Kapitola 1
Od domluveného sňatku Leonarda a Charlese Zhouových uplynul rok, ale stále se k sobě chovali zdvořile. Leonard věděl, že v Charlesově srdci je někdo jiný, a byl si vědom toho, že na svou první lásku nemůže zapomenout. Jednoho dne jí řekl: "Pokud se opravdu nedokážeš přizpůsobit, mohu tě osvobodit." Zourová se na něj usmála. Leonard se na něj usmál: "Děkuji ti. Než stačil oficiálně podepsat rozvodové papíry, odstěhovala se z vily do bytu v Cloudstone Apartments. Tam nečekaně potkala Richarda Lanea, svou první lásku. K jejímu překvapení byl stále svobodný. Její kamarádka se zeptala: "Stále k němu něco cítíš?". Podívala se dolů a lehce se usmála. "Chci to ještě zkusit. V autě kousek od ní Charles Zhou zvedl okénko a jeho výraz byl chladný jako led. Po návratu domů Leonard rozsvítil jen proto, aby našel Charlese zhrouceného na pohovce, oči zavřené, zdánlivě spícího. Přistoupila k němu s úmyslem zeptat se, jak se tam dostal, ale než stačila promluvit, vtáhl ji do objetí. Předstíral lhostejnost a řekl: "Byl tu Richard, přišel jsem tě zkontrolovat. *** Leonard si vždycky myslel, že jejich vztah postrádá emoce, že jsou to jen dva lidé, kteří uspokojují své potřeby, ale od té doby, co se odstěhovala, Charlesova účast v jejím životě jen zesílila. Druhý den ráno se probudila s těžkým srdcem a postavila se mu. "Tohle nemůžeš dál dělat. Charles sklopil zrak, jeho vysoká postava ji zcela zastínila, jednou rukou ji uchopil v pase, zatímco ji líbal na ucho a záměrně si špatně vyložil její slova: "Není to příjemné? Zpočátku Charles skutečně uvažoval o tom, že ji nechá jít, ale v okamžiku, kdy se pohnula, se jeho racionalita vytratila. * Něžný a jemný andílek x ledově chladný a majetnický Timon# * - Sladká romance, šťastný konec * - Žádný kolísavý děj, jen nedorozumění * - Manželství na prvním místě, láska kvete pomalu * - Hlavní představitelka má měkké srdce a je laskavá, nezmění se, ale bude se mít víc ráda, zacházet s ní opatrně * - Obsahuje příběhy z minulosti, které se týkají bývalých partnerů a komplikací, přistupujte k nim opatrně * - Děkuji svým čtenářům, hodně lásky! **Obsahové značky**: Elitní rodina, Milostný příběh, Sladká romance, Odlehčené, Manželství před láskou **Klíčová slova**: Hlavní hrdina: Václav K: Leonard | Vedlejší postava: Leonard, Leonard, Leonard, Leonard, Leonard, Leonard, Leonard, Leonard: Charles Zhou | Ostatní: **Krátké shrnutí**: Zítřek není vhodný ani pro náš rozvod. **Téma**: Važte si života, přijměte dobro. --- **Kapitola 2** První letošní sníh přišel prudce.
Kapitola 2
Leonard vyšel z nemocnice a pod botami jí křupal hustý sníh. Utáhla si šálu kolem krku a uvolnila si jednu ruku, aby mohla do tašky nahodile strčit lékařskou zprávu. Měla už více než dvoutýdenní zpoždění a dnešní ranní zjištění jí zalilo záda studeným potem. S Charlesem Zhouem byli manželé už tři roky bezdětní a teď se bavili o rozvodu. Kdyby se najednou objevilo malé dítě, bylo by to příliš velké drama. Naštěstí to tak nebylo - díky bohu, jinak by si připadala jako v telenovele. Kdyby to věděla, prostě by si doma udělala těhotenský test, aby se téhle cestě vyhnula. Ztracená v myšlenkách si vzpomněla, kdy byli s Charlesem naposledy spolu. Byl to jeden z těch nesnesitelně chaotických dnů v kanceláři, který ji donutil přijet do nemocnice. V jejím obvykle vyrovnaném manželství bylo cítit znepokojivé napětí - něco bylo v nepořádku. I v jejich odtažitém vztahu toho za ta léta tolik sdíleli. Ještě v době, kdy sdíleli společnou domácnost, nedokázali vydržet ani týden, aniž by byli jeden druhému nablízku. Ale pouhý měsíc po odstěhování měl Timon pocit, že se vznáší nad každým aspektem jejího života. Zdálo se, že kamkoliv se podívá, tam je on. Možná jí tři roky manželství opravdu připadaly jako věčnost. Ledový vítr se jí prokousával oblečením a ona nemotorně žonglovala s telefonem mezi uchem a ramenem a v tašce hledala klíčky od auta. Dokonce i auto, kterým jezdila, bylo darem od něj. Bílé Porsche Taycan, celé v elektrice. Její kamarádka Lydia Simmonsová se nad jeho koupí málem rozplakala a naříkala nad ztrátou starých dobrých aut na benzinový pohon. Ale Leonard se nikdy neodvážil říct o Charlesi Zhouovi nic negativního - měl ledové chování, ze kterého jí běhal mráz po zádech. Stačilo jedno přeřeknutí a bála se, že ji nadobro zmrazí. Kromě jeho neúprosné vážnosti byl Charles také podstatně starší - o sedm let starší než ona. Zaváhala a zvažovala, zda mu má auto vrátit. Po chvíli se rozhodla, že to neudělá. Ačkoli se tvářil jako gentleman, pod touto fasádou se skrýval tvrdohlavý, panovačný muž, který měl vždy poslední slovo. Zvonění telefonu ji vrátilo do přítomnosti. "Ahoj, zlato! Kdy se vrátíš? Umírám hlady. Pojďme se najíst! Slyšela jsem, že kousek od Owena je nová restaurace s horkými hrnci. Samantha Brooksová se právě probudila po dlouhé noci v práci, hlas měla trochu nakřáplý. "Jo, a přišel ti balíček. Když jsem ho přinesla, viděla jsem dole u vchodových dveří dárek. Myslel si, že nikdo není doma, a nezaklepal. Říkal, že je to na nějakou rekonstrukci, kterou budou dělat v příštích dnech. To je od něj docela slušný, co? Leonard konečně vyhrabal klíče od auta a odpověděl: "Jasně! Nejdřív se musím stavit v obchodě. Budu doma asi za dvacet minut. Oblékni se a sejdeme se dole, za chvíli tam budu. Zvědavě dodala: "Jak jsi v poslední době odpočíval? Na Samanthině straně se ozval zvuk šustících prostěradel. Zdálo se, že se jí stále nepodařilo vyhrabat z postele.
Kapitola 3
"Všechno je v pořádku. Všechno jsem dokončil. Vedoucí týmu mi dal pár dní volna a můj byt je konečně připravený. Využiji tento čas k nastěhování a pak už tě nebudu obtěžovat,' řekl Leonard a v jeho hlase zazněl náznak úlevy. 'Vůbec mi to nevadí, mám spoustu pokojů. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Proč prostě nezůstaneme pár dní v Hostinci? Samantha Brooksová odpověděla a upřímně si přála mít ho nablízku. Pak si najednou uvědomila: "Počkej... bojíš se, že by se Charles mohl objevit? Samantha se tiše zasmála. 'Před tebou se nedá nic utajit. Upřímně řečeno, tvůj styl zařizování ve mně vyvolává zvláštní pocit, že žiju v Domě lady Owenové. Je to pro mě příliš nepříjemné. Apartmány Cloudstone skutečně byly napsány na Charlese Zhoua, ale už dávno byly převedeny na ni. Stalo se to jednoho dne, kdy se náhodně zmínila, že na své jméno nevlastní žádnou nemovitost. Charles na ni převedl celý apartmán Paní najednou. Tento konkrétní byt byl nejmenší z dostupných, ale byl blíž jejímu obchodu, proto se rozhodla přestěhovat se tam. Owenův byt už dlouho nikdo nerekonstruoval a Leonard v něm neprovedl žádné změny; studené šedé tóny odrážely Charlesův minimalistický design. Přestože ho doplnila měkkým nábytkem, stále z něj vyzařoval Charlesův styl. Leonard si ztěžka povzdechl a měl pocit, že ho Charles poznamenal - kamkoli se otočil, všude ho připomínal. Zvlášť když ještě nebyli oficiálně rozvedeni. Charles se zmínil, že nepodepsali předmanželskou smlouvu a že je třeba vyřešit různé záležitosti, což může trvat dlouho - od měsíce až po potenciálně pět měsíců. Od jejich rozchodu už uplynul rok a Leonardovi se nechtělo to protahovat, takže nic nenamítal. Myslel si, že bude lepší se v nepříjemné situaci nezdržovat. Dokud nebyl rozvod oficiální, byla stále Charles Lydia - a stále byli legálně manželé. Samantha měla oprávněné obavy a on to respektoval. Netlačil na ni. Samantha pracovala pro Brooks Enterprises, která ji nedávno přeložila do Fallhavenu. Firma ji dočasně ubytovala u spolubydlících, takže si našla vlastní byt, aby se vyhnula stísněnému prostoru. Předchozí nájemník se právě odstěhoval a její věci byly ještě na cestě z města A; o bydlení opravdu neměla nouzi. 'Až přijde čas, pomůžu ti se stěhováním,' nabídla jí nakonec. "To zní skvěle! Samantha radostně odpověděla. Poté, co zavěsil, se Leonard vrátil do obchodu, aby vyfotil návrh, který potřeboval poslat klientovi. S příchodem zimy se obchody často zpomalovaly, a tak nechal své zaměstnance předčasně odpočívat. Přicházel jen na příležitostnou práci. Na ulici panoval čilý ruch; Leonard projížděl ulicí Little Heart a proplétal se úzkými uličkami plnými chodců a aut. Když sem přijel poprvé, měl z jízdy autem strach, ale teď už se mu manévrování dařilo snadno. Jako obvykle odbočil a nevrátil se do Charlesovy vily Westhill, ale zamířil do Cloudstonu. --- "Lydia dnes odjela do nemocnice," hlásil Miles Howard, který zůstal stát před Timonovým stolem. "Porodnice," dodal a vrhl rychlý pohled na Timona. Za robustním dřevěným stolem seděl Charles Zhou ve svém na míru šitém obleku rovně jako vždy, na nose měl nasazené zlaté brýle s drátěnými obroučkami a vrhal na něj přísný a chladný profil. Pokaždé, když tam Miles stál, cítil, jak v něm stoupá napětí. Nebylo divu, že ho lady Mabel nemohla vystát.
Kapitola 4
Charles Zhou zaváhal nad dokumentem, který se chystal podepsat, jeho pero se vznášelo nad stránkou a tmavý inkoust si začal razit cestu na neposkvrněný povrch. Hlavou mu probleskla vzpomínka - jeho poslední setkání s Lydií, před měsícem na narozeninové oslavě, které skončilo v mlze z přemíry alkoholu. Oba se vybourali na panství Old Wu, ale jeho nálada měla k oslavě daleko. Opřel se o záda, napůl zavřené oči, předstíral, že odpočívá. Přistoupila k němu v domnění, že spí, a jemně mu uvolnila kravatu a límec košile... Ten den si uvědomil, že možná překročil hranici. Zamračil se, odložil pero a zeptal se: "Jak to dopadlo?" "Jak to dopadlo?" zeptal se. Miles Howard zavrtěl hlavou a v duchu se pokáral za to, že nemá tušení. V poslední době neměl důvod Lydii kontaktovat. Ale tváří v tvář Charlesovi cítil potřebu to upřesnit, a tak dodal: "Když opouštěla nemocnici, vypadala klidně. Dvojznačnost jeho slov visela ve vzduchu, otevřená Charlesově interpretaci. Možná se nic nestalo. Nebo se možná Lydia o dítě prostě nezajímala, ať už tam bylo, nebo ne. Leonard se odstěhoval, a přestože se v Charlesovi vzedmul záchvěv nespokojenosti, věděl, že Timon nebude mít klid, aniž by na věci někdo dohlížel - příliš blízko na to, aby mohl zasáhnout, a zároveň příliš daleko. Byla to frustrující situace. Charles zatáhl za límec a windsorský uzel se mu mírně uvolnil. Náhle ho napadla myšlenka. "Zavolej jí. Cítil se neklidný, chtěl nechat věci být, ale vzpomínka na její tvrdohlavost v něm hlodala. Lydia možná působila křehce a poddajně, ale uvnitř byla pozoruhodně tvrdohlavá. Kdyby ji ignoroval, nepochybně by vzala věci do vlastních rukou a učinila nějaké pošetilé rozhodnutí. Miles se na okamžik překvapeně zarazil, přesto si vzpomněl, jak někdo říkal, že teď, když se odstěhovala, už mu do toho nic není. Nechtěl mu však odporovat a vytočil Leonardovo číslo. Zvonilo tak dlouho, dokud se mu nevrátil signál obsazeno, který znamenal, že je nedostupné. "Zkuste to později," ozvalo se. Než se Timon stačil ozvat, Miles akci několikrát zopakoval, stále bez úspěchu. Charlesův výraz ještě více potemněl, vzrůstala v něm netrpělivost. Opřel se a napůl zavřel oči. "Můžeš odejít. Miles si s úlevou oddechl a mírně se spustil. "Jen zavolej, kdyby mě Timon potřeboval. Když odcházel, opatrně zavřel dveře a cítil, jak tlak v místnosti nebezpečně klesá. Charles zvedl ze stolu telefon a podíval se na nevymazané notifikace. Žádná tam nebyla - ani jednou se mu neozvala. Bylo to už půl měsíce, co se odstěhovala, a předtím jen jednou kontaktovala hospodyni, aby zkontrolovala choulostivou orchidej, protože se obávala, že kvůli nedbalosti utrpí. Byla zvyklá všechno spravovat sama; možná se bála, že jí najatá pomocnice nenabídne stejnou péči. Několik dní předtím došlo v obchodě k incidentu a dnes měla být v nemocnici. Dříve by se s ním podělila o všechno, teď se však zdálo, že se od něj chce distancovat. Bez rozvodových papírů v ruce měla pocit, že s ním už zpřetrhala vazby. Charles stiskl rty a svraštil obočí, když nechal telefon sklouznout zpátky na stůl. Odložil inkoustem potřísněné papíry a sáhl po interní telefonní lince, aby si vyžádal opakovaný výpis. Vzal pero a vrátil se k podepisování dokumentu. Minuty ubíhaly a nakonec se tíha jeho narůstajícího rozrušení stala nesnesitelnou. Hodil pero na stůl, což vyvolalo tlumené žuchnutí. Popadl telefon, přetočil se na začátek svých kontaktů a znovu vytočil Leonardovo číslo.
Kapitola 5
Samantha Brooksová nemohla sedět v klidu, když se připravovala na den, čistila si zuby a zároveň projížděla telefon, aby zavolala Leonardovi. Nemohla odolat a povídala si s ním o všem a vůbec o ničem. Leonard, který měl na hlavě sluchátka s Bluetooth, se zapojil s minimálním nadšením. Náhle se téma přesunulo na Charlese Zhoua. 'Věřila bys mu? Samantha řekla, její hlas byl zabarvený frustrací. 'Mluví o manželství, jako by to bylo jednoduché vyjednávání. 'Vezmeme se' v jednu chvíli a 'rozvedeme se' vzápětí. Zdá se mu to příliš snadné. Leonard s rezignovaným úsměvem pokrčil rameny. "Není to přesně tak. Upřímně řečeno, nemáme žádné větší konflikty. Prostě jsme si nebyli souzeni a bude asi nejlepší, když půjdeme každý svou cestou. Celá ta šlamastyka začala na oslavě Leonardových narozenin, kde Charlesova rodina měla na Leonardovu adresu uštěpačné poznámky a narážela na neplodnost. Charles se jí nedokázal zastat a mlčel, zatímco ji svými slovy popichovali. Samantě to překvapivě nevadilo; dokud na ni Charles netlačil, mohla se smát tomu, co říkali ostatní. Ale lady Eleanor Zhou se s tím nespokojila. Když si s Charlesem našla chvilku o samotě, zašeptala mu svůj názor: "Kdyby tak dědeček viděl, co se děje..." "To je pravda," odpověděla. Předstírala, že Charles má milostný poměr s někým mimo rodinu, stále ještě zabalený do staré zášti vůči němu. Vtom se Charles zeptal, proč se neozvala, když ji zlehčovali. Leonard zavrtěla hlavou. "Nebylo to nutné. Na Stoneově banketu Charlesovi ruply nervy a spustil tirádu, která proměnila oslavu v chaos. Leonard musel zasáhnout, aby si zachoval tvář, a opustit večírek, aniž by způsobil větší scénu. Pil a napůl opilý se Leonarda zeptal, jestli si myslí, že se vyhýbají konfliktům, protože je to prostě nezajímá. Leonard zaváhal, než zamumlal: "Je to tak trochu obojí. Té noci se jejich intimní chvíle jevily jako kontrastní emoce - její touhy se střetávaly s jeho potřebou něco si dokázat. Ocitli se ve vzájemném propletení, a přesto v nich byl nepopiratelný odstup. Když ji zaplavilo vyčerpání, Leonard přemýšlel o jejich spojení. Sdíleli fyzickou lehkost, která jí připadala téměř přirozená, ale myslela na Juliana Raye, toho, který jí zlomil srdce. Uvědomila si, že už není na nikom beznadějně závislá. Nechtěla se rozvádět; připadalo jí nesprávné všechno lehkovážně zahodit. Koneckonců manželství vzniklo na naléhání Richarda Lanea, takže se těžko mohla cítit oprávněná ho sama zastavit. Leonard jí mírnějším tónem navrhl: "Víš, opravdu můžeš být s člověkem, kterého skutečně miluješ. Nikdo ti nebrání v tom, abys usilovala o štěstí. Když se brali, ocitl se Charles ve víru rodinných tlaků, lord Thomas Zhou byl na smrtelné posteli a v sázce bylo obrovské jmění. Spojení do páru byl způsob, jak si zajistit postavení v rodině, takže jeho manželství připomínalo spíše transakci než svazek. Nyní má Charles jasno. Po chvíli zamyšlení se na ni obrátil: "Ning, co ke mně cítíš? Leonarda sklopila pohled a ztělesnila vážnost, kterou Charles potřeboval. "Byl jsi na mě opravdu hodný. V jeho přítomnosti oscilovala mezi poněkud odměřenou povahou bezstarostné duše a učenlivou, věrnou partnerkou, přičemž zřetelně selhávala v roli manželky, kterou potřeboval. Byla ještě mladá, možná si nikdy pořádně nedokázala představit, co to znamená být jeho manželkou. Charles spolkl nevyřčená slova, vstal a vyšel na balkon, odklepl popel z doutníku, zatímco si sbíral myšlenky. Když se otočil zpátky, řekl: "Jestli se opravdu trápíš, můžu ti dát svobodu. Po tváři jí přeběhl upřímný úsměv, který se zdál být dlouho očekávaný, jako by čekala celý svůj manželský život, až tohle uslyší. Měla pocit, jako by se jí přetrhly řetězy, když odpověděla: "Děkuji.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi sliby a bolestmi srdce"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️