Falešné manželství, skutečné jiskry

Jeden (1)

ONE

KIMBER

Nezáleží na tom, jak je žena baculatá, prostá nebo chudá, ve správných svatebních šatech se bude cítit krásnější než kterákoli princezna z pohádky.

Právě teď si říkám, že Popelka mi může políbit můj krásný zadek.

Srdce mi buší, vycházím zpoza dveří šatny v extravagantním oblaku hedvábí a krajek, jehož výroba mi zabrala tři měsíce, a čekám na Jennerovu reakci.

Je ještě lepší, než jsem doufala.

"Chlupaté koule Winstona Churchilla!"

Vyrazí na nohy z ošklivého chintzového divanu, na kterém ležel, zatímco jsem se připravovala na obřad. Elegantní jako lachtan v dokonale ušitém smokingu od Armaniho si mě pomalu prohlíží nahoru a dolů. "Jsi anděl! Zjevení! Zasraná bohyně!"

To mě donutí zčervenat. Komplimenty snáším stejně dobře jako klystýr. "Děkuju."

Našpulí rty, zamračí se a založí si ruce na prsou. "Bylo by hodně špatné, kdyby se mi postavila? Dole to začíná být trochu těžké."

Potěšeně se zasměju. "Vždycky jsi byla coura na francouzské krajky."

Máchne rukou ve vzduchu, panovačný jako královna. "Zatoč se, miláčku. Musíme vidět tyhle šaty v akci."

Zvednu lem šatů a zatočím se v baletním víru. Závoj se mi vznáší kolem ramen jako ta nejjemnější svatozář, upředená z čistých obláčků. Když se zastavím a znovu se podívám Jennerovi do tváře, předstírá zamlžené oči a zakrývá si ústa pěstí.

"Moje malá holčička je dospělá."

Povzdechnu si a podívám se do stropu. "Panebože. Jsi o měsíc starší než já."

"Mluvím metaforicky!" Roztáhne ruce, vykročí ke mně svou elegantní chůzí a vezme mě do náruče, přičemž dává pozor, aby mi nepomačkal šaty a nerozmazal make-up, když mě líbá na tváře. "Přiznávám, že jsem ne vždycky věřil, že si tě Brad vezme..."

"Doslova jsi mi řekla, cituji: 'Ten hajzl si tě nikdy nevezme'."

Zasténá. "Mary Poppinsová, ty máš paměť jako slon! Jak jsem říkala, ne vždycky jsem věřila, ale jsem moc ráda, že se ukázalo, že jsem se mýlila. Už kvůli tobě."

Odtáhne se a jemně mě chytí za ramena. Protože je nervózní, když není všechno tak, jak má být, zastrčí mi za ucho kudrlinu, která unikla z účesu. Když jeho hlas ztvrdne, jeho britský přízvuk se ještě více přiškrtí. "Ale jestli udělá jedinou věc, ze které budeš nešťastná, jestli se kvůli němu jenom zamračíš, tak toho hajzla vykastruju rezavým nožem na máslo."

Při pohledu na Jennerovu přísnou tvář se usměju. "Taky tě miluju," řeknu tiše.

"Jsi nechutně sentimentální."

Říká to pohrdavě, ale já vidím, jak se mu chvěje spodní ret. "To ti vrátím, až budeš brečet do kapesníku, až budu skládat slib, přítelkyně."

Chvíli mlčí, přemýšlí a pak si začne pohrávat s okrajem mého závoje. "Nějaká nervozita na poslední chvíli?"

"Ne."

Na tuhle chvíli jsem čekala tři roky. Od chvíle, kdy jsem spatřila Bradleyho Hamiltona Wingatea III, jsem se do něj bláznivě zamilovala. Tohle je nejšťastnější den mého života. Jediné, co by ho udělalo dokonalejším, by bylo, kdyby mě k oltáři doprovodil můj otec, ale protože jeho silná klaustrofobie znemožňuje transatlantický let, můj pohledný, elegantní Jenner to zvládne téměř stejně dobře.

Jenner si stále zamyšleně pohrává s mým závojem a říká: "Mám jaguár přímo před domem, víš? Za necelé dvě hodiny můžeme být ve vinařském kraji, kde se budeme masírovat a okukovat kluky od bazénu v Meadowoodu."

Podívám se na něj. "Vím, že Brad není tvůj oblíbenec, ale jestli mi zničíš svatební den tím, že budeš mluvit o mém manželovi, zapálím ti sbírku vintage šátků od Gucciho."

Zkřiví ústa do křivého úšklebku. "Nedělej si z toho těžkou hlavu, nevěsto. Moje rty jsou od nynějška zapečetěné." Předstírá, že otáčí zámkem a odhazuje klíč, pak se zarazí. "Ale chci, aby bylo zaznamenáno, že bys mohla udělat mnohem víc..."

"Jenner!"

Všimne si mých zaťatých čelistí a pěstí, mých vykulených očí. "Máš pravdu," řekne tiše. "Moje chyba. Chci pro tebe jen to nejlepší, to je všechno."

Nechává bez povšimnutí všechny ty chvíle, kdy jsem mu po jedné z hádek s Bradem brečela na rameni, jak je citově nedostupný, všechny ty uslzené telefonáty, kdy jsem se trápila, proč se nezaváže a nedá mi prsten, všechny ty hloubání nad mimózou o tom, co mi možná chybí.

Ale to všechno je teď pryč. Jen jsme si procházeli tím, čím jsme si museli projít, abychom se dostali k našemu štěstí, kde jsme měli celou dobu být.

Až se vezmeme, všechno bude jinak.

Zrovna se to chystám Jenner říct, když do místnosti vpadne svatební koordinátorka ve změti třepetajících se rukou a udýchaného dechu a její tmavé vlasy se v srpnové vlhkosti rozcuchají.

"Je čas! Je čas! Jsou všichni připraveni?" Když nás uvidí, zkrotne a přiloží si ruku k hrdlu. "Svaté Vánoce, vypadáš úžasně."

"Díky, Mirando."

Když mrkne a řekne: "Aha, ty taky!" Uvědomím si, že měla na mysli Jennera.

Uchechtne se, když vidí můj kyselý výraz. "Neboj, miláčku, budu se hrbit a trucovat, až půjdeme uličkou, takže v porovnání s tím budeš vypadat ještě nádherněji."

"Jo, až na to, že díky hrbení a trucování vypadáš hezčí, ne horší. Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak hloupá, že jsem požádala modelku, aby mi šla za družičku. Lituju dne, kdy jsem tě potkala."

"Máš štěstí, že jsi mě potkala. Kdybych před deseti lety nepředstíral, že jsem tvůj přítel, abych tě zachránil před tím neandrtálcem, který tě v oddělení obuvi u Neimana celou oslintal, možná bys tam ještě byla a snažila se zdvořile vyhnout jeho velkým chlupatým rukám."

"Buď zticha a dej mi tu zatracenou kytici."

Vytrhne ji z vázy na stolku pod oknem a při její prohlídce má ohrnutý ret. "Kaly? Proboha. To jsou pohřební květiny."

"Jestli řekneš něco, co se jen vzdáleně blíží tomu, jak se to hodí, vykuchám tě jako rybu." Upozorním ho.

Jeden (2)


Zvednu bradu, srovnám ramena a snažím se, abych nehltala vzduch jako gupík. Když zahneme za roh a vejdeme do kněžiště těžkými dřevěnými dveřmi, naplní mé uši klasické tóny Pachelbelova "Kánonu in D". Miranda nás zběsile pobízí dopředu. Jenner mi stiskne třesoucí se ruku. Uděláme ještě pár kroků a jsme v lodi.

Je to tak krásné, že mě to na okamžik ohromí. Ty květiny. Svíčky. Obrovský zástup dobře oblečených hostů, kteří stojí před mým vstupem.

A Brad, který na mě čeká u oltáře, tak vysoký a ramenatý, ve smokingu s takovou lehkostí, jako by se v něm narodil.

Když se naše oči na dálku setkají, srdce se mi rozbuší. Je to dokonalý Američan s jablkem v ruce. Hranatá čelist, zlatavé opálení, vlnité blond vlasy, které se lesknou ve světle. Hrdé držení těla a směšný vzhled.

Můj princ z pohádky. Je krásnější než všechno ostatní dohromady, dokonalejší než můj nejdivočejší sen.

Až na ten jeho výraz plný hrůzy, který se opravdu sráží s jeho smokingem.

Když můj krok ochabne, Jenner mi znovu stiskne ruku. "Klid, miláčku."

Vydáme se k uličce ledovým tempem, které nám Miranda během zkoušek vnucovala. Jeden krok - pauza. Další krok - pauza. Říkala, že to zvyšuje dramatičnost. Určitě měla pravdu, protože s každým krokem, který k němu udělám blíž, se Bradova tvář prokrví, až by se klidně mohla vydávat za mrtvolu.

Pod hrudní kostí mi srdce věrohodně napodobuje umírající rybu a divoce se zmítá a lapá po dechu.

Jenner přes svůj umělý úsměv tiše poznamená: "Ten tvůj rozmazlený frajírek vypadá ještě víc debilně než obvykle."

Můj vlastní úsměv je tak široký, až mám pocit, že mi snad praskne tvář. Na konci uličky číhají dva fotografové a fotí, takže se snažím nehýbat rty, když odpovídám. "Vypadá, jako by stál před popravčí četou. Je to normální?"

"Možná se Satanovi dostala na kůži kapka svěcené vody a on se snaží neproměnit v popel před všemi tatínkovými voliči."

Jennera zabiju později. Právě teď mě stojí veškeré soustředění, abych si udržel úsměv.

Než dojdeme na konec uličky, jasně vidím, jak Bradovi stéká pot po spáncích, v očích má divokou paniku jako lapené zvíře a je smrtelně bledý. Vedle něj se jeho svědek Trent šklebí jako blázen, když si prohlíží Daniellinu hruď.

Kněz se zeptá: "Kdo dává téhle ženě, aby se provdala za tohohle muže, tak hlasitě, že sebou trhnu."

"Ona se dává sama," odpoví Jenner hladce a zahodí svou Mirandou schválenou odpověď I do. Pak mě předá Bradovi, který se očividně snaží zůstat při vědomí.

S rozechvělým úsměvem přistoupím k němu a zašeptám: "Miláčku? Jsi v pořádku?"

Brad zamrká jako ptáček a polkne. Vydá žabí skřehotavý zvuk, který se ani zdaleka nepodobá ano. Viděla jsem oběti autonehod v lepším stavu.

Vrhnu zoufalý pohled na jeho rodiče v první řadě. Senátor a paní Wingateová jsou oblečeni na jedničku, stejně jako všichni ostatní. Na rozdíl od všech ostatních však vypadají skoro stejně nervózně jako jejich syn.

Něco je strašně špatně.

Kolem srdce se mi svírá strach.

Kněz říká něco, co přes bušení mého srdce neslyším. Všechno jsou to jen slova, slova, slova, nesmyslný soundtrack podtrhující můj dusivý pocit zmaru, zatímco s rostoucí hrůzou hledím na svého zamýšleného, který je tak zjevně jen kousek od zvracení nebo omdlení.

Nebo obojí.

Kněz dokončí, co chtěl říct, a pak se otočí k Bradovi. "Bradley Hamiltone Wingate, bereš si tuto ženu za svou právoplatnou manželku? Abyste ji měli a drželi ode dneška v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i nemoci, dokud vás smrt nerozdělí?"

Jeden (3)

Následuje jeskynní ticho, ve kterém na mě Brad zírá s bělmem v očích. Na krku mu zběsile pulzuje žíla. Je takové ticho, že cvakání a klapání závěrky fotoaparátu zní jako střelba.

Když se ticho nepříjemně protáhne, kněz si odkašle. "Synu?"

Bradova ústa pracují, ale žádná slova nepřicházejí.

Vzduch se elektrizuje. Mezi hosty se ozve šepot a šustění. Mezi lopatky mi stéká studený pot. Vrhnu zoufalý pohled přes rameno na Jennera, který na Brada upírá tvrdý, nebezpečný pohled.

Podsaditý a rudý senátor Wingate ve smokingu se nakloní z první řady a zasyčí: "Bradley!" A pak se nakloní dopředu.

Zdá se, že to zlomí jakékoli kouzlo, kterému je Brad vystaven, protože konečně promluví. "I . . . I . . ."

Zběsile přikyvuji a hlava se mi kýve jako panence. Zoufalství dodává mému hlasu hysterický nádech. "Ano, zlato?"

Mohutně se nadechne, prudce ho vypustí a jako protržená přehrada začne nesouvisle blábolit. "Nemůžu to udělat, prostě nemůžu, je mi líto, že se to neděje, tati . . ." Otočí se k otci, který už vstává z lavice. "Já to nemůžu udělat, není možné, abych si ji vzal!"

S řevem rozzuřeného býka se na něj otec vrhne. Srazí se na Brada. Padají k zemi ve spleti rukou a nohou a s rachotem dopadají na mramorovou podlahu oltáře, což převrací mosazný svícen a vyvolává v davu údiv.

Tři stovky lidí vyskočí na nohy.

Bradova matka vydá žalostný nářek.

Fotoaparáty cvakají a vrčí radostí.

Někdo se ušklíbne a pod nosem řekne: "Tolik k Bradovu dědictví."

Pak se od stěn bolestně ozve pronikavý, úzkostný výkřik, který jako by vycházel odevšad. Roztříští se na tisíce menších výkřiků, které se znovu a znovu odrážejí od tvrdých mramorových ploch a jsou vedeny vysoko do krovů jako hejno vřeštících ptáků, kteří se leknutím dali na útěk.

Je to příšerný zvuk. V životě jsem neslyšel nic tak strašného.

Teprve když mě Jenner popadne a odtáhne ze schodů k oltáři, uvědomím si, že ten příšerný křik vychází ode mě.

Dva (1)

DVA

Obrázky jsou katastrofální.

"No, ber to z té lepší stránky," říká Jenner z mé pohovky, kde se rozvaluje na hromadě polštářů a svačí nízkotučné brambůrky. "Ten Satanův nos už nikdy nebude rovný."

Trochu mě uspokojuje, že jsem Bradovi rozbila nos jednou dobře mířenou ranou poté, co jsem se vymanila z Jennerova objetí. Z obličeje kvičící lasičky vystříkla krev jako fontána. Dokonce i jeho otec vypadal ohromen mou muškou.

"Jo," řeknu hořce. "Jeho nos, moje srdce. Stejná kaše."

Za ty tři dny od svatby, která nebyla, jsem neustále brečela, cpala se zmrzlinou, rozbila všechen svatební porcelán a málem ochraptěla křikem na zdi. Co jsem ale neudělala, bylo, že jsem neopustila svůj byt nebo nezvedla telefon. Přidám k tomu i zákaz internetu, protože fotky mého veřejného ponížení se dostaly na internet.

Fotka, na které jsem Bradovi zlomila nos, se ale zachovala. Vytiskla jsem si ji a přilepila na ledničku.

Převalím se na břicho a upravím si polštář pod bradou. Ležím na podlaze uprostřed obýváku, kde jsem strávila většinu posledních tří dnů. Nesnesu se přiblížit k ložnici, protože postel, kterou jsme s Bradem sdíleli, na mě civí pokaždé, když projdu kolem.

Stejně bude brzy pryč. Sama si tenhle byt nemůžu dovolit. Až bude prvního v měsíci, nebudu se stěhovat do půvabného viktoriánského domu v Ashbury Heights, který nám Brad koupil. Budu se stěhovat do zadní místnosti svého obchodu, dokud si nenajdu ateliér. Někde levně, mimo město. Nejlépe v podzemí, abych se nemusela potýkat s lidmi.

"Opuštěná švadlena!" křičel jeden titulek.

Zmenšila jsem se na laciný televizní film.

"Danielle mi napsala, že se v pořádku dostala domů. Chtěla vědět, jak se držíš." "Ahoj.

"Co jsi jí řekla?"

"Lhal jsem a řekl, že se ti daří dobře. Věděl jsem, že kdybych to neřekl, ona a ty její kozy by se otočily a hned by zase nasedly do letadla." Vydá zvuk, kterým se zvedá žaludek. "Nechápu, jak se někdo mohl přestěhovat do Clevelandu, když vyrůstal v San Fran. Ohio je Florida Středozápadu."

"Jsi hrozný snob."

"Merci. Kdy zavoláš svému otci?"

Zasténám a zabořím obličej do polštáře. Když si vzpomenu na všechny ty peníze, které mi otec poslal na svatbu, chce se mi umřít. Jen látka na šaty stála tisíce.

Když promluvím, polštář mi tlumí hlas. "Myslí si, že jsem na líbánkách. Mám ještě jedenáct dní, než mu budu muset zavolat."

"Pokud neuvidí ty fotky na internetu."

Uvažuju o tom, ale rozhodnu se, že pravděpodobnost, že můj otec, který je technologicky zaneprázdněný, bude dostatečně blízko počítače, aby zahlédl důkazy o tom, jak se jeho jedinému dítěti vysmívá smetánka sanfranciské společnosti, je téměř nulová. Jednou jsem mu k Vánocům poslal Kindle a on chtěl vědět, jak ho otevřít. Myslel si, že je to opravdu plochá kniha.

"Řekni mi ještě jednou, proč jsme nejeli na líbánky jako ty holky v Sexu ve městě poté, co Carrie dostala od Biga kopačky před oltářem?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

"Protože dva týdny na ranči v Montaně byla Bradova představa blaženosti, ne moje. A ty moc dobře víš, že Carrie nedostala kopačky před oltářem. Dostala kopačky po telefonu v kostele, ještě než měla jít k oltáři."

Šťastná mrcha.

Jenner si zamyšleně povzdechne. "Au contraire. Dva týdny na ranči zní jako naprosté nebe, miláčku. Jen si to představ - všichni ti kovbojové. A jejich lassos. Ach jo."

Když se na něj podívám, ovívá si obličej prázdným pytlíkem od brambůrků.

"Ne. Žádní kovbojové. A vůbec žádní kluci. Je mi jedno, jestli už do konce života neuvidím žádného muže!"

Jenner si přestane vějířit a svraští obočí. "Uvědomuješ si, že jsem hrdou majitelkou penisu, že?"

"Ty se nepočítáš."

"Au!"

"Víš, jak to myslím!" Znovu se svalím do polštáře, ale vyskočím, když uslyším klepání na vchodové dveře.

Jenner a já se na sebe podíváme. Srdce mi začne bušit. Zaklepání se ozve znovu, tentokrát hlasitěji.

"Myslíš, že je to Brad?" zašeptám napůl vyděšeně a napůl vztekle.

Jenner velmi unyle řekne: "O tom spíš pochybuju, miláčku, když má klíč. Stejně si nejspíš ještě pořád vybírá kousky chrupavek ze zubů." Když klepání pokračuje, Jenner se posadí a podívá se ke dveřím. "Mám to vzít?"

"Proč klepou a nezvoní?" Z nějakého důvodu mi to připadá jako zlověstné znamení. Co je to za člověka, který raději buší pěstí do dveří pořád dokola, než aby zmáčkl pěkné civilizované tlačítko?

"Prostě se půjdu podívat kukátkem a uvidím, kdo to je." "A kdo to je?" zeptám se.

Než stihnu zaprotestovat, Jenner už vyklouzne z místnosti. Za okamžik se jeho hlas nese chodbou. "Zdá se, že je to kurýr. Mám otevřít?"

Kurýr? Spíš další paparazzi, který se snaží vyfotit senátorovu nebohou, vyhozenou snachu.

Moje zvědavost mě přemáhá. Bosá v teplácích potřísněných zmrzlinou klusám ke vchodovým dveřím a odstrkuji Jennera stranou, abych se mohla přitisknout obličejem ke dveřím a podívat se kukátkem.

Jistě, je to uniformovaný kurýr s malou obálkou a deskami.

Zašeptám: "Myslíš, že je to past? Jako že je to opravdu chlápek z TMZ a ten klip je kamera?" "Ne," odpovím.

"No jo," řekne Jenner a z jeho hlasu kape sarkasmus. "Nechvalně proslulá kamera s klipem. Slyšel jsem, že jsou teď v módě."

"A co ten chlápek, co včera zaklepal na dveře a tvrdil, že je z elektrárenské společnosti, ale nakonec se z něj vyklubal novinář z The Examiner, který chtěl vědět, jestli jsou pravdivé zprávy, že mám sebevražedné sklony?"

Jenner našpulí rty. "Máš pravdu."

"Já vím, že mám!"

Jenner si povzdechne. "Jestli je to člověk, který se tě snaží vyfotit, aby tě prodal bulváru, zbavím ho varlat. Spokojený?" Smete mě z cesty a otevře dveře. "Dobrý den. Jak vám mohu pomoci?"

Dva (2)

"Mám balíček pro slečnu DiSantovou." Kurýr si Jennera prohlédne. "To jste vy?"

Byla by to směšná otázka, ale vzhledem k tomu, že Jenner má na sobě můj chlupatý fialový župan a dlouhou červenou paruku, kterou jsem si před pár lety koupila na Halloween a kterou vyhrabal z mé skříně, je to legitimní otázka.

Jenner je hezčí než většina žen, které znám. Tedy - všechny ženy, které znám.

"I když to má krásný zvuk," řekne Jenner, "bohužel vám musím říct, že ve skutečnosti nejsem slečna DiSanto." Ukáže na mě. "Tady je dotyčná dáma." Odmlčí se. "A to používám termín dáma volně, pozor."

Kurýr mi vrazí obálku. Když si ji vezmu, strčí mi do ruky desky a řekne: "Podepište se na číslo dvanáct." "Aha," řeknu.

Podepíšu se, kurýr odejde a Jenner zavře dveře. Pak roztrhnu tenkou kartonovou obálku a podívám se dovnitř. Je tam další obálka, tahle čtvercová a v barvě slonové kosti. Na vnější straně je napsáno mé celé jméno a příjmení škrábavým černým inkoustem, písmo je šikmé a kličkuje.

Jenner mi nakoukne přes rameno a řekne: "Ooh. Fantazie. Myslíš, že je to pozvánka na ples?"

"Ha." Rozlepenou chlopni roztrhnu, vytáhnu kus tlustého papíru s poznámkami uvnitř a nahlas přečtu: "Nemohl jsem se ti dovolat. Přijďte ihned. Tvůj otec je vážně nemocný."

Kartička se třepotá na podlaze, zatímco já vyrážím do chodby a mířím k telefonu.

V nejlepších dnech je sanfranciské mezinárodní letiště noční můrou. Ale v den, kdy se zoufale snažíte dostat do Itálie, než váš otec zemře, je to naprosté peklo.

Než se vmáčknu na sedadlo v ekonomické třídě mezi třicetikilovou ženu s plačícím dítětem na klíně a vysokoškoláka s rýmou a tetováním na hřbetě levé ruky s nápisem Fuck the police, mám za sebou bouračku, kvůli které jsem málem zmeškal let, strkanice s rozzuřenými cestujícími a plácnutí příručním zavazadlem, které se nedají spočítat, a vyčerpávající kontrolu druhého stupně od nepřátelského agenta TSA, který byl zřejmě přesvědčen, že v tělesném otvoru skrývám kontraband.

Nejbližší let, který jsem si mohl rezervovat, má mezipřistání v New Yorku. Když můj let dorazí na letiště JFK, vypotácím se z letadla a s očima plnýma krve hledám kávu a extra silný dezinfekční prostředek na ruce.

Ať už měl ten vysokoškolák jakýkoli bacil, vyprodukoval spoustu hlenů.

Zrovna se chystám zařadit na konec dlouhé fronty ve Starbucksu, když si všimnu nenápadné stříbrné tabulky na zdi vedle výtahu naproti chodbě, kde stojím. Je na ní napsáno Centurion Lounge.

Ježíšmarjá, to je salónek pro členy American Express!

Běžím k výtahu tak rychle, že ve spěchu málem ušlapu čtyřčlennou rodinu. Nevšímám si otcova nespokojeného bručení a bodám prstem do tlačítka pro přivolání výtahu. V ústech se mi sbíhají sliny při pomyšlení na oázu luxusu a klidu, kterou si díky Satanovi za chvíli užiju.

Moje nová nablýskaná platinová karta na jméno paní Bradley Hamilton Wingate přišla poštou teprve minulý týden.

Žena u odbavovací přepážky se mile usměje, přejede kartu čtečkou, aby potvrdila, že jsem členkou, a pak řekne: "Děkujeme, že jste se k nám připojila, paní Wingateová. Veškeré jídlo a nápoje v salónku jsou zdarma. Můžete využít masáží a kosmetických služeb nabízených v soukromé lázeňské místnosti v zadní části. Ty jsou také zdarma."

Chci ji políbit.

Řekne mi, ať si pobyt užiju, a já odcházím z odbavovací haly do velkého, atraktivně zařízeného pokoje. Na podlaze pokryté kobercem jsou místa k sezení, stoly a pohodlně vypadající křesla. Jednomu konci prostoru dominuje bar. Vedle něj se rozprostírá bufet, kde si několik cestujících prohlíží a drží talíře. Ze skrytých reproduktorů hraje tiše klasická hudba a já jsem v sedmém nebi.

Padám do velkého pohodlného křesla vedle stěny s okny s výhledem na ranveje. Na židli vedle sebe si odložím příruční zavazadlo, kabát a kabelku. Přichází usměvavá servírka s tácem s nápoji.

"Šampaňské, madam?"

"Ano, děkuji." Beru jí z rukou flétnu s téměř nábožnou vděčností, jako by mi nabízela svatý grál. Na jeden zátah vypiju obsah, pak se zhroutím do křesla a vydechnu obrovským vyčerpáním.

A tehdy ho zahlédnu.

Je tak úchvatně krásný, že si myslím, že mám halucinace. To je doslova moje první myšlenka, když zahlédnu boha kráčejícího k baru - mám halucinace. Asi ano, protože nejenže je ztělesněním mužské dokonalosti, ale zdá se mi, že se pohybuje zpomaleně.

Buď jeho krása změnila fyzikální zákony, nebo bylo v tom šampaňském něco divného.

Je vysoký a tmavovlasý, s takovou tou neokázalou aristokratickou elegancí, s jakou se někteří muži rodí. Rozhodnu se, že je to Evropan. Nejsem si jistá, co je nádhernější, jestli jeho tvář, nebo jeho oblečení. V ostrém kontrastu s ostatními cestujícími v salónku, kteří jsou oblečeni pohodlně, vypadá, jako by sestoupil z přehlídkového mola.

Jeho na míru šitý tmavě modrý oblek je dokonale vytvarovaný na jeho svalnaté tělo. Límec jeho košile je tak bílý, že září a podtrhuje nádherný olivový odstín jeho pleti. Na širokých ramenou mu visí kašmírový kabát barvy máslové bonboniéry. Zahlédnu hedvábný kapesníček, robustní stříbrné hodinky a boty, které vypadají jako z máslově měkké kůže, o kterou byste si nejraději otřeli tvář.

Přepadne mě touha vrhnout se mu k nohám a ošoupávat jeho mokasíny.

Sleduji, jak přistupuje k baru a něco říká barmanovi. Leští sklenici, otočí se, zahlédne ho a ztuhne. Oči se jí vykulí.

Euro Hunk to musí mít často.

Musí se dvakrát opakovat, než chudák žena najde odvahu reagovat. Pak mu nalije pití, podá mu ho roztřesenou rukou a ještě roztřesenějším úsměvem a začne mrkat, jako by se snažila někomu naznačit pomoc.

Zasmála bych se, ale je mi jí líto. Ten člověk je příliš ohromující na to, aby se dalo mluvit, natož rozumně chovat.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Falešné manželství, skutečné jiskry"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️