Ztraceni v Harmony City

1

Utopie.

Na hlavní ulici Harmony City projíždí luxusní Mercedes-Benz.

Uvnitř vozu sedí plavovlasý teenager s pohlednou tváří, výraznými rysy, párem hnědých očí, které jiskří tajemným světlem, a našpulenými rty, které se ve slunečním světle třpytí krystalickou barvou, což v kombinaci s jemnými konturami jeho obličeje vyvolává touhu ho políbit.

Na pravém uchu teenagera visí lesklá červená náušnice, ve slunečním světle vypadá obzvlášť oslnivě.

Zastavil se před sídlem v neurčitém Ťiang-nanském stylu.

V tu chvíli ze dveří právě vyšla vysoká a módní kráska smíšené rasy.

Teenager rychle zapátral v paměti, potvrdil si její totožnost, vzbudil na tváři rošťácký úsměv, popadl kytici devadesáti devíti jasně červených růží na sedadle spolujezdce a rázně vystoupil z auta.

Tváří v tvář této rasově smíšené krásce zaujal teenager pohlednou pózu s náznakem škádlení v očích.

Kráska smíšené rasy se však na něj jen zmateně podívala, kromě prvotního záblesku ohromení pak už žádnou další reakci nezaznamenala.

Její manžel je totiž ten nejhezčí.

"Jestli se mnou nepohne hora, pohnu horou já." "To je pravda. Protože hybridní kráska nepřevzala iniciativu, musel teenager udeřit jako první.

S květinami v ruce a jednou rukou v kapse kalhot k ní kráčí pohledným a sebevědomým krokem.

Smíšená kráska sledovala, jak se pohledný muž postupně přibližuje, a vznikl v ní nedefinovatelný pocit důvěrnosti.

Ten pocit je jako vidět vlastní dítě? Ano, jsou tu jisté podobnosti.

Ale věděla jasně, že tento mladík rozhodně není její syn, věkově jsou si sice blízcí, ale temperament je zcela odlišný, vzhledově jsou si sice trochu podobní, ale na první pohled je její syn jako nezralý teenager, zatímco osoba před ní je zralá a vyrovnaná, s nádechem rebelství.

Zrovna když se mulatská kráska ztratila v myšlenkách, přistoupil k ní teenager a jeho oči ji dráždily.

Hvízdl před ní s bezelstným úsměvem na tváři: "Krásná holka, proč jsi sama?" "Ne," odpověděla.

Smíšená kráska pocítila záchvěv znechucení, nečekala, že před domem potká takové... malé chuligány.

Druhá strana, bez ohledu na to, jak je vyspělá, je pořád ještě nezletilá puberťačka.

Smíšená kráska mlčí, puberťák se nenechá ani trochu odradit, přímo se k ní na tah "dveřmi mrskne".

Hybridní kráska si uvědomila, že situace není dobrá, okamžitě zvedla nohu a měla v úmyslu dát chlapci před sebou lekci, ale její počínání teenager snadno odhalil, teenager ji snadno zastavil.

"Hezká holka, hrubé zacházení není tvůj styl, tahle květina je pro tebe to pravé." Teenager přiblíží růži k nosu a přičichne k ní, což je svůdné gesto, při kterém se ženě rozbuší srdce a muži se podlomí nohy.

V této skupině lidí, včetně matčiny míšenky, ji to však neokouzlilo.
Srazila květiny a chladně se na mladíka podívala: "Když vidím, že jsi ještě dítě, nebude mě zajímat, co se stalo před chvílí, ale jestli zase nebudeš chytrý, nebudu zdvořilá."

Mladík pustil míšenku, ustoupil o několik kroků, prohlédl si ji nahoru a dolů a pak udělal nečekaný pohyb.

"Mám hrozný strach." Založil si ruce na prsou a předvedl ustrašené gesto.

Koutky úst míšenky mírně zacukaly, rozhořčeně, jak to mohla nevidět?

Když se teenager chystal znovu jednat, náhle se za ním objevila silná síla, byl bezbranný a převrátil se na zem.

2

Kráska smíšené rasy spatří návštěvníka, rychle k němu přistoupí, zastaví se u něj a jemným hlasem zavolá: "Miláčku."

S teenagerem ještě nikdy nikdo takhle nezacházel, srdce se mu rozbušilo vztekem a prudce se zvedl ze země, připraven se s tímhle mrňousem, který ho náhle napadl, poprat na tři sta ran. Když však uslyšel, jak ho míšenka oslovuje "miláčku", okamžitě se skrčil a jako rozzlobená malá snacha poslušně ustoupil stranou.

Teprve tehdy mohli všichni spatřit jeho tvář, typického nekompromisního krále. Jeho rysy byly výrazné jako nůž a jeho tělo prostupovala aura vzbuzující respekt. Tváří v tvář tísnivému pohledu tohoto muže dospívající rozechvěle vykročil, snažil se obnovit svůj původní hlas a řekl: "Tati, já jsem Sofie." "Cože?" zeptal se.

Smíšená kráska byla v šoku, tohle jméno se zdá být déjà vu, překvapivě a jméno její malé dcery je úplně stejné. Jakmile to teenagerka vyslovila, mužův výraz se nezměnil. Teenagerka se s obavami jemně podívala na otce a nakonec se rozhodla požádat o pomoc matku.

Teenagerka ho štípla do stehen a řekla: "Mami, já jsem tvoje dcera Sophie, která utekla z domova, když byla malá." "Ahoj," odpověděl otec.

Kráska smíšené rasy nebyl nikdo jiný než jeho... ne, matka teenagerky - Miranda Holtová, manželka předsedy a prezidenta Holtovy skupiny. Šokovaně se podívala na mladou dívku před sebou, v očích se jí blýskalo překvapení, nedůvěra a nadšení, hlas se jí chvěl: "Ty jsi opravdu Sophie."

Sophie viděla matku tak opatrnou, srdce plné výčitek svědomí, pochopila, že za to všechno může její vlastní svévole. "Mami, to jsem já, tvoje nevděčná dcera se vrátila."

Přistoupila k matce a chtěla ji obejmout, chtěla sehrát dojemnou scénu shledání matky s dcerou, ale zastavily ji chladné a bezcitné oči Richarda Holta staršího. Sophie se uštěpačně ohradila: "Mami, podívej se na mého otce, před chvílí mě srazil k zemi a já se pořád trápím."

Řekla dotčeně, zvedla zápěstí, bílé zápěstí jasně červené stopy, probodávající lidskou bolest. miranda Holtová měla najednou srdce jako nůž, oči plné lítosti, jen aby udělala krok vedle Richarda, aby se zastavila.

Richard si odfrkl: "Dobře ti tak."

Sophii to nepřesvědčilo, zvýšila hlas a opáčila: "Tati, jak to můžeš říct? Sice jsem obtěžoval tvou ženu, bylo to špatné, ale už jsi mě zmlátil. Teď se mi chce máma přiblížit, ale ty to ani nedovolíš, jsem přece tvoje dcera." "Cože?" zeptal se.

"Kdybych nevěděla, že jsi moje dcera, myslela bych si, že budeš ještě naživu a budeš tu stát." "To je pravda. Richardovy oči byly tak zastrašující, že Sophie zavrávorala. Podle toho, jak se provinila proti jeho ženě, i kdyby druhá strana byla devítiocasá liška, rozhodně to nebylo něco, co by mohl snadno odpustit.

"Tati, ty už víš, kdo jsem?" Sophie byla v šoku.

Richard nic neřekl, ale jeho oči to prozrazovaly, Sofie se teď cítila dost mizerně.

Miranda Holtová neodolala a vykročila vpřed, chtěla si dceru pořádně prohlédnout, vždyť Sophii neviděla deset let, a i když se Richard snažil zastavit, nemohl si pomoci, ale cítil manželčinu naléhavost.
"Co to děláš?" Miranda Holtová se podívala na svého manžela.

"Jestli chceš, aby zase utekla z domova, jdi tam." Richard zašeptal své ženě do ucha.

Miranda Holtová zpanikařila a otočila se na manžela: "Udělej něco."

Richard bezvýrazně řekl: "Nebuď na ni hodný, nech ji chvíli na pokoji, ať ví, že i my máme temperament."

Miranda Holtová se na manžela tázavě podívala. "Jestli chceš, aby tvoje dcera zůstala s námi, tak mě poslouchej."

3

Lanxue měla oči plné bezmoci, nic neříkala a mlčky sledovala manželův výraz.

Richard Holt starší se na svou dceru chladně podíval, v duchu se rozhodl a byl připraven jí dát lekci: "Když už ses rozhodla odejít, nemysli na to, že se vrátíš." Vzal Mirandu Holtovou za ruku a otočil se k domu.

Sophie Holtová věděla, co to znamená být s lidmi jiný, vědět, že s různými lidmi je třeba zacházet jinak.

Sotva Richard zvedl nohu, Sophie se k němu rozběhla, skočila mu do klína a se slzami v očích se omlouvala: "Tati, spletla jsem se! Tak moc jsem se mýlila, že jsem utekla z domova a přidělala tobě a mámě starosti."

Richard se na dceru podíval s bezmocným výrazem ve tváři.

"Pusť mě."

Sophie zavrtěla hlavou a pevně řekla: "Ne."

"Jestli mě nepustíš, tak já..."

Přerušila otce, který se nebál smrti, a tvrdošíjně se na něj podívala přímo: "Co uděláš? Zmlátit mě?"

Pak Sofie odběhla najít kousek od sebe tenkou dřevěnou tyč, podala ji otci a tichým hláskem zamumlala: "Tati, buď mírný, já se bojím bolesti."

Richard se na ni podíval se složitým výrazem: "...".

Sofie se už připravila, ale na očekávaný klacek nečekala, místo toho se na otce opatrně podívala: "Věděla jsem, že to nevydržíš."

Richard bezelstně odhodil klacek na zem: "Jen se bojím, že si ušpiním ruce."

Sophii se sevřelo srdce a povzdechla si - bylo to srdcervoucí!

Richard nedal Sophii šanci, odtáhl Mirandu rovnou domů a zavřel dveře.

Sophie se přes dveře podívala na rodiče a viděla, jak odcházejí, srdce jí zahořklo a nemohla si pomoct, ale vykřikla: "Tati, nechceš své auto?" "Ne," odpověděla.

Richardovy kroky se mírně zastavily, Sophie využila příležitosti a pokračovala: "A tvoje chytrá a krásná dcera."

Richard kráčel, aniž by se ohlédl, plný bezmoci.

"Opravdu to bude fungovat?" Miranda se zamračila.

"Neboj se." Richard držel svou ženu konejšivě za ruku.

Co se týče toho, jestli Sophie může zůstat doma, nebo ne, na tom mu příliš nezáleželo. Pokud by si to rozmyslela a přiznala svou chybu, samozřejmě by ji pustil dovnitř už kvůli manželčině tváři. Ale jak by mohla obtěžovat Mirandu v jeho nepřítomnosti, to bylo naprosto nepřípustné.

Lidé jsou pryč, Sophie už také nepředstírala lítost, odložila ten smutný obličej, šla rovnou ke dveřím, aby zadala kód.

-Špatné heslo.

Sophie nevěřícně zírala na klávesnici a přemýšlela, co se to sakra děje, vždyť právě na chvíli odešla, jak se mohla vrátit s jiným heslem!

Ne že by zámek nedokázala prolomit, ale kdyby se pokusila nabourat do systému, aby získala kód, čekalo by ji něco mnohem horšího.

Sophie se s povzdechem vrátila k autu a hledala místo, kde by mohla přespat.

Měla mrzutou náladu a potřebovala si někde vybít frustraci, ale někdo jí hned přišel otevřít.


- "Vítr a písek vlka, prosím, nepijte generála, cesta před námi není snadná, čekám doma ....".

Sofie zvedla mobil a chladně řekla: "Musíš mi něco rychle říct, neotálej, mám teď špatnou náladu, raději si se mnou nezahrávej."

Druhá strana polkla a bojovně se zeptala: "Sophie, už jsi doma?"

"Alexi, ty si přeješ zemřít?"

"Cold Baby" je Sophiin mužský BFF, vlastním jménem Alex Frost, mladý mistr Frostovy skupiny.

Sophie mu říká "Cold Baby" kvůli textu písně "My General".

4

Je to příliš, protože ten chlap poslouchá svou mámu jako maminčin mazánek.

Sophie Holtová se snažila potlačit vztek a přes Alexe Frosta na druhém konci linky řekla: "Ty, drž hubu." "To je v pořádku," odpověděla.

Alex Frost, který se nebál umřít, spustil znovu: "Sophie, přece tě nevyhodí, ne?"

"Jdi do prdele." Sophie se teď opravdu naštvala, byla vykopnuta z takové ostudy, byla vychována k ... její tvář stále nechce ztratit tvář ah.

Sophie rovnou zavěsila telefon, bude házet do auta mobilní telefon náhodně v úložném prostoru.

Pět minut po zavěšení se ozvaly také dva telefonáty po sobě, Sophie na první pohled věděla, kdo to je, kromě toho chlapa nikdo jiný.

Sophie v tu chvíli nechtěla slyšet Alexův hlas, a tak se rozhodla zvonící mobil ignorovat.

Jela na Ridgemontskou univerzitu, aby se připojila ke své sestře, ale překvapilo ji, když se cestou připletla do nehody.

Sophie právě sjížděla z dálnice, když se srazila s černým Lowriderem.

Její tvář, která už tak byla ve špatném stavu, zbledla ještě víc a ona vztekle udeřila do volantu: "Kurva!".

V této oblasti náchylné k nehodám srážka těžkých sportovních aut rychle přitáhla pozornost okolí.

Sophie ještě nestačila utéct, dopravní policie už se k ní majestátně blížila.

"Ťuk ťuk..."

Sophie nespokojeně sklopila okénko, tvář měla chladnou.

Dopravní policie se podívala na odhalenou mladou a pohlednou tvář, vnitřně si nemohla pomoci, ale cítila: kdyby tato tvář vyrostla v ženskou tvář, to by bylo, jak by byla krásná.

Odložil své fantazie a ortodoxně řekl: "Promiňte, prosím, pojďte dolů." "Ahoj," odpověděl.

Sophie poslušně vystoupila z auta a nekonfrontovala se s dopravní policií, protože byla vždycky hodné a zákonů dbalé dítě.

Když vystoupila z auta, spatřila vedle Lowridera krásného muže a neštěstí z její tváře se okamžitě vytratilo.

Jelikož Sophie uměla číst z obličeje, vzrušovalo ji cokoli jiného než krásný muž.

V mžiku zapomněla na hořkost, že ji vyhodili z domova, a obrátila se na dopravní policii: "Ten muž, je to majitel toho černého auta?" "Ano," odpověděla.

"Černé je?" Policista byl zmatený.

Sophie na něj zírala očima blázna: "Samozřejmě, že je to ten černý Lowrider vpředu."

"Ano." Dopravnímu policistovi cukl koutek úst.

Sophie se narovnala jako hodný kluk a upřímně se dopravnímu policistovi omluvila: "Strýčku dopraváku, tentokrát je to všechno moje vina, neviděla jsem dobře a stala se taková věc. Poté, co jsem se před chvílí zamyslel, jsem se rozhodl poučit se ze svých chyb a být novým člověkem."

"..." Toto dítě se bojí dramatika.

"Takže, strýčku policisto, rozhodně vám to nebudu ztěžovat, půjdu se tomu bratrovi omluvit."

Po těchto slovech Sofie vesele vykročila ke krásnému muži.

Dopravní policista se na ni pochybovačně podíval a přemýšlel, jestli právě špatně viděl, proč měl pocit, že se dívka před ním dívá na dotyčného tak žhavým pohledem, jako když pes vidí horkou kost.
Sophie k němu přistoupila a snažila se vypadat co nejlépe.

Ale druhá strana nijak nereagovala, Sophie si v duchu říkala: copak není dost krásná? Proč je k ní ten druhý lhostejný?

Zřejmě zapomněla, že je teď v identitě muže, aby se ukázala lidem, pokud druhá strana, aby ji viděla, něco dělá, to není normální.

Sophie natáhla dlouhou a bílou ruku: "Dobrý den."

5

Ethan Murray pohlédl stranou na ruku druhého muže, která byla víc než ženská, a ten pohled sám o sobě nic neříkal.

Sophii Holtové to bylo jedno, ruku beze spěchu stáhla, naopak cítila, že člověk před ní má nějakou osobnost a nevypadá na to, že by byl tak povrchní. Zvykla si být bezstarostná a s Ethanem Murrayem mluvila, jako by byli staří přátelé, kteří se dlouho neviděli. "Já jsem Sophie, a vy jste?" "Ano," odpověděla.

Ethan se mírně zamračil, to jméno znělo příliš jako dívčí. Nemohl si pomoct, ale napadlo ho, jestli není dcerou, v jakou její rodina doufala, a nakonec tak vychovala i svého syna. Vlastně ho ta myšlenka neodpuzovala, ale její jednání tuhle možnost zjevně rázem zavrhlo.

Sophie nečekala, že osoba před ní bude mít tak arogantní přístup, už tak projevila tolik tolerance, ale přesto jí tady musela věnovat chladnou tvář. Tváří v tvář této situaci nehodlala být zdvořilá, muže nelze rozmazlovat, rozmazlenec vyletí do nebe. "Když mi neřeknete své jméno, dovolíte mi, abych vám říkala pane Hej? Tak se zeptej pana Hej, ty ..."

"Ethan Murray."

"Hm?" "Aha, chápu, Ethan Murray se jmenuješ, viď, to je hezké." Sophie bezstarostně flirtovala s plamenným mužem, jako by chodci a dopravní policisté kolem ní neexistovali.

Policista v duchu vykřikl: Nemůžeme si promluvit o něčem vážném?

"Ethane." Když Sophie vyslovila to jméno, Ethanovo obočí se svraštilo.

Zdálo se, že Sophie si Ethanova zachmuřeného obličeje nevšimla, a dál štěbetala: "Za tuhle záležitost jsme zodpovědní oba, ale každopádně jsem dobrý člověk a jsem ochotná převzít plnou zodpovědnost." "To je v pořádku," řekl Ethan.

Nebýt jeho výchovy, měl Ethan málem chuť tomu darebákovi před sebou jednu vrazit.

Sophie vytáhla mobil a klikla na zeleného avatara WeChatu: "Pojď, přidáme si WeChat, převedu ti peníze." Sophie se usmála.

V duchu se tajně radovala, bylo to tak chytré, mikrosignál fešáka snadno k ruce.

V tu chvíli byl Ethanův výraz čím dál zachmuřenější, na dně očí neměl žádnou teplotu: "Ne, tuhle záležitost je třeba vyřešit, jak se vyřeší."

Ethan vrhl pohled na dopravní policii, dopravní policisty vyděsil chladný třas, rozechvěle vykročili vpřed. Za zvuku Sophiina skřípění zubů dopravní policista spěšně dokončil větu: "Prosím, vyndejte si řidičský průkaz, co se týče otázky náhrady škody, vyřešte si ji soukromě."

Ethan rychle vytáhl řidičský průkaz, zatímco Sophie se zarazila.

"Kde je ten váš?"

"Já ho nemám," zalhala Sophie se vší vážností.

Ethan už byl ze Sophie unavený, tuhle příležitost si nemohl nechat ujít, kdyby nehodil kamenem, mrzelo by ho to. "Podívej se na tuhle paní, je očividně nezletilá, copak nemá řidičák?" "Ne," řekl.

Dopravní policista se na Sophii pochybovačně podíval a zpochybnil její slova.

Sophie odpověděla klidně: "Nemá dospělý? Nemá řidičský průkaz? Nikdy nelžu, žádný řidičský průkaz znamená žádný řidičský průkaz, nemůžu za to, že mi nevěříte."
Je tak upřímná, dopravní policie také těžko soudit, takže podvědomě vrhnout pohled pomoci Ethan. Ethan však žádnou laskavost neprojevil.

Když viděla reakci dopravního policisty, Sophie se neúprosně zeptala: "Proč se na něj díváš, je to tvůj nadřízený?" "Ne," odpověděl Ethan.

"Ne, ne, ne." Dopravní policista zavrtěl hlavou.

"Ne, tak proč se na něj díváš? Myslíš si snad, že je hezký, a využíváš příležitosti podívat se na pár dalších očí?" Sophiino srdce se vůči dopravnímu policistovi zatetelilo, vždyť tenhle člověk se nejspíš stane jejím konkurentem.

"Mám ženu." Policista slabě odvětil.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ztraceni v Harmony City"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️