Kapitola 1
Zatímco se éterické melodie rozléhaly sálem, Evelyn Wraith nesledoval okouzlené publikum pod sebou, ale postavu ukrytou za oponou - Lysandera Galea, jehož nechápavé chování pro něj bylo dlouho záhadou. Tento koncert byl věnováním, vytvořeným speciálně pro vás. Evelynův intenzivní pohled prozrazoval jeho emoce a odhaloval, že moře fanoušků, které se shromáždilo, je pouhou kulisou pro jeho skutečné zaměření: muže těsně mimo dosah, věčně odměřeného, Lysandera Galea. S tímto pocitem, který se v něm rozléval, se Evelyniny housle znovu rozezněly a zahalily posluchače do vln hlubokých emocí a úcty. A přesto, aniž by to věděli, byl každý tón, který se z nich linul, určen pouze jedné osobě.
Kapitola 2
Na zasněžený Štědrý den byly obchody v pařížských ulicích vesele vyzdobené na oslavu svátků. Přestože většina obchodů už na noc zavřela, světla stále jasně zářila a koupala dlážděné ulice v teplé oranžové záři z historických pouličních lamp, které tu stály více než sto let. Stromy podél chodníků, poprášené čerstvým sněhem, se třpytily barevnými neony a vytvářely živou a sváteční atmosféru. Velký sál Harmonie, přes den obvykle opuštěný, byl nyní plný vzrušených lidí. Muži a ženy, mladí i staří, zaplnili úzké uličky do posledního místa. Všichni přítomní tam byli kvůli jedné osobě. Stěny koncertního sálu i místní ulice byly polepeny plakáty této osoby, jejich milované hvězdy. Nebo spíše byly. V tu chvíli byly plakáty záhadně odstraněny a na místech, kde kdysi bývala oznámení, zůstala jen prázdná místa. Přestože zaměstnanci rychle zasáhli a ukradené plakáty nahradili, staly se obětí vlny nadšení fanoušků, kteří byli odhodláni zmocnit se čehokoli, co je spojovalo s jejich idolem. Jen několik hodin po vyvěšení se zdálo, že nové letáky opět zmizely, a ti, kteří byli pověřeni jejich distribucí, byli roztrpčeni. Organizátoři akce The Serenade Gala se dokonce pokoušeli prodávat vstupenky na plakáty, ale nedokázali udržet krok s neutuchající poptávkou fanoušků, kteří si přáli shromáždit symboly svého poblouznění. Dotyčnou hvězdou nebyl nikdo jiný než Evelyn Wraith, "Anděl strun" - šestnáctiletý zázrak oslavovaný v Galii i po celém světě. Jeho smaragdově zelené oči jiskřily podmanivým půvabem, připomínajícím vzácné drahokamy kočičí oči. Pod hladkým světlým čelem se mu rýsoval jemný rovný nos a jeho rty byly jemně třešňově červené, což jeho výrazným rysům dodávalo nádech mladistvé nevinnosti. Jeho bezchybná pleť, bledá a zářivá, dokonale doplňovala kaskádu jemných tmavých vlasů. S hřívou rovných vlasů spadajících na ramena vyzařoval Evelyn krásu, o které snila nejedna žena, a přesto nesl výrazné rysy naznačující jeho smíšený původ, s nádechem čínského původu, který byl ve srovnání s jeho západním vzhledem téměř nepostřehnutelný. Jeho štíhlá postava vypadala křehce, jako jemný křišťál, dost křehký na to, aby se při sebemenším doteku roztříštil. Právě tato éterická krása, působící nedotčeně, přiváděla milovníky hudby k šílenství. Narodil se do houslařské rodiny a měl vznešenou francouzskou krev, byl obdařen mimořádným talentem a v mladém věku si rychle získal slávu v hudebním průmyslu. Na počátku 19. století byl houslista jménem Niccolò Paganini známý svým nevídaným uměním, o němž se proslýchalo, že je výsledkem faustovské dohody o jeho pozoruhodném talentu. Evelyn byl často oslavován jako reinkarnace či ztělesnění tohoto houslového génia, jehož genialita proudila jeho jemnou postavou. Navzdory svému nenápadnému vzhledu disponoval nesmírnou silou a uchvacoval publikum technikami, které nejen oživovaly Paganiniho bouřlivého ducha, ale také dodávaly jeho vystoupením andělskou čistotu. Zatímco obvykle se choval plaše a jemně, jakmile si dal housle pod bradu, zcela se proměnil a přenesl posluchače do říše nebeských melodií, které jako by existovaly jen ve snech. V kritikách zaznívala slova jako "magie" a "vrchol kouzla", která popisovala jeho umění. Obdivovatelé mu dali přezdívku "Anděl strun", což byl příhodný titul pro chlapce, který se ve Francii stal národním pokladem a v Británii mu byl v tak mladém věku dokonce udělen titul peerage. V očích Francouzů se mu nikdo nevyrovnal.
Kapitola 3
Mnozí, kterým byla klasická hudba kdysi lhostejná nebo ji dokonce vůbec neznali, byli po vyslechnutí mimořádného houslového výkonu Evelyn Wraithové uchváceni. Nyní se před Velkým sálem Harmonie shromáždily tisíce lidí z celého světa v očekávání jeho vánočního sólového koncertu. 'Díky bohu, že jsem si loni rezervovala lístek, jinak bych ho vůbec nedostala!" řekla mladá žena v kabátě ke kolenům a svírala lístek, jako by to byl vzácný klenot. "Já vím, že? Dokonce i lístky z dalšího prodeje jsou vyprodané,' odpověděla její kamarádka a také svírala svůj lístek, pětistovku, která představovala docela dobrou hodnotu za místo daleko vzadu. Nervózně stály ve frontě a obávaly se, že by o své drahocenné lístky mohly přijít, kdyby si nedaly pozor. "No, co můžete čekat? Evelyn Wraith tráví většinu roku na turné v zahraničí, v tuzemsku vystupuje jen o Vánocích a na Nový rok,' pokrčila rameny. 'Moc bych si přála, aby tady pořádal víc koncertů. Je to kruté, že máme jen pár dní v roce, kdy ho můžeme slyšet naživo,' postěžovala si její kamarádka. "Přesně tak! Taková posvátná postava, Anděl strun...' Dívčin hlas byl protkán úctou. 'Nechci se o něj dělit s celým světem, je to náš poklad tady v Galii. "Naprosto. Jsem ráda, že se jeho kouzlo rozšířilo po celém světě, ale bylo by hezké, kdyby vystupoval jen tady,' dodala její přítelkyně. 'Čekat celý rok na těch pár dní je prostě utrpení.' 'Víš, můj přítel byl tak naštvaný, že nedostal lístek, že skoro nemohl jít do práce,' řekla první dívka. 'Jak smutné! Díky bohu, že jsem dostala tu svou. Příští rok si lístek určitě zarezervuji předem, ale kdo ví, jestli budu mít zase štěstí, abych ho získala?' Podobné vzrušené rozhovory naplnily vzduch, když se fanoušci chystali vstoupit do koncertní haly. ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ V zákulisí pobíhali zběsilí zaměstnanci a najednou se ze šatny vyřítila mladá dívka s dlouhými hnědými vlasy, v obličeji bledá úzkostí. 'Něco se děje!" řekla a popadla asi třicetiletou ženu, která vypadala klidně a vyrovnaně. 'Slečno Michelle Roseová, Evelyn Wraith právě řekl, že nechce jít na jeviště! "Cože? Michelle Roseová vykřikla a otráveně si třela spánky. 'Ten kluk zase chytá záchvaty vzteku... Dejte mi chvilku. Kývla na dívku, která vypadala, že se chystá propuknout v pláč. 'Ty se běž postarat o něco jiného.' "Dobře! Dívka si s úlevou povzdechla a spěchala pryč, hledajíc dalšího zaměstnance, který křičel o další pomoc. Jakmile vstoupila do šatny, Michelle ucítila ve vzduchu nezvyklé husté napětí. 'Evelyn Wraithová,' zavolala a spatřila ohromujícího mladíka, jak se na sebe dívá do zrcadla. Pomyslela si, o kolik by to bylo jednodušší, kdyby jeho osobnost odpovídala jeho nápadnému vzhledu. "Zase máš záchvat? Lehce se ušklíbl, jeho hlas - jedinečná směs chlapeckého a andělského - byl stále naprosto podmanivý. "Já jen nechci jít na jeviště. "Proč ne? Domluvili jsme se na tom už dřív, ne? "O co jde? Jsou Vánoce. Proč bych měl hrát na housle pro bandu cizích lidí? Evelyn se otočil, jeho nespokojenost byla zjevná. "Protože je to tvůj koncert," připomněla mu Michelle trpělivě. "Stejně jako minulý týden. 'Ale dnes jsou Vánoce! Měl bych být se svou rodinou nebo... s lidmi, na kterých mi záleží, a ne tady hrát na housle. "Tvůj dědeček bude v publiku, jako vždycky. Sedí v první řadě kvůli tobě od chvíle, kdy jsi poprvé vzal housle do ruky. Úkolem Michelle jako Evelyniny manažerky bylo nejen uspořádat jeho program, ale také zvládnout tyto emotivní chvíle a přemluvit ho, aby se vrátil na pódium, kdykoli měl pochybnosti. 'Ale Lysander Gale nebude moci slyšet moje housle,' trucoval a jeho mladistvé rysy připomínaly tvrdohlavé dítě. 'To proto, že je to tvůj osobní strážce. Musí se soustředit na to, aby tě po celou dobu koncertu chránil. To je jeho práce.
Kapitola 4
"Michelle se snažila Evelyn Wraithovou přesvědčit, ale v hloubi duše věděla, že ji Evelyn neposlechne. Zdálo se, že problém dokáže vyřešit pouze osobní strážce. Lysander Gale, původem z Tchaj-wanu, byl Evelyniným oddaným ošetřovatelem od svých osmi let. Byl víc než jen osobním strážcem, spíš osobním sluhou, protože po Evelynině boku trávil téměř každou hodinu dne. Evelyn odmítala, aby se o něj staral někdo jiný. V této bezmocné situaci neměl Lysander jinou možnost než sloužit jako osobní strážce i sluha. "To je mi jedno! Chci, aby tu byl se mnou a poslouchal mého Anděla strun! Evelyn se dožadovala a její ledově zelené oči jiskřily vzdorem. 'Pan Gale má právě službu. Jak můžeš očekávat, že bude na dvou místech najednou? Michelle nedůvěřivě odpověděla. 'Pokud nepřijde, nepůjdu na jeviště.' "Evelyn... "No tak, prosím, Michelle. Evelyn už nezabírala, přešla k mírnějšímu přístupu a vrhla podmanivý úsměv na Michelle, která si instinktivně přitiskla prsty na spánky v rozčilení. Zdálo se, že Evelyn Wraithová má neuvěřitelné kouzlo, které lidé často označovali jako "božskou přízeň". Bez ohledu na to, jak byl sobecký nebo náročný, ti, kteří trpěli kvůli jeho rozmarům, k němu nikdy nechovali zášť; ani mžik zášti jim nikdy nepřišel na mysl. Jako by jeho pouhý úsměv dokázal smýt veškerou negativitu. Michelle se často přistihla, že se podvoluje jeho prosbám. 'Fajn, uvidím, co se dá dělat, ale jako vždy nemůžu zaručit, že to pan Gale stihne,' pokrčila rameny a nakonec se podvolila jeho vůli. 'Děkuji, Michelle.' S úsměvem čistým a nevinným jako anděl se Evelyn konečně usadila zpět před maskérské zrcadlo a dovolila maskérce, která právě vstoupila, aby ho začala připravovat na vystoupení. Už jen ten jemný úsměv a vděčný záblesk, který se vrátil z těch okouzlujících zelených očí, přiměl Michelle k pocitu, že i odchod od rodiny a přítele do práce na Štědrý den stál za to. Ačkoli ji Evelyniny dětinské požadavky často frustrovaly, jeho čistý, rozkošný úsměv nějak způsobil, že její podráždění zmizelo, aniž by si toho všimla. ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ "Co teď? Tohle už se přece nemůže opakovat,' povzdechl si tiše Reed Hawthorne, šéf ochranky rodu Hawthornů, zatímco se díval na svůj komunikátor. (Opravdu se omlouvám, ale Evelyn řekla, že nebude vystupovat, dokud to nebude zařízeno.) "Rozumím. Vymyslím způsob, jak ho sem dostat.' (Děkuji za pomoc.) Když Reed, zodpovědný za celkový bezpečnostní systém, uslyšel cvaknutí na druhém konci, neochotně přesměroval veškerý bezpečnostní personál a v hlavě mu šrotovaly změny na poslední chvíli. Pak oznámil Lysanderu Galeovi, který byl přidělen k ostraze vstupu, aby se dostavil do zákulisí. Po tolika letech práce v House of Hawthorne měl Reed předpokládat, že Evelynině rozmarnosti neunikne ani letos. Stejně jako v předchozích letech, od té doby, co Lysander převzal roli ochranky, se zdálo, že k podobným problémům dochází každé Vánoce a Nový rok. Očekával, že s přibývajícím věkem bude Evelyn stabilnější, ale ukázalo se, že svůj úsudek přecenil. Nicméně v téměř padesáti letech, kdy už mu zbývalo jen pár let v oboru, by mohl začít hledat nástupce už teď. Zatímco si Reed lámal hlavu nad svou budoucností v práci a bezpečností domu Hawthorne, Lysander Gale spěchal do salónku, aby splnil své rozkazy. ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ ＊ Když Evelyn uslyšel zaklepání na dveře, okamžitě mávl rukou na svého maskéra a vyrazil ke vchodu. "Evelyn. Maskérka byla zaskočena. Jakmile otevřel dveře, Evelyn spatřila osobu, na kterou netrpělivě čekala. "Lysandře!
Kapitola 5
"Evelyn Wraithová, potřebuješ ode mě něco? Lysander Gale měl stále stejně stoický výraz a jeho oči nepřítomně zíraly na rozjařeného chlapce, který právě vběhl do dveří. Jeho výrazné východoasijské rysy - tmavé vlasy rámující drsně pohlednou tvář a intenzivní černé oči - v sobě nesly auru klidné intenzity, vybroušenou jeho profesí. Jeho vysoká postava a rozvážné chování ještě umocňovaly sebevědomí, které ho obklopovalo. "Ano. Pojď se mnou. Evelyn ho pevně chytila za paži a snažila se ho vtáhnout do salonu. Táhnout muže, který nad ním převyšoval téměř o deset centimetrů, nebyl snadný úkol a navzdory Evelynině snaze zůstával Lysander u dveří jako pevná zeď, neochotná se pohnout. "Na tomhle jsme se dohodli, Evelyn. Slíbila jsi mi, že se letos nezhroutíš a že budeš poslušně vystupovat. Musela jsi vidět všechny ty lidi venku. Všichni tam jsou jen kvůli tobě. Kdybys nevyšla na pódium a nezahrála 'Anděla na strunách', byla by to pro ně ostuda." "A co ty?" zeptala jsem se. "Ale já chci hrát jen pro tebe. "Evelyn. "Koho zajímá publikum? Stejně jsem pro ně nikdy nehrála. "Ale přišli si poslechnout tvé housle. "Hm, to je mi jedno. Svéhlavá, tvrdohlavá a naprosto vzdorovitá - tato slova byla Evelyn šitá na míru. Frustrujícím způsobem se lišil od uhlazeného obrazu, který vytvářel na veřejnosti; za zavřenými dveřmi se choval jako malý démon, který všechny kolem sebe přiváděl k rozrušení. "Evelyn, jestli si nepospíšíš a nepřipravíš se, prošvihneš svůj pokyn. Maskérka pohlédla na hodiny na stěně a nedokázala skrýt netrpělivost. 'Hlavně na maskérku netlač, Evelyn. Vrať se na své místo,' řekl Lysander, hladce setřásl Evelynino přilnavé sevření a postrčil ho k maskérce. 'Dobře, ale musíš mi slíbit, že zůstaneš u pódia a budeš se dívat, jak hraju.' Evelyn ho stále pevně svíral, jako by se obával, že Lysander může každou chvíli vyklouznout zpět ke svým důležitým povinnostem. "Evelyn. "Dobře, dobře. Ale když to neuděláš, nebudu vystupovat. Evelyn věděla, jak využít svůj šarm; ukázalo se, že je mnohem účinnější než naprostá tvrdohlavost. "Rozumím. Byl to neochotný ústupek a Lysander věděl lépe než kdokoli jiný, že nemá jinou možnost než vyhovět. Vzájemné pošťuchování mezi nimi vyvolalo u maskéra vědoucí úsměv. Od té doby, co se ujala role Evelyniny osobní stylistky, byla svědkem této hravé rutiny nesčetněkrát a dávno si na ni zvykla. Byla to snad nevyhnutelná situace. Koneckonců Lysander byl prvním vrstevníkem, který byl Evelyn věkově blízký, přestože mezi nimi byl sedmiletý věkový rozdíl. Dříve se kolem výjimečně nadaného Evelyna shlukovali jen dospělí, které přitahoval jeho mimořádný dar. Protože byl jediným synem rodiny Hawthornových, neměl téměř žádné příbuzné ve svém věku, a dokud Lysander nepřišel jako jeho oddaný pomocník, neměl Evelyn v podstatě žádné přátele - vlastně ani jednoho. Ještě přímočařeji řečeno, slovo "přítel" v jeho slovníku do té doby zcela chybělo. Bylo to pochopitelné, vzhledem k tomu, že většinu lidí, kteří k němu tíhli, zajímalo jen to, co dokáže se svými houslemi. Drsněji řečeno, byli jako včely bzučící kolem květu - motivoval je příslib zisku. Než se naučil nuance lidské interakce nebo než pochopil, co znamená opravdové pouto s někým, jeho nevinné srdce zastínily chamtivé stíny lidí kolem něj. Pak přišel Lysander, který náhodou vstoupil do jeho prázdného světa a stal se jeho osobním strážcem. Pro Evelyna byl Lysander prvním opravdovým přítelem - jediným, kterému zcela důvěřoval. Ve světě plném zasvěcenců začal Lysandra vnímat spíše jako staršího bratra.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi strunami a světlem hvězd"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️