Nejlepší přátelé by neměli vědět, jak chutnáte

Kapitola 1

Kapitola 1

A on jí vnikl do nitra a pumpoval svou délkou, až ho cítila jen ona. Ze rtů jí unikl zadýchaný sten. Ten dráždivý zvuk vyslal do jeho těla slastné nárazové vlny. Její boky se pohnuly a přivedly ho hlouběji do jejího nitra, dokud...

"Ahoj, Ash, přišli jsme tě na chvíli ukrást z tvých knih." Ryan vpadl do dveří a Blake ho těsně následoval.

Ze rtů jí unikl dech a rychle položila knihu na postel. Tváře se jí rychle rozehřejí ruměncem, když si opravuje brýle. Ach bože, to je trapné. Pomyslela si, když se ještě víc přitiskla zády na čelo postele.

Ryan se svalí na postel a roztáhne ruce a nohy na měkké matraci. "Žárlím na tvou postel." Zasténá a ještě víc se natáhne, až jeho ruce narazí na její stehno.

Cítila na sobě Blakeovy oči, které ji zkoumaly, dokud to už nevydržela a nesklopila oči k jeho. Ty modré oči ji donutily nasát dech a rychle odvrátila pohled. "Co jsi tam četla, Ley?" V jeho tónu se objevil náznak pobavení.

Než mu stačila odpovědět, natáhl se k ní a rychle uchopil knihu. "Hej!" Z roztažených rtů jí vyjde tichý protest. Rychle se zvedne, nohy jí s ploužením dopadnou na dřevo.

Černé rozpuštěné kudrnaté vlasy jí divoce padají přes rameno. Sahaly jí na zadek, ale neměla v úmyslu si je ostříhat. Blake se ušklíbne a natáhne ruce pryč od ní, aby na ně nedosáhla.

Jeho modré oči skenují slova a jí se rozbuší srdce. Bože, prosím, nečti to nahlas. Tiše ho v duchu prosila, když po špičkách uchopila knihu v jeho ruce. Zklamaně vydechla, když to bylo marné. Byl vyšší než ona, to bylo jisté.

Slyšela Ryanovo pobavené pochechtávání, když sledoval, jak se snaží knihu uchopit. Jaké mám nejlepší přátele. Pomyslela si sarkasticky.

"A on jí vrazil do jádra..." Blake začal, jeho oči se rychle upřely na její. Dech se jí zatají, když ty víry modré barvy ztmavnou o odstín. Jeho obočí se pobaveně zvedne, jak ji studuje.

"Tak co, Ley, nejsi na tyhle knížky trochu moc nevinná?" Posměšným tónem jí zadal úkol.

Černé vlasy se mu kroutí na čele, řasy má tak dlouhé, že se stydí přiznat, že mu jejich délku závidí. Rovný nos vedoucí k měkkým rtům, které se teď kroutily do úsměvu. Byl pohledný.

Současný ruměnec na její tváři ještě o odstín ztmavl. Byla si jistá, že vypadá jako červený náklaďák. Pokojem se vznáší Ryanův smích, jeho hlas je tak hlasitý, že se bála, že přijdou její rodiče a uvidí, co je jeho příčinou.

Nechtěla se před nimi ztrapnit, jak znala Blakea, taky by si nenechal ujít příležitost. Nikdo nevěděl o její tajné skrýši erotických románů, které má schované pod postelí. Teď se však její tajemství dostalo na veřejnost.

Hlasitě zasténala a zkroutila prsty v pěst, než Blakea udeřila do trupu. Ten omráčeně vydechl a ona toho využila k mírnému nadskočení, aby mu knihu vytrhla z rukou.

"Proč vás máma pustila dovnitř?" Zakňučí a cítí se naprosto ponížená, že Blake ta slova přečetl hlasitěji, než bylo nutné. Rychle si knihu zastrčí za opasek tepláků. Doufala, že se jí Blake nebude snažit znovu zmocnit.Jeho modré oči zalétnou ke knize v jejích teplácích a v jeho výrazných modrých očích se mihne záblesk rošťáctví. Rychle zavrtí hlavou, vyskočí na postel a skončí pádem na Ryanovi. "Sakra, Ashi, myslím, že jsi mi zlomil tu zatracenou ruku." Zavrčí a odstrčí ji.

"Přestaň to dramatizovat, ty velký dítě." Zasměje se a lehne si na břicho. Kniha se jí nepříjemně tiskla na přední stranu, ale odmítala se otočit do vzpřímené polohy pro případ, že by Blake vymyslel další způsob, jak ji od ní odtrhnout.

Blake se usmál a blýskl bílými perleťovými zuby. "Snažíš se Raven držet u své p*dele?" "Ne," odpověděl Blake. Měl na mysli mužskou postavu, která v knize pumpovala ženskou postavu. Při jeho hrubých poznámkách zalapala po dechu a cítila, jak se jí tvář rozpálila ještě víc než předtím. Nevěděla, že je to možné.

("Musím říct, že žárlím." )

"Devo dire che sono geloso." (Děkuji, že jsi mi to řekl.) Zasměje se.

("Ach bože, další den třetího kola.")

"Oh Dio, un altro giorno di terza ruota." (Ó Bože, další den třetího kola.) Ryan odpoví. Ashley jejich jazyku nerozuměla a oni ho vždycky používali proti ní.

"Ale no tak, kluci, víte přece, že nerozumím, když mluvíte italsky." Zasténala na protest. Ryan se posadil, aby se natáhl a rozcuchal jí vlasy." Tak co proti tobě můžeme mít?" Zasměje se. Švihne ho rukou a odfoukne si prameny, které se jí dostaly na obličej.

"Proč jste vlastně tak brzy, vždyť je teprve devět ráno?" Přistihla se, že se ptá, a posunula se tak, aby jí bylo pohodlněji s knihou přitisknutou na přední straně. Blake si toho všimne a vyšle po ní záblesk zlomyslnosti, ale ona se na něj zadívá a zarazí tak cokoli, co by řekl dál.

Přijde si sednout na postel, trochu moc blízko k ní. Stačila ucítit závan jeho kolínské a málem nahlas zasténala. Je to tvůj nejlepší přítel, Ashley, přestaň o něm takhle přemýšlet. Varovala sama sebe. Dávala to za vinu erotickým románům, které četla.

"Vlastně to není brzy, šprte, jen jsi naštvaný, že jsme ti přerušili sezení u knížky. I když já jsem naštvaná, že jsi mi nikdy neřekl o svých malých fantaziích." Blake se zasměje. Ashley zalapá po dechu a plácne ho do svalnatého stehna.

"Tohle nejsou moje fantazie." Argumentuje, i když její hlas zní pochybovačně i jejím vlastním uším.

"Náš malý Ash už není tak nevinný, Blakeu." Ryan se zasměje a plácne Blake přes hlavu. Ta ze sebe vypustí obláček rozmrzelosti.

"Mohli byste toho nechat?" Zakňučí a cítí se naprosto ponížená.

"Přestaneme, když s námi půjdeš k Belle." Ryan naléhal. Belle byla malá restaurace pár minut od jejího domu.

Sem chodilo mnoho teenagerů jíst a povídat si s kamarády, místo aby dělali domácí úkoly. I když Blake a Ryan nesnášeli společenské akce, snažili se, aby všude chodila s nimi.

"Fajn, ale nejdřív se osprchuju a obléknu." "Dobře," řekla. Ashley zavrčí a vstane.

(dítě)

"Opatrně, bambino, ať ti nevypadne knížka. Rád bych se dozvěděl víc o tvých fantaziích pro budoucí účely." Blake zažertoval, ale nějak v jeho hlase slyšela nádech vážnosti.

Kapitola 2

Kapitola 2

Ashleyino pov

Seběhla jsem dolů a už jsem věděla, co mám čekat, když jsem slyšela hlasitý křik kluků. Když jsem došla dolů, zasténala jsem a vykulila oči. "Jste hluční." Zakňučím a přejdu ke třem klukům na gauči. Byli zaneprázdnění sledováním fotbalu.

"Kurva, viděli jste to?!" Arden zařval a hodil do televize popcorn. "Fuj!" Zavrčel, než si vzal hrst popcornu a nacpal si pusu.

"To je ale zkurvená nula!" Ryan souhlasil, jeho obličej se zbarvil do červena. Buď byl naštvaný, nebo momentálně trpěl vedrem v tomto domě.

("Ten chlap stojí za hovno!")

"Questo ragazzo succhia il culo!" (Questo ragazzo succhia il culo!) Blake se zasměje. Ostatní se k němu přidávají a já zůstávám naprosto zmatená. Ví vůbec Arden, co Blake právě řekl?

To mě tu vážně ignoruje? Podrážděně si oddechnu a odploužím do kuchyně, kde nechám kluky křičet u televize. Tolik k "pospěš si a připrav se".

Sundám si gumičku, kterou jsem měla omotanou kolem kosti na zápěstí, a proplétám si jí hedvábné černé vlasy, dokud mi prameny nespadnou ze zad.

Několik úponků se mi ještě třepotalo na čele, ale nestačilo to, aby mě to iritovalo. "Dobré ráno, mami." Pozdravila jsem ji. Byla zaneprázdněná vařením oběda, zády ke mně kroužila lžící v pánvi před sebou.

Otočila se jen natolik, abych jí viděla do tváře a mohla mi poslat vřelý úsměv. "Dobré ráno, zlato, vzbudila ses pozdě. Máš štěstí, že jsem ti zachránila snídani, tvůj táta a brácha už skoro všechno dojedli." "Dobře," řekla jsem. .

zasmála.

Posadil jsem se na jednu ze stoliček a opřel se předloktím o studený mramorový pult. "No, technicky vzato jsem se vzbudila brzy, jen jsem byla zaneprázdněná čtením, to je všechno." Přiznala jsem se ovšem.

Odložila sporák, lžíci v ruce, když se otočila čelem ke mně. Lžíci pokryla červená omáčka, jejíž vůně mi způsobila kručení v břiše. Přistoupila ke mně.

"Kolikrát ti mám říkat, že tvůj žaludek je přednější než knihy, Ashley? Knihy počkají, nechci, abys hladověla." Nadává mi a přibližuje se ke mně.

Kousla jsem se do svého našpuleného spodního rtu a zahanbeně sklopila zrak,připadala jsem si jako malé dítě. "Já vím, mami. Tahle byla jen..." Hledala jsem slovo, kterým bych popsala knihu, kterou jsem ještě nedočetla.

"Zajímavá." Dokončila jsem to s uzarděním. Modlila jsem se, aby si máma nevšimla mé teď už zarudlé tváře. Měla jsem si nechat rozpuštěné vlasy.

Natáhla lžíci a gestem mi naznačila, abych ochutnala. Přejedu prstem po lžíci, omáčka ji pokryje. Přitáhnu si ji k ústům a nasávám lahodnou omáčku. "Hmmm." Zasténám a cucám si prst.

Máminy oči se spokojeně rozšíří, na rtech jí sádruje zářivý úsměv. Vlasy jí volně padají přes rameno, konečky se jemně dotýkají konce modrého trička. Oči se jí v koutku svraští, jak se dál usmívá. Ani trochu nezestárla. Byla úplně stejná, krásná. To vysvětluje, proč ji táta nemůže nechat na pokoji.

"Je to dobré?" Zeptala se, i když odpověď na tuhle otázku už znala.

"Kdy jsi uvařila něco nechutného? Tedy kromě toho krocana, kterého jsi loni spálila." Šťouchl jsem do ní, než jsem se začal chichotat. Zúžila oči, které byly stejné jako ty moje. Brýle mi sklouzly potrochu nosu. Zatlačila jsem ho zpátky na místo a usmála se na mámu. "Můžu si teď dát snídani, mami?" Zeptala jsem se.

"Paní Collinsová, můžu se taky nasnídat?" Blake se prochází dovnitř. Zastaví se za mnou a z jeho těla vyzařuje rohlík tepla. Jeho košile se mi otře o záda a já mimovolně prudce nasaju dech. Přestaň, Ashley, je to tvůj nejlepší přítel.

"Ley, jaký má smysl jíst, když se chystáme jít k Belle?" "Ne," řeknu. Zasměje se a zatahá mě za culík. Zakroutím hlavou, abych se na něj podívala. Zelené oči se setkají s modrýma a zíráme na sebe. "Jaký má smysl ptát se na snídani, když se chystáme jít?" Opáčím. Otočím se a pokrčím rameny. "Kromě toho jsem předtím vynechal snídani a mám hlad."

"A kdo za to může?" V jeho tónu jsem slyšela zjevné pobavení. To, jak jeho hlas nabral chraplavý nádech, když se mě obvykle snaží vytočit. "Za svůj hlad bys opravdu měla vinit Raven. Kdybys neměla práci..."

Rychle jsem se otočila, můj obličej mluvil za vše. Bylo mi trapně a mrzelo mě, že si ze mě teď utahuje, když je u toho máma. Proboha, vždyť ani nevěděla, že ty knihy vlastním. Vyplížila jsem se, abych si je koupila v místní knihovně vzdálené pár minut cesty.

Kdykoli mi táta dal peníze na útratu, šetřila jsem si je na jejich nákup. Teď už moje tajemství nebylo tak úplně tajemstvím a to všechno díky modrookému klukovi, který na mě vesele zíral. Připadalo mu to zábavné, jaký je to takzvaný kamarád.

Ale poslední dobou na něj nemyslíš zrovna přátelsky, že ne, Ash? Moje svědomí se mi vysmívalo. Slezl jsem ze stoličky, sevřel mu ruku a táhl ho za sebou.

"Nech tu snídani, mami, jdu k Belle!" "To je v pořádku," řekl jsem. Zakřičím přes rameno.

Odpoví mi s chichotáním. Skvělé, teď už jsem pobavila i mámu. Blakeův chechot mě naštve a přiměje mě pustit jeho ruku. Otočím se, abych se na něj podívala, ale nejsem si jistá, jestli jsem vypadala aspoň trochu zastrašeně.

Jeho prst mi přišel masírovat záhyb mezi obočím. "Nemrač se, Ley, ať si neuděláš vrásky na tom svém hezkém obličejíčku."

Odstoupím a cítím lehké mravenčení v místě, kde se jeho prst dotkl mé kůže. Otočím se a přejdu k Ryanovi a Ardenovi. Jejich oči se upírají na televizi, oba si přerývavě uvědomují, že jsem sáhla po dálkovém ovladači.

Oči se jim lesknou úzkostí, když upírají pohled na obrazovku. Můj prst se vznáší nad tlačítkem vypnout, než ho konečně stisknu. Obrazovka ztichne a chlapcům povolí ústa.

"Co to..." Začal Arden, ale já ho rychle poslala pohledem.

"Jestli tu větu dokončíš, řeknu to tátovi, až se vrátí z práce." Varovala jsem ho.

Něco si zamručel pod nosem a pak zkřížil ruce. Byl o dva roky mladší než já, přesto se choval, jako by byl ten starší. Byl mladší verzí táty. V pouhých patnácti letech byl skoro stejně vysoký jako Blake a holky mu padaly k nohám.

Otočila jsem se k Ryanovi a viděla, že stále zjevně zmateně zírá na černou obrazovku. "Pojďme, Ryane, mám hlad." Řeknu a otočím se, abych se odplížila ke vchodovým dveřím."Kam jdete?" Slyšel jsem, jak se jich Arden ptá.

"K Belle." Blake odpověděl.

Otevřela jsem vchodové dveře a bylo mi jedno, jestli jdou za mnou. Zahlédnu Ryanovo červené Lamborghini a přejdu k němu. Moje conversky s žuchnutím dopadnou na chodník. Zřetelně jsem slyšela jejich hlasité kroky, které mě následovaly.

"Někdo už se nemůže dočkat, až zamíří k Belle. I když já si myslím, že ty jsi netrpělivá, abys ses vrátila ke svému čtení," dobíral si mě Blake, když mě dohnal.

Ignorovala jsem ho, když jsem otevírala dveře auta, a nasoukala se dovnitř. Krátký roztrhaný overal, který jsem měla na sobě, odhaloval hladkou krémovou kůži mých stehen. Posunula jsem se, abych se pohodlněji usadila na sedadle. Blakeovy oči zalétly k mým stehnům, než rychle odvrátil zrak a zavřel dveře silněji, než bylo nutné.

On i Ryan současně otevřeli dveře a zavřeli je. Blake se na sedadle otočí a pošle mi mrknutí: "Neboj, Ley, vrátíme tě zpátky k četbě. Pak si můžeme procvičit, co tě naučili."

Po tváři mi vyleze rudý ruměnec a pokryje mi tvář. Ryan se zasměje a zamumlá něco nesouvislého. "Drž hubu." Zamumlám a zírám z okna.

Ryan nastartuje auto a za chvíli už jsme na cestě k Belle. Jak se blížíme, po páteři se mi vkrádá úzkost. Belle's nenávidím, bylo tam příliš mnoho lidí. Hemžilo se to tam puberťáky, ačkoli jsem k nim patřila, nechtěla jsem se s nimi spojovat. Byli nevychovaní a snobští. Chodila jsem tam jen kvůli Blakeovi a Ryanovi.

Kapitola 3

Ashleyino pov

Ryan vstoupí jako první a otevře ty skleněné dveře, které vypadaly opravdu hrozivě. Nadechla jsem se tolik potřebného vzduchu a zírala na spoustu tváří uvnitř příliš malé restaurace. Už při pohledu na ni jsem cítila klaustrofobii.

Slyšela jsem výkřiky, chválu, když Ryan dával najevo svou přítomnost. Sklopila jsem oči, protože jsem věděla, že budeme obklopeni mnoha jejich obdivovateli. Sáhla jsem po svém culíku, rozdělila své černé kadeře na dvě části a odtáhla je od sebe, dokud se gumička dostatečně neutáhla podle mých představ.

Vydechla jsem, když se vedle mě objevil Blake. Cítila jsem jeho vůni, nádech máty a vody po holení. Vidí mě, jak zírám na hlouček hlučných teenagerů, kteří krouží kolem Ryana a bombardují ho otázkami. Věděl, že na něj přijde řada.

"Víš, že by ses měla pokusit uvolnit, není to tak, že by ti mohli něco udělat , jsme tu s Ryanem." Vyznal se.

Ale o to právě šlo, když jsem nebyla v blízkosti Blakea a Ryana, chovali se ke mně, jako bych byla špína pod jejich drahými botami. Vzhledem k tomu jsem toho moc nenamluvila, ne že bych se stejně chtěla bavit se snobskými zbohatlíky.

Ale stejně mě štvalo, že když jsem byla v blízkosti kluků, nějak zázračně se ke mně začali chovat mileji. Ztráceli sice své zamračené pohledy a odsuzující pohledy, ale když jsem byla sama, nebylo to stejné.

Asi to mám za to, že se kamarádím s nejoblíbenějšími kluky na škole. A aby toho nebylo málo, byli optimálně nádherní. Jo, od začátku jsem byl odsouzený k tomu, že mě holky budou nenávistně okukovat.

Na ramenou ucítím tíhu a vrátí mě to zpátky do reality. Otočím se a podívám se Blakeovi do tváře, přimhouřím oči, když mě sluneční paprsek téměř oslepí. "Pojď." Pobídne mě a táhne mě za sebou, jeho

ruka mě bezpečně přitáhne blíž k jeho příliš vysokému tělu.

Jeho vůně je teď silnější, téměř dusivá. Srdce mi poskočí, než začne nekontrolovatelně bušit. Dlaně mě svrbí, abych se mu obtočila kolem trupu a objala ho, ale bráním se tomu. Neměla jsem důvod, aby si holky myslely, že jsme spolu, ani abych jim dávala další důvod chovat se ke mně jako k hovínku.

Otevře ramenem dveře a jako magnet k sobě všechny přitáhne. Cítím, jak se v jeho náručí scvrkávám, a známý pocit nervozity se mi drápe po těle. Vycítí to a uklidňujícím způsobem mi stiskne rameno.

"Blakeu, chlape, jdeš dneska večer na ten večírek?" Zeptal se ho kluk s pískově hnědými vlasy. Přísahala bych, že jsem ho už viděla v jedné ze svých tříd. Nejspíš to byl jeden z těch kluků, kteří seděli vzadu a dávali si nohy na lavici, aby působili "cool".

"Blakeu, pořád mi dlužíš to pití." Dívka se koketně zachichotala. Blonďaté vlasy s modrými konečky jí splývaly po zádech. Tílko, které měla na sobě, odhalovalo piercing v pupíku, z něhož jsem se málem rozplakala. Roztrhané šortky jí byly příliš těsné a já se divil, jak může chodit.

K Blakeovi létaly otázky za otázkami a já už jsem vážně začínala být otrávená. Nebylo to tak, že by ho zítra neviděli. Aspoň mě nechte nejdřív se najíst, než budu muset trpět posloucháním směšného flirtování.Stáhla jsem si Blakeovu ruku z ramene a odplížila se z davu. Byl to malý dav ve srovnání s tím, když jsme byli ve škole. U jednoho ze stolů jsem zahlédla Ryana, a když mě uviděl, zavolal mě k sobě.

"Vy jste celebrity a zapomněli jste se mi o tom zmínit?" zeptal jsem se. Zasténala jsem a sesunula se na sedadlo.

Natáhla jsem se pro jídelní lístek a zoufale ho použila jako způsob, jak se dostat k fanouškovi. Se všemi těmi teenagery, kteří se na mě tlačili, jsem si vážně myslela, že se udusím. Ryan zakloní hlavu a vydá ze sebe smích. "Možná jsme

jsme." Zasměje se a pak pokrčí rameny. "Nebo jsme prostě tak hezcí a cool, kdo by nám odolal?"

Zachrčím a upravím si brýle. "Já jo."

Ryan povytáhl obočí. "Mně se to nezdá." Jakmile mu ta slova proklouzla mezi rty, podíval se na Blakea. Srdce mi zabubnuje v hrudi. Ví, že jsem do Blakea zamilovaná? Přiznala jsem snad právě, že se mi Blake líbí? Bože, co je to se mnou?

Ale on se k tomu naštěstí nepřidává. "Už sis objednala?" Ptám se, i když odpověď znám. Byl to jen chabý způsob, jak od sebe odvrátit náhlou nechtěnou pozornost.

Zavrtí hlavou, zvedne jídelní lístek a studuje ho. "K čemu nám vůbec je, že si prohlížíme jídelní lístek, vždyť už víme, co tam je." Zasměje se a hodí ho na stůl. Pokrčím rameny a hodím svůj také na zem. "To je pravda." Usmála jsem se a podívala se na Blakea.

Vypadal nesvůj a trochu otrávený. Nemohla jsem si pomoct, ale přes rty mi proklouzlo tiché uchechtnutí. "Co je na tom k smíchu?" Ryan se zeptal a vytáhl telefon.

"Blakeův obličej, vypadá jako by měl zácpu." Zachichotám se a odvrátím od něj pohled.

"Řeknu mu, že jsi to řekla." Ryan si prozpěvuje a v očích se mu leskne rošťáctví.

Zúžím na něj oči. "Tattletale."

Dětinsky vyplázne jazyk a vrátí se k ťukání do telefonu. "Proč mu říkáš Tattletale?"

Blakeův hlas za mnou se ptá.

Poleká mě to natolik, že shodím slánku na stůl a její obsah se vysype. "Pořád je to nemehlo." Blake cvakne jazykem a posadí se. Jeho židle je naproti mé, díky čemuž na něj mám skvělý výhled.

"Řekla mi Tattletale, protože jsem jí pohrozila, že vyklopím, že podle ní vypadáš jako zácpa." Ryan stále píše bůhví komu. Nejspíš to byla jedna z těch ubohých holek, které si myslely, že mají šanci zastavit jeho hráčské způsoby. Ryan a spokojit se s jednou holkou, jo, to byl vtip.

Kopla jsem ho do holeně pod stolem a udělalo mi radost, když jsem uslyšela jeho syčení bolesti. "Takže ses konečně zbavil těch svých ctitelek?" Ptám se a snažím se odvést otázku jinam, ale nedaří se mi to.

"Takže jsem vypadal jako zácpa, co? Chceš vědět, jak vypadám, když se udělám?" Usměje se, což Ryana přiměje k hlasitému smíchu. Přitáhne to k nám pozornost a já cítím, jak se krčím v sedadle.

Svraštím obočí, než se mi oči rozšíří v pochopení. Zakopávám o svá slova a nevím, jak na to reagovat. S jistotou jsem ale věděla, že jsem teď rozzářená jako rajče.

"Blake baby." Ozve se ženský hlas, než nás zahalí odporně sladká vůně. Ryan nespokojeně zavrčí, ale nic neřekne. Podívám se na ni a sleduju, jak se jí blonďaté kudrnaté vlasy rozlévají po ramenou.Kožená sukně, kterou měla na sobě, zdůrazňovala její křivky a top s výstřihem byl tak těsný, že její prsa křičela, aby se uvolnila. Copak její rodiče neviděli, jak se oblékla, než opustila jejich dům?

Kdyby mě táta viděl takhle oblečenou, dostala bych na zadek na několik dní.

Otočila se ke mně čelem a její dětsky modré oči se střetly s mýma. V těch modrých očích plave zášť, když si mě prohlížela, než je zaškatulkovala. "Ashley."

"Stacy." Opáčím.

Kapitola 4

Ashleyino pov

Dlouho na něj nezírá a rychle upře svou pozornost na Blakea. Nevypadá překvapeně, že ji tu vidí. Já taky ne, myslím, že nikdo z nás nebyl.

Sesune se mu na stehno a jednou rukou ho obejme kolem hlavy, aby si ho přitáhla dopředu. Její lesklé jasně červeně nalakované nehty se mi vysmívají, když se něžně dotýká jeho čelisti.

O vteřinu později se jejich rty slijí a mým tělem náhle projede vlna žárlivosti. Útroby se mi při tom pohledu zkroutí a rychle odvrátím zrak. Cítím, jak mě píchne v kůži, jako by mi do těla bodaly drobné jehličky.

Buď to bylo z nenávisti, nebo ze studu. Ze studu, že jsem žárlila. Neměla bych, neměla jsem na to právo, vždyť to byla jeho přítelkyně. Nenáviděla jsem to, nenáviděla jsem, že to nedokážu ovládnout.

Přistihla jsem se, že se omlouvám, abych si zašla na záchod. Výmluvy výmluvy. Mé svědomí se mi vysmívá. Zdálo se, že mě neberou na vědomí, ne že by mi to vadilo. Nebo možná ano, protože jsem cítila bodnutí bolesti, když Blake pokračoval v olizování jejího obličeje.

Mělo by to být normální, viděla jsem je to dělat několikrát. Už bych si na to měla zvyknout. Ale nikdy jsem se v tom nedokázala najít. Možná proto jsem se stala závislou na čtení erotických románů, můj život rozhodně postrádal romantiku.

Když jsem vstala, odstrčila jsem židli. Teprve když židle vydala skřípavý zvuk, Blake se odtáhl. Jeho rty byly syrové, rudé a oteklé. Při tom pohledu se mi sevřelo srdce. Odvrátím od nich oči, připadá mi nesnesitelné vidět, jak si užívá líbání.

Jeho obočí je svraštělé, jak si prohlíží mé tělo. "Kam jdeš?"

Na jednu stranu jsem chtěla utéct pryč, připadá mi těžké tu dál zůstávat. Ale to by jen vzbudilo podezření. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mám problém s jeho přítelkyní. To máš. Přesto mi ten hlásek v hlavě znovu nevítaně zahučel.

"Jdu na záchod." Řekla jsem mu to podruhé. Kdybys nebyl zaneprázdněný cucáním jejího obličeje, slyšel bys mě poprvé. Chtěla jsem sarkasticky zamumlat, bože, jak moc jsem chtěla.

Ale zdržela jsem se, nebyl důvod mu to dávat najevo. Nebyla to jeho chyba, byla to moje chyba, že jsem ho měla ráda způsobem, jakým jsem neměla.

Přikývl a Stacy vykulila oči, než přiblížila jeho rty ke svým. Podívám se na Ryana a on vydá falešný dávivý zvuk, který mě přiměje se zasmát. "Objednáš mi to, ano? Už víš, co mám rád." Nasměrovala jsem to na Ryana. Ale nebyl to jeho hlas, kdo odpověděl.

"Jo, hotdog a hranolky s kečupem bokem, protože ho na hranolkách nesnášíš." Blake se odlepil rty od Stacyiných. Bylo vidět, že je naštvaná, ale nemohl jsem se ubránit pocitu trochy vzrušení z toho, že jsem se jí dostal pod kůži.

Usmála jsem se a povytáhla dokonale klenuté obočí. "Něco ti uniká."

Sklopil oči. "Jak bych mohla zapomenout na velký banánový čokoládový koktejl."

Zasměju se a zamířím do koupelny. Jakmile jsem v kabince osaměla, vyhrkly mi slzy, které jsem se zoufale snažila udržet na uzdě. Posmrkávám a sedám si na zavřené záchodové prkénko.Sáhla jsem po toaletním papíru vedle sebe a otřela si jím vlhkost z očí. Proč to bylo tak těžké? Blake byl můj nejlepší kamarád, neměla bych žárlit, že má přítelkyni.

Ale žárlila jsem a bylo čím dál těžší to skrývat. Vždycky jsem do něj byla zamilovaná, do kluka, který byl mým prvním kamarádem. Kluk, který se v deváté třídě nebál bojovat s mými šikanisty, když Ryan nebyl.

ten den, aby mu pomohl. Kluk, který mi nevědomky ukradl srdce a už mi ho nikdy nevrátil. Ale když o tom teď víc přemýšlím, nepřipadá mi to jako obyčejná zamilovanost, je to něco víc.

"Viděla jsi ji?" Dívka se zachichotá, když se dveře koupelny s bouchnutím otevřou. O vteřinu později klapnou podpatky o kachličkovou podlahu a blíží se k mé kabince. Ztuhnu a zvednu nohy na záchodovém prkénku.

"Jo, to je trapas." Další ženský hlas se zakucká.

Oči mi klesnou na kachličkovou podlahu a sleduju, jak jejich stíny mizí. Povzdechla bych si úlevou, jen kdyby skutečně odešly z koupelny a nechaly mě utápět se v sebelítosti.

"Ona tak usiluje o pozornost, viděla jsi, jak ji Blake držel? Ta holka se doslova chová jako dáma v nesnázích, jen aby si je mohla omotat kolem prstu." Jeden si odfrkne. Hlasy jsou blízko.

"Jo, je to tak trapný, že se snaží přisát na kluka, který už je zadaný. Taková škoda, že ji Blake vidí jen jako nejlepší kamarádku."

Po těle mi přeběhne mráz. mluví o mně.

Druhá dívka se zakucká, ten tón dráždí mé uši.

"Je to taková nula. Blake a Ryan už jsou určitě unavení z toho, jak za nimi pořád chodí." "Cože?" zeptám se. Jedno zachroptění následované smíchem. Oči se mi začaly rozmazávat a já zamrkala přicházející slzy.

"A taky je ošklivá s těmi pitomými brýlemi. Styděla bych se, kdyby mě s ní někdo viděl." Jeden se zachichotal. Jejich slova mi připadají jako facka do tváře, brutální a nelítostná.

Spolknu svůj hořký vztek na jejich slova. Pár zrádných slz se mi podařilo uniknout, a tak jsem si zlostně otřela kůži pod očima. Nesnášela jsem projevy slabosti.

Tiše jsem se přesunula ze záchodu, abych je neupozornila, že tam někdo je. Ale malá část mého já věděla, že nejspíš vědí, že jsem tady. Štíhlými prsty se dotýkám stěn kabinky, když nakukuju štěrbinou v koupelně.

Zahlédla jsem blondýnku a sotva jsem viděla tu druhou. Blondýnka byla zaneprázdněná nanášením lesku na rty, které už tak vypadaly ulepené a lesklé. Povzdechla jsem si a připravila se na nevyhnutelný výsledek této interakce, až vyjdu z kabinky.

Otevřela jsem dveře a prohlížela si jejich předstírané ohromené obličeje. Určitě věděly, že jsem uvnitř. Brunetka, kterou jsem před chvílí nemohla pořádně vidět, na mě upřela své hnědé oči. Na rudě zbarvených rtech se jí plazí šibalský úsměv.

"Ach, Ashley, je to tak? Promiň, že jsi to musela slyšet." Rty našpulí a její blonďatá kamarádka se zakření. Zúžím oči. Znala jsem je, chodily se mnou na hodiny matematiky.

Nikdy předtím jsme spolu nemluvily, vlastně jsem si myslela, že jsem pro ně neviditelná. Nikoho nezajímalo, že mě znají. Všichni mě považovali jen za Blakeovu a Ryanovu nejlepší kamarádku, která za nimi chodí.Rozčileně jsem vydechla. "Přestaň s tou falešnou omluvou, oba víme, že jsi věděl, že jsem tady." Řekla jsem, že to jsou její kecy.

Kapitola 5

Ashleyino pov

Když její kamarádka vedle ní zmlkne, zvedne obočí. Pak se jí na rtech objeví nepříjemný úsměv, pohled na ni ji zneklidní. "Tak teď už víš, jak jsi pro kluky trapná." Mávne rukou a později si dloubne do dlouhých nehtů.

Hledám cestu ven, tedy cestu na rozloučenou. Nikdy jsem nebyla z těch, kdo by se s někým konfrontoval, to jsem prostě nebyla já. Nikdy jsem na to neměla odvahu. Zkřížím ruce a narovnám se, snažím se působit sebevědomě, i když mi to chybělo.

"Jediný, kdo by se teď měl stydět, jsi ty. Nejsi ty ta holka, která se loni v podstatě vrhla na Blakea a o týden později se snažila sbalit Ryana? A v obou případech neuspěla?" Popíchla jsem ji.

Co to se mnou sakra bylo? Odkdy se ze mě stala mrcha? Zavrávorala jsem, když mi to slovo vytanulo na mysli. Nesnášela jsem nadávky.

Zalapala po dechu, tvář jí zrudla slabým ruměncem. Ve tváři měla vepsaný stud. "Jak o tom víš?" Zakopává o svá slova.

Teď byla řada na mně, abych si dloubala v uštípnutých nehtech. S potěšením jsem si uvědomila, že můj návrat není zase tak špatný. Ale možná to byl jen vztek z toho, že jsem viděla Blakea líbat Stacy.

"Jsme nejlepší kamarádky, pamatuješ? Všechno mi říkají." Samolibě jsem se usmála a pak se k ní rozkročila. "Vím o každé trapné věci, kterou jsi udělala, abys získala jejich pozornost, Lucy, nenuť mě ti to připomínat ."

S posledním pohledem na obě dívky jsem se vztyčenou hlavou vyšla z koupelny. Ale necítila jsem se sebejistě, ve skutečnosti jsem se cítila přesně naopak. Nebylo to poprvé, co se mi to stalo. Bylo to jako neustálá rutina.

Měla jsem pocit, že moje nohy váží tunu, když se pohybuju směrem k nim, ke klukům, kvůli kterým mnou každá holka nevědomky opovrhuje. Usadila jsem se na židli. Ryan zvedne hlavu od telefonu a zírá, obočí se mu zmateně kroutí. "Co se děje?"

Když slyším Ryanova slova, Blake odvede pozornost od své velmi rozčilené přítelkyně. Jeho modré oči studují můj obličej. Odvrátím od něj zrak, bojím se, že uvidí to, co už roky skrývám.

Otočím se k Ryanovi. "Nic se neděje." Zamumlám, cítím se nervózní, že jsem středem pozornosti. Otočím se ke stolu a všimnu si, že už si objednali. Natáhnu se pro hranolky a strčím si je do pusy.

"Vypadáš, jako bys brečela, Ash, co se děje?" Ryan se znovu zeptá, tentokrát se zdá být netrpělivý. Hrubě polknu, nechce se mi na tu otázku odpovídat. Nemohla jsem přesně říct, že jsem plakala, protože Blake líbal Stacy. Tak jsem se spokojila se lží, navíc hloupou.

"Není se čeho bát. Nějaká holka kadila na záchodě, z toho zápachu mi trochu slzely oči, to je všechno." Spěchám ven a stále nezvedám hlavu, abych odhadla jejich reakci.

Smrad z hovínek ti oslnil oči? Vážně, Ashley, to je to nejlepší, co tě napadlo?

Několik vteřin je ticho, než Ryan propukne v hlasitý smích. Ten zvuk přiměl všechny, kdo se právě nacházeli v restauraci, aby přestali dělat to, co právě dělají, a podívali se, co ho tak rozesmálo. Zavrtěla jsem se a cítila na sobě jejich zkoumavé pohledy."Ty." Ryan zalapá po dechu a v koutku očí se mu objeví slzy. "Tys brečel, protože někomu smrdělo hovno?" Ryan se zasmál. Jeho hlas byl dost hlasitý na to, aby ho všichni slyšeli.

Po tváři mi vyleze rozpačitý ruměnec a usadí se mi na tvářích. Vážně jsem si dneska měla nechat vlasy rozpuštěné. "Ryane, zmlkni." Zasyčela jsem a natáhla se po banánu a čokoládovém koktejlu. Polkla jsem trochu a málem jsem se udusila, když řekl ta další slova.

"To tam tak smrděly její sračky?" Zeptal se a ukázal na Lucy, která právě vycházela z koupelny následovaná svou blonďatou kamarádkou. Obě ztuhly, když uslyšely Ryanovu hlasitou otázku. Vypadalo to, jako by to dělal schválně.

Chce snad, aby mě zabili, až s nimi budu příště sama? Tentokrát jsem byla vděčná za svou chraplavou pusu. Kdo může říct, že bych příště nedostala facku?

Otočila jsem se k Blakeovi s pocitem naprostého zmaru a prosila ho očima, aby Ryanovi řekl, ať toho nechá. Zatahal mezi zuby spodní ret a kousl se do něj, aby potlačil smích. Neochotně přikývne, když vidí, jak je mi z té pozornosti nepříjemně.

"Ryane, chlape, nech to být. Ztrapňuješ Ley." Zasměje se. Stacy ztuhne, když uslyší přezdívku, kterou mi dal. Nahlas bych to nepřiznala, ale tajně se mi to líbilo, i když jsem se chovala otráveně, když mi tak říkal.

"Proč jí říkáš Ley?" Zeptá se Blakea a její potemnělé rozzlobené oči mi propálí díru do hlavy. Nepohodlně jsem se posunula na židli a usrkla dalšího mléčného koktejlu.

Blake se zasměje a přitáhne si ji blíž. Otřes žárlivosti mě donutí odtrhnout od těch dvou oči. "Nežárli, Stacy, je to jenom přezdívka a už jsem ti to říkala mockrát." "Ne," řekla jsem.

Slyšela jsem její protest, ale strefila jsem se do ní. Nepotřebovala jsem slyšet její protivný hlas víc, než bych měla. Blake s ní byl už několik měsíců. Poté, co údajně přestal spát s nespočtem holek. Někteří lidé o ní mluvili jako o jeho zázraku. Přiznávám, že mě bolelo, když jsem viděla, že to byla ona, kdo zastavil jeho hráčské způsoby.

Byla to nová holka a chtěl ji každý kluk kromě Ryana. A dodnes jsem netušila, proč se mu nelíbila. Stacy okamžitě upoutala Blakeovu pozornost, jakmile vstoupila do chodeb Western High. A nenáviděla mě od chvíle, kdy se podívala na mou dvoumetrovou postavu.

"Takže dneska jdeme na tu párty." Ryan prohlásil.

Zvednu obočí a dopiju poslední kousek svého mléčného koktejlu. "Zítra je škola, Ryane." Prohlásila jsem. Zjevně jsem nechápala, proč se teenageři rádi opíjejí, není to příjemný pohled.

Přehnaně zakoulí očima. "Ale no tak, Ashley, žij trochu."

"Můj táta by to nedovolil." Pokrčila jsem rameny . vlastně se mi líbilo, že by mi to táta nedovolil, je to dobrá výmluva. Mohla jsem si užívat čas při čtení .

"Vyplížím se ven." Navrhl mi.

Zasmál jsem se, jeden prázdný humor. "Jo, ne."

"Ale potřebujeme určeného řidiče." Naštve se.

"Bolí mě ruka, nemůžu řídit." Řeknu suše a strčím si do pusy další hranolky.

"Koho zajímá, jestli přijede, holka si užívá svůj nudný život. Večírek nezvládne." Stacy prohlásila. Podívám se na ni a nelíbí se mi, jak se mi její oči vysmívají. Pěst se mi sevře na stehně, schovaná za stolem. Tělem mi proudí vztek, který jí chce ukázat, že večírek rozhodně zvládnu. Zvládla bych to, nebo ne?"Víš co, jdu s tebou." Lusknu a upravím si brýle. Bylo tohle považováno za nátlak vrstevníků?

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Nejlepší přátelé by neměli vědět, jak chutnáte"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️