Ohýbání pravidel

První kapitola

Mackenzie

"Nevím, proč jsem se k tomu sakra nechala přemluvit," řekla jsem a uhladila si dlaní žaludek, abych uklidnila motýly. "Nejsem připravená na rande. Je příliš brzy."

Moje nejlepší kamarádka od prvního ročníku střední školy Molly na mě v zrcadle v plné délce vykulila oči. "Ryker se odstěhoval před šesti měsíci. Od té doby jsi se doslova dřela. Je načase, abys vylezla ven a předvedla se, holka."

Moje kamarádka měla pravdu. Tvrdě jsem dřela v posilovně. Každý den. Neúnavně. Musela jsem si najmout trenéra, protože jsem neměla ponětí, jak zvedat činky, a on mi trpělivě pomáhal vypracovat sestavu, která mi vyhnala bingo křídla, kvůli kterým jsem se vždycky styděla nosit tílka.

"Kolik jsi zhubla teď?" zeptala se a pilovala si nehty. "Pětadvacet, třicet kilo?"

"Osmadvacet, když jsem se naposledy dívala." Což bylo včera. S váhou jsem měla vztah lásky a nenávisti. Snažila jsem se ji mít v koupelnové skříňce ve sklepě, ale to mi nebránilo v tom, abych každý druhý den běžela dolů nahá a kontrolovala své pokroky.

"Ty šaty mají velikost čtyři," řekla Molly a zatleskala. "Jsem na tebe tak pyšná. Nikdy jsi nevypadala víc sexy."

Byla to moje nejlepší kamarádka, musela to říct. Ale musela jsem přiznat, že se cítím líp než už dlouho předtím.

"Hm, Macu, musím ti něco říct a nejsem si jistá, jak to přijmeš."

Otočila jsem se k ní čelem a věděla, že zpráva, kterou se mi chystá sdělit, bude špatná. Vždycky jsem to poznal podle tónu jejího hlasu. "Co se děje?"

"Minulý víkend jsem viděla Rykera na večeři s jinou ženou." Zadržela dech a čekala, až něco řeknu. Když jsem to neudělala, spěchala dál. "Proto jsem na tebe byla kvůli tomu, že jsem si vyšla s tím klukem, se kterým pracuju. Proč by sakra měl tvůj ex chodit s nějakou blonďatou sexbombou, zatímco ty sedíš doma a promarňuješ nejlepší roky svého života?"

"Blonďatá sexbomba?" Zašeptala jsem a dotkla se svých čerstvě zesvětlených vlasů. Zdálo se mi, že kadeřnice trochu přitvrdila se světle blond melírem, "aby osvěžila můj vzhled," řekla. Teď jsem měla podezření, že se rozhodla správně. Ryker vždycky říkal, že si nemyslí, že mě popelavě blond vlasy dělají mourovatou, ale teď mě napadlo, jestli se nesnažil šetřit mé city.

"Vypadali blízko?" Sotva jsem dokázala ze suchého hrdla vydolovat slova.

"Kdo ví?" Molly si z černých džínů vybrala neviditelný kousek žmolku. "Znáš Rykera. Nemá rád veřejné projevy náklonnosti. Ale ona po něm rozhodně jela."

"Byla...?" Věděla jsem, že bych se takhle neměla mučit. Můj životní kouč, který se pro mě od rozchodu s Rykerem stal něco jako náhradní matka, mi říkal, že se musím méně soustředit na jeho život a více na ten svůj. Ale to se snadněji řekne, než udělá, protože naše životy se tolik let prolínaly. "Nádhera?"

Molly nakrčila nos, což bylo jasné znamení, že nechce odpovědět. "To záleží na tvé definici nádhery, myslím. Osobně jsem si myslela, že je příliš nalíčená, rozhodně se na něj snažila příliš zapůsobit."

Zasténala jsem při pohledu na vlastní odraz v zrcadle. "Jak tomuhle sakra říkáš?" Zeptala jsem se a gestem ukázala na své těsné černé šaty a nebesky vysoké podpatky.

"To je sexy, nóbl. V tom je určitě rozdíl." Ukázala na můj odraz v zrcadle a řekla: "Podívej se, jak ti ty kouřové stíny zvýrazňují modré oči a ten světle růžový lesk na rty prakticky křičí polib mě."

"Co když nechci, aby mě políbil?" Zeptala jsem se a zatáhla žaludek, když jsem se otočila na stranu. Už jsem neměla břicho, ale staré zvyky se těžko lámou.

"Věř mi, budeš chtít, aby tě políbil." Molly na mě mrkla. "Je sexy."

"Když je tak sexy, proč s ním nejdeš na rande?"

Molly byla nedávno rozvedená, bezdětná a nic jí nebránilo v randění, kromě toho, že byla příliš vybíravá a tvrdila, že většinu mužů v našem věku je třeba převychovat a často s nimi bývá víc problémů, než za kolik stojí.

Když zazvonil zvonek, podívala jsem se na hodinky. "Kyle přijde až za patnáct minut. To musí být Ryker, který vyzvedává děti."

"Běž a otevři," řekla Molly scénickým šepotem. "Ať vidí, jak sexy vypadáš."

"Ne! Nechci, aby věděl, že s ním chodím."

"Proč sakra ne?" Molly se dožadovala. "On s někým chodí."

Měla pravdu. Než jsem se mohla rozhodnout sama, strčil Zane hlavu do polootevřených dveří. "Do prdele, kam jdeš takhle oblečená?"

Cítila jsem se ještě rozpačitěji a zamračila jsem se. "Jazyk," zamumlala jsem a věděla, že je to ztracený případ. "Co se děje? Nelíbí se ti to?"

Molly se zachichotala. "Žádnému teenagerovi se nelíbí, když jeho máma vypadá sexy."

"Má pravdu," zamumlal Zane. "Uh, táta s tebou chce mluvit, než odjede. Něco o příštím víkendu."

"Řekni mu, že tam hned budu." Věděla jsem, že se teď musím ukázat, ale nejdřív jsem potřebovala chvilku, abych si dodala odvahu. "Bože," řekla jsem a otočila se k Molly. "Tohle vážně nechci udělat. Zeptá se, proč jsem takhle oblečená, a já budu muset přiznat, že zase chodím s někým jiným." "A proč?" zeptala jsem se.

"Dobře." Molly se ušklíbla. "Ať ví, že není jediný, kdo se venku dobře baví."

Myšlenka na Rykera, jak se venku baví s nějakou sexy blondýnkou, mě hnala kupředu. "Ať už to máme za sebou. Možná budu potřebovat sklenku vína, než přijde Kyle."

***

Ryker

"Co to sakra?"

Byla to Coleova slova, ale já jsem se k nim připojil. "Uh, vypadáš skvěle, Macu. Zvláštní příležitost?"

"Má rande," řekla Molly zpěvavým hlasem. "Nevypadá úžasně, Rykere?"

Rande? Sevřel se mi žaludek, když jsem za sebou vzal kliku. Moje žena si vyšla s jiným mužem a mně to mělo nevadit? To snad ne. "Kluci, co kdybyste si hodili věci do auta?" zeptal jsem se. Řekl jsem a gestem ukázal na jejich batohy. "Za chvíli jsem venku."

"Mějte se, kluci," řekl Mac a naklonil se, aby je oba objal. "Užijte si víkend s tátou."

Ucítil jsem závan jejího parfému, něco květinového a neznámého. Nesnášel jsem to. Připomínalo mi to, jak moc se za posledních šest měsíců změnila. Stal se z ní někdo, koho jsem ani nepoznával. Nemohl jsem popřít, že je sexy, ale z toho, že všechny ty změny udělala proto, aby nalákala jiného muže, se mi dělalo špatně.

"Ahoj, mami," řekl Zane. "Užij si dnešní večer."

"Jo," řekl Cole a prohlížel si její šaty a vysoké podpatky. "Ale, ehm, ne moc zábavy, dobře?"

Mac se zasmála, což zapůsobilo na erekci, kterou jsem měl od chvíle, kdy jsem ji zahlédl. Naštěstí bylo v předsíni tlumené světlo a já měl na sobě černé džíny, takže to snad nebude nápadné.

"Máš rande?" Řekl jsem a zatnul zuby, když jsem očima přejížděl po jejím vypracovaném těle.

Viděl jsem ji v legínách a tunice pokaždé, když jsem přišel vyzvednout kluky, takže i když se Zane zmínil, že cvičí s trenérem a zhubla, netušil jsem, že tohle tělo skrývá. Takhle drobná, takhle vypnutá nebyla ani v době, kdy jsme se seznámili.

"Já ano," řekla a uhladila si rukou boky. "Myslíš, že vypadám dobře? Tyhle šaty nejsou moc, že ne? Myslím, víš, z pohledu chlapa."

Zkřivil jsem ret a prakticky zavrčel, když jsem ze sebe vysypal: "Řekl bych, že když už, tak jsou moc malé."

Molly se zachichotala. "Někdo žárlí."

Pohlédl jsem na nejlepší kamarádku své ženy. "Trochu soukromí by bylo fajn."

"Otevřu tu láhev vína, Macu," řekla a usmála se na mě. "Kyle by tu měl být za chvíli."

"Kyle?" Zeptal jsem se a sevřel pěsti v bok. "Kdo je sakra Kyle?"

"Je to Mollyin kamarád," řekla a prohrábla si rukou čerstvě upravené vlasy.

Bože, vypadala nádherně. Tenhle Kyle se bude potácet po zemi, když se k ní bude chtít přiblížit. A já byl naprosto bezmocný, abych mu v tom zabránil. Což jsem nenáviděl. Snažil jsem se jí dát prostor, aby našla sama sebe, a musel jsem uznat, že vypadala šťastnější, ale nechtěl jsem, aby za to mohl nějaký jiný kluk.

"Mollyin přítel?" Zopakoval jsem to. "To mě má uklidnit?" Molly byla tak trochu divoké dítě, které se vždycky snažilo Maca svést z cesty.

"Rykere, jsme odloučení, pamatuješ? Jsme od sebe už šest měsíců. Oba můžeme chodit s jinými lidmi."

Mělo mě napadnout, že jí Molly řekne o té blondýně, se kterou jsem byl minulý týden venku. Jeden z mých bratrů nás dal dohromady a byla to katastrofa od začátku do konce, hlavně proto, že jsem u toho nechtěl být a ona to poznala.

Než jsem se stačil hádat, zazvonil zvonek u dveří. Otočil jsem se a uviděl nějakého chlápka s tmavě blond vlasy v černém obleku a s kyticí květin. Květiny? To jako vážně? Jak moc horší to může být?

"To musí být můj doprovod," řekl Mac a protlačil se kolem mě. "Bože, ten je tu brzo. Rykere, neměl bys už jít? Děti na tebe čekají v autě."

"Dokud se s ním nesetkám, nikam nepůjdu." Nevěděla jsem, proč se mučím. Možná jsem doufala, že se nechá zastrašit a couvne.

Mac tiše zaklela a podívala se na mě přes rameno, než otevřela dveře na zástěnu a přinutila se k úsměvu. "Ty musíš být Kyle. Moc ráda tě poznávám."

"Páni," řekl. "Molly říkala, že jsi hezká, ale nečekal jsem, že budeš tak... neuvěřitelná."

Chtěl jsem toho malého bastarda zabít.

Mac se lehce zasmál a vzal si nabízené květiny. "Děkuju. Hm, Kyle, tohle je moje bývalá."

"Její manžel," řekl jsem a natáhl ruku. "Ryker Steele."

"Tvůj manžel?" zeptal se a vrhl pohled na Maca.

"Žijeme odděleně," řekl Mac a podíval se na mě. "Je tu jen proto, aby na víkend vyzvedl naše děti."

"Aha." Zdálo se, že se mu ulevilo, dokud jsem ho neuchopila za ruku tak silně, až se zavrtěl. Stáhl ruku a ohnul si ji po boku. "Jestli potřebujete ještě pár minut, můžu počkat v autě. Vím, že jdu brzy."

"Dobrý nápad," řekla jsem.

Mac zároveň řekl: "To není nutné. Ryker právě odcházel."

"Potřebuju si s tebou promluvit o příštím víkendu."

"Můžeme si o tom promluvit, až v neděli odpoledne odvezeš děti," řekla a s varovným úsměvem se dotkla mého předloktí. "Dobře?"

Než jsem stačil odpovědět, Molly vyšla z kuchyně se sklenkou vína v ruce. "Ahoj, Kyle. Nevěděla jsem, že jsi tady." Přistoupila k němu a zvedla tvář k polibku. "Ráda tě vidím."

"Nevěděl jsem, že tu budeš," řekl Kyle. "Kdybych to věděl, přinesl bych ti květiny za to, že jsi mi dohodila..." Odkašlal si, když zachytil můj pohled.

"Proč jsi tady?" Zeptala jsem se Molly. "Neměla bys být doma, známkovat písemky nebo tak něco?" Molly byla učitelka na prvním stupni, ne že byste to na ní poznali. Nebylo na ní nic skromného.

"Je pátek večer," řekla a vykulila na mě oči. "Mám celý víkend na práci. Kromě toho učím na prvním stupni. Není to tak, že bych musela známkovat testy z algebry."

"To neodpovídá na mou otázku," řekla jsem. "Proč jsi tady?"

"Co je ti do toho?" zeptala se a napila se vína. "Ty už tady nebydlíš, Rykere."

S Molly jsem měl vždycky takový vztah. Nepřátelský. Ona si myslela, že se snažím Maca potlačit, a já si myslel, že se ji snaží zkazit. Tlak a tah. Tlak a tah. Jenže se zdálo, že Molly z toho přetahování vyšla jako vítěz, protože její vztah k Macovi se nezměnil, zatímco můj rozhodně ano.

"Jsi mi povědomá," řekl Kyle a naklonil hlavu, když se na mě podíval. "Kde jsem tě už viděl?"

"Nejspíš v televizi," dodala Molly. "Má spoustu klientů s reality show. Občas se objeví jako host, aby jim doručil kola."

"Přesně tak," řekl a luskl prsty. "Ryker Steele. Steele Custom Choppers, že?"

"Dej mu zlatou hvězdu." Viděl jsem, jak po mně Mac střílí oplzlými pohledy, ale bylo mi to jedno.

"Rykere," řekl nakonec Mac a chytil mě za rukáv kožené bundy. "Teď odcházíš. Dobrou noc."

Vyvedla mě ven a chystala se mi zabouchnout dveře před nosem, když jsem ji zatahal za ruku a přitáhl si ji pevně k hrudi. "Vypadáš úžasně, ale před ním to bude zbytečné. Místo toho bys měla jít na rande se mnou."

"Rykere," řekla a zaklonila hlavu, "nedělej to. Prosím."

Vím, že si myslela, že si na ni hraju, že se ji snažím nalákat jen proto, že nechci, aby ji měl někdo jiný. Ale to nemohlo být dál od pravdy. Nikdy jsem po ní nepřestal toužit a věděl jsem, že pokud nenajdu způsob, jak jí to brzy dokázat, najde si někoho jiného a naše odloučení bude legální a trvalé.

Zavřel jsem dveře, abychom měli trochu soukromí. Naštěstí nás chránila moje Escalade na příjezdové cestě, takže kluci nebyli svědky naší výměny názorů a nezačali se vyptávat, na co jsem nedokázal odpovědět.

"Tohle mě zabíjí," zašeptala jsem a pohladila Maca po tváři. "Dívat se, jak chodíš s někým jiným. Je to špatné." Chytil jsem ji kolem pasu. "Copak to nevidíš, Mac? Patříme k sobě."

"Kdybys tomu věřil, nechodil bys ven s jinou ženou."

Sakra. Věděl jsem, že se mi to vymstí. Chtěl jsem Nexe zabít, až ho uvidím. "To byla jednorázová záležitost. Nemám v plánu se s ní znovu setkat. Nikdy."

"No, možná už se s Kylem neuvidím," řekla tichým hlasem, zády ke dveřím. "Já nevím. Vím ale, že si to musím vyřešit sama. Od našeho rozchodu jsem se změnila. A líbí se mi, kým se stávám."

"Myslíš, že bych se ti snažila zabránit v tom, aby ses změnila nebo vyrostla?" Zeptal jsem se a moje frustrace rostla. Bylo to poprvé od mého odchodu, kdy jsme mluvili o našem vztahu. Mluvili jsme o něm srdečně, vždycky jen o klucích, nikdy ne o nás. "Chci, abys byla šťastná. Udělal bych cokoli, abys byla šťastná."

Poprvé za celou věčnost mě objala a já ji nechtěl pustit.

"Já vím, že chceš, ale nevím, jestli se ještě dokážeme udělat šťastnými. Možná jsme se od sebe příliš vzdálili, ztratili jsme příliš mnoho půdy pod nohama."

"Tomu nevěřím." Ironie mi neunikla. Naše manželství skončilo proto, že jsme ztratili intimitu. Teď jsem netoužil po ničem jiném, než ji zatáhnout do naší ložnice a milovat se s ní tak dlouho, dokud nebude chtít, abych odešel. V tu chvíli mě to zasáhlo a málem mě to srazilo na kolena. "Nemůžeš spát s jiným mužem v naší posteli." Držel jsem její tvář v dlaních. "Slib mi, že to neuděláš." Teď, když měla víkendy pro sebe a byla zpátky ve hře o randění, bylo možné všechno.

Ovinula své ruce kolem mých a snažila se je odtáhnout. "Tohle není naše postel, ale moje, a ty už nemáš právo mi říkat, co mám dělat." "Tohle je moje postel," řekla jsem.

"Co to sakra říkáš?" Zeptala jsem se a cítila, jak se má panika sráží se vztekem. "Že bys nechala jiného muže, aby tě ošukal v posteli, kterou sdílíš se mnou?"

"Tohle není fér," řekla a hlas se jí zlomil, když ustoupila. "Snažím se žít dál a ty mi to nedovolíš."

"Protože to nechci!"

Cole mě musel slyšet křičet, protože otevřel dveře a řekl: "Pojď, tati. Zmeškáme zápas."

"Prostě jdi," řekl Mac a gestikuloval směrem k autu. "Běž. Bav se se svými syny. O mě se nestarej. Umím se o sebe postarat."

Chtěl jsem ji popadnout, přitisknout si ji na hruď, obejmout ji a odmítnout ji pustit, dokud nepřizná, že mě stále miluje, ale věděl jsem, že na to není čas ani místo, a tak jsem řekl: "O příštím víkendu..."

"Co s ním?" zeptala se a otočila se ke mně s rukou na dveřích.

"Zane má příští víkend slavnostní předávání pásků. Vím, že by byl rád, kdybychom tam byli oba."

"Samozřejmě že tam budu," řekl Mac a tvářil se dotčeně. "Jsem jeho matka."

"Napadlo mě, že by bylo hezké, kdybychom si mohli zajít na večeři a oslavit to, víš, jako rodina. Myslím, že by to pro něj hodně znamenalo." Pro mě taky.

"Hm..." Vypadala nejistě, ale nakonec řekla: "Jistě, to by bylo hezké. Můžeme si o tom promluvit, až odvezeš kluky. Přeji ti hezký víkend."

Neřekl jsem jí, ať si užije večer, protože jsem doufal, že si ho neužije. Věděl jsem, že je to malicherné, ale chtěl jsem, aby se měla tak mizerně, že už nebude chtít ani uvažovat o dalším randění.

Když jsem nastoupila do auta, Cole seděl na předním sedadle a hrál hry na iPadu a Zane seděl vzadu a poslouchal iPod se sluchátky na uších.

"Takže to je ten kluk, se kterým chodí?" zeptal jsem se. Cole se zeptal. "Vypadal jako blbec. Myslím, že se nemáš čeho bát, tati." "To je v pořádku," řekl.

Ušklíbl jsem se nad synovým popisem Macova rande. Za použití sprostých slov by ho pokárala, ale jeho popis mi za daných okolností připadal přiměřený. "Nemám strach," řekl jsem a zapnul si bezpečnostní pás.

"Nebojíš se, protože víš, že není hrozbou, nebo ti nevadí, že máma zase randí?" "Ne," odpověděla jsem. Cole se zeptal.

Od té doby, co jsem se odstěhovala, jsem s kluky nemluvila o tom, jak se věci mají. Hlavně proto, že jsem neměla žádné dobré zprávy, ale chtěla jsem, aby věděli, že se nevzdávám snahy dát naši rodinu zase dohromady.

"Záleží mi na tom," řekla jsem a vycouvala z příjezdové cesty, když jsem vykulila oči na pozdní model Fordu Focus zaparkovaný vedle mě. "Na tvé matce mi vždycky bude záležet. To přece víš."

"Tak jsem to nemyslela." Cole převrátil iPad a natáhl před sebe dlouhé nohy. "Chci říct, jestli ti vadí, že je dneska večer venku s nějakým jiným chlapem?"

"Myslíš, že by měla?" Usmál jsem se na syna. "Viděl jsi ho, že? Myslíš, že bych se měl bát?"

"Ne, ale..." Cole se posunul na sedadle a vypadal nesvůj. "Co se stane, když potká někoho, kdo se jí líbí? Myslíš, že tě požádá o rozvod?"

Věděla jsem, že Cole má plné právo být zvědavý, ale ta otázka mě zasáhla jako kladivo. "To nemám v úmyslu dopustit, chlapče."

"Takže se chystáš zintenzivnit svou hru?" Zane si vysunul sluchátka z uší. Zjevně odposlouchával. "Protože jsme si začínali myslet, že jsi možná skončil s mámou."

"To rozhodně ne." Obtočila jsem ruku kolem volantu. "Nikdy se přes ni nepřenesu."

Kapitola druhá

Mackenzie

Zdvořile jsem se usmála, když mi Kyle vyprávěl o operaci kyčelního kloubu své matky, a divila jsem se, proč si myslí, že by mě to mohlo zajímat. Vypadalo to, že potřebuji novou kyčel?

"Takže tvůj bývalý manžel," řekl po druhé skleničce vína, "je to pěkně velký chlap."

Kyle byl mladší než já, podle Molly jen o pět let, ale klidně to mohlo být dvacet, co jsme měli společného. Počínaje jeho nadužíváním slova frajer. Připomínal mi jednoho z mých synů.

"Asi je," řekla jsem a sáhla po sklenici vína. Stále jsem ještě ošetřovala svou první skleničku, protože jsem měla pocit, že dnes večer budu možná určeným řidičem.

"Kolik mu je, tak dvaašedesát, dvaadvacet?"

Zamračila jsem se a nedokázala potlačit kousavou poznámku. "Já nevím. Nešla jsem s ním do koupelny, když se vážil." "To je pravda.

Zasmál se a málem vyklopil víno na stůl. Nóbl chlap.

"To je to drsňácké chování jen na oko, nebo co?"

"Ne, to není." Tušila jsem, že by mi mohlo být ku prospěchu, kdyby ho Ryker zastrašil, protože už jsem věděla, že o něm nechci nikdy slyšet.

"Takže on je fakt drsňák, co?"

"Dalo by se to tak říct."

Když jsme byli mladší, byl Ryker naprostou definicí psance, ale od té doby, co se kluci narodili, tvrdě pracoval na tom, aby ovládal svou povahu a očistil svou image, a tvrdil, že jim chce jít dobrým příkladem.

"Jo," řekl a uhladil si rukou kravatu. "Vypadal trochu naštvaně, že jsme dneska byli venku spolu. Ví, že pracuju s Molly. Nemyslíš, že se objeví ve škole a pokusí se mě hrubě zmlátit, že ne?"

Nemohl jsem si pomoct, ale při jeho obrázku jsem se usmál. Starý Ryker by to udělal bez rozmýšlení, ale nový Ryker byl na to příliš důstojný. V první řadě byl otec, až potom obchodník. Neriskoval by svůj obchod ani svou pověst kvůli někomu, jako je Kyle.

"Myslím, že si s tím nemusíš dělat starosti." Vytáhla jsem z kabelky mobil, když mi zazvonil. "Promiň, to musí být jeden z kluků, co volá z Rykerova bytu. Musím to vzít."

"Žádný problém," řekl a sáhl po láhvi vína, aby si dolil sklenici.

"Dobrý den."

"Ahoj, mami," řekl Cole. "Zapomněli jsme klíč od domu. Můžeš nám donést náhradní?"

Kluci věděli, že v peněžence vždycky nosím náhradní klíč od domu pro případ, že bych klíče ztratila. Věčně jsem ztrácela věci: mobil, klíče, peněženku, kabelku, všechno, co nebylo přibité.

"Na co potřebuješ klíč?" Zeptala jsem se. "Měl bych tam být, až se v neděli vrátíš domů."

"Potřebujeme se zítra ráno vrátit domů, abychom si vyzvedli nějaké zapomenuté domácí úkoly. Nemáš v jedenáct hodin schůzku s trenérem?" "Ne," řekl jsem.

"Jo."

"Táta nás bere na basketbal a pak máme karate, takže si ten domácí úkol musíme vyzvednout ráno. Budeme to muset udělat zítra večer."

"Hm..." Snažila jsem se vyřešit logistiku, protože by mi nebylo příjemné nechat svého partnera jet domů v jeho stavu. "Jen si promluvím s Kylem, zjistím, co máme v plánu, a pak ti napíšu, abys věděla."

"Ale klíče mi tu necháš, ne?"

"Jestli ne, tak ti prostě odnesu úkoly ráno cestou do posilovny."

"Ne!"

"Proč ne?" Zeptala jsem se a zdvořile se usmála na Kyla, který jedl svůj steak, jak jsem si představovala, že by ho jedl Hannibal Lector.

"Protože, ehm, nevíš, co potřebujeme."

"Můžeš mi to říct," řekla jsem a snažila se zachovat klid. Moji synové mě rádi popichovali a já měla pocit, že tenhle telefonát má víc společného s přerušením mého rande než s jejich touhou dostat domácí úkoly. "Nebo vás táta může v neděli dovézt o něco dřív a můžete to udělat potom."

"To nepůjde."

"Proč ne?"

"V neděli máme s tátou nějaké plány."

Protože jsem věděla, že tohle přemlouvání by mohlo trvat donekonečna, řekla jsem: "Fajn, za chvíli ti napíšu a dám ti vědět, co se děje." "Dobře," odpověděla jsem.

"Mami, potřebujeme ten klíč. Ještě dnes večer."

"Tak zatím, Cole."

"Problémy?" Kyle se zeptal, než se pustil do pečených brambor. "Vím, jak obtížní kluci v tomhle věku dokážou být. Učím v osmé třídě, pamatuješ? Někdy mám chuť ty malé parchanty uškrtit."

"Hádám, že žádnou cenu Učitel roku nevyhraješ, co, Kyle?"

Hurónsky se rozesmál, jako bych si zkoušel stand-up vystoupení. "Dělám to jen kvůli dovolené a důchodu."

"Ještě že neučíš moje děti," zamumlal jsem. Věděla jsem, že v tuhle chvíli je jedno, co mu řeknu, protože bylo jasné, že už se nikdy neuvidíme.

"Hele, já nejsem špatný učitel," řekl a potřásl na mě steakovým nožem. "Jen musíš vědět, jak je udržet na uzdě. Ukážeš jakýkoli náznak slabosti a oni tě zmlátí!"

Sáhl jsem po ubrousku, když mi na bradě přistála kapka jeho šťávy ze steaku. Krásné. "Jsem si jistý, že jsi hvězdný učitel. Děti tě musí milovat." Stejně jako postava v mém oblíbeném sitcomu, i tenhle muž ztratil jemné umění sarkasmu.

"Nechtěl jsem být učitelem."

"To neříkej," řekla jsem a natáhla se pro sklenici s vodou.

"Přemluvila mě k tomu matka."

"Zajímavé." Chtěla jsem Molly zabít za to, že mě tomuhle vystavila. "Čím jsi chtěla být, astronautem nebo fyzikem?"

Přemýšlel nad mou otázkou, jako by to skutečně byly rozumné možnosti. "Chtěl jsem být rybářským průvodcem."

"Hm." Nechtěl jsem ho žádat, aby to rozvedl. Chtěl jsem jen, aby tahle noc skončila. "No, už bych měl jít."

Podíval se na jídlo, které jsem měla stále na talíři. "Ty to nesníš?"

"Ne, chceš to?"

Pokrčil rameny a natáhl se přes stůl, aby mi vzal talíř. Sledovala jsem, jak vysypává obsah mého talíře na svůj, a přitom jsem nabídla upjatý úsměv malé stříbrovlasé dámě, která seděla vedle nás. Ta zavrtěla hlavou a našpulila rty. Nemohla jsem říct, že bych jí to měla za zlé. Cítila jsem se stejně.

"Rande naslepo," zašeptala jsem jí a otřásla se.

Chápavě zavrtěla hlavou, než obrátila pozornost zpět ke svému společníkovi u večeře.

"Takže, jak jsem říkala, musím jít. Moje děti potřebují, abych jim odevzdala klíče od domu." Byl tak zabraný do těstovin, které ode mě zvedl, že jsem si ani nebyla jistá, jestli mě slyšel. "O mě se neboj," řekla jsem, i když jsem věděla, že se nebojí. "Můžu si vzít taxíka. Ty bys asi měla přemýšlet o tom samém."

"Proč?" zeptal se, než si strčil do úst kousek chleba.

Gestem jsem ukázala na láhev vína mezi námi. "Už jsi vypil několik skleniček vína."

"Nepotřebuju taxíka," řekl. "Stačí, když zavolám mámě, aby mě vyzvedla."

Pánbůh mi pomáhej. "Dobře, tak jsem tě rád poznal, Kyle." Nabídla bych mu ruku, ale bála jsem se, že mi ji ukousne.

"Jo, ty taky," řekl a sáhl po sklenici vína, kterou jsem opustila. Nalil si zbytek mého vína do své sklenice. "Měli bychom si to někdy zopakovat."

"Hmm." Sáhla jsem do kabelky a hodila na stůl pár bankovek. Nepřekvapilo mě, že se mě nepokusil zastavit. Můj příspěvek by mu umožnil objednat si další chod.

***

Než jsem dorazila na Rykerův práh, byla jsem unavená a naštvaná. Pořád jsem nemohla uvěřit, že by mě můj takzvaný nejlepší kamarád dal dohromady s takovým ubožákem. Zkoušela jsem jí volat z taxíku, ale nezvedala to. Zbabělec.

"Ahoj," řekl Ryker a otevřel dveře.

Panebože. Neměl na sobě košili. Proč na sobě neměl košili? "Hm, Cole volal kvůli tomu klíči." Držela jsem ho mezi prsty. "Můžeš mu ho dát?"

Podíval se kolem mě a zaměřil se na taxík na příjezdové cestě. "Proč sis vzala taxíka?"

"Neptej se," řekla jsem a zavrtěla hlavou.

Ušklíbl se. "Tak špatný, co?"

"Horší."

"Počkej chvíli," řekl a sáhl do kapsy svých nízkých vybledlých džínů. "Dovol mi, abych se postaral o tvého řidiče."

"Hm, počkej," řekl jsem a chytil ho za biceps. Velká chyba. Zapomněl jsem, jak je Ryker tvrdý. Jeho bicepsy. Jak tvrdé měl bicepsy, protože na jiné části jeho anatomie jsem rozhodně nemyslela. Dobře, možná jsem myslela, ale jen proto, že se naplno projevovala jeho šťastná stopa. No, možná ne naplno, ale rozhodně částečně. "Tohle nemusíš dělat."

"Jasně, že musím," řekl a jeho oči putovaly k ruce, kterou měl stále omotanou kolem paže. "Nemůžu tě nechat, abys ji otužil."

Ztuhnout? Jako loutka na provázku jsem sklopila hlavu dopředu, vynulovala šťastnou stopu, kterou jsem si prohlížela, a bylo mi jasné, že je tvrdý. Zatraceně. Proč musel být tak sexy?

"Vezmu tě domů."

"Spí kluci?" Zeptala jsem se a modlila se, aby nespali. Potřebovala jsem, aby mi dělali garde, abych neskočila na špek jejich otci.

"Jo."

"Neměla bys je nechávat samotné." Věděla jsem, že se chytám za hlavu. Zaneovi bylo právě šestnáct a už nás začal otravovat s tím, že si chce pořídit auto, když už má řidičák a naplánované zkoušky.

Polovina Rykerových bujných úst se naklonila nahoru. "Jsem si jistá, že to zvládnou. Nebude to trvat dlouho." Očima přelétl po mém těle v něčem, co se dalo označit za důkladnou prohlídku, než si olízl rty. "Pokud mě nechceš pozvat dál?"

Bože. Skoro jsem zapomněla, jak silný dokáže Ryker být, když zapne svůj šarm. "Hm, já..." Neuvědomila jsem si, že mám pootevřená ústa, dokud mi nenasadil prsty pod bradu, aby je jemně zavřel.

Celou cestu po příjezdové cestě jsem slyšela jeho smích. Nesnesitelný chlap. Stála jsem u dveří a sledovala taxikářku, jak si ho prohlíží, jako by byl třešňové lízátko, které by chtěla olíznout.

Než se vrátil ke dveřím, tvářil se tak samolibě, že jsem mu musela něco říct, abych mu setřela úsměv z tváře. "Vypadá to, že jsi přibral pár kilo, Rykere." Lhal jsem skrz zuby. Pořád měl six pack, který mě nutil klouzat jazykem po každém centimetru jeho těla a věnovat zvláštní pozornost mému jménu barevně vytetovanému na hrudi.

Poplácal si ploché břicho, úsměv byl opět na svém místě. "To musí být z toho jídla. Být starý mládenec je na nic."

Kdysi jsem pro něj vařila ráda, hlavně proto, že byl tak vděčný. Jeho matka považovala večeře u televize za gurmánské potěšení, takže dokud nepotkal mě, nikdy neměl opravdové jídlo. "To mě neomlouvá," dobírala jsem si ho. "Jsi mistr grilu, pamatuješ?"

Společně jsme se usmáli, když jsem si vzpomněla na všechny rodinné grilovačky na naší zahradě. Kluci si pozvali kamarády, celý den se cákali v bazénu a Ryker rozpálil gril dřív, než ho kluci začali obtěžovat kvůli jeho dnům v gangu. Vždycky je opravil a trval na tom, že to byl motorkářský klub, ale oni nebyli hloupí.

"Chybí ti to někdy?" zeptal se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

"Samozřejmě, že se mi stýská." Lhala bych, kdybych předstírala opak, a Ryker vždycky tvrdil, že jsem hrozná lhářka. "Zažili jsme spolu spoustu hezkých chvil, ty, já a kluci." "A co ty?" zeptal jsem se.

"Nejlepší v mém životě."

Srdce mě zabolelo, protože jsem věděla, že to myslí vážně. Neměl to v dospívání lehké a já a kluci jsme mu dali rodinu a stabilitu, po které vždycky toužil.

"Jsi úžasný táta," řekla jsem a konečky prstů se dotkla strniště na jeho čelisti. Už jen ten dotek vyvolal záplavu vzpomínek, třeba na to, jaké to bylo, když se mi otíral o kůži, když mě líbal po celém těle. "Děti mají takové štěstí, že tě mají."

Od rozchodu se jim snažil být ještě víc nablízku, často jim večer volal, aby se zeptal, jaký měli den ve škole nebo jak dopadl velký zápas. Cole hrál basketbal a běhal atletiku. Zane hrál fotbal a baseball. Oba uvažovali o fotbale, ale já jsem z té vyhlídky nebyl nadšený.

"Mají štěstí, že mají i tebe." Natáhl se po mé ruce a vzal si klíč, na který jsem zapomněla, že ho ještě držím. "Vypadáš úžasně, Macu."

Změna konverzace mě překvapila, ale nechtěla jsem prozradit, jak moc se mě ten kompliment dotkl. Když jsme byli spolu, dala bych cokoli za to, aby se na mě díval tak, jak se díval teď. Jako by si pořád myslel, že jsem ta nejvíc sexy a nejžádanější žena, jakou kdy viděl.

"Děkuji. Byla to dřina, ale stálo to za to. Cítím se líp než už dlouho předtím."

"Je to vidět." Přejel mi špičkou klíče po paži a sledoval, jak pomalu klesá. "Vrátila se ti ta jiskra do očí."

Taky jsem to viděla. Dřív jsem se dívala do zrcadla a viděla jsem neživý výraz ženy, která ztratila sama sebe. Teď jsem zase viděla zvědavost, zájem a hrdost. Pomalu, ale jistě jsem nacházela cestu zpět k ženě, do které se Ryker zamiloval. Ne že bych to dělala kvůli němu. Dělala jsem to pro sebe. A pro své děti. Abych mohla být lepší a šťastnější matkou. To si zasloužily. Věděla jsem, že to nebude trvat dlouho, než odejdou na vysokou, a nechtěla jsem, aby jejich poslední roky se mnou byly plné hádek, protože jsem se neměla ráda.

"Musí ti být zima," řekl, když se zvedl vítr a zašustil listím na stromech.

"Mně?" zeptala jsem se a ukázala mu na holou hruď. "To ty jsi bez trička." "Mimochodem, co se s ní stalo?" nemohla jsem se nezeptat.

"Zrovna jsem vylezl ze sprchy, když jsi zazvonila u dveří. Sotva jsem na sebe stihl hodit tyhle džíny." Zatáhl za jedno z poutek a já si všimla, že nemá pásek. Nad opaskem mu vykukovaly černé boxerky, až se mi z toho sbíhaly sliny.

"Nechceš jít dál a dát si něco k pití, než tě odvezu domů?"

Věděla jsem, že bych neměla, ale nebyla jsem připravená jít domů do prázdného domu. Chtěla jsem strávit víc času s Rykerem, mužem, který byl mým nejlepším přítelem po většinu posledních dvaceti let.

Kapitola třetí

Ryker

Znovu jsem se schoulil na gauči s Macem, vychutnával si vychlazené pivo, zatímco ona popíjela víno, a připomnělo mi to nejlepší léta mého života, kdy jsme si povídali až do východu slunce o všem možném. Ale hlavně o našich snech do budoucna. Všechny ty sny se mi splnily, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že už nebudeme spolu, abychom si užívali odměny za naši práci.

Bolelo mě, když jsem ji viděl, jak vypadá tak nádherně, a přitom jsem věděl, že ji nemůžu vzít do postele, abych jí připomněl, že je to pořád ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Dal bych cokoli, všechno, co jsem měl, abych se s ní mohl ještě jednou pomilovat. Říct jí, že ji miluju, že ji budu vždycky milovat, protože díky ní jsem pořád tady, žiju tak požehnaný život, mám prosperující firmu a dva syny, na které by byl pyšný každý muž. Jediné, co mi chybělo, byla ona, a to zanechalo prázdnou díru, kterou nemohlo nic a nikdo jiný zaplnit.

"Proč to pořád nosíš?" zeptala se a sáhla mi na levou ruku. Přejela prstem po úzkém zlatém pásku.

"Pořád jsem ženatý muž." Řekl jsem to, jako by to mělo být samozřejmé. "Říkal jsem ti, že si ho nikdy nesundám, a nikdy to nemám v úmyslu." Oči mi padly na její levou ruku. Všiml jsem si, že si prstýnky sundala už před několika týdny. Vidět její ruku holou po tolika letech, kdy jsem na ní měl prsten, mě vyvedlo z míry.

"Je mi to líto," řekla a stáhla svou ruku z mé. "Ne že bych si ho chtěla sundat. Jen jsem si říkala, že by bylo divné ho nosit, kdybych s ním chtěla zase začít chodit."

Stiskl jsem láhev piva, když jsem ji přiblížil ke rtům. "Takže to randění... dneska večer nebyla taková ta jednorázová záležitost?"

"Já nevím, Rykere." Objala rukama sklenici s vínem. "Jsem tak zmatená."

"Z čeho?"

Chtěl jsem věřit, že jí chybím stejně jako ona mně a že je zmatená z toho, jestli mě má požádat, abych se vrátil domů. Koupil jsem další dům, ale říkal jsem si, že to byla dobrá investice. Mohl bych ho pronajmout, až se vrátím domů ke své ženě a dětem, kam patřím.

"Přemýšlím o možnostech své kariéry. Kluci už jsou starší. Nepotřebují, abych byl tolik doma."

"Aha." To jsem nečekala. Mackenzie se vždycky cítila požehnaně, že mohla být matkou v domácnosti, místo aby musela skloubit práci na plný úvazek a aktivní rodinu. "Hledám nového vedoucího kanceláře."

"Co se stalo se Sandy?" zeptala se s odkazem na lidské lepidlo, které vždycky drželo mou firmu pohromadě.

"Odchází do důchodu." Bolelo mě jen pomyšlení na to, že ji ztratím, ale věděla jsem, že bych za ni měla být ráda. Konečně se s manželem chystali začít cestovat, o čemž mluvili už léta. "Vlastně už příští měsíc. Takže jestli to s prací myslíš vážně, je tvoje." Nic bych si nepřál víc než chodit každé ráno do práce s vědomím, že tam na mě bude čekat.

"To je od tebe milé, že mi to nabízíš," řekla a dotkla se mého ramene. "Ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad, abychom pracovali společně."

"Proč ne?" Sáhl jsem po láhvi vína na stole, abych jí dolil sklenici. "Vždycky jsme byli skvělý tým."

Usmála se, kombinací smutku a zádumčivosti. "Byly to úžasné roky, že?" Natáhla nohy před sebe a zaklonila hlavu na pohovce. "Vzpomínám si, jak jsme od sebe nedokázali odtrhnout ruce."

Opřel jsem si hlavu o její a zašeptal: "Newsflash - mám teď problém udržet od tebe ruce."

Zasmála se a plácla mě přes ruku. "Ty si chceš jenom vrznout."

"Ne," řekl jsem a přejel jí rukou po paži. "Chci se milovat se svou nádhernou ženou."

"Rykere," zasténala, "víš, jak je těžké ti odolat, když říkáš takové věci."

"S tím počítám." Políbil jsem ji na rameno. I když mezi mými rty a její kůží byla tenká látka, věděl jsem, že to cítí stejně ostře jako já. "Pořád tě chci, Macu. To se nikdy nezmění."

"Spávali jsme vedle sebe každou noc a ty ses mě nikdy ani nepokusil dotknout," řekla a zamrkala slzy. "Co se změnilo? Je to tím, že jsem zhubla? Proto tě zase přitahuju? Když přiberu pár kilo zpátky, tvůj zájem opadne?" "Ne," odpověděl jsem.

Bože, nemohl jsem uvěřit, že si myslí, že její váha má něco společného s tím, jak mě přitahuje. Bylo by mi jedno, kdyby přibrala padesát kilo, pořád bych ji miloval. "Myslel jsem, že nechceš, abych se tě dotýkal," přiznal jsem. "Pokaždé, když jsem to zkusil, jsi se odtáhla." Pokrčil jsem rameny. "Nakonec jsem to asi přestal zkoušet."

Podívala se na mě a zjevně zvažovala mou odpověď. "Asi jsem se cítila nesvá." Její oči přejížděly po mém břišním svalstvu a znovu mě vzrušily. "Vždycky jsi byl ve skvělé formě a já jsem se po narození kluků tak nějak odvázala. Z pěti kilo se stalo deset, a než jsem se nadála, bylo to pětadvacet."

"Koho to zajímá? Váha je jen číslo, zlato. Vždycky jsem si myslel, že jsi krásná."

"Ale necítila jsem se krásná, Rykere." Hlas se jí zlomil, což ji přimělo napít se vína. "Měla jsem pocit, že jsem tě zklamala. Sakra, měla jsem pocit, že jsem zklamala sama sebe."

"O čem to mluvíš?"

Nikdy předtím jsme spolu takhle nemluvili a já si uvědomil, že jsem měl víc přitlačit, když jsem cítil, jak se odtahuje. Kdybych to udělal, mohli jsme tenhle rozhovor vést doma, v naší posteli, a ne na gauči v domě, který jsem si nikdy neměl koupit.

"Líbilo se mi, jak to mezi námi bylo na začátku, tak žhavé, tak intenzivní." Usmála se při té vzpomínce. "Nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Je malý zázrak, že nemáme deset dětí místo dvou."

"Nevadilo by mi ani deset," řekl jsem s úsměvem. "Kromě tebe je být otcem to nejlepší, co mě kdy potkalo."

Usmála se a pak mě chytila za biceps. "Jsi úžasný táta. Naše děti si nemohly přát lepšího."

Líbilo se mi, že si myslí, že jsem byl pro naše děti dobrým otcem. Pokud šlo o mě, byla to ta nejdůležitější práce, jakou jsem kdy měl, a nemohl jsem být víc hrdý na to, jak se naši synové vyvíjejí.

Když jsem vyrůstal, ostatní motorkáři byli moje rodina, a díky tomu jsem si uvědomil, že kdybych měl někdy vlastní rodinu, vždycky bych tu pro ně byl, ne jako mrtví otcové mých kamarádů, kteří byli jen o málo víc než dárci spermatu. A můj táta. Na toho jsem nemohl ani pomyslet.

"Mluvili jsme o tom, co se mezi námi stalo," připomněla jsem jí. Věděl jsem, že takové rozhovory potřebujeme, pokud máme naději, že k sobě najdeme cestu. "Když jsme se začali vzdalovat."

"Nevím, jestli dokážu přesně určit kdy," řekla a položila si podstavec sklenice na ploché břicho, když se ještě víc protáhla. "Myslím, že jsme na našem vztahu prostě přestali pracovat. Když byly děti malé, chodili jsme spolu na rande. Pak vyrostly a začaly se věnovat svým vlastním aktivitám, a to se stalo prioritou."

Tolik jsem se soustředil na to, abych svým dětem dal všechno, co jsem v dětství neměl, že jsem se nikdy nepozastavil nad tím, jestli moje žena dostává všechno, co potřebuje. Myslel jsem si, že když bude mít pěkný dům, oblečení a auto, bude spokojená.

Každý večer jsem se po práci vracel domů, místo abych se bavil po barech, takže jsem sám sebe přesvědčil, že jsem dobrý manžel. Nezáleželo na tom, že jsem seděl na jednom konci gauče, zatímco ona na druhém, ani na tom, že jsem v ruce svíral telefon, abych mohl odpovídat na e-maily nebo zprávy, jakmile přijdou. Alespoň jsem tam byl. Opravdu jsem věřil, že to stačí. Teď jsem viděl, jak jsem se mýlil, když jsem věřil, že si nezaslouží víc.

"Udělal jsem spoustu chyb," přiznal jsem. "Měl jsem ti říct, že tě miluju víc." Nemohl jsem si vzpomenout, kdy jsem jí naposledy řekl, že ji miluji, přede dnem, kdy mě požádala, abych se odstěhoval. Myslel jsem na to pokaždé, když jsem se na ni podíval, tiše jsem za ni děkoval Bohu každý večer, když jsem hlavou dopadl na polštář, ale uvědomil jsem si, že to není totéž jako jí to říct nebo ukázat.

"Taky jsem udělala spoustu chyb," řekla a povzdechla si. "Věř mi, že jsi nebyla jediná."

"Čeho nejvíc lituješ?" Zeptala jsem se a doufala, že to bude žádost, abych se odstěhovala.

"Že jsem si na sebe neudělala víc času. Jako máma si prostě zvykneš dávat rodinu na první místo. Ale než se naděješ, ztratíš ze zřetele, kdo jsi jako člověk. Už nemáte svou vlastní identitu." Naklonila hlavu a podívala se na mě. "Vždycky jsi přesně věděla, kdo jsi. To je jedna z věcí, které jsem na tobě vždycky nejvíc obdivovala."

I když jsem si vážil její pochvaly, nemohl jsem ji nechat, aby si myslela, že jsem všechno pochopil. Neměla jsem. Zdaleka ne. "To nevím, Macu. Už jsem se ztratil mockrát. Sešla jsem z cesty, když šlo o podnikání, pochybovala jsem, kdy expandovat, jestli vzít televizní smlouvu, když mi ji televize nabídla, kolik toho delegovat." Povzdechl jsem si. "Ať už si to uvědomuješ, nebo ne, v těch letech jsi mě udržoval při smyslech."

"Vážím si toho, že to říkáš," řekla a rty se jí naklonily v jemném úsměvu. "Nikdy jsem neměla pocit, že bych k tomu nějak moc přispěla. Ty jsi byl ten, kdo tvrdě pracoval, stresoval se, vydělával všechny ty peníze, a já jsem se bála, že jsem se nikdy pořádně neprosadila."

"Zlato, když jsem se každý večer vracela domů k tobě a klukům, byl to světlý bod na konci několika pěkně šílených dnů. Nevím, jestli bych bez tebe měl sílu vybudovat firmu, takže nezpochybňuj, jak moc jsi k tomu přispěla. Díky tobě stále existuje Steele Custom Choppers. Dodal jsi mi vůli bojovat, místo abych se vzdal." Zariskoval jsem a natáhl se po její ruce, cítil jsem, jak se mnou šíří teplo, když spojila své štíhlé prsty s mými. Držet se za ruce bylo tak prosté gesto, ale nepamatoval jsem si, kdy jsem se naposledy cítil klidnější. "Chtěl jsem, abys na mě byla pyšná."

"Byla jsem na tebe pyšná," řekla rychle. "Doufám, že to víš. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem s tebou poprvé šla na jeden z těch veletrhů. Chovali se k tobě jako ke královské rodině. Tehdy jsem si uvědomila, jak jsi pro tu komunitu důležitý."

V jejích velkých modrých očích se něco zablesklo, a protože jsem ji znal stejně dobře jako sebe, nemohl jsem to nechat plavat. "Nikdy jsi se mnou ale nechtěla chodit na spoustu představení. Proč?"

Vyklouzla z mé ruky a pak si uhladila ruku na břiše. "Ty holky..." Zachvěla se. "Ty nádherné modelky, které si výrobci najímali, aby přitáhly pozornost k jejich stánku..."

"A co s nimi?" Zeptal jsem se a zamračil se. Takových dívek jsem za ta léta viděl tolik, že už mi připadaly jako figuríny, výkladní skříně.

"Z toho, jak s tebou flirtovali, se mi udělalo špatně."

"Cože?" Posadil jsem se a snažil se odhadnout, jestli to myslí vážně. Bože, ale myslela. "Snad si nemyslíš, že se mi ty holky líbily?"

"Nemůžu popřít, že mě zajímalo, jestli ti připadají přitažlivé." Než vyprázdnila obsah své sklenice, vykulila oči. "Jak by ne, že? Byly nádherné jako z ústředního listu. Něco jako ta holka, se kterou jsi šel minulý týden na rande, co?"

Teď jsem si uvědomil, že souhlasit s tím, že půjdu na to rande, byla jedna z největších chyb, které jsem mohl udělat. Místo toho, abych dal svou rodinu zase dohromady, jsem dělal hloupá rozhodnutí, která nás od sebe ještě víc oddělila.

"Říkal jsem ti, Macu, že ta ženská, se kterou jsem si vyšel, se mi nelíbila, a jsem si sakra jistý, že mě nikdy žádná z těch modelek na přehlídkách nezajímala." Plácla jsem se dlaní do čela a pokárala se za to, že jsem tak hloupá. "Nemůžu uvěřit, že to je důvod, proč jsi se mnou přestal chodit na přehlídky."

Ty přehlídky nám dávaly příležitost utéct spolu o samotě, zatímco Macovi rodiče nám hlídali kluky. Ten čas o samotě nám mohl pomoci zůstat ve spojení.

"Nebyla to tvoje chyba, že jsem se tak cítila," řekla a položila mi ruku na stehno. "Byly to moje problémy, Rykere. Moje nejistoty. Vím, že bys mě nikdy nepodvedl..."

Nechala tu větu viset ve vzduchu a já věděl, že čeká na potvrzení. "Zlato, od chvíle, kdy jsem se s tebou před dvaceti lety poprvé miloval, nikdy neexistovala jiná žena. Přísahám ti."

Kousla se do rtu a sklopila oči. "Nějakou dobu jsme byli od sebe. Opravdu jsi neměl nikoho jiného?"

"Nikdy mě to ani nelákalo."

To, že se na to musela vůbec ptát, jen podtrhlo, jak daleko jsme si byli. Kdyby si jen na vteřinu pomyslela, že bych mohl mít sex s jinou ženou, když mám na ruce její snubní prsten, dal bych jí zapomenout, jaký jsem muž. Nedělal jsem závazky rychle a snadno, ale když už jsem je udělal, byl jsem pro, na celý život.

"Vzpomínáš si, jak dlouho mi trvalo, než jsem tvého tátu přesvědčil, že jsem pro tebe dost dobrý?" "Ne," řekl jsem. Zeptal jsem se a rozhodl se změnit taktiku.

Zasmála se. "Asi dva roky. Táta říkal, že mě zabije, když si vezmu nějakého motorkáře, který nejspíš prodává drogy."

Její otec Bill byl policajt, který se rozhodl, že mě na první pohled nenávidí. Trvalo dlouho, než prohlédl můj drsný zevnějšek, ale jakmile se tak stalo, stal se otcem, jakého jsem nikdy neměla. Jeho ztráta před čtyřmi lety kvůli rakovině pro mě byla stejně těžká jako pro Maca a děti.

"Milovala jsem ho," řekla jsem a sklonila hlavu, abych skryla lesk v očích.

"On tě taky miloval," řekl Mac a stiskl mi stehno. "Nerad by nás viděl takhle žít odděleně. Řekl by mi, jak je ze mě zklamaný, že jsem se víc nesnažila zachránit manželství."

Její tiše pronesená slova mě zasáhla jako pěst do břicha. "Pořád můžeme zachránit naše manželství, Macu. Ještě není pozdě." Nedokázal jsem si připustit, že by bylo pozdě. Jediné, co mi pomáhalo přežít posledních šest měsíců bez ní, byla naděje, že naše manželství nejen obnovíme, ale že bude lepší a silnější než kdy dřív.

***

Mackenzie

Věděla jsem, co chce Ryker slyšet, ale dávat mu falešnou naději mi připadalo kruté. Nevěděla jsem, jestli se nám ještě někdy podaří dát naše manželství dohromady. Musela jsem přiznat, že když jsem s ním takhle mluvila, připomnělo mi to, jak úžasné to mezi námi kdysi bylo, ale to už je dávno. Teď jsme byli jiní lidé.

"Odloučení mi prospělo," řekla jsem a snažila se ignorovat záblesk bolesti v jeho světle modrých očích. "Cítím se silnější než už dlouho předtím." Věděla jsem, že by to mohl považovat za hloupost, ale rozhodla jsem se mu říct své tajemství. "Pracovala jsem s životním koučem."

"S životním koučem?" zeptal se a zamračil se. "Vážně?" Ryker byl ze staré školy. Věřil, že si své problémy vyřeší sám, a nerad se s někým dělil o své pocity, dokonce ani se mnou.

"Jo. Pomohla mi vyřešit pár věcí. Je to milá osoba. Velmi pozitivní a optimistická, a upřímně řečeno, potřeboval jsem ve svém životě víc pozitivní energie."

"Dobře." Zavrtěl hlavou a stále se netvářil přesvědčeně. "Takže předpokládám, že ti ta životní koučka pomohla. Jak?"

"Pomohla mi zjistit, kdo jsem, kromě toho, že jsem manželka a matka."

Jeho oči se setkaly s mýma a mně se najednou zatajil dech, zvlášť když jeho pohled klesl k mým rtům. "Líbí se mi, že o sobě pořád takhle přemýšlíš, jako o mé ženě."

"To jsem." I kdybychom se rozvedli, těžko bych si dokázala představit sebe jako někoho jiného než Mackenzie Steeleovou. "Nejsme rozvedení." Třela jsem si holý prst. "Nejsme ani právně odloučeni." Nenáviděla jsem, že jsem se nechala přemluvit Molly, aby mi sundala snubní prsteny. Nejenže jsem si bez nich připadala nahá, jako vdaná žena, která se maskuje za svobodnou, ale také jsem poznala, jak moc to Rykera bolí, když si myslí, že se nás vzdávám.

"Jestli bude po mém, tak nikdy nebudeme." Naklonil se ke mně blíž a dopřál mi závan té kořeněné kolínské, kterou si vždycky dával, když vyšel ze sprchy. "Nejsi jediný, kdo se za posledních šest měsíců změnil, Macu. Já taky."

"Jak?" Věděl jsem, že pokud jsem se dokázal změnit já, tak Ryker taky. Ale pořád jsem o tom neviděl žádný důkaz, takže jsem byl skeptický.

Podle kluků pořád tvrdě pracoval, jezdil moc rychle, sledoval s nimi sport a schovával se v garáži, kde se vrtal ve svých motorkách, zatímco oni telefonovali nebo dělali domácí úkoly. Znělo mi to jako ten starý Ryker.

"Nikdy jsem neměl jasnější představu o tom, co chci a co nechci." "To je pravda.

"Dobře." Chtěl jsem slyšet, co mi chce říct, ale taky jsem se bál. Bylo by příliš snadné se do Rykera znovu zamilovat, uvěřit, že jsme se změnili a konečně můžeme mít své štěstí až do smrti, jen abych byla zklamaná, když si uvědomím, že se nic nezměnilo.

"Nechci být sama."

Věděla jsem, že jsme spolu měli hezký, pohodlný život. Domácí jídlo každý večer, sportovní akce dětí o víkendech, večer televize. Ale už mi to nestačilo.

Chtěla jsem muže, který mě vášnivě líbá, který mi občas složí kompliment a nepřevrací oči v sloup, když navrhnu, že půjdeme na koncert nebo na improvizovanou dovolenou. Chtěla jsem žhavý sex dřív, než zestárnu a budu si pamatovat, jaký je to žhavý sex.

Chtěla jsem se znovu cítit živá, jako bych jen neprocházela životem, ale skutečně žila, dýchala, milovala, smála se a sdílela život se svou spřízněnou duší. To byl skutečný problém. Už jsem si nebyla jistá, jestli je Ryker moje spřízněná duše.

"Být sám není snadné," souhlasila jsem. "Ale zvykneš si na to."

"Nechci si zvykat. Chci být s tebou a dětmi."

Těžko říct, co Rykerovi chybělo víc: být mým manželem, milencem, nebo tátou na plný úvazek pro své děti. Věděla jsem, že na to musím přijít dřív, než se rozhodnu, jestli moje manželství stojí za záchranu. Nechtěla jsem být jedním z těch párů, které spolu zůstávají kvůli dětem, a možná jsem tím pádem sobecká. Ale chtěl jsem být jedním z těch párů, které se milují tak moc, že od sebe nedokážou dát ruce pryč, jako tomu bylo u nás, když byli kluci malí.

"Chci zpátky svůj život, Macu. Milovala jsem náš společný život."

"Co jsi na něm milovala?" Bylo vidět, že ho ta otázka zaskočila, ale potřebovali jsme umět vystoupit z mezí a naučit se komunikovat tak, jak jsme to nikdy předtím nedělali.

"Jak to myslíš?" Položil mi ruku za hlavu a já se nemohla ubránit fascinaci hrou tvrdých svalů. "Líbilo se mi na tom všechno."

"Buď upřímný," řekla jsem a doufala, že tenhle rozhovor zvládneme, aniž by to jednoho nebo oba z nás ranilo. To poslední, co jsem chtěla, bylo ublížit mu, ale ani sama sobě jsem nemohla dál lhát. "Jsem si jistá, že na našem společném životě byly věci, které se ti líbily, ale určitě bylo i spousta věcí, které se ti nelíbily."

Odložila jsem sklenku s vínem. I když jsem měla vypito jen pár skleniček, chtěla jsem mít při tomhle rozhovoru čistou hlavu, abych ráno nezapomněla jediné slovo.

"Líbilo se mi, jak jsi mě vždycky dokázala rozesmát," řekl s úsměvem a položil mi svou mozolnatou ruku na koleno. "Líbilo se mi, když jsem věděl, že tu pro mě vždycky budeš, ať se děje cokoli."

Věděla jsem, že to myslel jako kompliment, ale připadalo mi, že mě bere jako samozřejmost. Ale nemohla jsem mu to úplně vyčítat. Věděla jsem, že jsem ho taky brala jako samozřejmost. Nebyla to jeho chyba a nebyla to ani moje chyba. Byla to naše chyba a my jsme museli přijít na to, jak to napravit. Společně. Pokud to vůbec bylo možné.

"Řekl jsem něco špatně?" zeptal se, prohrábl mi vlasy a položil mi velkou ruku na krk.

"Ne. Pokračuj." Zavřela jsem oči, když mi začal hníst napjaté svaly na zátylku. Už dlouho jsem toužila po jeho doteku. Bylo těžké nereagovat po tak dlouhé době bez něj.

"Líbily se mi ty zvuky, které jsi vydávala, když jsem tě líbal na krku." Přiblížil se ke mně a mně se zatajil dech.

"Rykere."

Položila jsem mu ruce na ramena a doufala, že to poslouží jako tiché varování, že to nemůžeme nechat zajít dál. Bylo by úžasné padnout s ním zpátky do postele, milovat se jako dřív, ale on by si myslel, že to znamená, že se k sobě vracíme, a na to jsem nebyla zdaleka připravená. Nevěděla jsem, jestli vůbec někdy budu.

Sklonil hlavu a vdechl můj parfém. "Líbilo se mi, jak jsi mi obtočila nohy kolem pasu a..." Sáhl po kravatě na mých šatech a já ho musela chytit za zápěstí, abych ho zastavila. "Nechtěl jsi mě pustit." Jeho oči se střetly s mýma, když zašeptal: "Pamatuješ si na to, jak jsi mě nechtěla pustit?"

"Ano." Jeho kůže byla holá, hladká a teplá a připomněla mi, jak bezpečně jsem se cítila v jeho silné náruči. Teď mě objímaly, nedržely mě pevně, jen mě zahrazovaly, abych nemohla utéct.

"Pamatuješ si na ty noci?" Jeho rty mi sjely po krku a já ucítila příval tepla mezi nohama. "Když jsme se milovali znovu a znovu a znovu?"

"Ano." Nebyla jsem schopná víc než jednoslovných odpovědí, když se na mě takhle díval a vyvolával ve mně vzpomínky, na které jsem nikdy nedokázala zapomenout.

"Když jsem vešel do dveří a vzal si tě přímo tam ke zdi, protože jsme se nemohli dočkat, až půjdeme do ložnice?"

To bylo ještě předtím, než se narodili kluci a my se začali zabývat rodičovstvím. "Vzpomínám si." Jeho rty se dotkly mých a jen ten krátký dotek mě rozpaloval. Stále jsem ho svírala za ramena, ale místo abych se ho snažila držet na uzdě, přibližovala jsem ho k sobě.

"Pamatuješ si, jaké bylo horko, když jsme se snažili otěhotnět?"

Poprvé to dalo trochu práce, ale podruhé to byla šťastná náhoda.

"Bože, nemohl jsem se tě nabažit." Jeho ruce mě objímaly kolem pasu a jeho rty mi přejížděly po tváři a škrábaly mě svým všudypřítomným strništěm. "Umíral jsem touhou vidět tě těhotnou s mým dítětem."

Zachvěla jsem se při důvěrnosti jeho slov. Když jsem se mu svěřila se zprávou, že jsem těhotná, miloval se se mnou tak něžně, uctivě líbal každý centimetr mého těla, jako bych mu dala ten největší dar, jaký kdy dostal.

Po tváři mi sklouzla slza, když jsem si vzpomněla, jak jsem s ním ležela na nemocničním lůžku, když jsem přiváděla na svět našeho syna. Byl první, kdo ho držel v náručí, protože jsem měla drobné komplikace a lékařský tým se musel věnovat mně. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, dokud budu žít.

Tenhle velký, drsný motorkář s tetováním zdobícím jeho mohutné bicepsy, který v mládí prošel vězením a byl ve více hospodských rvačkách, než by kdokoli z nás dokázal spočítat, se při pohledu na svého novorozeného syna rozplakal. Opřel se čelem o Zaneovo čelo a slzy dopadly na dokonalou tvářičku našeho malého syna. Jejich modré oči se spojily, zatímco Ryker Zaneovi říkal, jak moc ho miluje a jak dlouho čekal, až se s ním setká.

Ten den jsem se do něj znovu zamilovala.

"Ahoj," řekl a setřel mi slzy. "Co se děje, zlatíčko? Nechtěl jsem tě rozplakat."

"Nerozplakal," řekla jsem a posmrkávala. "Jen jsem přemýšlela o dni, kdy se narodil Zane, a o tom, jak jsi reagoval."

Posadil se a přejel si rukou po tváři. Jeho hlas byl zastřený, plný emocí, když řekl: "Lidé mluví o tom, jak tě dítě změní, ale dokud se to nestane, nemáš o tom ani ponětí. Stačil mi jediný pohled na něj a věděl jsem, že můj život už nikdy nebude stejný." Políbil mi ruku a jeho oči mě upoutaly. "A to se nestalo, Macu. Ty děti, které jsi mi dal, mě změnily tím nejlepším možným způsobem. Chtěl jsem kvůli nim být lepším člověkem. Díky nim jsem chtěl tvrdě pracovat, něco dokázat, aby na mě mohli být pyšní."

"Jsou na tebe hrdí," ujistil jsem ho.

Vždycky se kamarádům chlubili, jak je jejich táta skvělý. Byl to on, kdo s nimi bral velkou skupinu na míčové hry nebo si s nimi házel na dvorku fotbalovým míčem. Byl to on, s kým se bavili o holkách, protože věděli, že Ryker všechno viděl a zažil a nebude je soudit ani kárat za chyby.

"Chtěl jsem být takový táta, jakého jsem vždycky chtěl mít."

Ryker vyrůstal v násilnické rodině s otcem, který si nedokázal udržet stálou práci a svou nezaměstnanost si vybíjel na Rykerovi a jeho pěti mladších bratrech. Jeho otec hodně pil, podváděl svou ženu a celá rodina většinu času chodila po špičkách. Nejednou byli bez domova, bydleli u rodiny a přátel, v autech a v útulcích. Proto jako teenager tíhl k motorkářským gangům, protože zoufale toužil někam, k někomu patřit.

"Chtěl jsem, aby moje děti měly stabilní domov, chodily do pěkné školy a měly všechny věci, které měli jejich kamarádi." Díval se z okna, i když byla příliš velká tma, než aby něco viděl. "Nechtěl jsem, aby se za mě styděly."

Snažila jsem se spolknout knedlík v krku, abych mu řekla, že naše děti nikdy nemůže zahanbit, ale nedokázala jsem promluvit. Bála jsem se, že by to vyznělo jako lítost, a věděla jsem, že Ryker nesnáší, když ho někdo lituje.

"Když jsme se přestěhovali do té nóbl čtvrti, viděl jsem všechny ostatní chlapy, jak jezdí do práce v nablýskaných sedanech, v drahých oblecích, s aktovkou v ruce. A já měl pocit, že tam nepatřím. Všichni chodili na soukromé školy, vystudovali ty své nóbl tituly, a já jsem sotva dokončil střední školu."

Nechal jsem ho mluvit, aniž bych se ho snažil přerušit, protože takové věci mi ještě nikdy neřekl. Netušila jsem, že se cítil méněcenný, zatímco se nám snažil zajistit život, jaký jsme si podle něj zasloužili.

"Nechtěl jsem, aby mě Zane a Cole s nimi srovnávali a měli pocit, že mají nějak zkrátka smůlu." Znovu jsem se zamyslel.

"Jak sis to mohl myslet?" Zašeptala jsem a přejela mu rukou po vlasech tak, jak jsem to udělala už tisíckrát, když jsem se ho snažila utěšit nebo mu jen dát najevo, že mi na něm záleží. "Ti kluci tě zbožňují, Rykere. Vždycky to tak bylo."

Usmál se na mě tím svým polovičním úsměvem, ze kterého se mi vždycky zvedl žaludek. "Zbožňují mě, protože jsem jim k tomu dal důvod. Stanovil jsem si cíl a dřel jsem, abych ho dosáhl, protože ty děti si zasloužily otce, ke kterému by mohly vzhlížet. Ne někoho, kvůli komu by se styděly za to, odkud přišly. Byl jsem odhodlaný jim to dát. Nepřemýšlel jsem o tom, kolik mě to bude stát."

Zaváhal jsem, než jsem mu přejel rukou po tváři. "Vždycky jsem obdivoval tvé ambice. Jestli si myslíš, že to byl důvod, proč se naše manželství rozpadlo, tak to tak nebylo."

"Doufám, že ne." Chytil mě za ruku a sjel si s ní po hrudi, až spočinula na jeho srdci. "Ještě jsem nepřišel na to, jak to napravit, Macu. Ale vyřeším to. Přísahám ti, že to udělám."

Kapitola čtvrtá

Ryker

Byly tři hodiny ráno. Mluvili jsme spolu už několik hodin, ale já jsem se jí už nepokusil dotknout. Věděl jsem, že kdybych začal, nedokázal bych přestat, a nebyl jsem tak hloupý, abych věřil, že sex vyřeší naše problémy. Potřebovali jsme se dostat hlouběji, poznat se znovu a znovu. Říct si věci, které jsme se předtím báli vyslovit.

"Měla bys tu dneska přespat," řekl jsem, když se Mac snažila za rukou skrýt zívnutí. "Mám tu čtyři ložnice."

"Nechtěla bych klukům vnuknout špatnou myšlenku, kdyby se ráno probudili a našli mě tady."

Věděla jsem, že má pravdu. Naše děti chtěly, abychom se k sobě vrátili; nijak se tím netajily, a nebylo fér dávat jim naději, dokud jsme si nebyli jistí, že jsme se vrátili na správnou cestu. "Takže jim řekneme, že jsi přišla pozdě a že jsem tě pozvala, abys zůstala v pokoji pro hosty."

Místo odpovědi na pozvání řekla: "Ta věc s klíči, to jsi je nastražil jen proto, abys mě sem dostal?"

Uchechtl jsem se. "Ne, o ničem jsem nevěděla. Přišli s tím úplně sami."

"A oni byli náhodou v posteli, když jsem přišla?" Usmála se. "Doma trvá věčnost, než je přiměješ zhasnout."

U mě doma to taky většinou bylo. Vždycky byli dlouho vzhůru, hráli videohry, dívali se na televizi nebo telefonovali s kamarády, ale dneska večer na mě křičeli přes dveře koupelny, když jsem byla ve sprše, aby mi dali najevo, že jsou unavení a plánují jít brzy spát. Jo, a jejich máma se cestou domů zastavila, aby jim odnesla klíče od domu.

Za rafinovanost by jedničku nedostali, ale musela jsem jim poděkovat, že nám dopřáli tenhle společný čas. Už dlouho jsem se necítila Macovi tak blízko.

"Nemůžeš se jim divit, že chtějí mít rodiče zase pohromadě. Dělit jejich čas mezi nás pro ně musí být drsné."

"Já vím." Povzdechla si. "Nesnáším, když je do toho nutím."

"Hele," řekla jsem a šťouchla ji do ramene. "Nemáš se za co omlouvat, víš. Máš právo být šťastná, a jestli jsem tě už nedělal šťastnou, udělala jsi dobře, že jsi o tom promluvila."

"Nemůžu si pomoct, ale cítím se sobecky," řekla a opřela si hlavu o mé rameno. "Upřednostňuji své potřeby před tím, co je nejlepší pro mé děti. Jaká matka to dělá?"

Nerada jsem slyšela, jak si nadává, zvlášť když si Zane a Cole nemohli přát oddanější mámu. Účastnila se všech sportovních akcí, byla dobrovolnicí v jejich škole, sloužila v P.T.A., pekla sušenky na prodej, doprovázela je na taneční zábavy, a když byli mladší, dokonce trénovala některé z jejich týmů.

"Jsi úžasná máma," řekla jsem a můj hlas zněl tvrdě. "A ať už nikdy neslyším, jak o tom pochybuješ."

"Řekli ti něco o mně?" zeptala se. "Nenávidí mě za to, že jsem tě vyhodila?"

"Ne, proč?" "Dávali ti kvůli tomu zabrat? Jestli ano..."

"Ne." Ovinula mi ruku kolem paže, jako by toužila po blízkosti stejně jako já. "Jen jsme si nebyli tak blízcí. Zdá se, že už se mnou nechtějí mluvit, a já vím, že je to proto, že mi vyčítají, že jsem rozbila naši rodinu. Jak by taky ne, že? To já jsem tě požádala, aby ses odstěhoval." "To je pravda.

I když jsem se chtěla vrátit domů, nechtěla jsem, aby mě vzala zpátky kvůli dětem. Chtěl jsem, aby mě chtěla zpátky, ve své posteli, jako svého manžela a nejlepšího přítele.

"Nejsme první pár, který si potřebuje vydechnout. Děti to pochopí, až trochu povyrostou." "To je pravda.

"Opravdu věříš, že je to všechno?" zeptala se a podívala se na mě. "Oddech?"

"Nebo ne?"

Nemohl jsem popřít, že byly dny, kdy moje naděje ochabovala. Když se z týdnů staly měsíce, začal jsem pochybovat, jestli mě žena někdy požádá, abych se vrátil domů, ale věřil jsem, že jsme dnes večer udělali skutečný pokrok, a byl jsem odhodlaný na něm stavět.

"Bez tebe to nebylo snadné," přiznala. "Tolikrát jsem pozdě v noci nemohla usnout a přála jsem si, abys tam byl."

"Mohl jsi zavolat, kdykoli, ve dne i v noci. To přece víš."

"Já vím." Šťouchla mě nohou. "Takže tví bratři mě musí nenávidět, co?"

Moji mladší bratři Mackenzieho milovali. Když se dozvěděli, že mě vyhodila, ptali se, čím jsem si to zasloužil. "Víš, že tě nikdy nemohli nenávidět. Obviňují mě."

"To není fér, Rykere. Na to, aby manželství fungovalo, jsou potřeba dva lidé a na to, aby se rozpadlo, dva lidé. Za rozpad našeho manželství jsem zodpovědná stejně jako ty."

"Opravdu záleží na tom, kdo je za to zodpovědný?" Zeptal jsem se a podíval se na ni. Vypadala tak krásně, že jsem ji chtěl přitisknout zpátky do polštářů a líbat ji, dokud by nezapomněla na všechny důvody, proč mě požádala o odchod. "Záleží jen na tom, abychom to napravili, Macu."

"Ale jak to uděláme?" zeptala se. "Terapie?"

Nesnášel jsem představu, že se vypovídám cizímu člověku, ale udělal bych cokoli, abych zachránil své manželství. "Jestli si myslíš, že to pomůže, jdu do toho."

"Já nevím," řekla a zkřížila ruce, když se posadila zpříma. "Je už pozdě to napravit? Vzdálili jsme se od sebe příliš?"

"Pozdě je jen tehdy, když jsi mě přestal milovat." Chtěl jsem ji zpátky jen tehdy, kdyby mohla říct, že mě teď miluje stejně jako v den, kdy jsme se brali.

"Když jsem tě požádal, abys odešla, můžu upřímně říct, že jsem si nebyl jistý, jak to cítím. Ale teď? Nevím, jestli tě někdy přestanu milovat, Rykere."

Pomalu jsem vydechla a odříkala tichou modlitbu jako poděkování, že jsme se neztratili natolik, abychom našli cestu zpátky.

"Vždycky budeš mít kousek mého srdce."

V jejím hlase jsem vycítil určité zaváhání, až se mi žaludek bolestivě zkroutil v očekávání, co řekne dál. "Ale...?"

"Ale já se nemůžu vrátit k tomu, co bylo. Nikdy. Nesnáším, jak jsme se nakonec odloučili. Bylo to jako sdílet postel s cizím člověkem místo s mým nejlepším přítelem. Nebyl to jen nedostatek intimity, co mě dostalo, ale i ta vzdálenost. Připadalo mi, že je mezi námi propast, která se každým dnem zvětšuje."

Ráda bych tvrdila, že o tom nevím, ale cítila jsem to taky. Jen jsem neměla dost odvahy si to přiznat. Obávala jsem se, že kdybychom si to přiznali, museli bychom přiznat i důvody, které za tím stály. Největší strach jsem měl z toho, že mi řekne, že už mě prostě nemiluje. Věděl jsem, že z něčeho takového se už nikdy nevrátím. Ztratit ji bylo dost zlé. Ztráta její lásky by mě zničila.

"Takže budeme pracovat na přestavbě," řekl jsem a považoval to za nejlogičtější možnost.

"Jak to uděláme?"

"Znovu se poznáme."

Usmála se. "Znáš mě lépe než kdokoli jiný, Rykere."

"Chci poznat nového tebe." Myslel jsem to vážně. Chtěl jsem vědět všechno o jejím novém životě, abych zjistil, jak do něj zapadnout. "Vím, že už nejsi ta samá žena, jako když jsem odcházel. Je to zřejmé už jen při pohledu na tebe. Je to, jako bys znovu ožila, a já tě takhle rád vidím."

"Děkuju," řekla tiše a dotkla se mé paže. "To pro mě hodně znamená."

"Ty pro mě znamenáš hodně, Macu. Proto jsem ochotná začít znovu. Nespěchám na to, abychom se k sobě vrátili." "To je pravda. I když mi každá noc bez ní připadala delší než ta předchozí. "Spíš mě zajímá, jak napravit to, co bylo špatně, a zjistit, co funguje."

Otevřela a zavřela ústa, než se zeptala: "Opravdu si myslíš, že to dokážeme, začít znovu?"

"Můžeme to zkusit." Věděl jsem, že to bude fungovat. Muselo to vyjít. "Pokud budeš chtít."

"Co by to obnášelo?"

"Trávit spolu čas, jen my dva, telefonovat si, občas zajít na večeři, možná do kina. Pokud se věci budou vyvíjet tak, jak doufám, tak možná na víkend pryč. Na chalupu?" Dřív jsme tam rádi trávili čas o letních prázdninách, ale od té doby, co jsme se s Macem rozešli, jsem tam nebyla a kluci mi řekli, že ani ona je tam nevzala.

Zasmála se. "To zní, jako bys mě žádal, abych s tebou chodila."

"Asi jo."

Posadila se zpříma a otočila se ke mně čelem. "Myslíš to vážně?"

"Proč ne?" Zeptal jsem se a pokrčil rameny. "Jak lépe zjistit, jestli se k sobě pořád hodíme?" Popravdě řečeno, těšil jsem se, až budu moci svou nádhernou ženu zase pozvat na večeři.

"Jestli se rozhodneme do toho jít," řekla a kousla se do rtu, "měli bychom si stanovit nějaká základní pravidla."

"Souhlasím." Věděl jsem, že první z nich chci navrhnout. "Ani jeden z nás nebude chodit s nikým jiným. Jestli chceme, aby to opravdu fungovalo, musíme se tomu oba plně věnovat."

"Exkluzivní vztah, hmm?" zeptala se a oči jí pobaveně zajiskřily. "Myslím, že s tím mohu souhlasit. A co sex?"

Už jen to, že jsem ji slyšel vyslovit to slovo, mě vzrušilo. "Zahrajme to do autu. Když budeme chtít, tak to uděláme, ale ne dřív, než budeme oba připravení."

"Dobře."

"Mám ještě jednu." Natáhl jsem se po její ruce. "Jestli chceš, můžeš říct ne..." Skoro jsem se bál zeptat, vzhledem k neuvěřitelnému pokroku, kterého jsme dnes večer už dosáhli. "Ale moc rád bych ty prstýnky viděl zpátky na tvém prstu. Jsme pořád manželé a já chci..." Nesnášel jsem, když to znělo žárlivě a malicherně, ale pokud jsme měli náš vztah znovu vybudovat na základech upřímnosti a důvěry, musel jsem jí říct pravdu. "Chci, aby ostatní muži věděli, že nejsi k dispozici."

Její oči sklouzly na můj snubní prsten a přikývla. "To se mi zdá fér."

"Co chceš říct klukům?" Byl jsem nadšený z toho, že jsem se svou ženou zase na správné cestě, a nechtěl jsem to přehnat a naštvat ji. "Zřejmě se dozvědí, že spolu chodíme ven a víc spolu mluvíme."

"Co kdybychom chvíli počkali, než něco řekneme, dokud si nebudeme jistí, že se k sobě vrátíme?" zeptal jsem se.

"To mi zní dobře." Přesto jsem se nemohla dočkat, až uvidím jejich výrazy, až zjistí, že je velká šance, že se jejich rodina znovu sejde.

"Máme nějaká pravidla ohledně líbání?" "Ne. Její tváře se lehce zbarvily, když pohledem přejížděla po mé holé hrudi. "Protože nebudu lhát, líbání s tebou patřilo k mým absolutně nejoblíbenějším věcem a chybělo mi. Hodně."

Jediným pohybem vpřed se ocitla v mém náručí. Obtočila kolem mě ruce a její dlaně se mi svezly po páteři. Její jemný dotek mi rozechvěl celé tělo a připomněl mi, že s nikým jiným jsem se takhle nikdy necítil. Nespěchal jsem, jazykem jsem sledoval měkkou plnost jejích rtů, než jsem se pustil do dalšího zkoumání.

Zasténala a vpletla mi ruce do vlasů s úmyslem přitáhnout si mě blíž, zatímco se opírala o polštáře. "Ach, Rykere."

Pohyboval jsem svými ústy s jejími v dokonalém tandemu, dával, bral, hltal její hebkost. Polibek se rychle vystupňoval v hladový a náročný. Ani jsem si neuvědomil, že jsem sáhl na zip jejích šatů, dokud jsem neucítil, jak se mi její ruka obtočila kolem zápěstí, aby mě zastavila.

Odtrhl jsem své rty od jejích, ztěžka dýchal a srdce mi bušilo, když jsem jí zabořil obličej do krku. "Promiň, zlato. Už je to tak dlouho a ty chutnáš tak dobře. Cítíš se tak dobře." Moje ruce teď bloudily po jejím těle a hladily její prsa, i když moje mysl na mě křičela, abych zpomalil, než všechno zničím.

"Já vím." Obtočila nohy kolem mých. "Ale, Ryk, teď musíme přestat," řekla a zadýchala se. "Je příliš brzy. Sex by to teď jenom zkomplikoval."

"Já vím." Přinutil jsem se spustit ruku níž, potřeboval jsem se jí dotknout, ale ne tak důvěrně. "Máš pravdu." Mé rty se stále otíraly o její krk. Nemohl jsem se odtrhnout, ať jsem se snažil sebevíc. Bože, dotýkat se jí, líbat ji, to byl špatný nápad. Nechtěl jsem teď přestat. Moje tělo mi říkalo, že je to správné. Byla to moje žena, patřil jsem do ní, ale svědomí mi připomínalo, že si tu výsadu musím zasloužit zpátky, protože jsem ji tolik let považoval za samozřejmost.

"Chci tě," zašeptala mi do ucha. "Musíš vědět, jak moc tě chci."

Zachvěl jsem se, jen jsem si představil, jaké by to bylo, kdybych se do ní po tolika měsících bez ní ponořil. "Budeš mě mít," slíbil jsem, "až přijde ten správný čas." Drželi jsme se těsně u sebe a připomínali si, jak moc mi chybí jen její objetí. Cítil jsem se díky tomu milovaný, jako bych někomu patřil.

Přinutil jsem se vymanit, abych mezi námi vytvořil tolik potřebný odstup. "Měli bychom jít spát," zašeptal jsem jí do ucha. "Protože nevím, jak dlouho tu s tebou ještě vydržím ležet, aniž bych se s tebou miloval."

"Máš pravdu," řekla a usmála se na můj krk. "Ukaž mi můj pokoj."

Pomohl jsem jí vstát a držel ji za ruku, když jsme tiše kráčeli chodbou k ložnici. Zastavil jsem se u dveří do svého pokoje. "Jen ti vezmu něco na sebe do postele." Stála ve dveřích a dívala se, jak se přehrabuju v zásuvkách, dokud jsem nepřišel s černým tričkem, na kterém bylo ozdobným písmem napsáno logo mé firmy Steele Custom Choppers.

"V těch šuplících je pěkný nepořádek," řekla s úsměvem. "Možná bych ti je měla zítra uspořádat."

Podal jsem jí košili a pak jsem jí sevřel obličej v dlani. "Poděkovala jsem ti někdy za to, že ses o mě tak dobře starala?"

Zdálo se, že ji kompliment zaskočil, ale usmála se. "Bylo mi potěšením. Rád jsem se o tebe staral."

Nejenže byla úžasná kuchařka, ale dům byl vždycky bezvadný, až po čerstvé květiny na kuchyňském stole každý týden a ovoce naskládané v křišťálové míse na ostrůvku. Tyhle maličkosti jsem bral jako samozřejmost, včetně úhledně složeného oblečení v zásuvkách, čistírny visící ve skříni a nové lahvičky pěny na holení zastrčené ve skříňce v koupelně pokaždé, když si všimla, že mi dochází. Byly to všechny ty drobnosti, za které jsem jí za ta léta nikdy nepoděkoval, co ji přimělo myslet si, že už si jí nevšímám a nevážím si jí, co ji přimělo myslet si, že dokážu žít i bez ní.

"Chybí mi všechno z našeho společného života, Macu. Všechno."

Usmála se a natáhla se na špičky, aby mě políbila. "Nejsi jediný. Mně to taky chybí."

Pevně jsem ji objal a přál si, abych dnes nemusel spát sám. Byla by to muka, vědět, že je jen o kousek dál a já za ní nemůžu jít. Ale předpokládal jsem, že je to lepší než vědět, že je na druhém konci města a spí v posteli, kterou jsme kdysi sdíleli.

"Vezmu ti župan," řekl jsem a políbil ji na tvář. "Nejspíš si budeš chtít obléct ještě něco jiného, než přijdeš na snídani."

Zachichotala se, když mi podržela tričko. "Nosíš extra velké. Tohle jsou pro mě spíš šaty."

Usmál jsem se a pomyslel si, jak by bylo skvělé ji zase vidět v mém tričku, s rozcuchanými vlasy a očima oslněnýma spánkem. Moje tělo reagovalo jen při pomyšlení na to, jak sexy by vypadala.

Z háčku ve skříni jsem sebral černý froté župan a pak se vplížil do koupelny, abych jí vzal náhradní kartáček a tubu zubní pasty.

Když jsem jí je podával, prohlížela si je a já věděl, že se chce zeptat, jestli jsem je koupil pro nečekané noční hosty.

"Koupila jsem je na cesty," řekla jsem, chytila ji zezadu za krk a přitáhla si její obličej blíž k sobě, abych ji mohla políbit na čelo. "Víš, že mám odpor k tomu, abych si do tašky s toaletními potřebami balila kartáček na zuby, a ty zatracené krytky mi vždycky spadnou."

Zasmála se. "Vzpomínám si. Můj germafobik."

Bylo tak příjemné slyšet ji, jak mě znovu nazývá svou, v jakémkoli kontextu.

"Vážně si myslíš, že kluci uvěří, že se mezi námi nic nestalo, když vyjdu z ložnice v tvém tričku a županu?" zeptala se a podržela mi oblečení.

"Dokud nevyjdeš z mé ložnice, tak jo." Zavěsil jsem jí ruku kolem ramen a vedl ji chodbou. "Tak jsme tady." Umíral jsem touhou ji znovu políbit, ale nevěřil jsem si, zvlášť když jsem měl postel pár metrů od ní. "Tahle ložnice má vlastní koupelnu," řekl jsem a ztišil hlas, abych nevzbudil Colea a Zanea. "Všechno ostatní, co budeš potřebovat, najdeš ve skříňce v koupelně. Mám po ruce náhradní zásoby pro případ, že by kluci něco zapomněli. Ve skříni na prádlo jsou čisté ručníky. Ta je uvnitř šatny."

Nahlédla do pokoje a prohlédla si manželskou postel s odpovídajícími nočními stolky a komodu se zrcadlem. Pokoj byl nedávno vymalovaný šedohnědou barvou, s čokoládově hnědou peřinou a pruhovanými závěsy. Byl jednoduchý, ale funkční.

"Tohle je pěkný domov, Rykere."

"Tohle není můj domov, zlato," zašeptal jsem jí do ucha. "Můj domov je s tebou. Tohle je jen dům."

Kapitola pátá

Mackenzie

Druhý den ráno mě probudil zvuk mužských hlasů přerušovaný smíchem. Můj oblíbený zvuk. Ale když se k tomu přidala vůně slaniny a kávy, byla jsem v sedmém nebi.

Rozhlédla jsem se po pokoji a vnímala tu neutralitu. Stejně jako zbytek domu byl funkční. Nábytek byl drahý, ale vypadal tak nějak přechodně, jako by ho Ryker koupil v naději, že ho bude potřebovat jen dočasně.

Pořád jsem nemohla uvěřit, že se probouzím v Rykerově domě. Kdyby mi někdo před čtyřiadvaceti hodinami řekl, že se tohle stane, myslela bych si, že se zbláznil. Ale byla jsem tam. Cítila jsem se v budoucnosti lépe než už dlouho předtím. Po včerejším rozhovoru s manželem jsem měla pocit, že konečně zase čteme ze stejné stránky a zavazujeme se k budoucnosti novým, a doufejme, že lepším způsobem.

Zvažovala jsem, jestli si mám znovu obléknout šaty, ale jak znám své kluky, tak by si mě dobírali, že budu dělat obávanou ostudu ve včerejších šatech. Tak jsem si oblékla Rykerův župan a na chvíli zabořila nos do límce. Velmi sexuální. Tak se jmenovala kolínská voda, kterou měl v oblibě, a ve spojení s Rykerovou přirozenou vůní byla omamná.

Z mých nevhodných představ mě vytrhl zvuk Coleova smíchu, když jsem se vydala do přilehlé koupelny, abych si vyřídila své záležitosti. Vlasy jsem si rozčesala prstem, protože jsem nechtěla, aby to vypadalo, že jsem si na úpravu dala příliš mnoho času. Štípla jsem se do tváří, abych si dodala trochu barvy, a zakoulela očima na svůj odraz. Už je to několik let, co jsem si ráno udělala čas na to, abych na Rykera udělala dojem. Možná to byl jeden z problémů. Zpohodlněla jsem a přestala se ho snažit zaujmout.

Zvažovala jsem tuto možnost, zatímco jsem se ubírala chodbou, a zastavila jsem se u vchodu do velké otevřené obývací části s kuchyní. Ryker ke mně stál zády. Obracel palačinky u sporáku, ale už jen pohled na to, jak připravuje snídani pro naše děti, ve mně znovu vyvolal hlubokou touhu a připomněl mi, jak moc mi chyběly naše rodinné snídaně.

"Ahoj, mami," řekl Zane, když mě spatřil. "Táta říkal, že jsi tu včera večer přespala. Díky, že jsi přinesl klíč."

"Žádný problém." Objala jsem každého ze svých synů kolem ramen a přitom jim hravě rozcuchala vlasy. Byla to jediná chvíle, kdy jsem se směla dotýkat jejich stylově ostříhaných kadeří před sprchou. Uvědomovala jsem si, jak se do mě vpíjejí očima, když jsem obcházela ostrov, abych popřála dobré ráno jejich tátovi. "Dobré ráno, Rykere."

Usmál se, očividně si uvědomoval, že máme publikum. "Macu, spal jsi dobře?"

"Jako mimino. To je skvělá matrace." Vedli jsme nezávaznou konverzaci, snažili jsme se děti svést ze stopy, ale soudě podle jejich šibalských pohledů jeden na druhého nám to nežraly.

"Vezmi si hrnek," řekl a gestem ukázal na skříňku nad mou hlavou. "Káva je horká a silná, přesně taková, jakou máš rád."

"Můj hrdina," řekla jsem jen tak nahlas, aby mě slyšel. Byla jsem v pokušení stoupnout si na špičky a dát mu pusu na tvář, jen abych zjistila jeho reakci, ale věděla jsem, že bych tím porušila naši dohodu o tom, že Zane a Cole zatím zůstanou v nevědomosti.

"Palačinky, nebo vajíčka se slaninou?" zeptal se a naklonil hlavu k pánvi na plynovém sporáku.

Ryker uměl skvěle grilovat, ale jeho jediným pokusem o vaření v místnosti byla snídaně. Když jsme byli spolu, často mě o víkendech nechával spát, zatímco sobě a klukům připravoval snídani.

"Hm, za pár hodin mám sezení s trenérem, takže bych asi měla zůstat u vajíček. Budu potřebovat bílkoviny."

"Ahoj, tati. Říkala ti máma, že ji trénuje pan Jefferson?" "Ano," odpověděl jsem. Zane se zeptal a měl na mysli otce jednoho ze svých přátel a spoluhráčů.

"Ne," řekl Ryker a střelil postranním pohledem mým směrem. "Jak se má Suzie?" zeptal se s odkazem na manželku Mikea Jeffersona. "Už jsem ji tu dlouho neviděl."

"Ty jsi to neslyšel?" Zeptal jsem se a naplnil si hrnek kávou. "Rozvedla se s Mikem."

Lopatka, kterou chtěl obrátit palačinky, se zastavila ve vzduchu. "Rozvedli se? Takže Mike je teď svobodný?"

"Jo." Sáhla jsem po přírodním sladidle, které Ryker nechal na lince. To byla jedna z mnoha věcí, které jsme měli společné.

"Mike je majitelem posilovny, že?" Ryker se zeptal a zkontroloval palačinku, než ji otočil.

"Vlastní." Opřela jsem se o pult a oběma rukama objala nadměrně velký hrnek, než jsem se nejistě napila. "Mmm, tohle jsem potřebovala."

"Obvykle trénuje klienty sám?" Ryker se zeptal a sáhl do skříňky pro talíř. Naskládal na něj palačinky a pak ho položil před chlapce. "Chci říct, nepracují pro něj osobní trenéři?" "Ne," odpověděl Ryker.

"Jasně," řekla jsem a natáhla se pro chleba, abych pár krajíců strčila do toustovače, zatímco Ryker rozklepával vajíčka na další pánvi. Nezeptal se mě, jestli je chci míchaná. Prostě to věděl.

"Ale jsme kamarádi a on věděl, že jsem v posilovně nová, tak se nabídl, že mě bude trénovat sám." "A co ty?" zeptala jsem se. Sáhla jsem do lednice pro máslo a pomyslela si, jak přirozené je pohybovat se s ním zase po kuchyni. "Je opravdu dobrý v tom, co dělá. Nejenže jsem od té doby, co jsem s ním začala cvičit, zhubla osmadvacet kilo, ale nabrala jsem i pár kilo svalů, což je podle Mika vzhledem k mému věku důležité."

Ryker vykulil oči. "Není ti ani čtyřicet."

"Přesto je budování svalů důležité, abychom se chránili před osteoporózou," řekla jsem a sáhla do skříňky před ním, abych si vzala talíř. Předkem jsem se dotkla jeho zad a potlačila jsem úsměv, když jsem uslyšela jeho prudký nádech.

"Nevěděl jsem, že se s Jeffersonem tak přátelíte," řekl a sledoval, jak si mažu toast máslem. "Myslel jsem, že máš k jeho ženě blíž."

"Se Suzie jsme pořád přátelé."

"A jí nevadí, že se tak přátelíš s jejím bývalým?" Vypnul sporák a na talíři připravil vajíčka, než je ke mně přistrčil. Zane se uchechtl a Ryker se na něj podíval, než se zeptal: "Co je na tom tak vtipného?"

"Vypadá to, že žárlíš na pana J., tati," řekl Zane kolem pusy plné palačinek.

"Starej se o sebe a sněz si svou snídani," zamumlal Ryker.

Snažil jsem se potlačit úsměv, když jsem si přitáhl stoličku na opačnou stranu velkého ostrůvku, čelem k dětem. "Máš nějaký džus, Rykere?"

Zamumlal, sáhl do lednice, vytáhl velkou nádobu a položil ji na pult. "Jdu se osprchovat."

"Ale vždyť jsi ještě ani nejedl," řekl Cole a mávl vidličkou na obrovskou hromadu palačinek.

"Přešla mě chuť k jídlu."

Cítila jsem se špatně, že si ho dobírám, ale byl směšný. Znali jsme se se Suzie a Mikem Jeffersonovými od doby, kdy naše děti začaly chodit do školky. Neměla jsem o něj zájem.

"Takže," řekl Zane a tvářil se až příliš samolibě, "byli jsme překvapeni, když nám táta řekl, že jsi tu včera večer přespal. Co to mělo znamenat?"

Věděla jsem, že dnes ráno budu muset na jejich otázky odpovědět, ale byla jsem tak zabraná do myšlenek na Rykera, že jsem se nedokázala rozhodnout, jak odpovědět. "Díky vám jsem se sem musel uprostřed noci dotáhnout. Tvůj táta mě pozval na skleničku, dali jsme se do řeči, a než jsme se nadáli, bylo už dost pozdě, tak mě pozval, abych zůstal. Konec příběhu."

Cole se díval, jak se napiju kávy, a pak řekl: "Vypadal dost žárlivě, když se dozvěděl o panu J., což zřejmě znamená, že se mu pořád líbíš."

Kluci se se mnou o tátovi od jeho odchodu nepokoušeli mluvit, takže jsem je nechtěla umlčet, když se teď konečně snažili otevřít komunikační linky. "Věci jsou komplikované," řekla jsem a myslela si, že je to nejlepší způsob, jak popsat své city k Rykerovi. Pořád jsem ho milovala, vážila si ho, směšně mě přitahoval, ale porota stále nevěděla, jestli k sobě patříme.

"Nesnáším, když to říkáš," řekl Zane a vykulil oči. "Už nejsme malé děti, mami. Tohle se týká i nás. Chceme vědět, jak to s tebou a tátou je. Vracíte se k sobě, nebo co?"

Měl pravdu. Opravdu se jich to týkalo a měli právo vědět, co mají očekávat, ale bylo příliš brzy na to, aby jim něco říkali. "S tvým tátou jsme se dohodli, že spolu budeme trávit víc času," řekla jsem a doufala, že to prozatím stačí k ukojení jejich zvědavosti.

"Znamená to, že se k sobě chcete vrátit?" Cole se zeptal a v jeho hlase bylo patrné vzrušení.

Poslední, co jsem chtěla, bylo zklamat své děti, ale odmítala jsem jim dávat falešnou naději. "Nepožádala jsem vašeho tátu, aby se odstěhoval jen tak z rozmaru," řekla jsem jemně a doufala, že jim pomůžu pochopit, co je k tomu rozhodnutí vedlo. "Nejdřív jsem o tom dlouho přemýšlela. Než jsem se k tomu uchýlila, snažila jsem se, aby se věci zlepšily, ale..." "Ne," řekla jsem.

Vzpomněla jsem si na všechny ty romantické večeře, které jsem plánovala, když mi zavolal, že místo toho musí vzít ven klienta. Na nové spodní prádlo, které jsem si vzala do postele, jen abych zjistila, že už spí. Na vzkaz zastrčený do jeho oběda, který se nikdy neobtěžoval vzít na vědomí. Snažila jsem se. Opravdu jsem se snažila upoutat jeho pozornost, dát mu najevo, že mi chybí, že mi chybí, jací jsme bývali.

"Ale co?" Zane se zeptal.

"Prostě to nevyšlo tak, jak jsem doufal."

"Ale ty se nevzdáváš," řekl Cole. "Nebyl bys tady, kdyby sis nemyslel, že existuje naděje."

Moji synové byli tak chytří, tak intuitivní, někdy až příliš chytří pro své vlastní dobro. "Ještě je příliš brzy na to říct, co se stane. Jen vězte, že vždycky budeme rodina, kluci. Ať se stane cokoli, máme vás s tátou rádi, jasné?"

"Jo, jasně." Vypadali sklesle, když zamumlali. Posbírali talíře, naložili myčku a pak se omluvili, že půjdou do sprchy.

No, to se moc nepovedlo.

***

Ryker

Věděl jsem, že se chovám jako žárlivý, majetnický blbec, ale viděl jsem, jak se Mike dívá na Maca, když si myslel, že se nikdo jiný nedívá. Byl do ní blázen. A nenáviděl jsem vědomí, že je teď svobodný a může se té přitažlivosti věnovat, když věřil, že jsem mimo hru.

Připomněl jsem si, že pokud vím, tak ji ještě nikam nepozval a že jsme se dohodli, že se nebudeme stýkat s jinými lidmi. Takže i kdyby ji pozval na rande, řekla by ne. Nebo ne? Samozřejmě, že by odmítla. Macovo slovo bylo její pouto. Nikdy jsem o její věrnosti nepochyboval, když jsme byli spolu, a odmítal jsem ji zpochybňovat i teď.

"Ahoj, zlato," řekla jsem, rozhodnutá odložit svou nejistotu stranou a užít si chvíle s ní. "Nemusel jsi uklízet kuchyň. Chtěl jsem se o to postarat já."

"Nevadí mi to," řekla a otočila se ke mně čelem. "Uvařil jsi snídani. Taková je dohoda, pamatuješ?"

Usmál jsem se, než jsem si ji přitáhl do náruče a políbil ji. Slyšel jsem, jak běží sprcha, takže jsem věděl, že kluci budou mít na chvíli práci.

"Měla bych brzy vyrazit," řekla a položila mi ruce na ramena. "Mám tu schůzku."

Cítil jsem, že je dneska uzavřenější než včera večer, a takhle jsem to s ní nechtěl nechat. "Omlouvám se za to, jak jsem se předtím chovala. Prosím, nebuď naštvaná. Snažím se zvyknout si na..."

"Ne, o to nejde," řekla a vysmekla se mi z náruče. "Začali se mě vyptávat na nás. Myslím, že jsem jim nedala odpovědi, které hledali."

Žaludek mi klesl, protože jsem věděl, že chtějí totéž co já - znovu spojit naši rodinu. "Co se stalo?" Chtěla jsem podrobnosti, abych zjistila, kde se jí hlava nachází a jestli od našeho včerejšího rozhovoru změnila názor.

"Očividně chtějí, abychom se k sobě vrátili, a byli opravdu zklamaní, když jsem jim řekla, že je prostě příliš brzy na to, abych řekla, co se stane."

Snažil jsem se potlačit zklamání a připomínal si, že jsem pořád mnohem blíž tomu, abych ji získal zpátky, než včera touto dobou. Včera večer si vyšla s jiným mužem. Dnes jsem věděl, že to už není problém. To byl pokrok.

"Promluvím s nimi," ujistil jsem ji. "Požádám je, aby nám dali trochu času a prostoru, abychom si to vyřešili sami, a aby ti kvůli tomu nedělali naschvály." Věděl jsem, že pokud se bude cítit pod tlakem, jen ji to od sebe ještě víc odradí, a to bylo to poslední, co jsem chtěl.

"Díky," řekla, sklouzla mi rukama kolem pasu a položila si hlavu na mou hruď. "Je to vyčerpávající, být pořád ten špatný. Zbožňují tě, Ryku. Někdy mám pocit, že kdyby si mohly vybrat, byly by tu s tebou pořád."

"Hej," řekl jsem a vrazil jí ruce do vlasů, abych jí zaklonil hlavu. "Milují tě. Nikdy o tom nepochybuj."

Povzdechla si. "Já vím, že ano, ale jejich vztah k tobě je úplně jiný než ten, který mám já k nim. Máte toho tolik společného: sport, auta, rybaření, motorky, videohry..." "A co ty?" zeptala jsem se. Přejela špičkou prstu po barevném inkoustu, který mi vykukoval zpod rukávu trička. "Mluví s tebou taky o holkách?"

Nechtěla jsem, aby se cítila mimo, ale svěřili se mi. Hodně. "Jistě, občas si povídáme o holkách."

"Vidíš? Úplně zkoprní, když se s nimi snažím mluvit o takových věcech. Jen zakroutí očima a odejdou z místnosti."

Políbila jsem ji na čelo a doufala, že se mi podaří smazat vrásky obav, které se jí vyrýsovaly mezi klenutým obočím. "Proto jsme tak skvělý tým, zlato. My dva jsme tu pro naše děti tak, jak to většina rodičů nedokáže."

"Ale já chci mít pocit, že jsem taky součástí jejich života." Opřela se a opřela se rukama o pult za sebou. "Nechápej mě špatně, jsem nadšená, že se svěřují jednomu z nás, místo aby se nám za zády plížily a dostávaly se do problémů, ale..."

"Jen by sis přála, aby to bylo trochu spravedlivější?" Chápala jsem, jak se cítí, ale moji kluci věděli, že jsem čelila některým stejným problémům jako oni, takže by se samozřejmě cítili lépe, kdyby o tom se mnou mluvili. "To chápu, ale právě teď mi jde hlavně o to, aby se nevydali stejnou cestou jako já."

"Já vím." Povzdechla si. "Máš pravdu. Jsem jen hloupá."

"Ne, neděláš," řekla jsem a chytila její ruce do svých. "Máš plné právo cítit se tak, jak se cítíš. Ale já si pamatuju, jaké to bylo být teenagerem. Kromě mámy jsem si neměla s kým popovídat, a ta tu skoro nikdy nebyla, protože musela hodně pracovat. Dostala jsem se do tolika problémů, protože jsem neměla nikoho, kdo by se mě snažil nasměrovat správným směrem, nikoho, komu by na mně záleželo."

Dotkla se mé tváře a její oči změkly. "Je mi líto, že sis tím musela projít. Ale o to víc obdivuji muže, kterým ses stal."

"Nebyl bych tím, kým jsem, kdybych tě nepotkal, když jsem tě potkal." Nevěděl jsem, jestli jsem jí někdy řekl, že mi zachránila život, ale ona to udělala. "Byl jsem v průšvihu a pořád jsem se z něj dostával. Moc jsem pil, byl jsem naštvaný na svět, hádal jsem se, jako by to byla moje práce, experimentoval jsem s drogami..." Nerad jsem o těch dnech mluvil, ale věděl jsem, že naši synové stojí na prahu velkých rozhodnutí, která se budou točit kolem silného tlaku vrstevníků, a my se musíme mít na pozoru. "Mohl jsem snadno skončit jako kariérní zločinec, ale neskončil jsem. Víš proč?"

"Proč?" zašeptala a zahákla palce za poutka mých obnošených džínů.

"Protože jsem potkala anděla, který se rozhodl, že mě zachrání před sebou samým." Ušklíbl jsem se a vzpomněl si, jak jsem se cítil, když jsem ji poprvé spatřil, jako by mi z těla vyprchal všechen kyslík.

Byl jsem namyšlený dvacetiletý kluk, který se potloukal po kulečníkových hernách, prodával drogy a drsně mlátil kluky, kteří neplatili dluhy, když šla kolem. A můj svět se zastavil. Doslova.

Byla na střední škole, v létě před posledním ročníkem pracovala v lahůdkářství, které se nacházelo mezi kulečníkovou halou a hernou, kde se potloukali delikventi jako já. Byla roztleskávačkou, měla nabídky na stipendium a slibnou budoucnost a chodila s nadhazovačem mistrovského baseballového týmu. Vedla chráněný život. Rodiče ji dokázali ochránit před odpadlíky společnosti... dokud jsem jednoho večera nevstoupil na její pracoviště a neoznámil jí, že bude moje.

Není divu, že mě její otec nenáviděl. Byl jsem jeho nejhorší noční můra. Nejhorší noční můra každého otce. Kvůli tomu dítěti, kterým jsem býval, jsem byl pořád rád, že nemám dceru.

"Kamarádi a rodiče mi říkali, že jsem blázen, když si myslím, že tě můžu změnit," řekla a usmála se při té vzpomínce. "Říkali, že jsi nebezpečná, špatná zpráva. Ale neznali tě tak, jako jsem tě znala já."

"Podstoupila jsi zatraceně velké riziko," řekl jsem a hřbetem ruky jí přejel po tváři. "Zamilovat se do někoho, jako jsem já. Mohl jsem ti zničit život."

"Ale ty jsi to neudělala. Udělala jsi ho lepším. Mnohem lepší."

Myslel jsem si, že jsem ji miloval už dřív, ale to bledlo ve srovnání s láskou, kterou jsem k ní cítil teď. Už jen vědomí, že bych ji mohl ztratit, mi všechno vyostřilo. Za posledních šestnáct let jsem vybudoval úspěšnou firmu a stal se multimilionářem, který vydělává víc než devadesát devět procent populace, ale když mě požádala, abych odešel, uvědomil jsem si, že všechno, na čem jsem pracoval, bez ní nic neznamená.

"Chtěl jsem se jen stát někým, koho bys hrdě nazývala svým manželem." "To je pravda," řekl jsem.

Pořád jsem byl na hraně. Bez ohledu na to, kolik milionů jsem měl v bance, jsem věděl, že se to nikdy nezmění. Vyrůstal jsem na ulici bez výhod formálního vzdělání, vychovávali mě motorkáři, kteří nevěděli o nic víc než já, jak přežít v džungli luxusního předměstí.

Tady to byl jiný svět, kde lidé posílali své děti do soukromých škol, koupili jim v šestnácti letech mercedes a připravovali je na úspěch ode dne jejich narození. Nikdy jsem si nemyslel, že bych chtěl být součástí tohoto světa, ale stalo se, protože jsem mohl v noci usínat s vědomím, že moje tvrdá práce dopřála mé rodině to nejlepší, a přesně to si zasloužili.

"Jsem na tebe pyšná," řekla a políbila mě. "Tak pyšná. Mám pocit, že jsem ti to někde cestou přestala říkat. Tvé úspěchy byly čím dál větší, ale moje chvála prostě..." Pokrčila rameny. "Přestala. Mrzí mě to. Nikdy jsem na tebe nepřestala být pyšná, ale mrzí mě, že jsem ti to přestala říkat."

Přitáhl jsem si ji k sobě a přitiskl si ji na hruď. "Líbí se mi, že spolu zase takhle mluvíme, Macu. Říkáme si věci, které jsme si měli říkat celou dobu."

"Možná se to stalo z nějakého důvodu," řekla a zaklonila hlavu, aby se na mě podívala. "Abychom si připomněli, co můžeme ztratit."

"Já tě neztratím," řekl jsem a věděl, že to nejspíš přeháním. "Je mi jedno, co to bude stát. Neztratím tě."

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Ohýbání pravidel"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️