Kapitola 1
**Název: Ctěné partnerství** V nablýskaném světě Hollywoodu, kde vládne půvab a svůdnost, se He Čching-čchi, proslulá svou úžasnou krásou v elegantním qipaosu, ocitla v centru vzrůstající bouře. Uprostřed šuškandy o její kariéře a romantických rozhodnutích se její nároky na partnera dramaticky proměnily. Původně hravě prohlásila: "Mám ráda sexy muže s osmi břišními svaly." V té době se jí líbili muži, kteří se jí líbili. Její preference se však vyvinuly v preferenci vysokých, pohledných mužů s aurou téměř obsedantní rafinovanosti - nikdo jiný než Louis, který si bezvadně zapínal každou manžetu na košili šité na míru. He Qingchi, která se nyní ocitla ve shonu filmových natáčení a pod tlakem slávy, si zachovala chladný zevnějšek. Produkční tým věřil, že je svobodná, ale tato představa měla být brzy zničena. Jednoho osudného dne bylo ve studiu rušno, když He Qingchi vystoupila z elegantního černého Rolls Royce. Vzduch se naplnil dechem a spustil lavinu spekulací: "To je ale luxusní auto! S kým je?" "Určitě chodí s někým bohatým! He Qingchi se nenechala vyvést z míry a nenuceně si navlékla snubní prsten a jemně si ho nasadila na štíhlý prst. Atmosféra se okamžitě změnila v ohromené ticho. Z vozu se k ní přiblížil muž v dokonalém obleku a záblesk v jeho očích prozrazoval pobavení. 'Zákaz vycházení je dnes v osm večer... nezůstávejte venku příliš dlouho,' škádlil ji a podal jí klíčky. Jmenoval se Wen Šu-čcheng - závistivá postava vyšší společnosti, věčně odměřený a nedotknutelný, který se řadil na vrchol bohatství a vlivu. Příběhy o něm kolovaly jako požár, říkalo se mu "nejžádanější starý mládenec". Přesto se všichni ocitli v rozpacích, když se objevilo video, na němž na letišti chrání křehkou dívku v hedvábném qipao - její splývavé tmavé vlasy se kolem ní vlní jako plášť a na očích zůstává jen o málo víc než její nádherná linie čelisti. Firemní tisk se rozhořel spekulacemi. 'Záhadná dědička?' spekulovali bez dechu a zoufale se snažili odhalit její totožnost. Toho večera se Wen Šu-čcheng objevil na sociálních sítích a sebevědomě světu oznámil: 'Moje žena, @HeQingchi'. --- **Představení scény** Che Čching-čchi se usadila na plyšové pohovce a listovala v zábavní rubrice dnešních novinových titulků. Oslnivá světla v obývacím pokoji osvětlovala její dokonale našpulené rty a zvýrazňovala ostrý úhel tváře, což jí dodávalo dojem porcelánové panenky, chladné a zbavené jakéhokoli ducha. Zůstávala nedotčená chaosem, který se ve světě venku vzmáhal, dokud nezachytila zprávy o sobě. Příval odhalení, vymáhání odškodného a neustálé zkoumání jejího odmítnutí účinkovat ve filmové scéně - tyto neslavné okamžiky ji hrozily připravit o klid, který hledala. Při obracení stránek se jí na čele objevily vrásky a přemýšlela o svém dalším životním i kariérním kroku. Mohla by v blyštivém labyrintu Hollywoodu uprostřed takového chaosu vykvést láska?
Kapitola 2
"Bim-bam..." Zvonění telefonu prořízlo ticho a přerušilo porcelánovou panenku Vivienne Fairchildovou. Jak její krásně natočené řasy mrkaly, z výrazných očí se pomalu vytrácel zmatek a lhostejnost. Obrátila pozornost k rozsvícenému displeji svého chytrého telefonu. "Kdo je to? Tady Vivienne Fairchildová, " odpověděla. Zvedla ze stolu hrnek s vlažnou vodou, napila se a pak si odkašlala, aby oslovila toho, kdo byl na lince. "Vivienne Fairchildová, vy jste se zbláznila!" Hlas na druhém konci byl její manažer Gareth Winslow, směs vzteku a nedůvěry byla hmatatelná, když hovořil celou minutu. "Ty, někdo, kdo si v téhle kruté branži ještě ani neudělal jméno, se odvážíš veřejně odmítnout roli ve filmu režiséra Gua?" Vivienne naklonila hlavu a přiložila si telefon k uchu. "Nemusíš křičet, mohla bych ohluchnout..." Gareth se na chvíli uklidnil a pak jí důrazně poradil: "To není přehánění, šíří se šuškanda, že jednostranně rozvážeš smlouvu a hrozí ti milionové penále. Než se rozhodneš, dobře si to rozmysli." "Promyslela jsem si to a raději zaplatím pokutu, než abych v tom filmu hrála, " odpověděla rozhodně. - Způsob, jakým se dnes točí filmy, se podobá slizkému filmu a ona by se ho v žádném případě neúčastnila. Nebyla tak hloupá. Garethův tón se změnil na ledový: "Neříkej, že jsem tě nevaroval. Vytváříš skandál ještě před svým debutem. Hodně štěstí při snaze přežít v téhle branži, až se tě rozhodnou pohřbít. Zítra přijdeš do Cechu, aby se dořešilo ukončení tvé smlouvy." "To je v pořádku. Než Vivienne stačila odpovědět, hovor náhle skončil a náhlé ticho jí zazvonilo v uších. -- Vivienne odhodila telefon stranou a padla zpátky na plyšovou pohovku, její tělo se zabořilo do měkkosti. Přesunula si jemné zápěstí přes oči a snažila se vypudit z hlavy vír myšlenek... Abychom byli spravedliví, její vstup do nablýskaného světa showbyznysu byl téměř náhodný. Teprve před půl rokem, poté, co se na internetu rozšířila fotografie zdůrazňující tradiční šaty qipao, se počet jejích sledujících vyšplhal na miliony. Tento nárůst upoutal pozornost agentů z branže a brzy se jí začali ozývat významní režiséři, kteří ji chtěli obsadit do hlavní role v melodramatu s názvem "Zázvorový převlek". Původně souhlasila, protože měla pocit, že by se snadno vtělila do podstaty této postavy. Vivienne byla přirozeně úžasná, s jemnou postavou ideální pro předvedení jakéhokoli okouzlujícího šatníku. Když vklouzla do historického qipao, zářivě zelená barva vynikla na její porcelánové pleti způsobem, kterému se prostě nedalo odolat. Její nádherné křivky podtrhovaly okouzlující půvab typické mladé ženy z dob republiky. Každému, kdo ji pozoroval, se zdálo, že tento film je jí šitý na míru. Nikdo však nepředpokládal, že těsně před začátkem natáčení režisér do scénáře nečekaně přidá explicitní scény a bude po ní požadovat, aby se na plátně svlékla do naha. Vivienne se proto rozhodla, že raději od smlouvy odstoupí, než aby se natáčení uskutečnilo. Když se však tato zpráva dostala na veřejnost, marketingový humbuk na internetu se točil kolem toho, že se na place chová jako diva, což v podstatě přeneslo vinu z produkčního týmu na Vivienne.
Kapitola 3
Povzdech. V dnešní době mohou být fanoušci dramatu notoricky prchliví a označili ji za "viníka" trendů na síti The Whisper Network a celý den ji nemilosrdně trhali na kusy... A taky deset milionů na pokutách. Když Alaric Montague uvažoval o svém zmenšujícím se majetku, zaplavila ho vlna stresu. Právě mluvil se svým agentem a zachoval klid; kde však měl proboha vzít deset milionů? Prodej sebe sama po librách by nepokryl ani zálohu. V místnosti zavládlo ticho, jen Alaric se neklidně vrtěl na pohovce a látka jeho obleku při pohybu šustila. Náhle mu zazvonil telefon... Alaric zpozorněl, protože ho ten zvuk upozornil. Zvedl hlavu, aby našel zdroj zvuku. Když uviděl, že na displeji bliká "Edmund Kingsley", tmavé oči se mu na okamžik rozzářily a on se neohrabaně zvedl z pohovky. Na WeChat přišla zpráva od někoho jménem Edmund Kingsley. [Vivienne, co jsi v poslední době dělala? Dnes večer pořádám v Pavilonu setkání deseti nejlepších vhodných mládenců z Eleanor City - čtyři z nich tam budou. Nemůžeš si to nechat ujít, je to jako volná vstupenka na elitní společenskou scénu, ať tě ani nenapadne říct ne."] Alaric: "... Žádná odpověď. Edmund Kingsley rychle poslal další zprávu: [No tak, Vivienne, ukaž trochu lásky.] 'Jen využíváš peníze, které ti dal můj šmejdský táta,' odepsal Alaric a nonšalantně ťukl na obrazovku, aby odpověděl. Nedržel se zpátky. V chatovacím okénku se zobrazovalo 'píšu...' snad celou věčnost. Edmund Kingsley právě vyťukal: "Počkej, kdy jsem něco prozradil?", aby to vzápětí spěšně smazal. O chvíli později přátelsky odpověděl: "No tak, je to všechno v dobré zábavě. Znáš dnešní děti... Alaric vykulil oči. Bylo všeobecně známo, že jeho odmítnutí sňatku způsobilo doma rozkol; Kingsleyovi byli přísná rodina a většina debutantů byla cvičena v tom, aby se podřídila domluvám starších. Přesto byl Alaric černá ovce, která se vzpírala očekávání. Jeho otec byl tak rozzuřený, že Alaricovi zmrazil kreditní karty. A bylo to trapné - který padesátiletý muž je tak malicherný? Ale Alaric měl hrdost; když nemohl utrácet otcovy peníze, vydělával si na sebe sám. Za posledních šest měsíců si doma neřekl ani o halíř; otec nejspíš viděl, že zmrazení jeho majetku nezabírá, a tak poslal Edmunda jako poskoka, ochotného ho podplatit, aby Alarica přesvědčil, aby se zúčastnil toho takzvaného "konkurzu" v Pavilonu. Alaric sklopil dlouhé řasy a zamyslel se. Pozorně se zadíval na Edmundův profilový obrázek a na tvář se mu vkradl úsměv. Jako by viděl, jak se nad Edmundovou hlavou vznášejí slova "potřebujeme peníze". Alaric bez váhání odepsal: "Dobře, dám ti šanci... pošli mi adresu místa konání." "Dobře," odpověděl. Edmund Kingsley: "Ty, ty, ty ses konečně vzpamatoval! Vskutku se po někom natáhl. Alaric byl stručný a předal jen jediné poselství - [Jestli jsme bratři, tak si tátovy peníze rozdělíme napůl. Očekávám svůj podíl.] Nebyl naivní - věděl, že jeho takzvaní kamarádi na něj budou tlačit, aby se zúčastnil, jen protože si nabrali podíl z otcových prostředků. * Když se snesla noc, jasná světla města proměnila Eleanor City v zářivou podívanou. Alaric jel pomalu, jeho cíl nebyl daleko od jeho současné polohy. Pavilon byl jen kousek od něj, ale dopravní špička proměnila silnice v pomalý proud aut. Necítil žádnou naléhavost, upřeně hleděl dopředu na blikající neony.
Kapitola 4
Alaric Montague neměl tato setkání plná vysoce postavených osobností příliš v lásce. Většinou raději zůstal doma, než aby se zabýval partou lidí, kteří si navzájem vyměňují drby o svých životech. Když jel po silnici, najednou mu zavibroval telefon s naléhavou zprávou. 'Už tam skoro jsem,' zamumlal, oči upřené na silnici, zatímco se díval na bzučící telefon. Ještě ani nedokončil větu, když náhle z protijedoucí strany vystřelilo přímo do jeho auta oslepující světlo. Polekaně přimhouřil oči, instinktivně sevřel volant a trhl jím do strany. Příliš pozdě. Ve zlomku vteřiny mu skřípavý zvuk pneumatik málem protrhl ušní bubínky. Alaric cítil, jak se jeho auto prudce zakymácelo, jak prudce odbočilo a málem se srazilo s tmavým sedanem, který stál příliš blízko. Pak se vzduchem ozvala dunivá rána, jak se čelně srazili. Náraz byl silný. Šokem se mu rozšířily oči a trvalo mu několik mučivých okamžiků, než si uvědomil, co se právě stalo. Nečekaná dopravní nehoda uvedla dopravu do chaosu; auta seřazená za ním zoufale troubila, zatímco policisté ve službě se po zaslechnutí hluku vrhli k němu. Alaric rychle vystoupil z vozu a přistoupil k druhému řidiči, který přísně hovořil s policistou. 'Skvělé,' pomyslel si. Rozhodně by se měl brzy poradit s věštkyní - zjevně měl jeden z těch týdnů, kdy štěstí nikde nehledal. S bušícím srdcem Alaric sevřel telefon a ruka se mu sevřela, když se otočil, aby zahlédl druhé vozidlo, které bylo účastníkem nehody. Nedaleko od něj spatřil přes rozbité okno muže oblečeného do ostře střiženého obleku, z něhož vyzařovala autorita. Byl nečekaně zabraný do telefonického rozhovoru - temnota interiéru auta se ostře odrážela od ostrých linií jeho obličeje. Než si Alaric stačil promyslet, jak k němu přistoupit, muž náhle vzhlédl a upřel na něj oči. Jeho pohled byl hluboký, setrval dvě vteřiny a pak se vzdálil. Teprve tehdy si Alaric všiml, že muži po ruce stéká několik kapek krve, pravděpodobně z řezné rány po rozbitém skle. "Bože, to je z toho skla?" pomyslel si a pocítil prudký záchvěv obav. Vtom muž ukončil hovor a otočil se k Alarikovi, jeho výraz byl nečitelný. Po odmlce, která visela ve vzduchu, konečně promluvil klidným, ale sytým hlasem: "Co se stalo? Tón, hluboký a hladký jako jemný noční vánek, Alarikovi rozbušil srdce. Ta dvě prostá slova ho jako by zatížila, nečekaně zasáhla a na okamžik ho připravila o slova. "Uh, pane Lee Montgomery, je mi to opravdu líto. Ta nehoda je výhradně moje vina. Můžeme to vyřešit v soukromí? Jsem ochoten uhradit vaši škodu.
Kapitola 5
Když přišla řeč na nároky na náhradu škody, Ha Čching-čchi nedokázala vyjádřit smršť emocí, která se v ní vzedmula. Obávala se, že kdyby ji policista Lyle přistihl na místě, příběh, který by se na internetu rozvinul, by nebyl ničím jiným než katastrofou. K čemu by bylo být krásná, kdyby to vedlo jen k takovému ztrapnění? Ha Čching-čchi měla pocit, že by mohla frustrací vybuchnout, její předváděný úsměv byl nucený a trapný. Nevěděla, jestli osoba před ní bude souhlasit, zaváhala, protože vycítila, že jeho mlčení je nabité. Mlčel. Ha Čching-čchi tam stála a čekala a přemýšlela, zda její chování nepostrádá upřímnost. Možná že tento člověk, který vypadal jako významná osobnost z branže, sledoval zprávy ze zábavního průmyslu a byl již informován o jejím narůstajícím milionovém dluhu. Existovala možnost, že by ji mohl obvinit z vyhýbání se odpovědnosti. Potlačila vřavu svých myšlenek, otočila se zpátky k autu a prohrabala se v tašce. Po krátké chvíli se vrátila na zadní sedadlo luxusního sedanu, odhalila svůj průkaz a projevila vstřícnost: "Tady je můj průkaz. Auto je registrované na jméno Lee Montgomery. Nebojte se, nebudu se vyhýbat zodpovědnosti." "To je v pořádku. Vytáhla telefon a bez otálení ho podala z okénka: "Vyměníme si kontaktní údaje. Ujistím se, že... Displej se při dotyku jemných prstů Crystal Whiteové rozsvítil a odhalil fotografii modelky, kterou používala jako tapetu. Na snímku měl muž přiléhavé kalhoty, z vlasů mu kapala voda a hravý úsměv namířený do kamery předváděl dokonale vypracovanou postavu a úžasné osmičky břišních svalů- Na krátký okamžik se Ha Čching-čchi zatočila hlava. Napadla ji neuvěřitelná myšlenka: Kdo jsem? Kde to jsem? Co tady vůbec dělám? Zatímco se v duchu snažila najít způsob, jak se z té dusivé trapnosti vymanit, muž v autě k ní obrátil pohled. Jeho oči se vpíjely do jejího obličeje, ve kterých se mísila zvědavost a cosi nevyzpytatelného. '...' Ha Čching-čchi věděla, že její krásná tvář právě dostala zásah. Znovu. Přesto zachovávala klid; je přece přirozené chtít se předvést v co nejlepším světle. Tak proč se měla stydět? "Odlož ten telefon. Jeho tón byl chladný a vyrovnaný, když ten večer promluvil podruhé. V příštím okamžiku natáhl dlouhé elegantní prsty a položil před ni vizitku. Na tmavě šedé vizitce upoutala Ha Čching-čchi pozornost tři slova: -Wen Shuchen. --- Salonek ve třetím patře Pavilonového klubu byl plný energie. Tento soukromý podnik v srdci Eldridge byl proslulý jako honosné hřiště pro smetánku, kde vládla diskrétnost a vyrušování cizích lidí bylo jednoznačně nežádoucí. Než Ha Čching-čchi dorazil, uplynula už více než hodina. Číšník ji poznal, uctivě ji pozdravil a uvedl ji do soukromého pokoje. Jakmile vstoupila dovnitř, její přítomnost okamžitě upoutala pozornost Edmunda Kingsleyho. Nadšeně na ni zamával: "Vivienne! Konečně jsi to dokázala! Ha Čching-čchi, jejíž podpatky klapaly o podlahu, se bez váhání přiblížila a rovnou sáhla po sklenici vína na konferenčním stolku. Ještě než stačila polknout, ucítila pevný stisk na zápěstí a sklenice s vínem jí byla obratně zvednuta z ruky. Vzhlédla a se zdviženým obočím spatřila Edmunda: "Kam ten spěch? Po telefonu jsi mi neobjasnila, o co jde. Vážně jsi přišel utéct z místa nehody?" "Ne," odpověděl. '...' 'Vypadám vůbec nezodpovědně?' Po chvíli se Ha Čching-čchi dokázala vzpamatovat a podrážděně mu setřásla ruku.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Záblesky v nedokončeném příběhu"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️