2147288665

Carly (1)

========================

1

========================

========================

CARLY

========================

Vystoupím z taxíku a jsem vděčná, že konečně můžu dýchat něco jiného než potpourri tělesného pachu, česneku a cibule. Nadechnu se vzduchu ze San Diega a podívám se na architektonicky působivou budovu přede mnou. Můj nový domov; alespoň na příští tři měsíce.

Šmátrám po obálce v příručním zavazadle a vytahuju klíč, když taxikář obchází auto, aby otevřel kufr.

Klíč mi před dvěma dny poslal administrativní pracovník generálního ředitele vnitropodnikovou poštou. Je to klíč od mého firemního bytu. Budu se o něj dělit s další novou zaměstnankyní jménem Ally a bylo mi řečeno, že přijede zítra.

Budu tu minimálně tři měsíce. Pokud bude po mém, budu v tomto městě bydlet v dohledné době. Jsem tu necelou hodinu a už se mi tu líbí.

Připadám si trochu jako točící se Mary Tyler Mooreová v úvodních titulcích svého seriálu, ve velkoměstě, rozhlížím se kolem sebe a mám chuť vyhodit klobouk do vzduchu.

Klobouk nemám, a tak volím široký úsměv namířený k nebi. Celý život jsem žila ve velkoměstě, ale tohle? Tohle mi připadá jako nový začátek, který potřebuju.

Jsem nadšená, že v pondělí nastoupím do nové práce. Budu dělat online marketingového stratéga pro jednu poradenskou firmu. Mám pocit, že konečně dostanu zaplaceno, jak se patří.

Od ukončení vysoké školy jsem se pořádně nadřela; téměř tři roky jsem byla na stáži a pracovala jako pomocná síla v marketingové agentuře (nyní dceřiné společnosti této firmy). A teď jsem tady, ve slunném San Diegu, pracuji v nové centrále mateřské společnosti, tři měsíce vydělávám a doufám, že se to změní v trvalý pracovní poměr.

Pokud se tak nestane a já se budu muset vrátit do Buffala...

Takhle přemýšlet nemůžu a už teď můžu říct, že se budu snažit, aby se to nestalo.

Seznam výhod je dobrý. Taxi do práce a z práce zdarma. Po dobu trvání smlouvy budu bydlet bez nájemného. Pokud mi poté nabídnou práci na plný úvazek, určitě si budu muset najít vlastní bydlení.

Pravděpodobně budu pracovat méně hodin než doma, za téměř trojnásobný plat, s větší samostatností a úplně novým životem.

Chtěla jsem ten nový život. Po tom všem, čím jsem si v poslední době prošla? Sakra, potřebovala jsem ho a opatrně jsem si říkala, že si ho dokonce zasloužím.

Potřebovala jsem se dostat pryč od Jona (bývalého). Pryč od Caitlin (sestry). Pryč od Stephanie (bývalé kamarádky). Prostě pryč.

Než jsem přijela, rozhodla jsem se, že to bude skvělé. Že ze mě bude úplně nová Carly. Stará Carly nechala lidi, aby po ní chodili. Stará Carly se za sebe ani zdaleka nepostavila.

Teď, když jsem přijela, se tímto prohlašuji za Carly 2.0.

Nikdo kromě mě nemusí vědět, že tahle moje nová a vylepšená verze není tím, kým jsem vždycky byla.

***

Taxikář vyndá z kufru můj obří pojízdný kufr, a když mi ho podává, poděkuju mu a vůbec nejsem vděčná, že se zase dostanu do oblaku kolínské vody z popelnice. Nevím, jestli kvůli němu smrdí auto, nebo kvůli autu on, ale příjemné to není.

Během cesty z letiště nepromluvil; nemám tušení, jaké je národnosti, ale vysoký a hubený, téměř vyzáblý čtyřicátník s olivovou pletí a tmavýma očima byl stoický.

Usměju se na něj. "Přeji vám hezký den. Ještě jednou děkuji!" Podávám mu křupavou desetidolarovou bankovku na vršku podepsaného taxametru, který mi poslala firma, a on si prohlíží peníze v ruce a pak úsměv opětuje a jeho oči míří na má ústa, pak se přesunou dolů k prstům na nohou a pak zase nahoru k hlavě. Fuj. Doufám, že se mě nechystá pozvat na rande.

Zatím neřekl ani slovo, jen se vezl, ale teď tam stojí a usmívá se na mě. Děsivě.

Sáhnu po rukojeti kufru, vytáhnu ho nahoru a zamknu v této poloze, zvednu příruční zavazadlo a kabelku přes každé rameno a zamířím k otáčivým dveřím budovy s prosklenou fasádou.

Taxikář tam stále podivně stojí a usmívá se na mě. Zamávám mu a zamířím dovnitř, přičemž mě jeho přívětivost trochu znervózňuje.

To je o mně. Jsem příliš přátelský. Příliš důvěřivá. Příliš milá. Nebo jsem takový byl doposud. A to je důvod, proč jsem se nechal převálcovat, podrazit a choval se ke mně jako k rohožce. Opakovaně.

Přišel jsem sem s plánem, že obrátím list. Už žádné kecy a žraní rohožek Carly. Po bouři, kterou jsem právě prožila, jsem narazila na své limity. Skončila jsem. Proto jsem tady. Nová Carly. Nový život. Bez keců.

Doufejme.

Když na mě někdo zatlačí, najdu způsob, jak mu to vrátit. Když se mi někdo postaví do cesty, už žádné převalování a hraní si na mrtvého brouka. Odpuštění a zapomenutí jsou teď v mém slovníku slova na "F".

Měla jsem čerstvě bývalého přítele, který bral a málokdy dával. Dva roky jsem byla dárce, ohýbala jsem záda a dělala pro něj salta, zatímco on sotva hnul brvou.

Mám sestru, která mě neustále využívá. Ne. Bral. Minulý čas.

Protože teď už je po všem. Už si to nenechám líbit. Už si nebudu půjčovat peníze a nikdy je nevrátím. Už žádné půjčování mého oblečení a jeho ničení bez náhrady. Očekává, že pro ni všechno zahodím 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, kdykoli mě bude potřebovat, ale nikdy mi to nevrátí, ani když mi Jon zlomil srdce, když mě zaslepil a dal mi kopačky.

Cait místo toho šla na koncert. Na kapelu, která ji vůbec nezajímala. Jo. Nechala mě brečet do vaničky se zmrzlinou, protože už měla koupené lístky.

"Promiň, sestřičko. Za pár hodin se vrátím a spálíme všechny fotky, které s ním máš. Dobře?

Vrátila se ke mně ve čtyři ráno, jenom proto, že ji vystěhovali, takže jsem ji u sebe nechala bydlet. Vrátila se opilá, uložila jsem ji do postele a ona se tak roztahovala, že jsem musela spát na gauči.

S odpadem jsem se potýkala už jako stážistka, pak jako peon, kdy si lidi přivlastňovali zásluhy za mou práci a neustále na mě házeli grunt-práci. Přijď dřív. Zůstaň dlouho. Žádné zásluhy za mou tvrdou práci a neustále mi dávali špinavou práci.

Carly (2)

A měla jsem teď už bývalou nejlepší kamarádku, kterou jsem přistihla, jak o mně mluví hlouposti, když jsem si myslela, že je mým člověkem stejně jako Cristina Yangová člověkem Meredith Greyové.

Byla jsem vyřízená. Aspoň že být peonem pro firmu se konečně, konečně vyplatilo.

Na příležitost jsem narazil při improvizovaném rozhovoru s generálním ředitelem nové mateřské společnosti, která nás nedávno koupila.

Náhodou byl v naší kanceláři den poté, co můj měřič blbosti dosáhl svého limitu. Uvažoval jsem, že ten den zavolám, že jsem nemocný, ale naštěstí se mi to vyplatilo. Perfektní načasování tohohle přestupu. Jediným lidem, kterým jsem kromě spolupracovníků řekl, že odjíždím, byli rodiče a o tři dny později... jsem byl g-o-n-e pryč. Zbytek na to přijde sám.

Zašla jsem ke stylistovi a za své úspory si nechala udělat novou vizáž a nový šatník, abych mohla být v San Diegu Carly 2.0. Všichni jsme se na to těšili. Najala jsem si pomocníky a uložila své věci do skladu, aby nezůstaly v mém bytě, a těsně před odjezdem jsem Stephanii poslala e-mail, ve kterém jsem jí oznámila, že na konci měsíce musí být pryč, že jsem dala výpověď.

Stephanie dříve drahá,

Tímto dopisem ti oznamuji, že jsem se odstěhovala. Dal jsem výpověď a ty se musíš do konce měsíce vystěhovat. Jelikož mám do té doby zaplacený nájem, může moje sestra nadále spát v mém pokoji, pokud si to bude přát, ačkoli jsem odstranila veškerý nábytek. Pokud se ji tedy nechcete pokusit požádat, aby odešla. Jakkoli je to možná feťácká štětka, tak se na tebe taky zlobí kvůli mně, takže hodně štěstí.

Ne-už-nejdražší-rohožka-Carly.

Poznámky o "feťácké štětce" a rohožce by Steph upozornily na to, že jsem zaslechl její rozhovor, ve kterém mě pomlouvala.

Stalo se to ve stejný den, kdy mi Jon dal kopačky, ve stejný den, kdy Caitlin odletěla na svůj koncert. Ale byla pravda, že vyjádřila rozhořčení nad Steph a pravděpodobně by ji o tom informovala.

Celé roky jsme si říkali Nejdražší. Stephiedearest, Carlydearest. Teď už to bylo za námi, Steph měla noční směny, takže jsem se jí těch pár dní před odjezdem vyhýbala. Ani mě neviděla, i když jí možná bylo divné, že jsem jí neposlala ani esemesku o rozchodu s Jonem.

Naštěstí jsem se pronajímateli zalíbil a měl pro mě připraveného nájemníka, takže mě z nájmu propustil bez řádné výpovědi. Nájemní smlouva byla napsaná na mě a já jsem byla ta, kdo zaplatil všechny zálohy a napsal na mě všechny účty za služby, když jsme se nastěhovali.

Protože jsem taková hodná. Nebo jsem byla. Jsem až moc hodná. Podle Steph, zdravotní sestry, kterou jsem zaslechla, když byla v práci, když jsem se zastavila v nemocnici poté, co se to stalo. Bylo po půlnoci, já jsem dojedla zmrzlinu a věděla jsem, kdy má přestávku, tak jsem se rozhodla, že se u ní zastavím, abych se jí mohla vyplakat na rameni. Už jsem se chystala zaběhnout za roh, když jsem uslyšela její hlas. Klábosila se svou kolegyní na sesterně (Tammy, kterou jsem také považovala za kamarádku, kamarádku, kterou jsem vozila na letiště, které jsem zalévala kytky, když jela na dovolenou, a tak dále).

"Nikdo není 'tak milý', alespoň pokud má v hlavě půlku mozku. Není divu, že se s ní Jon nudil. Dneska jsem s ní ještě nemluvila, ale už se na ni vykašlal. Brzy mi zavolá, bude z toho úplně omráčená a bude se mi chtít vyplakat na rameni. Už se na to těším. Ne! Není divu, že její sestra feťačka ho dál využívá. Takový je život, když jsi rohožka. Jon mi řekl, že je čistá a hodná jako padlý sníh a nudí ho. Pro. Smrt. Zdá se mi to, nebo tě napadlo, jestli je Carly opravdu femme-bot?"

Jon se mi večer před mým odjezdem do slunného San Diega snažil dovolat, nechal mi hlasovou zprávu a zeptal se, jak se držím, a zopakoval, že prostě nevidí takovou budoucnost, jakou si představoval pro svůj život se mnou, a doufal, že můžeme být přátelé. Skutečnost byla taková, že už šel dál. Ten samý den ho viděla Sonia, moje spolupracovnice na zkurveném rande. Byl se svou kolegyní, osudovou ženou z kanceláře, a ta si na něj zřejmě zasedla, a tak mě seškrábl, jako bych nic neznamenala.

Ale po šoku, slzách a setkání s panem Carmichaelem den poté jsem se rozhodla, že věci se dějí z nějakého důvodu.

Dovedla mě sem moje schopnost se sebrat a jít druhý den do práce, moje schopnost fungovat navzdory zlomenému srdci.

A teď jsem tady. Připravená na nový začátek. Nový šatník, nový účes a svoboda. Svobodná od Jona, Steph a Caitlin.

Svobodná na nový začátek, aniž bych se musela bát, že za sebou nechám Jona.

Čas dokončit start nového já. Carly 2.0.

***

Vnitřek téhle budovy? To je skvělý první dojem. Ještě lepší než zvenčí.

Jsme jen pár bloků od čtvrti Gaslamp v San Diegu a vzhledem k tomu, jak je byt vysoko, si myslím, že budu mít výhled na oceán.

Vstupní hala je celá z lesklých černých a zlatě žilkovaných mramorových podlah a stěn se svěžími orientálními koberci a třpytivými křišťálovými lustry. Za vysokým kruhovým recepčním pultem, který stojí na plošině, jsou troje dveře do výtahu z broušeného chromu. Za pultem sedí třicetiletý plešatý a obtloustlý člen ochranky, který od znuděného výrazu přechází k mému dvojímu pohledu. Nebo přesněji řečeno, udělá dvojí záběr na můj hrudník.

Jsem ležérně oblečená do oblečení na jógu, drahého nového oblečení, nad kterým jsem původně váhala, ale stálo za tu cenu, protože se v něm cítím fantasticky. Vzala jsem si je na sebe, abych se cítila pohodlně při letu, a mikinu jsem měla zapnutou, ale odjela jsem z domova v chladném počasí a přijela sem na sluníčko, takže jsem ji v horkém a smradlavém taxíku napůl rozepnula. Tílko mi zakrývalo prsa, ale zřejmě ne dost dobře, soudě podle hladového výrazu ve tváři chlápka z ochranky.

Usměju se a zamávám mu, čímž přitáhnu jeho oči k těm svým.

"Ahoj, jsem z Carmichael Consulting International a právě jsem přijela. Mám firemní byt, číslo 1710. Carly Adlerová."

Ukážu mu svůj klíč na přívěsku s mosazným písmenem C a malou plastovou visačkou s nápisem 1710.

Carly (3)

"Vaše klíčenka, nebo firemní?" Zeptá se.

"Jejich," říkám.

"Carly. Carmichaelová. Znáš to?"

"Aha. Jo," řeknu.

"Nejsi odsud?" zeptá se.

Zavrtím hlavou. "Ne. Právě jsem přijel z letiště."

Jeho oči znovu klesnou k mým prsům, pak se zvednou a setkají se s mýma očima. Děsivé.

Už se mnou flirtovali (myslím) taxikář a ochranka, a to jsem teprve přijela do San Diega. Škoda, že ani jeden z nich není hezký nebo zajímavý, protože jsem poprvé po dvou letech nezadaná.

Chlap nemusí být kdovíjak krásný, aby si získal mou pozornost. Samozřejmě je to bonus, pokud je, ale musí být alespoň zajímavý. A ne se na mě strašidelně dívat.

A doufejme, že nebude smrdět, jako by se měsíc nesprchoval.

Kromě toho si po Jonovi potřebuju oddechnout. Nespěchám s tím, abych začala randit. Musím přijít na to, jak nebýt rohožka, než se otevřu nějakému vztahu.

Už teď můžu říct, že tenhle hlídač není ani hezký, ani zajímavý. Drží v ruce obálku.

"Tohle ti včera poslala firma. Jen potřebuju vidět váš průkaz."

"Díky moc." Začnu šmátrat v kabelce, abych našla řidičák.

"Vítej, Carly. Odkud jsi?" zeptá se, když mu ho podávám.

Než stihnu odpovědět, podívá se na můj řidičák. "Brrr." Posměšně se zachvěje. "Jeden víkend jsem strávila měsíc v Buffalu. Aha. Vidím, že jsi Ryby. Já jsem Střelec. Dvě kompatibilní znamení."

Vyhnu se nutkání ušklíbnout se nad tou urážkou a vyhnu se nadbíhání. A pak se rozhodnu, že na to kašlu, Carly 2.0 by se posmívala tomu, že je někdo blbec. Takže se zpožděním vypustím úšklebek. Jeho smích ustane a on se narovná.

"Jen tak škádlím. Jestli něco potřebuješ, dej mi vědět. Já jsem Seth."

"Díky, Sethe." Přehodím si karamelem zvýrazněné světle hnědé kudrnaté vlasy přes rameno, seberu průkazku a obálku, pak vykročím k výtahům a klíčem píchnu do tlačítka, aby se rozsvítilo.

Naštěstí okamžitě přijede a já se ani neohlédnu na Setha, toho blbečka z ochranky Střelce.

Před dvěma dny jsem si nechala ustřihnout půl stopy vlasů a přidala melír a stále se dvakrát dívám na svůj odraz v zrcadle, které zabírá celou horní polovinu zadní stěny výtahu.

Otevřu obálku a je v ní vzkaz od pana Carmichaela spolu s návštěvnickou průkazkou na pondělní ráno a dárkovou kartou v hodnotě 50 dolarů do restaurace Buchanan's. Na obálce je napsáno, že se mi líbí.

Vítej v San Diegu, Carly.

Jsme nadšeni, že jsi na palubě. Užijte si víkend a neváhejte použít tuto kartu na večeři na rotě ve steak house o pár bloků dál. Uvidíme se v pondělí ráno. Moje asistentka vám hned ráno pošle zprávu s informacemi o vaší dopravě.

Na zdraví,

QC

Quinten Carmichael. CEO, Carmichael Consulting Intl

Pěkný dotek.

Aiden

========================

2

========================

========================

AIDEN

========================

"Jsi špinavej parchant, zmrde. Přesně to jsi, Aidene Carmichaele."

Kurva, je naštvaná. Naštvanost přechází ve zlobu, když mi ta protivná mrcha čtyřikrát rozbije displej telefonu o roh žulového snídaňového baru a já i přes ten uši trhající opakující se zvuk ani nemrknu. Hodí ho směrem, kde se rozvaluju na gauči. Dopadne na koberec.

Tvář se jí zkřiví do ošklivého výrazu. Vypadá drsně, za bílého dne je o deset let starší než včera večer. Černý oční make-up má v chuchvalcích a stále po celém obličeji, což jí zůstalo z předešlé noci, kdy jsem ji tak silně ošukal, že řasenka a slzy zanechaly stopy až k linii čelisti. Mám skvělý snímek, jak se mi dáví na péro. Další, jak se sklání nad konferenčním stolkem a bere si moje péro do zadku.

Byla příliš znečištěná na to, aby si všimla, že jsem ten snímek pořídil zepředu, když jsem předstíral, že kontroluju čas. Která děvka si nevšimne, když se zastavíte, abyste zkontrolovali čas, zatímco vám dělá hlavu? Předpokládám, že to ode mě holky, se kterými šukám, očekávají. Vědí, že nemají čekat nic jiného než chladnou lhostejnost.

Jedna strana obličeje mi cukne a já se na ni koketně usměju.

"Díky za tu novinku, zlatíčko. Není to poprvé, co to říkám." Pokrčím rameny.

Šlehne po mně lahví piva zprostřed ostatních mrtvých vojáků na pultu. Odrazí se od opěradla gauče a přistane na mně, nerozbije se, ale kape mi na ruku střiky z páteře. Otřu si ruku dekou, kterou mám přes sebe. Kdybych se netěšila, až zase zavřu oči a uvidím záda téhle mrchy, byla bych v pokušení jí to oplatit.

Nemůžu to nechat být, aniž bych ji alespoň varovala.

"Dávej pozor, Bello." Ukážu na ni lahví a pak ji hodím na stůl. Odkutálí se a přistane mi na koberci.

"Smazala jsem to video se sexem i ty fotky, ty kreténe. Nemůžu uvěřit, že ses pokusila o takovou blbost!" Bella zasyčí.

Jo, jasně. Když jsem ji dělal zezadu na balkóně, taky jsem si to natočil. Proč? Protože ta holka je vypočítavá mrcha a neví, že znám její hru. A protože znám její hru, je to takříkajíc moje pojistka.

Už jen to, že mi vůbec byla v telefonu, mi dává najevo, že jsem udělal dobře, když jsem si vzal svou "pojistku".

Nejenže mi šmejdila v telefonu, mrcha jedna. Ale nedám ruku do ohně za to, že vím, co ještě dělala.

Z chodby slyším, jak do dveří vchází klíč.

Znovu pokrčím rameny. "Nevím, proč sis myslela, že máš právo šmejdit mi v telefonu, mrcho. Ne že by na tom záleželo. Už jsem je poslala do cloudu. Takže si pamatuj, že je mám, kdyby ses rozhodla mě nějakým způsobem, formou nebo formou zkusit ojebat."

Bella se na mě zadívá, zatímco si škube přiléhavými šaty přes hlavu, a šmátrá po svých šlapkovských podpatcích, zadek vystrčený ven, když se otočí klika dveří. Bella zabodne ukazováček mým směrem, připravená něco říct, když vtom se dveře se skřípěním otevřou a za Bellou stojí nějaká kočka a tváří se nejistě, zřejmě slyšela nějaký ten křik z chodby. Dívá se, jak si Bella stahuje šaty přes fialová tanga. Bella se na příchozího podívá přes rameno.

Holka u dveří je drobná, má kudrnaté světle hnědé vlasy, olivovou pleť a velké světle hnědé oči. Velká prsa. Vypadá, že je jí něco přes dvacet, oblečená je do kalhot na jógu a běžeckých bot s napůl zapnutou černou mikinou, která obdařuje mé oči dekoltem rozlévajícím se z přiléhavého oranžového topu.

Sakra. Je tohle ta spolubydlící, o které mi včera pozdě večer psal táta? Seru na ni, ale má skvělý stojáček. Skvělý obličej. Skvělé tělo. Miluju kalhoty na jógu na holce, která očividně cvičí jógu. Už si nepamatuju, co v té zprávě stálo. A vzhledem ke stavu mého telefonu ji ani nemůžu znovu zkontrolovat.

"Jsi Ally?" Podívá se na Bellu. "Mám zavolat policii?" Trhne hlavou mým směrem, jako by chtěla Bellu přede mnou zachránit. V ruce drží růžový iPhone.

Bella si rozpustile přehodí dlouhé tmavé vlasy, aby si je uvolnila z výstřihu šatů, a zadívá se na dívku. "Co jsi kurva zač? Jeho další oběť? Nebo jeho poslední?"

Dívka polekaně couvne, obočí vyjeveně povytáhne.

"Jdu pryč." Bella na mě ukáže. "Jestli si se mnou zahráváš, tak ti to hned vrátím." Podívá se na holku u dveří. "Sestro, poslechni si tohle varování. Netankuj s tím sráčem. Možná má ten bohatý, sexy, zlý kluk v malíčku, ale je to bezohledný hajzl a navzdory svým schopnostem a vybavení ti za ty problémy nestojí."

Popadne svou značkovou tašku a vyrazí ven.

Vyvalím oči a odhodím deku.

Dívka sleduje Bellu, jak odchází, a pak má oči na mně, když z chodby vleče masivní pojízdný kufr s černými a bílými puntíky, velkou kabelku a příruční tašku a zavírá dveře.

Dívá se na mě se směsicí zděšení a zvědavosti.

Nakloním se dopředu a dlaněmi si promnu oči.

"Já, ehm, já jsem Carly Adlerová. Tenhle byt mám sdílet s Ally Kingstonovou. Je tady?"

Zamířím k snídaňovému baru. Trochu sebou trhne, ale já se na tu její reakci na mé tělo nemůžu soustředit, protože místnost se trochu zatočí. Kolik jsem toho včera večer vypila? Přiložím si konečky prstů na spánek a trochu se zakymácím.

Příliš mnoho. Tolik je zřejmé.

"Nejsem si jistá, jestli došlo k nějaké záměně bytů, nebo..."

Jednou se nadechne a pak pokračuje v řeči. Rychle.

"Jsi tady jenom dneska, nebo až zítra, protože Ally tu má být zítra, takže si nejsem jistá, jestli se to jenom překrývá, nebo ---"

"Vteřinku," zamumlám a snažím se zabránit tomu, abych se zakymácela.

Z jejího rychlého mluvení se mi točí hlava.

Natáhnu se pro zpola plnou láhev Booker's a odklopím uzávěr.

Čeká, zatímco já si pořádně loknu.

"Ty taky pracuješ pro Carmichaela?" zeptá se.

Postavím láhev na pult a rozhlédnu se po cigaretách, přičemž ji přistihnu, jak se na mě dívá. Snaží se nehodnotit mé vybavení, to, že jsem jen ve spodním prádle, ale nedaří se jí to.

Mluví dál. "Hm, zavolala bych do kanceláře, jestli nedošlo k záměně, ale je sobota, tak nevím, jestli..."

Znovu si loknu a ona přestane mluvit, ale pak zase začne.

"Je jedenáct hodin dopoledne sandiegského času," podotkne a zadívá se na láhev s chlastem, kterou držím v ruce.

"Máš cigaretu?" Ptám se, nedívám se na ni a otáčím uzávěrem na vrcholu láhve.

"Hm, ne. Já nekouřím. Ale na podlaze leží krabička." Gestikuluje. "Nebudeš tady kouřit, že ne?"

Podívám se dolů a vidím je u svého saka z předchozího večera. Dřepnu si a seberu je. "Jdu si lehnout. Tvůj pokoj je tamhle." Gestem ukážu na chodbu. "První dveře."

"Ale..." začne.

Nečekám, co přijde po "ale". Místo toho zamířím chodbou, láhev nesu za hrdlo, v druhé ruce mám cigarety.

Carly

========================

3

========================

========================

CARLY

========================

"Ale..."

Je pryč. Absolutně mě ignoroval.

Do čeho jsem to proboha vlezla?

Ten chlap byl skoro nahý a předváděl tělo stejně dobré jako kterýkoli mužský fitness model, kterého jsem kdy viděla v tisku. Ale tohle nebyl tisk, byl přímo přede mnou. Vlnky svalů. Břišní svaly na několik dní. Vyrýsovaný obličej. Opálený. Pětihodinový stín. Krátké rozcuchané tmavé vlasy a tmavě čokoládově hnědé oči z ložnice. Oči z ložnice. Řekl jsem dvakrát oči z ložnice? Mluvíme o doutnání. Plná a našpulená ústa. A ty kyčelní kosti? Jako by ho nějak upravili ve Photoshopu v reálném životě. Nemůžu ani...

Možná je tu jen do doby, než se sem dostane Ally. Tenhle byt je The Shit, ale taky je to průser, protože je vybydlený.

Vstoupil jsem do nějakého domácího sporu, který měl něco společného se sexuálním videem? To ani nechci vědět. Varovala mě holka, která smrděla alkoholem, sexem a špatnými rozhodnutími, a skončila jsem uprostřed post-party zóny plné přetékajících popelníků, prázdných lahví od piva, několika lahví od alkoholu a oblečení a odpadků rozházených všude možně, a pak jsem sledovala, jak se dvoumetrový hezoun ve spodním prádle (s nejdokonalejšími kyčelními kostmi, jaké člověk zná) potácí chodbou s lahví bourbonu. A já nemohla odtrhnout oči od zadku (od kterého by se dal odrazit čtvrťák) té prdelky, která mi odmítala odpovídat na otázky. Na mé velmi rozumné otázky.

Jeho dveře se s cvaknutím zavřou a já se rozhlédnu.

Tohle místo by bylo krásné, kdyby nevypadalo, jako by ho zdemolovala tlupa opilých teenagerů. Vypadá moderně a industriálně a působí jako loft. Má odhalené trámy a stropy z potrubí s několika ocelovými stropními ventilátory. Krémový žulový snídaňový bar se třemi elegantními chromovanými a hnědými koženými stoličkami. Dřevěné skříňky v tísni. Černé spotřebiče. Jedna cihlová stěna pokrytá černobílými zarámovanými fotografiemi krajin, pláží, newyorského panoramatu a opravdu roztomilého dítěte, přičemž středobodem je obrovská televize.

Nábytek vypadá pohodlně. Velká shrbená červená pohovka (na které seděl) a poničený konferenční stolek z tmavého dřeva, který vypadá ještě poničeněji, protože je celý pokrytý nádobím a odpadky z rychlého občerstvení. Špičkový stereo systém. Mramorový krb, který ladí se snídaňovým barem a zadní deskou. Pěkné rustikální dřevěné podlahy.

Je to dlouhá místnost, která se otevírá do chodby a vidím vyčnívající kapesní dveře, které nabízejí možnost uzavřít prostor obývacího pokoje a kuchyňské kombinace od prostoru ložnic. Na chodbě jsou čtvery dveře; dvoje na jedné straně, jedny na druhé a jedny přímo proti mně na konci. Ty na konci jsou ty, kam šel on. Přesunu se do haly, abych to prozkoumala, ruce plné tašek. Vidím velkou koupelnu s vanou a sprchovým koutem dost prostorným pro fotbalové mužstvo a s oddělenou toaletou, v níž je záchod a umyvadlo.

Otevřu předposlední zbývající dveře a vidím, že je to technická místnost s umyvadlem a elegantně vypadajícími stříbrnými pračkami z kosmického věku. Tato místnost slouží také jako skříň na prádlo a je zásobena ručníky, prostěradly a dekami.

Jestli se vyklidí dřív než já, měla bych se podívat do pokoje, který používal, kdyby to tam bylo lepší? To bych já za starých časů nikdy neudělala. Nové já? Možná bych měla. Možná to udělám.

První dveře nalevo jsou můj pokoj a ten má k nedostatku daleko, i když. Je prostorný a vypadá čistě, má bílé stěny a bílý nábytek. Uprostřed stojí manželská postel, přikrytá tmavě bílou pruhovanou přikrývkou a půl tuctem modrých a červených polštářů. Jsou tu posuvné skleněné dveře s vertikálními žaluziemi a také okenní sedátko, které má měkké plátěné rolety a miniaturní žaluzie. V pokoji je prostorná šatní skříň, dlouhá bílá komoda a středně velká televize připevněná na stěně. Výhled je fantastický. Voda, palmy a vysoké budovy. Nádhera.

Tohle stačí. Tohle bude stačit.

Usměju se, odhodím zavazadla, skočím pozpátku na postel a s širokým úsměvem na tváři se odrazím.

Ano, nebyl to vstup, jaký jsem očekávala. Čekala jsem, že přijdu do prázdného a uklizeného bytu, ne že vejdu do hádky nějakého sexy kluka s jeho přítelkyní, nebo do háku, nebo co to bylo. Ale to je v pořádku. Nenechám si tím utlumit nadšení z nového života.

Dneska ho nejspíš pustí a pak možná přijde úklidová služba. Nebudu jim překážet a možná nakoupím nějaké jídlo. Možná zítra večer, podle toho, kdy dorazí, můžeme s Ally zajít do toho steakhousu společně, pokud jí bude sympatický. Nebudu se přece vystavovat dalšímu zneužívání, pokud je to nějaká korporátní mrcha, která předstírá, že je milá, zatímco ve skutečnosti se po mně vyšplhá na firemním žebříčku a mou hlavu použije jako příčku. Jsem příšerný soudce charakteru, očekávám, že každý bude mít čisté srdce. Musím na tom zapracovat.

* Nebuď rohožka

* Odpusť a zapomeň jsou slova na "F".

* Ne každý má čisté srdce. Buď ke každému podezřívavý.

To jsou moje nová pravidla a musím si pamatovat, že je budu dodržovat. V případě potřeby je doplním, až se tady v San Diegu rozkoukám.

Začne mi zvonit telefon. Vytáhnu ho z tašky.

Volá Jon.

Poškrábu se na tváři. Když jsme skončili, proč mi zase volá? Odmítám.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "2147288665"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️