1
"No tak, no tak, podej mi míč!" Podzimní kampus je plný zlatavého slunce, hřiště pod sluncem je však plné mladistvého elánu. Emily Parkerová sledovala ty poskakující postavy na hřišti a koutek úst se jí podvědomě zvedl úsměvem. Uplynuly tři roky a ona konečně splnila svůj slib, že přijde na tuto vytouženou střední školu, ale zajímalo ji, jak se daří jejím kamarádkám. "Aha!" Právě když se ponořila do svých vzpomínek, náhlá hlasitá rána ji probudila. Basketbalový míč tvrdě dopadl na zem a Emily ucítila ostrou bolest, zakryla si hlavu a přikrčila se. "Jsi v pořádku, krásko?" K Emily rychle přiběhla vytáhlá postava, se zájmem se na ni podívala a ptala se, když viděla, jak bolestivě vypadá, v očích se jí zračily obavy. "Zkus to, ať tě míček zasáhne, uvidíš, co se stane." Emily byla v jednom ohni, už tak měla špatnou náladu a její trpělivost byla v tu chvíli úplně pryč. Její slova dostala Ethana Harpera do těžké situace, už dlouho nebyl v takové situaci a nevěděl, co má dělat. V tu chvíli začali ostatní hráči na hřišti naléhat: "Hej, Ethane, co se děje? Hoď sem ten míč!" "Aha!" Ethan nenuceně odkopl basketbalový míč, který dopadl nedaleko, a přemýšlel, že Emily odvede na ošetřovnu, ale když otočil hlavu, uviděl, že Emily už vzhlédla a tvář měla plnou údivu. "To jsi ty..." Před čtrnácti lety. "Hej, Ethane, hoď ten míč. Co si myslíš, že jsi za chlapa, když se flákáš?" Na hřišti se skupina mladých kluků honila za fotbalovým míčem pokrytým špínou, z jejich tváří sálal pot sportu na slunci a bezstarostná radost dětství. "Ethane, ty vůbec nejsi chlap!" provokoval jeden z malých chlapců. Když to Ethan uslyšel, srdce mu vzplálo hněvem a chtěl si to dokázat, a tak do míče kopl. "Davide Johnsone, táhni k čertu, nejsi žádný chlap!" Ethanův kop měl být tvrdým kopnutím do Davida, ale ten si neuvědomil, že uskočil, a míč letěl přes trávník a v příštím okamžiku zasáhl nevinnou malou holčičku. "Ach!" Silný basketbalový míč s výkřikem srazil bezbrannou holčičku k zemi. Hřiště náhle ztichlo, všichni ztuhli, živá atmosféra předchozího okamžiku okamžitě zmizela a přátelé, kteří tuto scénu spatřili, se okamžitě rozprchli a utekli. "Hej, lidi...!" Ethan rozzlobeně křikl na své přátele. Zasažená holčička padla na zem a nereagovala. Bylo by nezodpovědné nechat ji jen tak na pokoji, vždyť to byla ona, kdo způsobil všechny ty potíže. Sebral odvahu a přistoupil k holčičce, opatrně do ní šťouchl: "Hej, jsi v pořádku, jsi v pořádku?" Holčička však stále nereagovala. V tu chvíli se Ethanovi rozbušilo srdce panikou a zamumlal: "Není... mrtvá, že ne?" "Ne," odpověděl. Spěšně zvedl holčičku ze země, připraven zkontrolovat, zda ještě dýchá, dokud si pořádně neprohlédl její tvář a neztuhl. "Andělíčku? jak jsi to mohl být ty!"
2
Po potvrzení totožnosti návštěvníka zpanikařil Ethan Harper ještě víc, a aniž by se zdržoval, strhl omdlelou dívku ze země, nesl ji na zádech a běžel ke klinice. Po stanovení diagnózy byla pouze v bezvědomí, kromě otoku na čele, který bude ustupovat až za několik dní, ale žádné vážné fyzické problémy neměla. Při pohledu na chladné a unavené oči Emily Parkerové však Ethan poprvé pocítil bolest v srdci. "Andílku, to jsem nechtěl udělat a omlouvám se ti. Neboj se, převezmu za to zodpovědnost, jsi v mých rukou po zbytek života, dobře se o tebe postarám." "Ahoj," řekla. Ethan se rozplýval. Nejen Emily Parkerová byla tímto prohlášením šokována, dokonce i lékař na ošetřovně otevřel ústa dokořán překvapením. Neuvěřitelné, v dnešní době jsou žáci základní školy tak předčasně vyspělí, že tato scéna je téměř jako vyznání první lásky. Tváří v tvář tak emotivním slovům a upřímným očím se Emily tvářila čím dál zachmuřeněji. "Šmejdi!" Chladně vyplivla tato dvě slova, zvedla bok školní tašky, otočila se a odešla. Když to Ethan viděl, spěšně ji následoval. "Andílku, kam jdeš, můžu ti dělat průvodce." Při pohledu na ty dvě drobné postavy, které mizely, nemohl školní ošetřovatel, kterému už bylo skoro třicet, než zavrtět hlavou: "Starý, starý, přišel věk mladých." První den v nové škole následoval Emily Parkerovou malý následovník. Je to náhodné setkání, ale ne šťastné. Navíc kluky opravdu nesnášela, zvlášť ty, kteří ji pronásledovali od prvního okamžiku, kdy je potkala. "Em, jak se jmenuješ? Dovol, abych se představil, jmenuji se Ethan Harper, jsem prezidentem třetího ročníku. Do které třídy chodíš, jak to, že jsem tě ještě neviděla..." "Cože?" zeptala se. "Přestoupil jsi sem nedávno, nebo jsi ve vyšším ročníku než já? Ale nevypadáš na to, že bys byl starší než já..." No, tenhle je nejen následovník, kterého nelze setřást, ale také opakovač, který nedokáže přestat mluvit. Když to všechno Emily Parkerová, která vždycky raději mlčela, poslouchala, měla pocit, že se jí točí hlava. Kdyby ji otec před příchodem sem nevaroval, aby se spolužáky vycházela, smetla by ho ze země a ujistila by se, že ten kluk ví, jaké následky bude mít, když si s ní bude zahrávat. "Jsem tady." Emily konečně dorazila na místo určení, lehce ze sebe vysypala ta tři slova, pak zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Ethan ji chtěl následovat dovnitř, ale když uviděl, jak to tam vypadá, couvl a zamumlal: "Tak se měj." Pak zmizel. Kdo by si pomyslel, že přijde do kabinetu fakulty nebo do kabinetu třídního, kterého se obával nejvíc. Když se konečně zbavila Ethana, Emily si oddechla, přistoupila k muži středního věku v brýlích, zatahala za koutek úst a řekla: "Pane Zhangu, přišla jsem se ohlásit." Emily si oddechla, že se jí to líbí. Ethan, kterého třídní učitel vyděsil, vběhl zpátky do třídy jako zajíc, sedl si na své místo a byl ještě rád, že za ním nešel dovnitř. Naštěstí za ním nešel dovnitř, jinak by měl zase průšvih. "Hej, Ethane, je ta holka, kterou jsi trefil míčem, v pořádku?" V tu chvíli přišel David Johnson, který neměl žádný smysl pro humor, aby přilil olej do ohně, a Ethan ho nepřekvapivě vypustil. "Jak se mě opovažuješ ptát, jestli jsem v pořádku? Je to všechno tvoje vina. Kdyby nebylo tebe, zakopl bych a srazil svého Andělíčka?" "Ne," odpověděl Ethan.
3
"Jsi můj andílek?" Slova Ethana Harpera zmátla Davida Johnsona: "Co to sakra je!" "Ježiš, na to všechno kašli, stejně je to celé kvůli tobě, a když jsem tě teď zodpovědně obětoval, budeš mi muset po škole koupit videohru a nudle, to si pamatuj." "Hele, kluci..." Zrovna když měl Ethan pocit, že na něj David použil nůž, rozhodně nechtěl jen tak zaplatit. V tu chvíli však zazvonilo a jemu nezbylo než se přestat hádat. "Fajn, tak já tě pohostím, nemám na to." "To je v pořádku," řekl Ethan. Davidův kompromis vykouzlil Ethanovi na tváři úsměv. Svět dětí je tak jednoduchý, trocha štěstí dokáže smést všechnu temnotu. Další štěstí však mělo teprve přijít, Ethana nikdy nenapadlo, že se s Andulkou zase tak brzy uvidí a že ji bude vídat každý den školního roku. "Dobře, třído, začíná hodina." Když se ozval hlas třídní učitelky, Ethan měl pocit, že zahřmělo, což ho přimělo posadit se rovně z uvolněného stavu. Když však uviděl osobu, která šla za třídní učitelkou, srdce mu okamžitě poskočilo vzrušením. Jestli to nebyla Emily Parkerová! "Dovolte, abych vám všem představil, tohle je nová studentka, která dnes přestoupila do naší třídy, Emily Parkerová, odteď se budeme v této třídě učit všichni společně, tak se prosím o novou studentku starejte." "Dobře, dobře." Učitelka řekla, Ethan nadšeně odpověděl. Jeho tři dobré zvuky vynikly v tichu třídy a okamžitě upoutaly pozornost spolužáků. Ethan, který byl vždy sebevědomý, okamžitě zrudl. "Jé, Ethan je dneska opravdu aktivní." Třídní učitelka si ničeho neobvyklého nevšimla, spíš se jí líbilo jeho chování. "V tom případě je vedle tebe volné místo, nech Emily, ať si sedne k tobě." Štěstí přišlo příliš náhle, Ethan měl jen pocit, že se za chvíli vznese. Emily se však tvářila stále klidně a nezdálo se, že by cítila jejich nadšení. Poté, co jí třídní učitelka ukázala na místo, mlčky došla ke svému místu a posadila se. "Dobře, začneme s hodinou..." Protože to byla třída třídní učitelky, Ethan se třídní učitelky stále trochu bál, takže hodina proběhla v klidu. Stále však využíval obálky učebnic, aby čas od času nakoukl na Emily a pozoroval její tvář, která byla ve slunečním světle stále klidnější a krásnější. Na tváři se vždy objevil slabý ruměnec, který vypovídal o něžném srdci. Netrvalo to však dlouho, a přestože byl Ethan ve své třídě hodný chlapec, ve třídách ostatních učitelů se z něj stala malá nezbedná opička. Dříve, když nikdo nebyl nablízku, jen občas předával poznámky a dělal s Davidem vylomeniny. Teď, když sedí vedle svého oblíbeného Andělíčka, se Ethanova pozornost soustředí na ni. "Takže ty jsi Emily Parkerová, konečně vím, jak se jmenuješ." "Ahoj. Ethan se ozval, jakmile začala hodina, protože se právě vrátil z běhání venku. "Vzpomínám si, že když jsem tě předtím viděl, tak ti máma říkala Em, tak co kdybych ti taky říkal Em?" "Kdy jsme se vůbec potkali!"
4
(obráceně) Emily Parkerová, kterou zasáhl basketbalový míč, na slova Ethana Harpera neodpověděla, jen mlčky vstala a pak se beze slova chystala vytáhnout tašky. "Byla jsi pryč tak dlouho, že ani nepozdravíš své bývalé spolužáky? Jsi stejně bezcitná jako vždycky." Při pohledu na blízkou postavu se Ethan pro sebe usmál a řekl: "Před čtyřmi lety jsi beze slova zmizela, o čtyři roky později ses beze slova objevila, to mi nemáš co říct?" Tváří v tvář Ethanovu tázavému hlasu se Emily dlouho rozplývala. Proto se neodvažovala otočit, nechtěla, aby viděl, v jaké je šlamastyce. "Mám něco na práci, promluvíme si o tom, až se příště uvidíme." Nakonec se rozhodla utéct, nechala takovou větu bez konce a spěšně odešla. Při pohledu na Emilyinu prchající postavu se Ethanovi na tváři objevil sebeironizující úsměv. Člověk, který kdysi dokázal všechno opustit beze slova, od ní snad ještě očekáváte, že vám podá vysvětlení? Všechno je jen jeho vlastní zbožné přání. "Hej, jaká je situace." V tu chvíli se po Ethanově boku znovu objevil přízračný David Johnson, podíval se na postavu, která ve spěchu odešla, a řekl: "Ta osoba odešla, nenechala tě za to zodpovědného? Kluk má štěstí, pojďme dál!" Davidovo zjevení však už narušilo jeho mysl, Ethan už neměl náladu pokračovat. "Nemám náladu." Ethan od sebe odstrčil Davidovu ruku: "Já se jdu ventilovat do internetové kavárny, ty se běž bavit." Uvnitř internetové kavárny univerzity A v kampusu hledala svobodu a sny skupinka vysokoškoláků, kteří neměli co na práci. Všichni jsou blázni, že se ocitli ve hře, kde ventilují všechny negativní emoce ve svém životě, a jedním ze zdejších členů je i Ethan. Ještě že je to škola, kde je přísně zakázán alkohol a tabák, jinak by tu byl nesnesitelný nepořádek. Seděl tu celý den a díky bohu, že je víkend, jinak by byl zase na mol. Po hře, kterou těžko vyhrál, se zbitý omámený Ethan zvedl ze svého místa a potácel se k nenápadnému rohu. To bylo jediné místo v téhle internetové kavárně, kde byla toaleta, kde se řešily fyzické problémy všech. Tentokrát však Ethan vešel omámeně, a než si stačil prohlédnout situaci uvnitř, probudila ho facka do obličeje. "Co to sakra, ty víš, kdo jsem, a opovažuješ se udělat krok, nevěř mi, zabiju tě." Ethan, který se ztratil ve hře, zlostně vykřikl. Hlas osoby, která přišla, byl však ještě hlasitější: "Ty darebáku, vloupat se na dámské toalety, i kdyby, ale ještě máš odvahu si tady hrát, která třída, věř tomu nebo ne, řeknu to tvému výchovnému poradci, abys nemohl odmaturovat." Když na něj Ethan takhle křičel, konečně se vzpamatoval. Když otevřel oči, všechno před ním ho šokovalo, tohle není totéž jako Záchod, na který je zvyklý. "Na co koukáš, nespěchej s odchodem." Právě v tu chvíli se ozval známý hlas a pak uviděl, že Emily, která se snažila uspořádat si šaty, stojí proti němu s rozzlobeným obličejem. Naštěstí jí však napůl lidsky vysoký blok blokoval důležité partie a nenechal ji úplně nahou, i tak to ale bylo trapné až běda. Vzápětí Ethan spěšně vycouval ven, naštěstí kromě těch dvou lidí uvnitř dámské toalety venku nikdo jiný není, jinak by si dnes Ethan udělal opravdu velkou ostudu.
5
Ethan Harper stál ve dveřích, trochu nervózní, v hlavě se mu neustále přehrávalo, co právě viděl, chvíli nevěděl, jestli má odejít, nebo zůstat. Zatímco však byl zmatený, dvě osoby uvnitř už vyšly ven. "Kreténe, ty máš ještě tvář, abys tu zůstal." Neznámý spolužák, který dal Ethanovi facku, se ho agresivně vyptával, jakmile ho uviděl. "Ale no tak, Jenny," odradila ho Emily Parkerová, která vyšla ven později, "neměl to myslet vážně a my bychom si to neměli brát k srdci." "To je pravda," odvětil. Když to Emily slyšela, Jenny jen stěží potlačila vztek, vrhla na Ethana ošklivý pohled a chystala se odejít. "Neboj se, Jenny o tom nikomu neřekne." Emily se usmála. Emily se snažila odlehčit náladu. Potom Emily následovala Jenny, když se chystala odejít. Očividně se znají už mnoho let, kdysi byl jejich vztah tak blízký, ale teď kvůli rozpakům a zrezivěl, takže propast mezi oběma lidmi je těžké prolomit, je srdcervoucí. "Je mi to líto." Avšak právě když se Emily chtěla prosmýknout kolem Ethana, ten k ní náhle natáhl ruku a vzal ji za ni. "To je v pořádku." Emily s úsměvem odpověděla: "Stejně už jsi všechno neviděl, když jsem byla malá?" "Ne," odpověděl Ethan. Když jsem byla malá... tahle záležitost se také vrací do doby, kdy jim dvěma byly tři roky. Tu zimu, nevím, co si Luna Hayesová myslela, ale chtěla vzít rodinu na Nový rok na venkov. Podmínky na venkově byly zaostalé, nejenže venkovské cesty byly drsné, ale dokonce i koupat se museli ve veřejných lázních vzdálených několik mil. Tehdy se poprvé setkali. Toho dne bylo po desáté hodině a většina lidí na venkově šla brzy spát, ale Luna z rozmaru trvala na tom, že Ethana vezme do lázní. "Mami, já tam nechci jít." Ethan důrazně namítl: "Chci počkat, až se táta vrátí domů, a vykoupat se s ním." Luna se usmála. "Cože, ty spratku, je ti teprve pár let a už mámu nenávidíš, co je špatného na tom, že se vykoupeš se mnou?" Tu se Luna náhle rozhlédla, aby se ujistila, že nikdo není, naklonila se Ethanovi k uchu a zašeptala: "Kromě toho se zeptej svého otce, který si nepředstavoval, že by vstoupil do dámských lázní, aby se podíval, ale oni už jsou dospělí, nemají příležitost, a teď jsi ještě mladý, máš tuhle příležitost využít." Když to Luna slyšela říkat, Ethan bezmocně vykulil oči, podivné nápady vlastní matky, to opravdu nikdo. "Ale no tak, lázně jsou plné třicetiletých a čtyřicetiletých žen, o čem tu fantazírovat? Obávám se, že budu mít noční můry, jestli tam půjdu." "A co?" zeptal se. Ethanův komentář nezazněl dobře, přece jen mezi třicátníky a čtyřicátníky Lunu zařadil. Nakonec byl Ethan za uši vtažen do lázní. Když však vstoupil do lázní, Ethan, který se původně velmi bránil, se najednou přestal vzpírat, oči mu jasně blýskaly a hleděly přímo na matku a dceru nedaleko od něj. "Em, až tě maminka vykoupe, půjdeš domů." Carolyn Parkerová sklonila hlavu a s láskyplnýma očima pohlédla na svou dceru, jejíž srdce bylo plné smutku. Emily nic neřekla, ale pokračovala ve svlékání. Tenkrát jim oběma byly teprve tři roky, ale když Ethan poprvé uviděl Emily, už si byl jistý, že je to ta pravá, se kterou chce být do konce života.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Malý anděl na střední škole"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️