Měsíční svit na zámku

1

Na nádvoří luxusního sídla v evropském stylu svítil jasný měsíc a z kašny na předním dvoře tiše tryskala průzračná voda, jejíž sloupec se v měsíčním světle okouzlujícím způsobem třpytil. Byla již pozdní noc, obyvatelé sídla již usnuli, a dokonce i strážní se ztráceli v ospalosti.

V pokoji ve druhém patře se pod tlumeným světlem chodby plížily stíny.

"Liame Andersone, ty úchyle! Co děláš, že se v noci bez zaklepání vloupáváš do mého pokoje?"

Grace Collinsová zaslechla lehký zvuk otevírajících se dveří, rychle odvrátila hlavu od obrazovky počítače a když uviděla "pachatele" stát ve dveřích, nemohla si pomoct a zaklela.

"To je tvůj pokoj?" Liam Anderson za sebou zavřel dveře, klidně se na ni podíval a procedil skrz zuby: "Než jsi přišla, tohle byl můj pokoj a žil jsem tu sedmnáct let."

"Směšné." Grace Collinsová se nezlobila, ale s chladným úsměvem se na něj ušklíbla: "I když jsi tu žila sedmnáct let, tenhle pokoj teď patří mně."

Liam Anderson: "..."

"Tohle je můj pokoj, prosím, vypadněte!" Grace mu bez váhání přikázala.

"Já ven nepůjdu, co chceš dělat?" Liam Anderson chladně zúžil oči, přimhouřil na ni oči a dlouhými, rošťáckými, pohlednými prsty zatahal za výstřih pyžama.

Při pohledu na něj se Grace Collinsové v hrudi vzbouřil vztek; byla s ním v kontaktu teprve tři dny, ale jako by s ním zápasila už roky. Kdykoli byl poblíž, měla rozzlobenou náladu.

Liam Anderson pobaveně sledoval, jak zůstala beze slov. Byl dokonalý syn Boží, ale nedokázal přijmout tuhle obyčejnou dívku ze Spojených států. Nedokázal pochopit, proč se jeho otci ta obyčejná dívka tak líbí, bylo to snad jen proto, že je dítětem té ženy?

Po chvíli se Grace Collinsová konečně trochu uklidnila a pohrozila: "Budu počítat do jedné, do dvou, do tří, a jestli neopustíš tuhle místnost, budu křičet!"

"Ha ha." Liam Anderson se zasmál, aniž by se staral o svou image, a ušklíbl se: "S tvým vzhledem, co bych ti udělal? Nikdo ti tady neuvěří, až na mě budeš řvát, že tě obtěžuju, dokonce ani tvoje matka!"

Grace Collinsová: "..."

"A jestli chceš uprostřed noci ty dva neupozornit, tak radši neřvi." "A co?" zeptal se.

Liamova slova nechávají Grace beze slova a po několika okamžicích na něj rozhořčeně zírá: "Co to sakra dneska v noci vyvádíš?"

"Dobře, to je dostatečně jasné." Liam Anderson luskne prsty, líně a ladně se posadí na její malý gauč a chladně jí rozkáže: "Přines mi sklenici ledové vody."

"Ledová voda je dole." Grace Collinsová mu připomněla, že sedí nehybně na židli u počítače.

Liam Anderson se na ni chladně podíval: "Samozřejmě, že to vím, běž mi přinést sklenici!"

Grace Collinsová na něj naštvaně zírala, bylo pozdě v noci, jak by mohla jít dolů a přinést mu ledovou vodu, ve snu, ani na to nemysli!
"Tak to máš páteř!" Liam Anderson se pohrdavě usmál a jejich pohledy se střetly ve vzduchu, což okamžitě vytvořilo intenzivní atmosféru napětí. Grace nakonec bitvu prohrála a spěchala dolů, aby mu přinesla ledovou vodu.

Opatrně nesla sklenici s ledovou vodou zpátky nahoru, Grace se dívala na ruce s ledovou vodou a tajně přemýšlela: jestli teď existuje nějaká droga nebo něco podobného, co by bylo dobré, dej mu nějaký materiál, ať se upije k smrti.

"Proč jsi tak pomalý? Já to pít nebudu, vezmi si to zpátky." Liam Anderson si líně poručil, díval se dolů a znuděně si stříhal nehty nůžkami.

Grace, která nesla ledovou vodu, zírala s vytřeštěnýma očima na pohledného ďábla sedícího na pohovce. Byla v pokušení mu ledovou vodou postříkat dlouhý bílý krk, ale nakonec tomu nutkání odolala a potlačila tu iracionální myšlenku.

"Proč tu ještě stojíš?" Liam Anderson se na ni nenuceně podíval, jako by si na něco vzpomněl: "Aha, jdi dolů a přines mi nahoru nějaké ovoce, mám na něj chuť."

"Nebuď hulvát!" Grace Collinsová zlostně vykřikla, položila na stolek ledovou vodu v ruce a chladně se na něj podívala: "Piješ rád, nebo ne!"

Ztěžka opřela ledovou vodu o stůl, voda přetekla.

"Šikanovala jsem tě?" Liam Anderson upustil nůžky na nehty v ruce a pohrdavě se zasmál: "Nezapomínej na své postavení v mé rodině, co je špatného na tom, že tě požádám, aby sis nalila sklenici vody a vzala si ovoce? Nezapomeň na své postavení v mé rodině, co je špatného na tom, když tě požádám, abys nalil sklenici vody a vzal nějaké ovoce? Myslíš si, že jsi opravdu druhá slečna rodiny Andersonových, když neuděláš ani tuhle maličkost?" "Ano," odpověděla jsem.

"Tak dost!" Grace Collinsová bouchla do stolu, vstala, zvedla sklenici s ledovou vodou a klidně se na něj podívala: "Jaký druh ovoce chceš jíst?"

"Cokoli, co je v ledničce," řekl Liam Anderson nevrle.

Grace Collinsová znovu sešla dolů, vzala z lednice náhodné ovoce a přinesla ho na podnosu.

Liam Anderson se podíval na fialové hrozny na tácku a řekl: "V tuhle roční dobu hrozny nejím. A ta jablka, co jsi přinesla, jsou moc malá, to mě schválně nutíš jíst ta malá jablka?"

"Položte to a nahraďte mi to nějakým ovocem." Rozkázal a ukázal na ovoce na tácku.

"Už toho mám dost." Grace Collinsová se rozčileně posadila na podlahu pokrytou kobercem, podívala se na Liama Andersona, který ji schválně ojebával, a řekla: "Už se s tebou nechci hádat, udělám všechno, co po mně budeš chtít, jen když mi dovolíš být tu pro mou matku."

"To myslíš vážně?" Liam Anderson se přinutil podívat se na ni, dnes večer si ji nevybíral jen tak, dělal to kvůli této chvíli.

"Vážně, udělám všechno, co řekneš." Grace bezmocně zavřela oči, musela se držet při zemi, když byla pod střechou, koneckonců ani ten nejsilnější drak nedokázal udržet hlavu hada dole.

"Tak mi připrav papír a pero."
"Cože? Proč?" Grace Collinsová se na něj tázavě podívala: "K čemu je papír a pera? Nebyl to test.

"Připrav se, když ti to řeknou, a ptej se proč tolikrát, jsi osina v zadku!" Liam Anderson rozkazoval s netrpělivým výrazem, zvyklý na to, že jako mladý pán vždycky ostatním rozkazoval.

"Hm, dobře!" Grace se ušklíbla, odhodlaná najít papír a pero. Neuvědomovala si, že papírová smlouva, kterou dnes v noci poníženě podepsala, je začátkem těžké etapy jejího života.

2

Šestnáctiletá Grace Collinsová si nikdy nepředstavovala, že bude mít ve světě skutečnou matku, která bude tak úspěšná, že ji přivede do módních a populárních Spojených států.

Když jí za oceánem zavolá "matka", kterou nikdy předtím nepoznala, žádá ji, aby odjela do Spojených států, a tvrdí, že jí chce vynahradit mateřskou lásku, o kterou byla od dětství ochuzena.

Je to směšné!

Když byla dítě, nikdy na sebe nevzala odpovědnost být matkou. Teď, když je dospělá, potřebuje ještě pozornost té ženy?

Stále se však zdráhala, nikdy neviděla matčinu tvář a opravdu ji chtěla vidět na vlastní oči.

Když si vzpomněla na své dětství, často se ptala babičky, která ji vychovávala: "Proč nemám mámu a tátu?" "Proč?" ptala se.

Její laskavá babička jí vždy jemně odpověděla: "Tvoji rodiče zemřeli, když jsi byla malá, a přestože rodiče nemáš, budou tu pro tebe tvoji prarodiče!"

Od té doby se v jejím mladém srdci utvářelo tvrdohlavé přesvědčení, že oba rodiče zemřeli.

Když vyrostla, dozvěděla se od ostatních, že její otec nezemřel na nemoc, ale zabil se při nehodě v hazardní hře a zemřel mladý. Co se týče její matky, neměla možnost to vědět a mohla jen věřit, že zemřela na nemoc.

Netušila, že se po tolika letech života objeví její vlastní matka. Aby Grace zjistila, zda je její matka stále naživu, dozví se od své babičky, že její matka stále žije a není mrtvá.

Co se týče podrobností, babička je neupřesnila, jen jí řekla, aby se matky zeptala sama.

Grace se nakonec rozhodne zjistit, co se před šestnácti lety stalo, a setkat se se svou legendární matkou, ubytuje babičku u svého strýce a pak si sbalí kufry a odcestuje do Spojených států, aby matku našla.

Matka už jí připravila a poslala peníze na cestu a zelenou kartu, kterou potřebuje k opuštění země, a čeká, až odjede do Spojených států.

Jako rodačka z Čcheng-tu v S'-čchuanu Grace nikdy nevystoupila mimo S'-čchuan a najednou letěla přes celou zemi do Spojených států.

Seděla v letadle, dívala se na své rodné město, které se jí stále více vzdalovalo, a v srdci cítila smutek. Když opouštěla rodné město a cestovala do neznámé země, navzdory přítomnosti své rodné matky netušila, co ji čeká.

Po několika ospalých hodinách v letadle konečně přistála na hlavním letišti v New Yorku, krátce po čtvrté hodině odpoledne.

Jakmile vystoupila z letadla, přivítala ji plynulá angličtina a Grace byla ráda, že už tři roky navštěvuje kurzy cizího jazyka a že pro ni není těžké angličtině porozumět.

Vzpomněla si, že když byla v prvním ročníku na střední škole, babička ji z ničeho nic zapsala do výukového kurzu angličtiny, a divila se, proč se vůbec musí učit anglicky. Zdálo se, že babička byla před třemi lety v kontaktu s její skutečnou matkou, a pravděpodobně to byla její skutečná matka, kdo jí vnukl myšlenku učit se anglicky.
Její matka to celé naplánovala už před třemi lety a pořád s ní počítala, takže se obávám, že až ji uvidí, bude si muset znovu vyřídit účty.

Nicméně naučit se anglicky nebylo špatné, alespoň jí to umožnilo normálně komunikovat s Američany, sice ne plynule, ale přesto byla schopná základní konverzace.

Když opouštěla letiště, neviděla v terminálu matku, která by ji vyzvedla. Jak slíbila, matka ji měla vyzvednout s cedulí s jejím jménem a slíbila, že na letiště přijde sama.

Všichni cestující jejího letu už odešli a Grace zůstala v terminálu sama a rozhlížela se po matce.

Neměla strach, ale byla zklamaná, že se osoba, která slíbila, že ji vyzvedne, neukázala.

Pokud nepřišla, muselo se její matce něco stát a nemohla přijít.

Zapnula mobilní telefon, který měla v letadle vypnutý, a když ho zapnula, okamžitě na ni vyskočil tucet zmeškaných hovorů a dvě sladké a mazlivé textové zprávy.

Zdálo se, že kromě matky se o ni nikdo nezajímá.

Jedna z textových zpráv zněla: "Milé dítě, maminka měla naléhavou záležitost, kterou musela vyřídit, nemohla jsem pro tebe přijet, je to maminčina chyba, že jsi zmeškala schůzku, vynahradím ti to, až se vrátím." A tak se stalo.

"Znovu mi to vynahradit? To je ale hezké, ani vlastní dcera pro ni nepřijela, to je ale nesmysl! Grace vzteky hořelo srdce.

Po přečtení této textové zprávy vztekle zavřela mobil, co se týče obsahu druhé zprávy, neměla náladu ji číst.

Chvíli seděla na širokém pohodlném křesle a dívala se na ty cizince, kteří přicházeli a odcházeli, jejich dech byl zvláštní a chladný, ne tak přátelský jako Číňané v jejich rodném městě.

Grace si pomyslela, že je zbytečné jen tak sedět, a tak vytáhla mobil a vytočila matčino číslo, jenže ji přivítal chladný a bezcitný hlas: "Je nám líto, volané číslo není vhodné k přijetí, zanechte prosím vzkaz." Grace si pomyslela, že je zbytečné jen tak sedět.

"Dobrý den." Grace s lusknutím hodila mobil zpátky do tašky. Z tašky vytáhla úhledně složený papírek s napsanou matčinou adresou.

'Hm, když pro mě nepřijedeš, tak si tě najdu sama." "Hm.

Grace si vytáhla zavazadlo, koupila si mapu New Yorku a začala ji studovat s pomocí svých omezených znalostí ze střední školy.

Po půldenním studiu mapy se nakonec rozhodla, že pojede metrem, bez ohledu na to, v jaké zemi je metro nejrychlejší a nejpohodlnější doprava.

Po odchodu z letiště jsem konečně našla vchod do metra a po mnoha útrapách jsem nastoupila do vlaku. V tomto městě jsem dvakrát přestoupila na autobus a nakonec jsem našla přibližnou adresu na lístku, ale ještě musím hledat přesné místo.

Grace má totiž velmi špatný orientační smysl, po téměř půlhodině hledání stále nic. Nezbylo jí než zaplatit vysokou cenu za taxík.
Poté, co řidiči předala adresu v ruce, se na ni nejprve překvapeně podíval, pak se velmi pozorně usmál, pak si s ní láskyplně povídal a nakonec ji vysadil na místě.

Řidič ukázal na luxusní sídlo a řekl, že je to sídlo bohatých a mocných a že vláda do něj nedovoluje vjíždět taxíkům, aby chránila jejich osobní bezpečnost, takže ho Grace poslechla, vystoupila z auta a došla na místo.

Po vystoupení z taxíku si Grace uvědomila, že ji řidič bezdůvodně vydíral a že ji bral jako dívku bohatého muže.

To je směšné. Zdá se, že bez ohledu na to, v jaké zemi žijete, chamtivost taxikářů se nikdy nezmění.

Ušli necelých dvě stě metrů, stojí tam bezpečnostní budka, dovnitř a ven z vozu provádějí přísné kontroly, dovnitř a ven jezdí luxusní auta, žádný taxík.

Zdá se, že jí řidič nelhal.

Když procházela kolem bezpečnostní budky, Anderson se jí zeptal na totožnost, a když slyšela, že chce jít dovnitř někoho hledat, byla požádána, aby podepsala registrační formulář pro vstup/výstup, než ji pustí dovnitř.

Grace se zeptala pana Andersona na polohu domu, pak si vzala zavazadla a vrátila se na silnici vinoucí se podél dálnice, a teprve po dlouhé době spatřila sídlo.

Nemohla pochopit, proč se všechna ta sídla ráda stavějí na kopcích, jako tenhle takzvaný bohatýrský dům, ale všechna jsou na půl cesty do kopce.

Podle čísla domu Grace kupodivu zjistila, že matčino sídlo je dost vysoko, jako by bylo postaveno na vrcholu kopce, protože číslo domu bylo 110. A tak si Grace uvědomila, že je to dům, který se nachází na vrcholu kopce.

Její matka byla opravdu něco, když používala číslo policie jako svou adresu.

110, to znamená, že je to 110. dům!

Grace polil studený pot. Kdyby takhle chodila dál, možná by ji do večera nenašla. Bylo už šest hodin večer.

Znovu vytočila matčino číslo a ozvala se stejná hlasová zpráva. V zoufalství otevřela nepřečtenou textovou zprávu, která zněla: "Zlatíčko, maminka pro tebe někoho poslala a je to moc hezký kluk. Až uvidíš toho člověka, který drží ceduli s tvým jménem, měla bys s ním jít domů." "Ahoj," odpověděla.

'Do prdele, co to sakra je?' Grace zklamaně zavřela mobil a pomyslela si: "Vypadá to, že minula člověka, který ji přišel vyzvednout.

Trochu ji to odradilo, ale cestu před sebou musela ujít. Šla, nemohla vědět, jak dlouho už jde, najednou uviděla přes ulici sídlo s číslem domu, které vypadalo na 110, vytáhla kufr a bez váhání se připravila přejít dálnici.

Najednou se s řevem přiřítilo černé ferrari, tak se lekla, že ztuhla, hloupě stála uprostřed silnice a dívala se na řítící se auto.

Je po všem, klasické rčení, že lidé umírají dřív, než se rozjedou, ale to ona se dostala do potíží na cestě za matkou.
Teprve když auto vydalo uši drásající škrábání o zem, Grace si náhle uvědomila, že je naživu a zachráněna.

Černé ferrari ji dělilo jen pár centimetrů a ona padla na zem a vyděšeně zírala na auto.

Centimetr od něj, centimetr od smrti.

"Co se děje? Chceš se zabít, chodit bez očí!" K Graceiným uším dolehl chladný, ale velmi autoritativní káravý hlas, který patřil chlapci, krásně se zamračila, cítila se znechucená zvukem tohoto hlasu.

"Hej, jsi naživu?" Liam Anderson se podíval na dívku, která seděla na zemi, a zeptal se ve špatné náladě. Měl špatný den, právě mu otec pohrozil, že bude mít na starosti vyzvednutí téhle dívky z letiště, a on zuřil, že ji neviděl, když dorazil na letiště.

Když spěchal domů, uviděl ji náhle vycházet a málem do ní vrazil.

Pokud opravdu srazil člověka, musí být právně zodpovědný, tento den má opravdu smůlu.

Navíc byl mezi dívkami vždycky oblíbený, ale tentokrát to odnesla Grace, kterou nikdy předtím nepotkal.

Grace žije už tolik let, nikdy neviděla tak bezcitného člověka, náhodně se srazila nejen neomluví, ale ještě sprostě mluví.

3

Navzdory tomu, že chlapík před ní byl neuvěřitelně pohledný a dal by se označit za muže v záři reflektorů, panovačná a mocná aura vyzařující z jejího těla dávala Grace Collinsové najevo, že se rozhodně jedná o rozmazleného zbohatlíka, který nezná nebe a zemi.

Když viděl, že neřekla ani slovo a jen tiše zírala sama na sebe, Liam Anderson do ní netrpělivě kopl a odfrkl si: "Hej, ty jsi ještě naživu? Prosím tě, jdi mi z cesty, tenhle mladý pán chce jít domů."

Styď se, jsi tak arogantní i poté, co jsi do někoho narazila, jak se opovažuješ kopat do takové postavy, jako jsem já! Je to tvoje smůla, že jsi do mě dneska narazil, ale já to tak nenechám! Grace hořela hněvem a v srdci nadávala. Od chvíle, kdy vstoupila do Spojených států, měla řadu smůly, na letišti ji nikdo nevyzvedl, v taxíku ji oškubali a hned poté, co zjistila matčinu adresu, ji srazilo auto - to všechno v ní vyvolávalo pocit obrovského neštěstí a touha ventilovat své pocity byla stále silnější.

Ten chlap by měl za to, že ji srazil, opravdu zaplatit, musí mu dát za vyučenou! A tak si bez váhání sedla na zem a zařvala na něj: "Uhoď někoho! Jsem mrtvá!"

Když vykřikla, přilákala pohledy kolemjedoucích řidičů a všichni se na ni podezřívavě dívali. liam Anderson viděl, že se na něj na veřejnosti kolemjedoucí lidé dívají pohrdavě, styděl se za sebe a bylo pro něj nesnesitelné, aby to udělal, zlostně se zadíval na dívku na zemi: "Co tu křičíš? Co chceš?"

"Co myslíš, že chci?" Když Grace viděla, že účelu bylo dosaženo, ušklíbla se a zaklonila hlavu, aby se na něj podívala.

"Nechceš jenom peníze?" Liam po ní střelil pohledem, a když viděl, že je oblečená v obyčejném oblečení, usoudil, že je to ten typ dívky, která se specializuje na okrádání bohatých lidí.

"Prostě ti ty peníze dám." Vytáhl z kapsy černou peněženku a vytáhl z ní tlustý štos bankovek: "Tohle je víc než čtyři sta tisíc dolarů, stačí to?" "Ne," odpověděla.

Původní odškodnění za srážku je ta nejnormálnější věc, i když Grace nebyla zraněná, ale tentokrát byla opravdu vyděšená, potřebovala také sumu peněz, aby uklidnila své vyděšené srdíčko. Stejně jako takzvaně musí nahradit její morální újmu a léčebné výlohy, Grace správně přijala bankovky, které jí hodil, ale nespěchala vstát a zmizet z cesty.

Když Liam viděl, že stále nehybně sedí, usoudil, že peníze, které jí dal, nestačí, a tak vytáhl další balík peněz, hodil ho po ní a bezbolestně řekl: "Tak to už stačí, ne?" "Ne," odpověděla Grace.

Chtěl dát peníze, Grace je přirozeně přijala, vidět ho tak štědře otevřeného, srdce už dávno počítalo, že je nepochybně bohatý muž, o peníze se zjevně nestará, musí mu nechat ruku na srdce. Při pohledu na ferrari před sebou ji v mysli okamžitě napadl nápad.
Když však stále ležela na zemi a odmítala vstát, Liam pevně svraštil obočí, chladně se na ni podíval a v jeho očích se zračila netrpělivost a hrozba: "Co chceš?"

"Nic nechci." Grace se na něj podívala s předstíranou lítostí a ukázala na sportovní auto: "Ale tvoje auto mě srazilo! Šikanovalo mě a já mu to vrátím!" "To je pravda," odpověděl.

"Jak se proti němu hodláš bránit?" Když Liam slyšel její dětinské prohlášení, jen ho rozbolela hlava, opravdu by dnes neměl chodit ven, nečekal, že potká blázna.

"To je dobře." Grace sklopila zrak a ukázala zlodějský úsměv, z batohu vylovila malý, ale ostrý pružinový nůž.

Když ji Liam viděl, jak nůž vytahuje, reflexivně ustoupil o dva kroky a chladně se zeptal: "Co chceš udělat?"

"Neboj se, neublíží ti to!" Grace vstala a usmála se na něj, ale pomyslela si: "Je škoda mít tak luxusní a drahé auto.

Zvedla pružinový nůž a řízla do sportovního vozu, čepel spadla a na černém ferrari okamžitě zůstala oslepující bílá stopa po noži. S pocitem, že nůž nestačí, sekla nožem i rukou, dvě šedé stopy se objevily mimořádně zřetelné.

Když se chystala říznout znovu, Liam ji chytil za zápěstí a ona se nemohla vůbec pohnout.

"Ty bláznivá holko, opravdu bláznivá!" Liam se s bolestí podíval na jizvy na svém oblíbeném autě, pevně jí sevřel ruku, zlostně zvedl druhou ruku a chystal se jí dát facku.

Právě teď je opravdu chyba, nenapadlo ho, že by jeho auto použila jako pomstu, opravdu dal svým chováním využít příležitosti!

"Ty jsi to zkusila?" Grace na něj chladně zírala, nebyla to žádná měkká persóna, která by se nechala šikanovat.

Liam se podíval na její křišťálové oči a našpulené rudé rty, tvrdohlavý výraz mu ztěžuje začít, postupně si uvědomil, že to není dobrá role, se kterou by se měl vypořádat.

Nakonec ji bezmocně pustil: "Jdi ty, už se s tebou nechci trápit." Liam se na ni podíval a řekl jí: "Jdi ty.

"Hmph, už se s tebou nechci zabývat!" Grace si chladně odfrkla, vytáhla kufr a chystala se odejít, když najednou uviděla v autě stát velký kus bílého papíru, na kterém byla napsána dvě obrovská a pokřivená slova - "Grace Collinsová".

Můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj!

Okamžitě si vzpomněla na textovou zprávu, kterou jí poslala matka a v níž se zmiňovala o tom, že ji vyzvedne velmi pohledný chlapec s kartonovou cedulí s jejím jménem. Mohl by ten pohledný chlapec před ní být ten, o kterém mluvila její matka?

Grace se v srdci rozbušily výčitky, právě teď jí z dobrého důvodu poškrábal auto. Aby se Grace ujistila, že je to opravdu ten, koho jí matka poslala, udělala pár kroků dopředu a zeptala se: "Můžu se zeptat, jestli mě vyzvedáváte z letiště?" "Ano," odpověděla.

Liamův hněv už stoupal poté, co mu tahle bláznivá holka poškrábala auto. Neobtěžoval se jí věnovat pozornost, otevřel dveře auta a chystal se do něj usednout.

"Počkej!" Grace rychle odhodila kufr, chytila ho za paži a vůbec ho nehodlala nechat odejít. Musela zjistit, kdo je.
Ve tváři se mu mihl náznak nelibosti, Liam se netrpělivě podíval na její drobnou ruku obtočenou kolem jeho paže, otočil hlavu, ledovým pohledem se odvrátil a chladně řekl: "Pusť mě!"

"Můžu tě pustit." "Ale nejdřív mi musíš odpovědět na otázku." Grace se podivně usmála.

"Kdo si myslíš, že jsi?" Liam se na ni podíval posměšným postranním pohledem a pomyslel si, že ho ta bláznivá holka dostala na lopatky a proč by jí měl odpovídat na otázky.

"Jsem, kdo jsem!" Grace na něj mrkla, nechtěla, aby to znělo roztomile: "Kdybych řekla své jméno, úplně by ti to vyrazilo dech."

Liam se na ni chvíli díval a říkal si, že ji vůbec nezná, dokonce ani mezi bohatými a slavnými lidmi, které zná.

"Hmph, " odfrkl si a ve tváři se mu zračilo opovržení nad její výměnou názorů, tahle žena se jen snažila upoutat jeho pozornost.

"Cože, ty mi nevěříš?" Grace si všimne jeho výrazu, pustí ho, zvedne kartu a odhalí šťastný úsměv: "Dokážu odhadnout, co jsi právě dělala."

Když nic neříkal, Grace pokračovala: "Jel jsi na letiště vyzvednout jednu Číňanku, že? A ta dívka, kterou jsi vyzvedl, byla ta, která je napsaná na téhle kartičce: 'Grace Collinsová', že?"

Liam ztuhl, chvíli na ni polohlasně zíral a pak vyprskl: "Tys mě sledoval?"

"Cože? Aha." Grace se tiše zasmála: "Kámo, no tak, proč bych tě sledovala? Kdybych tě pronásledoval, tak bych k tobě nešel." Grace se usmál.

"Tak jak o mně víš?" Liam se zeptal.

Nespravedlnost, tenhle chlapík opravdu postrádal zdravý rozum." Grace se v duchu rozhořčila, ale přesto jemně odpověděla: "Hezounku, copak to nechápeš?"

Když viděl její uvolněný výraz, Liamovi náhle blesklo hlavou, oči mu padly na kufr na zemi, zdá se, že je mu také všechno okamžitě jasné, překvapeně na ni ukázal a zeptal se: "Vy jste ta ...... ... Grace Collinsová?"

"Přesně tak, já jsem Grace Collinsová!" Grace sebejistě přiznala, ukázala na jméno na kartonu a nonšalantně řekla: "Až mě příště vyzvednete, nezapomeňte napsat moje čínské jméno, a prosím, napište ho úhledně, ať není tak špatně čitelné, znaky našich žáků základní školy jsou lepší než ty vaše. Ty umíš psát lépe než naši žáci základní školy."

Liam se na žvanilku podíval s úšklebkem, bylo těžké si představit, že je dcerou té ženy.

Při pohledu na takový pohled, který by dokázal zabíjet, si Grace náhle vzpomněla na všechno to šílené chování, kterého se předtím dopustila, a srdcem jí projela stopa viny, najednou se trochu zastyděla a pomyslela si, že se musí nenávidět za to, co právě udělala. Proto se chopila iniciativy a omluvila se: "Promiň, opravdu se za to omlouvám, nevěděla jsem, že jsi mě přišel vyzvednout." "Promiň," omluvila se.

"Ty se umíš omluvit." Liam popošel dopředu, pomalu se k ní přiblížil, natáhl k ní ruku, chytil ji za bradu a rozzlobeně řekl: "Říkáš, jak bys mi měla nahradit ztrátu?"

Grace ho odstrčila, trochu nešťastně se podívala do jeho chladných očí, srdce se sice provinilo, ale zároveň s úsměvem na tváři, rozpačitě, řekla: "Haha, právě teď je to také neúmyslné, nebo mi ty peníze dáš, já ti neúčtuji ani halíř zpátky, jak?"
"Ne!"

Nečekala, že ji tak jednoduše odmítne, v jejím srdci vzrostl hněv, rovnou zahodila karty v jeho rukou a s vážnou tváří řekla: "Nakonec je to i tvoje chyba, že jsi narazila do někoho jiného jako první. Kdybys do mě nevrazila, k dnešnímu incidentu by nedošlo." "To je pravda.

"Dobře, uhlazená Číňanko, nemysli si, že tě pustím z řetězu jen proto, že to říkáš, jen počkej!" Liam na ni ukázal chladným prstem, pak ustoupil, zacouval k autu, rychle otevřel dveře a nastoupil.

Nastartoval, motor tiše zabručel a projel kolem Grace.

Auto se kolem ní prosmýklo a ona se tak lekla, že uskočila stranou a vykřikla: "Zbláznil ses? Jsi vrah!"

4

Když Grace Collinsová viděla, jak se Ferrari vzdaluje, zakřičela směrem k autu: "Hej, počkej na mě! Nevyzvedneš mě?"

Když auto uslyšelo její výkřik, zastavilo a tiše čekalo na kraji silnice a Grace, rozzářená radostí, si myslela, že zastavil, aby na ni počkal, a tak si spěšně přitáhla kufr a uháněla za ním.

K jejímu překvapení však Liam Anderson stáhl okénko a tiše se na ni podíval, jak za ním běží.

"Máš přece svědomí, věděla jsi, že na mě máš počkat." Grace zaklepala na dveře auta a dychtivě řekla: "Otevři dveře, chci nastoupit do auta!"

Liam se však ani nepohnul, chladně na ni hleděl: "Chceš nastoupit do auta?"

"Jistě." Grace se na něj nedůvěřivě podívala: "Nejsi to ty, koho pro mě máma poslala?"

"Tvoje matka?" Liam se sarkasticky usmál: "Tak to si počkáš, až si pro tebe přijde muž tvé matky!"

"Hm, nejsi to ty, koho poslala moje matka?" Podezřívavě se na něj podívala.

"Poslal mě otec, abych tě vyzvedl. Nicméně na tak chytré děvče, jako jsi ty, zřejmě nepotřebuješ, abych tě vyzvedával. Teď, když jsi našla cestu sem, nespěchej." Liam pomalu řekl a šibalsky se na ni usmál: "Budu na tebe čekat doma, oh, hahaha!"

Po těchto slovech se hlasitě rozesmál a odjel, zanechávaje Grace na stejném místě rozzlobenou, nenávistnou a skřípající zuby, nenávistně dupající nohou, jen aby táhla kufr po silnici a neměla jinou možnost.

V hlavě měla zmatek, nedokázala pochopit jeho slova, jaký domov ji čeká a jaký vztah má její matka k tomuto muži?

"Bože, až najdu tohle místo, budu si to s ním muset vyřídit!" "Tohle je můj domov!" ptala se.

Naštěstí už urazila většinu cesty, ohlédla se k vrcholu hory, na který se chystala dorazit, Grace si otřela pot na čele a zrychlila tempo směrem k vrcholu hory.

Červencové počasí je nejteplejším obdobím léta, kdyby dnes neodletěla do Spojených států, podle minulé situace by v tuto chvíli měla být doma a jíst zmrzlinu a v klidu sledovat televizní seriály.

Kdyby matce neslíbila, že poletí do Ameriky, mohla si letní dovolenou užívat doma.

Vždycky byla poslušná, pilně se učila a měla dobré známky. Než sem přijela, viděla vysvědčení z pololetních zkoušek a byla druhá nejlepší ve třídě a nastoupila na nejlepší střední školu ve městě.

Bohužel se tam dostala, ale nemohla chodit do školy. Její matka se zmínila o možnosti, že by v budoucnu emigrovala do Spojených států, což by znamenalo, že by se musela vzdělávat v této kultuře.

Grace si povzdechla až na vrchol kopce, před třípatrovým nádherným sídlem v evropském stylu, tak velkolepou vilu viděla jen v televizi a časopisech, v reálném životě ji vidět nemůže.

U vchodu stojí také strážní budka, stojí tam muž středního věku v bílé uniformě s bílými rukavicemi, díky jeho silnému tělu Grace pozná, že by to měl být veterán.
Grace sevřela v ruce lístek a zmateně se podívala na vilu, na adrese, kterou uvedla její matka, bylo toto místo, takže tady její matka bydlela?

Při pohledu na tak luxusní vilu nemohla uvěřit, že by její matka mohla žít na takovém luxusním místě, i když nevěděla přesně, jaké je matčino zaměstnání, hádala, že její matka je prostě dělnice, a jak si může dělnice dovolit bydlet v tak luxusním sídle?

Grace ve skrytu duše popírala, že tohle nemůže být matčin domov. S kufrem v ruce a se vzkazem v ruce třikrát obešla vrcholek kopce a nikde jinde než v této vile se nenacházela.

V tu chvíli na balkoně Liam Anderson s rukama obtočenýma kolem sklenice s ledovou vodou zmateně sledoval, jak dívka, kterou opustil, obchází jeho dům. Přemýšlel: "Co si ta holka myslí? Proč nejde dovnitř, když už je u jeho dveří? Bloumá snad za parapetem a obhlíží terén?" "Ne," odpověděl.

"Zajímavé!" Liam se hravě usmál, představa, že by v domě měla další nepříbuznou ženu, byla čím dál zajímavější.

Než Grace dokončila třetí kolečko kolem vily, nejenže se nudila, ale dokonce i stráže ji začínaly ostražitě sledovat v domnění, že něco chystá.

Nakonec se strážný neudržel, udělal pár kroků a zeptal se Grace: "Mladá dámo, co se tu potulujete? Jestli nic neděláte, přestaňte se tu potulovat a jděte domů!" Grace se zasmála.

"Jít domů?" Grace se podívala na večerní slunce na obloze a pocítila ohromné zoufalství. "Nemám žádný domov, kam bych se mohla vrátit, jediné místo, které jsem našla, je tady."

V zoufalství stiskla lístek a rozběhla se ke strážím.

"Co... chcete... udělat?" zeptala se. Když ji viděl, jak k němu běží, strážný se věnoval pózování a nervózně se připravoval na boj.

Grace se rozplakala, vlastně se k ní chovali jako k padouchovi, a to lidi přimělo přemýšlet, jestli ona, dívka, která přišla až z města, představuje hrozbu.

"Strýčku, já nejsem špatný člověk." Z úst jí vyletělo, co ji napadlo, a přátelsky mávla rukou na strážného: "Chtěla bych se tě na něco zeptat."

Když to uslyšel, strážného opustila nervozita a chvíli se na ni podezřívavě díval, než se klidně zeptal: "O co jde, jen mi to řekněte!"

"Týká se adresa na tom vzkazu tohoto místa?"

Strážný si od ní vzal lístek a po krátkém pohledu odpověděl: "Ano, tato adresa je skutečně tady."

"Opravdu?" Grace se rozzářily oči a překvapeně řekla: "Páni, páni, odteď budu mít vilu, ve které budu bydlet, a je to tak špičkové místo, to je skvělé!"

Strážci byli jejím výrazem očividně šokováni a nechápavě na ni zírali.

"Hej." Grace rozpačitě sklopila rozzářené oči, lehce si odkašlala a opatrně se zeptala: "Strýčku, je tu nějaká Sophia Collinsová?"

"Sophia?" Strážný na okamžik zakroutil hlavou a pak si uvědomil: "Aha, vy myslíte madam?" "Ano," odpověděl.
"Co, madam?" Grace překvapeně vykřikla.

"Nemyslíte madam?" podrbal se strážný zmateně na hlavě.

Grace nevěděla, jak ve výměně názorů pokračovat, v tu chvíli z otevřených dveří vyšla žena, která vypadala jako hospodyně, uviděla Grace, usmála se a pozdravila: "Je to paní Grace?"

Grace zmateně přikývla.

"Ach, to je dobře, že slečna Grace dorazila, pán i paní nám dali zvláštní pokyny, abychom se o mladou dámu dobře postarali." Řekla jemně, vzala Grace kufr a vřele dodala: "Jsem zdejší hospodyně, pane Carltone, kdybyste mě v budoucnu potřeboval, můžete mě vyhledat."

"Pane Carltone, je to paní Grace?" Strážný se zvědavě zeptal.

"Jistě, vypadá velmi podobně jako paní Grace." Bystrá hospodyně odpověděla s úsměvem.

Strážný jménem Park Tien si Grace prohlédl zblízka a pak uznale pokýval hlavou.

"Paní Grace, po dnešním celodenním běhání musíte být unavená, pojďte si odpočinout!" Pan Carlton vřele pozdravil.

Grace poslušně následovala majordoma, a přestože měla trochu obavy, se zvědavostí si tuto luxusní vilu prohlížela.

Prošla prostorným nádvořím, minula kašnu a vstoupila do haly, pan Carlton předal zavazadla další služebné a s úsměvem Grace vysvětlil: "Slečno Grace, v budoucnu můžete služebnou o cokoli požádat, rozumíte?"

"Aha." Grace byla mírně překvapená a pomyslela si, že její matka je opravdu schopná poslat ji do Ameriky, aby se stala mladou dámou, ale dokonce má služebnou, na kterou se může obrátit.

Byla šťastná, ale několik následujících dní ukázalo, že její život nebude jednoduchý a že Missy není tím, za koho ji považovala.

Grace právě vzhlédla, aby si prohlédla výzdobu haly, když uviděla Liama, jak se opírá o vyřezávané zábradlí ve druhém patře a chladně na ni hledí.

"Jé, on je vážně pořád tady?"

Grace se ohlédla a náhle si všimla dalšího chladného pohledu, který k ní směřoval, a sledovala ho, aby zjistila, že Liam stojí vedle dívky jejího věku a z jejích dlouhých úzkých očí vyzařuje zachmuřený pohled.

Grace se mírně zamračila, tahle dívka a Liam si jsou nějak podobní, hlavně ten pár úzkých očí, jaký je jejich vztah?

Pan Carlton viděl, jak Grace na okamžik ztuhla, a také si všiml těch dvou nahoře, mírně se zavěsil do těla a řekl: "Mladý pane, mladá dámo!"

"Mladý pane, slečno, tak to jsou dva sourozenci, není divu, že jsou si tak podobní. Ale proč říkají její matce paní, jsou to snad bratr a sestra od různých otců a matek?" Grace v duchu přemítala, ale čím víc o tom přemýšlela, tím víc cítila, že něco není v pořádku, jak může být bratr ke své nové sestře tak lhostejný?

Kromě toho na ni dívka hleděla nevraživým pohledem, Grace se sevřelo srdce, neurazila ji, proč by měla být taková?

Pan Carlton viděl, že atmosféra je poněkud rozpačitá, usmál se a řekl těm dvěma nahoře: "Mladý pane a mladá paní, pojďte rychle dolů, tohle je slečna Grace, pojďte se s ní seznámit."
Oba muži nahoře mlčeli a nedbali slov pana Carltona, aby šli dolů.

Grace se tiše smála tomu, že je nezajímá, a cítila se kvůli tomu špatně.

Rozpačité atmosféry si všiml i pan Carlton, který toho už viděl hodně, lehce se usmál, ukázal na širokou koženou pohovku v hale a řekl Grace: "Slečna Grace je také unavená, posaďte se a napijte se nejdříve vody!"

5

Po jejích slovech Grace Collinsová náhle pocítila žízeň, přikývla a následovala pana Carltona k pohovce, kde jí nalil sklenici studené vody, kterou Grace spokojeně usrkla a pak požádala o druhou sklenici. To už ale dolů přišel ďábel Liam Anderson, který se posadil naproti ní a Emma Andersonová ho následovala těsně za ním a přitulila se k němu jako ocásek.

Pan Carlton s úsměvem na tváři Liama Andersona uctivě oslovil: "Mladý pane, vy a Sophie jste podobného věku, představte se navzájem."

Grace držela studenou vodu a s mdlým výrazem se dívala na oba muže před sebou.

"Liam Anderson. "Jak se jmenujete?" Liam Anderson se na ni nespokojeně podíval a syrově ohlásil své jméno.

Emma Andersonová, když uslyšela jméno svého bratra, pohlédla na Grace Collinsovou a chladně řekla: "Emma Andersonová." "Ahoj," odpověděla.

"Grace Collinsová, " odpověděla Grace také chladně a představování právě tak skončilo.

"Tak co, dala by si slečna Grace nejdřív večeři, nebo koupel?" Pan Carlton se uctivě zeptal.

"Kde je moje matka?" Grace se podezřívavě zeptala, venku už byla tma, ale proč se její matka ještě neukázala?

"Ach, madam s dědečkem jsou ještě v kanceláři, říkali, že se možná vrátí pozdě večer, a požádali tě, abys nejdřív povečeřela, nemusíš na ně čekat."

Grace se rozčílila, copak byly firemní záležitosti důležitější než dceřiny?

Pan Carlton se opatrně zeptal: "Slečno Grace, máme se nejdřív najíst, nebo se vykoupat?"

"Večeři." Grace už měla hlad a ve srovnání s koupáním a jídlem bylo samozřejmě jídlo důležitější.

"Mladý pane, tak já půjdu a nařídím kuchyni, aby připravila večeři." Pan Carlton se obrátil na Liama Andersona.

"Běž!" Liam Anderson mávl rukou, aby pan Carlton odešel, a nechal tři lidi v sále s vytřeštěnýma očima.

Ačkoli se Grace očima nevyrovnala dvěma mužům naproti sobě, ochotně se podvolila a mlčky počítala mramorové žíly. Neznala je dost dobře na to, aby s nimi mohla mluvit, a nechtěla ze sebe dělat hlupáka tím, že by na ně zírala.

"Vy jste dcera té ženy?"

Z úst Emmy vyšla povýšená otázka a Grace mírně naklonila hlavu a vychutnávala si ta slova: "Jak to myslíš, 'té ženy'?

Emmino jméno bylo hezké, ale její arogance se Grace hnusila stejně jako ta bratrova!

"Na co se ptáš? Jsi němá?" Emma vyrůstala v prostředí, kde se jí dostávalo hodně pozornosti, ignorovala ji někdy někdo takhle? Vztekle vykřikla.

Grace si z toho nic nedělala a nenuceně si vytahovala uši: "Mám právo odmítnout odpovědět na vaši otázku."

"Hmph, holka z Číny, jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?" Emma se na Grace podívala s úšklebkem, vypadalo to, že tenhle nafoukaný postoj zdědila po matce.

"Aha, kdo jsi ty?" Grace s lehkým úsměvem kontrovala: "Jsem ochotná s tebou takhle mluvit právě proto, že o tobě mám vysoké mínění."

"Děvče!" Emma zrudla hněvem a zlostně zaklela.

"Komu říkáš lakomá holka? Řekni to ještě jednou?" Grace štípla kelímek s vodou, prudce vstala a chladně se na Emmu zadívala, protože kdyby se to odvážila říct znovu, kelímek v její ruce by vyletěl.
Grace ze Sečuánu sice nebyla nerozumná, ale rozhodně nebyla tyranka. Její přesvědčení vždycky bylo, že když mě někdo neuráží, tak ho neurážím, ale když mě urazí, tak se rozhodně budu bránit.

Emma je skleníková květinka, nikdy neviděla Grace tak silnou, byla vyděšená, krčila se zpátky na pohovce a kousala se do rtu, neodvažovala se nic říct.

Liam Anderson viděl, že jeho sestra má z Grace takový strach, rozzlobeně vstal, pevně Grace chytil za zápěstí a přísně řekl: "Jestli budeš mou sestru ještě jednou šikanovat, nemůžu ti nic říct!"

Bolest ze zápěstí Grace zamrazila, zaťala zuby, aby to vydržela, a zlostně se na toho ďábla zadívala: "Heh, ty nejsi vítán? Co se mi to opovažuješ dělat?"

Liam Anderson jí silněji stiskl zápěstí a zuřivě řekl: "I když si netroufám vzít ti život, je pro mě snadné ti způsobit nějakou fyzickou bolest."

"Che, myslíš, že se tě bojím?" Grace se chladně zasmála a opovržlivě odpověděla: "Chlapče, nemusíš být tak domýšlivý. Můžu ti říct, že jestli mě chceš připravit o ruku nebo nohu, tak k tomu nikdy nebudeš mít kvalifikaci."

Kdo je to? Když byla malá, často ji nazývali divokým dítětem, nikdo ji neučil, a co všechno nezažila? Ale nebyla zlá od přírody, nestala se z ní padouška, ale nikdy neprohrála žádný boj. Porazila všechny rváče na ulici. Ráda bojuje za spravedlnost a často hledá spravedlnost pro slabé a malé. V dávných dobách by byla rytířkou-errantiškou.

Liam Anderson zaslechl Graceina pohrdavá slova, okamžitě se jí v očích zablesklo a chladně řekla: "Smradlavá holka, ty se mě odvažuješ provokovat? Nechám tě, abys nevěděla, jak zemřít."

"Hm." Grace se beze strachu setkala s jeho pohledem a slabě řekla: "Slova neříkej tak brzy, když není jisté, kdo zemře."

Tvář Liama Andersona byla pohmožděná a rozzlobená, Grace na něj klidně hleděla. Obě linie pohledu se proplétaly ve vzduchu a nepouštěly se jedna druhé.

Grace se cítila jistější než při pohledu na svého učitele, s nímž se několik minut střetávala a nakonec prohrála. Učitelka byla jedinou osobou ve třídě, na kterou se nikdo neodvážil podívat, ale dokázala se udržet několik minut, aniž by ji někdo porazil.

"Ty jsi ale tvrďák." Po patové situaci se Liam Anderson konečně vzdal a odvrátil pohled. Při pohledu do jejích jasných očí si nemohl pomoci, ale vzpomněl si na své vlastní přezíravé chování a pocítil vztek a zášť.

Liam Anderson se však rychle vzpamatoval, vzpomněl si, jak Grace šikanovala jeho sestru, a znovu pohrozil: "Říkal jsem ti, že tě tady nenechám dlouho." Liam Anderson si vzpomněl, jak Grace šikanovala jeho sestru.

"Hele, máš na to?" Grace se samolibě usmála a pomalu řekla: "Spratku, v tomhle domě ty nerozhoduješ."

"Tak to zkus mě." Liam Anderson chladně odpověděl: "Až budeš příště šikanovat mou sestru, nikdy tě nenechám jít."

"Prostě ji budu šikanovat." Grace se podívala na Emmu, která se krčila v koutě, záměrně se usmívala a provokovala: "Jak se opovažuješ? Opovažuješ se mě uhodit?"
Liamovi Andersonovi se při té nepatrné poznámce rozhořel oheň v srdci a už ho nedokázal déle zadržovat. Sevřel pěst a máchl jí do obličeje.

"Mladý pane, přestaňte!" Zezadu se ozval chladný hlas, Grace byla mírně překvapená, pan Carlton skutečně stál před ní a tiskl Emmě zápěstí.

Pan Carlton pustil Emmu s chladnou tváří a řekl tichým hlasem: "Mladý pane, proč jste pořád tak impulzivní, copak jste zapomněl na učení svého otce?"

"Hm." Liam Anderson si chladně odfrknul, věnoval Grace chladný pohled a pak se odvrátil.

Grace tato scéna připadala velmi vtipná a věnovala mu vítězný úsměv.

"Mladý pane, slečna Sophia tu bude v budoucnu bydlet, bude to i vaše sestra, jak se k ní můžete takhle chovat?" Pan Carlton ještě pokáral, pak se obrátil ke Grace a řekl: "Slečno Grace, mladý pán má takovou povahu, nesmíte se urazit, prosím, odpusťte mu jeho hrubost."

"To je v pořádku, nevadí mi to." Při setkání s tak rozumným panem Carltonem k němu Grace pocítila velkou dobrou vůli a odpověděla mu s širokým srdcem.

"To je dobře." Pan Carlton přikývl a povzdechl si, pak řekl Liamovi Andersonovi: "Mladý pane, večeře je připravena, jděte prosím do jídelny."

"My nepotřebujeme večeři." Liam Anderson chladně řekl panu Carltonovi, otočil se a vzal svou sestru za ruku: "Pojďme, najíme se venku."

"Mladý pane, slečno." Pan Carlton ho spěšně následoval.

'Che, bohatí lidé jsou skvělí, že? Jestli se chceš jít najíst, tak tam radši umři a už se nevracej. Grace si zle pomyslela, obrátila oči v sloup a v duchu se zaradovala, ti protivní lidé jsou pryč, dnešní honosná večeře bude jen její?

Haha, život je opravdu dobrý, právě přijela do Spojených států a může si vychutnat pořádnou večeři!

Grace šťastně následovala pana Carltona do jídelny, dlouhý stůl byl plný vynikajících pokrmů a z pestrého jídla se jí sbíhaly sliny. Vůně jídla naplnila vzduch, povzbudila její chuť k jídlu a ona se nemohla dočkat, až si přitáhne židli a posadí se. I když se před panem Carltonem a služebnictvem neodvažovala příliš uvolnit.

"Slečno Grace, prosím, jezte." Pan Carlton jí velmi zdvořile podal hůlky a zároveň se usmál.

"Děkuji." Grace si je s úsměvem také vzala, ačkoli byla divoká dívka, přesto znala základní způsoby a nebyla by tak nezdvořilá.

Protože však bylo v sále příliš mnoho služebnictva, Grace se při jídle necítila dobře a měla pocit, že na ni každý pár očí zvědavě zírá, což ji přivádělo do značných rozpaků.

Naštěstí si toho pan Carlton všiml a mávnutím ruky služebnictvo odehnal, takže Grace pustila žaludek a vychutnávala si jídlo.

Po chvíli jídla si Grace nemohla pomoct, ale měla pocit, že se k ní sourozenci Winstonovi chovají nesmírně špatně, a nemohla se ubránit údivu, proč se k ní chovají tak špatně, když jim nikdy nezpůsobila žádné potíže.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Měsíční svit na zámku"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️