Kapitola 1
**Název: Znovuzrození s bývalým manželem po rozvodu** **Souhrn:** Mnoho lidí závidí Eleanor Stoneové jen proto, že její manžel William Ashford proměnil jejich život z hadrů v bohatství a vybudoval miliardové jmění. Málokdo však ví, že od svých osmnácti do šestatřiceti let se William stal spíše na obtíž než partnerem - něčím, co se nedá tak docela vychutnat nebo snadno odhodit. Když Eleanor opouštěla Úřad pro občany a byla připravena oslavit s přáteli znovuzískání statusu svobodné ženy, nečekaná autonehoda ji vrhla zpět do doby, kdy byla ještě dívkou v prvním ročníku vysoké školy. Tehdy ležela na ošetřovně kvůli vyčerpání z horka při vojenském výcviku... Jaký to zničující zvrat událostí! Už žádné rozlehlé sídlo; teď je namačkaná v pokoji na koleji s dalšími třemi dívkami, navíc bez klimatizace. Luxusní sportovní vozy jsou pryč a jí nezbývá než se pohybovat v autobusové dopravě a s každou zastávkou pochybovat o svých životních rozhodnutích. A ta nekonečná karta na utrácení? Puf! Místo ní je přísný rozpočet pouhých tisíc dolarů měsíčně, což ji nutí omezit základní potřeby. Ve svém vzteku a zlomeném srdci se Eleanor rozhodne chodit s někým novým, aby se rozptýlila. Zrovna když se odvážným krokem chytí Freddieho za ruku a seznámí se se spolubydlícím svého nového milostného zájmu, ucítí poblíž Williamův pronikavý, ledový pohled, díky němuž se její okamžik jeví jako příprava na dramatické zúčtování. Existuje něco děsivějšího než znovuzrození ve vlastním životě po rozvodu? Vskutku ano. Vždyť se s ní vrátil i její bývalý manžel! --- **Kapitola 1** Po náhlém lijáku klesla teplota v Havenwoodu o několik stupňů a předznamenala nečekaný podzim. Během tohoto měsíce Eleanor Stoneová ztratila chuť k jídlu; její už tak drobná postava ještě více zeštíhlela, až měla pocit, že by ji podzimní vítr mohl odnést spolu s listy jinanu. Všichni prváci na Havenwoodské univerzitě zvítězili nad vyčerpávajícími přijímacími zkouškami na vysokou školu a nechali za sebou silný tlak posledního ročníku. Vstoupili do této relativně uvolněné kapitoly univerzitního života a vyzařovala z nich mladistvá vitalita. Eleanořin svět se rozpadl a ona se pohybovala po jeho zbytcích a snažila se dát dohromady život, o kterém si myslela, že ho nechala za sebou. Vzpomínky na rychlou spirálu bohatství se rozplynuly jako vzdálený sen. Nyní, obklopená štěbetáním a smíchem ostatních studentů, cítila existenciální rozpolcenost, izolaci, která pramenila jak z minulého neštěstí, tak z nevyhnutelného břemene znovuzrození. Najde někdy cestu zpět k sobě samé, než se to všechno kolem ní zhroutí? S každým tiknutím hodin, s každým nadějným pohledem na nový začátek Eleanor přemýšlela, zda porozumění a respekt jsou základy, které bude potřebovat, pokud se někdy odváží znovu milovat. A tady byl on, neodvratně spjatý s jejím osudem. Muž, o němž si kdysi myslela, že ho zcela zná - muž, který se nyní stal její největší hádankou.
Kapitola 2
Eleanor Stoneová byla mezi svými vrstevníky dramatickou výjimkou; své citové zmatky nosila na rukávu a hluboce vzdychala, když nesla tíhu svého existenciálního strachu. Jednou ze světlých stránek pro Eleanor bylo, že se nenarodila zpět do posledního ročníku střední školy. Byla to jen malá útěcha, protože kdyby se tak stalo, s ohledem na všechen čas, který strávila mimo školu, by její intelektuální limity byly dávno překonány. Znovu čelit těm vyčerpávajícím zkouškám by ji nechalo naprosto ztracenou. Ano, Eleanor dostala v životě druhou šanci. Tak dramatický zvrat osudu, který se v jejím životě odehrál, ji v posledním měsíci nechal přemýšlet nad jednou neodbytnou otázkou: proč právě ona - někdo, kdo ničeho nelitoval - dostala takovou druhou šanci? Kdyby jí někdo podal ruku při přepisování jejího života, zdálo by se to jako hračka. Měla milující rodinu, respektujícího partnera Fredericka Reeda a přátele, kteří ji podporovali; vždycky tvrdě pracovala, zejména během vyčerpávajících let na Highfountské akademii, která byla pravděpodobně nejnáročnější v jejím životě. Dokonce měla to štěstí, že při přijímacích zkouškách na vysokou školu dosáhla vysokého skóre a byla přijata na prestižní Havenwoodskou univerzitu. Mezi osmnáctým a šestatřicátým rokem na ni jedna osoba vrhala nejdelší stín jejího života. Byl to William Ashford. William byl o rok starší než ona a byl učitelem jejího bratrance, a tak se poprvé setkali. Jejich vztah rozkvetl v lásku, což vedlo k plynulému přechodu od chození k manželství. William Ashford se rychle ukázal jako vycházející hvězda ve svém oboru. Spojil v sobě jedinečný přehled a vynikající schopnosti s trochou štěstí, což mu umožnilo hned po ukončení studia založit úspěšnou společnost, která přilákala zahraniční investice a využila nových trendů, čímž se rychle etablovala jako vyhledávaná podnikatelská osobnost v Havenwoodu. Jeho osobnost zůstala vyrovnaná a skromná, zachoval si stejné pokorné chování jako na vysoké škole, zatímco budoval pozoruhodnou kariéru. Jestliže život Williama Ashforda působil jako příběh úspěchu, Eleanor Stoneová byla jen květinou rozkvétající na povrchu. Později se William objevoval ve finančních časopisech v rozhovorech, kde se často dotýkali svého vztahu, který trval více než deset let. Nezasvěceným se jejich milostný příběh zdál dokonalý jako obrázek, dokonce krásnější než pohádka. Eleanor věděla, že mnozí byli ohromeni a možná i okouzleni Williamovou neochvějnou věrností během jejich dlouhého vztahu. Za všechny ty roky nikdy morálně nezakolísal, navzdory pokušením, která se objevila po jeho raketovém vzestupu. Byla to jeho první láska, a i když se mu naskytla řada příležitostí, důsledně je bez váhání odmítal. Mnoho životních příkladů dokazovalo, že když se člověk stane úspěšným, často následuje nevěra. Pro někoho by muž, který dokáže zůstat věrný i po dosažení úspěchu, mohl být stejně dobře považován za ohrožený druh. Proto když Eleanor zahájila rozvodové řízení, málokdo se sešel, aby ji podpořil. Frederick Reed a Sarah Reedová byli zmatení a zmatení byli i její přátelé. Eleanor vycítila jejich skryté otázky: "Opravdu to chceš všechno zahodit?" "Ano," odpověděla Eleanor. Nechtěla to zahodit, jen se toužila vrátit ke kořenům, k pevné půdě, místo aby se potápěla do stojatých vod. I když věděla, že by mohla být považována za chamtivou, když se poprvé zamilovala do Williama Ashforda, jediné, co hledala, byla láska. V posledních letech jejich desetiletého manželství se sotva drželi za ruce, natož aby se vášnivě líbali. Na internetu se dočetla, že sdílení obyčejného polibku se u párů středního věku může změnit v noční můru, která trvá několik dní, a po uchechtnutí se nemohla ubránit pocitu prázdnoty v jejich rozlehlé, opuštěné ložnici.
Kapitola 3
Eleanor Stoneová se s tímto rozhodnutím potýkala téměř dva roky, než se smířila s tím, že její láska k Williamu Ashfordovi vyprchala. Teprve když se vrátil ze služební cesty a našel na stole rozvodové papíry, všechno se změnilo. "Nebuď směšná," řekl, když ho na okamžik zaskočila. Po chvíli se vzpamatoval a klidně ji oslovil. Eleanor chtěla křičet, spustit příval obvinění. Dokonce ji napadlo, že ho hned na místě prokleje. Když však přišla ta chvíle, zjistila, že nic z toho, co řekl nebo udělal, v ní nedokáže vyvolat žádné emoce. Tak takové to bylo, když už nemilovala. Objektivně vzato William neudělal nic špatného. Měl své ambice a kariéru, které si cenil víc než lásky nebo manželství. Možná z jeho pohledu udělal všechno správně; vždyť se věnoval každé její potřebě. Jednoduše nedokázal pochopit, co víc by mohlo být špatně. Hledal důvod, který by ho přesvědčil o opaku. Eleanor s ním byla dlouhých osmnáct let. Ani se nezmínila o tom, jak jí jeho asistentka před třemi měsíci k narozeninám místo něj něco darovala. A co ty šperky z aukce? Nechtěla spekulovat ani se zabývat tím, jestli na ni zapomněl... Bylo tolik drobných stížností, které jí tváří v tvář rozvodu připadaly bezvýznamné, a jejich podrobné rozebírání by jen vyznělo, jako by ho chtěla zpátky. Místo toho sklopila pohled k prázdnému prsteníčku, na němž tak dlouho spočíval její snubní prsten, a tiše řekla: "Už tě nemiluju. V tu chvíli William zaváhal. Místnost obklopilo ticho, když tam stál, zpracovával, co právě řekla, a pak tiše odešel. Rozvod byl někdy komplikovanou záležitostí, přesto mohl působit i docela jednoduše, zvlášť když v něm nebyly děti. Eleanor a její přítelkyně Clara Brightová často litovaly, že kdyby měly děti, nemuselo k tomu nikdy dojít. Jaká ironie, pomyslela si. Díky bohu, že byla natolik prozíravá, že si uvědomila, že její náklonnost už dávno vyprchala; jinak by úvahy o těhotenství nebo přivedení dítěte do této situace byly katastrofální. Žádné dítě by nemělo sloužit jako pouto v krachujícím manželství. Ve chvíli, kdy Eleanor vyšla z Úřadu pro občany, zhluboka vydechla úlevou. Pod vlivem přátel a příbuzných se děsila myšlenek na nevěru. V minulosti si v duchu opakovaně zkoušela, co by udělala, kdyby ji William někdy podvedl. Při té představě ztuhla strachy a představovala si ty nejhorší scénáře, které ji trápily ve dvaceti a třiceti letech. Nakonec se začala děsit možnosti vlastní nevěry. Bála se dne, kdy skončí jako ty páry, které pozorovala, žijící oddělenými životy pod jednou střechou, zcela lhostejní jeden k druhému. Takové manželství si pro sebe nepředstavovala. Toto zjištění - že Williama už nemiluje - ji tížilo poslední dva roky. Ale ve chvíli, kdy podepisovala rozvodové papíry, se z ní těžké břemeno sneslo jako z ptáka připraveného vzlétnout k nebi. Jak se říká, radost může často vést ke smutku, a staří se nemýlili. Cítila se, jako by právě vyšla z vězeňské cely. Když se svými sestrami plánovala oslavit nově nabytou svobodu, řidič odbočil, aby se vyhnul protijedoucímu autu, a narazil do mostního pilíře. Těsně předtím, než ztratila vědomí, si pomyslela, že jistě bude všechno v pořádku; vždyť auto bylo vybaveno vynikajícími bezpečnostními prvky. William měl obchodního partnera, který podobnou nehodu přežil, a ten si bezpečnostní prvky vozu neskonale pochvaloval.
Kapitola 4
William Ashford poté koupil dvě auta, každé jiné barvy, a jedno jí daroval. Eleanor Stoneová nikdy nečekala, že se probudí nikoli v nemocnici, ale na ošetřovně Havenwoodské univerzity. Trvalo jí několik dní, než se vyrovnala s bizarní a děsivou skutečností, že dostala druhou životní šanci, vrátila se do prvního ročníku během vojenského výcviku, do doby, kdy jí bylo osmnáct let - ještě předtím, než potkala Williama Ashforda. Převalil se Národní zlatý týden, čas, který se slavil po celé zemi. Poté, co strávila téměř týden povalováním doma, byla stále v mlze, cítila se zdrcená a s nádechem bolesti. Nechtěla žít s výčitkami jako Aveline. Navzdory vztahu s Williamem Ashfordem v minulém životě necítila žádnou lítost ani stesk po té době... tak jaký smysl měl tenhle návrat? ... Očividně se snažila přizpůsobit vysokoškolskému životu. Na Havenwoodské univerzitě, když jí bylo osmnáct, byly koleje stísněné apartmány pro čtyři osoby bez klimatizace, natož pračky. Když ležela na kolejní posteli, připadala si jako v sauně. Eleanor se rozhodla odstěhovat z "hnízdečka lásky" s Williamem Ashfordem, a přestože vlastnila několik nemovitostí včetně prostorného bytu v nejvyšším patře v žádané čtvrti, už si najala designéra, jehož práci milovala. Teď... nejenže byl ten byt nedostupný, ale dokonce i osprchovat se znamenalo vystát si frontu. Když začaly prázdniny, ještě se nevrátila do reality a nedaleko Havenwoodské univerzity si chytila taxík, aby se vrátila domů. Když se konečně podívala do peněženky, byla ohromená. V nekvalitní peněžence nebylo nic než její studentský průkaz a pár stovek dolarů. Rčení "od přebytku k šetrnosti" ji bolestně zasáhlo. Když se vrátila do kampusu, vmáčkla se do autobusu s výrazem unaveného světa a po vystoupení zjistila, že má rozmačkané banány. Pak si vzpomněla, že v prvním ročníku její kapesné činilo pouhých tisíc dolarů měsíčně. Mezi jejími spolužáky to byla umírněná částka - ne moc, ale ani ne málo; její tři spolubydlící na tom byly v podstatě stejně jako ona. Naštěstí v jídelně Havenwoodské univerzity měli cenově dostupné a chutné jídlo. Kdyby trochu ušetřila, mohla by sobě i spolubydlícím dopřát i grilování za 59 dolarů. Její spolubydlící Clara Brightová si přisedla k několika talířům s vepřovým bůčkem a všimla si, že na Eleanořině talíři jsou jen sladké brambory, kukuřice a vejce natvrdo. Vykřikla: "Proč nedostaneš žádné maso? Za bufet se platí 59 dolarů! Přicházíš o to, že jíš jen sladké brambory a kukuřici!" Eleanor zírala na talíře s vepřovým bůčkem, které Clara přinesla. Maso už bylo marinované a škvířilo se na grilu a uvolňovalo voňavou vůni kmínu. Vzpomněla si, jak v osmnácti letech milovala grilování, kde se spolubydlícími jedly tak dlouho, až se musely opírat o stěny, aby mohly odejít. Ale teď, když se podívala na vepřový bůček, zjistila, že ji přešla chuť k jídlu, a místo toho se mírně zamračila. '... Můj žaludek je trochu mimo," řekla Eleanor slabě.
Kapitola 5
Eleanor Stoneová si povzdechla, opřela si bradu o dlaň a usrkla nevýrazné kávy. Clara Brightová vycítila v kamarádčině chování nečekanou lítost, ale rychle se vzpamatovala a vesele odpověděla: "Neboj, já tvůj díl taky dopiju! Zdálo se, jako by se dnes na Williama Ashforda usmálo štěstí. Uplynul pouhý měsíc, ale Eleanor se přistihla, že o svých rozhodnutích přemýšlí častěji než kdykoli předtím. Přestože sdílela Avelinino pohrdání manželským životem, Eleanor si nemohla pomoci a musela uznat, že bez Williamovy ctižádosti a oddanosti by její vlastní život nebyl tak pohodlný. Vzpomínala, jak své stížnosti na Williama vyslovovala před přáteli, jen aby viděla šokované výrazy v jejich tvářích, jako by viděla ducha. 'Opravdu se takhle cítíš?" ptali se nedůvěřivě. 'Vážně, sestřičko, víš vůbec, kolik je ti teď let? Šestatřicet! Klára se škádlivě ozvala. "No tak, opravdu se v šestatřiceti ještě můžeš starat o lásku? Zní to, jako bys to měla příliš snadné, příliš pohodlné. Zapomněla jsi na každodenní dřinu, na skutečný svět. Ale ne, měla jsem říct naivní místo nevinná! "Osmnáct let spolu a ty si myslíš, že na lásce pořád záleží? Teď už jsme rodina,' odpověděla Eleonora s vráskou na čele. Zavrtěla hlavou a uvědomila si, že v tomhle zmatku už nemůže dál žít. Nemohla si vážit vzpomínek na osmnáctileté mládí a zároveň se potýkat s realitou svého současného šestatřicetiletého života. Tímhle tempem by se z toho zbláznila. Zhluboka se nadechla, aby si pročistila mysl, vzala hůlky a pustila se do kousku vepřového bůčku, který Clara ugrilovala. Po tváři se jí rozlil úsměv: "Tohle není vůbec špatné! Vychutnávala si chuť, připomínku svých osmnáctiletých chuťových buněk, které se ještě nesetkaly s gurmánskými chutěmi. --- Návrat do studentských let měl své kouzlo. Eleanor Stoneová se vždycky považovala za šťastnou; pouto mezi nimi čtyřmi na koleji bylo silné, úplný opak pomlouvačných historek, které slýchávala na internetu. Jejich trojice společně panikařila, ale zároveň se navzájem podporovala. Clara Brightová, místní z Havenwoodu, se snadno dělila o konverzaci. Další dvě spolubydlící, Marianne Aldenová z Sheep City a Isabella Graceová z River City, do toho vnesly své živé osobnosti, což za pouhý měsíc vedlo k dobrému kamarádství. Po ukončení studia se Eleanor a Clara rozhodly zůstat v Havenwoodu kvůli práci, zatímco Marianne pokračovala v doktorském studiu v Port City a Isabella se vrátila domů, aby se stala partnerkou ve školicí společnosti. Zpočátku se pravidelně scházely jako skupina, ale nakonec se život soustředil na třídní srazy, svatby a příležitostná setkání. Ačkoli udržovaly chatovací skupinu, která denně bzučela - vyměňovaly si vtípky o šéfech, příbuzných a vzestupech a pádech rodičovství -, bylo zřejmé, že v době rozvodu byla Eleanor jediná z nich bezdětná. Poslední setkání bylo rozptýlené. Tři z jejích spolubydlících přemlouvaly své ratolesti a přitom probíraly rodinnou dynamiku, školy v sousedství a výchovné strategie. Eleanor si mezi nimi brzy připadala jako outsider; neměla do těchto rozhovorů čím přispět. Otázky o politice nákupu domů v ní zanechávaly pocit odloučenosti. V hloubi jejího srdce se skrýval nevyřešený boj kolem nedávného rozvodu s Frederickem Reedem. Když tiše seděla, uvědomovala si, že Frederick tu nebude věčně, fyzicky ani citově. Strašidelné připomínky byly všude, kam se podívala - její přátelé si už budovali vlastní rodiny, zatímco pro Eleanor jako by se samota stala společníkem. "Poslední věc, kterou bych chtěla," přiznala si ve chvíli, kdy jí bylo jasno, "je skončit úplně sama.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhé šance ve ztraceném čase"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️