Za oponou volby

Kapitola 1

Byl víkend a Eleanor Doughtyová a její manžel William Highwood se usadili na svá místa ve starém kině na Spring Road, aby zhlédli nejnovější filmový trhák.

Po půlhodině filmu Eleanor zlověstně zazvonil telefon. Na lince byla její matka, lady Jocelyn, a hlas se jí lámal slzami. Eleanor okamžitě pocítila úzkost. "Potřebuju, abys přišla," vzlykala její matka.

Ulice kolem Spring Road byly ucpané dopravou. U New South Gate stála auta v zácpě, na semaforu se třikrát objevila červená, aniž by byla naděje, že se pohnou. To, co mělo být rychlou desetiminutovou jízdou, se změnilo ve frustrující půlhodinové utrpení.

William si povzdechl a po tváři mu přeběhl zamyšlený výraz. 'Víš, kdybys měl sourozence, mohl bys je poslat na pomoc. Ušetřilo by ti to starosti.

Eleanor zkřížila ruce a zabořila se hlouběji do židle. 'Hodnoty a morálka dítěte jsou přímo svázány s jeho biologickými rodiči. I kdyby měla dalších deset dětí, nic by to nezměnilo.

William se mírně zamračil: "Přesto jí za tebe musím poděkovat. Bez ní by nebylo 'nás'.

"Přesně tak. A podívej, jak skvěle jsem dopadla,' opáčila Eleanor sarkasticky.

Jejich vztah matky a dcery byl vždycky komplikovaný, prakticky studie známých cizinců. Od sedmé třídy, kdy se lady Jocelyn rozvedla, Eleanor cítila posuny. O dva roky později se její matka znovu provdala za starého Xaviera, čímž došlo ke smíšení rodin, a Eleanor se tak cítila osamělejší než kdy dřív, zvláště když třináctiletý, odtažitý syn starého Xaviera nebyl nadšený ze sdílení jejich domácnosti. Její biologický otec mezitím založil novou rodinu s macechou Gravesovou, takže Eleanor neměla kam jít.

A tak se zavázala k internátní škole, kde zůstala až do ukončení studia. Dokonce i přestávky trávila v pronajatých pokojích, maskovaná předstíraným studiem. Lady Jocelyn, které se možná ulevilo kvůli vzdálenosti, ji čas od času kontrolovala a dohlížela, aby Eleanor nosila zimní oblečení a jedla. Při rodinných setkáních chválila Eleanořinu vyspělost.

Eleanor byla skutečně zralá, sama se rozhodovala dokonce i o své svatbě - rozhodla se pro jednoduchý obřad v bytě jen s několika blízkými přáteli, ve stylu švédských stolů, aby matce nepřidělávala starosti.

V hloubi duše si pomyslela: "Nedělám jí žádné problémy, tak co jí dává právo mě obtěžovat?

Frustrace ji drápala, když se naklonila dopředu a snažila se zhodnotit provoz. Racionálně si vysvětlovala, že to není nic jiného než touha rychle odjet a vrátit se. Kdyby věděla, že se to stane, jela by metrem. Řidič, otrávený jejími neustálými komentáři, zamumlal, že se to brzy uklidní, a zeptal se, jestli má v plánu vyskočit a utéct. 'Už jsme v tom. Prostě se nechte unášet proudem,' zabručel.

Eleanor nenavštívila místo starého Xaviera, známé jako kasárna továrny na odpadní vody, už více než rok - ale nějak se stále orientovala, jako by to byla její druhá přirozenost.
Když stála za dveřmi, zaútočil na její uši zvuk zvýšených hlasů. 'Když jsi tak nešťastná, proč si nejdeš najít vlastní dceru? Tohle není tvoje starost!

Eleanor cítila, jak v ní vzplál oheň, když naléhavě zaklepala na dveře.

O chvíli později stála tváří v tvář Mladému Xavierovi, na jehož tváři se objevil neznámý úšklebek. Když se podívala za něj, uviděla Starého Xaviera, jak se zhroutil na pohovce a těžce vydechuje.

'Dobře, že jsi tady,' usmál se Mladý Xavier a obrátil se na svou matku, lady Jocelyn. 'Teď už můžeš odejít.'

Eleanor bez váhání vstoupila dovnitř a její frustrace se rozlila. 'Tvůj otec neřekl ani slovo, tak drž hubu. Jaká je tvoje dohoda? Dvanáct let krmený toulavý pes by uměl vrtět ocasem. Byla tu kvůli tobě, a co jsi udělala? Nic než pohrdání jí?

Obrátila se ke starému Xavierovi: "Nevím, jestli našla štěstí, když se za tebe provdala, ale pro tvého syna toho určitě udělala hodně. Proč se schováváš jako zbabělec, místo abys vystoupil?

A na lady Jocelyn Eleanor vystřelila: "Rozhodla ses, teď se musíš vypořádat s následky. Pláč ti nepomůže!

William se instinktivně pohnul, aby Eleanor ochránil, ale ta se tlačila dopředu a její ohnivý duch zářil. Tuhle její stránku neviděl ani on, natož Xavierovic rodina.

Vzduch zhoustl šokem. Tváře lady Jocelyn a starého Xaviera zrudly do běla, zatímco mladý Xavier jen zamumlal, aby Eleanor lady Jocelyn vyvedla.

Tu větu slyšela od svého vstupu dvakrát a uprostřed zmatku pochopila, proč se její matka natáhla - strach z bezdomovectví.

Eleanor si nemohla pomoct, ale bezradnosti lady Jocelyn se vysmála. 'Dvanáct let a žádný skutek na tvé jméno? Tohle má představovat tenhle rozvod? Už jsem viděla spoustu ztroskotanců, ale tvoje rodina má navrch. Když si najmeš hospodyni, aspoň dostane zaplaceno! Pohrdavě gestikulovala na lady Jocelyn. "Být venku na mrazu by mohlo být lepší než být zavřená v nějaké zchátralé chatrči.

Kapitola 2

"Obrátila se k rodině Highwoodových a řekla: "Po všech těch letech manželství je čas vyřešit finance.

Převod majetku je porušením povinnosti zveřejňovat v manželství, a když dojde na soud, musí všechno vyjít najevo - to se nedá utajit,' prohlásila Eleanor Doughtyová bez obalu. Lady Jocelyn už nevzlykala strachy a naléhala na Eleanor, aby mlčela.

Eleanor se pod nosem ušklíbla a přemýšlela, proč ji v takovém případě potřebují jako posilu; neměla zájem hrát si na něco, co se jí nelíbí.

Starý Xavier, věrný své povaze, byl nekomunikativní. Kromě toho, že prohlásil, že nemá v úmyslu lady Jocelyn vyhodit, sotva pronesl víc než pár slov, čímž všechny připravil o dech. Mladý Xavier byl naopak snůškou stížností a trval na tom, že když lady Jocelyn zůstává doma a nepřispívá k rodinným příjmům, je závislá pouze na jeho otci, a tak by všechna rozhodnutí o svatbě měla být výhradně na starém Xavierovi. Lady Jocelyn do toho neměla co mluvit.

V tu chvíli Eleanor pochopila podstatu sporu: Mladý Xavier se vyčerpávajícím způsobem snažil uspořádat extravagantní svatbu.

Lady Jocelyn se domnívala, že Starý Xavier by si měl se svými četnými zdravotními problémy a závislostí na lécích ponechat určitou rezervu pro případ nouze. Mezitím se zdálo, že důvěra Starého Xaviera závisí výhradně na jeho synovi, takže se zdálo, že jeho důchod je pouhým kapesným od Mladého Xaviera, což jim utahovalo finanční sevření kolem krku.

Starší pár vyčerpával své zdroje, aby uspokojil rozmary rozhazovačného muže, aniž by si uvědomoval, že si toho mladý Xavier neváží. Obvinil lady Jocelyn z chamtivosti po rodinném majetku a tvrdil, že jí starý Xavier dovoluje nebrat ohled na budoucí štěstí vlastního syna. Mladý Xavier házel flintu do žita, že se neožení, pokud mu rodina nevěsty nedá ani halíř, a zároveň naříkal, jak se o jeho rodiče nebude mít kdo ve stáří postarat. Nenápadní manželé, kteří byli přistiženi při jeho manipulaci, se ocitli v situaci, kdy se podvolili požadavkům svého nezodpovědného syna.

Lady Jocelyn, outsiderka nesdílející jméno Xavier, znovu a znovu končila s pocitem ponížení nad tímto střetem, cítila se beznadějně, ale nakonec se vrátila, aby duu otce a syna sloužila. Teprve tentokrát požádala Eleanor o podporu.

Při pohledu na situaci si Eleanor uvědomila, že ať se stane cokoli, chování lady Jocelyn se nezmění; nemělo smysl ztrácet dech.

Nechtěla už říct ani slovo a přitáhla si židli, aby si sedla ke vchodu, a podepřela dveře jako tichý strážce.

William Highwood se vmísil do hovoru: "Když jsme se s Eleanor brali, nepotřebovali jsme tolik peněz. Svatba není to nejdůležitější, důležitý je vztah."

Mladý Xavier vypálil: "Nemáš co kecat. Jsi jen šťastná náhoda ve velkém plánu věcí..."

Eleanor, která se právě vzpamatovala, vyjela: "Ty co? Jsi příbuzný s královskou rodinou a chceš se oženit s cizí princeznou s honosnou svatbou! V Indii se při sňatku dcer dává jako věno zlato. Čekáš snad milionový dárkový balíček nebo spoustu jachet? Pokud nemůžeš nabídnout nic legitimního, možná bys o svatbě neměl ani přemýšlet! Proč kvůli honbě za svými sny přivádět rodiče k zoufalství? Kdybych měla tu drzost, nevdávala bych se jen proto, že někdo tlačí na mé rodiče; je to jejich rozhodnutí."
Starý Xavier si opakovaně povzdechl a kradmo pohlédl na Eleanor, pokaždé letmo, jako by se bál, že ho jeho tvrdohlavý syn přistihne. Mladý Xavier zůstal beze slova, dusil v sobě hněv a nebyl schopen přijít s nějakým vyvrácením.

Když viděla, že se atmosféra mění v její prospěch, lady Jocelyn znovu nabyla sebevědomí a požádala oba muže, aby byli k Eleanořině temperamentní povaze vstřícnější.

Eleanor odkopla židli a vyrazila ven, nehodlala se zdržet ani o chvíli déle.

K tomuhle opravdu neměla přistupovat; pokoušet se domluvit jen proto, aby jí vynadali za špatnou náladu, nemělo smysl.

Těsně před odchodem se Eleanor neudržela a zakřičela skrz dveře: "Nejste žádní muži." "To je pravda," odpověděla. S tím se vyřítila po schodech dolů a nechala otce i syna, jak je pálí její urážka. William se rozběhl za ní a snažil se ji dohnat.

Lady Jocelyn ji následovala a naléhala na Williama, aby byl k Eleanořině prudké povaze shovívavý, na což William důsledně bránil Eleanor a prohlašoval, že je úžasná.

Lady Jocelyn se však nedokázala zbavit obav a řekla: "Opravdu bys měla mít brzy dítě. Jediné, čeho lituji, je, že mladý Xavier není z mého masa a kostí, jinak bychom se dnes nedostali do této svízelné situace."

Její slova naznačovala, že kdyby to byly její děti, mohla by je popichovat, jak by se jí zlíbilo, ale protože nejsou, jsou nedotknutelné.

Měla pocit, že se jí lokty zkroutily tak silně, že se každou chvíli zlomí.

Kapitola 3

Eleanor Doughtyová právě vyšla ze svého bytu, když zaslechla známou repliku. "Starej se o sebe, nebo drž hubu. Zničila sis život, protože ji neumíš držet zavřenou, " odsekla chladně.

Lady Jocelyn stékaly po tváři slzy. Chápala, odkud Eleanor přichází; koneckonců Eleanor strávila dětství sama a zanechalo to na ní jizvy. Ale tak to prostě v domácnosti Highwoodových chodilo. Mladý Xavier nemohl Eleanor vystát a lady Jocelyn se přes veškerou snahu o zprostředkování ocitla uprostřed. Starý Xavier navrhl, aby Eleanor bydlela na koleji, a ona neochotně souhlasila. Mohl se jí někdo divit, že se cítila rozhořčená, že ji k tomu někdo nutí?

Vroucí lady Jocelyn si vzpomněla na Eleanořinu prostou svatbu, jen běhání s přáteli po bufetech, zatímco mladý Xavier trval na opulentní hostině v pětihvězdičkovém hotelu a líbánkách na Maledivách. To vše v lady Jocelyn vyvolávalo pocit viny za to, že tlačila Eleanor do života na kolejích, aby unikla hněvu zlé macechy; teď se dokonce cítila vinna za to, že si Eleanor nenašla starostlivého manžela. Není divu, že Eleanor k ní měla takový odpor, že jí ani nechtěla říkat "mami".

Lady Jocelyn nekontrolovatelně tekly slzy, srdce jí tížily rozporuplné emoce.

Eleanor tentokrát mlčela a dívala se do podlahy.

Po několika okamžicích vzlykání se lady Jocelyn sebrala a naléhavě ji vyzvala: "Eleanor, opravdu bys měla brzy přemýšlet o dítěti.

Eleanor se zarazila: "Mít dítě? A za jaké peníze? Jak si myslíte, že budu vychovávat dítě? To, že mám zajištěné jídlo, ještě neznamená, že si můžu dovolit dítě. Dej mi pokoj.

Lady Jocelyn překvapeně zamrkala. 'Pokud to, že jsi zámožná, neznamená, že můžeš vychovávat dítě, tak kdy to bude v pořádku? Když jsem se já snažila vyjít s penězi, tvoje babička si přesto našla způsob, jak mě vychovat.

Pak se obrátila k Williamu Highwoodovi a zeptala se: "Jsi to ty, kdo nechce, aby měla dítě? Neboj se, když budete mít s rodiči moc práce, já se do toho vložím a pomůžu ti." "A co ty?" zeptal se.

William střelil rychlým pohledem po Eleanor a pak řekl: "Promyslíme si to později.

Eleanor pocítila záchvěv frustrace; zdálo se, že Williamovi na jejích pocitech vůbec nezáleží. Beze slova se vyřítila ven, nevšímala si autobusové zastávky a odmítala věnovat Williamovi jediný pohled.

Její tělo bylo její a nikdo neměl právo rozhodovat za ni.

Na Science Road South se to v ulicích hemžilo páry, mnohé vypadaly blaženě a zamilovaně. Pod spalujícím sluncem se někteří dělili o zmrzlinu, jako by to byl ten nejsladší obchod na světě. Eleanor kráčela vpřed, její podráždění bylo hmatatelné, zatímco William ji následoval, zdánlivě nesouznící s okolním světem.

William se neustále omlouval, ale nikdy se nezmínil, kde udělal chybu - instinkt přežití typický pro muže v Čcheng-tu.

Eleanor vyhrkla: "Nemám čas přemýšlet o tom, že s tebou budu mít děti.

William si pospíšil s vysvětlením: "Když se nepodřídím, bude nás tvoje máma pořád otravovat.
"Nechte ji mluvit. Co opravdu může udělat? Pokud souhlasíš, ale nedodržíš to, je to stále na tobě.'

William odvážným krokem objal Eleanor kolem ramen, opřel si hlavu o její rameno a povzdechl si: "Fajn, zvoral jsem to. Dám si záležet na tom, abych dodržel své sliby a nezarmoutil svou drahou ženu, ano? Když už to slíbil, tak určitě budou mít děti.

Eleanor si nevšimla záblesku ctižádosti ve Williamových očích.

Uprostřed přeplněné ulice se při pohledu na ně otáčely hlavy. Eleanor, zabalená do Williamova tepla, cítila, jak ji ze všech stran tlačí horko. Po nose jí stékaly krůpěje potu a všimla si, že se jí tváře zbarvují do karmínova. William zůstával tvárný, neochvějný, dokud se nevzdala svého hněvu, a v tu chvíli jeho sevření povolilo.

Když se uvolnila, dýchalo se jí lépe a bez přemýšlení Williama silně stiskla v pase. Ten se uchechtl, zdánlivě si štípnutí nevšímal a poskakoval jí po ruce nahoru a dolů jako hravé dítě, i když se vydali k metru, kde vzrušeně poskakoval.

Eleanor zaplavil zvláštní pocit; jako by William triumfoval.

Když se nad tím zamyslela, důrazně mu připomněla: "Nezapomeň, že jsme se dohodli, že nebudeme mít děti, než jsme se vzali.

William však namítl: "Co když nakonec stejně otěhotníš?

Eleanor pustila jeho ruku a uvědomila si, že si tento bod musí vyjasnit.

Na tom, že nebudou mít děti, se dohodli, když spolu začali chodit - byl to základ jejich vztahu.

Obávala se, že bez tohoto základu se rozpadne i jejich manželství.

William i jeho rodiče byli zajedno v tom, že děti mít nebudou, takže bez ohledu na šepot okolí by měli žít svůj život bez zásahů. Bylo zřejmé, že lady Jocelyn je ve Williamově mysli výjimkou, ale on proti tomu nic nenamítal.

Eleanor s neochvějnou rozhodností zdůraznila: "Jen abys věděl, já děti mít nebudu, ať se děje, co se děje.

Kapitola 4

Eleanor Doughtyová byla o dva roky mladší než William Highwood a měla cherubínskou tvář zvýrazněnou ofinou, která jí splývala do čela a dodávala jí chlapecký půvab. Eleanor, známá svou nevinnou fasádou, podezírala Williama, že zdědil klasické rysy pohodáře z Chengdu; až dosud si myslela, že by se jí neodvážil příliš vyzývat, a tak to nechávala plavat. Kromě toho v dnešní době měly ženy více pravomocí nakládat s dětmi po svém, což její obavy zmírnilo.

Jejich poklidný víkend však narušily dotěrné problémy lady Jocelyn, což Eleanor trochu rozladilo. Naštěstí William byl na její nálady dobře naladěn a věděl, jak ji rozveselit.

Navrhl, aby se navečeřeli u zadní brány Caelumské univerzity a pak se v klidu prošli kampusem a oživili sladkou nostalgii jejich první lásky. Poté, co vyšli ze stanice metra, si dopřáli pouliční občerstvení - křupavou kachnu, ovoce v cukru, želé, pikantní bramborové špízy a slané vaječné placky. Jako poslední pochoutku před cestou domů si koupili plechovku psího žrádla pro svého domácího mazlíčka Quentina Golda, takže to byl opravdu radostný den.

Eleanor si často myslela, že William je v mnoha ohledech ohleduplnější než ona. Pečlivě třídil svršky od spodků a odděloval jemné prádlo. Jeho způsob mytí ovoce - namáčení do soli a jedlé sody před krájením - dělal z jejich domu uklizené útočiště, a to jen díky němu.

Kdykoli se William věnoval domácím pracím, Eleanor pocítila hluboký pocit bezpečí, který jí odhalil, že není na světě sama; někdo jí skutečně rozumí a záleží mu na ní.

Cítila se hravě, přitulila se k němu blíž a přehodila mu nohy přes klín, což byla nenápadná výzva k projevům náklonnosti.

Dnes se však William choval jinak.

Zatímco se věnoval videohře s přáteli, najednou odložil telefon, vzal Eleanor do náruče, položil ji útulně na postel a přikryl ji dekou, než se pokusil odejít.

Eleanor ho zatahala za tričko, což ho přimělo k polibku, ale ten okamžik neprobíhal sladce jako obvykle. Místo toho jí přitiskl končetiny a snažil se ji udržet pod kontrolou.

Dokonce i když Eleanor vystrčila prsty zpod přikrývky a natáhla se k jeho šortkám, zareagoval jako vyplašený jelen a ustoupil do obývacího pokoje, jen aby ho Eleanor stáhla zpátky a obtočila mu krk. Uvízl v pasti a svalil se na postel, ale překulil se na druhou stranu.

Dokonce i Quentin Gold se zdál být netrpělivý, dvakrát štěkl, ale William zůstal neústupný.

Nesměle prohlásil, že jeho teta je ve městě.

To se dalo zhruba přeložit jako "ne že bych nechtěl, ' ale "nemůžu".

Eleanor pozvedla obočí, vědoma si své zadržované frustrace. Už v sobě zažehla jiskru a pomyslela si, že brzy William neodolá a vrhne se k ní.

Zabalila se do peřin, Eleanor se uložila a čekala na Williamův návrat, ale jak se ukázalo, usnula a probudila se až za svítání, jejich intimní půlnoční chvilka jí nepozorovaně unikla.
Po příjezdu tety se William musel soustředit na hledání práce. Když odcházel, drze připomněl Eleanor, která teď měla měsíčky, aby se o sebe starala, a strčil jí do tašky dva vatové tampony.

Eleanor po něm střelila škádlivým pohledem: "Co tím naznačuješ? Že jsme to včera... neudělali?

William nevinně poprosil: "To bych si nedovolil! Kdyby je teta potřebovala, neváhal bych a nějaké jí sebral!

Tváří v tvář tak hravému Williamovi se Eleanor těžko rozčilovala a nemohla si pomoci, ale rozesmála se. Vztek z ní vyprchal a zbylo jen pobavení.

Jako obvykle se rozloučili na nádraží a ponořili se do ruchu dalšího pracovního týdne.

Eleanor pracovala ve společnosti The Broadcasting Guild, která kromě pomoci různým podnikům s marketingovým obsahem spravovala dva vlastní veřejné účty a aplikaci pro chytré telefony. Jako vedoucí týmu oddělení marketingu dohlížela na copywriting a zajišťovala, aby vizuální stránka odpovídala textu, aby obsah odpovídal aktuálním společenským tématům a aby marketingové příspěvky na další den nenarazily na překážku.

Ve dnech, kdy články ještě nebyly hotové, neměla Eleanor před schůzkami s obchodním týmem moc práce, což ji často nudilo.

Po dnešní schůzce si ji do kanceláře zavolala viceprezidentka Claire Meadowsová. Eleanor si zpočátku myslela, že jde o další rutinní poradu o sladění s obchodním oddělením, ale jakmile vstoupila dovnitř, Claire zamkla dveře a naznačila tak důvěrnější diskusi.

Kapitola 5

Claire Meadowsová se zeptala: "Minulý týden jsem se zmínila, že bylo vypsáno výběrové řízení na místo vedoucího oddělení, a doufala jsem, že o tom něco víte.

Vedoucí marketingového oddělení by dohlížel jak na plánovací cech, tak na obchodní oddělení. Nikdy se příliš nezabývala obchodním stykem, měla málo zdrojů, které by mohla využít, a nikdy neuvažovala o tom, že by se o tuto pozici ucházela.

Claire Meadowsová jí připomněla: "Ve vašem týmu jsou i jiní, kteří v tichosti tvrdě pracují. Myslela jsem, že byste o tom také mohla uvažovat. Koneckonců jsme ve webových médiích, což je něco jiného než tradiční odvětví. Obchodníci nemusí nutně rozumět psanému slovu, jejich neschopnost efektivně komunikovat je významným nedostatkem.

Eleanor Doughtyová měla pocit, jako by se jí v hlavě rozsvítilo světlo. Slyšela, že viceprezidentka Claire Meadowsová postoupila z pozice asistentky plánování. Když to dokázala Claire Meadowsová, proč by to nedokázala ona? Navíc Claiřino povzbuzení naznačovalo její podporu.

Jakmile Eleanor Doughtyová vyjádřila své potíže, Claire Meadowsová velkoryse nabídla své zdroje v Nebeských rozkoších.

Heavenly Delights byla dceřinou společností Upper Sovereign Group, veřejně obchodované společnosti, která letos plánovala uvést na trh několik módních produktů, což vyžadovalo podporu webových médií. Marketingový manažer společnosti Heavenly, Thompson, se nenechal zviklat nesmyslným marketingovým žargonem; soustředil se výhradně na návrh kampaně. Smlouvy s Heavenly Delights byly z hlediska společenského dopadu i ekonomického přínosu mnohem významnější než ty, které nabízely běžné společnosti.

Eleanor Doughtyová si uvědomovala, že získání kontraktu s Heavenly Delights jí prakticky zaručí místo vedoucího.

Když Eleanor Doughtyová opouštěla kancelář Claire Meadowsové, Claire jí připomněla: "Dbejte na rovnováhu mezi prací a životem - teď není čas na zbytečné komplikace.

Při každém jednání Claire Meadowsová zdůrazňovala důležitost rovnováhy, zejména pro zaměstnankyně, a uznávala, že ženy často čelí v profesním světě dalším emocionálním výzvám ve srovnání s muži.

Mnoho mladých žen skončilo svůj život neplánovaně, čelily tlakům, aby se vdaly, musely se rozhodnout mezi výpovědí a pokračováním v práci, aby se po neúspěšném vztahu vrátily domů. Jiné braly svou práci jako prostředek k nalezení manžela, což vedlo k napětí ohledně výkonnosti firmy a chování na pracovišti. Tato mladá léta mohla být pomíjivá, strávená honbou za uznáním druhých, což nakonec vedlo ke ztrátě příležitostí a zmaření budoucnosti.

Po vyprávění takových příběhů Claire Meadowsová vždy dodávala: "Nenechte se litovat".

Eleanor Doughtyová zažila na pracovišti případy, které potvrzovaly Claiřina varování, a silně s nimi souzněla. Její vlastní matka, lady Jocelyn, byla klasickým odstrašujícím příkladem - zanedbávala své děti a v pozdějších letech se na ni manžel díval svrchu, aniž by měla kde najít útěchu.

Eleanor Doughtyová se odhodlaně rozhodla přijmout výzvu. S personálním oddělením si domluvila volno a během přestávky na záchodě se vytratila, aby si domluvila schůzku s manažerem Heavenly Thompsonem na další den v 9:30. Potřebovala rychle dokončit svou práci.
Eleanor pocítila nával nervozity. Zatímco obchodní zástupci měli často celý den na vyjednávání obchodů mimo kancelář, pokud by ona sama nesplnila své pracovní povinnosti, byla by potrestána neplaceným volnem.

Když Eleanor probírala situaci s Williamem Highwoodem, jemně jí stiskl ramena, aby jí vyjádřil podporu.

Využil chvíle, kdy se Eleanor uvolnila, a William navrhl: "Co kdybychom se přestěhovali zpátky do Twin Pine? Je to blíž k Heavenly a ušetřili bychom za nájem. Navíc bychom si mohli nechat snadno připravit večeři, místo abychom se spoléhali na donášku. Po tomto období, až budeš mít výsledky a já si zajistím místo, si můžeme zase najít vlastní bydlení.

Dům rodiny Highwoodových se nacházel na ulici Science Road South, odkud vedla přímá cesta do Eleanořiny firmy, a při použití linky 2 metra stačil jeden přestup...

Eleanor se překvapeně přistihla, že krátce uvažuje o tom, že by se vrátila k nevlastnímu otci, ale rychle tu myšlenku zavrhla. Zamyslela se nad tím, že přestěhování do Twin Pine by jí nejen zkrátilo dojíždění téměř o půl hodiny, ale nabídlo by i značnou úsporu času na cestách.

Přesto si Eleanor vzpomněla na výrok své kamarádky Sophie Leeové o tom, že "vůně na dálku je méně přitažlivá", a to ji zarazilo.

William ji uklidnil: 'Věř mi, nenechám tě projít žádnými útrapami. Kromě toho budeš přes den pracovat a v noci budeme doma jen odpočívat; kolik konfliktů by opravdu mohlo vzniknout? Díky ušetřeným penězům bychom si mohli užívat více společných víkendů a život by byl mnohem sladší.

Eleanor, unavená z jídla s sebou, se často cítila doma osamělá, když se William účastnil setkání s přáteli. Proto s tímto plánem souhlasila.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Za oponou volby"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️