Kapitola 1
Vzhledem k jeho výšce a vzhledu by se dal bez nadsázky nazvat princem Alistairem. Svým původem a postavením nesporně splňoval vysoké nároky, které měly svobodné ženy na své ideální manžely. Na papíře vypadal bezchybně, přesto ho stejná žena odmítla ne jednou, ale hned dvakrát. Před osmi lety si protrpěli vztah na dálku a on udělal vše, co se dalo očekávat. Když však na chvíli ztratil kontakt, vedlo to k naprostému přerušení komunikace a on ji už nedokázal najít. Nyní, o osm let později, se jejich cesty shodou okolností opět zkřížily. Byl už dospělejší a okouzlující, ale lady Eleonora ho stále tvrdě odmítala! Po zkušenostech se společenskými vzestupy a pády nebyl typ, který by se snadno vzdával. Tlačil na pilu a cítil, že k němu stále něco cítí, přesto ho stále odstrkovala. Když pronikl hlouběji do jejího života, učinil šokující zjištění: tajně porodila jejich dceru! Toto odhalení mu dalo o důvod víc, aby zůstal v jejich blízkosti, rozhodnutý ji postupně "získat". Začal připravovat teplý domov a netrpělivě čekal, až se obě jeho dámy nastěhují. Ale ani v této fázi se stále nechtěla vzdát jeho náruče. Místo toho vznesla neuvěřitelný požadavek, aby ho odradila - pokud jí nedá miliardu dolarů, nemá šanci, že by s ní a jejich dcerou mohl žít!
Kapitola 2
Jeho ostré, protáhlé oči se v šeru nezvykle leskly. Když Isolda Bílá vzhlédla k pohledné tváři nad sebou, alkohol, který jí už tak zastřel smysly, jen zesílil její závrať. Nikdy předtím neviděla muže s tak dlouhými a hustými řasami; když se na ni podíval dolů, pod spodní víčka mu padl krásný stín, který jeho svůdné oči činil ještě svůdnějšími. Ucítila chvění v hrudi a nemohla si pomoct, ale natáhla k němu ruku a dotkla se jeho vypracované čelisti. Na jeho rty se vkradl úsměv a zkřivil je tak, že se jí nekontrolovatelně rozbušilo srdce. V hloubi jeho tmavých očí zahlédla svůj odraz, jejíž zaražený výraz osvětloval touhu, kterou se ani neodvažovala přiznat. Srdce jí bušilo v uších jako buben. "Jsi krásná, " řekl, jeho hlas byl sytý a opojný, hluboký a plný magnetismu. Mírně naklonil hlavu a položil rty na její dlaň, zatímco zkušeným jazykem něžně sledoval každý centimetr její kůže a nakonec objal její štíhlé prsty. Projela jí nebývalá vlna elektřiny, která rozžhavila každou buňku jejího těla, a ona se nadechla. Jeho pohled se jí vpíjel do kůže, vášnivý a stravující, zatímco jeho ruce volně bloudily po její holé, jemné hrudi. Každý dotek jí otřásl a v koutcích očí se jí zaleskly slzy radosti. Když se jeho tvář přiblížila, zatajila dech v očekávání. Nakonec jeho polibek přistál na jejím krku a pak pomalu sestoupil k jejímu nejcitlivějšímu místu a oddával se její nevinné vůni. Přemožena směsicí trýzně a touhy se prohnula v zádech a přitiskla se blíž k jeho žhavým rtům. "Chci..." Slova jí vyklouzla ze rtů, aniž by byla jasná, protože prázdnota v jejím nitru vzbudila tiché zasténání. V jeho pohledu se mihotaly plamínky a drsnost jeho dechu dráždila každý její nerv a rozněcovala v ní ještě větší žár. "Nespěchej, " uchechtl se tiše a její tváře zrudly do sytě červena. V rozpacích se pokusila odvrátit, ale on jí jemně sevřel tvář a nedovolil jí uniknout. Jeho polibky dopadaly na její tvář a tělo jako déšť. "Mm..." zakňourala, spalující touha v ní se rozlévala a zkřivila její krásné rysy v úzkosti. Ve snovém oparu vnímala jeho teplou ruku, která jí vklouzla mezi nohy, hladila ji s provokativním sváděním a přiváděla ji nebezpečně blízko k šílenství. V tu chvíli se cítila proměněná, její zábrany a rozum se rozplynuly. Toužila ho jen pevně obejmout a zažít jeho spalující teplo. Konečně přestal čekat, jemně jí roztáhl nohy a nastavil se jí, jeho doutnající černé oči plné srdcervoucí něhy se upřely na její, než se pomalu přitiskl... "Prásk! Prásk! Bang!" Ozvalo se hlasité zaklepání, které ji vytrhlo ze snu a rozbilo krásnou iluzi. Isolda Bílá otevřela oči a místo úchvatné tváře se jí před očima objevil známý lustr na stropě jejího pokoje. Kde byl? Co ten vášnivý dotek? Náhle ji zaplavila vlna prázdnoty. Takže to byl jen sen... Na rtech se jí mihl hořkosladký úsměv, když jí oči zalilo teplo. Stále si pamatovala, jak něžně líbal každý centimetr jejího těla a jak vášnivě se jí znovu a znovu domáhal a vedl ji od dívčího věku k ženství... "Prásk! Bang! Bang!" Klepání se ozvalo znovu a doprovázel ho dunivý hlas: "Otevři!" Isolda vystřelila na posteli a její krásná tvář se naplnila hrůzou. "Isolde, prosím, otevři dveře! Nerozčiluj svého otce ještě víc, " ozval se zvenčí tichý, ale pevný hlas. "Jestli mu neotevřeš, vyrazí dveře!" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!
Kapitola 3
Isolde Whiteová zaváhala, kousla se do rtu a neochotně přehodila nohy přes okraj postele. Pomalými, opatrnými kroky došla ke dveřím a třesoucíma se rukama se natáhla, aby je odemkla. Jakmile otočila klikou, někdo zvenčí do dveří silou strčil. Sotva včas uskočila, málem se jí kymácející dveře střetly s obličejem. "Mami! Tati!" zavolala nesměle a její krásné oči nervózně těkaly k podlaze, aby se vyhnuly zuřivému pohledu jejího otce, lorda Williama Whitea, a pevně staženému obočí její matky, lady Annabelle. Pojď, půjdeš s námi dnes do Královské nemocnice,' přikázal jí lord William a chytil ji za ruku. 'Ne, tati, já nechci,' řekla Isolda a její pleť se vysušila, jak jí projel strach. 'Ty o tom nerozhoduješ. Rodina Bílých nebude tolerovat ostudu neprovdané matky." "Cože?" zeptal se. Lord William byl rozhodný, odhodlaný vyřešit 'potíže', které se v jeho dceři rodily. "Tati, je to moje dítě. Isolda prosila a bezmocně se dívala na matku. 'Mami, prosím, nenuť mě, abych se ho zbavila.' 'Isolde, děláme to pro tvé vlastní dobro. Nemůžeme jen tak přihlížet, jak si ničíš život,' trvala lady Annabelle chladně na svém. 'Prostě se toho dítěte zbav a můžeme předstírat, že se to nikdy nestalo. Pořád můžeš mít šťastný život, najít si dobrého manžela a začít znovu. "Mami, ty jsi taky kdysi byla matka. Jak po mně můžeš chtít, abych se vzdala svého dítěte?" vykřikla Isolda a v očích se jí zaleskly slzy. "Protože vím, jak je těžké být matkou. Udělala bych cokoli, i kdyby to mělo znamenat, že budu ta, která ukončí tento život, abych zajistila budoucnost svého dítěte." Srdce lady Annabelle se zatvrdilo kvůli její dceři. "Dost bylo řečí. Pojď se mnou,' vyhrkl lord William a škubl jí za ruku, aby ji vytáhl ven. "Ne! Já nechci! Isolda se bránila a do hlasu jí pronikalo zoufalství. "Prosím, tati! Mami! Nenuť mě to udělat! "Pojďme..." Lord William ignoroval její prosby a násilím ji táhl ke dveřím. Isolda s bledou tváří sebrala nečekanou sílu a vymanila se z otcova sevření. Vrhla se k oknu, vyskočila na římsu a její křehká postava se nebezpečně chvěla ve větru. "Isolde! Lady Annabelle zděšeně vykřikla. "Slez odtamtud! Oba rodiče ztuhli a šok ze zoufalého činu jejich dcery a z úzkosti v jejích očích je zalil. "Nenuťte mě! Nemůžu žít bez svého dítěte!" křičela Isolda. "Zlatíčko, proč musíš dělat něco tak lehkomyslného? Lady Annabelle se zalily oči slzami, nemohla ten pohled unést. Isoldu obestřelo ticho, když tiše plakala. Chápala strach svých rodičů, ale život, který v ní rostl, byl nevinný a ona otce svého dítěte hluboce milovala. Proč to nemohli pochopit? "Uf," povzdechl si nakonec těžce lord William, na jehož tváři se zračilo zklamání a bolest. "Dobře. Ber to, jako bychom dceru nikdy neměli. "Tati..." Isolda naříkala a po tvářích jí stékaly slzy. "Zlato. 'Jestli jsi rozhodnutá to dítě donosit, tak přerušíme spojení. Odejdi. Už se mi nikdy neukazuj, nevděčná dcero. S tím se lord William otočil na podpatku a v bouři hněvu odešel. "Zlato, ty... Lady Annabelle vycítila manželovo pevné odhodlání. Jeho názor se nedal změnit. Postavila se tváří v tvář své dceři: "Isolde, v hloubi duše znáš svého otce. Prosím, jen nás poslouchej. Nedělej to své matce těžší. Isolda se kousla do rtu a její tmavé oči se upřely do matčiných. "Já to dítě chci. 'Jsi si jistá, že sis promyslela důsledky toho, že jsi neprovdaná matka? Co tvoje studium na vysoké škole? Lady Annabelle svraštila čelo, nesouhlas se jí vryl do všech rysů. Isoldě se zachvěly rty. Mírně sklopila zrak, ale tiše odpověděla: "Já to dítě chci. "Čí tvrdohlavost zrcadlíš? Lady Annabelle se na ni obořila, hněv v ní bublal. 'Jednoho dne poznáš, jak těžké je vychovávat dítě sama. Bez dalšího slova se rozběhla pryč a zanechala Isoldu v zoufalství.
Kapitola 4
Isolda Whiteová sledovala, jak její matka odchází, a srdce ji prudce bolelo. Věděla, že rodičům zlomila srdce. Poté, co ji přijali na univerzitu, odjela se svou sestřenicí na letní výlet do země Nipponia, ale její dobrodružství se zvrtlo v noční můru a zničilo důvěru a hrdost, kterou do ní její učitelští rodiče vkládali. Velmi dobře si uvědomovala, jak obrovský dopad bude mít rozhodnutí porodit toto "nečekané dítě" na její život. Teď už ale nebylo cesty zpět; kvůli dítěti byla ochotná bez výčitek snášet jakékoli těžkosti, které ji čekají. O osm let později V pozdně nočních ulicích Eldermere blikala neonová světla a vrhala chladnou záři na řídce obydlenou silnici, kde zůstalo jen několik chodců a vozidel, což bylo v ostrém kontrastu s dřívějším večerním shonem. Měl to být čas odpočinku. Přesto v tomto tichu bujel noční život. Skryté v honosném podzemním baru známém jako Goldendalský cech pronikaly těžkými dveřmi tlumené zvuky smíchu a veselí. Jednalo se o luxusní piano bar, kde se scházela především zámožná klientela; stát se štamgastem v tomto exkluzivním podniku nebylo snadné. Chmurná realita hospodářské krize, o níž se mluvilo ve vnějším světě, se v tomto přeplněném podniku zdála být nemístná. Není divu, že bohatí muži z Londýna dychtivě stáli ve frontě s peněženkami v rukou, připraveni dopřát si rozkoše, které jim obsluha baru nabízela. Ženy, které pracovaly v The Guild of Goldendale, nebyly obyčejnými číšnicemi; byly vybírány nejen pro svou krásu a postavu, ale také pro svou vyrovnanost a šarm. Nemusely se orientovat ve všech tématech, ale povědomí o politice, financích a aktuálním dění bylo nezbytné pro uspokojení rozmanitých potřeb zákazníků. Díky tomu zůstal cech v Goldendale i v tvrdé konkurenci v pohostinství neotřesitelný a mohl se pochlubit působivými měsíčními příjmy. Úspěch baru byl nakonec spojen s jeho klíčovými aktivy - ženami, které se z různých složitých důvodů rozhodly pracovat v nočním životě, jako Isolde Whiteová. Isolde seděla u svého toaletního stolku a zkoumala pečlivě vypracovaný odraz, který na ni zíral. Na okamžik se sotva poznala; jako by ta žena v zrcadle byla cizí, nikoli Isolda Whiteová. Bohaté vlny vlasů jí kaskádovitě padaly na záda a rámovaly porcelánovou tvář políbenou tou správnou barvou, která zvýrazňovala její jemné rysy a dodávala jí půvab. Její velké, zářivé oči byly jedinou známou součástí jejího odrazu, ale únava za nimi ji nutila k otázce: Jsem to opravdu já? Vzpomínky na bezstarostnou dívku, kterou kdysi byla, zaplavily její mysl a ostře kontrastovaly s ženou v zrcadle nyní, jako by patřily do jiných životů. Pomalu zvedla ruku, otřela si ji o tváře ozdobené růžovým ruměncem a koutky rtů jí zacukal hořkosladký úsměv. Matka ji kdysi varovala před útrapami svobodného rodičovství a cesta jí skutečně dala za pravdu; zažila zoufalství a frustraci. Přesto svého rozhodnutí nikdy nelitovala. I když to znamenalo, že kvůli svému dítěti musela pracovat v zaměstnání, které bylo často zahaleno stigmatem, každý pocit strádání tiše spolkla. Nikdy nelitovala, že svou dceru přivedla na svět. Dcera její život nesmírně obohatila a naplnila ho smyslem. V osamělých chvílích se jí občas vkrádal prchavý pocit stesku, ale pohled na usměvavou tvář její dcery tyto pocity zahnal a dodal jí odvahu čelit každému novému dni. Hořkost na Isoldiných rtech se při pomyšlení na dceřinu nevinnou tvář proměnila v jemné teplo. Její dcera, její poklad, její srdce a duše - obětovala by pro ni cokoli, dokonce i svůj život, kdyby k tomu došlo. Co byla práce v baru ve srovnání s tím? Poté, co se Isolda Whiteová psychicky připravila na další noc, přinutila se k úsměvu, vstala, vyšla ze své šatny a ponořila se do pulzujícího chaosu barového života. "Serafíno, čekala jsem na tebe! Pojď sem a dělej mi společnost." Když Isolda vstoupila, chraplavý hlas dychtivě vykřikl její přezdívku. "Ano, mistr Cedrik na tebe čekal! Nezapomeň se o něj dnes večer dobře postarat," ozval se další hlas.
Kapitola 5
Isolde Whiteová se zhluboka nadechla, přinutila se k profesionálnímu úsměvu a vykročila k holohlavému muži středního věku, potlačujíc nutkání otočit se a odejít. Posadila se vedle něj. Než se stačila usadit, majetnicky ji objaly paže mistra Cedrika a přitáhly si ji do svého objetí. Mistře Cedriku, prosím, nedělejte to,' řekla Isolda tiše a její úsměv ochabl, jak se bránila. "No tak, přestaň s tím. Jsme teď v práci, tak si přestaň hrát na ctnostnou dámu. Tady, napij se. Mistr Cedrik sevřel ruce a pokynul nedalekému známému, aby přinesl pití. "Hej, tohle pití je na mistra Cedrika! Bylo by neslušné ho nepřijmout!" přidal se jeho přítel a pobídl ji. "Já nechci... Isolda se zamračila a odstrčila sklenici. "Lady Serafino, podívej, jak je mistr Cedrik štědrý. Nejenže je tak hodný, že ti dal týdenní směnu, ale ještě ti nabízí pití. Jestli ti to nevadí, mohla bys mě nechat aspoň napít? Když viděla, jak Isoldin výraz potemněl, Serafína rychle zasáhla. Dobře,' řekla Isolda a snažila se potlačit nepříjemné pocity, zatímco se jí podařilo směrem k Serafině vděčně usmát. Serafína na ni mrkla a natáhla se pro nápoj, aby si ho přinesla ke rtům... Najednou se vymrštila ruka, srazila skleničku na zem a jantarovou tekutinu rozstříkla po Serafinině oblečení. "Kdo tě naučil pít? Kdo si myslíš, že jsi, když se snažíš vypít moje pivo? Mistr Cedrik zařval. 'Omlouvám se, mistře Cedriku, špatně jsem odhadl své místo. Prosím, nemějte mi to za zlé. Navzdory svému rozcuchanému vzhledu se Serafína přinutila k úsměvu a omluvila se. "Mít ti to za zlé? Nestojíš mi ani za můj čas,' odplivl si mistr Cedrik a pohlédl na ni: ,Jestli tak ráda piješ, tak bys mohla dopít tenhle plný soudek, nebo si přede mnou dneska v práci klekneš. 'Rozumím, pokud tě to uklidní, vypiju, kolik budeš chtít. Jen věz, že to udělám. Serafína potlačila rozpaky a zachovala hravý tón, z něhož Isoldu rozbolelo srdce a přinutilo ji zakročit. 'Pane Cedriku, já to vypiju,' prohlásila. Koneckonců Serafína se kvůli ní dostala do potíží a ona nemohla mlčet. 'Ty? Dobře. Mistr Cedrik zvedl obočí a ušklíbl se: 'Ženy jsou tak ubohé. Nechtěla jsi pít, když jsem tě o to požádal, a teď jsi zoufalá? Teď už si koleduješ jen o trest. Isolda ponížení snášela, její výraz byl kamenný, když sebrala ze stolu plechovku piva a nalila si ho do hrdla. "Přesně tak - přesně to se mi na ženách líbí. Mistr Cedrik potěšeně tleskal, když Isolda pila jednu plechovku za druhou a její zarudlé tváře byly s každým douškem svůdnější, což zaujalo i ostatní kolem nich. "To stačí. Mistr Cedrik jí vytrhl z rukou čtvrtou plechovku, přitáhl si ji k sobě a zašeptal jí do ucha: "Čeká nás dlouhá noc a já nechci, aby ses opila příliš rychle. Šetři si trochu energie, abys mě mohla obsloužit v soukromí. "Prosím, nedělej to," řekla a z jeho teplého dechu se jí zvedl žaludek, až se málem vylila na jeho odpudivý obličej. "Tohle chceš? Ruka mistra Cedrika jí náhle vystoupila na hruď a jeho oplzlý úsměv jí zvedl žaludek. "Nedotýkej se mě! Isolda se vymanila z jeho sevření. "Hanebná ženská. Je to tvoje čest, že se tě vůbec chci dotknout. Co to předstíráš? Tvář mistra Cedrika potemněla, vstal a rozkřičel se. V okamžiku se atmosféra napjala a stůl ztichl. 'Omlouvám se, necítím se dobře. Musím odejít,' procedila Isolda skrz zuby a ztišila hlas. 'Pokud mě nedoprovázíš, nikam nepůjdeš,' zavrčel mistr Cedrik a chytil ji za zápěstí. 'Tolik jsem do tebe investoval, dlužíš mi to vrátit. Dnes v noci mě neopustíš. "Pusť mě. Všichni vědí, že práci v terénu nezvládám, tak projev trochu úcty,' alkohol jí dodával odvahu, Isolda už nedokázala zadržet vztek a směle si vylila své pocity.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni v ozvěně tajemství"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️