Druhé šance v čase

Ethan Johnson byl jako omámený.
"Ty opravdu spíš! Oranžový, už zase spím?!"
U ucha se mu náhle ozvalo chraplavé zavrčení.
Byl to jeho kamarád z dětství Jake Davis, přezdívaný "Mike Brown".
Ethan ani neotevřel oči a zmateně odpověděl: "Miku, co to kurva dělám?" "Co to dělám?" zeptal se.
Jakmile ta slova vypustil z úst, najednou mu něco nesedělo.
Počkat ...... před několika lety zemřel Mike Brown na rakovinu plic ach ...... kdo právě promluvil ...... kdo?
Ethan se snažil otevřít oči a v okamžiku se mu naskytl pohled na scénu kolem.
Tlumeně osvětlený sál plný starých CRT monitorů byl plný lidí. Všichni se soustředili, někteří hráli "CS", někteří "Starcraft" a někteří se chichotali a mlátili do klávesnice, píšíce do jednoduchého chatovacího rozhraní QQ: "Jsem GG nebo nejsem MM?"
Ethanovy černé zorničky se mírně rozšířily.
Tady, jak tolik jako před více než deseti lety často chodil do té internetové kavárny?
Jasně, ty staré CRT monitory měly být už dávno odstraněny, ne?
Nedůvěřivě si protřel oči a štípl se do stehen.
"Sakra, proč jsem se štípl?" Mladík se žlutými vlasy vedle něj držel cigaretu, otočil hlavu a zlostně se na něj podíval: "Ty můžeš usnout jenom tím, že hraješ CS, ten spánek je fakt hluboký!"
"......Mike?"
"To jsi spal tak tvrdě, že mě ani nepoznáváš?" "Ne," odpověděl.
Ethan na několik vteřin ztuhl, konečně si uvědomil co, tep se mu začal zrychlovat.
"Miku, zítra jaké číslo?"
"Jak si mám vzpomenout, jsem zaneprázdněný pohledem do počítače!" Mike netrpělivě odpověděl.
Ethanovi cuklo v krku, vzal myš a kliknul na pravý dolní roh.
Třináctého května 2001, neděle.
19:15.
Zároveň se v hlubinách jeho mysli jedna po druhé probudily vzpomínky na minulost.
Tohle nebylo skutečné, byl to sen?
Skutečně se vrátil do doby před dvaceti lety.
Tehdy se ještě všechny výčitky nestaly.
Všechno ...... mohlo začít znovu!
"Něco mě napadlo, odejdu jako první." Ethanovi se náhle zablesklo, vyskočil, vrhl se na CS bojujícího Mika, hodil na zem větu, doběhl k pokladně, krokem vyběhl z internetové kavárny.
Bylo už pozdě večer.
Chu City na začátku roku 2000, ulice jsou úzké a nepřehledné, zeleně a plánování je mnohem méně, než jak bude vypadat za pár desítek let, ulice jsou plné kouře a ohně, ale je v nich cítit nostalgická intimita.
Ethan však neměl čas se dívat, nasedl na kolo a zamířil domů, srdce mu hořelo vztekem.
Netrvalo dlouho a vjel do staré čtvrti.
Ethanovi rodiče byli bývalí zaměstnanci místní velké ocelárny a čtvrť byla obytnou částí továrny.
Před dvěma lety byla továrna restrukturalizována a mnoho zaměstnanců bylo propuštěno. Ethanovi rodiče si našli spojení, odešli do předčasného důchodu a otevřeli si ve čtvrti obchod s nudlemi. Ethanův otec byl dobrý kuchař, oblíbený a pracovitý, takže se obchodu s nudlemi dařilo velmi dobře.Od roku 99 začal zahraniční akciový trh vstupovat do býčího trhu, a to z více než 600 bodů na více než 2000 bodů. Jeho strýc David Johnson, který okusil sladkost akciového trhu, přišel povzbudit Ethanovy rodiče, aby mu půjčili své úspory na investování na burze.
Ethanovi rodiče jsou poctiví, o akciích nic nevědí, jen poslouchali, jak se David bije do prsou, aby zajistil, že na burze snadno vydělá peníze, kolik dividend na konci roku spolu s příbuznými, pak souhlasili, životní úspory ve výši více než 100 000 dolarů mu půjčili.
V roce 2001 to bylo 100 000 dolarů, což odpovídá dnešnímu milionu.
Nečekal jsem, že o měsíc později začne burza klesat.
Všechny Davidovy investice byly nastaveny na vysoké hodnoty, hluboké ztráty.
Na konci roku měl Ethanův otec náhle nehodu.
V obchodě s nudlemi explodovaly nádrže s plynem, jeho otec byl vážně zraněn, naléhavě potřeboval obrovské náklady na léčbu.
Ethanova matka chce, aby David peníze všemi prostředky splatil, i když je to součást nouzového řešení.
"Švagrová, mně to taky hodně zlomilo srdce ...... ale teď ty akcie tak spadly, přišel jsem o všechny peníze, opravdu nemůžu moc peněz sehnat. Kromě toho je investování ze své podstaty rizikové, nemůžeme se soustředit jen na vydělávání peněz, aniž bychom mysleli na riziko, že?" "Ne," odpověděla jsem. David se zatvářil bezradně. David vypadal bezradně.
V tu chvíli Ethanova matka málem omdlela vzteky, odešla domů a půl dopoledne si utírala slzy.
Později šla Ethanova matka za Davidem ještě několikrát, ale vše marně ......
Pokaždé, když si na to vzpomene, je Ethan tak rozzlobený, až mu naběhnou žíly.
Zítra si David přijde půjčit peníze!
Tentokrát by už nikdy nedovolil, aby ho ten chlap ošidil o další penny!
Nová čtvrť byla neplánovaná, betonové budovy od sebe oddělovalo jen několik úzkých uliček.
Ethan se v uličkách otočil a nakonec dojel ke staré budově, zaparkoval vedle ní kolo a pak rychle vyšel po schodech, třemi kroky vyběhl do třetího patra a uviděl známé staré železné dveře chráněné proti vloupání, oči ho lehce hřály.
Vyrůstal tam, co si pamatoval. Malý byt o rozloze čtyřiceti metrů čtverečních však v sobě nesl všechny jeho vzpomínky na dětství i na celé dospívání, byl nejteplejším a nejklidnějším kouskem čisté země v hlubinách jeho paměti.
Po otcově nehodě však byl dům prodán za velmi nízkou cenu, aby se zaplatily účty za jeho léčení.
I po více než deseti letech se mu o něm o půlnoci stále zdá, ale už se k němu nemůže vrátit. ......
Neměl čas dlouho naříkat, vytáhl ze školní tašky klíč a otevřel dveře.
Jen co dveře odstrčil, uslyšel zevnitř Davidův hlas.
"Ten měsíc burza stoupla na 2000 bodů, vydělal další dva tisíce, víc než jeho tříměsíční plat! Má kamaráda, který pracuje ve firmě s cennými papíry, ten mu dal důvěrné informace, burza na konci příštího roku bude minimálně 3000 bodů, příští rok může být i 5000 bodů. Velký bratr mě ujistil, že teď nakupovat akcie je naprosto jisté, že vydělá peníze ......."Ethan zatlačil na dveře do domu.
Když uslyšel rozruch, dva muži středního věku na pohovce v obývacím pokoji si promnuli hlavy a rozhlédli se.
Ten vpravo je mírně obtloustlý, prostý a tlustý, vzhled dobrého starce je Ethanův otec Robert Johnson.
A otcovo setkání v přímém pohledu, Ethanovi náhle zkysne nos.
Dvacet let ......
Konečně přišlo rozloučení, o kterém snil.
Zadržoval slzy, dokud se nepotkaly jipky.
"Tak to je Ethan zpátky." Davidova tvář byla plná úsměvů: "Aigoo, čas letí, pořád si pamatuju, jak jsi vypadal, když jsi byl dítě, teď jsi vysoký a hezký ....... Mimochodem, slyšel jsem od tvého táty, že studuješ na Liberty High School? To není špatné, Liberty High School je dobrá škola, v posledních letech je na ní velmi vysoký počet studentů ......"
"Nezáleží na tom, jestli jsi dobrý student, je tam spousta zábavy." Robert zavrtěl hlavou, podíval se na Ethana a zeptal se: "Kam že jsi to šel?"
Ethan se jako obvykle zasmál a odpověděl: "Hrál jsem nějaké hry v internetové kavárně." "To je pravda," odpověděl.
"Ty si jenom hraješ." Robert řekl bezradně.
Jeho syn byl sice chytrý, ale rád si hrál a nechtěl se předhánět, a on nevěděl, kdy to zvládne.
"To je normální, že se děti baví, pochopí to, až budou starší." David se usmál. David se usmál a řekl: "Ethane, já se vrátím do svého pokoje a promluvím si s tátou o ......." David se usmál.
Než mu vyšlo z úst slovo "obchod", Ethan najednou vykřikl: "Tati, on má hlad!" "Cože?" zeptal se David.
David: ......

"Máma vaří v kuchyni." Robert Johnson řekl: "Mluví s mým strýcem."
Ethan Johnson k němu přijde, posadí se proti němu, přehodí si nohu přes rameno a vyčkávavým tónem se zeptá: "Tati, on chce jíst, co jsem udělal. Nevadí to?"
Robert Johnson vytušil, že se jeho syn chová trochu jinak než obvykle, ale synovo zalíbení a obdiv v něm vyvolaly hřejivý proud v srdci. Kolik času už se svým synem neviděl tak blízko ah ......
"No, no, no, půjde do Kuchyně a udělá si to sám." "A co?" zeptal se. Robert Johnson spěšně řekl: "Davide ah, já půjdu nejdřív sám, promluvíme si, až bude jídlo hotové."
Řekl Davidu Johnsonovi, vstal a šel směrem ke Kuchyni.
Netrvalo dlouho a stůl se zaplnil lahodnými pokrmy, které byly plné barev a chutí.
"Dobře, první jídlo je na řadě." Elizabeth Johnsonová vyšla z kuchyně s miskou vařené polévky z lotosového kořene s kostní dření.
Ethan Johnson se chopil iniciativy a šel k matce, aby si od ní misku s polévkou vzal.
"Mami, opatrně, je to horké, zpomal."
Elizabeth Johnsonová byla překvapená a šťastná: "Čau, co se dneska děje? Sluníčko vyšlo ze západu?"
Ethan Johnson řekl: "Odteď mi bude víc pomáhat." "A co?" zeptala se Elizabeth.
David Johnson ji okamžitě pochválil: "Vypadá, že je opravdu dospělý, umí být k mámě ohleduplný."
Tvář Elizabeth Johnsonové rozkvetla úsměvem, ale její ústa říkala: "Ten kluk obvykle natahuje ruce, aby nakrmil rodinu, ale nevím, co s ním dneska je."
Robert Johnson také vyšel ven a pobídl bratra: "Davide, pojď, pojď, pojď, najíme se." "Cože?" zeptal se bratr.
A tak se všichni čtyři posadili kolem stolu.
Ethan Johnson si vzal velký kus vepřového masa vařeného v páře svými prvními hůlkami.
Dušené vepřové maso Roberta Johnsona je mistrovské dílo. Tučné i libové vepřové maso obalil ve vlastním prášku z mletého masa a celou hodinu dusil v bambusové kleci. Po dušení je libové maso křupavé a měkké, tučné maso je křišťálově čisté, rozplývá se v ústech, dušený masový prášek je nasáklý voňavým tukem a taro je tak akorát, taro je lepkavé a sladké, je to tak lahodné, že se to nedá popsat.
Ethan Johnson snědl dva kousky dušeného vepřového a pak vzal do ruky naběračku, aby polévku naservíroval.
Spěchal a zapomněl odfouknout teplotu polévky, v důsledku čehož byla polévka tak horká, že se lehce nadechl.
Oči mu náhle zkysly.
Ani si nevzpomněl na tuhle známou chuť ......
"Proč tak spěcháš, když jsi měl několik dní hlad? Nemohl bych polévku před vypitím na chvíli zchladit? Co když si spálím hrdlo?" Elizabeth Johnsonová se rozpovídala o synově podrážděnosti, najednou zjistila, že Ethan Johnson má červené oči, myslela si, že je tvrdě opařený, tón se náhle zjemnil: "Pomalu to vypij, není tu nikdo, kdo by se s tebou ...... nejdřív snědl nějaké jídlo. " Řekl Ethanu Johnsonovi klip jídla.
Ethan Johnson slyšel v uchu, cítit její rýpání než hudba nebes je krásnější.David Johnson jedl, zatímco si povídal s Robertem Johnsonem.
Po několika větách rozhovoru si nakonec nemohl pomoci a změnil téma zpět: "Správně, brácho, před chvílí mi řekl o té akciové záležitosti, co si o tom myslíš?"
Robert Johnson na okamžik ztuhl: "Zní to docela dobře, ale neví, jak se s akciemi hraje."
David Johnson s upřímným výrazem odložil hůlky: "S tím si nedělám starosti, půjčím mu peníze, nechám ho operovat, zaručuji, že do konce roku může vydělat alespoň 30 %! Jen čekám, až si přepočítám peníze!"
Viděl, jak Robert Johnson váhavě přikyvuje, David Johnson dál povzbuzoval: "Chápu, Ethan vyrostl, až dokončí vysokou školu, aby se oženil, koupil si dům ...... to všechno potřebuje peníze, náš rodinný podnik je dobrý, ale peněz není nikdy dost ah, teď je taková dobrá příležitost vydělat peníze ve světě. Teď je před námi taková dobrá příležitost vydělat peníze, proč váhám?" "Ne," řekl jsem.
Robert Johnson se zdá být trochu dojatý: "To, co jsem řekl, je také trochu rozumné ......"
"Strýčku Wahu, jaká příležitost k vydělávání peněz?" Ethan Johnson se záměrně zeptal: "Zvědavost." "Jaká zvědavost?" zeptal se.
David Johnson chvíli přemýšlel a rozhodl se, že Ethanu Johnsonovi řekne, že mladík bude mít zájem poslouchat o vydělávání peněz, aby mu pomohl přesvědčit Roberta Johnsona.
"Víte něco o akciích?" zeptal se s úsměvem. Usmál se a řekl: "Vydělal jsem na burze nějaké peníze a chtěl bych do toho vzít i svého tátu!" Johnson se usmál.
"Akcie? Já vím." Ethan Johnson se zasmál: "Viděl jsem 'Big Time'!" "To je pravda," odpověděl.
David Johnson neslyšel jeho hlubší význam a přikývl: "Jo, ten seriál je dobrej, hraje v něm Zheng Shaoqiu! Co si o tom myslím?"
Druhou polovinu věty Robert Johnson nezaznamenal.
Ethan Johnson se zvedl: "Strýčku Hua, burza má rizika, televizní seriál toho Ding Kraba, přišel o peníze a vyskočil z budovy!"
Když to Robert Johnson uslyšel, opět se dal do váhání.
Byl to poctivý člověk, rád vydělával peníze praktickým způsobem, burza ho příliš neláká.
David Johnson také na okamžik ztuhl, ale vzápětí se rozesmál: "Ethan si velmi dobře uvědomuje riziko! Nebojte se, mám kamaráda ve společnosti s cennými papíry, říkal mi, že tenhle býčí trh může trvat až do konce příštího roku, teď do toho jděte bez rizika, propásl příležitost, aby bylo příliš zle."
Ethan Johnson byl "překvapen" a řekl: "Opravdu? To je skvělé, ale můj táta o akciích nic neví, dokonce ani neví, jak je koupit nebo prodat!"
"To je jednoduché, půjčte mu peníze, on to udělá za mého tátu a na konci roku si zaručeně vydělá 30 %."
"Víme, kolik je to třicet procent?"
"Dej tam 10 000 dolarů a na konci roku se z toho snadno stane 13 000 dolarů!"
"Přiměju tátu, aby mi koupil nejnovější MP3 ......."
Ethan Johnson si lokl polévky ze lžíce, pak se usmál a řekl: "To není MP3, že ne?" "Ne," odpověděl.
"Ne, to je to, co to je. Je to na učení angličtiny a je to tak moderní!" David Johnson vyprskl: "Koupil jsem ji pro jejich Xiaochao, je moc dobrá, jeho známky z angličtiny se hodně zlepšily!"Ethan Johnson byl nedůvěřivý: "Ach, opravdu existuje na světě taková dobrá věc?"
David Johnson se usmál a řekl: "Všichni jsme příbuzní, jen nám přišel říct, že až táta vydělá peníze, tak prostě strýčkovi dejte nějaké dividendy!"
Robert Johnson se trochu pohnul v srdci: "...... to není nemožné ......".
David Johnson hodlá kout železo, dokud je žhavé, pak Ethan Johnson snědl plnou pusu jídla, zdánlivě nechtěně otevřel ústa: "A co když pak přijde o peníze? Strýčku, já se taky trochu podělím?"
Robert Johnson na okamžik ztuhl.
Co když přijdu o peníze?
Davidu Johnsonovi se zatajil dech.
"Jak může jistá věc přijít o peníze?"
Ethan Johnson zvolna řekl: "Slyšel jsem, že ten rok, kdo mi řekl, že existuje jistá věc, tak to byl buď blázen, nebo lhář."
David Johnson: "......"
"Myslím, že je to buď blázen, nebo lhář?" zrudl.
Ethan Johnson se ušklíbl a neodpověděl.
Robert Johnson se na Ethana Johnsona zadíval: "Jak se mluví se strýčkem!"
V jeho nitru však předchozí úmysl ochladl.
Elizabeth Johnsonová rozhovor završila: "Jídlo chladne, rychle se najezte, rychle se najezte." Elizabeth Johnsonová se usmála.
U stolu chtěl David Johnson znovu promluvit, ale Ethan Johnson vzal dálkový ovladač a přepnul na zpravodajský program.
"Můj učitel říká, že sledování zpráv je dobré pro studium politiky a pochopení světa."
David Johnson se několikrát pokusil změnit téma na půjčování peněz, ale Ethan Johnson ho přerušil s výmluvou: "Neobtěžuj se, dívej se na zprávy."
Po jídle David Johnson nezůstal a řekl, že chce odejít.
Robert Johnson věděl, že se chystá odejít, a tak řekl slušně a nezůstal.
David Johnson viděl, že Robert Johnson si nechce půjčit peníze, a nakonec s pocitem zlosti odešel. Když odešel, Elizabeth Johnsonová řekla Robertu Johnsonovi: "Myslí si, že náš syn má pravdu. Za jeho zády říkal, že můj bratr byl vždycky dost chytrý, velké kbelíky dovnitř a malé ven, vypočítavý, velmi chytrý. Když dostane podíl na zisku a bude mlčet, když přijde o peníze, je riziko jen na nich? Myslel si, že akcie jsou jistá věc, ale je pravděpodobnější, že prodělá."
Robert Johnson: "......"
Ethan Johnson, který sledoval televizi, mdle promluvil: "Tati, nedávno mluvili o finanční bublině, stát může kdykoli podniknout kroky k regulaci akciového trhu, zdá se mi, že riziko je stále velmi vysoké. Jejich rodinný podnik je docela dobrý, není potřeba se do té kalné vody zaplétat."
Robert Johnson chvíli přemýšlel: "To dává smysl, takže na to zapomeňte."
Ethan Johnson věděl, že ho poslechl, a tak si protáhl záda: "Jdu zpátky do svého pokoje."
V kuchyni si Elizabeth Johnsonová nemohla pomoct a přišla Robertu Johnsonovi k uchu: "Manžílku, nemáš pocit, že je můj syn dneska nějaký jiný?"
Robert Johnson se při mytí nádobí nenuceně zeptal: "V čem je jiný?" "V čem?" zeptala se Elizabeth Johnsonová.
Elizabeth Johnsonová se rozpovídala: "Tiše, jako dospělý! Obvykle přijde domů a dívá se na pohádky, nikdy nečte zprávy. Dneska všechno, co řekl, dávalo smysl, a dokonce i můj chytrý bratr ho přesvědčil."Robert Johnson se usmál: "Je dobře, že děti rostou, takže mají méně starostí."
"Nejsem jediný, kdo by si měl dělat starosti!" Elizabeth Johnsonová si sundala zástěru z těla a trucovitě ji po něm hodila: "Nebýt mého zítřejšího syna, nejspíš bych spadla do jámy svého bratra, který si myslí, že nejsem ani z poloviny tak chytrá jako on! Zítra umyju všechno nádobí já!"
Robert Johnson se vůbec neurazil: "Ne, ne, ne, ne, ne, on je jako já, jasný? Když bude chtít, umyje nádobí. ......"
Pokoj Ethana Johnsona je malý, má jen sedm nebo osm metrů čtverečních. Jednolůžko, dvě malé knihovničky, sada stolů a židlí, na stole sada komiksů "Dragon Ball" v hainanské verzi, několik krabic se starými kazetami, vedle postele je také akustická kytara.
Přešel ke stolu, našel zápisník a pero a začal se probírat vzpomínkami.

Ethan Johnson jemně našpulil rty a zapsal si do zápisníku:
Prvním krokem je zabránit tomu, aby se otci něco stalo!
To je kořen všech tragédií!
Druhým krokem je dostat se na uspokojivou vysokou školu.
V předchozím životě patřilo k jeho největším výčitkám to, že byl hravý a pilně se neučil. Teprve po nehodě rodičů se probudil, ale kvůli životním omezením se mohl dostat jen na školu s nízkým hodnocením, i když tvrdě pracoval.
Tentokrát nemohl zklamat očekávání svých rodičů.
Za třetí, ať jsou všichni lidé, kterých si vážíte, šťastní.
"Co mě nezabije, to mě posílí".
Ethan tiše zamručel.
......
Když se Ethan druhý den ráno probudil, rodiče už byli jako obvykle v obchodě a na stole pro něj zůstala vůně snídaně.
Ethan dojedl snídani a odjel na kole do školy. Včera večer si udělal neuvěřitelně podrobný plán do budoucna a do postele šel až nad ránem.
Cestou byl plný energie a ambicí a v hlavě se mu honily obrazy budoucnosti.
Když však dorazí do školy, jeho fantazie se rozpadne.
Střední škola Liberty, třída maturantů (3).
Sophie, zástupkyně třídy angličtiny s hezkým vzhledem a několika znaménky na světlé tváři, si právě vybírala domácí úkoly a přišla k Ethanovi, aby mu tichým hlasem připomněla.
"Ethane, tvůj domácí úkol z angličtiny."
Ethan byl ohromen: ???
Tady je domácí úkol?
Vždyť už všechnu matematiku zvládl, ale domácí úkol mu unikl!
Ethan se cítil vyčerpaný.
Ale vždycky bylo třeba udělat domácí úkol.
Usilovné učení bylo důležitou součástí jeho programu.
"Ethane, neboj se, já jsem to zvládl, můžeš mě napodobit." Ethan se usmál. Mark Taylor se u svého stolu nabídl se zarputilým výrazem ve tváři.
"Jdi do prdele." Ethan krátce vystřelil zpátky.
Mark sám byl na konci třídy a v hloubi duše věděl, že by jeho domácí úkoly nechtěl opsat.
Ethan se rozhlédl kolem sebe, natáhl ruku k hubenému chlapci v brýlích a jeho tón byl laskavý: "Tyran, mohl bys mi půjčit svůj domácí úkol na ukázku?"
Brýlatý kluk se neodvážil odmítnout a poslušně mu podal svůj sešit.
Na střední škole Liberty se povídalo, že Ethan má mimo školu velmi dobré vztahy s několika gangstery, ačkoli ve škole se zdál být ukázněný, ale venku měl ke gangsterům blízko, byl bezohledný a byl to opravdový "zlý chlapec".
Člověk sám neví, vidět školního rváče tak ochotného, Ethan náladu rád poplácá po rameni: "Děkuji ti, bratře."
Školní rváč: ...... školní rváč mi poděkoval, počítá se to jako lichotka?
MarkTaylor: "Ethane, chceš, abych ti něco opsal?" "Ne," odpověděl Ethan.
Ethan se neobtěžoval věnovat mu pozornost, rychle dopsal a pomyslel si: "Kdy dorazí An Siao-ran?" ......
Na druhé straně se objevila třída starších žáků (4).
Za zvuku hlasitého čtení vešla do třídy třídní učitelka paní Cao. Bylo jí asi čtyřicet let, měla hluboké vrásky a vážný výraz.Paní Cao si odkašlala a třída se okamžitě ztišila.
"Třído, dnes máme ve třídě nového studenta." "Avo Johnsonová, pojďme se představit," řekla.
Zpoza ní vystoupila postava a oči třídy se na ni upřely.
Byla to patnáctiletá nebo šestnáctiletá dívka, černé vlasy svázané za hlavou, obličej jako dlaň, pleť jako jemný bílý porcelán, růžové rty mírně vykrojené, široká školní uniforma nedokázala zakrýt její ladnou postavu, celá osoba jako rozkvetlá gardénie.
Zvláště pár mírně svěšených jeleních očí, zorničky jsou velmi velké, prezentují se mlhavou jantarovou barvou, v koutku oka je malé jemné slzné znaménko.
Tak krásné ah ......
V srdcích všech studentů se jednomyslně ozvalo zvolání.
Ava přistoupila k pódiu, prsty pevně sevřela roh školní uniformy, na její drobné tváři se objevil nervózní úsměv a tiše řekla: "Ahoj všichni, jmenuji se Ava Johnsonová, jsem velmi ráda, že jsem součástí staršího ročníku (4), doufám, že se s vámi všemi budu moci přátelit ....... "
Třída propukla v potlesk.
Paní Cao ukázala na prázdné místo vedle drobné dívky s dvojitým culíkem: "Studentko Avo, můžete si sednout na toto místo."
Ava přešla a posadila se, slečna Cao řekla všem, aby pokračovali ve studiu, a odešla ze třídy.
Jakmile zazvonilo na konec dopoledního studia, dívka s dvojitým culíkem natáhla ruku směrem k Avě a zářivě se usmála: "Vítejte, jmenuji se Lisa Smithová." Ava se usmála.
Ava se zdála být z jejího nadšení trochu nesvá, na okamžik ztuhla, než jí podala ruku, lehce se usmála a její hlas byl milý: "Dobrý den, také mě těší, že vás poznávám."
Ten úsměv byl jemný a ty srnčí oči byly vykulené.
Ach ach ach, úsměv té nové studentky je tak krásný, tak roztomilý!
A její hlas byl tak krásný!
Jako by byla z jahodového mléka!
Lisino srdce se málem rozplynulo. V tu chvíli se kolem Avy shromáždili okolní studenti, všichni zvědaví jako koťata, a otázky se sypaly jedna za druhou.
"Avo, do které školy jsi chodila předtím?" "Do které?" zeptala se Lisa.
"Jsi odsud?"
"Kde bydlí tvoje rodina?"
"Co ráda děláš?"
A kluci se ptali: "Jaké je tvoje znamení?".
"......"
(Konec kapitoly)

Ethan Johnson se polekal a reflexivně se přikrčil za dívkou jménem Lisa Smithová.
Když Lisa viděla plachý vzhled své nové spolužačky, pocítila silný pocit ochrany.
Jako matka slepice chránící svá kuřátka se naklonila dopředu, rozevřela paže, aby zakryla Avu Johnsonovou, nafoukla tváře, upřela na ni velké oči a vztekle řekla: "Hej, hej, co to máš za otázky, jako že policie prověřuje nového studenta? Co když toho nového studenta vyděsíme? Jaký smysl má ptát se na její horoskop? Zeptej se ho, vždyť je to Lev!"
Dav byl ohromen: koho zajímám já .......
Lisa poplácala Avu po štíhlé paži a utěšovala ji: "Nebuď nervózní, všichni ve třídě jsou hodní. Kdyby se v budoucnu něco stalo, budu tě krýt, nikdo se tě neodváží šikanovat."
"Ale no tak, vždyť měřím jen pět metrů, nemůžu nikoho krýt." Odněkud se ozval škádlivý hlas, který nebyl zlomyslný.
Lisa zavrtěla hlavou a vážně řekla: "Che, opravdu nás podceňuješ, co my děti víme. Kromě toho brzy vyrosteš."
"Hahahahahaha."
Při pohledu na vřelé a přátelsky se usmívající tváře před sebou se Avina nervozita postupně rozptýlila.
Neměla ráda, když byla středem pozornosti, ale cítila laskavost všech.
Nechtěla je zklamat. I když Šen Čen na tuto školu teprve přestoupil, přátelství bylo i pro ni cenným ziskem.
"To je v pořádku, jen se trochu bojí, že je dítě, už je v pořádku." "To je v pořádku," řekla. Za Lisou se objevila Ava a s úsměvem odpověděla: "Vyrostl v Čchü-čchengu, pak odešel studovat do hlavního města ....... Před nějakou dobou se přestěhoval zpátky do Čchü-čchengu a teď bydlí u svého strýce... ...Ve volném čase rád čte, hraje na klavír, zpívá a plave ......"
......
Během dopoledního studia tráví Ethan Johnson čas horečným doháněním domácích úkolů.
Během přestávky po ranním studiu se Mark Taylor nemohl dočkat, až se podělí o drby, a s jiskrou v oku přiběhl k Ethanovi: "Kámo, velká novinka! Chceš to slyšet?"
Ethan, zahrabaný v knize a zápasící s politickou rozpravou, nezvedl oči: "Ne."
Mark si pro sebe řekl: "Právě teď jsem na záchodě slyšel, že ze čtvrté třídy k nim zítra přestupuje super hezká holka, nejlepší holka školy!"
Ethanova tužka se zastavila.
Přestupující studentka ze třídy 4, hezká holka. Není to Ava Johnsonová?
Na Liberty High School přestoupila z Capital City během prvního pololetí prvního ročníku a udělala trochu rozruch, byla hezká a měla dobré známky, téměř bezvadné.
Dívka byla stydlivá a plachá, s výjimkou Ethana, který měl ve škole špatnou pověst. Chodila za ním jako ocásek všude, kam se hnul, kromě školních hodin.
Dívala se na něj vodnatýma jeleníma očima a stále dokola mu vyznávala lásku.
"Ethane, mám tě ráda."
"Ethane, chybíš mi."
"Ethane, můžu být tvoje holka?"
......
Ethan do ní byl nejasně, ale nevysloveně zamilovaný.Vše šlo podle plánu a mohl to být šťastný a obyčejný příběh.
Jenže pak se doma něco stane a Ethan si musí při studiu přibrat práci na částečný úvazek. Ve snaze uživit sebe a svou matku pracoval v různých zaměstnáních.
Roznášel letáky, pletl se na stavbách, lezl na mrakodrapy, aby čistil sklo ....... Dokud to nebylo nelegální, dělal cokoli, aby si vydělal peníze, bez ohledu na to, jak těžké a namáhavé to bylo, vydržel i mlčky.
Toho roku mu bylo právě sedmnáct let, musel se lopotit v bahně.
Mladí jeho vrstevníci si užívají, ale jeho mládí je plné potu a boje.
Ava za ním nejednou přišla, ale on ji znovu a znovu odmítal. Říkal, že ji nemá rád, že je mu na obtíž a že by mu měla dát pokoj.
Měl příliš mnoho práce se svým životem, než aby si hrál s dospívajícími dívkami.
A co víc, ví, že Avině rodině se daří dobře, ale co on?
Co jí může dát? Nic.
V tom případě nebylo třeba si začínat.
Postavil zeď svým chladným přístupem a drsnými slovy. Ona je tak tvrdohlavá, že by narazila hlavou do krvavé zdi a nevzdala se.
"On se nevzdá. Když neřeknu ano, bude mě pronásledovat navždycky." "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
"Když mu řeknu, že zůstanu, obrátí všechno vzhůru nohama."
......
Zatímco Ethan byl úspěšný, ona před několika lety zahynula při autonehodě. Byla to jedna z největších výčitek v jeho životě.
Tehdy si ji nechtěl nechat ujít.
Mark zamumlal: "Vážně je to tak dobré? Ne, chci jít do čtvrté třídy, abych se o tom přesvědčil na vlastní oči." "Ne," řekl.
Několik kluků vedle něj se tam také těšilo.
"Já to chci taky vidět."
Bum!
Pořádný kopanec zasáhl Markův zadek a ten málem spadl na tvář.
"Dávej si pozor, ty můj zadku." Ethan zvedl hlavu a chladně je přelétl pohledem: "Všichni jsou zaneprázdnění vyučováním, pospěšte si zpátky."
Několik lidí jeho lhostejnost šokovala, spěšně se vrátili na svá místa a vzpřímeně kráčeli.
Mark si v duchu zamumlal: "Co je to dneska s Ethanem, je nějaký rozmrzelý?
První hodinou byla matematika, na pódiu stál učitel matematiky a třídní učitel Wang Čchiang.
"Třído, otočte si učebnice na stranu 58, dnes budeme pokračovat v povídání o funkcích ......."
Ethan otevřel tašku, aby si vzal učebnici, ale zjistil, že v tašce žádnou učebnici matematiky nemá.
S tichým otráveným zaklením strčil nohu do zásuvky stolu a začal něco hledat.
Šmátral kolem sebe, vytáhl několik koulí papíru a dva kousky uschlé pomerančové kůry, starou kazetu s kazetou Street Boys, několik lesklých obalů od žvýkaček a konečně našel učebnici matematiky pro první pololetí prvního ročníku střední školy.
Gratuluji, máš v podstatě úplně novou učebnici matematiky X1.
Polovina toho pololetí už byla pryč, ale jeho učebnice byla skoro stejně dobrá jako ta, kterou mu právě poslali.
Ještě chvíli jsem si ji prohlížel.
[Gratuluji, dostal jsi zmuchlaný sešit X1].Je zcela čistý, uvnitř není ani jedno slovo.
Zapomeňme na to, zatím si vystačíme sami.
Ethan rozložil zápisník a začal poslouchat přednášku, přičemž si dělal poznámky.
Mark poslouchal přednášku a zíval, koutkem oka náhodou pohlédl na Ethana a viděl, že si vážně dělá husté poznámky.
Byl tak vyděšený, že ztratil veškerý spánek.
On, on, on měl pravdu, Ethan skutečně poslouchal hodinu, dokonce si dělal poznámky? To je úžasné, že?
......
Hodina trvala pětačtyřicet minut.
Mark čas od času ukradl Ethanovi pohled. Ethan, který byl zvyklý číst si komiksy nebo podřimovat, tentokrát skutečně pozorně poslouchal celou hodinu, a dokonce si tak dělal poznámky!
Mark si prakticky říkal, jestli se mu to nezdá.
Jakmile zazvonilo a Wang Čchiang odešel, Mark se na něj vrhl a popadl Ethanův sešit.
Jak očekával, byl to kompletní sešit, ne počmáraný, ale ilustrovaný, s každým bodem podrobně označeným.
Když Mark držel zápisník v ruce, jeho výraz byl nechápavý, tělo se mu přehnaně chvělo a měl pocit, že jeho pohled na svět, životní perspektivu a hodnoty zasáhla tsunami.
Co se to tu sakra děje?
Necestoval přece do nějaké paralelní dimenze, ne?
Se šokovaným výrazem se podíval na Ethana: "Ethane, podnítilo mě něco? Proč jsem najednou zvážněl? Byl jsem snad posedlý?"
Ethan: "...... Chci se přece učit, ne?" "Ne," odpověděl Ethan.
"To není špatné, ale tohle ...... jak to neodpovídá tvé identitě a temperamentu, ach."
Mark ztuhl a řekl, srdce se mu rozbušilo.
Ethan několik vteřin mlčel, řekl zhluboka: "Abychom mohli lépe budovat vlast."
Mark: "......"
(Konec kapitoly)

"Ty mi nevěříš?" Ethan Johnson přimhouřil oči a slabě řekl: "Až budeš příště skládat měsíční zkoušku, dám ti test na 300 bodů."
Liberty High School je klíčová střední škola v Red City, v prvním ročníku je dvacet čtyři tříd, téměř 1300 studentů, a úspěšnost v prvním ročníku se v posledních letech pohybuje kolem 20 %, to znamená, že studenti, kteří se dostanou do první třístovky ročníku, jsou již považováni za dobré a mají naději dostat se do prvního ročníku univerzity.
To ovšem zdaleka není Ethanův konečný cíl.
Mark Taylor plaše prohlásil: "Věřím ti, Ethane, řekl jsi svůj názor, jak ti mohu nevěřit?" "Ne," odpověděl Ethan.
Já ti nevěřím!
Ale nebyl hloupý, přirozeně by ze sebe nedělal hlupáka, aby Ethana urazil.
"Ale ...... zítra je měsíční zkouška." Muž s brýlemi před ním zašeptal připomínku.
Mark: "......"
Ethan: "......"
Můžu si teď vzít zpátky tu kravskou kůži, kterou jsem si právě dal?
Muž s brýlemi si lehce upravil brýle a podezřívavě se na ně dva podíval: "Vy to nevíte, že ne?" "Ne," odpověděl Ethan.
Jen co domluvil, spatřil Ethanovu tmavou tvář a okamžitě se zachvěl.
Ale ne, z úst vycházejí potíže ah .......
"Kašel ......" Školní rváč pečlivě zvážil formulaci: "To ...... je vždycky dobré mít ideály, změnit cíl na další měsíční zkoušku může být taky ah? "
Ethan na něj bezvýrazně zíral.
Mark: Jsi mrtvý.
Školák: otřásl se.
Ethan se náhle postavil.
Školní rváč se instinktivně stáhl.
Mark: "Ethane, nebuď impulzivní, je to učitelův oblíbený žák!" Školák: "Ne," řekl.
Ethan: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne: "...... Jdu na toaletu."
Mark: "Já půjdu taky, já půjdu taky."
Šikovatel si oddechl, měl pocit, že unikl smrti.
Když procházel kolem okna třídy Liberty High School (třída 4), Ethan kolem něj přelétl očima a předstíral nedbalost.
Byl čas, aby vyučování skončilo, ve třídě panoval chaos a po osobě, kterou očekával, nebylo ani stopy.
"Do prdele." Ethan byl trochu frustrovaný.
"Ethane, co je s tebou?" zeptal se překvapeně Mark.
"...... Nic, pojďme."
......
Po první hodině Lisa Smithová a dvě studentky v první řadě odtáhly Avu Johnsonovou na toaletu.
Lisa je velmi upovídaná a během několika minut Avu Johnsonovou všem představila.
Jedna dívka se jmenovala John Miller, měla hezký melounový obličej a dva malé tygří zuby, když se usmála; druhá byla Sophia Millerová, měla velké oči a vysoký nos, trochu tlusté rty a krátký elegantní účes.
Sophia Millerová se podívala na Avu Johnsonovou a řekla: "Jsi vážně krásná a máš tak dobrou pleť, ani póry!" Ava se na ni podívala.
Už z dálky vypadá velmi krásně, ale zblízka na ní nelze najít žádnou chybu.
John Miller také řekl s výrazem závisti: "A ty máš moc dlouhé řasy, tak dlouhé a husté, myslel jsem, že jsou to umělé řasy!
Sophia Millerová dodala: "Jsi vyšší než já a John, měříš asi 1,7 metru, že? Máš opravdu dlouhé nohy!"Když ji chválili, holčička ztratila řeč a zrudla v obličeji.
Místo toho se tvářila čím dál roztomileji.
Lisa si povzdechla: "Tomu se říká přirozená krása, Boží přízeň! Bohyně na tebe očividně soustředí svou energii, na rozdíl od nás, které jsme v podstatě na úrovni postižených." "A co ty?" zeptala se.
Ava Johnsonová se začervenala: "Není to tak přehnané. Taky si myslím, že jste hezké, a kromě toho jsem byla ošklivá, když jsem byla malá."
"Aha," řekla Lisa. "Jak ošklivá?"
"Tmavá a tlustá, s pupínky na obličeji,...... a kluci mi říkali tlustá ženská."
Všechny tři dívky to překvapilo.
"Vážně?"
"To nám přece nemůže lhát!"
"Je to pravda." Ava Johnsonová to řekla vážně.
"Tak jak to, že teď vypadáš tak dobře?" zeptala se Lisa zvědavě.
Ava Johnsonová tiše vysvětlila: "Když jsem byla mladá, neměla jsem dobrý zdravotní stav a léky, které jsem brala, obsahovaly hormony, takže jsem se takovou stala. Když jsem se uzdravila a přestala brát léky, pomalu jsem zbělela a zhubla." "A jak to?" zeptala jsem se.
Sophia Millerová si dojatě povzdechla: "Chápu, ale to je možné, jen když máš dobrý základ a jsi už krásná."
Lisa se ušklíbla: "Ti kluci, co ti dřív říkali, že jsi tlustá, kdyby tě teď viděli, nejspíš by jim otekly obličeje."
John Miller se zeptal: "Mimochodem, Capital City je skvělá škola, proč jsi přestoupila zpátky do Red City?"
Než mohla Ava Johnsonová cokoli říct, náhle se jí v jantarově zbarvených zorničkách mihla vysoká postava.
Okamžitě ji poznala, i když to byla jen napůl oplácaná záda.
Byla tak vzrušená, že měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi, a nemohla si pomoct, ale vydala ze sebe tiché: "Ach!"
Byl to Ethan!
Avě Johnsonové náhle zvlhly oči.
Ona, konečně ho zase viděla ......
Při pohledu na Ethanova záda měla chuť se za ním rozběhnout a říct mu, že je do něj zamilovaná už několik let.
......
Ava Johnsonová se chystala vyrazit za Ethanem, když ji Lisa a John stáhli zpátky.
"Kam jdeš?"
"Za chvíli začíná hodina."
"I ...... I ......" Ava Johnsonová spěšně otočila hlavu, její oči mrtvým pohledem sledovaly Ethanova záda: "Viděla jsem známého ......"
"Známého?" Lisa i všichni tři na okamžik ztuhli.
Ava Johnsonová má na Liberty High School ještě známé?
Vtom se ozvalo zvonění.
Neměly čas o tom přemýšlet a táhly Avu Johnsonovou ke třídě.
"To se dozvíme později, je čas na vyučování, další hodina je u třídní učitelky, jestli přijdeme pozdě, je po nás." Ava se usmála.
"Jo, víš, jakou přezdívku má naše třídní učitelka?" "Jo," odpověděla jsem.
"Deratizátor!"
"Když ztratí nervy, jde z ní opravdu strach!"
"Kromě toho nesnáší, když někdo přijde pozdě na hodinu, kdo přijde pozdě, bude potrestán tím, že bude stát celou hodinu!"
"......" Holčička se rozhořčeně kousla do rtu a následovala je zpátky do třídy.
Ethan......
Příště, příště se určitě chopí příležitosti ......
Druhá hodina byla jazyková.
Po druhé ranní hodině následovala dvacetiminutová hodina cvičení.Jakmile zazvonilo, studenti se trousili ze třídy a Ethan následovala dav na plochu hřiště, kde se nacházela třetí třída, ale nemohla si vzpomenout, kde se má zařadit, a tak se nenuceně sunula za Markem Taylorem a člen tělocvičné komise se mu neodvážil připomenout, takže ho prostě nechala jít.
Na hřiště přicházeli lidé jeden po druhém.
Ethan přelétl očima a rychle si všiml pozice čtvrté třídy.
Rychle přejel očima, ale nic tam nebylo.
Copak ještě nesestoupila dolů?
Otočil se a zadíval se na schodiště.
O několik vteřin později spatřil, jak se nahoře na schodech objevilo několik dívek.
Byly čtyři a Ava Johnsonová byla druhá zprava.
Měla na sobě širokou beztvarou školní uniformu s modrými pruhy na bílém podkladu, ale tvářila se hravě a dynamicky.
Když ji ovanul vánek, vlasy se jí jemně pohupovaly před čelem a její oči vypadaly, jako by vyplavala víla z pohádkové knížky.
Ethanovi se dvakrát zastavil tep.
Avo Johnsonová, konečně tě zase vidím.
V davu nastal malý rozruch.
Zřejmě si Avy Johnsonové všimlo také hodně lidí.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Druhé šance v čase"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈