nutil vlézt do vody příliš brzy, jako závodní plavec, který příliš netrpělivě čeká na signál k odplutí. Chybný start by však mohl stát nejen životy dívek, které zachraňovali, ale také budoucnost, na které tak tvrdě pracoval.
Prolog (3)
Ani trochu mu nevadilo, že se chladnokrevně chystá využít misi, které velel, k prosazení vlastních záměrů. Nebyl by prvním vládním úředníkem, který obětoval svou morálku, aby dosáhl své úrovně moci, a nebyl by ani posledním. Pečlivá příprava, kterou mu vštípila armáda, zaručovala úspěch promyšlené operace, kterou pro misi vymyslel. Jediné, co mu stálo v cestě, bylo přežití tříleté holčičky v letadle, která měla potenciál zažehnout sud střelného prachu mezi národy z toho, co věděla. Nejenže nevědomky držela ve svých rukou jejich osud, ale držela i jeho. Jeho nepřátelé by se mohli potrhat smíchy, že major Timothy Cooper, který jediným slovem zničil nejednu vojenskou kariéru, má nyní na vlásku kariéru vlastní. Jakmile by se příď letadla přiblížila na dosah oceánu, skončil by ve vodě. Strach z toho, že by se na něj letadlo mohlo zřítit, nebyl ničím ve srovnání s hrůzou, kterou by se jeho život stal, kdyby byl jeho soukromý život odhalen. Na rozdíl od muže, který by zkušeně plaval po jeho boku, který stále věřil v práci, kterou by měl převzít, ale který nevěděl, že byla pečlivě vmanévrována do stínového plánu bez jeho vědomí. Při zvuku blížícího se letadla se mu napjaly svaly na stehnech a připravil se protlačit otevřenými dveřmi. Poprvé se obával, že se mu to nepodaří. V této pozici musel předat zlomek vteřiny načasování jinému členovi týmu, aby dal poslední signál; příliš brzy a letadlo by se na ně mohlo zřítit, příliš pozdě a dívky - hlavně tříletá - by se utopily. Chloupky na těle se mu pod skafandrem ježily, když se dva další potápěči připravovali, že ho budou následovat do kalné vody, viditelné z průhledných dveří. "Běž! Běž!" Během milisekundy už klouzal vodou vstříc budoucnosti, kterou mu ani tak obrovská vodní plocha, jako je oceán, nedokázala zabránit nárokovat. * * * Bezmračná obloha se zdála být nekonečná. Tříletá Evangeline zírala z malého okna a přála si být zpátky u babičky; její malá ruka se třásla v sestřině. Když odjížděly na letiště, ve vzduchu se ještě držela přetrvávající vůně štědrovečerní večeře, kterou měly den předtím. Místo cereálií prosila babičku o sendvič s krocanem, dresinkem a brusinkovou omáčkou. Nikdy předtím želé nejedla a zpočátku se jí do něj ani nechtělo, ale teď to pro ni byla ta nejúžasnější věc na světě. Chutnalo to jako Vánoce. Kdyby se její sestře nepodařilo přemluvit rodiče, aby jely samy k babičce a mohly zažít opravdové Vánoce se sněhem a dárky, nikdy by nevěděla, že tmavé třešňové želé chutná tak dobře. Chtěla žít s babičkou navždy, aby ji mohla jíst každý den. Návštěva byla tak krátká, že když ráno odjížděly, zářivě ozdobený stromeček ještě stál. Sestra ji musela od stromku odtáhnout, protože babička netrpělivě čekala u dveří. "Musíme jít." Při pohledu na blikající hvězdu na vrcholu stromku měla Evangeline chuť padnout na zem a prosit ji, aby je nechala déle. Když zachytila ustaraný pohled své sestry na babičku, nechala se odvést pryč. "Bude to v pořádku. Neboj se." Evangeline stiskla roztřesené rty a odvrátila se od malého okénka, aby se podívala na Trudy. Sestra jí nikdy nelhala, takže když řekla, že to bude v pořádku, tak to taky bude. Tak proč se tak bála? Žaludek se jí zvedl, když sebou letadlo, v němž seděla, náhle trhlo. Pevněji sevřela sestřinu ruku a kousla se do rtu, aby nevykřikla. "Bude to v pořádku." Při opakovaném ujišťování pevně stiskla oči a usilovně se snažila nerozplakat. "Mám strach. Už nechci hrát naši hru." Cítila, jak se sestra posunula co nejblíže k ní, jak jen jí to opěrka dovolila. "Musíš, Evangeline. Sněhurka nechtěla utéct. Nejdřív se taky bála, ale nakonec měla šťastný konec, ne?" "Asi ano," zamumlala Evangeline neochotně a snažila se neplakat. "Chci zůstat s tebou." "To nemůžeš. Když půjdu s tebou, zlý král a královna si tě najdou." Jediné dobré na té hře, ke které ji Trudy přemluvila, bylo, že už nebude muset vidět jejich rodiče. Měla z nich strach. Děsili všechny. Dokonce i Mannyho, který byl starší a silnější než ona. "Neplač." Na sestřin hlas otevřela oči. Trudy vypadala, že se jí také chce brečet. "Nebudu." "Slíbila jsi mi, že budeš statečná." Kývla hlavou na sestřinu připomínku a přinutila se pustit sestřinu ruku. "Budu statečná." Ze všech slibů, o které ji Trudy během jejich cesty prosila, aby přísahala, ji tenhle děsil nejvíc. Nechtěla svůj slib porušit. Trudy jí řekla, co by se mohlo stát, kdyby to udělala. "Já vím, že budeš. Já taky." To, že její starší sestra byla stejně vyděšená, jí pomohlo uklidnit převalující se žaludek. Evangeline nechtěla, aby se její sestra bála. Byla z toho smutná a nechtěla, aby Trudy zase začala plakat jako včera večer. Slyšela zvuky jejího pláče v malé posteli, kterou spolu sdílely poté, co je babička uložila a zhasla světlo. Pohyb z přední části letadla ji přiměl znovu chytit sestru za ruku. Hrůza ji naplnila, když se muž zvedl ze sedadla a vydal se k nim. Položil ruku na opěradlo Trudyina sedadla, naklonil se nad ně a upravil jim bezpečnostní pásy. "Jste připravené, děvčata?" Evangeline ho přes zvuk motoru sotva slyšela, a tak se podívala na sestru a pak napodobila Trudyino přikývnutí. "Až zakřičím, chci, abyste teď zadržely dech a pevně zavřely oči." Jeho oči ji přišpendlily na místo, jeho přímý pohled jí ztěžoval spolknout paniku, kvůli které se jí chtělo znovu plakat. "Uslyšíš spoustu děsivých zvuků, ale nebudeš pod vodou dlouho, než ti někdo pomůže. Nedopustím, aby se někomu z vás něco stalo."
Prolog (4)
Evangeline zjistila, že se jí při jeho ujištění uvolnil uzel strachu. "Já se nebojím." Její hlas zněl tak pisklavě, že si Evangeline musela pročistit hrdlo. "Já se nebojím." Pilotův výraz změkl. "Trudy říkala, že se nebudeš bát." Evangeline se zaleskly oči, když přitiskl dlaň na Trudyinu hlavu, aby ji spustil ke kolenům. Když viděla, že se chystá udělat totéž jí, předešla ho tím, že to udělá sama. Třásla se tak silně, že byla ráda, že jí utáhl bezpečnostní pás, protože se bála, že kdyby to neudělal, vyklouzla by ze sedadla. Když uslyšela zvuk, jak se vrací do přední části letadla, nemohla si pomoct a znovu se natáhla po Trudyině ruce. "Evangeline?" Chvíli jí trvalo, než odpověděla, nebyla si jistá, jestli se nerozpláče strachy. Chtěla být pro Trudy statečná a ukázat jí, že dokáže dodržet slib, protože potřebovala, aby sestra dodržela ten svůj. "Ano?" podařilo se jí nakonec vyhrknout. "Slib mi, že mě nebudeš nenávidět, až se ti po mně bude stýskat?" "Dobře." Odfrknula si. "Nebudu." "Clearwater! Mayday! Mayday! Mayday! Ztratil jsem energii! Havaroval jsem!" Její mysl se naplnila hrůzou, pevněji sevřela Trudyinu ruku a všechny sliby, které jí dala, byly zapomenuty, když se panika a strach z pádu letadla staly skutečností, a ne jen něčím, o čem její sestra říkala, že se stane ve hře, kterou jí namluvila. V hloubi duše si myslela, že je to jen imaginární hra, která skončí, až se vrátí domů na ostrov k rodičům. Evangeline se rozplakala ještě víc, když uslyšela výkřik z přední části letadla. Jak měla zadržet dech tak, jak ji to naučila Trudy, když měla od pláče ucpaný nos? "Hned! Hned!" Hrůza ji nutila zvednout hlavu a křičet na sestru, aby toho nechala. Otočila hlavu na stranu, otevřela oči a uviděla, že Trudy má oči otevřené a zírá na ni s hlavou na klíně. Emoce, které tam viděla, jí dodaly odvahu přestat plakat. Byla to její chyba, že Trudy musela přijít s hrou, kterou ani ona nechtěla hrát. Místo aby křičela, jak chtěla, začala zpívat první písničku, kterou ji Trudy naučila. "Ano, Ježíš mě miluje, protože mi to řekla Bible." Trudy začala zpívat další část a slzy jí sklouzly do klína. "Ježíš mě miluje, to vím." Než se Evangeline dostala na řadu se zpěvem, život, který znala, skončil se zvukem padajícího letadla do oceánu, ve kterém se naučila plavat dřív, než uměla chodit. Když se na ni voda vrhla, zavřela oči, zhluboka se nadechla a cítila, jak ji oceán pohlcuje do bezedné prázdnoty. Ucítila, jak Trudy pustila její ruku, a divoce se rozplácla, hledajíc. Vyděšeně otevřela ústa, aby zakřičela na Trudy, ale místo vody, která se jí hrnula do úst, vdechla vzduch, když se jí na tvář náhle přitiskla maska. Čím víc se nadechovala, tím byla ospalejší. Ospale stiskla oči pevněji, bála se, co uvidí, když je otevře. Bezvládně padala a cítila, jak její tělo bez námahy klouže vodou, sevřené v něčích silných pažích. Instinktivně se chtěla vymrštit, ale pak si vzpomněla na slib, který dala Trudy. Musela být statečná, dokud se Trudy sama nepodaří utéct před králem a královnou. Sestra jí řekla, že muž, který ji dostane z letadla, ji bude chránit a postará se, aby se k ní žádná shnilá jablka nedostala. "Slib mi, že uděláš všechno, co ti řekne," řekla. Evangeline slavnostně přikývla a cítila, jak je ten slib pro Trudy důležitý. "Bez ohledu na to, jak moc budeš nešťastná nebo jak moc se ti bude stýskat." Evangeline natáhla ruku a setřela sestře slzy klouzající po tvářích. "Slibuju, sestřičko." Vzpomínka se zlomila, když si sundala masku. Ležela na malé loďce a vedle ní ležel cizí člověk, který ji ovíjel dekou. Evangeline toho muže poznala na obrázku, který jí Trudy ukázala, než ho roztrhala. Byl to ten, o němž Trudy říkala, že ji bude chránit, dokud toho nebude schopna sama. Na obrázku vypadal trochu zle, ale zblízka působil docela mile. Díval se na ni stejně jako Manny. "Jsi vpořádku, chlapče?" Roztřeseně kývla hlavou a začala se zvedat, aby se podívala, jestli je Trudy na malé lodi, i když jí sestra řekla, že nebude. Byla ráda, že ji přidržel zpátky na zemi, když dno rozjetého člunu narazilo do vody. Letěla tak rychle, že se bála, že odletí. "Já jsem Hammer." Muž se na ni přátelsky neusmál, jako to obvykle dělala většina dospělých, když se na ni podívali. Ztěžka polkla a zadívala se na tmavnoucí oblohu. "Já jsem Ginny." Hra začala, ať už chtěla, nebo ne.
Kapitola 1 (1)
======================== První kapitola ======================== Evangeline sáhla do misky s popcornem a sledovala kreslený film v televizi před malou postelí, na které seděla. Žvýkala plná ústa máslové dobroty a cítila se provinile, že si ji vychutnává, aniž by se o ni mohla podělit se sestrou. Při pomyšlení na sestru bylo těžké polknout a nezačít znovu plakat. Schoulila se do klubíčka, přitáhla si misku s popcornem do křivky pasu a zavřela oči poté, co ztratila zájem o kreslený film, který jí Hammer pustil, než odešel do koupelny. Sledování pohádek ji nudilo; to bylo jediné, co dělala od chvíle, kdy ji Hammer přenesl do malého domku. Ani ji nenechal jít si hrát ven, přestože ho o to kolikrát prosila. Přitáhla si k sobě medvídka, kterého jí Hammer dal, a otřela se tváří o měkkou srst, předstírajíc, že je to Trudy. Ani nezvedla hlavu, když uslyšela tiché zaklepání na dveře, protože si už zvykla, že si k ní Hammerovi kamarádi chodí popovídat nebo se osprchovat. Nikdo z jeho přátel s ní nemluvil, takže se jí po Trudy stýskalo ještě víc. Její sestra by dokázala Hammera přemluvit, aby je nechal jít si hrát ven, a přimět jeho kamarády, aby si hráli s nimi. Trudy byla ve hrách dobrá, mnohem lepší než ona. Vždycky něco zkazila a dostala se do problémů, když hrála hry špatně. "Musíme si promluvit." Evangeline se zachvěla při hlase muže, který přišel ke dveřím. Byl v lodi, když ji Hammer konečně nechal sedět. Evangeline nechtěla Hammerovi říct, že jí z toho cizince běhá mráz po zádech. Co kdyby Hammerovi řekla, že se jí jeho přítel nelíbí? Zlobil by se na ni Hammer? Opravdu nechtěla, aby se na ni zlobil. Od té doby, co u něj bydlela, ji nechával jíst, co chtěla, a dívat se na tolik pohádek, kolik chtěla. Ptala se ho, jestli má holčičku, a on jí řekl, že ne. Vsadila se, že by z něj byl dobrý táta. Přála si, aby byl její táta. Neměla ráda toho svého a opravdu, ale opravdu neměla ráda svou matku. Vůbec se jí po nich nestýskalo tak jako po sestře a babičce. Obrátil se jí žaludek. O čem chtěl ten muž, kterého neměla ráda, mluvit a on nechtěl, aby to slyšela? Chtěl mluvit o Trudy a nechtěl, aby to věděla? Používal stejný tón hlasu jako její matka a otec, když nechtěli, aby ona a Trudy poslouchaly, co si povídají. Evangeline se ujistila, že se ani nepohne, když se k posteli blížily kroky. "Ona spí. Můžeme jít ven." Hammerův tichý hlas se vytratil, jak se vzdaloval od postele. Když uslyšela, jak se za nimi otevřely a zavřely dveře, zůstala stát, dokud si nebyla jistá, že se ani jeden z mužů nevrátí. Opatrně otevřela oči a ujistila se, že je v pokoji sama, než vyklouzla z postele. Hammer ji nenechal jít si hrát ven, ale dovolil jí hrát si uvnitř, kde se jí zachtělo. Spěšně vystoupala po úzkých schůdcích v malé chatce a podél půdy se doplazila k malému okénku. Sedla si pod okno, pomalu ho na škvíru pootevřela a pak si objala kolena rukama, aby se zaposlouchala. "Co se to sakra děje, veliteli? Před dvěma týdny mě měla poslat nějaká důstojnice, aby mě vystřídala. Měla jsem tu být jen jeden den, maximálně dva." "Cože?" zeptala se. Evangeline si při sprostém slově, které Hammer použil, pevněji objala kolena. Bylo to jedno ze slov, o kterém jí Trudy řekla, že je velmi ošklivé, když ho Manny jednou použil před nimi. "Došlo ke změně plánů." "Jaká změna? A proč mi to neoznámili dřív?" "Rozhodl jsem se, že bude lepší počkat. Nechtěl jsem, aby se někdo vyptával, proč potřebujeme policistku, dokud se nepřijme úmrtí dítěte. Bylo by to příliš podezřelé, kdyby důstojnice najednou dostala rozkaz odejít ze služby." "To by nebyl problém, kdybyste si do týmu vybrali ženu, o které jsem já i ostatní říkali, že ji potřebujeme." "Zpochybňuješ snad moje rozhodnutí ohledně týmu?" "Ne, nezpochybňuji tvoje rozhodnutí, jen se mi nelíbí." "Ne, to ne. Evangeline při Hammerově zvýšeném hlase nadskočila. "Nenuť mě, abych tě sepsal za nekázeň. To by se ti nelíbilo. Jsou i horší práce než hlídání dětí." Zachvěla se při výhrůžce, které rozuměla i ona. Hammer to musel slyšet taky, protože se choval zdvořileji, stejně jako Trudy, když se dostala do problémů s jejich rodiči. "Ano, pane." Evangeline si myslela, že Hammer skončil rozhovor s protivným velitelem a chystá se odplížit zpátky dolů. Klekla si na kolena a začala se plazit pryč, ale pak ztuhla na místě, když Hammer znovu začal mluvit. "Proběhlo všechno podle očekávání?" "Ano, pokud jde o všechny, Evangeline je mrtvá, stejně jako pilot. Trudy se jako jediná úspěšně zotavila z havárie letadla." "Cože?" zeptala se. "Takže moje náhrada je na cestě?" "Ne tak docela." "Jak to myslíš, že ne tak docela?" "Jak jsem řekl, došlo ke změně plánů, která nakonec spočívá ve vašich rukou." "V mých rukou?" "Mám situaci, se kterou potřebuji tvou pomoc, Hammere." "Mou pomoc?" Evangeline se odplazila k oknu. Hammerův velitel zněl stejně jako Trudy, když po ní chtěla, aby udělala něco, co nechtěla. "Ocitl jsem se v choulostivé situaci, se kterou potřebuji tvou spolupráci." "Peyton." "Ano." "Se mnou ti nikdo nepomůže, abys zakryla ten sračkový manévr, do kterého jsi mě zapojila. Pozval jsem tě k sobě domů, zatímco tvoje žena s dětmi jela navštívit umírajícího otce a ty sis měl hledat nový domov blíž základně. Místo toho jsi využíval svůj volný čas k tomu, aby se do tebe zamilovala mladá, vnímavá dívka. Nejenže jste Peyton zneužil, ale její rodina vám věřila. Mysleli si, že jsi dobrý chlap, protože jsi byl můj přítel. Sakra, sám jsem tomu nechtěl věřit. Jak jsi mohl být tak hloupý?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Určeno Pro Sebe"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️