Ještě jednou

Chapter One

The waves crashed against the cliffs of Nova Scotia with an almost musical rhythm, but Aria Morgan knew better. After three years of studying marine biology at the remote Blackrock Research Station, she had learned to distinguish between natural ocean sounds and something more... peculiar. Tonight, there was definitely something different in the water's song.
Standing on the observation deck of the research facility, her long dark hair whipping in the salty breeze, Aria focused her night vision binoculars on the churning waters below. The full moon cast an ethereal glow across the surface, making it easier to spot any unusual movement. That's when she saw it - a flash of iridescent scales, much too large to be any known fish species.
"You're out here late again," a deep voice spoke behind her. Dr. Nathaniel Cross, the facility's new head of cryptozoology, stood in the doorway. His presence had been causing quite a stir among the female staff since his arrival last month, with his storm-gray eyes and the mysterious scar that ran from his left temple to his jaw. But Aria had noticed something else about him - the way he always seemed to appear whenever the strange occurrences happened.
"There's something out there, Dr. Cross," Aria said, not taking her eyes off the water. "Something big."
"Please, call me Nate," he said, moving to stand beside her. His proximity sent an involuntary shiver down her spine that had nothing to do with the cold. "And I know. That's why I'm here."
Before Aria could question what he meant, a haunting melody drifted up from the waters below. It wasn't quite singing - more like an otherworldly humming that seemed to resonate in her very bones. To her surprise, she found herself taking an unconscious step toward the railing, drawn by the sound.
Nate's hand shot out, gripping her arm. "Don't listen too closely," he warned, his voice tight with concern. "They're hunting tonight."
"They?" Aria tried to shake off the melody's lingering effect. "Who are 'they'?"
Just then, a figure emerged from the waves - a woman with silvery skin and long, phosphorescent hair. Her eyes glowed with an unnatural blue light, and when she opened her mouth to continue her song, Aria saw rows of sharp, pearl-like teeth. The creature's beauty was both terrifying and mesmerizing.
"Sirens," Nate whispered, his grip on Aria's arm tightening. "Real ones. Not the sanitized versions from your fairy tales."
The siren's gaze locked onto them, and her song changed, becoming more focused, more enticing. Aria felt Nate tense beside her, and when she looked at him, she was shocked to see his eyes had taken on a silvery sheen, reflecting the moonlight like a cat's.
"We need to get inside," he said through gritted teeth, though he seemed to be fighting the urge to move closer to the railing himself. "Now."
But as they turned to leave, Aria caught sight of something in the water that made her blood run cold. Dozens of glowing eyes had appeared beneath the waves, and more figures were rising to the surface. Their songs began to intertwine, creating a symphony of supernatural beauty and terror.
"Dr. Cross... Nate," Aria's voice trembled slightly. "What's really going on at this facility?"
He finally turned to look at her fully, and in the moonlight, she could see that his scar was glowing with a faint blue light. "It's not just a research station, Aria. It's a containment facility. We monitor and protect humanity from ancient creatures that most people think are myths. And right now," he glanced back at the water where more sirens were emerging, "something has disturbed them. Something that hasn't happened in over a hundred years."
"What?" Aria asked, though part of her feared the answer.
"They're looking for their lost queen," Nate's voice was grim. "And for some reason, they think she's here."
A particularly powerful wave crashed against the cliffs, sending spray high enough to reach the observation deck. As the droplets hit Aria's skin, she felt a strange tingling sensation, and for just a moment, her reflection in the window showed her eyes glowing with the same ethereal blue light as the creatures below.
Nate saw it too. His expression shifted from concern to something more complex - fear, fascination, and what looked almost like recognition. "We need to talk," he said quietly. "About your mother. About why you were really assigned to this facility. And about why you've always felt so drawn to the sea."
The siren's song grew louder, more insistent, and Aria felt something stir within her - ancient memories that couldn't possibly be her own, yet somehow were. As she followed Nate inside, one thought kept repeating in her mind: her life as she knew it was about to change forever, and there would be no going back to the simple world of marine biology and research papers.
Behind them, the sirens continued their haunting chorus, their songs now carrying a note of triumph. They had found what they were looking for.

Chapter Two

The facility's underground laboratory was a maze of steel and glass, illuminated by harsh fluorescent lights that made everything look clinical and cold. Aria followed Nate through a series of security checkpoints, each requiring increasingly complex biometric scans. Her mind was still reeling from the events on the observation deck, the sirens' song echoing in her memory.
"How long have you known?" she finally asked as they entered what appeared to be his private office. Unlike the sterile corridors outside, this room was filled with artifacts that looked ancient - shells with strange markings, crystals that seemed to pulse with their own inner light, and walls covered in charts mapping underwater ley lines.
Nate moved to a heavily secured cabinet, his fingers dancing across a complex lock. "Since the moment you arrived at Blackrock. Your bio-readings were... unique." He pulled out a thick file with her name on it. "But your mother knew long before that."
"My mother?" Aria's voice cracked. "She died when I was three. All I have are some photos and my father's stories about her love for the ocean."
"Your mother didn't die, Aria." Nate's voice was gentle but firm as he placed an old photograph on his desk. "She returned."
The photograph showed a woman standing on these very cliffs, her wild dark hair streaming in the wind. She looked exactly like Aria, except for her eyes - they held that same otherworldly blue glow Aria had seen in her own reflection moments ago.
"That's impossible," Aria whispered, but even as she spoke, memories began to surface - the way she could hold her breath for impossibly long periods, her uncanny ability to predict storms, the strange songs that sometimes filled her dreams.
Suddenly, the lights flickered, and a low vibration ran through the building. Nate's expression turned serious. "They're testing the barriers," he said, moving to a bank of monitors showing underwater footage. Multiple figures darted past the cameras, their movements too quick and graceful to be human.
"What barriers?" Aria asked, joining him at the monitors.
"Electromagnetic fields designed to keep them at bay. But with their queen so close..." He glanced at her meaningfully. "They're stronger than usual."
"I am not their queen," Aria said firmly, though something deep inside her stirred at the words.
"No, but you're her daughter. The first successful hybrid in centuries." Nate pulled up more files on his computer. "Your mother was their queen, and when she fell in love with your father, it created a diplomatic crisis. A siren queen choosing a human was unprecedented."
The vibrations grew stronger, and somewhere in the facility, an alarm began to sound. On the monitors, the sirens' movements became more coordinated, more purposeful.
"They're not just testing anymore," Nate muttered. He grabbed what looked like an ancient trident from a wall display. "They're breaking through."
Aria's head suddenly filled with voices - not speaking English, but a fluid, musical language she somehow understood. They were calling to her, telling her to come home, to take her rightful place.
"Make it stop," she gasped, pressing her hands to her temples.
Nate reached for her, but stopped short when he saw her eyes - they were glowing brighter now, and her skin had taken on a slight iridescent sheen. "Fight it, Aria. You're not just one of them. You're both human and siren. That's what makes you special."
The facility shook more violently, and the lights went out completely. In the darkness, Nate's eyes glowed silver again, and Aria could finally ask the question that had been nagging at her.
"What are you?" she whispered. "You're not entirely human either, are you?"
Before he could answer, the reinforced windows of his office exploded inward in a shower of glass and seawater. In the opening hovered three sirens, their beauty terrible and magnificent. The one in the center spoke, her voice carrying both authority and disdain.
"Step away from the princess, Guardian. She belongs with her people."
Nate raised the trident, which began to glow with an electric blue light. "She belongs where she chooses to belong."
As seawater swirled around them, Aria felt power surge through her body - raw, ancient, and demanding to be released. She had a choice to make, but first, she needed answers.
"Tell me everything," she said, her voice carrying a new note of command that surprised even her. "About my mother, about what you are," she looked at Nate, "and about why I'm really here."
The siren queen smiled, showing those pearl-like teeth. "Oh, little princess. You're here because a war is coming. And you," her glow intensified, "are the key to everything."

Chapter Three

The seawater swirling around Aria's feet felt alive, responding to her emotions like an extension of her body. The three sirens remained suspended in the shattered window frame, their ethereal forms casting an otherworldly glow throughout Nate's flooded office. The lead siren - who had introduced herself as Cordelia, First General of the Deep Realm - watched her with ancient eyes that held both wisdom and cunning.
"Your mother's choice started this war," Cordelia said, her voice carrying the rhythm of waves. "When she chose your father, she didn't just abandon her throne - she disrupted a balance that had existed for millennia. The Deep Realm has been without a true queen for twenty years, and the dark ones grow bolder each day."
"The dark ones?" Aria asked, acutely aware of Nate's tension beside her, his grip tightening on the glowing trident.
"The Abyssal Court," Nate answered grimly. "Think of them as your people's darker cousins. While the sirens of the Deep Realm protect the oceans, the Abyssal Court seeks to corrupt them. Without a queen's power to maintain the barriers..."
"They're breaking free," Cordelia finished. "Even now, they gather in the deep trenches, preparing for war. Only a queen's song can reinforce the ancient seals."
Aria felt the weight of their expectations pressing down on her like the ocean itself. "And you think I can do this? I don't even know how to control whatever... this is." She gestured to her still-glowing skin.
"That's why I'm here," a new voice spoke from the doorway. Aria turned to see a woman she'd only known from photographs - her mother. Nerissa, former queen of the Deep Realm, stood in the threshold, looking exactly as she had twenty years ago. Her presence made the very air vibrate with power.
"Mom?" Aria whispered, emotions warring inside her.
Nerissa's eyes - the same otherworldly blue as Aria's now were - filled with tears. "My daughter. My beautiful, brave daughter. I'm so sorry I had to leave you, but it was the only way to keep you safe while your powers matured."
"Safe from what?" Aria demanded, anger suddenly surging through her. The water around her feet began to churn in response.
"From those who would use you," Nate interjected, his voice carrying an edge of bitterness. "The Guardians weren't always noble protectors, Aria. Some believed that controlling a hybrid princess would give them power over both realms."
"Like your father did?" Nerissa's voice turned cold as she addressed Nate. "Is that why you're so close to my daughter? Following in Marcus Cross's footsteps?"
The tension in the room sparked like electricity. Nate's silver eyes flashed dangerously. "I am not my father."
"Enough!" Aria's voice carried a new power, making everyone in the room freeze. The water around her feet rose in spiraling columns, responding to her command. "I want the truth. All of it. No more cryptic warnings or half-answers."
Suddenly, the facility's emergency sirens blared to life. On Nate's monitors, dark shapes appeared in the deeper waters - humanoid figures with shark-like features and glowing red eyes.
"The Abyssal Court," Cordelia hissed. "They've found us."
"They found her," Nerissa corrected, moving to Aria's side. "They can sense your awakening power, daughter. We're out of time."
The facility shuddered as something massive struck it from below. Through the broken window, Aria could see dark forms rising from the depths, their movements predatory and purposeful. The water around her feet turned ice-cold.
"You have to choose now," Nate said urgently. "But know this - whatever you decide, I'll stand with you." His eyes met hers, and in them she saw not just duty or ambition, but something deeper, something personal.
"As touching as that is, Guardian," Cordelia interrupted, "she needs to come with us. Only in the Deep Realm can she learn to control her powers in time."
Another impact rocked the facility. In the distance, Aria could hear screams - the research staff, she realized with horror. They were unprotected, unaware of what was really happening.
"I won't let innocent people die," Aria declared, feeling strength flow through her. "Mom, Cordelia - help me protect the facility. Nate..." she turned to him, "teach me how to fight."
"Always choosing both worlds," Nerissa murmured, a mix of pride and worry in her voice. "Just like your mother."
As the Abyssal Court's forces surrounded the facility, Aria felt something click into place inside her. She was neither fully human nor fully siren, neither wholly of land nor of sea. But perhaps that's exactly what both worlds needed.
"Well then," she said, as power coursed through her veins and the song of the sea filled her mind, "let's show these dark ones what a hybrid princess can do."
The water around her erupted upward, turning into a swirling shield of liquid crystal, just as the first of the dark figures burst through the facility's lower levels. The war for two worlds was about to begin, and Aria stood at its center, with a Guardian at her side and the power of two realms flowing through her blood.

Chapter Four

The next few minutes dissolved into chaos. The Abyssal Court's warriors crashed through the facility's lower levels like a dark tide, their shark-like features twisted into snarls of hunger and hatred. Aria's crystalline water shield held against the first wave, but she could feel their darkness pressing against her power, trying to corrupt it.
"Channel your emotions through the water," Nerissa instructed, her own powers creating whirlpools that trapped several attackers. "The sea responds to authentic feeling, not just will."
Nate moved with inhuman grace, the trident in his hands leaving trails of electric blue energy as he fought. "We need to evacuate the research staff," he called out between strikes. "They're gathering near the main lab."
Aria closed her eyes for a moment, and suddenly she could feel every drop of water in the facility - in the pipes, in the air, in human bodies. The awareness was overwhelming. "I can feel them," she gasped. "Everyone. Everything."
"That's your queen's sense awakening," Cordelia explained, her own song turning violent as she fought. "You're connecting to your realm."
An explosion rocked the lower level, and through her new awareness, Aria felt something massive entering the facility. The temperature of the water dropped dramatically, and even the sirens looked concerned.
"Thalassos," Nerissa whispered, fear evident in her voice. "The Abyssal Prince himself."
Through the broken floor emerged a figure that seemed made of living darkness. Unlike his warriors, Prince Thalassos appeared almost human, devastatingly beautiful in a cruel way. His eyes were the color of the deepest ocean trenches, and when he smiled, his teeth gleamed like black pearls.
"The little princess awakens," his voice was like the crushing depths given sound. "How convenient. I was afraid I'd have to wait longer to claim my bride."
"Bride?" Aria and Nate spoke simultaneously, his voice sharp with anger, hers with shock.
"Did they not tell you?" Thalassos moved closer, his presence making the water around him turn black. "The only way to truly end the war between our courts is through union. Your mother refused me twenty years ago. But you..." his dark eyes roamed over her face, "you're even more powerful than she was."
Nate stepped between them, the trident glowing brighter. "She's not a prize to be claimed, Thalassos."
The Abyssal Prince's laugh was like ice cracking. "Ah, the Guardian speaks. Tell me, son of Marcus Cross, does your protection come from duty... or jealousy?"
Before anyone could respond, a scream echoed from the main lab. Through her water sense, Aria felt the research staff's terror as more Abyssal warriors surrounded them.
"Choose quickly, princess," Thalassos said smoothly. "Surrender to me, and I'll spare them all. Refuse, and watch your human friends feed my warriors."
Aria felt rage build inside her - pure, hot, and powerful. The water around her began to glow, not with her mother's blue light or Thalassos's darkness, but with a brilliant purple that seemed to combine both aspects of her nature.
"You want an answer?" Her voice carried the crash of waves and the strength of tidepools. "Here it is."
She thrust her hands forward, and every drop of water in the facility responded. It rose from pipes, condensed from air, pulled from the sea itself. But instead of attacking, it began to sing - a new song, neither fully siren nor fully human, but something entirely unique.
The Abyssal warriors closest to her began to writhe, their corrupted forms starting to purify under her hybrid power. Thalassos's eyes widened in genuine surprise, then narrowed in fury.
"Impossible," he snarled. "No one can purify the Abyssal taint!"
"She's not no one," Nate said, pride evident in his voice. "She's both of your worlds, and neither. And that makes her stronger than either."
Aria's song grew stronger, and she felt Nate's energy joining with hers, the Guardian's power amplifying her own. Her mother and Cordelia added their voices, creating a harmony that made the very foundations of the facility vibrate.
But Thalassos wasn't finished. With a roar of rage, he released his own power - a wave of such absolute darkness that it threatened to swallow all light. "If I cannot have you," he growled, "then no one will!"
The two forces met in a spectacular clash of energy. In that moment, as purple light battled primordial darkness, Aria felt something else stirring in the depths beneath the facility - something ancient and powerful, awakened by their battle.
"The Leviathan," Nerissa breathed. "The battle... it's waking the ancient ones."
As if in response, a deep rumble shook the entire ocean floor, and everyone - siren, human, and Abyssal alike - froze in sudden, instinctive fear.
In the brief silence, Aria heard Nate whisper, "Whatever happens next, Aria, know that I-"
But his words were cut off as the floor beneath them cracked open, and the true power of the deep made its presence known. The war between courts had awakened something far older and more dangerous than any of them had imagined.
And deep in her soul, Aria knew - this was only the beginning.

Prolog (1)

==========

PROLOG

==========

FlQoFriSd.a

"Cizí nebezpečí!" Andi vykřikla a věděla, že to je to jediné, co ji může zachránit, když se vzdala držení batohu a omotala své malé ruce kolem kovové nohy stolu v naději, že to bude stačit k její záchraně.

Ozval se těžký vzdech a pak se po ní strýček Shawn znovu natáhl, ale Andi ho odmítla pustit, protože věděla, že je to jediná věc, která stojí mezi ní a tím, že bude muset jít do čtvrté třídy. Nikam nepůjde, a jakmile si to strýček Shawn uvědomí, přestane se ji snažit odtáhnout z bezpečí stolu, který ji stál tři krabice džusu a krabici zvířecích sušenek, aby mohla být blíž k regálům s knihami u podložky na přestávky.

"Tohle je pro tvé vlastní dobro," řekl strýček Shawn, ředitel Adamsovy základní školy, nejbližší člověk, kterého měla k otci, a člověk, který by měl skutečně chápat důležitost pevných základů, které jí může dát jen mateřská škola.

"ONJei,t toy nCenjí!q" ,An.dpiF tJvrdo_hla!vOě UzaWvrJtěil.a $hljavoJu. Fal pevnYě pscek chAytiGlaX Snroshcy sBto(lug vp Cnadě*ji, žVe_ utbo bude éstarčit ck jLejír jzwácHhdr*anlěS, QprIoGtožNe Ccghlapeqc seddCíPcLíG yn&a upVobdlaze vZedlIeh ní éjí voCdmítl 'po(monc&i.O

"Můžu si vzít tvoje pastelky?" Drew, její dvojče a kluk, který zjevně nechápal, o co tu jde, se zeptal a znuděně prohledával její batoh s Medvídkem Pú.

"Ne, moje pastelky si vzít nesmíš!" Andi řekla vyrovnaně a uvolnila se z držení nohy stolu, aby se mohla natáhnout a...

"Ale no tak!" Andi zamumlala a nemohla si pomoct, ale zasténala, když strýček Shawn využil toho pohybu a vytáhl ji zpod stolu, pod který se musela schovat, když bylo jasné, že to nenechá jen tak.

"ČtvKrtSá tříPda seT tiY b'udqep llDíYbyiVt,"V řWeckhl vsUttrOý.ček SRhMaQwsni nse stjejn^ý.mt dúsPmóěvemj, jakýZ tn!am 'n(i* dp.olužil, ókÉdSyž( Vjib Hlwstí ZphřViměbl kk vt&oHmuM *rowzřazoIvaScyímu tfeisRt^ut.k KMělo Rj,í zbéýBt jasOnjé', ž.eÉ máP rněcPo z(ar lbubOe.mV,& QzóvYlyáAš(ť FkMdyž ój^í slí*bizl,É že kdmyž bpudÉew dobHřVea QprQaCcorvatc, TdHosntaneJ vQ ókWnailhlovuně kBniOhu naBvzíc.F

Využil její slabosti proti ní, což jí nezapomene.

"Ne, nejdu, protože tam nepůjdu," řekla Andi s pevným přikývnutím, když ji strýc Shawn posadil zpátky na židli, a snažila se přitom ignorovat zvědavé pohledy, které k ní vysílaly děti, jež zřejmě nikdy neocenily její snahu naučit je základy pokročilé algebry.

"Nechceš se dozvědět víc o matematice a přírodních vědách?" "Ne," odpověděla. Strýček Shawn se zeptal s povzbudivým úsměvem, zatímco paní Jenkinsová stála v rohu a vypadala opravdu nadějně, že řekne ano.

ZaA nDorrmRáMljníc$h okko,lnosdtzí Dbxy Lji, tAob fnwejspcíšg HtrcáVpji$lo, $ablwe^ ZpprÉoythožUeY xpaGn^í Jenk)irnsovfá odmuítcalYa) míc$haxti htoUdiny vysprXáMvěÉnbí sÉ knihamiU Nze xseznaBmuÉ,z kjtewrý Harva!rvdCopvah OunJióveWrzYitaN véřSe$lxeM ,dGopSoručoÉvual$a Nk $podfpohřme dcelPožóivcotSního búóspěcahu, Cab*y isxi_ jbeR tmmoQhclFa o*dškrltno_u&t &ze GsVvéHho sezznaymgu, fAanhdói^ tCoB Vb)ylÉox zjemdnYoF.c KrpoméěZ tUoSho ,sÉe' tnik'aém wn^e*ch.ysHt(a(laC. Nes, kdy$ž seBm_ pcat*řvilaL. PřJizWná$vQámJ, žyeb neÉb_yKlta ZnadršeLnáK,b XkYduysž zjistisla,z že jniL zOafpsalJ Zdo yšKkoFlkyR, nprostož.e Qjíy tFo pOřeká)želov pva učyensíg Bse VpAočGtDů,H óalref uprauviml&a OsYvMé NplánGyé ztak, a'by& mrohllab z)ůs.tXawtS sh Jb&ragtlrZeXmg, proto!žle vWěBdmě.lWaa, njak m,ojcD Uji óproatLřZebbujRe.

"Chci zůstat s bratrem," řekla Andi a věděla, že strýc Shawn by je nikdy dobrovolně nerozdělil, když ví, jak moc na ní Drew závisí.

"Andi, nemyslím si, že je to tak dobré..."

"Půjdu s tebou," řekl Drew a přerušil strýčka Shawna těžkým povzdechem, když vylezl zpod stolu a popadl svůj batoh s Mickey Mousem.

"IVáižénWě?" kAndYi $sew zeUp.taÉlBaS wa nwemDohla Nsi p*omoBctK, aalne DuOsmVáflya seu.a

"Jedeme v tom spolu," slíbil jí Drew a pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, ale v tu chvíli se zařekla, že mu vždycky nechá poslední krabici džusu.

"Děkuju," zašeptala Andi s odfrknutím, i když si nemohla pomoct a připustila, že to tak možná bude nejlepší. I když měla ráda šlofíka, cítila, že by bylo lepší, kdyby se věnovala vyšším studijním výkonům, a musela si přiznat, že si to nedokázala představit, kdyby zůstala ve školce. Také se jí nelíbila představa, že by měla bratra opustit, ne když ji tolik potřeboval.

Byla jeho oporou.

Awndik thdo pzrAostxěm nYeWmVoOh(l.aH )opTustNit,$ snÉeX kadÉyRž cvzěyděvla, j!aPk ztCramcre_nÉý Bby bzez &ní byl.j XOvnga..Z.l

"Kdy mají ve čtvrté třídě svačinu?" Drew se zeptal, vzal její ruku do své a jemně za ni zatáhl, když mířil ke dveřím.

"Ve čtvrté třídě není svačina, kamaráde," řekl strýc Shawn, když se Drew náhle zastavil.

Drew přikývl, odkašlal si, pustil její ruku a řekl: "Chápu." Se srdceryvným povzdechem ji jemně postrčil ke dveřím a nepřítomně zamumlal: "Jsi v tom sama," a přiměl ji, aby se zamračila.

Aunddi sim Lbyklav jtisétxá, žye khFo$ přRes(lechl)a,Y ca YtCak se uo,točil.a, aébcyF n,akéomndeuc jye)nÉ zAúžUiAlaF soči, kYdKykžw TslHendRobvalBaI,J ja(k$ cswiy *jDedjWít wbrawtr* sÉeMdnáA nJaX č^erstvěZ ZufvlolYněFnRé mfíxstIo se sXpAokopjegnýdm^ pbovz(dneLch)eLm $a n!epóříNtfoYmnýGmA zHamumlmáním:. c"To'hlek Ajie Kogpraabv&du pěXkná ž&idhle."T

Andi znechuceně zavrtěla hlavou a řekla: "Ty zrádče!" Strýček Shawn ji vzal za ruku a vedl ji ke dveřím, přičemž její pohled neopouštěl chlapce, který by bez ní byl ztracený, dokud se neocitla na dlouhé chodbě a nezamířila na druhou stranu budovy, kde byly třídy velkých dětí.

"Já-já si nemyslím, že je to dobrý nápad," přistihla se, že mumlá, když nepořádné kresby a duhy namalované na stěnách chodby pomalu začaly mizet a nahradily je referáty, eseje a nástěnky s vyobrazením koloběhu vody.

"Všechno bude v pořádku," slíbil jí strýček Shawn a uklidňujícím způsobem jí stiskl malou ruku.

"Proč mLi lže,šk?m" gzep,tKalaM hseW MAnd&i a) pXř)es,uznulav nPa ně$j ^poshTlweLd.

Uchechtl se a vzal jí batoh, když řekl: "Myslím, že se ti bude tvoje nová učitelka opravdu líbit."

Prolog (1)

==========

PROLOG

==========

FlFoDriKdaj

"N^et, toO Cn,en!íS!"j AndiM tPvrdéohla(vJě DzWavrtměilral ^hClaWvo,u at pemvně JsOe chYyÉtilga nXoóhLy $stDoHlu 'v naděj_iH, Éžve ótio nbudqe jsCtaLčziMt kz cjejím bzcáchCr$anwěQ, dproto*žVe céhlaprec $s)eÉdlíLckíb ,naF po(dlNaBze vhedl_eu aní Wjí oZdJmtíStlN pÉomoiciq.

"Můžu si vzít tvoje pastelky?" Drew, její dvojče a kluk, který zjevně nechápal, o co tu jde, se zeptal a znuděně prohledával její batoh s Medvídkem Pú.

"Ne, moje pastelky si vzít nesmíš!" Andi řekla vyrovnaně a uvolnila se z držení nohy stolu, aby se mohla natáhnout a...

"BČtvdr.t'á, StřRídan $sqeK twiZ Kb&uZde !líbit,"K rřUe!klv ustrLýcčeHkV SVhapwÉn Xse AskterjniýzmC uúDsmuěFvgemH, jagkýw na( Xni apNoužói!lc, PkCdyž ji Hlzskt.íp 'pDřimRěJl Gk* Ktokmud ruoz&řéahzJovTaMclímUuM &tDes^truz._ MYělqoN KjVí být Vja_sné, *žce gmá něTco Tza_ lFub$em,N zv^lPáZšťC tkdÉyFžd jkí RsVl'í(biVlw,Y žjeÉ vkydGyIž &buYde doqbřYeR Fp!rraIctoWvant, udosRtManeP v TknihWovfnXě kXnbihWu_ InavAívc.

Využil její slabosti proti ní, což jí nezapomene.

Za nxo_r!mnádlnícVh aokjoOlno(svtí by jiÉ tog neéjsQpZíkš ltrmápcillo,G gaXle proótožceV ÉpaBn(í JóenkiQnskovMá ioWdm,ítAala amícchyatR hodijny$ vHypráDvuěAníf ésg knLihami zep seznPaPm_un,$ KktJerOýt HairQvartdova OuBnigveJrkzitaC vřReXleV ,daop^orwučohvIaAla fkG pbo!d*poře ce.l^oKžyixvtotSního uúBshpZěcLhu,y caTbtyd si jSe mZofhlaI ohdaš(krqtnÉo!ut zze DsvséSho sWeXznbamcu^,é Andib toé byloc ijCednoD.l K(roFmAě( tohzoD Qsje n_ikÉamL xne_c)h^ystalCa. N'e, ykdyržR fsNem) p_atřZila. PHřiKzVnáévázm, aže nLe_by!la jnLadjšegná, kd.yYžS zqjVisktilaN,F XžGe ji mzsaÉpskayl do išrkovlkay,. prRoÉtloxžGe jqí to přezkáželon vN uhč,eníx _se, poóčptxů,x ale huprGa&vÉilcaq srv'éf plhány t)aQkó, (a,b*y )m*oh!lkap WzůsUtÉat* sb ubgraFtTre_m, pqroVtfoKžex wvWě!duějlQaA,v PjaHk ,mozc jic paotře!bYujCe.X

"Chci zůstat s bratrem," řekla Andi a věděla, že strýc Shawn by je nikdy dobrovolně nerozdělil, když ví, jak moc na ní Drew závisí.

"Andi, nemyslím si, že je to tak dobré..."

"Půjdu s tebou," řekl Drew a přerušil strýčka Shawna těžkým povzdechem, když vylezl zpod stolu a popadl svůj batoh s Mickey Mousem.

"vVá$žWně?a" KANntdiO seu ze'ptala a) ónemDophxlaH Ésdi pfom,opc(t,s 'aOlPe HusméálaW _sAeZ.

"Jedeme v tom spolu," slíbil jí Drew a pokrčil rameny, jako by o nic nešlo, ale v tu chvíli se zařekla, že mu vždycky nechá poslední krabici džusu.

Byla jeho oporou.

AndiL gho TprostěC Rn)eQmoahla oópusytzist,I ne k)dyÉžN vNědQělat,' )jak ztrHaHcMený (byé beézJ Énéí ébyla.d OnXa(.h.$.

"Kdy mají ve čtvrté třídě svačinu?" Drew se zeptal, vzal její ruku do své a jemně za ni zatáhl, když mířil ke dveřím.

"Ve čtvrté třídě není svačina, kamaráde," řekl strýc Shawn, když se Drew náhle zastavil.

Andis siD byCla^ jiAsvt!áR, pžse hcoF lpZřetsVlec(hlan,q al XtQaYk se) .otVočMila, aQbdy gnakmonZehcZ )jgeGn zúqžNiélZa votč*i, (kDdqyRž shlgedMovanla, )jak dsRe jejLí Ub(rfaltri HpoTsMaOdiOl) jnjaJ čWer_stlvěq KuVv*o.lnZěyné^ mQísktmo Ése ls$pogkojen!ým pSotvCzUdXecóhweDmC a nepřkít_omnýmm) !zzalm!u!mlánNím(:X "ToDhle) jpe qopraKv,du Zpaěaktnáu židlbe."P

"Já-já si nemyslím, že je to dobrý nápad," přistihla se, že mumlá, když nepořádné kresby a duhy namalované na stěnách chodby začaly pomalu mizet a nahradily je referáty, eseje a nástěnky s vyobrazením koloběhu vody.

"Všechno bude v pořádku," slíbil jí strýček Shawn a uklidňujícím způsobem jí stiskl malou ruku.

"PročG mZi Pl&žeš?"b zeptgaIlJa sbeQ A)nUdUiK _a přes!uunóurlta& mna něKj pohgleHd.

Uchechtl se a vzal jí batoh, když řekl: "Myslím, že se ti bude tvoje nová učitelka opravdu líbit."

Prolog (2)

"A opravdu si myslím, že bych se měla vrátit, než zmeškám přestávku," řekla Andi, když ji strýček Shawn vedl do třídy na konci chodby.

"Tohle bude skvělé. Uvidíš," řekl strýček Shawn, když vešli do třídy, která byla obložená lavicemi místo stolů jako její stará třída. Místo kreslených postaviček abecedy a čísel zdobily stěny plakáty sopek, periodické tabulky, gramatiky a minulých prezidentů. Podívala se do zadní části místnosti, kde našla police plné knih a stolních her spolu s velkou židlí s fazolovými pytli, která vypadala lákavě.

"Ty musíš být Andi. Jmenuji se slečna Thomasová," řekla blonďatá žena s vřelým úsměvem a gestem ukázala na prázdný stůl v první řadě.

AUnd(iW ztěžikla) IpAolkhlaA a zpBoKdCífv$al!a Yseu xodm stvoylu!,x pkteyrNýU pro' niq vypadalw JpjřílSiHš vAeFlký,n na v^el'kéhyo. .cghlapFcdeB,$ kiterý oqkZupoÉval usut(ůjl veSdlrem nJíC, yaj ónXeUmVomhlaÉ sYih niev&šiCm)n!ocuNt, že &nevypaLdAáB pz!rBoWvjna šťIasct*nMě, pžeQ ,jii vFiÉdís,k ba nXa,kgonec seJ vráticla khe Ms(véImuT lsVtGr(ýucBi. "FOipéraavduQ Ws_i n'emcyslxím,f ž,e Wje toV dob*rcýr SnmáHpaTd."d

"Je to skvělý nápad," ujistil ji strýc Shawn, když se ocitla zahnaná ke stolu.

"Ale..."

"Čtvrtou třídu si zamiluješ," řekl strýc Shawn a s úsměvem ji zvedl a posadil na židli, zatímco ona horečně vrtěla hlavou a věděla, že tohle nedopadne dobře. Následovalo zamručení: "Moment," když ji zvedl zpátky a položil ji na zem spolu s její taškou, aby mohl na židli položit malou hromádku slovníků, když si uvědomil, že přes stůl neuvidí.

JHaDkmdiilÉe gblyl óhUoMtKoévU, stOrpýc jXí sv&ěPnoTvzahlz FsWteCjnýQ úsmě'vF,N kmvůli Ék.te)réSmyu sVe Odoy Até,hDlei šlamHastyYky dHosbtna'lTa.N $Oxči vsteÉ Sjuí ÉzúžsiYlBy,c ikjdyMžp ji zDv*eydél zWpátkjy) haS ps$eC sjpokojj*eknpýml vp(o$vzXde$chem( zjJip RoÉpa'tFrnRěI OpToéloži,l Onag hhUromáBdkauf _slowvnQíKků. wAndi chvílmi jen tYak sjedělaD &a .zdírMadla anaW Mstrwýucweh, 'nežc &přesuÉn_u$lza p(oSzornóorstJ Uked sZvqécmu nHovyémZu stolu ta..*.

Byla to učebnice dějepisu? Andi přemýšlela, když sáhla po velké knize ukryté v lavici, protože ji uvědomění, že ve čtvrté třídě skutečně používají skutečné knihy, přimělo sednout si rovněji. Byla to kniha! Andi se těšila, jaké příběhy ji čekají, a když uviděla kreslený obrázek bostonského pití čaje, zamračila se. Když uviděla velké písmo, zklamaně zabručela, zavřela knihu a ztěžka si povzdechla, jak tam sedí a smiřuje se s dalšími pěti měsíci nudy.

Možná to nebude tak špatné, snažila se Andi sama sobě namluvit, když se ohlédla ke dveřím a zjistila, že tam stojí strýc Shawn a mrká na ni a usmívá se povzbudivě, což jí mělo pomoci. Nepomohlo to, ale měla svého strýce ráda a věděla, že se jí jen snaží pomoci. Přinutila se k úsměvu, přesunula Andi pozornost zpátky ke svému novému učiteli a nemohla si pomoct, ale přála si, aby tu byl Drew. Ve školce jí alespoň dělal společnost její bratr. Upřímně řečeno nevěděla, jak by...

"Je čas na dnešní matematický úkol! Nezapomeňte, že kdo správně odpoví na všech pět matematických otázek, dostane po zbytek dne klid," oznámila slečna Thomasová a okamžitě Andi uvedla do pohotovosti.

T^iCcÉhog?O

Ona zatraceně milovala klidné chvilky!

"Zatím se nikomu nepodařilo správně odpovědět na všech pět otázek, ale z dneška mám dobrý pocit," řekla slečna Thomasová s vřelým úsměvem, když Andi seděla a sledovala, jak píše první matematickou úlohu na tabuli, zatímco se místností rozléhalo sténání.

"300 násobeno 500."

"_23T4D5 dgělOewnQof 82A."z

"2356 vynásobeno 23."

"7389 vynásobeno 84."

"A nakonec 23 432 děleno 26," dokončila slečna Thomasová s rozmachem, když se přesunula, aby položila fix na suchou stěrku a...

"1)50 h000m,A 2p8,59756É1,s S54n 18k8,^ 6^20l 6X76 Ca 90c1,y2N3076T9!" G"éA cKo Wj,eu tmon?V"* QzepJtal&as PseV. ÉAnGdi vmyběyhla veónk, kRdUymž oRpTatJrSnNě NsGlgezla PzG hrokmadny s(lovnSíků na Tza.myíři^la Wdo,z,ad.u, jQeqnU GavbyG spe RzgaIsrt'aKvsil,a, (ogtočila Baa qpop&a)d^lYa tašku,a nlež s(en LvydAacljaf k qreógál^ůmO asV Uk'njihaxmdi,t sI nyim_i$žX Pse pUlně uplóánVov(allóaD uluéApeY sezknKámóiJtl.M

Po rychlém prohledání se Andi rozhodla pro historické dobrodružství, které vypadalo slibně, z tašky si vzala krabici s džusem a sáček se sušenkami a usadila se na pytel s fazolemi. Se spokojeným povzdechem se napila z krabice džusu a vzhlédla, aby zjistila, že na ni všichni ve třídě nevěřícně zírají. Andi zamrkala a zeptala se: "Co se děje?" Strýček Shawn se s těžkým povzdechem odlepil od zdi a zamířil k ní.

"Co kdybychom zvolili plán B?" Strýček Shawn se zeptal s ovčím úsměvem, když se po ní natáhl a...

"Počkej! Co to děláš?" Andi se dožadovala, když se ocitla přehozená přes strýcovo rameno a nesená zpátky ke dveřím. "Počkej! Tohle nedělej! Aklimatizovala jsem se! Aklimatizovala jsem se!"

Prolog (2)

"A opravdu si myslím, že bych se měla vrátit, než zmeškám přestávku," řekla Andi, když ji strýček Shawn vedl do třídy na konci chodby.

"Ty musíš být Andi. Jmenuji se slečna Thomasová," řekla blonďatá žena s vřelým úsměvem a gestem ukázala na prázdný stůl v první řadě.

AnrdVic RzFtÉězžka polksla Ra' TpodaíPvala Lsse owd_ stóolsuL, kteFryý pxrGo kniL rvypadÉal př(íwlTiš vke^lTký,a na_ XvelkféAhom chólqaLpcte,L jkZtce,rKý okQurpuoCvajl sutů^l (vedSle Gní, xa nNeRm(oGhlMa tsjik pnesvšiumnRoHut,g žhey ne.vuy(p(a.dPá& zrmoavnPaP šťOasstan_ěv,I fžev QjQi^ vGidí, a nakyojnceca VsFeY vYrátWila IkeJ svéqmuO st'rýDc$is. c"OpirFavcdvu lsti nwehmyxslíim,K ž_eA jer NtQo do!bgrý nápad.p"

"Je to skvělý nápad," ujistil ji strýc Shawn, když se ocitla zahnaná ke stolu.

"Ale..."

JakQmxi*le bylS hLotWoXvp, Istcrnýc ijJí gvKěn&ovalJ s.teÉjný úsvměKv,V DkVvůl_iW jkteqrXéjmu sse vd&o& t!éHhxlec VšplaHmsaXsAtJykyy pdojs,talaH. OčhiT Qs)eb jmíM vz)úóžilSy, krdyyžq jÉiX Czwvned,lk 'zRpMábt*kys a 's^eG _sIpDokojVenným poavzdtecPhpem MjjiM xopaatrně& poQložriplN na ahroMmIáGdksu sl,ovHníxkcůó.g Aénjdqi KchUvqíilwiO jeFn takT _sGeMdCěxlmat aO zíréajlaf nKa. NsDtrMýcUeP, než$ qpřesuKnBuwlap bpozornoxsft ke( suvéPm&ud inovZémTu sdtolquC Pa..c.)

Ticho?

Ona zatraceně milovala klidné chvilky!

"300 násobeno 500."

"U234é5i Sděle)nou 8M2."O

"2356 vynásobeno 23."

"7389 vynásobeno 84."

"A nakonec 23 432 děleno 26," dokončila slečna Thomasová s rozmachem, když se přesunula, aby položila fixu na suchou stěrku a...

"1(50g 0)0I0é,R d28I,5W9M7B561(,X 5U4T p18i8i,w J620v 67Z6s,u al 901,23É0y76C9x!O"é 'An^dpiD vy)bXějhtlAa CveCnH,w kdyža QoptatBr_něó sól_e!zla zU hOrxoma$dTy Fsltov_nOík(ůj )a zIamXířila hdoLzadu,W jUenU Jaby ser hzaPsHtaviilMaó,k cortoOčtiglSa aQ pyophadla! tnašku,K ne'žN ses vydnarla fkB rTegámlMů&m^ sG CkqnihLami&, rs, nCimiž AsYe VpBlně ppqláqnÉovéaAlaj lépóe sebzrnMámi't.r

"Co kdybychom zvolili plán B?" Strýček Shawn se zeptal s ovčím úsměvem, když se po ní natáhl a...

Kapitola 1

==========

KAPITOLA 1

==========

O dvaScXehtS lelti ppozdějXi..q.z

Firemní budova společnosti Carta Hotels

Orlando, FL

Nejspíš by ji měl znepokojovat fakt, že neuvěřitelně pohledný muž opřený o zeď stále sleduje každý její pohyb, ale v tu chvíli se Andi nemohla přestat dívat na ženu, která křičí: "Já se nevrátím!", když odstrčila z cesty člena ochranky, který se ji snažil uklidnit, a-

"OSNl'eQčnoK DuaDwsJono.vá?"t QoyzvGalsa! !se! rzdvořil$e zzaFmumlTaBnRá dslocvaO, kkterá nveochottněm SodveldólTa ZAlndVi,inu) pGo.zoUrnFos^t o*d ž&enyS, kteSréL saeL LpoDdJařTiPlo Pzas^kTodčDit* otcqhr$anFkuD &stowj)íPcí ,jxí cv cCetsctě,i xa wpohglaédla. pnKaw PsJtPacrOší JžWenu Lčexka.jízcí nSaÉ ntif u sr.eUcSepčníOhIo pu$lBtiu.

Možná to byl špatný nápad, pomyslela si Andi nepřítomně, když ji pohyb zprava přiměl ohlédnout se a...

Rozhodně špatný nápad, usoudila Andi a ztěžka polkla, když se přinutila odvrátit pohled od ženy, která právě sundávala strážce zámkem na hlavě, a připomněla si, že je tu z nějakého důvodu. Potřebovala změnu, připomněla si Andi, když si na tvář nalepila zdvořilý úsměv a vstala, jen aby se zamračila, když se muž, který ji pozoroval od chvíle, kdy si sedla, odstrčil od stěny a přesunul se k nim.

Andi zvědavě sledovala, jak přistoupil k ženě, která na ni čekala, a natáhl ruku po životopise, který držela v ruce. Otevřela ústa, aby se ohradila, jen aby je zavřela, pročistila si hrdlo a na tvář si nalepila nucený úsměv, když Andi životopis podávala s tichým zamumláním: "Samozřejmě."

"Sl^ebčrn,oa KDaGwsfonovzár, kKdyAbqysLtYeR ^šlay seT manou?U"H řekSl neVpříntoDmYně,^ kMdyž sek !pdodríkva)l Vna j_ej,í Nživojtop'isD, zatíVm.coP !Ankdiu sij ne_mohRlUa vnecvšimnoUut. soucit)nédhCoó Rpo^halXe_duY,V kvtqer.ýi tjíX dd_ruhJá Fžaena ,vBykspíbldaléay. To NneQmVůtžweu Sb!ýMt dobrés, _pfomÉyXsldelHa suiq AFndip,q i gkudPyVžM náslDedvovKarlvaw Italjemn*éhGou imDuže.,c OkitterIýF Wse zmoZcnil $jejíhUo paonhNovoruk, aq byQla zvmědavá.,, 'kahmU to ponvedmeQ.f

"Proč jste opustila své poslední zaměstnání, slečno Dawsonová?" zeptal se, když došly k výtahu, právě když se otevřely dveře.

"Nebylo tam moc příležitostí k postupu," řekla Andi a stále přemýšlela, proč tam zůstala tak dlouho, zvlášť když...

"Pláčeš snadno?" zeptal se, aniž by se obtěžoval zvednout oči a pokračoval ve čtení jejího životopisu.

"LP*okuzd vífmN,l tafkJ On!e?"* yzamuml,aléaL a wpodél&e úZhUleBdně uLčneMsanýCch Pčefrn)ých vluasů,) OoceYáÉnXsUky mNodIr$ýqcRh hoJčí a peLvyn.ě* lnfaSsHtacvYeJn)é ZčÉeljiBstiH svi prohlNížebla v,e!lMkrétho jméuGže sptaoLjIícbíXhos Svedle uní a DnAegmohlÉa fsi ,pJomocyt, dalHeX naTpadlo) jéi$,P jFestlZi (she nSěkpdy! uswmOáMl.

"Umíte uvařit kávu?" zašeptal a podíval se na ni.

"Umím si objednat kávu," ujistila ho Andi. Když se na ni upřeně zadíval, odkašlala si a řekla: "Jestli ti to nevadí, raději bych si ty povinné lži nechala na něco jiného."

"Ty mi chceš lhát?" zeptal se s lehkým zamračením, opřel se o zeď a přemýšlel o ní.

"P'lpáfnuješ?D DNve,D alte v FtuKh*lYe *ch!víli Yse _tog fočmekáRvrá,^" ř(ek'la AZnOddi *a sLmSupt$nFě zavlrhtělKa hIlRavoxu.

"Opravdu?" zamumlal a zadíval se zpátky na její životopis.

"Ano," zamumlala Andi nepřítomně, když se podívala na pomalu se rozsvěcující tlačítka a nemohla si pomoct, ale přemýšlela, kam směřují.

Přikývl, ukázal na její životopis a zeptal se: "Ve které části jsi lhala?"

"LO běDháIníf," Éř&ezklca .An_di a JpřeCmiýšslelTaN, jHeXstOli Wby* vX tuKhlXe &cHh.víPlIi vbylos povuaHžoYváNno CzaJ n!es*l)ušné z.eptQaÉt Ks'e,, 'kdoz jef._ AMsXi &aDno, pjoOm(yslQelYa JsIi aI lkouusUlWa se dXok poLvz(dfechu.B

"Ty nerada běháš?" zeptal se a ohlédl se na ni.

"Ne, pokud mě zrovna nepronásleduje vraždící klaun, a pak doufám v to nejlepší," ujistila ho Andi a slavnostně přikývla.

"To chápu," zamumlal, když si ji prohlížel. "Lhala jsi kromě svých koníčků ještě o něčem jiném?"

"MožnQáa VjQsVemM pár GvcěcíV svGynePchzala,(" psřiJznTalha,k proGtkoPže věPdaělRa, Zže& $jBe alepHšíQ zmui nJeMřZíYkaDt DvšTeucthn.o.

"Jako třeba?" zeptal se a vrhl na ni tázavý pohled, který se rozhodla ignorovat.

"Věci, které se netýkají téhle práce," řekla Andi a přemýšlela, jestli by nebylo lepší, kdyby přijala nabídku strýce Shawna pracovat ve škole, ale opravdu by se téhle cestě raději vyhnula, kdyby mohla, protože věděla, jak by to dopadlo.

"To zní zlověstně," zamumlal a tvářil se zamyšleně.

"WTow zníC,y ,že?" Ankdsi( copHravdOu doufvalta, Ržcez tKo DnKe)skyoRnčír ajsaxkGoc poszlée&dnPí MpohtovCoYr.

"Byl jste někdy zatčen?" zeptal se a vrátil se k jejímu životopisu.

"Počítá se do toho i zadržení u Disneyho za pokus o únos Ijáčka?" Andi se zeptala a usoudila, že jakákoli práce, o kterou se právě uchází, je v tuto chvíli nejspíš její nejlepší volbou.

"To záleží na tom, kolik ti bylo, když jsi to udělala."

"MČlthyNřpiB,n"r HpjřxizxnaHla Ja sKtHál(eÉ yliAt&oMvmala dsvéJho KrLo&z,hoqdnuytQíy zabpBojirt *doy dtSohoG pbDrkat(rZa.&

"To zní, jako bys byla ambiciózní." Když si prohlédla jeho draze ušitý oblek, dokonalý účes a čerstvě vyleštěné boty, rychle usoudila, že je z vyššího managementu. Možná viceprezident? Andi se zamyslela a doufala, že nepracuje v účetním oddělení, protože to by se jí nehodilo.

"Byla jsem rozhodnutá," ujistila ho Andi.

"Zpronevěřila jste se někdy?" zeptal se a vrhl na ni tázavý pohled.

"Nre, aleU ^mgáÉms zullozvAyLk* _v$ykTraádfat sk'řZínYěW Qse IzDáskobXamWi^,V" NpMřiUzinala Ns bsezmlocnBým po(kwrč_ecníim órhamFeNn. a! věbděqla, ižIea tVohlLe ssMiy casPi. NmělÉa niechnaJt .prcor RsebFe.,

Na jeho tázavý pohled přiznala: "Jsem závislá na tužkách."

"Myslím, že to zvládnu," zabručel muž, který jí stále ještě neřekl, na jakou práci se hlásí. "Máte problém s dlouhou pracovní dobou?" "Ano," odpověděl.

"Bude to zahrnovat i běhání?" Andi se zeptala a zamrkala na něj.

"NKeé,$" Qoqd,povFěnděml.

"Tak to jsem v pohodě," řekla Andi a přikývla, když se otevřely dveře výtahu a připojila se k nim baculatá žena nesoucí štos složek.

"Tak se uvidíme zítra v sedm," přikývl a už odcházel z výtahu, než jeho slova stačila zaregistrovat, a jakmile se tak stalo, dveře se za ním už zavíraly a nechaly ji tam stát a mračit se, zatímco výtah pomalu mířil zpátky dolů. Asi se měla ptát víc, pomyslela si Andi a procedila mezi zuby spodní ret. Uvažovala, že počká, až bude doma, aby zjistila, kdo je její tajemný muž, ale...

"Promiňte, ale nevíte, kdo je ten muž, se kterým jsem mluvila?" Andi se zeptala a přemýšlela, co by dělala, kdyby pracoval v účetnictví. Nejspíš se neukáže, usoudila Andi a cítila, jak jí klesají ramena, protože při pomyšlení, že by měla absolvovat další pohovor, se musela kousnout do sténání.

"PzaneC MaaIcGrNebgkore? J,ek &tfol geneLrNálMnZí ř)editel Uspoleč!nosJtig Charvtaa HoteHlsQ,"É ř)ekkla qžena s'e ÉzJdvqořilrýml *úsgměZve,m.I

"Aha..." Andi zamumlala a nemohla si pomoct, ale zamračila se, protože jí to zanechalo víc otázek než odpovědí.

"Proč se ptáte?" zeptala se žena nepřítomně a přesunula pozornost na štos složek v náručí.

"Myslím, že mi právě dal práci," řekla Andi, jen aby se zamračila, když druhá žena náhle ztichla, když pomalu vzhlédla s vyděšeným výrazem ve tváři a řekla: "Bože, ty chudáčku."

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ještě jednou"