Kapitola 1
Na staré Zemi lidstvo čelilo ničivé apokalypse a vzestupu zombie. O století později se přestěhovali na nový svět jménem Celestia. Protože porodnost prudce klesla a objevil se R Point, vláda nařídila párům uzavírat manželství a rozmnožovat se. V posledním okamžiku před proměnou v zombie se Elias Storm ocitl na této budoucí planetě znovuzrozený. Jako hlavnímu hrdinovi mu byl zaručen "zlatý prst" - ale zdálo se, že ... Zlatý prst: Chtěli byste aktivovat balíček Rozkoš pro manželský pár? Elias Storm: Cože?! Ano, ano, ano! 【Já to věděl! Mám hrdinskou svatozář! Haha... Elias Storm: Kam se poděl můj zlatý prst?! Ještě jsem ani nezačal a už zmizel! (‵o′) Zlatý prst: Nejdřív potřebuješ nějaký předmět... Elias Storm: Zlatý prst, Zlatý prst, jsem oficiálně ženatý! (≧▽≦)/ Hurá! Novomanželské štěstí, hned první noc. Hladina psího žrádla se zvýšila o +1, hladina psího žrádla se zvýšila o +1, hladina psího žrádla se zvýšila o +10086... **Nové směrnice pro romány:** 1. Hlavní postava je muž! Je znovuzrozený v budoucnosti a po svatbě se zamiluje. 2. Součástí je vyprávění o jídle! Aktivují se farmářské dovednosti; objevují se knedlíky 【Přijíždí stroj na knedlíky! 3. Zaručený šťastný konec. Tento text upřednostňuje projevování náklonnosti, takže všichni svobodní lidé by měli být připraveni rozdmýchat plameny lásky! **Hlavní postavy:** Elias Storm, Archibald Oliver Lance.
Kapitola 2
Na začátku září naplnilo vzduch neúnavné cvrlikání cikád, které Eliasovi Stormovi brnkalo na nervy. Seděl ve svém pronajatém bytě, jehož skromná výzdoba a nepořádek byly zjevné, a bledá záře z obrazovky počítače osvětlovala jeho soustředěný výraz. Jednou rukou si třel nohu, zatímco druhou přelétal po klávesnici. Vedle něj hlučně prskal starý větrák, který už zažil lepší časy, a pak se náhle vypnul. Elias do něj roztržitě plácl, aby ho přiměl znovu ožít, a sotva odtrhl oči od obrazovky. "Vážně to tu musím uklidit," zamumlal, stále si šťouchal do nohy a upíral pohled na proud komentářů od čtenářů. Na tváři se mu objevil úsměv, když rychle odepsal drzou odpověď: "Dneska večer nic neaktualizuju, holky! Teta Flo se rozhodla přijít na návštěvu, a to bolí! Pošlete emoji objetí!!! Zakončil ji hravým emoji polibkem. Naklonil se dozadu, aby se podíval z okna, a všiml si, že na pozdně odpolední obloze stále praží slunce. Cítil se navzdory horku příliš líný na to, aby se hýbal, a tak ještě chvíli lelkoval na internetu. Náhle mu pípla notifikace a on se ušklíbl nad množstvím tipů, které dostal; velmi ceněné překvapení. Zrovna když si dokončil vychutnávání přívalu spropitného, podíval se na hodiny. "No nazdar, už je půl šesté!" vykřikl. Čas mu utíkal, zatímco zahálel na sociálních sítích, a teď už bylo skoro šest. S hlasitým klapnutím zaklapl notebook, obul si žabky a vydal se do kuchyně. Poté, co si umyl ruce, vytáhl z lednice dvě velké nádoby s marinovaným masem, postavil je na pracovní desku a pak popadl velký sáček bambusových špejlí, aby začal maso navlékat. Jeho dlouhé, hbité prsty elegantně pracovaly, když maso navlékal, a na okamžik zvedl hlavu, aby ocenil ten pohled - příval pohybů, jako když umělec žongluje v parku. V sedm hodin dokončil špízování jehněčího i hovězího masa a z hygienických důvodů je zabalil do igelitu. Do jedné ruky popadl nádobu, v ústech vyvažoval klíče a vyšel ven. Na chodbě čekal jeho vozík - půvabně rozvrzaná věcička. Zajistil ji, zamkl dveře a vydal se prodávat své zboží. Tlačil vozík směrem k rušné dopravní tepně, žil ve čtvrti, která díky nedaleké komunitní vysoké škole žila nočním životem. Každou noc se na noční trh sjížděli studenti všeho druhu, které lákalo občerstvení na pozdní večer. Po příchodu na své obvyklé místo Elias rychle zapálil gril a nasadil si jednorázovou masku, aby se odlišil od ostatních prodejců. Brzy se slunce ponořilo pod obzor a kolem jeho grilu se začaly shlukovat dívky oblečené do teplého počasí. "Panebože, to už je věčnost!" vypískla jedna z dívek, když se přiblížila, a její kamarádky se začaly chichotat. 'Deset jehněčích špízů a deset hovězích špízů, prosím! Máte pro nás, nádherné holky, nějaké slevy? Elias si prohlédl jejich tváře, silně nalíčené, takže nebylo vidět, jak skutečně vypadají, ale, panečku, měly skvělá těla. "Haha, dva měsíce a vy čtyři krásky jste čím dál tím víc sexy! Čím se krmíte? Obratně otočil špízy na grilu. "Stejně jako vždycky - extra pálivé! Přestože jsem je osobně neznal, všechny tyto dívky byly studentky vysoké školy, které se právě vrátily z letních prázdnin. "Páni, vy si nás pamatujete!" smály se a očividně si užívaly pozornost. Když dojedl jejich špízy a vyrovnal je na tácy vyložené ubrousky, Elias si stáhl polovinu masky a odhalil své vypracované rysy. "To bude čtyřicet babek. Jedna z dívek, fascinovaná jeho úsměvem, zašmátrala po penězích. Podala mu padesátku a při čekání na rozměnění se zeptala: "Tak co, máš přítelkyni? Elias, který měl plné ruce práce s prohledáváním kapes, aby našel její drobné, se blýskl zářivým úsměvem a odpověděl: "Přítelkyni ne, ale mám přítele. Tady máš zpátky svých deset babek - přijď za mnou zase! Sledoval, jak dívky odcházejí a navzájem si to komentují: "Nemůžeme uvěřit, že všichni ti hezcí kluci teď mají kluky. "Ale nebojte se! Jen si vzpomeňte na ty špízy navíc, které vám příště přihodím,' zavolal za nimi Elias, pobaveně zavrtěl hlavou a pobrukoval si melodii, jak se usazoval v rytmu večera. Obchod vzkvétal, byl zavalen zákazníky, ale přesto si stihl popovídat s hezkými dívkami a poslat na sebe žárlivé pohledy od nedalekého prodavače masa. Kolem desáté byl večer v plném proudu, vzduchem se linula sytá vůně kmínu, když najednou někdo vykřikl, že přicházejí městští kontroloři. Atmosféra se v okamžiku změnila a vypukl chaos.
Kapitola 3
Elias Storm vrazil dívce do ruky napůl upečený masový špíz, vytrhl jí z dlaně peníze a odjel se svým tříkolovým vozíkem do davu. Protlačil se davem lidí a zabočil do úzké uličky. Se srdcem bušícím v hrudi slyšel za sebou jen sílící křik, který se zmírňoval, jak se vzdaloval od problémů. Právě když se uvolnil, svět kolem něj potemněl a on se zhroutil. O tři dny později, v Celestě, ve vládním bytovém komplexu. Elias Storm se rozvaloval v houpacím křesle a oknem pozoroval zasněženou krajinu. Vypadal klidně a bezstarostně, ale uvnitř cítil mučivý uzel v žaludku. Sžíralo ho pomyšlení na tři tisíce osm set dolarů, které nechal ve městě, nemluvě o značné částce, která ležela na jeho bankovním účtu a o kterou přišla nějaká nešťastná duše. V mysli mu také vytanula půlka krabice špízů ve vozíku... "Ááá," povzdechl si ztěžka. Vrhl omámený pohled po neznámém dvoře a zamumlal: 'Kéž by tohle místo bylo zpátky na Zemi.' Bolest v srdci se mu znovu rozhořela při pomyšlení na jeho peníze. Jeho odraz ve skle ho ukazoval jasně - mladší verzi sebe sama, nejméně o sedm nebo osm let mladší. Se směsicí obdivu a zklamání si pohladil bradu a rozhlédl se po místnosti. 'Tahle tvář vypadá skoro stejně jako jeho, ale je příliš hladká a já jsem rozhodně menší. Pořád má ale dlouhé nohy - hezké jako vždycky. Ale proč musel odejít a všechno to ukončit? Jsme si tolik podobní a já jsem teď tady, nucená začít znovu. Proč to prostě nemohl vidět jinak? O tři dny dříve Eliase do té uličky zahnali městští kontroloři. Když se probral, jako první spatřil svou vlastní nahou postavu, scvrklou a orezlou, jak se máčí ve vaně. Poté, co se s námahou postavil na nohy, spatřil zrcadlo a uvědomil si, že v něm se odráží jeho mladá verze. Zarazilo ho to - kdyby věděl, že skončí uvězněný na cizí planetě, byl by se s těmi inspektory lépe domluvil, jen aby mohl pohodlně žít ve svém vlastním prostoru. První den Elias vyšel z vany nahý, zatímco za okny od podlahy ke stropu padal těžký sníh, zatímco v místnosti bylo příjemné teplo. Na pohovce pro jednu osobu se nechal unášet do strnulosti, ale brzy ho přepadl hlad. Ospale se dopotácel do kuchyně a schroupal pár ovocných pochutin, které připomínaly jablka, než se svalil do postele a snil o tom, že se probudí zpátky ve svém světě. Druhý den ráno Elias otevřel oči a zjistil, že je obklopen neznámem a bílým sněhem za okny. Uvědomil si, že se nevrátil do svého těla. V jeho srdci se objevil náznak zklamání, ale realita mu svitla - možná už nikdy neuvidí svůj bývalý život. Rezignovaně se začal seznamovat s novým prostředím v naději, že odhalí, kdo je a kde se nachází. Na dvorku malého domku byl nenáročný trávník, keře a malá kašna, jejíž voda nyní zamrzala do jiskřivých rampouchů. Každých několik hodin během dne vysávali roboti nahromaděný sníh. Dvoupatrový dům o rozloze sto metrů čtverečních zahrnoval dole obývací pokoj a kuchyň, zatímco v patře se nacházela ložnice a koupelna. Nábytek byl základní, ale uspořádaný tak, aby prostor působil prostorně. O pořádek a organizaci se starala robotická uklízečka podle plánu. Eliasovi se tento útulný dvorek zalíbil a v myšlenkách se vrátil k podobnému dvorku, za který už zaplatil zálohu. Srdce mu opět sevřela bolest. Když bloudil po domě v naději, že najde deník nebo počítač, aby se dozvěděl víc, jeho náramkové hodinky zapípaly a promítly před něj virtuální obrazovku počítače jako malé holografické zařízení. "Páni, minipočítač. Zamumlal, ohromen pokročilou technologií, a prsty obratně manévroval v rozhraní. Rychle přišel na to, jak se v tomto sofistikovaném přístroji orientovat. Jeho prvním impulsem bylo vyhledat známý zdroj, ale zjistil, že chybí. Samozřejmě ani ten nejchytřejší vyhledávač nedokázal využít znalosti celého vesmíru. Jeho pozornost upoutal symbol otazníku - kliknutí na něj otevřelo vyhledávací panel. 'Chcete aktivovat hlasový příkaz?" zeptal se vybroušeným hlasem. "Ano," odpověděl.
Kapitola 4
Po dlouhém dni Elias Storm konečně přijal svou identitu jako Elias Storm. Na planetě Celestia zjistil, že není na cizím světě, ale mezi přistěhovalci ze Země, což mu přineslo nečekaný pocit útěchy. Byl začátek září roku 2016, když na Zemi lidstvo náhle upadlo do bezvědomí. Po probuzení někteří získali mimořádné schopnosti, zatímco jiní se proměnili v zombie. Elias cítil, jak mu běhá mráz po zádech - nebyl to právě ten den, kdy ztratil vědomí? Uvědomil si, že se stal jedním z těch Zombií. "Omlouvám se, že jsem ti převzal život, " zašeptal, "spálím za tebe papírové peníze...". O sto let později, když Zemi ovládli Zombíci a životní prostředí se drasticky zhoršilo, měli i mocní uživatelé schopností problém přežít. Naštěstí vědci objevili Celestia, planetu vhodnou pro lidské obydlí. V roce hvězd se migrace lidí podařila. Tato planeta byla dvakrát větší než Země, ačkoli její krajní sever a jih byly pro lidský život nehostinné. Přesto se pro tři sta milionů přeživších na Celestie zdála být hojnost zdrojů jako země příležitostí. Poté, co se usadili a vybudovali si domovy, uplynulo padesát let, aby se znovu rozhořely vnitřní konflikty. V roce 58 se Celestie po sérii krutých bitev konečně stabilizovala. Zbylé dějiny vyprávěly o válce a vládnoucím důstojníkovi, jehož dlouhé jméno si Elias nedokázal zapamatovat, a tak ho přeskočil. Jeho pozornost upoutala skutečnost, že mezi prvními přistěhovalci na Celestii tvořili většinu Číňané. O sto let později se mandarínština stala úředním jazykem, zatímco mnohé menší jazyky upadly v zapomnění. Elias si oddechl - alespoň se nebude muset znovu učit nějaký jazyk, i když věděl, že si výuku stejně nemůže dovolit. Elias se cítil zahlcený rychlým přílivem informací a podíval se na datum: Rok 338 hvězd, 18. listopadu, středa, husté sněžení. Podle souřadnic se nacházel v hlavním městě Lance City. Rychlé vyhledávání na jeho minipočítači mu prozradilo, že jeho malý domov je vládní. Nemohl si pomoci, ale obdivoval vládní podporu v tak těžké době. Následující den mu utekl jako voda. Ačkoli se nacházel ve futuristickém světě, nic mu nepřipadalo jako ve sci-fi filmech, které sledoval na Zemi, jen o něco pohodlnější a lepší prostředí. Vyznat se v kuchyňských přístrojích nebylo příliš složité, a tak se Elias rozhodl vařit. Našel si kus neznámého masa na dušení, jen aby zjistil, že ve skříni kromě soli není žádné koření. Výsledkem byl bohužel guláš bez chuti a nasáklý slanou vodou. Alespoň že maso bylo křehké. Třetího dne, když se rozvaloval v houpacím křesle a pozoroval padající sníh, začal přijímat svou novou realitu. Všude viděl krásu - půvabnou kašnu a malebný dvorek spolu s potácejícími se roboty. Jeho touha po návratu domů se vytratila. Koneckonců, vrátit se teď by znamenalo být jen zombie. Přesto si nemohl pomoct a přemýšlel, proč se původní obyvatel tohoto těla rozhodl vše ukončit. Najednou se vzduchem rozlehl poplach: "Cink cink cink! Chtěli byste pokračovat do oddělení R Matching?" Elias se cítil bezútěšně a nechtěl se vydat ven, proto tvrdošíjně stiskl "Ne". Právě dorazil a ještě nebyl připraven skočit do záře reflektorů. Rozhodl se, že si vezme pár dní na seznámení s touto zvláštní novou planetou. Zrovna když se zabydloval v každodenní rutině, celá virtuální obrazovka vybuchla do ruda; po displeji se kaskádovitě valila krev jako v hororu a přecházel z klidu do chaosu, jak výstražný systém vztekle vřískal. Elias ztuhl v šoku, když obrazovku zaplnilo karmínové varování. "**Poplach! Nouzový poplach!** Elias se odmítl dostavit na Oddělení shody. Pokud brzy neobdrží potvrzení, Celestinský sňatkový zákon si vynutí jeho dodržování. Potvrzujete? Rázné oznámení zanechalo Eliase s vytřeštěnýma očima. Nechtěl se nechat svazovat manželským zákonem. Zíral na možnosti "Ano/Ne" a všiml si, že se mu při zvedání prstu třese. Uvědomil si, že musí jednat rychle, a bez dalšího přemýšlení kliknul na 'Ne'. 'Vůz do oddělení R Matching byl pro vás objednán. Počkejte prosím deset minut. Přejeme vám šťastnou budoucnost! Náhlá změna tónu byla překvapivá. Elias podrážděně cvakl jazykem a spěchal se převléknout, zatímco teplota venku klesla na sedm stupňů pod nulou. Přehodil si kabát přes nedalekou židli, rozhodnutý odejít, až přijede auto. Mezitím spěšně hledal, co je vlastně oddělení R Matching.
Kapitola 5
Elias Storm prožil první roky svého života se dvěma velkými láskami: jednou byl on sám a druhou peníze. Vzpomněl si na den, kdy jeho přítel ukončil jejich vztah - místo aby se utápěl v neštěstí, Elias si okamžitě dopřál hostinu a odmítl se litovat. Rozchod byl prostě takový; nejlepší bylo jít dál a dobře se bavit. Poslední incident týkající se městských regulátorů ho přiměl vzpomenout si na dobu, kdy reptal kvůli placení za špízy u prodejce. Jeho život byl možná chaotický, ale jeho peněženka nebyla nikomu na očích. Právě teď Elias tupě zíral na obrazovku, jeho výraz byl nečitelný, ale oči křičely o někom, kdo právě přišel o všechno při loupeži. "Aha, tady to vypadá hezky. Život ve vězení by nemusel být tak špatný, " zamumlal si pro sebe a litoval, že nezmáčkl tlačítko dřív. Být zavřený by mohlo být přinejmenším lepší než mít co do činění s neatraktivním partnerem. Jak by s tímhle obličejem mohl žít do konce života, kdyby skončil s ošklivou manželkou? Posunul se dolů a tvář mu zkřivila hluboká vráska, když si hořce posteskl: "Buď si teď najdu ošklivou partnerku, nebo můžu rovnou zůstat svobodný, dokud mi nebude padesát. Kam se poděl celý koncept svobody manželství? Kdo vůbec ještě v dnešní době uzavírá dohodnuté sňatky? Tohle místo je tak zaostalé, že je to až směšné." Po skončení prohlídky se Elias svalil na pohovku a tvářil se, jako by právě prožil něco podobného noční můře. ' [Shodáři Eliasi Storme, prosím, pokračujte ve svém transportu, Shodáři Eliasi Storme, prosím, pokračujte ve svém transportu, Shodáři Eliasi Storme, prosím, pokračujte ve svém transportu]. Hlášení zaznělo potřetí právě ve chvíli, kdy u vchodu zastavilo auto. Vůz, který na něj čekal, nepřipomínal moderní autobus; byl to elegantní čtyřmístný vůz natřený jasně žlutou a zelenou barvou, který se pyšnil hladkým designem s průhlednou skleněnou střechou. Elias však nenašel žádné stopy po řidiči. Když sáhl po dveřích, nemohl najít kliku a omylem na ni mávl hodinkami, což mělo za následek, že se dveře vysunuly. "Totožnost potvrzena: Elias Storm. Prosím, posaďte se k párování, " nařídil mu elektronický hlas. S tím vozidlo vystřelilo do vzduchu jako raketa, což Eliase na okamžik zaskočilo. Než si to plně uvědomil, vůz hladce přistál a hlas se znovu ozval: "Příjezd. Hodně štěstí při hledání svého protějšku." Elias krok za krokem vystupoval z vozidla a třel si obličej ve snaze znovu získat zdání normálnosti. Jeho omámený výraz ho však zradil, když stanul před tyčící se budovou z kovu a skla. Nebylo by na škodu ohlásit se na recepci. Naštěstí se ve vstupní hale hemžil dav lidí - většina z nich vypadala přibližně v jeho věku. Elias stál za dívkou ve frontě, která držela hodinky směrem k robotickému oku. Po potvrzení vložila prst do úst robota a ten během minuty ohlásil: "Zpracováváme odpovídající informace. Výsledky za pět minut." Když Elias sledoval výměnu, musel čekat, až na něj přijde řada, a přitom přemýšlet o směšné představě manželství. Děj se pyšnil bohatými přísliby, ale zjevně mu chyběl koncept svobodné volby v lásce. Nakonec na něj přišla řada. Nervózně přistoupil k robotovi a přiložil prst k jeho ústům, přičemž ucítil ostré píchnutí, když stroj dokončil krevní test. Zmateně zamrkal a dostal pokyn, aby počkal na výsledky. Zabořil se tedy do pohovky a nečinně si pohrával s hodinkami. Dívka, která testovala vedle něj, náhle zneklidněla a zbledla v obličeji. 'Budeme se dokonale shodovat! Doufám, že moje shoda není... co když je to nějaký starý chlap? Nemůžu se na to dívat... můžeš se podívat, jestli je starý, nebo ne?" Hlas se jí chvěl, panika v ní stoupala. Když Elias viděl, že je zjevně vystresovaná, vyhověl jí a poklepal na displej, zvědavost se v něm probudila. Zhmotnila se virtuální obrazovka, na níž blikala identifikační fotografie muže. Vypadal na třicátníka, přiměřeně atraktivního. 'Vypadá to, že máte třicátníka,' hlásil. 'To není tak špatné,' povzdechla si s úlevou a její napětí viditelně roztálo.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni ve hvězdách Celestie"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️