Mezi tajemstvími a druhými šancemi

Kapitola 1

Chcete-li získat ženu, potřebujete strategii - nejprve ji okouzlit, pak ji oklamat, a když to nezabere, prostě ji odvést domů. Chcete-li se oženit s mužem, potřebujete fintu - nemusíte se nejdřív zasnoubit, stačí ho zatáhnout do postele a pak už jen řešit, co dál.

Evelyn Yatesová, vyhlášená zlatá mládenkyně v oboru medicíny, byla pohledná, bohatá a měla spoustu obdivovatelů. Přesto zůstal po celý život výhradně oddán Gwendolyn Fairchildové, ženě známé svou upřímností, ale postrádající společenské finesy.

Gwendolyn byla nejen jeho idolem a přítelkyní z dětství, ale také jedinou ženou, se kterou kdy spal. Jako teenager nechápal pojem láska, ani plně nerozuměl tomu, co znamená usadit se. Věděl jen, že chce být manželem Gwendolyn Fairchildové.

Rychle se posunuli o sedm let dopředu a nečekaně se znovu setkali. Ani jeden z nich není ženatý, ale skutečnost komplikuje fakt, že mají společného téměř sedmiletého syna. Evelyn předpokládala, že společné dítě je postrčí ke sňatku. Netušil, že Gwendolyn nikdy nehrála podle pravidel, která očekával.

V jeho představách ji poté, co se konečně vzali a zavřely se za nimi dveře, mohl přesvědčit, že nemá jinou možnost. Už měli dítě - jistě by si ho musela vzít!

Ta osudná noc před sedmi lety vedla k těhotenství, ale Evelyn zmizela a nechala Gwendolyn, aby se s mateřstvím vypořádala sama. Celou tu dobu věřila, že ji Evelyn nikdy doopravdy nemiloval, a myslela si, že případná žádost o ruku bude jen otázkou povinnosti. Když tam však stála a dívala se na něj, začínala si uvědomovat, že se možná mýlila. Evelynovo srdce se vždycky točilo kolem ní - byla to ona, koho celou dobu miloval, i přes jejich bolestnou minulost.

Kapitola 2

Evelyn Yatesová se probudila s pulzující bolestí hlavy, stále ještě s krvavýma očima a rozcuchaná, když si třela zapletené vlasy a zvedala se z postele.

Zatraceně, bolelo to tak moc, že si myslel, že se snad svalí. Na chvíli zavřel oči, zatřepal hlavou, aby se zbavil pavučin, a když je konečně zase otevřel, viděl o něco jasněji. Vyškrábal se z postele, sebral z podlahy pomačkané boxerky a bosý zamířil do koupelny.

U umyvadla mu Evelyn šplíchla na obličej studenou vodu a chlad ho probudil. Když se osušil ručníkem, náhle ztuhl uprostřed pohybu... počkat, nezapomněl na něco?

Odložil ručník a začal usilovně přemýšlet, tvář mu zmateně zrudla, když se v ní zacyklila bílá, červená, modrá, a dokonce i fialová - jako duha, která mu ožila na tvářích.

Evelyn se vrátila do jeho pokoje, a jakmile uviděl zaneřáděnou postel a závratné krvavé skvrny, vzpomínky se mu vrátily...

Den po maturitních zkouškách uspořádala třída večírek na rozloučenou.

Pořádně se bavili, všichni si libovali v nově nabyté svobodě a kluci do sebe hustili drinky, jako by vyšly z módy. Když večírek skončil, ale lidé měli stále chuť na další, někdo navrhl, aby se šlo do karaoke. To se setkalo s odporem několika lidí, zejména střízlivých dívek, které nezvládaly alkohol.

Evelyn a Gwendolyn Fairchildovy však byly mezi svými vrstevnicemi výjimkou. Nebyl sice stavěný jako většina kluků ve škole - vysoký, ale trochu hubený a ne zrovna v nejlepší zdravotní kondici -, ale také moc nepil. Na druhou stranu Gwendolyn byla vším, co obdivoval: chytrá a krásná, třídní premiantka, která se neustále umisťovala mezi nejlepšími třemi. Díky své živé osobnosti byla ozdobou každého setkání a samozřejmě si nenechala ujít ani to, že byla středem pozornosti při karaoke.

Když Evelyn sledovala, jak ji obklopují spolužáci mířící na místo karaoke, odhodlaně zatnula pěsti, kousla se do rtu a dupla si nohou, než ji následovala.

Ona byla oslavovanou hvězdou třídy a on byl jen tichý opozdilec. Na karaoke Gwendolyn nevyhnutelně skončila s nadměrnou konzumací alkoholu, zatímco Evelyn se většině z nich dokázal vyhnout a zdánlivě byl v davu neviditelný.

Jak se večer táhl, Gwendolyn se opila a rozhodla se, že je čas jít domů, a Evelyn se přirozeně nemohl přinutit, aby se zdržel. Jakmile odešla, tiše se vytratil za ní.

Jakmile vyšel před karaoke bar, uviděl Gwendolyn, jak odmítá několik nabídek od kluků, kteří ji chtěli odvézt domů. Chystala se opustit ulici a zamířit na roh, aby si chytila taxíka. Počkal, až se ostatní kluci vrátí dovnitř, a pak spěšně vyběhl ven a couvl několik kroků za ní.

Jakmile došli na roh, Gwendolyn se zastavila, trochu přimhouřila oči a pak mu věnovala zářivý úsměv.

"Evelyn, věděl jsem, že mě budeš sledovat.

'I...' Přistižen jejím pohledem se rozhodl upustit od přetvářky a přistoupil vedle ní. "Vezmu tě domů.
Ano, Evelyn rozhodně nebyla jen beznadějnou romantičkou, která na dálku touží po něčem jiném. I když ji tajně zbožňoval, byli přátelé - vlastně blízcí přátelé. Znali se od dětství, chodili do stejné třídy po celou střední a vysokou školu. Přesto se jejich cesty s přibývajícím věkem rozcházely, což vedlo k tomu, že se jejich současná dynamika značně lišila.

Gwendolyn o této změně samozřejmě blaženě nevěděla. Přes veškerou svou bystrost nebyla její emoční inteligence tak bystrá. Nevšímala si, jak se k ní ostatní chovají jinak než k Evelyn. Pro ni byly kamarádkami z dětství a tak to bude navždy.

Gwendolyn, mírně podnapilá, nenuceně přehodila ruku přes Evelynino rameno a rošťácky se usmála. "Evelyn, mně se vážně nechce domů.

Kapitola 3

Evelyn Yatesová se odmlčela a podívala se na čas na svém telefonu. "Už jsou tři hodiny ráno. Nemyslíš, že tvoje máma...?

Gwendolyn Fairchildová se zasmála a smetla jeho obavy ze stolu. 'Řekla jsem mámě, že budu celou noc pařit s přáteli. Kdybych teď šla domů, určitě bych je vzbudila. Kromě toho jsem konečně dostala povolení! Byla by škoda si ještě chvíli nezapařit." "To je škoda. Chvíli bojovala se svou výškovou nevýhodou, než nechala ruku klesnout a raději se chytila jeho paže. I když byla Evelyn vytáhlá, pořád byl o něco vyšší než ona.

Evelyn naklonil hlavu, v očích náznak zmatku. "Tak proč prostě nezůstat venku a nevyužít toho? Zamrkal a zvedl obočí. "Nevypadáš, že bys byla tak opilá.

Gwendolyn zvedla obočí. 'Nejsem opilá, jen už nechci dál trčet u toho jejich příšerného zpěvu.

Evelyn se na ni podívala a zeptala se: "Tak kam chceš jít?

Gwendolyn se mírně nakrčila a v jejích skelných očích se odrážela trocha špičkování. "Hmm, někam, kde můžeme dál pít.

Evelyn se zamračil a obočí se mu srazilo. "Neměla bys...

Gwendolyn po něm střelila hravým pohledem. 'No tak, Evelyn, musíš se soustředit jen na to, abys mi dělala společnost, zatímco budu pít.'

Když viděla, že se uklidnil, usmála se a zlehka si poklepala prstem na tvář, chvíli přemýšlela a pak se jí rozzářily oči. Otočila se k němu a zeptala se: "Evelyn, můžu jít k tobě na kolej?

Evelyn zaváhala: "Ale jsou letní prázdniny, koleje jsou zavřené." Evelyn se zamyslela.

Gwendolyn odmítavě mávla rukou. "Můžeme se tam vplížit!

Evelyn zjistil, že Gwendolyninu žádost nemůže odmítnout.

A tak se ve tři hodiny ráno vydali dva maturanti do samoobsluhy pro pivo, než se proplížili zpět do areálu školy na chlapeckou ubytovnu.

Evelyn bydlela na koleji už tři roky. I když se tam nikdy po zavírací době nevplížil, věděl o různých tajných cestách. Vzal Gwendolyn k oknu, které mělo rozbité zámky a stalo se oblíbenou zkratkou pro noční útěky. Pomohl jí vlézt dovnitř a následoval ji. Jakmile se dostal dovnitř, bylo to snadné. Vytáhl svůj stále platný klíč od koleje a odemkl svůj pokoj ve třetím patře.

Letní prázdniny byly v plném proudu a kolej působila osvěžujícím dojmem čistoty. Zaměstnanci školy uklidili, takže to tu vypadalo stejně jako v den, kdy se sem nastěhovali - světlé, vzdušné a s čerstvým povlečením na postelích.

Gwendolyn si lehla na postel a spokojeně si povzdechla. "Páni, při ležení na posteli člověk opravdu cítí, jak je vyčerpaný!

Evelyn položila igelitku naplněnou pivem na stůl, přitáhla si židli a posadila se na ni se zkříženýma nohama a působila trochu nepříjemně rezervovaně.

Po chvíli čekání bez známky toho, že by Gwendolyn chtěla vstát, si myslel, že usnula, ale pak se náhle posadila a vydechla. "Evelyn, opravdu takhle maturujeme?

Evelyn zamrkala, stále poněkud omámená. "Uh, jo, asi jo.

Gwendolyn se zamračila, když spustila pohled. "Opravdu takhle vypadá dospívání?
Evelyn odpověděla: "Ale nejsme už nějakou dobu dospělí?

Gwendolyn zavrtěla hlavou. "Já nechci dospět. Dospět znamenalo převzít odpovědnost, na kterou nebyla připravená.

Evelyn se zeptala: "Proč ne? Zdálo se, že Gwendolyn má ze života upřímnou radost; proč by váhala jít dál?

Gwendolyn sklopila pohled. "Jen se cítím... unavená.

Absolvování střední školy neznamenalo, že skončila se studentskými zápasy. Jako nejstarší dcera musela jít mladším bratrům příkladem, aby na ni byli rodiče pyšní. Tak dlouho byla dobrou studentkou, ale i po přežití závěrečných zkoušek si sotva připadala jako po prázdninách. Myšlenka na studium na vysoké škole a snaha o získání stipendia a následné hledání slušné práce - to všechno jí připadalo tak vyčerpávající. Gwendolyn si přála vrátit se do školky.

Tyhle myšlenky si nechávala pro sebe, protože měla pocit, že to hloupá a naivní Evelyn nikdy nepochopí.

S hlubokým nádechem zvedla hlavu a usmála se. 'Evelyn, pojďme se napít! Oslavme naše ztracené mládí.

Vzala z tašky dvě plechovky piva, jednu podala Evelyn a zároveň si otevřela svou. Zaklonila hlavu a nadšeně ji usrkávala.

V obavách, aby nepřekročila svůj limit, se Evelyn naklonil, vytrhl jí pivo z rukou a lokl si pro sebe. Vzápětí však Gwendolyn sáhla po druhé plechovce a začala pít znovu, což ho přimělo, aby jí ji vzal z ruky a vyměnili si ji v tanci soupeřících nápojů tam a zpět. Člověk si mohl jen představovat, jak hloupě vypadají, když se oba vracejí tam a zpět a neustále se opíjejí.

V tu chvíli se Evelyniny jasné vzpomínky vytratily.

Mlhavá časová osa, která následovala, odhalovala jen útržky smíchu a tance, oba skákali na postel a upadali do rytmu podnapilé konverzace - vyměňovali si útržky nesmyslů. Pak se věci vystupňovaly; jejich oblečení se začalo odlupovat, až zůstaly jen útržky hmatových vjemů a tepla - v jednu chvíli bolestivé, v jinou měkké a příjemné, s pocitem, že se mezi nimi něco poddává.

Evelyn si toho kromě toho moc nepamatovala. Nebyl naivní; rychle pochopil, co se odehrálo. Ale pak se přes něj převalila nová vlna reality a zanechala ho v šoku: spal s dívkou svých snů, kamarádkou a spolužačkou z dětství. A poté, co spatřil její zranitelnost,... omdlel.

Kapitola 4

Ve Windermere odbíjely hodiny pět hodin ráno.

S tichým cvaknutím se pomalu rozhrnuly závěsy na oknech od podlahy až ke stropu a do místnosti pronikly první zlatavé sluneční paprsky. Světlo dokonale osvětlovalo pečlivě upravenou postel a vrhalo hřejivou záři na osobu, která na ní odpočívala.

Evelyn Yatesová, kterou probudila jemná melodie hrající z budíku, se luxusně protáhla, překulila se a pomalu se posadila. Sáhl po ohřívači vody na nočním stolku a chvíli si vychutnával plnou sklenici teplé vody, než vstal a zabalil se do plyšového županu. Sebevědomě vykročil do koupelny.

Poté, co se osvěžil, vyšel z ložnice, popadl dálkový ovladač a stiskl tlačítko, aniž by se podíval na obrazovku.

Tichá hudba se změnila na optimistickou country-rockovou melodii. Lehce si pobrukoval, shodil župan a naskočil na běžecký pás. Nic mu nebránilo v pohybu a po jeho vypracovaném těle začal volně stékat pot. Jak běžel, odpařoval se z něj a koloběh námahy a úlevy se opakoval celou hodinu. Jakmile skončil, slezl z běžeckého pásu, osprchoval se, oblékl si čisté boxerky a odvážně vykročil zpět do obývacího pokoje.

Tak začal nový den plný zdraví a elánu.

Evelyn stiskla tlačítko pro přehrání jeho hlasové schránky a přesunula se k dvoudveřové lednici, aby si vzala výživnou snídani označenou na středu.

Většina zpráv byla banální, ale když se přehrála čtvrtá, zarazil se a po tváři mu přeběhl vážný výraz, když se otočil k záznamníku.

"Ahoj, Evelyn, jak to jde? Dobře, přeskočíme zdvořilosti, staráš se o sebe tak dobře, že je to skoro podezřelé. Každopádně jsem konečně vyřešil ten dům! Nejpozději příští týden se můžeš nastěhovat. Byl to dlouhý proces, ale podařilo se mi to. Takže co se týče té limitované edice hodinek..."

Když zpráva skončila, záznamník ztichl.

Evelyn nepřítomně zírala na dokonale naaranžovanou snídani a ani se jí nepohnula.

O pět minut později zavřel oči, zhluboka se nadechl a pak je otevřel.

Vstal od stolu, vrátil se do ložnice, rozrazil dveře skříně a prohlížel si muže v zrcadle.

Jeho dobře rozložené svaly předváděly výšku metr osmdesát a jeden palec, doprovázenou nápadně vyrýsovanými rysy. Evelyn se usmál, spokojený s odrazem muže se širokými rameny, úzkým pasem a dlouhýma nohama před sebou. Věděl, že se mu tvrdá dřina v průběhu let vyplatila; vytáhlý chlapec, kterým býval, byl už jen vzdálenou vzpomínkou.

Teď byl Evelyn bezesporu mužem přitahujícím pozornost, mužem snů mnoha žen - až na... Rychle strhl červenou nit z košile visící ve skříni, projel jím záchvěv odporu a strachu, než ji hodil do záchodu a spláchl.

Potřásl hlavou a rozhodl se, že se s touto svou malou zvláštností smíří. Když se oblékl, sedl si k počítači a konečně odeslal svůj dlouho odkládaný výpovědní dopis. Poté si zamluvil letenku do Elderwoodu na příští týden a zavolal do Nemocnice svaté Markéty, aby potvrdil, že tam přijímá práci.
Než odletí zpět do Elderwoodu a spustí svůj dlouho očekávaný plán, jak získat zpět svou bývalou, bude mít týden na to, aby vše dořešil.

Do Harmony Vale se nastěhoval nový obyvatel.

Tato svérázná komunita, každoročně oceňovaná pro svou výjimečnost, se pyšnila jen něco málo přes stovku domů a třemi budovami, ale navzdory své velikosti měla Harmony Vale všechno. Díky komunitní nemocnici, supermarketu, a dokonce i mateřské školce bylo možné uspokojit téměř jakoukoli každodenní potřebu, aniž by člověk musel vyjít za hranice čtvrti.

Kapitola 5

Harmony Vale byl korunovačním klenotem The Gilded Circle, dokonale navrženou komunitou, která se pyšnila moderním vybavením, hvězdnými službami a záviděníhodnou polohou - to vše za překvapivě příznivé ceny. Získání bydlení zde však představovalo vysoce selektivní proces; připadalo mi to jako jediné místo v zemi, kde budoucí majitelé domů procházejí přísným hodnocením. Přesto byli mnozí ochotni vynaložit velké úsilí, jen aby se zde mohli cítit jako doma.

Mezi těmi, kdo usilovali o bydlení v této vyhledávané čtvrti, byla i Gwendolyn Fairchildová. Než si konečně zajistila byt v Harmony Vale, musela čelit mnoha překážkám - využívala známostí, procházela byrokracií a neúnavně pracovala.

Jakmile se nastěhovala, Gwendolyn si uvědomila, že její úsilí stálo za to. Komunita byla taková, jak se o ní říkalo. Nádherná výzdoba a inovativní uspořádání jejího bytu byly jen začátkem. Zdejší obyvatelé byli výjimeční; bylo jasné, že pouhé bohatství není vstupenkou. Upřímně ji zaujala kritéria, podle kterých developer vybíral obyvatele, a přemýšlela, jak mohli přilákat tolik milých, inteligentních a srdečných lidí.

Tato zvědavost se rozšířila i na její novou sousedku přes chodbu, která se právě přistěhovala. Její mladší bratři však byli nadšeni mnohem méně, zejména poté, co pozorovali, jak Gwendolyn připravuje nápoje a občerstvení pro někoho, koho nikdy neviděli.

Jako nejstarší dcera byla Gwendolyn zvyklá starat se o své tři bratry. Nejstarší z nich byl v posledním ročníku vysoké školy, zatímco nejmladší chodil ještě na střední školu. Jejich rodiče si v posledních letech vypěstovali posedlost cestováním a nedávno podnikli desetidenní výlet do Singapuru. Protože neměli kam jít, Gwendolynini bratři u ní často přespávali a neváhali kritizovat všechno, co dělala.

Isaac Fairchild, její nejstarší bratr, byl k nové sousedce lhostejný. Líně se rozvaloval na pohovce a byl zabraný do psaní textových zpráv.

Prostřední bratr, Anastasia Fairchildová, byl zmatený. 'Jestli se ukáže, že ten nový soused je frajer, všechny vaše přípravy budou k ničemu.'

Gwendolyn pohrdavě mávla rukou. 'Pokud nebude skvělý, nebudu ho obsluhovat. Můžu vás místo toho nechat najíst.

Anastázie zavrtěla hlavou. 'Ale to je stejně plýtvání. Je to krajně nepraktické a vůbec ne moudré.

Nejmladší bratr Roland Fairchild byl nadšenější. 'Nový soused! Jak moc jsou noví? Měl neukojitelnou fascinaci vším čerstvým a vzrušujícím.

Anastázie trvala na svém: "Nové věci nakonec zestárnou. Nový soused se brzy bude cítit jako dlouholetý obyvatel a zanedlouho se objeví další nový soused. Pokaždé, když se někdo nastěhuje, plánuješ celé to zařizování absolvovat znovu? Uvědomte si, kolik prostředků tím vyplýtváte!

Rolandovi se rozzářily oči. "Ale budou tu noví sousedé!

Anastázie podrážděně odpověděla: 'Žádní noví sousedé, je tu už den. Už je to stará novinka.

Rolandovo vzrušení nepolevovalo. 'Alespoň byl nový první den.
Anastázie si upravila silné brýle. "V podstatě od chvíle, kdy vstoupil do bytu...

Gwendolyn se cítila ohromená. Když se vzduchem linula teplá vůně čerstvě upečených sušenek, položila jich na stůl tác a sundala si zástěru. "Už toho bylo dost! Už jste vy dva dočetli své papíry? Rolande, doufám, že jsi vypnul počítač. Neměli byste mít čas diskutovat o novém versus starém, když jste se ještě ani nevypořádali se svými povinnostmi.

Odhodila zástěru na stůl a ukázala na oba velké kluky. 'Vyřiďte si papíry, vytiskněte je a ukažte mi je. Buď se vraťte do svých pokojů a hrajte videohry, nebo vypněte počítače a pomozte mi. Žádné plýtvání elektřinou!

Poté, co stanovila zákon, obrátila Gwendolyn pohled na Isaaca. "Ty.

Isaac zvedl obočí a podíval se na svůj telefon. "Cože?

Gwendolyn se na okamžik zamyslela, než jí podala ruku. "Potřebuješ nabít telefon. Ukázala na zásuvku. "Běž.

V okamžiku, kdy Gwendolyn promluvila, se její tři bratři dali do pohybu a každý se věnoval svým záležitostem.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi tajemstvími a druhými šancemi"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️