1. Layla
ONE ========== LAYLA ========== "Do třiceti bych se opravdu chtěla vdát," říkám zamyšleně a otáčím skleničku s vínem mezi prsty. "Myslím, že bych tak měla největší šanci mít děti." "D-děti?" Můj doprovod se ozve na druhé straně stolu a vytřeští oči. Přikývnu a co nejsvůdněji se na něj usměju. Mým dnešním rande je muž jménem Mike Stonem. Včera večer jsem se s ním seznámila přes aplikaci. Měří metr osmdesát, je pohledný a pracuje v záchranné stanici pro zvířata. Právě teď sedí naproti mně a vypadá naprosto k sežrání ve vypasovaném černém obleku, zlatavé světlo svíček se mu mihotá po celém vyrýsovaném obličeji. Polkne, ohryzek se mu pohne. "Takže už přemýšlíš o dětech, Laylo?" Přikývnu. "Myslím, že je důležité mít životní plán. Vím, že po pětatřicítce může být mnohem těžší mít děti, takže bych asi měla začít co nejdřív. Myslím, že tři jsou dobrý počet, i když bych byla spokojená i se dvěma. Co si myslíš o..." Odmlčím se, když odsune židli a vstane. "Já, ehm... potřebuju na záchod," zamumlá a nesetká se s mým pohledem. "Aha. Dobře. To je v pořádku." Mávnu na něj a on se otočí na patě a kráčí k toaletám. Divné. Pokrčím rameny, opřu se na židli a zhluboka se napiju vína. Jsem uprostřed svého 120. rande a začínám si myslet, že jsem to konečně zvládla. Večer se zatím vyvíjí opravdu dobře. Mike navrhl opravdu luxusní restauraci; místo v centru Londýna oceněné michelinskou hvězdou. Je velmi nóbl a drahá, samé minimalistické bílé stěny pokryté podivným moderním uměním a podivně tvarovaná stínidla visící ze stropu. Přišel dřív, políbil mě na tvář, když jsme usedli ke stolu, a ukázal mi fotky roztomilého pejska, kterého dnes operoval. Ani se mi nepodíval na hruď, když mi upadla vidlička a já se pro ni sehnula. Mám z něj dobrý pocit. Ohlédnu se ke dveřím do koupelny, abych se ujistila, že jsou stále zavřené, sáhnu po kabelce, rozepnu sponu a vytáhnu zápisník s daty. Olíznu si prst a listuji stránkami, dokud nenajdu svůj seznam instrukcí pro první rande, a prolistuju prvních pár bodů. * Navázat dobrý oční kontakt * Ptejte se ho na jeho osobu * Udržujte otevřenou řeč těla * Dotkněte se jeho ruky nebo paže * složte mu kompliment Přikývnu a snažím se je zapamatovat. Možná to zní trochu přehnaně, že si na rande nosím pokyny, ale já jsem v randění notoricky známá. Je mi osmadvacet a nikdy jsem neměla přítele. A není to proto, že bych se nesnažila: Poslední dva roky jsem se snažila najít muže, který by se mnou vydržel. Každý pátek večer po práci přijdu domů, sednu si na gauč se sklenkou vína a pustím se do maratonu swipování na mé současné oblíbené seznamovací aplikaci. Jakmile najdu muže, který se mi líbí, pozvu ho na rande. Zatím se to moc nedaří. Myslím, že jsem na to možná přišla moc silná. Většina kluků, kteří souhlasí se schůzkou, vypadá tak nějak vyděšeně. Na druhé rande jsem se ještě nedostala. Ale dneska večer si myslím, že se moje štěstí změní. Uplyne pár minut a Mike se nevrací. V žaludku mi začnou hučet nervy. Třikrát za sebou mi zazvoní pracovní telefon - nejspíš přepravní společnost, která mě informuje o dodávkách. Dneska mi mají poslat několik nových kousků pro můj internetový obchod se spodním prádlem. Prsty mě svrbí, abych na zprávy odpověděla, ale donutím se nekontrolovat displej. Každý článek na WikiHow, který jsem četla na téma Co nedělat na prvním rande, jasně říkal, že kontrolovat telefon je velké ne. Místo toho se otočím ke svému startéru. Oba jsme si objednali speciální jídlo, ze kterého se vyklubal talíř miniaturní zeleniny zabalené ve zlatém listí. Nejsem si úplně jistá, jestli je to skutečně k jídlu. Vidličkou převracím malou řepu. "Madam?" Vzhlédnu a usměju se na číšníka, který se nade mnou nervózně vznáší. "Dobrý den," řeknu mu. "Všechno je v pořádku, díky." Číšník si odkašle. "Nejsem si jistý, jak vám to mám říct, madam. Ale právě jsme viděli, jak váš doprovod odchází." "Odejít?" Zamračím se. "Ale vždyť ještě ani nejedl. Možná si jen šel ven zavolat, nebo tak něco." Číšník se ušklíbne. "Našli jsme ho, jak leze oknem na pánských záchodech. Takže si nemyslím, že by se chtěl vrátit." Ústa se mi otevřou. "Co prosím?" "Zaplatil účet!" Řekne jasně a nabídne mi účtenku. Zírám na ni. Nějak je to ještě horší. Kdyby alespoň nezaplatil, mohla bych se přesvědčit, že si sem přišel jen pro jídlo zdarma. Teď vím, že problém je ve mně. Zírám na jeho talíř. Jeho pitomá pozlacená mrkev se na mě blýská. "Jasně," řeknu tiše. "Dobře." Číšník se zavrtí. "Hm, chcete, abych vám zabalil jídlo? Přihodím dezert na účet podniku." "I..." Jedna moje část chce říct ne. Je mi to pekelně trapné, ale nechci odejít. Přišla jsem se sem najíst. Neuteču jen proto, že se mi rande nepovedlo, proboha - na to mám větší páteř. Přemýšlím. Možná ne. Naštěstí než se musím rozhodnout, vyruší mě někdo. "To není třeba," ozve se mi nad hlavou silný severský přízvuk. Zamrkám, když se židle naproti mně s uši rvoucím skřípěním odtáhne a můj soused Zack se se svým mohutným svalnatým tělem vrhne na Mikovo prázdné místo. "Ahoj, krásko," řekne vesele a nakloní se přes stůl. Nadskočím, když se mi rty dotkne tváře, a plíce se mi naplní jeho teplou vůní medu a whisky. "Promiň, že jsem tak dlouho čůrala." Posadí se zpátky na židli a usměje se na mě. "Jasně. Zpátky k rande. Kde jsme to byli?"
2. Layla
DVA ========== LAYLA ========== Zadívám se na Zacka. Jen na mě mrkne zpátky a jeho jasně modré oči se zatřpytí. Zack Harding (hráčská přezdívka: Zack Hard-On) je třicetiletý bývalý hráč rugby - ale vypadá spíš jako Viking. Mohutné paže, blonďaté vlasy obvykle stažené do drdolu, zacuchané vousy a hrudník velikosti ledničky. Bydlí v bytě naproti mně s dalšími dvěma chlápky. Protože bydlíme přes chodbu, pořád se spolu stýkáme - díky tomu vím, že to rozhodně není muž, se kterým bych měla jít na rande. "Kriste pane." Trochu sebou škubne a pak se na číšníka zatváří. "Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys nám, normálním lidem, koupil židli? Ne všichni jsme takoví pitomci jako tahle holka." Číšník na něj jen s vytřeštěnýma očima zírá. "Zacku," řeknu vyrovnaně. "Co tady děláš?" Zack vypadá překvapeně. "Jsme na rande, zlato. Copak si to nepamatuješ?" Převrátím oči v sloup. Číšník vypadá naprosto zmateně. "Omlouvám se..." odmlčí se a podívá se za sebe na koupelnu a pak zpátky na Zacka. "Ty jsi...?" "Jsem ten samý, jo," řekne Zack. "Jen jsem najednou začal být hodně sexy a svalnatý. Nikdy bych neopustil svou nádhernou, úžasnou, trochu děsivou partnerku." Kopnu ho pod stolem do kotníku. "Ne," řekne číšník váhavě. "Chci říct... ty jsi... Zack Harding?" Zack se rozzáří. Miluje, když ho někdo poznává na veřejnosti. "Ano, to je to samé." "Jako... ten Zack Harding? Jako ten hráč rugby? Byl jsi můj oblíbenec, když jsi hrál za Anglii!" "Jo, jasně." Zack se otočí zpátky ke mně. "A teď, jestli ti to nevadí, mám rande s jednou milou dámou a malinký talíř...." prohlíží si jídlo před sebou, "mmm, vynikající pastinák k snědku." Když se číšník ani nehne, vesele mu zamává. "Tak zatím, kámo!" "Aha." Muž se vzpamatuje, otočí se a peláší pryč. Zack se spokojeně usadí na své místo a zvedne Mikovu sklenici s vínem, jako by každý víkend trávil tím, že sousedům kazí rande, a to je naprosto normální. "Víš," řeknu pomalu, "jestli jsem ti tolik chyběla, mohla jsi prostě počkat, až se vrátím domů." "Nejsem tu kvůli tobě. Pozval jsem holku na drink." Kývne k baru v rohu místnosti. Podívám se k němu a spatřím hlouček modelek, které sedí na barových židlích, popíjejí drinky a povídají si. Jistě, jedna obzvlášť krásná dívka ve velmi krátkých šatech sedí sama a upřeně se na mě dívá. Zvednu obočí. "Neměl bys tedy ještě být s ní? Pochybuju, že si s ní tímhle tempem vrzneš." "Nevyšlo to." Kriticky si prohlíží hromádku zlatavé zeleniny na talíři. "Pozvala mě na svatbu své sestry, která se koná tento víkend." "A to je problém?" Zeptám se a sleduju, jak zvedá polévkovou lžíci a pečlivě na ni všechno vrší. Vrhne na mě placatý pohled. "Setkání s rodinou není na prvním místě mého seznamu priorit, děvče. Nechodím si hledat ženu. Viděl jsem, že tě odkopli, tak jsem přišel, abych tě zachránil." Strčí si sousto do pusy a zamračí se na můj talíř. "Zlato, sotva jsi něco z toho snědla. Proč nejíš? Jsi nervózní?" Pokrčím rameny. "Jen jsem chtěla mít všechno v pořádku." Očividně se mi to velkolepě nepovedlo. Jeho rty se sevřou. "Jedl jsi dneska vůbec?" Zavrtím hlavou. "Celý den jsem strávila vyřizováním objednávek. A jídlo si s sebou do skladu vzít nemůžu." Kývne. "Víš, že jídlo a spánek jsou důležitější než prodávání punčoch, ne?" Sehne se a nadzvedne ubrus, přičemž si okázale prohlíží moje nohy. "I když jsou to opravdu pěkné punčochy, zlato." Kopnu ho do kolena. "Pro mě ne," řeknu upřímně. Její Treat, moje společnost vyrábějící spodní prádlo, je pro mě nejdůležitější věcí v životě. Trvalo šest let neustálé práce, než jsem ji vybudovala tam, kde je teď - jako středně úspěšný internetový butik s tisíci zákazníky měsíčně. Šest let probdělých nocí, splácení dluhů a osmnáctihodinové pracovní doby. Je to moje dítě. Má přednost před vším ostatním. Zack se ušklíbne a přisune ke mně talíř. "Jsi beznadějná. Jez. Nechci, abys mi zase omdlela." Povzdechnu si a zvednu vidličku. Uklidněně se posadí a zkříží ruce na prsou. "Tak do toho. Co se stalo? Sledoval jsem tvoje rande od baru. Vypadalo to, že to jde dobře." "Ty jsi ale úchyl," zamumlám, žvýkám pozlacenou mrkev a zatvářím se. "Je to moje práce," připomene mi a píchne si palcem do středu hrudi. "Tady jsem expert na lásku v dobré víře." Odfrknu si. "Nemyslím si, že když máš podcast s radami o vztazích, dělá tě to expertem na lásku. Nevidím na tvé zdi žádný titul." "Možná ne," řekne samolibě. "Ale předpokládám, že jsi viděla všechna ta ocenění. Nejlepší podcast pro dospělé tři roky po sobě, zlato." Mírně se usměju a zabodnu do sebe malou kostičku pastináku. Zack se svými spolubydlícími Joshem a Lukem pořádá podcast, kde radí, jak na vztahy. Jmenuje se Three Single Guys a je velmi úspěšný. Každý týden si ho naladí tisíce posluchačů, aby si poslechli, jak kluci mluví o všem možném, od pohlavně přenosných chorob až po hru s dechem. Abych byl upřímný, nejspíš by mě mohl naučit pár věcí o randění. "Nevím, co se stalo," řeknu nakonec a položím vidličku zpátky na stůl. "Myslela jsem, že to jde dobře." Najednou mě zaplaví vlna vyčerpání. Jsem tak unavená. Byl to posraný měsíc. Jejímu Treatovi klesly tržby a já kvůli tomu skoro nespím, protože si dělám starosti. Za pár měsíců mi má vyjít kolekce a já se snažím všechno stíhat. A to už s někým chodím tak dlouho. Za posledních čtrnáct měsíců jsem měla 120 rande. A ani jedno z nich nebylo úspěšné. Snažím se nenechat si to líbit, ale začíná mě to až příliš bolet. Myslím na desetiletý plán, který mi leží zmuchlaný v tašce. V hlavě mě pálí poslední nezaškrtnuté políčko. Oženit se. Jsem neúspěšná. A já nesnáším selhání. "Ahoj," řekne Zack tiše. Podívám se na něj. Jeho jasně modré oči jsou plné obav. "Jsi v pořádku?" Přikývnu. "Jen... nevím, co dělám špatně." Zack mě ještě několik vteřin zkoumá a pak sám pro sebe přikývne. "Dobře." Sáhne po poloplné láhvi vína, která stojí mezi námi, vezme mou sklenici a štědře do ní nalije. Přistrčí mi ji přes ubrus. "Dopij to a pak si vezmi kabát." Zmateně sleduji, jak do sebe jedním dlouhým douškem hází sklenici a otírá si ústa o hřbet ruky. "Co to děláme?" "Vychutnáme si drahé víno tvého pitomého rande a pak si dáme nějaké pořádné jídlo. Žádný z těch vypiplaných wasabi a pěnových sraček." Vstane a odsune židli. Číšník se znovu objeví za námi a Zack ho zasype svým megawattovým úsměvem. "Bylo to skvělé, kámo." Číšník přikývne a vypadá omámeně. "Předám vaše připomínky šéfkuchaři," zamumlá a zvedne zápisník s propiskou. "Mohl byste..." "Autogram?" Zack hádá a muž horečně přikývne. Odklopím sklenici a polknu víno, zatímco Zack čmárá po stránce jeho jméno. "Žádný problém, kámo. Díky, že jsi mou holku nechal jemně na holičkách." Podá mi ruku a pomůže mi na nohy. "Pojď, lásko. Tvoje noc bude o hodně lepší."
3. Layla (1)
TŘI ========== LAYLA ========== Je skoro půlnoc, když se konečně dostaneme zpátky do naší budovy. Místo toho, abychom si šli pro jídlo, se Zackovi podařilo přesvědčit mě, abychom se cestou domů zastavili v baru, kde jsem využila speciální nabídku Happy Hour na pití dva za cenu jednoho. A to hned několikrát. Mám zamlženou hlavu, když klopýtám po šesti schodech do našeho patra, Zackovu ruku pevně omotanou kolem mého pasu. To se mi nepodobá, že bych hodně pila. Provozovat vlastní firmu znamená, že jsem pořád na telefonu, a můj denní program je obvykle tak nabitý, že si nemůžu dovolit moc volna. Vím, že se ráno budu nenávidět, ale právě teď je mi to jedno. Mám za sebou příšernou noc. Ponížení z rande s Mikem mi svírá v hrudi kuličku. Chci na to na chvíli zapomenout. Než mě ale Zack vytáhne na naše patro, začínám litovat čtvrté rundy mojita. Zírám na zamčené dveře svého bytu a představuju si, jak lezu do studené, prázdné postele. Znovu. Moje šťastná opilecká záře se náhle vytrácí do smutku. 120 rande. Za posledních čtrnáct měsíců jsem měla 120 rande. A ani jedno z nich nevyšlo. Něco se mnou musí být špatně. "Tohle se mi líbí," houkne mi Zack nad hlavou a hmatem mi přejede po červeném pásku od podprsenky. "Jeden z tvých návrhů?" Zavrtím hlavou. "Je to Anna Bardetová. Je to jedna z mých oblíbených návrhářek." "Ty tvoje se mi líbí víc," prohlásí a rozhlédne se po dlouhé chodbě. Je tam tma a ticho; všichni ostatní nájemníci už zřejmě odešli spát. "Máš doma nějaké jídlo, mazlíčku?" Přemýšlím. "Třeba. Třeba nějaké müsli tyčinky?" Kývne a otočí mě na místě. Bydlí v bytě 6B, přímo naproti mně. Jeho svalnaté paže mě obepínají kolem pasu. Bezmyšlenkovitě mu jednu stisknu, obdivuji jeho obrovský biceps a on se zasměje. "No tak. Udělám ti něco plnýho sýra a možná se zítra nebudeš cítit jako totální sračka." Zamračím se a zaváhám. "To nemusíš..." "Máme zbytky z jídelníčku z tohoto týdne," řekne lákavě. Rozsvítím se. Kluci dostávají spoustu produktů zdarma od sponzorů, kteří inzerují v jejich podcastu. Mým osobním favoritem je Flavoroso, společnost, která prodává týdenní balíčky jídla s předem nakrájenými ingrediencemi. "Dneska to bylo něco jako mac-n-cheese se čtyřmi sýry," řekne mi Zack do ucha a já se zachvěju. "Brie a čedar a gouda a tak." Zírám na něj, pusa se mi sbíhá, a on si odfrkne. "Jo. Přesně to jsem si myslel. No tak, zlato." "Já nejsem dítě." Snažím se vykroutit z jeho sevření. On se jen zasměje, políbí mě na temeno hlavy, odemkne domovní dveře a vtáhne mě dovnitř. * * * Klukův byt je větší, mužnější verze toho mého. Místo jedné ložnice jsou tu tři, ale mají stejný otevřený plán obývák-jídelna-kuchyň. Zatímco můj obývací prostor je vytapetovaný růžovou barvou a plný regálů se vzorky výrobků, obývák kluků je tmavý a úhledný. Mají černé pohovky rozestavěné kolem skleněného konferenčního stolku naproti širokoúhlé televizi. Nad ním jsou na poličce vyrovnaná všechna jejich ocenění: červená plaketa English Podcast Award, mikrofon ve tvaru populárního podcastu rádia Elias a můj oblíbený titul Top Adult Podcast. Trofej je vyrobená z horkého růžového skla a je na ní vyrytá malá pusinka ze rtěnky. Dnes večer je v místnosti trochu větší nepořádek než obvykle. Konferenční stolek je posetý plakáty a fixami Three Single Guys. Jeden ze Zackových spolubydlících, Luke, sedí na pohovce a na každý plakát metodicky čmárá svůj autogram. Zack mi prohrábne vlasy a prosmýkne se kolem mě do kuchyně, já si odhrnu koženou bundu a opřu se o zeď, abych opile obdivovala Luka. Možná je to těmi pivními brýlemi, ale dnes večer vypadá obzvlášť nádherně. Lukovi bude letos čtyřicet a je to typický stříbrný lišák. Prošedivělý a pohledný způsobem sexy profesora. Je oblečený ve svých obvyklých kalhotách chinos, brýlích s tlustými obroučkami a měkce vypadajícím námořnickém svetru. Chtěla bych ho olíznout. "Vypadáš dobře," prohodím. Luke se na mě podívá, šedé oči se mu při úsměvu mírně zalesknou. "Laylo. Nevěděl jsem, že dnes večer přijdeš, zlatíčko." Zaklapne pero a podívá se na sebe. "Ach, děkuji. Zack mě donutil koupit tyhle kalhoty." "Jeho zadek vypadá dobře!" Zack volá z kuchyně. "Opravdu, pane Martinsi?" Pověsím si bundu na věšák. "To je zajímavé." Lukova tvář mírně potemní. "Říkal jsem ti, abys mi tak neříkal." "Promiňte, pane. Síla zvyku." "Neučil jsem tě dost dlouho na to, aby se z toho stal zatracený zvyk," zabručí a já se navzdory sobě zasměju. Luke je můj bývalý učitel angličtiny z desátého ročníku. Když mi bylo šestnáct, chodila jsem k němu třikrát týdně do třídy, abych se učila Shakespeara a četla O myších a lidech. Stejně jako všechny ostatní holky ve škole jsem do něj byla strašně zamilovaná. Málem jsem dostala infarkt, když jsem se před třemi lety nastěhovala do tohohle činžáku a našla ho stát ve vestibulu a prohrabávat se poštou. Nejdřív mě nepoznal - když jsem mu řekla, že bude bydlet naproti jedné ze svých bývalých studentek, otevřeně se zděsil. O to víc mě bavilo si s ním zahrávat. Přejdu místnost, sesunu se vedle něj na pohovku a odhodím tašku na podlahu. "Dobrý večer, pane?" Věnuje mi rozčilený pohled a já se usměju a položím si nohy na stolek. Rychle se podívá přes mé síťované nohy a pak si odkašle. "Měl jsem dobrý večer," řekne pomalu. "Editovala jsem bonusovou epizodu podcastu, pak jsem podepisovala plakáty, dokud mi nedošel inkoust." Zvedne ze stolku malou krémovou kartičku. "Moje bývalá mi poslala další pozvánku na svatbu," dodá úsečně. "Tohle je už pátá. Myslím, že si všimla, že si prověřuju její telefonáty." Natáhnu se po něm a zamžourám na vířivě reliéfní písmo. Prosím, připojte se k Amy Jonesové a Robu Tranovi, když si dáváme uzel! 5. dubna, Laurel Grove Udělám obličej. Vzpomenu si na jeho bývalou ženu ze střední školy. Byla ředitelkou školy ve stejné době, kdy mě Luke učil. Byla to pěkná mrcha.
3. Layla (2)
"Fuj. Proč tě tam vůbec chce?" Upustím pozvánku Lukovi do klína a opřu si hlavu o polštáře pohovky. Všechno se točí. "Měla bys to spálit." "Vlastně jsem ji právě plánovala recyklovat." Zamračí se na mě. "Jsi v pořádku? Co ti Zack udělal?" "Hm?" Nechám oči napůl zavřené. "Nic." "Jsi hodně zarudlá." Natáhne ruku a dotkne se mé tváře a já se automaticky otočím do jeho dlaně. Krásně voní. Jako Earl Grey a staré knihy. Chci se k němu přitisknout jako do křesla. Odtáhne ruku, jako by se spálil. "A... floppy. Pila jsi?" Protáhnu se a zívnu. "Jo." Jeho zamračený výraz se prohloubí. "Jen tak pro zábavu? Nebo je něco špatně?" Než stihnu odpovědět, na chodbě se otevřou dveře. "Slyšel jsem dobře?" Ozve se tichý hlas. "Layla Thompsonová je opilá?" Zvednu oči. Poslední obyvatel bytu 6B, Joshua Tran, stojí ve dveřích své ložnice a dívá se na mě zúženýma očima. Oplácím mu pohled, i když mě z naklonění hlavy, abych se mu podívala do očí, bolí za krkem. Ten chlap je vysoký. Při svých asi šesti pěti letech je vyšší než Zack, má husté černé vlasy, ostrou stavbu kostí a chladné, odtažité oči. Je z celé skupiny ten tišší - na rozdíl od Zacka nevtrhne do místnosti a hlasitě neohlašuje svou přítomnost; plíží se jako černý panter a všechny kolem sebe pozoruje odsuzujícíma očima. Což je přesně to, co teď dělá. Opře se o dveře. "Dneska je večer rande, že?" Řekne. "Neměla by sis to rozdávat s nějakým bohatým manažerem hedgeového fondu? Co je to teď? Rande 120?" "Máš přehled, co?" Ptám se a protírám si oči. Ruce mi zčernají od make-upu. Sakra. "Sakra, Joshi. Každý by si myslel, že se mnou chceš chodit." "To bych si radši vybělil obličej v kyselině," řekne konverzačně a zírá na mě. Joshua má ty nejtmavší oči, jaké jsem kdy viděla. Jsou prakticky černé a až děsivě intenzivní. Právě teď mě skenují jako lasery a zachytávají se o mé krátké šaty a vysoké podpatky. Zvednu pozvánku na svatbu a hodím ji po něm. "Řekni bratrovi, že je divné, aby si bral Lukovu bývalou." "Zkoušel jsem to. Bohužel je do ní zamilovaný. Když se napiješ, jsi celý rudý." "Vypadni." Znovu zavřu oči. "Nech mě na pokoji. Jsem tu jen kvůli sýru." Nastane pauza, když se zachumlám do polštářů pohovky. Pak se mi ruce ovinou kolem kotníků a já vyskočím a oči se mi otevřou. Josh přešel pokoj, klečí přede mnou a přitahuje si mé nohy do klína. "Sundej si je," řekne drsně. "Vypadají bolestivě." Přejede mi prsty po přezce na botě s podpatkem. "Nikdy jsem tě neviděl vypít víc než jednu skleničku." "Nesnáším, když jsem opilá," zamumlám a zavrtím na něj nohama. "Nechci se hýbat. Sundej si je." Najde zip a stáhne ho dolů, čímž mi uvolní nohu. Jeho palec mi zatlačí do klenby a já se prakticky rozplynu na gauči. Jeho rty se zkřiví. Sundá mi druhou botu a obě úhledně srovná vedle pohovky. "Jestli nerada piješ," řekne pomalu, "tak proč jsi opilá?" Zamrkám, přemýšlím o tom. "Já nevím. Asi jsem... smutná?" Jako by oběma muži projela vlna. V jednu chvíli jsou v klidu a v další na mě oba zírají a ve tvářích mají vepsané obavy. Sakra.
4. Zack (1)
ČTYŘI ========== ZACK ========== "Ježíši," řekne Layla nahlas, když se ticho protáhne příliš dlouho. "Řekla jsem, že jsem smutná. Ne že umírám na smrtelnou nemoc." "Ty jsi smutná?" Josh opakuje, jako by to bylo naprosto neuvěřitelné. Luke nic neříká a zkoumá stranu jejího obličeje. Převracím oči v sloup a míchám pánví s těstovinami. Oba jsou tak dramatičtí. "Mám emoce," řekne Layla a vypadá otráveně. "Ano," řekne Luke tiše. "A za ty tři roky, co tě známe, jsi nikdy, ani jednou, nepřiznala, že jsi smutná." "Nech ji být, měla špatnou noc," řeknu a vypnu plotýnku. "Chtěla si to rozdat s nějakým chlapem a on vylezl oknem z koupelny a vykroutil se do odtokové roury, aby jí utekl." Začnu chystat obrovskou hromadu vařících se makarónů. "A pak musela sníst talíř vegetariánské mrtvoly ze silnice. Kdyby byla někdo jiný, nejspíš by brečela. Díky bohu, že je tak statečná." "Nechtěla jsem, aby mě ojel," namítne Layla a pohrává si s lemem svých malých stříbrných šatů. "Není těžké přimět muže, aby se s tebou vyspal." "Jo," souhlasím a sáhnu po vidličce v zásuvce s příbory. "Ne, když jsi takhle oblečená, to ne." Podívám se na ni bokem a přejíždím očima po jejích vypracovaných stehnech. Nevím, co bylo s tím klukem, kterého pozvala na rande. Layla je k sežrání. Vysoká a nohatá, s vysokými lícními kostmi, bledě zelenýma očima a ostrými vlasy po ramena, které si odbarvuje na bílo. Je to vážně sexy. "Zacku," utrousí Luke. "To neříkej." "Cože? Má krátké šaty a podpatky. Mohla by teď jít do jakéhokoli klubu ve městě a kluci by se na ni vrhli jako mouchy." Layla pobaveně přikývne. "Jo. Ale to já nechci." Josh se posadí do křesla. "Když jsi nechtěla, aby se s tebou tvůj doprovod vyspal, tak co jsi chtěla?" Layla zaváhá. "Jen jsem... chtěla, aby mě měl rád," řekne nakonec. "Chci, aby se mnou chlap povečeřel a měl mě rád natolik, aby mě chtěl vidět znovu. Chci skutečný vztah." Zvednu obočí. V jejím hlase je cítit zranitelnost, kterou jsem od Layly nikdy předtím neslyšela. Obvykle je slovníkovou definicí šéfovské mrchy. Zvážím to, pak jdu k ledničce, vytáhnu obrovský blok sýra a nastrouhám jí na těstoviny trochu navíc, abych ji povzbudil. "Odmítnutí bolí," řekne Luke tiše. "Za to se nemusíš stydět." Zavrtí hlavou. "Nejde o odmítnutí, které mě trápí. Jen se mi nelíbí, že jsem tak pozadu." "V čem jsi pozadu?" Josh se zeptá. "V randění?" Trhne na mě hlavou. "Všichni jsme starší než ty a nikdo z nás není ve vztahu." "Jo, ale ty nechceš být," podotkne. "Já chci. Mám to v plánu." "V plánu?" Ptám se, vracím se k pohovce a podávám jí misku. "To je další z tvých podivných seznamů? Protože si nemyslím, že si můžeš naplánovat zamilovanost, zlato." Posadím se po jejím boku. Layla je na rozvrhy opravdu blázen. Naplánuje si každou vteřinu svého života, od chvíle, kdy se probudí za třeskutého rozbřesku, až po přesný čas, kdy má jít spát. Chápu, že je ta holka zaneprázdněná vedením vlastního podniku, ale nikdo nemusí být takhle organizovaný. Někdy se u ní v bytě zastavím a ona řekne nějakou kravinu typu: "Počkej, ještě musím čtyři minuty umývat nádobí, než budu moct mluvit." A pak si řekne: "Tak jo. Malý podivín. "Všechno si můžu naplánovat," namítne Layla a nabere si obrovské množství taveného sýra. "A ano, mám seznam. Je to plán na deset let. Udělala jsem si ho, když jsem končila střední školu, abych si zmapovala dvacet let. A už jsem na prodlouženém časovém plánu. Původně jsem si kladla za cíl najít si manžela v pětadvaceti letech." Zamračí se a strčí si jídlo do pusy. Josh vydá za rukou dusivý zvuk. Layla se na něj zadívá. "Cože?" "Nic. Nic." Ztěžka polkne. "Hm, proč pětadvacet?" Pokrčí rameny. "Zdálo se mi to jako dobrý věk. Dávalo mi to dost času na to, abych si vyřešila kariéru, ale zároveň to nebylo tak pozdě, aby mi začala klesat plodnost nebo aby byli všichni dobří muži zadaní." Josh začne znovu kašlat, ještě silněji. Layla zašátrá v tašce. "Počkej, já ti to jen ukážu." Lukovo obočí vystřelí vzhůru, když mu podává zmačkaný kousek papíru. "Tenhle plán je skutečný seznam? Který sis napsala?" Upřeně se na něj zadívá. "Samozřejmě. Jak jinak bych si pamatoval, že mám udělat všechno, co je na něm napsáno?" "Samozřejmě." Odkašle si a studuje seznam. Nahlédnu mu přes rameno, abych si ho lépe prohlédla. Papír je opotřebovaný a potřísněný vodou, jako by ho už nějakou dobu nosila v tašce. Nahoře má naškrábaný nápis Desetiletý plán, napsaný kličkujícím písmem puberťačky. Pod ním je dlouhý, úhledný seznam s odrážkami, na kterém jsou položky jako "dokončit studium obchodu (21 let)", "založit módní internetový butik (23 let)" a "uskutečnit první mezinárodní prodej (24 let)". Pouze jedno políčko zůstalo nezaškrtnuté. "Oženit se (30 let). "Tak co?" Luke se zeptá. "Chtěla ses vdát do třiceti? To máš ještě pár let čas, ne? Nejsi pozadu." Layla se zamračí na makaróny. "Ano, ale já jsem měla začít chodit v pětadvaceti. Nikdo nikdy nenajde toho pravého hned napoprvé. No, někteří ano, ale statisticky je to velmi nepravděpodobné. Takže jsem si spočítala, že budu muset počítat s několika lety randění, než najdu toho pravého." Šťouchne do těstovin. "Ale pořád jsem to odsouvala. Pořád jsem si říkala, že je důležitější, abych pracovala na obchodě. A teď mi bude za pár měsíců devětadvacet a nikdy jsem neměla pořádného kluka. A tímhle tempem ani nikdy mít nebudu, protože to ani neumím!" Plácne sebou na pohovku a mohutně si povzdechne. Ušklíbnu se. Takhle opilou jsem ji ještě nikdy neviděla. Obvykle je tak upjatá. "Miluju ji," řeknu. "Je tak roztomilá. Bože můj." Zamračí se. "To není vtipné. Lidi očekávají, že do třiceti budeš mít zkušenosti. Nebudou mě chtít učit." Nabere do sebe další sousto těstovin. "Nevím, co to se mnou je," zamumlá. "Tolik jsem se snažila někoho si najít, ale nic nefunguje."
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Cvičení přítelkyň"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️