Zpět na September Dreams

1

Ethan Lee je opilý a ve stavu podobném snu, jako by jel vlakem a mířil na místo registrace na vysokou školu. Pomalu se zvedl ze spánku a uviděl Miu Carterovou, jak sedí u okna, na uších má sluchátka a užívá si scenérie.

Sluneční paprsky jemně kropily Miiny tváře, takže její obličej vypadal stále krásněji. Tato scéna se devatenáctiletému Ethanovi hluboce vryla do srdce, takže na ni nemohl v žádném případě zapomenout. Se smíšenými pocity se posadil vedle Mii.

"Jsi vzhůru?" Mia si sundala sluchátka a lehce se usmála.

"Uh-huh!" Ethan roztržitě odpověděl, že mu krása před ním zrychlila tep. Sebral odvahu a přímo ji políbil, což byl krok, po kterém toužil, ale neodvážil se k němu.

Miiny rty jsou hebké jako hedvábí, vyzařují lehkou vůni, ať je na nich člověk závislý. Ten vysněný dotek byl tak skutečný, že tomu Ethan jen stěží uvěřil.

Miiny oči se okamžitě rozšířily a v hlavě se jí udělalo prázdno. Miino srdce bylo v šoku a ruměnec na její tváři byl zcela zřejmý. "Ethane, co, co to děláš?" "Co to děláš?" zeptala se Mia. Zeptala se rozzlobeně a zahanbeně.

Ethan potlačil zachrčení, jak ho zasáhla bolest, chuť krve v ústech doprovázená chutí krve řinoucí se z rozkousnutého rtu. "Proč pořád koušeš!" Řekl podvědomě a pak si uvědomil, že tohle nevypadá jako sen.

"Šplouch!" Ethan zvedl ruku a silně se plácl.

"AHHH!" Miu Ethanovo počínání zaskočilo a polkla slova, která mu chtěla vyčítat. Ethan však v tuto chvíli neměl čas starat se o její náladu. Bolelo to, opravdu to bolelo! Opravdu se vrátil v čase, copak se znovu narodil?

Ethanovým srdcem projel šok, radost a vzrušení, všechny druhy emocí. Zoufale se potřeboval uklidnit! Ethan tedy prudce vstal, otočil se a vykročil ke kočáru.

Mia sledovala Ethanova záda a nevěděla, co má dělat. Jak mohl jen tak utéct poté, co ji využil? Pohledy okolních cestujících jako by sledovaly hádku mladého páru, až se Mia styděla a do očí se jí draly slzy.

Na toaletě se Ethan podíval do zrcadla a uviděl svou čistou tvář. Husté a mírně rozcuchané krátké vlasy, husté obočí a velké oči, které odhalovaly mladistvý elán mezi obočím. Ano, tohle byl on v devatenácti, kluk plný elánu.

Ethan zašmátral v kapse, vytáhl telefon Nokia 1100 a podíval se na zobrazené datum - 1. září 2007. Potvrdil si, že skutečně cestoval zpět do 1. září 2007, do vlaku na Central City Normal College.

"Haha ......" Ethanovo srdce naplnil výbuch intenzivní radosti, těžko se ovládal, ale nemohl si pomoct, musel se nahlas smát, slzy mu také vytryskly. Kdo by se nechtěl vrátit v čase a změnit výčitky a ztráty z mládí, natož traumatizovaný Ethan?

Konečně si uvědomil, proč byla Charlotte v "Potížích s Charlotte" tak otevřená. Prostě je život příliš dlouho potlačoval a oni touží po znovuzrození. Teprve po deseti minutách se Ethanova nálada trochu uklidnila.Když se vrátil k autu, uviděl Miinu tvář chladnou jako mráz, jak zírá z okna a vůbec ho ignoruje. "Tohle se rozpadne!" Ethan si pomyslel. Ale není se čemu divit, každá holka by zuřila poté, co ji násilím políbil někdo, kdo se jí vůbec nelíbí.

Jeho vztah s Miou trval celé tři roky střední školy, Ethan do ní byl vždycky zamilovaný, ale Mia k němu nikdy nedala najevo své city. Ve druhém ročníku střední školy Mia kvůli špatným známkám z fyziky přestoupí do Ethanovy třídy volného umění a oba se začnou sbližovat, přičemž Ethanovy city jsou každým dnem silnější.

Ethanova zamilovanost je jako slunce v horkém letním dni, zásobuje Miu snídaní a zajímá se o všechno, co dělá, ale Mia si drží odstup. Po maturitě se Ethan rozhodne jít na Central City Normal College, o které si myslel, že je Mii nablízku, ale nikdy si neuvědomil, že to byla chyba.

Uprostřed jeho osamělého boje se ozve hlášení vlaku: "Dámy a pánové, vlak právě přijíždí na konečnou zastávku - Central City, sbalte si prosím předem zavazadla a připravte se k výstupu, děkujeme za svezení." Vlak jede na konečnou zastávku, kde se nachází.

O hodinu později vlak dorazil do Central City ve 20:50. Ethan postupně pomáhal Mie se zavazadly, ale ta je bez okolků popadla a otočila se. Bezmocně sledoval, jak Miina záda mizí, jako by to všechno bylo odsouzeno k zániku.

Bylo logické, že se za svou zbrklost omluví, ale Ethanovi se nechtělo. Uvědomil si, že Mia má před ním komplex nadřazenosti. Nejspíš si myslí, že je patolízal, a je uražená a nevyhnutelně znechucená.

Ethan byl ve svém předchozím životě příliš čestný, vždycky se staral o ostatní, ale teď, když se znovu narodil, se rozhodl žít jiný život, takový, který je trochu spontánnější. Nikdo se už nestará o jeho pocity, raději bude špatným člověkem než čestným.

Když Ethan sestupoval z vlaku, náhodou zjistil, že se Mia otáčí a zase se vrací, Miino srdce je komplikované, zná Ethanovy city, ale nezáleží jí na něm, Ethanovy úmysly jsou dobré, ale jí to vůbec nejde do hlavy.

Mia se v té situaci cítila nepříjemně, ale nevěděla, jak to vyjádřit. "Ethane, jako spolužák můžu zapomenout na to, co se před chvílí stalo. Ale chci ti říct, ......"

"Já vím, co chceš říct," přerušil ji Ethan, "jsi dobrý člověk, ale my se k sobě nehodíme, že?" "Ne," řekla Mia.

Mia se uklidnila, narůstala v ní frustrace. ethan ji předběhl tím, že jí řekl všechno, co chtěla říct, až měla chuť praštit pěstí do vzduchu, srdce jí bylo tak sklíčené.

"Tak proč jsi mě políbil?" Mia se rozhořčeně zeptala. Mia se rozhořčeně zeptala.

Ethan se na chvíli zastavil, otočil se a pokračoval v chůzi směrem dopředu: "Není důvod, prostě jsem tě políbil, když jsem chtěl, ber to tak, že mě přitahuješ!"

Mia ztuhla. Ještě nikdy neviděla tak odvážného Ethana a i v ní vzplál malý plamínek neklidu.

2

Prvního září, druhý den seznamovacího kurzu na Central City Normal College, následoval Ethan Lee dav z vlakového nádraží. Před jeho očima stáli uvítací pracovníci z různých univerzit s cedulemi "Vítejte mezi novými studenty té a té univerzity" a čekali na příchod nových studentů.

Ethan našel ceduli Central City Normal College a přistoupil k ní. Po předložení přijímacího dopisu ho starší student vedl k nástupu do autobusu. V autobuse už sedělo pět nebo šest lidí, Ethan si našel místo u okna a tiše se díval z okna na krajinu, všechny scény z doby zápisu se mu jedna po druhé vracely v mysli, až se mu srdce rozbušilo spoustou pocitů.

"Tati, támhle jdou." Podél školního autobusu kráčela dívka s dlouhými vlasy a ofinou, která vypadala nevinně a zachovale, s mužem středního věku. Její hlas zněl sladce, zatímco otec měl brýle s černými obroučkami a tvářil se vážně.

"Je dobré zůstat v Kamenném městě a studovat, ale já musím jet do Centrálního města, které je vzdálené více než dva tisíce kilometrů. Je nepohodlné vracet se domů, nemluvě o tom, že moje dcera je na neznámém místě, co když se jí něco stane?" Hlas muže středního věku vypadal velmi nespokojeně.

Dívka ho objala kolem ramen jako domácího mazlíčka, zatřásla jím a řekla: "Tati, nechci si dělat starosti, neboj se, on se o mě dobře postará."

"Opravdu nechci, aby si dělal starosti, ale nemůžu si pomoct, kdo nechal dobrovolníka tajně vyměnit! Nemyslíš, že jsme s mámou moc přísné? Proto jsem utekla tak daleko?" Muž středního věku smíchal několik bezradných tónů.

Ethan se na dívku podíval bokem a připadalo mu, že je mu povědomá, jako by ji už někde viděl, ale nemohl si na chvíli vzpomenout.

"Dobrý den, jmenuji se Ethan Lee, studuji obor čínský jazyk a literatura." "Dobrý den," odpověděl. Ethan se usmál a pozdravil dívku.

Když si nemohl vzpomenout, kdo to je, bylo by lepší zeptat se přímo jí. Ethan, který právě nastoupil na vysokou školu, však neměl odvahu chopit se iniciativy a oslovit tak krásnou dívku.

V tu chvíli do školního autobusu vešla i Mia Carterová, která náhodou spatřila scénu, jak si Ethan s dívkou vyměňují zdvořilostní pozdravy, a její srdce nemohlo nepropuknout ve vlnu nevole, zamračila se a podívala se na Ethana s větším než malým znechucením v očích.

"Ahoj, já jsem Sophie Millerová, studuji obor Management cestovního ruchu." Dívka se představila s lehkým úsměvem.

Sophie Millerová?

Vzpomínka se jí okamžitě vybavila.

"Prosím, dejte mu ten hrnec, ano?" Ethanovi se v mysli vybavil krásný a provokativní úsměv.

Opravdu si nedokázal spojit tuhle tichou, dobře vychovanou dívku před sebou s někdy roztomilým, jindy provokativním skřítkem ve své mysli. Ukázalo se, že prezidentka Čchiao, která právě nastoupila na univerzitu, nebyla dobře vychovaná holčička a vůbec neuměla dráždit.

Na vysoké škole není žádná uznávaná školní květina, ale na každém oddělení vždycky vyniká několik krásných dívek, které kluci vyhledávají. sofie je jednou z nich, čistý a půvabný vzhled, srostlé obočí a úsměv působí neobyčejně dojemně, obzvlášť dobře se umí rozmazlovat, flirtovat s lidmi je prostě hračka, říkáme jí prezidentka Joe.Ve flirtování je opravdu dobrá!

Ethan potají zavrtěl hlavou a pomyslel si, že Sophiin otec ji opravdu příliš chrání, příliš přísná kontrola by v dítěti vyvolala jen vzpurnost, čím víc toho nesmí, tím víc toho chce dělat.

Sophiina změna osobnosti po vysoké škole nesouvisela s jejím rodinným prostředím.

Po téměř půlhodinovém čekání školní autobus konečně opustil Central City, Ethan si v duchu povzdechl.

Hlavní areál jejich školy se nachází na vzdáleném předměstí města Meishan, nově postaveném v roce 2003, hned vedle několika vysokých škol a univerzit, jako je Policejní akademie Central City a Vysoká škola letectví Central City. Přestože se škola nachází uprostřed ničeho a dopravní spojení není snadné, areál se rozkládá na velké ploše se spoustou zeleně a krásným prostředím, které je velmi příjemné.

Po více než hodině jízdy školní autobus konečně dorazil do areálu, který v záříjovém žhnoucím jižním slunci hýřil ruchem, staří studenti vřele vítali nové studenty a vedli je do různých kanceláří k vyřízení formalit spojených se zápisem a všude byli mladí a energičtí studenti.

Jakmile Ethan a jeho tým vystoupili z autobusu, přivítalo je několik starších studentů v červených tričkách a čepicích, kteří jim říkali, jak postupovat při zápisu. Starší ročníky byly ještě nadšenější z pohledných dívek, jako byly Mia a Sophie, a ochotně jim pomáhaly se zavazadly, zatímco obyčejní kluci jako Ethan nebyli přijati tak dobře.

Jedna ze starších sester dala Ethanovi několik stručných instrukcí, zeptala se ho, jestli nepotřebuje telefonní kartu, a pak si ho nevšímala, pomyslel si Ethan, je tu snad proto, aby prodávala telefonní karty?

Ethan táhl kufr po rozpálené asfaltové cestě a díval se na tento známý, ale neznámý kampus, aniž by si uvědomil, že je po deseti letech zase tady.

Je třeba říct, že Ethan sice studuje na obyčejné druhé vysoké škole, ale kvalita dívek opravdu není špatná, Jižní střední provincie je původně místem krásy, navíc poměr žen na pedagogické škole je velmi vysoký, při zběžném pohledu uvidí několik tváří, které jsou docela dobrou dívkou.

Dívky z jihu jsou drobné a křehké, většinou nižšího vzrůstu a jejich nohy nejsou příliš dlouhé.

Při pohledu na přicházející a odcházející štíhlé, útlé, chladně oblečené dívky si Ethan povzdechl.

Bylo příliš horko a po chvíli na slunci Ethanovi tekl pot z čela. Všiml si dlouhých front na různých odbavovacích místech a okamžitě zavrhl myšlenku, že by se šel zapsat jako první.

Na zápis nových studentů byly tři dny a zítra byl teprve druhý den, takže nebylo třeba spěchat.

Vzpomněl jsem si, že když se Ethan zapisoval do školy, doprovázel Miu, pomáhal jí s procedurami a pak se vrátil, aby to udělal sám. Výsledkem bylo, že v době oběda byl tak zaneprázdněný a zpocený, že propásl příležitost se najíst, takže si mohl jen tiše povzdechnout.Když Ethan přišel k nástěnce, našel tabulku s rozdělením kolejí a rychle zjistil své jméno, které bylo úplně stejné jako tehdy, a byl mu přidělen pokoj 406 v budově 7.

Nové budovy kolejí měly nové vybavení a venkovní ubytovny na jihu měly obvykle šest pokojů se třemi palandami, vybavených psacími stoly a skříňkami, a společnou koupelnu a záchod, ale netekla v nich teplá voda, jen studená.

Po zaplacení dvacetidolarové zálohy a získání klíče od správce ubytovny se Ethan ocitl ve čtvrtém patře, odstrčil dveře pokoje 406 a zjistil, že na pokoji nikdo není a on je první, kdo přišel.

Ethan si položil kufr k oknu, chvíli u něj postál a pak pomalu opustil ubytovnu.

Po odchodu z koleje si sáhl na své rozcuchané vlasy a rozhodl se, že se nejdřív nechá ostříhat, měl je příliš rozcuchané, byly mu trnem v oku.

Zašel do malého nákupního centra za školou a v holičství ve druhém patře utratil 35 dolarů a nechal si od holiče navrhnout nový účes. Po ostříhání se Ethan postavil před zrcadlo, aby si ho zkontroloval, a uvědomil si, že holičova zručnost je opravdu dobrá, původní vzhled mu průměrně slušel, v tuto chvíli dokonce vypadal trochu hezky.

Jeho oblečení však nebylo tak dobré, tričko s krátkým rukávem a džíny byly jen stánkovým zbožím za pár desítek dolarů a styl byl také velmi starý.

Ethan plánoval, že si někdy zajde do města koupit nějaké lepší oblečení.

Ve skutečnosti, pokud je chlapec dostatečně vysoký a má slušné rysy, obvykle není špatný, pokud se oblékne pečlivě. Osobní temperament, účes, oblečení, manýry, to vše má velký vliv na osobní image, i když nemáte hezký obličej, ale pokud projevíte osobní charisma, stále můžete vypadat dobře.

Ethan si uvědomuje, že k sobě býval lakomý, ale ke své rodině a přátelům byl velmi štědrý, vždy odmítal utrácet více peněz za sebe, hledal nejlevnější místo, kde se nechat ostříhat, a kupoval si oblečení ze stánků.

V důsledku toho přišel o tolik příležitostí, pokud jde o jeho image, což si Ethan uvědomil až po letech.

Když vyšel z holičství, podíval se na čas, bylo skoro jedenáct hodin, a tak se vydal rovnou do jídelny.

Mimo kampus byly dvě hlavní jídelny, restaurace Bright Moon a restaurace Star, které byly hned vedle sebe a pro studenty velmi výhodné.

Ethan si vybral jídelnu Jasný měsíc, která byla větší a měla větší výběr jídel.

Neměl sice stravovací kartu, ale v jídelně bylo mnoho malých okének, kde mohl použít přímo hotovost.

Brzy došel do druhého patra k okénku s rýží a objednal si lilkovou rýži s masovou pěnou.

Musím říct, že cena zboží v 07 je opravdu levná, velmi velká porce lilku s masem stojí jen 7 jüanů, malá porce 6 jüanů, pokud je velké okénko v prvním patře, cena je ještě levnější.Pikantní tofu stojí jen 1 jüan, smažené vepřové maso s česnekem 2,5 jüanu, kuřecí řízek 3,5 jüanu, trochu ušetříte, měsíční výdaje na jídlo ve výši tří až čtyř set budou stačit.

3

Po obědě se Ethan Lee vydal do malého nákupního střediska, kde si v prvním patře náhodně prohlížel knihkupectví Books & More. Toto knihkupectví navštěvoval o víkendech během svých vysokoškolských studií a užíval si potěšení z bloudění v moři knih.

V té době byl nováčkem v oblasti online románů a byl do nich blázen. Kdykoli ho nebavilo stát, dřepnul si, aby si mohl číst; dřepěl a byl unavený, takže se prostě procházel po podlaze. Většina románů na poličce je pirátská, kvalita papíru a tisku je velmi špatná, v některých knihách dokonce chyběly stránky, a když je četl, otočil se na zadní stranu a zjistil, že tam není žádný obsah. Zvykl si hledat pokračování na internetu, a i když většinu z nich dokázal najít, těch pár, které nenašel, bylo často proto, že je autoři přestali aktualizovat. Pomalu, jak stále více četl na internetu, začal knihkupectví navštěvovat méně a méně.

Ethan stál před regálem, vytáhl náhodný román, prolistoval pár stránek a zjistil, že se do něj vůbec nemůže začíst. V dnešní době už neměl tak opojný stav mysli.

V dívčí ubytovně, v pokoji 210 ve čtvrtém patře, právě vešla do dveří Sophie Millerová a uviděla krásnou dívku s vysokou postavou 170 centimetrů, která se oblékala a stlala si postel. Jakmile uviděla Sophii vejít, okamžitě vstala a s úsměvem ji pozdravila: "Ahoj, jak se máš? Já jsem taky z téhle koleje, jmenuji se Hannah Williamsová." "Ahoj.

Pak stočila pohled ke stěně vedle Sophie a s úsměvem se zeptala: "Ty jsi ta starší sestra, jak jsem si ji představovala?"

Sophie nebyla malá, se 165 centimetry byla na dívku vysoká, ale ve srovnání s Hannah vypadala mnohem drobnější. "Ahoj, já jsem Sophie."

"Hannah, odkud jsi?" zeptala se Hannah zvědavým tónem.

"Jsem ze Středozápadu," přikývla Hannah lehce.

"Ze Středozápadu?" "To je hodně daleko, nedělají si rodiče starosti, že sem chodíš sama?" Sophia se zvědavě zeptala.

"Nemůžu si pomoct, rodiče jsou zaneprázdnění prací, nemají na mě čas." Sophie se usmála. Hannah se lehce usmála: "Odkud jste? Odkud jste?"

"Jsme z New Yorku a všichni se moc těšíme, že budeme v tomhle městě." Sophie odpověděla.

V tu chvíli do ubytovny vešla krátkovlasá dívka a tlačila velký kufr.

Mezitím bylo na koleji 408 stejně rušno. Chlapec s o něco delšími vlasy a čistě řezanou tváří nesl zavazadla a doprovázel Tan Huie do koleje, kde už byly uvnitř dvě dívky.

Jedna z nich byla tmavé pleti, drobná, s culíkem a vypadala jako živý typ, zatímco druhá byla světlé pleti, vysoká, nosila brýle bez obrouček a zdála se být dobře vychovaná a tichá.

Drobná dívka se ujala iniciativy a řekla: "Ahoj, já jsem Lily, právě jsem se sem přistěhovala.

"Já jsem Jasmína, z jižní Kalifornie," přidala se další vysoká dívka.

"Těší mě, já jsem Tan Hui, pocházím ze severovýchodu," představila se Tan Hui. "Chtěla jsem každý den zahlédnout krásy jihu." "Ahoj," řekla."Je to tak daleko, proč nezůstaneš na místě?" Lily se překvapeně zeptala.

"Vyrostl jsem na severu, chci vidět jinou krajinu." Tan Hui se mírně usmál.

Vtom se ten pohledný vysoký chlapec s úsměvem chopil iniciativy a představil se: "Ahoj, jmenuji se Jason, jsem druhák na katedře tělesné výchovy, starý maturant, kdybys měla nějaké problémy, můžeš mě vyhledat."

"Tak ty jsi starší ročník! Myslela jsem, že jsi v prváku, vypadáš tak mladě." Lily to řekla hravě.

"Je to domluvené, všichni jste vítáni, tak co kdybys mě dneska pozval na oběd? Je to na uvítanou." Jason řekl.

"Nechci, abys mě pohostila, já tě jednou pohostím!" Tan Hui zdvořile odmítl.

Jason se lehce usmál: "Dobře, tak já počkám, až si mě najdeš, když se na mě těšíš."

V tu chvíli Tan Hui chvíli váhal, nakonec přikývl a řekl: "Dobře, nechte mi telefonní číslo." "Dobře," odpověděl Jason.

Poté, co Jason odešel, Lily okamžitě zažertovala: "Tan Hui, zdá se, že se Jason do tebe zamiloval." "To je pravda," odpověděla Lily.

Tan Hui se jen usmál a neodpověděl. Jasmína vedle ní náhle promluvila: "Tan Hui, to je opravdu úžasné, přišla jsi sama až do centra, nemáš opravdu strach?"

Tan Hui chvíli váhala a nakonec odpověděla: "Ani já jsem nepřišla sama." "A co?" zeptal se Jasmín. Když si vzpomněla na Ethana, její nálada se náhle trochu zachmuřila.

"Tak proč nepřišla s tvým přítelem?" "Ne," odpověděla. Jasmína se zeptala.

"S přítelem?" Lily to očividně zajímalo: "Tan Hui, ty máš přítele? Na které je vysoké škole?"

Tan Hui odpověděla trochu rozpačitě: "Je to náš spolužák ze střední školy, na tuhle školu jsme se hlásili společně, studuje čínský jazyk a literaturu."

Lily vykřikla: "To je skvělé, ze střední školy na vysokou, ten vztah je tak záviděníhodný!"

"Obor čínský jazyk a literatura? Na které koleji bydlí?" Tan Hui se náhle zeptal.

"406 v sedmém patře," odpověděla Jasmína.

Tan Hui byla mírně zaražená, na seznamu přidělení kolejí náhodou zahlédla, že Ethanova kolej je také v 7. patře 406. Všichni se na ni podívali, ale ona se nestačila divit.

Po východu z Books & More se Ethan vydal do nákupního centra a nakoupil si zavazadla pro prváky, včetně lůžkovin, toaletních potřeb a dalších nezbytností. Škola si za stejné věci účtuje 300 dolarů, zatímco cena sestry je jen 200 dolarů.

Každou školní sezónu si spousta chytrých starších sester připraví některé věci denní potřeby předem, využijí této příležitosti a prodají je novým studentům, aby vydělaly na rozdílu v ceně. Koneckonců škola nenutí prváky, aby si kupovali zavazadla.

Když se Ethan vrátil se zavazadly na kolej, zjistil, že ostatních pět spolubydlících už dorazilo. Jeho kufr ležel přede dveřmi a hranatý, zrzavý, tlustý kluk okupoval jeho palandu, s holým hrudníkem, ukazoval své ochablé tělo a vydatně se potil, jak "bojoval" se stlaním postele.

4

Když Ethan Lee viděl, že je jeho postel obsazená, náhle se zatvářil chladně a šel rovnou k ní. "Studente, tuhle postel jsem zabral jako první, všechno by mělo být popořadě, ne?"

"Studente, ta bedna je tvoje? Je mi to opravdu líto!" Postoj statného chlapce byl docela dobrý a opakovaně se omlouval.

"Vlastně jsem přišel poslední, zbývá tu už jen jedna postel, ale jsem velký, je opravdu nepohodlné nastupovat a vystupovat z lůžka, tak se chci zeptat, jestli si s vámi můžu vyměnit postel. Prosím, udělejte mi laskavost!" Snažil se vyjádřit svou prosbu.

Vyjednávání? Tohle je způsob, jak diskutovat?

Ethan Lee si pak vzpomněl i na identitu druhé strany, ten chlap se jmenuje Jason White, opravdu nestydatý člověk, to je to, co říkal, "když jsi nestydatý, jsi nepřemožitelný".

Myslí si o sobě, že je chytrý, a s ostatními vždycky jedná jako s hlupáky. Říká si bratr, ale je to idiot. Využívá lidi kvůli své hroší kůži.

Pokud Ethan Lee v této chvíli ustoupí, druhá strana vám nejenže nebude vděčná, ale bude vás považovat za hlupáka, bude vás považovat za slabocha a bude s vámi jednat stále méně vážně.

"Chceš se mnou diskutovat?" Ethan Lee se ušklíbl.

"Nesouhlasím!" Po těchto slovech sroloval ložní prádlo druhé strany a hodil ho přímo na horní lůžko ve dveřích. Toto lůžko je nejen špatně umístěné, snadno se vyruší, ale také je snadno vystaveno větru a chladu. V minulosti přišel Ethan Lee nejpozději, takže na této palandě spal čtyři roky a dobře ji znal.

Nejvíce ho rozčiluje Jason White, který nechává dveře otevřené.

Nečekal, že Ethan Lee bude tak nepřátelský, Jason White se okamžitě zatvářil ošklivě, chvíli na Ethana Leeho zíral a nakonec se neudržel a dokázal se jen přinutit k úsměvu. "Když s tím nesouhlasíš, tak na to zapomeň!"

Skutečnost je taková, příliš velký ohled na tvář, kompromis a ústupky, všude se bude jen trpět, šikanovat. Naučte se odmítat, nebojte se roztrhnout obličej, ale můžete si získat respekt.

Když viděl, že atmosféra začíná být patová, vystoupil statný vysoký chlapec tmavé pleti, aby se usmířil: "Dobře, jsme na stejné koleji, neubližujte míru kvůli téhle maličkosti."

"Jasone, jestli chceš spát na spodní palandě, můžu si to s tebou vyměnit, na horní palandě je skutečně větší klid."

"Děkuji, bratře Gangu!" Jason White byl okamžitě nadšený a opakovaně Gangovi děkoval.

Gang se otočil a řekl Ethanu Leemu: "Jmenuji se Leo Johnson, jsem z provincie Ludong, můžeš mi říkat Leo."

Po těchto slovech ukázal na Jasona. "Tohle je Jason z provincie Yu Nan."

Pak ukázal na několik dalších chlapců.

"Chloe Brownová, místní z Hongčchengu." Světlovlasý, mírně pohledný chlapec chladně přikývl.

"Emily Smithová, z Minnesoty." Mírně obtloustlý, mírný chlapec se na Ethana Leeho vlídně usmál.

"Charlotte Kingová, z provincie Black River." Charlotte Kingová má tmavší barvu pleti, je sluníčková a obléká se moderně.

"Kámo, podle tvého přízvuku se mi nechce věřit, že jsi ze severovýchodu." "To je pravda. Ethan Lee v odpověď přikývl."Jo, já jsem taky z provincie Heihe." Charlotte Kingová překvapeně řekla.

"Jsme ze stejného rodného města, já jsem z Harbinu, a ty?"

"Z Mountain City."

Leo Johnson se choval jako velmi důstojný člověk: "Když už je nám souzeno bydlet na stejné koleji, tak spolu dobře vycházejme a v budoucnu se navzájem podporujme."

Poté, co se vzájemně představili, se mělo za to, že se všech šest navzájem poznalo.

Ve skutečnosti Ethan Lee díky vzpomínkám na svůj předchozí život velmi dobře znal svých pět spolubydlících. Skutečná situace se od "bratrství" zobrazeného v románu velmi liší, spolubydlící lze považovat jen za obyčejný vztah, žádné silné přátelství a žádný velký konflikt, po maturitě jen malý kontakt.

Z pětice si Leo Johnson rád zachovává tvář a kolej bere vždy jako staršího bratra, ale je docela spravedlivý; Charlotte Kingová se zdá být bratrsky zamilovaná, ale ve skutečnosti má hluboké srdce; Emily Smithová má jemnou povahu a věci řeší delikátním způsobem; Chloe Brownová je místní a je vždy sama; a Jason White nestojí za zmínku.

V předchozím životě měl Ethan Lee docela dobrý vztah s Leem Johnsonem a Emily Smithovou, Charlottu Kingovou z rodného města považoval za povrchního bratra, zatímco Chloe Brownová a Jason White byli jen známí.

Chloe Brownová byla místní a poté, co pozdravila Ethana Leeho a ostatní, šla rovnou domů.

Ethan Lee si ustlal postel, lehl si do ní a poněkud nemístně poslouchal, jak si Leo Johnson, Jason White a ostatní povídají. V hloubi duše mu bylo víc než třicet let a tihle mladí lidé jako by vždycky měli nějakou mezeru.

Ethan Lee vytáhl z kapsy svou Nokii 1100, znuděně hrál Hada a nemohl si pomoct, ale chyběl mu jeho Huawei P30.

"Co kdybychom šli na internet? Pojďme si na chvíli někam vyrazit." Navrhl Leo Johnson.

"Jo!" Charlotte Kingová a Jason White souhlasili.

Emily Smithová naopak řekla: "Já nepůjdu, už mám rande se svou přítelkyní." "To je v pořádku," odpověděla Emily.

"Emily, ty máš opravdu přítelkyni?" Leo Johnson byl překvapený.

"Chodili jsme spolu na střední školu," přikývla Emily.

Leo Johnson okamžitě projevil závist.

Charlotte Kingová řekla: "Emily, ty jsi první, kdo se dostal z naší koleje, že?" "Ano," odpověděl Leo.

Jason White se zeptal: "Emily, jaký má tvoje přítelkyně obor a je hezká?"

Tenhle kluk je uhlazený, všichni mu říkají bratr, ale ve skutečnosti je o rok starší než Emily.

Emily odpověděla: "Studuje management cestovního ruchu, není nijak zvlášť hezká, ale není špatná!"

Leo Johnson záviděl ještě víc a Jason White řekl, že požádá Emilyinu přítelkyni, aby nás seznámila s nějakými dívkami.

Emily rychle souhlasila: "Žádný problém."

Najednou se Jason White obrátil na Ethana Leeho: "Ethane, proč se k nám nepřidáš?" "Ne," řekl.

Ethan Lee občas obdivoval nestydatost Jasona Whitea, ale necítil se trapně.

Oni dva právě prožívali těžké chvíle a on se dokázal chovat, jako by se nic nestalo.Kdyby měl Ethan Lee tak hroší kůži, nebyl by ve svém předchozím životě v tak špatné situaci.

Leo Johnson a Charlotte Kingová také řekli: "Ethane, pojďme spolu!"

Ethan Lee neodmítl, nechtěl vypadat příliš nepatřičně a také si mohl cestou ověřit informace.

Právě tak se všichni čtyři smáli a smáli, když vycházeli z internátu a mířili ven ze školy.

Jasonu Whiteovi se oči zaleskly, když se díval na procházející dívky a tetelil se: "Léto je tak hezké!" "To je hezké," řekl.

Leo Johnson si nemohl pomoct, ale poplácal ho po zádech a vynadal mu: "Jasone, nebuď takový chlípník, holky se snadno vyděsí."

Charlotte Kingová řekla: "Pověst naší školy není nijak vysoká, ale kvalita dívek je opravdu dobrá." "To je pravda," odpověděl Jason.

Jason White se usmál: "Na naší pedagogické škole je víc žen než mužů, takže je snadné najít si holku. Rozhodl jsem se, že si co nejdřív najdu přítelkyni a vzdám se svého drahocenného těla."

"Jasone, neopovažuj se!" Leo Johnson málem vyprskl smíchy, Charlotte Kingová se také rozesmála.

Ethan Lee si pomyslel: Jason White je skutečný poklad.

"Leo a Charlotte, jakou přítelkyni hledáte?" zeptal se Jason White.

Charlotte Kingová řekla, že si chce najít nějakou hezkou, nejlépe jižanskou dívku.

Leo Johnson řekl, že nepotřebuje příliš hezkou, jen něžnou a poslušnou.

Ethan Lee to sledoval zpovzdálí a nevěřícně kroutil hlavou. Na první pohled vypadá Jason White jako klaun, ve skutečnosti je Leo Johnson a jeho bývalé já skutečným klaunem.

5

Za svého posledního života patřil Ethan Lee k těm, o nichž se v diskusích mluvilo nejčastěji, a když se zmínil o Mie Carterové, vždycky vzbudil závist ostatních. Za čtyři roky studia si Jason White a Leo Johnson našli jednu přítelkyni za druhou, a dokonce i Yang Hao si povídal s pohlednou dívkou, ale on a James Carter byli jediní dva heterosexuálové, kteří byli stále svobodní.

"Ethane, a co ty, jakou přítelkyni hledáš?" "Nevím," odpověděl jsem. He Zhigang si uvědomil, že Ethana vynechal, a otočil se, aby se ho zeptal.

Yang Hao se chopil vedení a řekl: "Myslím, že Ethan si chce určitě najít nějakou s dobrou osobností."

Ethan se zasmál a odpověděl: "Určitě si najdu nějakou hezkou, na osobnosti nezáleží, hlavně že je hezká, to stačí!" V duchu si pomyslel: "Najít si přítelkyni je jen kvůli zábavě, ne kvůli hledání manželky.

Wang Zhiheng souhlasně pokýval hlavou: "Dobrá připomínka, Ethane, samozřejmě, že musíš být hezký, abys našel přítelkyni, a je čestnější ji vzít ven." "To je pravda," řekl Ethan.

He Zhigang zavrtěl hlavou: "Stejně si myslím, že charakter je důležitější."

Yang Hao se přidal: "Souhlasím s ním."

Ethan se na Yang Haa lehce podíval, tenhle kluk je opravdu mistr v hraní si na hlupáka, kdo by si pomyslel, že začal mít přítelkyně už v prvním ročníku střední školy a přináší těm ztraceným dívkám teplo. Ve skutečnosti Ethan víc touží vydělat peníze než se zamilovat.

Ve filmu Úsměv je krásný nemá Xia Zhu ráda peníze, ale každý okamžik, kterého se Wang Duoyu dotkne, pro ni peníze potřebuje, což je realita. V tomto období je láska v táboře ještě tak nevinná, ale snaha o lásku potřebuje utrácet peníze, živit svou přítelkyni ještě více potřebuje peníze, snaha o krásnou přítelkyni ještě více potřebuje značnou finanční sílu.

V malé jižní bráně Central City Normal College, kolem spousta stánků s potravinami a ovocný trh, a pak jít na jih dvě stě až tři sta metrů je obchodní ulice, obě strany jsou plné malých obchodů, malých restaurací, supermarketů, holičství, hotelů a čtyři nebo pět internetových kaváren. Ethan šli do jedné, zvané Starfish Internet café, která se nachází ve čtyřpatrové budově ve druhém patře, v prvním patře je supermarket, ve třetím a čtvrtém patře jsou hotely, největší, s největšími a nejoblíbenějšími internetovými kavárnami. Je největší, má více než 100 počítačů a byla právě otevřena, vybavení je poměrně nové.

Poplatky za internet nejsou drahé, pouze 1,5 dolaru za hodinu. V této době ziskové období internetové kavárny pominulo, vstupuje do éry mikroziskovosti, Ethan vzpomíná, že internetová kavárna Star Ocean lákala zákazníky různými aktivitami, účtovala 50 až 50, členové internet za 50 centů atd. ale po více než roce nebo zavřela.

Recepce pronajala čtyři počítače, He Zhigang a tři z nich začali hrát CS, Ethan nejprve otevřel QQ, přihlášení ale vyzvalo k chybě účtu nebo hesla, zkusil to dvakrát, stále nefunguje. Zkusil to dvakrát, ale stále to nefungovalo. V tu chvíli si vzpomněl, že toto číslo QQ bylo zaregistrováno, když byl ve druhém ročníku na vysoké škole, a účet mu byl ukraden, když byl na střední škole. Po více než deseti letech zapomněl, jaké bylo jeho staré číslo účtu, a musel si zaregistrovat nové.Po registraci nového čísla QQ Ethan otevřel prohlížeč, zkontroloval cenu domů a zjistil, že průměrná cena domů v hlavním městě je asi 1200 dolarů, zatímco průměrná cena domů v Tongtianyuanu a Beiyuanu mimo pátý okruh je jen 700 až 800 dolarů. Srdce si nemůže pomoci, ale povzdechl si, nemyslel jsem si, že by ještě mohl vidět tisícidolarovou éru cen bydlení v hlavním městě.

Od roku 2005 ceny bydlení v Pekingu prudce rostou, přestože mnozí "odborníci" jsou k trhu s bydlením medvědí. Trh s bydlením v Pekingu je nasycen, ceny budou určitě klesat! V roce 2008 klesne cena pekingského bydlení na 500 amerických dolarů za metr čtvereční, 3000 amerických dolarů za metr čtvereční není sen.

Je to opravdu ironické, ceny bydlení v tuzemsku byly více než deset let medvědí, ale "spadly" na nové maximum, průměrná cena více než deset tisíc. Ethanovi však nepomůže ani ta nejlevnější cena domu, není dost peněz v ruce.

Pro regenerátory není těžké vydělat peníze. I kdyby Ethan chodil do školy a pracoval jako normální člověk, pokud si každý měsíc ušetří trochu peněz a investuje do akcií, může za deset let nashromáždit desítky nebo dokonce stovky milionů dolarů. Nicméně to, jak rychle vydělat první kýbl peněz, je nesmírně důležité. Zvláště v této době je jeho status stále ještě studenta, omezený způsoby, jak vydělat peníze. Vzhledem k pocitům své rodiny nemohl školu opustit, alespoň ne v krátkodobém horizontu.

Zdá se, že se může vrátit pouze ke své staré profesi - psaní internetových článků. V minulém životě se Ethan začal pokoušet o psaní internetových článků, když byl ve třeťáku na vysoké škole, a psal s přestávkami deset let, ale musel si přiznat, že na psaní nemá velký talent, a v prvních letech psal knihu, aby knihu porazil. Až do svých pětadvaceti nebo šestadvaceti let, jen aby zjistil, že některé dveře, nakonec malý požár.

V té době jeho honorář za psaní značně převyšoval plat a v zaměstnání se mu nedařilo, a tak Ethan dal z popudu výpověď. Toto rozhodnutí přímo vedlo k tomu, že následujících několik let bylo na dně, nové knihy "propadaly" jedna za druhou, staré knihy byly zavírány, přišel o příjem, rozešla se s ním i jeho přítelkyně, nespokojeni jsou s ním i jeho příbuzní, život je rozbitý.

Uprostřed ztrát si Ethan mnohé uvědomil. Zklamaný opustil město, kde žil šest nebo sedm let, a vrátil se do rodného Šan-čenu, malého městečka, kde pracoval jako učitel v soukromé škole a ve volném čase psal romány.

V Ethanově internetové kariéře není pochyb o tom, že jde o neúspěch. Ale při psaní románu v roce 2007, kdy měl Ethan více než desetileté zkušenosti s psaním online, už znal nejrůznější populární nápady jako své boty a rozhodně v něm byl velký potenciál.

Nenuceně zavřel stránku s dotazem a otevřel čínské webové stránky Starting Point. Před očima se mu objevila zvláštní, ale známá stránka. Za posledních deset let byl Qidian mnohokrát předělán a dlouho se velmi lišil. Když Ethan znovu uviděl starou stránku, nemohl si pomoci a v srdci pocítil smutek.Pokud si vzpomínal, nebyl na novou verzi stránky zvyklý a pokaždé, když otevřel Qidian, musel se ručně vrátit ke staré verzi. Bylo to už před více než deseti lety.

Zlý Čchi Ling Ran", "Veterinář z jiného světa", "Legenda o mágovi", "Nejlepší rodinný muž", "Starý démon z Černé hory", "Nekonečná hrůza", "Hvězdné proměny", "Čching Jü Nian", "Simulační město online her", "Podvodný hrdina", "Krádež dynastie Ming",...... každý z nich je horkým románem na startu a také zanechává barevný Ethan je s těmito romány velmi dobře obeznámen.

Ethan tyto romány velmi dobře zná a mnohé z nich mu byly inspirací. Dá se říci, že nyní je zlatý věk netuctovosti, s bohatou škálou témat a novými spisovateli, kteří produkují spoustu dobrých děl. Pro spisovatele je to nejlepší doba, píší knihy bez tolika omezení, nemusí se starat o 404, nemusí se starat o propagaci a autorská práva, pokud jsou napsané romány dostatečně neotřelé, úžasné, budou moci získat čtenáře, kteří je budou sledovat.

Ethan si je prolistoval a v kombinaci se svou pamětí měl jasnou představu o tehdejším trendu internetové literatury. Šílenství po nesmrtelné literatuře už opadlo, a protože "Cesta na druhou stranu" vytvořila kompletní systém kultivace nesmrtelných, nesmrtelné téma se na chvíli stalo senzací a nespočet autorů následovalo tento trend a vrcholem díla byl "Buddha je cesta", který přitáhl nespočet příznivých komentářů a vytvořil trend psaní v proudu záplav a pečetění bohů.

(Konec kapitoly)

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zpět na September Dreams"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️