Kapitola 1
Za denního světla byla Isolde Fairweatherová známá svou vyrovnaností a efektivitou jako sekretářka generálního ředitele společnosti Ravenswood Enterprises. Jakmile však slunce kleslo pod obzor, její role se dramaticky proměnila. V noci se z ní stávala ochotná partnerka, polapená touhou a zcela oddaná rozmarům svého šéfa Cedrica Ravenswooda. Navzdory složitosti jejích dvou zaměstnání existoval v jejím životě jen jeden šéf - Cedric, muž, jehož city byly navždy spjaty s někým jiným. Isolda se často přistihla, že hraje roli náhradnice, a srdce ji bolelo při vědomí, že její láska není doceněna. Jak se noci strávené v Cedrikově posteli měnily v posedlost, Isoldina výkonnost přes den začala ochabovat. Hranice mezi jejím profesním a osobním životem se stíraly a Cedric občas trval na její přítomnosti ve svém soukromí uprostřed pracovního dne. Přes všechno poblouznění jejím tělem zůstávalo Cedrikovo srdce zakotveno u jeho první lásky. Tento konflikt zanechal Isoldu uvězněnou ve víru emocí; milovala muže, který jí nikdy nebude plně patřit, což ji nutilo pochybovat o své hodnotě mimo jeho touhy. Ve světě, kde její kancelářská role vyžadovala maximální soustředění a oddanost, byla stále méně schopná skloubit svou dvojí existenci. Doma Isolda často přemýšlela o svém vztahu s Cedrikem a potýkala se s pocity, že je pouhou náhražkou ženy, kterou on skutečně miloval. Přesto ji elektrizující chemie mezi nimi znovu přitahovala do jeho objetí a při každém setkání pociťovala směs extáze a zoufalství. V elegantním prostředí hostince U pozlacené růže, kde občas hledali útočiště před okolním světem, působily jejich ukradené chvíle kouzelně i zničujícím dojmem. Isoldino srdce se zmítalo mezi představami o lásce a drsnou realitou - toužila po něčem víc než jen po letmých setkáních. Když se Cedrik vryl hlouběji do jejího života, Isolda přijala opojný chaos jejich spojení, zmítající se mezi snem a skutečností, láskou a touhou. Každý okamžik, který s ním strávila na luxusních prostěradlech, byl prchavým únikem, který ji však vždy vrátil k pravdě: byla pouhou alternativou v jeho srdci, navždy pronásledovaná stínem lásky, na niž nemohl zapomenout.
Kapitola 2
### Z lásky nebo z touhy? **Seraphina Willow** Příběh generálního ředitele a jeho sekretářky. V tomto příběhu sekretářka hledá intimitu poháněnou láskou, zatímco generální ředitel touží po lásce poháněné vášní. Vyprávění je bohaté na okamžiky silných emocí, ale nakonec si hrdinka získá upřímnou náklonnost hrdiny, což vyvrcholí dokonalým koncem. Hledání intimity kvůli lásce je často spojeno s určitou obětí; chtít lásku čistě z touhy může být hluboce dojemné. Hrdinka nabízí vše, co má, a na oplátku objeví hrdinovu opravdovou lásku. Takové hluboké spojení je v reálném životě vzácné, a proto se často obracíme do světa fikce, abychom hledali onu bezchybnou, procítěnou romanci. Když čelíme bolestem lásky ve skutečnosti, ponoření do příběhů nám poskytuje radost i útěchu. Ať už v radosti, nebo ve smutku, může propuknout smích nebo volně proudit slzy, když se ztratíme ve vyprávění. Po prožití všech vzestupů a pádů se tváří v tvář našemu životu můžeme cítit zase o něco lehčí. Někteří říkají, že ti, kdo se dívají na divadelní hry nebo čtou příběhy, jsou blázni. Já věřím, že v tomto bláznovství je štěstí, protože umožňuje strávit celý den smíchem bez starostí. Naopak přílišná chytrost může vést k nekonečným kalkulacím, které často vedou k tomu, že naše vlastní plány nevyjdou. Přeji všem čtenářům upřímný a klidný život. A hlavně si nezapomeňte přečíst mou knihu! Rád si také poslechnu vaše názory a kritiku; hodně pro mě znamenají! S úctou, **Seraphina Willow** Neváhejte si se mnou kdykoli popovídat!
Kapitola 3
Isolde Fairweatherovou vždy zajímalo, jak hluboká a intenzivní může být láska k někomu. Od chvíle, kdy na střední škole potkala Cedrica Ravenswooda, se stal jediným středem jejího zájmu. Byl to zlatý chlapec - vždycky byl nejlepší ve třídě, vynikal ve sportu, byl bez námahy okouzlující, ale nikdy si jí nevšiml. Až ve druhém ročníku vysoké školy je zvrat osudu znovu spojil. Její nejlepší kamarádka Elena Brightmoonová začala nedávno chodit s někým, koho poznala na internetu, a pozvala Isoldu, aby se k nim přidala. K jejímu překvapení tam byl Cedrik - Elenin internetový přítel. Elenin zájem však nepřitahoval Cedric, ale jeho přítel Oliver Ashcroft. Cedrik se do Eleny okamžitě zamiloval, okouzlen její krásou, půvabem a elegancí. Byl to ten typ dívky, která otáčela hlavou, jakmile vstoupila do místnosti, ten typ princezny, od které nikdo nemohl odvrátit zrak. Isolda se jmenovala rozkošně, ale bohužel vzhledově se jí nevyrovnala. Lidé často projevovali zvědavost nad jejím krásně poetickým jménem, aby se při prvním setkání s ní setkali se zklamáním. Ty pohledy a povzdechy jí za ta léta připadaly jako dýky do srdce, bodnutí, které se naučila otupit. Její vzhled byl prostě záležitostí genetiky, s tím toho moc udělat nemohla. Každý její rys byl přitažlivý zvlášť, ale dohromady jako by ztrácely své kouzlo. Přesto měla Isolda jemného a laskavého ducha, díky němuž snadno navazovala kontakty s ostatními. Cedrik, věčně zářící světlo, měl kolem sebe vždycky krásné ženy, přesto se rozhodl zamilovat do Eleny. Bohužel, když Elenina náklonnost přistála jinde, podlomilo to jeho sebedůvěru a on se ocitl se zlomeným srdcem. Když Isolda znovu spatřila Cedrika, její dávno pohřbené city se vrátily jako přílivová vlna a v jejím nitru vybublala známá touha. Nikdy na něj doopravdy nezapomněla, jen svou touhu skrývala hluboko v srdci. Když ho znovu spatřila, zrychlil se jí tep srdce a příval emocí - každý puls jako by jí vyznával tichou lásku k němu. Díky Eleninu vztahu s Oliverem se Isolda dozvěděla vše o Cedrikovi. Oba muži byli přátelé a ona zjistila, kam chodil do školy - jen kousek od ní - a že byl oblíbený, ikona kampusu. Na vysoké škole dával přednost černé kávě a rád běhal na dráze za úsvitu nebo za soumraku, často dával přednost samotě. Ještě oficiálně nechodil s nikým, koho by uznával jako přítelkyni. Isolde si nemohla nevšimnout, jak se Cedrikovi rozzářily oči, kdykoli mluvil s Elenou. Běhal jí z toho mráz po zádech. Objektem jeho náklonnosti byla zjevně Elena. Jeho pohled nikdy nelhal, ke všem ostatním se choval nenuceně zdvořile, ale když se věnoval jí, jeho chování změklo. Isolda si v Cedrikově světě připadala jako outsider, přestože věděla, že Elena miluje Olivera. Cedrikovy city k Eleně byly nezlomné, zatímco Isoldina láska k němu se tiše prohlubovala. Byla ochotná zůstat ve stínu, jen ho chtěla vidět v bezpečí a šťastného, i kdyby to znamenalo žít jako jeho stín po zbytek života. Po ukončení studia nastoupil Cedric do rodinného podniku jako generální ředitel a Isolde měla štěstí, když také získala práci v Ravenswood Enterprises. Všiml si jí, protože byla Eleninou blízkou přítelkyní. Nabídl jí místo sekretářky a doufal, že od ní získá informace o Elenině minulosti.
Kapitola 4
Byla to srdcervoucí scéna... Oči Cedrika Ravenswooda zářily jako hvězdy, což bylo odrazem jeho intenzivní fascinace Elenou Brightmoonovou. Isolde Fairweatherová pocítila hlubokou bolest v srdci. Nechtěla se mu svěřovat s každou maličkostí o Eleně, ale on na ni neúprosně naléhal, aby promluvila. "Jaký smysl má znát její minulost, když se nemůžeš dostat do jejího srdce? Jednoho dne se Isolda konečně zhroutila, nedokázala už déle zadržovat své emoce a křičela na něj, po tvářích jí tekly slzy. Cedrikova tvář potemněla a on na ni upřel pronikavý pohled, ale ona se s jeho pohledem setkala, aniž by ucukla. K jejímu šoku ji políbil. V tu chvíli ztuhla, její první polibek jí byl ukraden v matoucím oparu. Uvědomil si snad konečně, jak moc ho miluje? Kdykoli se objevil, její oči ho nevyhnutelně sledovaly, dokud jí nezmizel z dohledu. Myslela si, že si nikdo nevšimne její tiché touhy, uvězněné ve světě sebeklamu... Podíval se na ni se zlým leskem a chladně poznamenal: "Nejsi jiná, když si myslíš, že když se budeš držet v mé blízkosti, dostaneš se do mého srdce." "A co?" zeptala se. Ukázalo se, že její tajemství znal odjakživa... Isolde Fairweatherová se cítila osamělá a zároveň v rozpacích. Uvažovala o tom, že ho opustí, ale on se potom choval, jako by se nic nestalo, choval se k ní se stejnou úctou jako vždycky, a dokonce jí zvýšil plat. Mátlo ji to - vzal snad na vědomí svá dřívější slova? Proto jí z ničeho nic zvýšil plat? Rozhodla se, že už nebude vytahovat bolest z lásky, a přestala se bavit o minulosti Eleny Brightmoonové. On se na oplátku už na Elenu neptal a veškerou pozornost přesunul na práci, stal se z něj opravdový workoholik. O rok později rodina ocenila jeho schopnosti a on se stal generálním ředitelem. Isolda skončila jako jeho výkonná asistentka. Stala se z toho mezi nimi tichá hra. Kdykoli se ocitli sami v kanceláři, hravě ji škádlil, až se červenala a zoufale se snažila uniknout jeho pohledu. Přesto věděl, kam až může zajít - někdy to myslel vážně, jindy bezstarostně, čímž v jejím srdci vyvolal smršť emocí a zanechal ji zmatenou a rozhozenou. Ano, milovala ho. A v hloubi duše věděla, že mu nikdy nemůže stačit - on byl zářící hvězda a ona pouhé zrnko písku pod jeho nohama, světy od sebe vzdálené. Nikdy neuvažovala o tom, že by si ho přivlastnila, ani o tom, že by mu vyznala své city, protože chápala, že by to vedlo jen k hlubším zraněním. V jeho očích nikdy neexistovala. Naučila se dávat, mlčet, dokud byl šťastný, dokud mohla v tichosti pracovat po jeho boku, dokud ho mohla tajně milovat - to stačilo. Někdy se její pracovní náplň náhle zvýšila a Isolda se nevědomky zdržela, aby dokončila úkoly. Jednou večer, když pracovala dlouho do desíti, protahovala si krk a masírovala ramena, se chystala odejít, když si všimla, že v kanceláři generálního ředitele se stále svítí. Že by Cedric Ravenswood ještě neodešel? Náhle se zevnitř ozvala rána - něco se roztříštilo o zeď. Isolda vyskočila. Byl v pořádku? Zaklepala na dveře, ale nikdo jí neodpověděl. Sebrala odvahu, otevřela dveře a našla impozantního Cedrica Ravenswooda poraženého, na stole ležel list papíru. Pohled na něj byl ohromující - jasně červené pozvání odvážně vystavené na stole, a ona ho poznala, protože ho měla také - bylo to svatební oznámení Eleny Brightmoonové a Olivera Ashcrofta.
Kapitola 5
Na stole ležely prázdné láhve a Cedric Ravenswood na ni hleděl skelnýma očima, jeho temný pohled pronikal mlhou opojení. "Pojď sem," přikázal. Isolde Fairweatherová zaváhala, její jasné oči byly plné obav. "Pane Ravenswoode, jste opilý. Mám zavolat auto, aby vás odvezlo domů?" Zopakoval si: "Pojďte sem. Isolda s obavami pomalu kráčela k Cedrikovi a její hlas sotva přesahoval šepot. "Pane Ravenswoode..." Než se nadála, přitáhl si ji do náruče a hluboce ji políbil. Z vůně alkoholu jí zčervenaly tváře; pokusila se ho odstrčit, ale on jí rty násilím roztáhl. V tu chvíli jako by svět zmizel a zůstali jen oni dva, zabalení ve vášnivém objetí, a všechny jejich strasti byly zapomenuty. Isolda zjistila, že není schopná odolat. Cedrikova mužná přítomnost ji obklopovala a dodávala jí pocit tepla a bezpečí. Přitiskla se k němu, jeho ústa zkoumala její a vyvolávala vlnu horka, která se jí hromadila v žaludku. Jeho ruce sklouzly dolů, pevně sevřely její křivky a jejich těla se propletla. Tvář jí hořela rozpaky, jak se kroutila, ale on ji pevně držel na místě. Jeho polibky byly stále intenzivnější a delší, dost na to, aby rozpustily čokoládu a vyrazily dech. Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, ji jemně pustil. Isolda otevřela oči, omráčená a zahanbená. Se skloněnou hlavou upoutala jeho pozornost barva jejích tváří. "Chci tě, " přiznal chraplavým hlasem, jeho touha se obnažila. Jeho ústa zanechala stopy na jejích hebkých rtech a vůně jejího parfému byla jemná, ale omamná. Nenasytně ji vdechoval. Její tělo v něm probouzelo touhu... Isolda se zachvěla, když se setkala s jeho hlubokým, temným pohledem, a měla pocit, že se topí. "Dej mi to..." Jeho hlas byl magnetický a zažehl v její duši oheň. "Dobře..." Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, se slyšela, jak odpovídá tichým, téměř kočičím kňučením. Rychlým pohybem ji smetl z nohou, očistil stůl od dokumentů a složek a pak ji položil na jeho povrch. "Pane Ravenswoode..." zašeptala plná strachu. Strhl z ní oblečení, takže horní část těla zůstala holá, a jeho pohled se na ni upíral, když jí spadla podprsenka. V tu chvíli byl ohromen její krásou. Pod její skromností se skrývala postava, která nebyla ničím jiným než úchvatnou. Jeho ruce bloudily po její kůži a zkoušely hebkost jejích křivek: "Jsi nádherná... tak jemná..., netušil jsem, že jsi tak dobře obdařená..." Usmál se, což ji přimělo kousnout se do rtu v nesmělém rozhořčení. Naklonil se dopředu a sál její citlivé vrcholky, jako by si vychutnával ceněnou pochoutku. Isolda zalapala po dechu a projely jí vlny rozkoše. Její intimní já se pohnulo a začal z něj prosakovat příval tepla... Hnětl jí ňadra a hrál si s citlivými pupeny, které pod jeho doteky ztvrdly, neúnavně ji dráždil a zřejmě zkoušel její hranice. Hluboce sál a na tváři se mu objevil šibalský úsměv, když se Isolda prohnula, aby mu vyšla vstříc, a nedokázala potlačit tiché sténání, dech se jí vydával v rychlých nádeších, jak v ní narůstalo napětí. Cedrikova neutuchající náklonnost podněcovala její touhu, její kůže zrudla horkem a ožila v reakci na každé jeho pohlazení.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi touhou a zradou"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️