Kapitola 1 (1)
========== Jeden ========== Ryan O'Dell (alias hasič z malého města, který netuší, že mu vibrátor změní život) Není nad to, když se první ráno po návratu z dovolené pořádně namažete. Nebo to alespoň předpokládám. Tohle je pro naši stanici vlastně poprvé. Nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě, jestli je to naposledy. Hank nasadí klakson a zpomalí motor na hlavní křižovatce ve městě Happy Cat v Georgii. Tři bloky a jeden doleva před námi vidíme továrnu Sunshine Sex Toys. Ale s Maud a Geraldem Hutchinsovými stojícími uprostřed silnice - on dvaašedesát, dvaapadesát, s šedivým hřebenem vlajícím nad narychlo napsanou cedulí Let It Burn, ona pětadvacet, s vlasy obarvenými na modro, které jí vylézají z culíku, zatímco se ho snaží odstrčit z cesty - netvoříme žádné rekordy v rychlosti. Ale v továrně není vidět žádný kouř. Dobré znamení. Hank Hutchinsovy obejde, pomáhá mu Maud, která se drápe na Geraldovo lechtivé místo, aby mu zabránila vrhnout se před náklaďák. O třicet vteřin později vjíždíme na parkoviště přestavěného skladu tabáku za poštou/taxikářstvím. Několik desítek zaměstnanců se shlukuje u azalek na vzdáleném konci parkoviště, zatímco z budovy houká alarm. Vystoupíme z motoru a jsme na půli cesty ke vchodovým dveřím, už v převlečení, když do naší skupiny vrazí žena na kole. Hank se vrhá do vody, Jojo ječí a já se chytám řídítek, než si uvědomím, čeho se chytám. Vibrátor. Ta motorka má řídítka s dildem. Žena seskočí. Sotva mi dosáhne na hrudní kost, i když rozcuchaný kaštanový drdol, který má naskládaný na hlavě, jí přidává další dva centimetry. "Díky," zavolá, když se vrhá ke dveřím. Spěchám za ní. "Madam, musíte zůstat mimo budovu." "Děláte si legraci?" vystřelí přes rameno, aniž by se na mě jen podívala. "Jestli továrna vyhoří, když budu hlídat, tak jsem stejně mrtvá." "Madam..." "To je v pořádku! Je to venku!" Dveřmi vběhne vytáhlý chlapík v popelem nasáklém laboratorním plášti a ochranných brýlích. "Dokázal jsem to! Požár maziva je pod kontrolou!" "Držte je venku," zamumlá na mě Jessie, naše šéfka, zatímco se ona a zbytek posádky tlačí kolem nás a dupou do budovy. Posunu se doleva a roztáhnu ruce, čímž zablokuji ženu a laboratorní krysu, které se vydávají za týmem. "Ustupte, prosím." "Ale oheň je uhašen. Musím se podívat, jaké škody..." "Zpátky. Nahoru. Prosím." Hlas "Nezahrávej si s velkým vážným hasičem" obvykle funguje jako kouzlo, ale ne u tohoto. Skáče jako pták a snaží se mě obejít. Nejspíš by mi skočila mezi nohy, kdybych jí dal aspoň půlku příležitosti. A ne v dobrém slova smyslu. "To bylo tím lubrikantem," říká ta laboratorní krysa Ptačí dívce. "Příchuť mango-lime-liberation, kterou nám Savannah chtěla trochu osladit. V jednu chvíli všechno v pohodě míchám a v další, puf! Lube fire." "Už se to někdy stalo?" zeptá se. "Ne, nikdy. Měli bychom zavolat..." "Nebudeme volat Savannah." Ptačí dívka zvedne ruku. "Půjdeme dovnitř, zhodnotíme škody a..." "Ne, ustoupíme od budovy," skočím jí do řeči. "Hned." Obě se na mě podívají a ouha. Oči Ptačí dívky. Jsou něco mezi mokka cappuccinem a mléčnou čokoládou, velké a kulaté za jejími brýlemi. Nemá na sobě make-up, ale žádný nepotřebuje. Zasáhne mě záblesk déjà vu spolu s náhlým uvědoměním, že vůbec netuším, kdo ta žena je, což je ve Šťastné kočce prakticky nemožné. Tajemství a cizí lidé jsou v tak malém městečku, jako je to naše, vzácnou záležitostí. Její rty s amorovým obloukem se roztáhnou, tmavé řasy se zvednou, jak se jí rozzáří oči, a v očích se jí zableskne kousek dolíčku, když vykoktá: "To si ze mě děláte legraci." Zamračím se a vrátím se do reality. "Nedělám. Dokud se budova nevyklidí..." "Je čistá, je čistá," řekne laboratorní krysa a rukou zatřepetá. "Říkal jsem ti to. Já to uhasil." Výbuch uvnitř budovy zadrnčí okny. Ne dost na to, aby rozbil sklo, ale dost na to, aby se mi zrychlil tep. Laboratorní krysa vykřikne, zakryje si hlavu a rozběhne se přes parkoviště. Popadnu Hnědoočku za paži a táhnu ji po asfaltu, zatímco z vysílačky se ozývají zprávy o posádce uvnitř. Všichni se hlásí. Žádná zranění, ale musíme vyklidit budovu. Před pěti minutami. "Kdo se pohřešuje? Kdo je ještě uvnitř?" Ptám se ženy. "Jsou všichni zaměstnanci v pořádku?" "Nevím." Střelí duchapřítomným pohledem zpět na továrnu. "Kde je Savannah?" "Na dovolené." Dovolená. Nepravděpodobné - čtu si městskou stránku InstaChatu plnou drbů a vím stejně dobře jako všichni ostatní, co se stalo se Savannah - ale taky to není nejnaléhavější záležitost. "Tak kdo tady velí?" "Hm... já?" Ztuhnu. "Ty tomu velíš?" Její kulaté tváře zrůžoví. "Je to složité." "Kdo mi může říct, jestli je budova prázdná?" Ptám se a spěchám přes poslední úsek asfaltu. "Někdo z nich?" Pokyne směrem k ostatním zaměstnancům Sunshine Sex Toys, kteří se choulí v trávě na okraji parkoviště. "Možná Olivia?" "No jo, já! Já můžu pomoct! Ráda pomůžu!" Známá blondýnka mávne rukou, až jí stříbrné náramky obepínající paže zacinknou. Za normálních okolností bych nad horlivým nadšením Olivie Moonbeamové zavrávorala. Právě teď ale mrčení není dost silné. "Víš, kdo by mohl být ještě v budově?" Zeptám se jí. Její rty se sevřou. Jsou nalakované na růžovo, což vím, protože před dvěma týdny na rybí párty prohlásila, že je to její typická barva ženské síly. Moji bratři od té doby vtipkují o svých "jádrech bohyň" ve skupinové esemesce. "No, ne, my si nevoláme," řekne Olivia. "Jsme o tom, že pracujeme, když je ta správná energie. Nechat vitalitu organicky procházet čakrami do srdečního centra a pak do rukou, víš?"
Kapitola 1 (2)
Bohužel ano. Od té doby, co se Olivia přestěhovala do Happy Cat, jsem se o svých čakrách a "energetickém těle duše" dozvěděla víc, než jsem kdy chtěla vědět. "Ruthie May?" Zavolám. Vím, že tady funguje městská drbna. Netuším, co je její práce, ale na tom nezáleží. Bude vědět, kdo dnes přišel do práce, co měl na sobě a jestli se cítí normálně, nebo je ještě svázaný ze včerejšího nachového dipu. Ze středu davu se vyhrne známá babičkovská podnikavost, pod obarvenými hnědými vlasy má obvykle veselou tvář staženou a vážnou. "Všichni jsou venku, drahoušku. Tedy kromě Franka, ale ten včera večer testoval nějaký výrobek u vdovy MacIntoshové a přišel pozdě. A samozřejmě Savannah, která utekla kvůli svému psychickému zhroucení. Ale to jsi určitě viděla na InstaChatu." "Ona se psychicky nezhroutila," zasyčí Hnědoočka. Zvětralé čelo Ruthie Mayové se soucitně svraští. "Zlato, nechala si do domu Stevových rodičů dovézt celý náklaďák ptáků v krabici a pak na InstaChatu zveřejnila video, jak si hraje s dildem na "Whack-a-Husband". Jestli tohle není psychické zhroucení..." "Podváděl ji s ovcí," navrhne někdo další z davu. "Zasloužil si ten výprask robertkem." "Měla na to právo!" ozve se další. "Obzvlášť s tím zármutkem, co dostala jen za to, že řekla pravdu!" "Zpátky k věci, prosím," pípne Ptačí dívka ve snaze změnit pozornost. Ale hodně štěstí s tím. O zhroucení Savannah Sunderwellové se bude mluvit, až budou děti našich dětí jezdit do školy v autech s vlastním pohonem. Kromě toho, že se Savannah vůbec vrátila domů, aby si otevřela továrnu na sexuální hračky, je situace kolem jejího rozvodu největším skandálem, jaký Šťastná kočka za poslední roky zažila. "Jak ten požár vznikl?" pokračuje, "a jak zabránit tomu, aby se něco podobného opakovalo?" "To je přece jasné. "Lubrikant neměl být hořlavý," řekne laboratorní krysa. "Všechny výpočty jsem provedl sám. Roztok by měl začít kouřit až při teplotě nejméně tři sta padesát stupňů. Byli jsme ještě při pokojové teplotě a žádná ze složek není zvlášť těkavá. Ledaže bych vzal špatnou láhev..." "Takže v budově nikdo jiný není?" Ujasňuji si to s Ruthie May. "Pokud vím, tak ano." Kousne se do spodního rtu a její pohled se přesune na hnědookou ženu. "Savannah není zpátky ve městě, že ne, Cassie? Mluvila jsi s ní dneska?" Cassie... Cassie Sunderwellová? Savannina sestra? To mě poser. Měla jsem si všimnout té podoby. Ale ona je tak... dospělá. A má na sobě přiléhavé bílé tričko s kresleným Vikingem, jehož rohy jí narážejí přímo na bradavky. Sakra. Je zatraceně dobře, že jsem tady kvůli ohni, jinak bych asi zíral. "Savannah je na dovolené," opakuje Cassie. "Není v budově. Dokonce není ani v zemi." "Je úplně pryč," souhlasí Olivia a pohodí dlouhými blond vlasy. "Vyklidila půlku ložnice a nechala mě vzít jí nejrůznější vibrátory, aby se mohla vydat na cestu za duší. Rozmanitost je důležitá, když si léčíš zranění srdeční čakry." Cassie otevřela ústa a pak je zavřela. Tváře se jí zbarví do správného odstínu růžové, který zvýrazňuje pihy na nose, a já na zlomek vteřiny přemýšlím, kolik Savanniných výrobků už vyzkoušela. V tu chvíli se šerif konečně rozhodne vjet na parkoviště. Už bylo sakra na čase. "Zůstaňte tady," řeknu skupině zaměstnanců. Cassie, Olivia a Ruthie Mayová ten příkaz ignorují a skotačí za mnou, zatímco já kráčím vstříc šerifovi, který si dává na čas s vystupováním z auta. Jen požár maziva a pár výbuchů. O nic nejde. Nestojí za to spěchat. Podrbe se na břiše a rozhlédne se. "Co se tu děje, Ry?" "Vybuchlo mazivo," řekne Olivia. "Nebyla jsem v laboratoři, když se to stalo," dodá Ruthie May. "Ale podle mě to byla nejspíš špatná reakce mezi ekokaučukovou pryží v samomazném kolíku a limetkou v mangovo-limetkovém lubrikantu." Šerif si žvýká konečky kníru a upřeně se na ni dívá, pak se otočí ke Cassie. "Kde je Savannah?" "Tuhle mám já!" Olivia šťastně zacvrliká. "Ona..." "Nechala mě, abych jí velela, když je na dovolené," přeruší ji Cassie. "A právě teď není mojí prioritou šokovat šerifa, dámy. Je to zajistit, aby továrna neshořela. Takže se stáhni, Ruthie Mayová. Uklidni se, Olivie. A ty..." Ukáže na mě zářivým pohledem, který nenechává žádný prostor pro interpretaci. Pro Cassie Sunderwellovou jsem očividně persona non grata. "Sundej si ten svůj hezký obličej, abys pomohla udržet budovu v jednom kuse a zajistila, že moje sestra nebude mít důvod mě zabít, ano?" To je pravděpodobně dobrý plán. Jestli se výbuch v laboratoři vymkne kontrole, budeme potřebovat všechny hasiče v okruhu třiceti kilometrů jako posily. Jestli je v té budově tolik maziva, jak předpokládám, může být v ohrožení celé město. S posledním pohledem na dospělou Cassie v přiléhavém tričku a nečekaně sexy brýlích zamířím do budovy. Neohlížím se, nepřemýšlím o tom, jaká je škoda, že mě Cassie zřejmě nenávidí jako vředy na zadku, a příliš dlouho se nezabývám tím, že mě nazvala hezkou. Nebo jak moc se mi to líbilo...
Kapitola 2 (1)
========== Dva ========== Z textů Cassie Sunderwellové a Savannah Sunderwellové Cassie: Ahoj, Savannah. Jak se máš? Doufám, že odpočíváš, relaxuješ a dopřáváš si péči o sebe, kterou potřebuješ k uzdravení. Mám tě moc ráda. Savannah: Já tebe taky, sestřičko. A jsem v pořádku. Pořád mám na místě, kde jsem mívala srdce, kráter, ale jestli se budu dál cpát buchtičkami a sraženým krémem, nakonec se zaplní mléčnými výrobky a sacharidy. Možná. Pokud ne, přejdu na haggis, až se příští týden dostanu do Skotska. Cassie: Víš, že haggis jsou v podstatě vnitřnosti nacpané do kravského žaludku, ne? Savannah: Fuj! Ne. To je nechutné. Ale taky to zní sytě. Pak by můj srdeční kráter mohl být plný vnitřností a hnusu. Cassie: Oh, dýně. Vím, že to bolí, ale jednou se za tím vším ohlédneš a budeš ráda, že jsi měla úžasnou příležitost poznat svět a udělat něco jen pro sebe, slibuju. Nejspíš už brzy! Savannah: *zombie emoji* *srdce emoji* *lebka a zkřížené kosti emoji* Cassie: Dobře, nechám si své fráze pro sebe, zatímco si budeš ošetřovat své zraněné zombie srdce, ale je tu jedna věc, kterou musíme probrat. Dnes se něco stalo. Ale než ti o tom povím, chci tě ujistit, že je všechno v pořádku, nikomu se nic nestalo a továrna NEvyhořela. Takže je to opravdu šťastný příběh! Skvělý příběh! Vůbec nic, kvůli čemu byste se měli zlobit. Savannah: Můj Bože! To si Gordon zase hrál s ohněm? Byla jsem tak nervózní, když jsme se nastěhovali vedle obchodu s taxidermiemi, ale všichni ve městě slibovali, že už léta nic nezapálil! Cassie: Ne, to nebyl Gordon. Ještě se mu nechtělo do práce a zdá se, že se napravil, pokud vím. I když se musím přiznat, že mě děsí jeho výloha. Kdy začal s těmi vycpanými veverkami v bojové výstroji? Savannah: Před několika lety. Vydělává na Etsy. Nemůže mít na skladě dost mocných veverek, aby uspokojil poptávku. Lidé jsou zřejmě do taxidermovaných hlodavců oblečených jako vojáci. Cassie: Lidé jsou znepokojující. Savannah: Souhlasím, ale mě teď víc zneklidňuje oheň. Olivia mě nebrala vážně, když jsem řekla, že lidem zapálíme prostěradla, že ne? Byla jsem si jistá, že pochopila, že to byla metafora. Cassie: Ne. Žádná prostěradla. Vyšetřování stále probíhá, ale víme, že to začalo nějakým lubrikantem v laboratoři. Neil si myslel, že to uhasil, ale po jeho odchodu z budovy se to znovu vznítilo, rozšířilo se to na zásobník samomazných análních kolíků, které chtěl použít při jiném experimentu, a pak došlo k hlasitému, ale většinou neškodnému výbuchu. Savannah: COŽE?! Cassie: Ukázalo se, že kokosový olej je hořlavější, než by se dalo předpokládat. Savannah: MŮJ BOŽE. To je ono. Zavírám továrnu. Je to znamení z vesmíru. Všechno, čeho se dotknu, se změní v hovínko. Moje manželství, moje podnikání, můj život, moje srdce. Cassie: Tvé srdce není hovínko. Tvůj život není hovínko! Steve je hovínko. Ty jsi vlasy jednorožce spletené do krásného copu, posypané cukrem a sluníčkem. Savannah: Děkuju, ale už si ze sebe nedělám legraci, Cass. Měla jsem všechno uzavřít, než jsem odjela z města. Cassie: Ne! Máš tu skvělý tým. Všechno je v pořádku, všechno poběží jako dobře promazaný stroj a bude na tebe čekat, až se budeš chtít vrátit. Savannah: Já se nevrátím. Chystám se projíst si cestu Spojeným královstvím. Pak odpluju do Nizozemska a prokouřím všechny obchody s trávou v Amsterdamu. Potom se prochlastám Francií, dokud mi nedojdou peníze a neskončím jako bezdomovec na pláži v Itálii, kde budu prodávat náhrdelníky z mušlí, abych přežila, a budu si povídat sama se sebou, protože nikomu jinému nebudu rozumět. Ale protože neumím italsky, nebudu schopná komunikovat, navazovat přátelství ani se zamilovat a moje srdce už nikdy nebude zlomené. Takže šílenství bezdomovců bude nakonec spravedlivý obchod. Cassie: Přestaň. Neskončíš jako bezdomovec. Budeš truchlit, postavíš se zpátky na nohy a znovu se chopíš kormidla téhle úžasné společnosti, kterou jsi vybudovala. Savannah: Nenávidíš společnost. Cassie: To ne, jen se stydím za vibrátory. Savannah: To bys neměla. Dilda ti chtějí jen udělat dobře, Cass. Dilda jsou naši kamarádi, na rozdíl od ptáků připojených ke skutečným mužům. Cassie: Nemyslím si, že dilda mají životní cíle, ale chápu, kam míříš. Savannah: Dobře. Měla by sis jich pár vzít domů a zjistit, které se ti líbí nejvíc. Vezmi si je všechny. Zavírám. Cassie: Řekni, že si vezmu všechny tvoje vibrátory. Kvůli argumentům, ne proto, že bych jedno chtěla, natož všechna. Kde by pak zbytek světa našel bezpečné, ekologické sexuální produkty, u kterých je potěšení ženy na prvním místě? Jsi revolucionářka, Savannah. Nemůžeš lidstvo zklamat. Savannah: Ani já nemůžu lidstvu způsobit popáleniny třetího stupně. Nebo je nedej bože úplně odstřelit! Výrobky nejsou bezpečné, když vybuchují. Někdo mohl být zraněn, a kdyby se tak stalo, nikdy bych si to neodpustila. Musím zavřít. To je jediné řešení. Cassie: Udělej to a připravíš spoustu lidí o práci, Vane. S takovým rozhodnutím se nechceš unáhlit, zvlášť když existuje možnost, že za to ty výrobky nemohly. Savannah: Co tím myslíš? Cassie: Jak jsem řekla, vyšetřování stále probíhá, ale... Přivolaný specialista říkal, že by to mohlo být žhářství. Savannah: Cože?! Cassie: Není to jisté, ale vypadá to, že s těmi chemikáliemi někdo manipuloval. Víc bychom měli vědět, až za pár dní dostanou výsledky z laboratoře. Savannah: Kdo by proboha něco takového udělal? Vystavit lidi takovému nebezpečí? Vím, že někteří lidé si myslí, že je skandální mít na kraji města firmu na výrobu erotických hraček, ale... Cassie: Je to uprostřed města. Hned vedle pošty.
Kapitola 2 (2)
Savannah: Ano, ale ten nápis je velmi vkusný. Cassie: Ten nápis je slunce, které má orgasmus. Savannah: Není. Je prostě šťastná! Cassie: Příliš šťastná. Savannah: To je jako říkat, že děti jsou příliš roztomilé nebo že zmrzlina je příliš chutná nebo že tobogány jsou příliš zábavné. Cassie: Jen si tu hraju na ďáblova advokáta. A když se na to podívám z pohledu staršího člověka, který vyrůstal v méně svobodné a jednoduché době... Chápu, proč jsou vyděšení. Ale to není omluva pro ohrožení života. Takže jestli jde o sabotáž, najmu si ochranku a zajistím, aby byla továrna tak přísně střežená, že se nic podobného už nebude opakovat. Mezitím se zítra vrátíme k obvyklému provozu. Přesunuli jsme vývoj produktů do jiných prostor, zatímco budeme uklízet starou laboratoř, a Ruthie Mayová přinese krabici Maudiných slavných sušenek inspirovaných sluníčkem z Dough on the Square, aby se všichni těšili na nový začátek v úterý ráno. Savannah: Sušenky s vagínou, nebo s penisem? Cassie: Já... nevím. Neuvědomila jsem si, že jsou to takové sušenky. Savannah: Jo, Maud je velká fanynka Sunshine, i když její manžel je klacek v bahně, který nesnáší zábavu. Dělá ty nejrozkošnější sexy cukroví. Ty vagínové mají na sobě malé cukrové perličky, klitoris a tak! Cassie: Bože. Savannah: Cože? Cassie: Nic. To je prostě trochu nechutné, ne? Savannah: Na mé rozlučce se svobodou jsi bez problémů jedla lízátka s penisem. Copak nevěříš na rovnoměrné zastoupení pohlavních orgánů při pečení a výrobě cukroví? Cassie: Já věřím v to, že jsi byla předurčena k tomu, abys vedla tuhle společnost, a nemůžu se dočkat, až se vrátíš domů odpočatá a omlazená a připravená vést Sunshine Toys do nové zářivé budoucnosti. Savannah: Sladká Cass. Mám tě ráda, ale tohle není jako všechny ostatní případy, kdy jsem říkala, že utíkám z domova. Skutečně jsem utekla - jsem mimo zemi a volně v cizí zemi - a nemyslím si, že se v dohledné době vrátím. Je mi líto, že jsem vás zklamal. A mé krásné zaměstnance. Možná bych měl firmu předat Ruthie May a ukončit to? Cassie: Ne! Ne Ruthie May. Ta by se zbláznila, kdyby měla takovou moc. A zbytek Happy Cat by se zbláznil s ní. Navíc pořád mluví o odchodu do důchodu. Savannah: Olivia? Cassie: Eh... Já vím. Je to katastrofa, ale mám ji ráda. Je to moje nejlepší kamarádka od našich osmi let. Nemohla jsem jí nedat práci, když jí umřela máma. Cassie: Máš velké srdce. A právě proto tě teď Steveova zrada trhá na kusy. Ale velké srdce jenom velké nebolí. Taky hodně hojí. Dokonce větší a lepší, než byla předtím. Savannah: Jak to, že jsi tak moudrá? Cassie: Četla jsem hodně knih. A hodně jsem se naučila, když jsem sledovala svou nakopnutou mladší sestru. Rozchody a zlomená srdce už jsi přečkala. Tohle zvládneš. O tom nepochybuju. Brzy se ti ozvu, ano? Mezitím se zkus pobavit a kromě interiéru všech londýnských pekáren si prohlédnout pár památek. Savannah: Pokusím se. Děkuju ti za hlídání mého života. Aspoň u vás doma je všechno v pořádku? Máš pohodlí a všechno, co potřebuješ? Cassie: Dům je skvělý. Líbí se mi, že jsem tak blízko jezera a lesa. Každé ráno chodím na túry, než se projedu do práce na sestřině protivném kole s robertkem. Savannah: Lol. Zaplatila bych peníze, abych tě viděla na kole, moje malá plachá veverko. Cassie: Až se vrátíš domů, objedu ti na něm celý blok. Můžeš si to natočit pro pamětníky. Savannah: Když přijdu domů. Cassie: Kdy. Savannah: Uvidíme. Jo, a nezapomeň, že v úterý je den odpadků, takže nezapomeň na konci cesty vynést popelnice a recyklovat. S pevně nasazenými víky a kameny vedle poštovní schránky nahoře. Cassie: Už je to hotové. Říkala jsem ti, že to zvládnu, dámo. O mě se neboj. Všechno je pod kontrolou.
Kapitola 3 (1)
========== Tři ========== Cassie Sunderwell (alias přepracovaná počítačová hráčka - geek, která potřebuje dovolenou z dovolené) Všechno není pod kontrolou. Všechno je chaos a šílenství a výbuchy a požáry a zastrašující sexuální hračky - z nichž polovinu bych vůbec neuměla používat, i kdybych měla chuť dělat ten "výzkum produktů", ke kterému Savannah vybízí od chvíle, kdy se začala živit výrobou umělých penisů - a teď... on. On. Ryan O'Dell, pan oblíbený, hvězda wrestlingového týmu a každý rok na střední škole zvolený za toho, kdo bude nejspíš sexy až na věky. Pan, který mě pronásleduje, o kterém se mi zdá. Pan A-já-já-já-já-já-já-já-já-já-já-já-já-já. Nejenže se neodstěhoval z města, jak jsem se naivně domnívala poté, co jsem ho první týden v práci jako Savannahina dočasná náhrada neviděla v okolí Happy Cat, ale stal se z něj velký, panovačný hasič se širokými rameny, vyrýsovanou čelistí a pronikavýma modrýma očima, které se za těch devět let, co mi zlomil mé hloupé pubertální srdce, nějak ještě víc namodraly a podlomily kolena. A nejubožejší na tom je, že očividně neměl ani tušení, kdo jsem... alespoň zpočátku. Jsem pro něj stejně neviditelná jako na střední škole. Ale teď už aspoň vím, že když se na mě takhle dívá, že by mi rád roztrhal tričko svými protivně lesklými a dokonale tvarovanými bílými zuby, tak to pro mě nic neznamená. I když na něj náhodou myslím každou minutu od chvíle, kdy se včera objevil v Sunshine Toys... Ryanovy sexy oči a zasněný způsob, jakým vyslovoval moje jméno, jako by byl Mozart a moje jméno bylo jeho nejtriumfálnějším výtvorem, nejsou nic jiného než jeho výchozí mód přitažlivosti. Jako spořič obrazovky videohry nastavený na přehrávání lákavé části hry, který má lidi nalákat, aby utratili své těžce vydělané peníze, je Ryan neustále zapnutý. Je to nádherný muž, který si užívá pozornost a přizpůsobil svůj kód tak, aby jí přitahoval co nejvíce. Kéž bych si to uvědomil dřív. Ale v šestnácti jsem byla tak směšně nevinná. V porovnání s tím, jak jsi teď kultivovaná, zkušená, sexuální kočka," nabídne mi vnitřní hlas, zatímco sbírám prázdnou krabici od dnešních cornflakes a tubu od toaletního papíru, abych ji odnesla ven do kontejneru na tříděný odpad. "Sklapni, vnitřní hlase," zamumlám. Nebyla bys tak mrzutá, kdyby sis vrzla, odpoví mi. Třeba... někdy. V odpověď se ušklíbnu. Možná bych konečně přišla o tu otravnou kartu V - vážně, je to postih za charisma minus pět -, kdybych šla na SuperHero*Con, jak jsem měla minulý týden. Měl jsem připravený kostým Kapitánky Ameriky a v online hráčské skupině jsem si povídal s Flashem185, kolegou kodérem z Detroitu se svérázným smyslem pro humor a slušně roztomilou profilovou fotkou, o tom, že si jednou večer v hotelovém baru dáme máslové pivo. Vím, že to mohlo jít někam mezi prostěradla. Možná by to bylo trapné a umrtvující a nejspíš bych se smál v nevhodnou dobu, ale aspoň bych konečně vstoupil do dospělácké roviny života. A pak by se mi možná nezdály divoké sny s Ryanem O'Dellem, dildy a hořícími prostěradly. Vyjdu předními dveřmi Savannina domku a přikrčím se pod masivním transparentem Steve Podvodník už tu nebydlí, který pověsila na okraj střechy verandy. Po týdnu už začal splývat se starými živými duby a magnóliemi nahoře i dole v ulici, v počátečním červnovém horku opadává a uvolňuje se. Asi bych ji měla sundat. Čerstvé začátky jsou důležité a návrat domů k ceduli hanobící jejího bývalého Savannah nepomůže udržet zen, který nachází v Evropě. Boty mi dřou o vlhký kamenný chodník vedoucí k popelnicím u obrubníku. Je to poprvé po dvou letech, co jsem se vrátila do Happy Cat, a nemůžu říct, že by mi vlhké léto chybělo. Sanfranciské počasí beru kdykoli. Ale San Francisco nemá sexy hasiče, pípne ten vnitřní hlas. "Tím jsem si docela jistá," zamumlám zpátky. Žádný, ke kterému by ses přiblížil natolik, abys k němu přičichl. A teď myslím na Ryana, který voní po mýdle, citronu a hasičské hadici - ano, hasičská hadice voní a je to zvláštně sexy - a tiše se přesvědčuji, že už nebude mít důvod chodit do Sunshine Toys. Půjdu do práce a vrátím se rovnou domů a naše cesty se už nikdy nemusí zkřížit. Nebudu si tedy muset dělat starosti s tím, jak krásně voní, jak dobře vypadá nebo jak se mi srdce rozbuší jako mdloby pokaždé, když mým směrem střelí jeden ze svých charakteristických pohledu plných sexu. Dojdu k odpadkovému koši a vedle něj na mě cvrliká popelnice. Mrknu na hnědou nádobu na kolečkách. Víko bouchne a já vyjeknu a uskočím dozadu. Víko znovu bouchne a tentokrát z něj vykouknou dvě lesklé černé oči. "Aaaagh!" Klopýtnu dozadu, zakopnu o obrubník a dopadnu na zadek, když se objeví dvě chlupaté tlapy. Vydám se krabí chůzí zpátky k domu, jenže - díky své práci, která zahrnuje sezení na zadku dvanáct hodin denně - si nedokážu zavázat boty, aniž bych se nezavinula. Takže mě v podstatě bije šnek a karpální tunel v pravém zápěstí protestuje proti tomu, že se po něm chce, aby nesl váhu mého trupu. Když se pomalým krokem šourám pryč, vytáhne se z odpadkového koše mýval, který má na sobě Savanninu přetrženou šňůru vánočních světýlek a táhne za sebou sáček se zbytky lízátek s penisem z její rozlučky se svobodou, kterých jsem se snažila ochotně zbavit. "Pusť to," zasyčím a uklouznu v kluzké trávě, když se snažím postavit na nohy. Mohou mít mývalové vzteklinu? A pokud ano, vypadá tenhle jako vztekloun? Nebo je ten záblesk v jeho očích normální pro maskovaného banditu? Prohlíží si moje boty. Podívám se dolů a třpytivé Thorovo kladivo, které jsem si pro inspiraci přivázal ke tkaničkám, se na mě zatřpytí. "Zpátky," řeknu co nejpřísněji, protože v žádném případě neporazím mývala v pěším závodě, pokud nezakopne o ten řetěz vánočních světýlek.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Muž, který se cítí jako doma"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️