1. První kapitola (1)
---------- 1 ---------- ========== První kapitola ========== Arpadel Pán žaláře Kael sledoval, jak to, co zbylo z jeho odkazu, shořelo na popel. Jeho statečné nestvůry ležely rozbité u každého průchodu a chodby od vchodu do jeho vlastní komnaty, jeho pasti byly poraženy, jeho magie byla vyčerpána a vysušena. Zbývala už jen poslední obranná linie: Kael sám a jeho nejbližší poručíci, desítka zbývajících nestvůr, těch dostatečně věrných, které byly ochotny za něj zemřít, nebo těch natolik hloupých, že se jim nepodařilo uniknout z kobky, která se nyní stala smrtící pastí. Později se v písních zpívalo, že poslední Pán žaláře z dynastie Arpadelů čelil svému konci slavným útokem proti nemožné přesile. Že jisté smrti čelil se stoickým opovržením a úsměvem, že se vrhl na setkání se svými předky v ponurých síních temného boha Murmuru. Pravda byla... trochu jiná. "Hovniválové!" Kael zařval s takovou silou, až se mu málem zlomil hlas. Kopl do nedaleké truhly s pokladem tak silně, že se prastaré dřevo rozštíplo o jeho obrněnou botu a rozmetalo po podlaze jako vnitřnosti mince, drahokamy a cetky. "Ti hnojomilové! Podívej, co udělali s mou kobkou!" To málo, co zbylo z Kaelových stoupenců, mělo dost rozumu, aby se od šíleného Pána žaláře vzdálilo na krok, a ani jeden se neodvážil vzít z podlahy minci. Nejspíš proto, že to byla věžovitá postava - vysoká hodně přes devět stop - s obří krví kdesi v rodokmenu a dobře známá svým temperamentem. Jen dva Kaelovi poručíci mu byli dost drazí na to, aby si byl jistý, že se jeho vztek zločinem blízkosti nepřesune na ně, a tak stáli po jeho boku u kamenného trůnu. "Znovu bych zatratil svou duši za možnost vyrvat vnitřnosti těm... těm... hrdinům," zabručel Kael, když jeho vztek polevil. "Murmur se nezabývá uzavíráním mizerných obchodů. Za duši, která mu stejně bude patřit až za chvíli, zaplatí jen málo," řekl biskup Leopardus, který se klidně vznášel po Kaelově pravici. Leopardovo tělo připomínalo obřího buřňáka a bylo dost velké na to, aby v případě potřeby spolklo celého dospělého člověka. Jeho ústa zabírala střední část těla a byla dostatečně široká, aby takové sousto zvládla. Jeho rudá kůže byla poseta bílými skvrnami. "Neposlouchej toho tlustého kreténa, je jen nasraný, že musí jít vstříc smrti hladový," řekl zaklínač Chasan, druhý z Kaelových poručíků. Chasan byl starý poloviční démon - nikdo si nebyl jistý, co je ta druhá polovina -, který celý život sloužil přeživším členům Arpadelovy krevní linie. Viděl vzestup a pád Kaelova otce a dědečka a půl tuctu tet a strýců. Po Kaelovi už nikomu sloužit nechtěl. "Jestli se mistru Chasanovi líbí vkládat mi slova do úst, možná by si do nich měl taky strčit hlavu, ať vidí, co se stane," zavrčel Leopardus, ale za jeho výhrůžkou se neskrývalo žádné skutečné nepřátelství. Kael věděl, že zaklínač a biskup jsou za neustálým hašteřením přátelé. "Tak dost," řekl Kael. "Kdo říká, že mám v úmyslu dnes v noci zemřít? Na rozdíl od mého žaláře stále stojím na nohou a nikdo nebude tvrdit, že Kael Arpadel levně prodal svou kůži." Sebevědomě se usmál na své přátele a zatraceně se ujistil, že jeho přeživší přisluhovači vidí, jak málo ho zajímá nebezpečí smrti. Dokonce vyštěkl ostrý smích, který byl na okamžik dost hlasitý na to, aby překryl šum boje, jenž se ozýval zpoza kamenných dveří komnaty. Lord Kael to dělal spíš pro dobro svého lidu než pro sebe. Ani ten nejodpornější kaftar si nezasloužil zemřít pod velením zbabělého Pána žaláře. Kaftar, hyenovití lidé, přijali Kaelovo vychloubání vlastním řevem, štěkavým smíchem, který zněl, jako by smrděli. Dva tucty bojovníků byly vše, co zbylo z kdysi velkého kaftarského klanu, který obsluhoval Kaelovy kobky a nájezdnické výpravy. Kaftarský náčelník odstoupil od svých bojovníků a pozvedl zlomený scimitar ke kamenným dveřím. "Statečná slova, můj pane Kaeli! Můj kaftan je na tebe hrdý, že jsi bojoval a umíral pod tvým velením. Žádám tě, dovol tomuto starému kaftaru jeden projev hrdosti a nech mě vést útok proti Hrdinům, jakmile proniknou do komnaty. Dovol mi, abych bitevní pole zalil svou krví a, dá-li bůh, i krví tvých nepřátel." Zatímco kaftarští bojovníci souhlasně štěkali, Kael si jejich náčelníka prohlížel svým Zlým okem. Zelené eldritické světlo mu na okamžik rozzářilo oči. Bylo jasné, že náčelník je zraněný. Kael viděl kapky rudé krve, tak tmavé, že se z tuctu řezných ran a poranění téměř řinuly dehtem, a skvrny na kaftarské šedé srsti. Bylo jasné, že náčelník bitvu nepřežije, a Kael věděl, že si toho je náčelník vědom. "Dobrá," řekl Kael. "Byl jsi věrný a čestný bojovník. Nyní uznávám, že nedůvěra, kterou jsem v mládí choval k tvému rodu, byla neopodstatněná. Bude mi ctí bojovat s tebou... můj příteli." Náčelník se hluboce zachechtal, hrdý válečník dusil slzy. Otočil se ke svým krakaticím, které svýma malýma žlutýma očima s očekáváním čekaly na jeho povel, a pozvedl scimitar. "Za Kaela!" "Za Kaela!" vyštěkli jako jeden muž. Několik přeživších nestvůr vedle kaftanů se přidalo ke křiku a zvedlo chapadla, bodce a další přívěsky. "Za Žalář! Smrt Světlu!" Pán žaláře na tu ukázku zachmuřeně kývl. Kdysi dávno, než se na jeho atributech podepsal věk a hlad, by se k tomuto projevu přidaly dvě stovky přisluhovačů. Možná by ten muž, kterým kdysi býval, rozdrtil lidi, kteří se nyní procházeli chodbami jeho Žaláře a bezohledně zabíjeli a plenili. Možná. Ale právě teď se Kael upřímně usmíval. Těch pár přeživších možná nebylo mnoho... ale byli to jeho lidé. Lord Kael šel do boje s neporušenou hrdostí. Ve skutečnosti se zdálo, že se jeho držení těla zmocnila ponurá královská tvář - zachmuřená vizáž, která mu vrátila většinu krásy z mládí.
1. První kapitola (2)
Dveře komnaty se otřásly. Ke kaftanům vylétla oblaka prachu. Venku utichl zvuk bitvy. Byl čas. "Pošli učedníky pryč," zašeptal Kael zaklínači Chasanovi, zatímco kaftar byl otočený zády. "Pošli je těmi pavoučími tunely a řekni jim, ať jdou do prdele. V bitvě budou k ničemu a nemá smysl, aby dnes v noci umírali." Starý zaklínač pohlédl na svého přítele. "Vyrostl jsi, můj pane. Tvá rodina je na tebe hrdá, ať už je kdekoli." "Ty víš zatraceně dobře, kde sakra jsou, příteli." "Vskutku, můj pane. Vrátím se včas na hlavní událost." Zaklínač se odšoural do rohu komnaty, kde se skupina učňů choulila jako vrh promrzlých štěňat. Pán žaláře sledoval, jak Chasan odchází. O několik vteřin později viděl, jak kamenné dveře praskají a lámou se jako hlína pod náporem trhací magie z druhé strany. Hluk padajících dveří byl ohlušující, jako řev nějaké prastaré ohavnosti z Mokřin. Jeden obrovský kus skály vyletěl na nešťastného kaftana a bez okolků ho rozdrtil. Přeživší se stáhli. Po celé komnatě se zvedl oblak prachu. Z otvoru po dveřích vstoupilo pět humanoidních postav. "Za žalář!" Kael si ze zad sundal obrovskou claymore a okamžitě aktivoval všechny aury a kouzla, která znal. Cítil, jak mu z těla vyrazí vlna žáru jako fyzická entita, a zrak se mu při její intenzitě rozmazal. Jeho krok však nezaváhal. Brzy mu svaly zaplavila síla. Vyskočil vstříc postupujícím dobrodruhům, zatímco jeho nestvůry je obklíčily, připravené obětovat své životy, aby mu daly šanci zasadit Drtivý úder nebo snad Ničivý úder. Obě strany čekaly, až se usadí prach. Zanedlouho Kael zahlédl bytosti, které zpustošily jeho poslední dungeon. Tohle nejsou žádní lidé, pomyslel si se zuřivostí, která přehlušila záchvěvy strachu, které cítil. Měly tváře mužů a žen, v pořádku, měly rysy ivaliského lidu. Ale nejsou to žádní muži. Jejich oči byly skleněné, křišťálové, jako zrcadla zdobící královský sál. Neživé. A přesto viděly. Jejich šíje sebou tu a tam nepřirozeně škubla, zatímco jejich těla byla obrácena dopředu a jejich pohledy divoce těkaly, jako by se snažily vidět každý kout najednou. Kaelovi ke vší smůle naskočila husí kůže po zádech. Pod přilbou mu hrozily kapky potu, které mu padaly přes oči. Přesto, ať už byli tito... hrdinové cokoli, Kael věděl, že je třeba dodržovat určité protokoly. Přivítal návštěvníky, jak se na Pána žaláře sluší a patří: "Nikdy jste sem neměli chodit, otroci Světla! Vězte, že vás čeká smrt v této nejvznešenější síni Arpadelského doupěte, pod ostřím Pána žaláře Kaela a statečných mužů a nestvůr, které ho následují! Jsem totiž posledním příslušníkem hrdého a vznešeného rodu, který si ještě pamatuje doby, kdy byl lordstvo velké a obávané a..." Edward Wright si povzdechl přes mikrofon, když uslyšel, jak elfský zabiják zamumlal něco jako: "Kašlu na ten monolog, chci už s tím Šéfem bojovat!" "Uklidni se, Ryane, možná nám dá nějaké vodítko pro naše úkoly," navrhl Edward bez reálné naděje, že ho někdo vyslechne. O tom, co se bude dít dál, příliš nepochyboval. Na monitoru jeho starého počítače se v rychlosti sotva 39 snímků za vteřinu zobrazilo, jak Rylan Silverblade, Ryanova postava, přerušil řeč Boss-guye tím, že k němu přiskočil s vysoko zdviženými dvojsečnými dýkami. "Á, už je zase tady," zasténala Lisa v chatu na Discordu. "Vážně doufám, že jsme nepropásli něco důležitého." Bitva začala. Rylanovy dýky dosáhly na Bosse - Kaela, podle ukazatele zdraví - a proklouzly skulinami v plátovém brnění, čímž zaznamenaly kritický zásah. Z bosse vystříkla kreslená krev spolu s oznámením o -253hp. Stačilo to na to, aby jednou ranou zastřelili jakéhokoli miniona, na kterého zatím v dungeonu narazili. Ale tohle byl Boss a ten měl 3000hp, které mohl rozhazovat. Kael zařval vzteky a překvapením, ale instinktivně zareagoval brutálním výpadem své claymore, která byla tak silná, že to klidně mohla být větev stromu. Ryana minul jen díky zabijákově denní síle stínového kroku. Elf zmizel z dosahu claymoru v chvění černého listí a objevil se o deset stop dál. Přímo uprostřed houfu kaftařů... Kteří se na něj vrhli a celou dobu štěkali tím svým odporným smíchem. Zabiják nebyl stavěný na tankování ani na to, aby se vypořádal s více než jedním protivníkem najednou. Prosakovaly z něj HP jako z kohoutku. "Co to kurva je?" Ryan se okamžitě pustil do chatu na Discordu. "Kde je moje léčení? Lisa? Léčení? Proč si myslíš, že jsi tady?" "Snažím se!" Lisa řekla. "Odskočila jsi moc daleko, nemůžu se k tobě dostat!" "To proto, že jsi na nic!" Obrovský červený balón se zuby vplul do boje a vrhal na Markovu tankovou postavu debuffovací magii tak rychle, že statný trpaslík zůstal nehybně stát, zatímco se na něj valila polovina kaftarů a scimitary sypala zásahy na jeho brnění. Ed zatnul zuby. Markovým úkolem bylo vytvořit bezpečnou bojovou linii, na které by mohli pracovat kastráti - Ed a Lisa -, zatímco Ryan obcházel elitní přisluhovače. Sakra, když byl Ryan uprostřed bitvy, nemohl Ed ani ohnivou koulí zasáhnout shluk mobů, jak plánoval. Lisa se teď zuřivě snažila dostat k Ryanovi a celou dobu dostávala neustálé zranění od sebevražedných příšer. Jistě, díky jejím svatým buffům jí způsobovaly jen -10, maximálně -20hp poškození, ale ta se rychle sčítala a její lektvary many nebyly nekonečné. Bylo na Edovi, aby se rozhodl. Viděl, jak se hlavní kaftar - náčelník, hlásala herní obrazovka - s vytím vzteku vrhl k jeho postavě. Ed na něj roztržitě kliknul a viděl, jak automatický útok jeho postavy sežehl hyenistu na prach dřív, než byl v polovině skoku.
1. První kapitola (3)
"Stáhni se, Liso, musíš vyčistit Markovy špatné vlastnosti," řekl Ed. Současně stáhl svou postavu z dosahu kaftanů a vrhl na červený balonek mrazivý paprsek, aby Markovi odebral aggro. Ed byl na debuffy vybaven lépe než trpaslík. Ideálním cílem by byl samozřejmě Lisin klerik, protože měl naskládaný atribut Duch, ale Lisa měla své vlastní problémy. Ed musel improvizovat. "Ryan bude naštvaný!" Mark je varoval, zatímco Líza odrážela kletby od jeho postavy, ačkoli trpaslík pak dokázal svou bojovou sekerou rozštípnout tři kaftany. "Ještě víc ho naštve, když nás vyhladí na samém konci nájezdu," podotkl Ed. Byla to pravda. Přestože jejich situace byla Ryanovou vinou, on by to tak neviděl. "Kleriku, ty jsi kurva na hovno," vykřikl Ryan. "Kam jdeš?! Dochází mi tu lektvary!" Edův čaroděj a rudý balonek byli zaneprázdněni výměnou magické devastace, ale jeho obrazovka se dostala do centra bitvy, kde Rylan Silverblade dostával od Šéfa, zbývajících kaftařů a další elitní lůzy - hnusného Zaklínače - pořádně na prdel. Bylo jasné, že Ryan už dlouho nevydrží. Už teď používal horké klávesy na lektvary častěji než ty bojové. To nikdy nebylo dobré znamení. "Použij svůj akrobatický skok," poradil mu Ed. "Bezpečně se vrať za Marka, dokud s ním Lisa neskončí." "S kým si myslíš, že mluvíš?" Ed si byl jistý, že slyšel, jak Ryan plivl do mikrofonu. "Rylan Silverblade před takovou sebrankou neustupuje! Teď udělej, co ti říkám, nevšímej si těch pitomých poskoků a pojď mi sem pomoct!" Ed ztlumil mikrofon a pak ve stísněné místnosti vztekle zaklel. Nebylo by to poprvé, co by se kvůli Ryanovi utřeli, i když on by to nikdy nepřijal. Hra Ivalis Online byla stará rogue-like hra s mechanikou permadeath. Takže kdyby jejich postavy zahynuly během boje s bossem, promarnili by nejen celý večer, ale i celé měsíce levelování postav od nuly. Ed už tolik času neměl. A byli tak blízko ukončení nájezdu... Jeho prsty jednaly podle jeho rozhodnutí dřív, než si uvědomil, že nějaké učinil. Seslal své denní útočné kouzlo, ledové kopí, které způsobovalo průrazné poškození a ignorovalo 30% brnění. Na rozzuřený balon to zabralo jako kouzlo - kopí prorazilo jeho tvrdou kůži jako horký hřebík gumu. Jeho zbývající zdraví se pod kritickým zásahem vypařilo a Edův čaroděj za to získal kus lahodného EXP. Hra byla stará, podle všech měřítek několik let zastaralá, ale pozornost vývojářů k detailům byla působivá. Zatímco se všude po bojišti vznášely roztrhané cáry rudé kůže, Boss při pohledu na ně zařval a spustil proti Ryanovu Tulákovi mohutné kombo švihů claymore. Za normálních okolností by se Rogue dokázal většině útoků vyhnout, ale stále byl obklopen několika zbývajícími kaftary. To znamenalo postih k atributu Obratnost... a to, že Rylanovi Stříbrné čepeli náhle kleslo zdraví na posledních 100 hp - díky lektvaru rychle stoupalo. Ne však dostatečně rychle. Zaklínač si vybral přesně ten okamžik, aby vypustil vlastní kopí, jako by se inspiroval Edovým vybraným útokem. Stínový úder pronikl Rylanovi přímo skrz kožený hrudní plát, zatímco úponky temnoty šplhaly vnitřkem tulákova těla jako cívky elektřiny. Když tulákova mrtvola padla k zemi, Ed viděl, že chapadla vycházejí z očí, úst a uší. Okouzlující. Šéf přešlápl nad mrtvolou s vysoko zdviženou claymore a nechal tři nebo čtyři zbývající moby, aby se trochu vzpamatovali z nízké morálky. Pak se Kael vrhl na Lisu. Naneštěstí pro něj už Lisa dokončila očistu Marka. Trpaslík se klidně postavil do cesty Šéfovu útoku a zastavil ho chladným obranným talentem svého věžového štítu. Trpaslíkovi odletěly zpod pat úlomky kamene a za své potíže dostal obrovský zásah 200 hp. Ale přijímat takové zásahy patřilo k jeho práci. Šéf se odrazil od nárazu a zapotácel se. Ed si ten okamžik vybral, aby ohnivou koulí zasáhl prostor těsně za ním. Vyšlehly plameny... "Cože?!" Ryanovým vysokým hlasem se rozlehl celý chat. "Zasraný kecy! To je zasraná blbost, to není fér, že se Šéf může kombinovat se svými přisluhovači! Jdi do hajzlu, Eddie, tohle všechno je tvoje vina! Díky, že jsi mě kurva připravil o čas!" Pak se odpojil. "Ráno si to bude pamatovat," poznamenal Mark, zatímco ho Lisa léčila. "Možná jsi nás měl nechat utřít, Ede." Šéf a trpaslík si vyměnili zuřivé údery dost silné na to, aby i menším válečníkům vylámaly kosti, i kdyby je zablokovali. Zatímco bojovali, Ed a Zaklínač - jediný zbývající poskok - si vyměňovali kouzla tak rychle, jak jim to jejich atribut mysli dovoloval. Na to, že šlo o pouhý elitní dav, dokázala nestvůra přežít spoustu týrání. Tedy na vteřinu nebo dvě. "Možná už mě nebaví ho snášet. Třeba se uklidní, až mu dáme jeho podíl z kořisti," řekl Ed. Mohli by naložit Ryanovu novou postavu - pravděpodobně Rylana Silverbladea Čtvrtého - s kořistí té staré a s jakýmikoli předměty, které získali při nájezdu na dungeon. "To by od něj bylo velmi rozumné." Lisa si povzdechla. Jakmile zaklínač zemřel, přešla od léčení Marka k debuffování bosse, díky čemuž udělal menší poškození, pohyboval se pomaleji a byl zranitelnější vůči Edovým kouzlům. Podle Eda bylo o výsledku bitvy rozhodnuto vteřinu poté, co Tulák padl. Stále však zbývalo provést úklid. V Ivalis Online neexistovala mechanika vzdávání se. Jako by si myslel totéž, šéf náhle změnil agro z Marka - což Kaelovi přineslo ještě větší penalizaci - a skočil přímo na Edova čaroděje. Claymore se vznesla nad Kaelovu hlavu, pokrytou rudou aurou talentů berserkerského typu. Edovy prsty přeletěly po klávesnici a stiskly klávesovou zkratku teleportu. Jeho čaroděj se znovu objevil za Markem a daleko od Kaela, právě včas, aby viděl, jak šéfův meč při pádu zapraskal o podlahu. Když se k nim Šéf otočil, Ed přísahal, že v jeho očích vidí něco podobného zklamání. Ne. Hra není tak detailní. Mark na šéfa zaútočil, ale poslední zásah dostal Edův čaroděj. Kael zemřel na obzvlášť zlé krápníkové kouzlo, které mu prošlo helmou jako po másle. Pronikl jím průzračný, čistý led, ale poté, co se jeho špička znovu objevila na konci helmy, byl tmavě rudý. Ed pocítil nával unaveného uspokojení, když se mu na obrazovce objevily EXPy, zvýšení úrovně a hromada magických předmětů, které by jeho postavě velmi, velmi slušely. A také, stranou od nároků boje s Bossem, začal okamžitě přemýšlet o tom, co udělal. Ryan z toho nehodlal mít rozum. "Zítřek bude pěkná mrcha," řekla Lisa, zatímco její klerik přešlapoval na Kaelově mrtvole cestou k plenění komnaty. "Doufám, že nás za tohle nevyhodí." "A sakra. Asi jo," řekl Ed. Vytáhl si špunty z uší a opřel se zády o židli. Jeho pokoj osvětlovala jen obrazovka počítače.
2. Kapitola druhá (1)
---------- 2 ---------- ========== Druhá kapitola ========== Katabáze Druhý den ráno, jen co Ed dorazil do obchodu Lasershark, byl zavolán do kanceláře vedoucího. Jak se dalo očekávat. Nechal si batoh u skříněk, pozdravil Lisu a Marka, rukou si přejel pár vrásek na své fialovorůžové uniformě a šel čelit hudbě. Kancelář byla zavřená, takže musel počkat, až vedoucí uzná za vhodné stisknout tlačítko k uvolnění elektronického zámku. Ed čekal skoro pět minut, než elektronika zabzučela a dveře z umělého dřeva se otevřely se samolibým: "Pojď dál, Eddy," ozvalo se zevnitř. Ed se zhluboka nadechl a snažil se pohřbít chladný vztek hluboko vzadu v mysli. Vztek by mu nepomohl zaplatit nájem. Vztek by znamenal nechat vyhrát toho druhého. Vyslechneš si jeho kecy, necháš ho vyventilovat a za chvíli budeš zpátky v práci, připomněl si. Žádné vykání. Prostě si to vezmi, Ede. Vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře, než se blýskl svým nejlepším maloobchodním úsměvem. "Volal jste, šéfe?" Ryan napůl seděl, napůl se rozvaloval na koženém křesle s mokasíny nad mahagonovým stolem. Odpovídal Edovu úsměvu tím svým, díky němuž vypadal se svými zlatými kadeřemi vlasů a cherubínskými tvářemi jako světec. Vypadal jen málo podobně jako jeho postavy v Ivalis Online. Místo drsného zabijáka nebo lumpa byl hubený a pohledný jako "chlapecká kapela" a oblékal se tak, aby udělal dojem. Modrá hedvábná košile a kalhoty pro něj, žádná uniforma Lasershark pro syna majitele, ne. Naproti tomu Ed se dnes ráno zapomněl oholit. Byl vysoký a hubený, s nepoddajnými černými vlasy, které byly téměř modré. Pro zaměstnance, kteří se dívali z okna kanceláře - Ryan měl rád dobrou podívanou -, to nejspíš vypadalo, jako kdyby viděli, jak zlatý archanděl odsuzuje tuláka, který má smůlu. Těm dvěma mohlo být každému pětadvacet let, ale byli úplně jiní. "Eddy, Eddy, Eddy," zpíval Ryan, aniž by slevil ze svého úsměvu. Posadil se rovně a líně se přehraboval v hromadě papírů na stole. "Co s tebou budu dělat?" "Jak to myslíte, šéfe? Udělal jsem něco špatně?" Ed se zeptal s takovým množstvím sacharinu v hlase, že by se z něj dal upéct dort. Ryan předstíral, že ho neslyšel. Místo toho četl noviny, jako by je viděl poprvé. Zamračil se a chvíli se na Eda díval, než se vrátil k novinám. Udělal to několikrát, než začal jazykem vydávat zvuky tut-tut. Ed neřekl nic. Nehodlal tomu kreténovi dopřát zadostiučinění. Za oknem cítil pohledy tuctu zaměstnanců Lasersharku až z prvního patra. Pohrával si s myšlenkou, že sáhne po závěsech a zatáhne je, aby Ryana odvedl od jeho podívané, ale zavrhl ji. Jen počkej, až ho to přestane bavit, řekl si Ed. Konečně Ryan odložil papíry. "Eddy, ta tvoje čísla vypadají tenhle měsíc hrozně. V hodnocení tvého výkonu je hrozné skóre, víš? Nemůžu si pomoct, ale zajímalo by mě, jestli je tvoje oddanost týmu Lasershark stejně silná, jako když jsi tu začal pracovat." Vy jste ten, kdo provádí hodnocení. "Je něco konkrétního, co jsem udělal špatně?" "Ano. "Dávej si pozor na tón, mluvíš se svým nadřízeným." Ryan to řekl tak rychle a přirozeně, že Ed nestihl nic říct, než Ryan pokračoval. "V posudku se píše, že strašně špatně plníš rozkazy. Což o tobě vytváří špatný obrázek, protože plnění rozkazů je to jediné, kvůli čemu jsi tady." Ed věděl, že ho Ryan popichuje. Ne, chceš nás tady, malé přisluhovače svého království. "Plnit rozkazy? Zvláštní, s tím jsem nikdy neměl problém, šéfe. Tady určitě nejde o to, že ses včera večer nechal zabít ve hře, že ne?" Ryan zvedl zlaté obočí v dokonalé imitaci nedůvěry. "Určitě nemůžeš být tak nedospělý, Eddy? Co má ta hra společného s tvou prací?" Ed hluboce litoval dne, kdy Ryan zaslechl jeho rozhovor s Lisou a Markem o jejich eskapádách v Ivalis Online. Ryan se do rozhovoru vmísil a pozval se do skupiny. Jelikož byl jejich šéf, nemohli odmítnout. Netrvalo dlouho a Ryan se prohlásil za vůdce jejich dobrodružné skupiny. Což znamenalo, že všechny dobré kapky připadly jemu, všechny chyby byly vinou Eda a ostatních a všechny úspěchy byly díky jeho vedení. Ed se usmál a klesl o centimetr. Cítil, jak mu v hrudi buší srdce, a nenáviděl se za to, že dovolil, aby se mu takový rozmazlený kokot jako Ryan dostal tak hluboko pod kůži. Jen ať se vyřádí, jen ať se vyřádí, jen ať se vyřádí. Zatím se mu podařilo přežít pět měsíců v Lasersharku a v současné ekonomické situaci nebylo snadné najít práci. "Vidíš, to je ten problém s tebou, Eddy. Snažíš se do věcí nahlížet příliš hluboko. Neplatím tě za to, abys přemýšlel. Kdybys v tom byl dobrý, seděl bys na manažerském křesle. A to je moje židle, Eddy. Což znamená, že já jsem ten, kdo má kvalifikaci přemýšlet. Což znamená, že já jsem ten, kdo dává rozkazy. Například když ti řeknu, že máš zůstat přesčas a uklízet, tak si neřekneš o přesčasy. Poslechneš rozkaz. A když řeknu, ať si Lisa nevšímá těch pitomých přisluhovačů a vrátí se mě léčit, zatímco já budu jednat se Šéfem, tak to uděláš, ty idiote." "Aha." Temná, prvotní část jeho mysli požadovala, aby se Ed vrhl na Ryana přes jeho drahý stůl, aby mu odhrnul notebook a papíry a rozbil Ryanovu cherubínskou tvář o mahagon znovu a znovu... Zhluboka se nadechl. Vzpomněl si na radu, kterou slyšel na střední škole. Nebraň se šikaně, protože pak vyhrají... Teď to znělo ještě hloupěji než tehdy. Když Ed získával titul z informatiky, věřil, že je to situace, kterou už nikdy nebude muset řešit. Koneckonců, v oborech spojených s počítači přece žádní šikanisté neexistují, ne?
2. Kapitola druhá (2)
Stejně jsme všichni šprti, ne? Maloobchod je ale něco jiného a po průměrné ekonomické krizi a snížení stavu z útulné firemní pozice v IT byl maloobchod v Lasersharku to nejlepší, co Ed mohl dostat. A tak se jen usmíval a přikyvoval, dokud znovu nešplhal po firemním žebříčku. Dokud nebude dost vysoko, aby nemusel jednat s lidmi, jako je Ryan. "Měl bych tě na místě vyhodit," řekl Ryan po pauze. "Ale jsem férový člověk a myslím, že si zasloužíš druhou šanci. Koneckonců jsi se naučil, kde je tvé místo, ne?" "Ano." Ryan přikývl, spokojený s tím, že Ed hraje podle jeho představ. "Dobře, dám ti ještě jednu šanci. Ale pod jednou podmínkou. Musíš mi ukázat, že jsi s Lasersharkem uzavřel kompromis, že jsi připraven plnit rozkazy." "Dobře," řekl Ed. Nelíbilo se mu, kam Ryan míří. "Takže tady je rozkaz, Eddy. Chci, abys vymazal svou postavu z Ivalisu." "Cože?" zeptal se. "Cože?" Žádost přišla tak nečekaně, že Eda zaskočila. "Proč?" "Abych dokázal, že umíš plnit rozkazy," řekl Ryan. Samolibě svraštil obočí. "Taky to můžeš brát jako zkoušku charakteru. Činy mají následky a ty bys neměl dál hrát toho svého čaroděje na vysoké úrovni, zatímco já musím začínat znovu kvůli tvým chybám." To je blbost a ty to víš. "Nebo možná raději skončíš?" Ryan pokračoval. "To je na tobě, Eddy." Edovy ruce se sevřely do frustrovaných pěstí. Co to bylo za rodiče, kteří zplodili takového blbce, jako je Ryan? Můžeš si prostě srovnat dalšího, připomněla mu část jeho já, která trvala na tom, že se bude chovat rozumně a dospěle. Nebyla to tak docela pravda. Lasershark mu každým dnem nechával méně a méně volného času. Mark a Lisa se dostávali na internet čím dál méně, aby mohli podnikat nájezdy. Svým způsobem věděl, že skupina už dlouho nevydrží - Ryan už zatloukl poslední hřebíky do rakve jejich dobrodružství. Nájezd na Pána žaláře Kaela byl poslední, kdy spolu v takovém rozsahu podnikli nájezd, tím si byl Ed jistý. Proto trval na vítězství, místo aby nechal tým zemřít při záchraně Ryana. Chtěl, aby na tom naposledy záleželo. Bylo to hloupé cítit se kvůli zastaralé videohře, ale v poslední době měl Ed pocit, že na tom, co v životě dělá, záleží jen málo. Nejspíš si nalhával, že stoupá na firemním žebříčku, když mu lidé jako Ryan dělají strážce. Takže musel hledat drobné významy, kde se dalo. Povzdechl si. Chladný vztek, který mu doutnal v hrudi, nebyl nikde k nalezení. "Fajn, Ryane. Vyhrál jsi. Večer tu postavu vymažu. Jsi spokojený?" Malé významy neplatí nájem. Ryan se blaženě usmál. "Jsem si jistý, že to pro tebe bude důležitá životní lekce, Eddy. Teď se vrať do práce - budeš muset zůstat i po zavíračce, abys dohnal ztracený čas." Ed si znovu povzdechl, tentokrát s úlevou. Alespoň to měl za sebou. Otočil se k Ryanovi zády a vydal se ke dveřím s pocitem červeného balonku vypuštěného krápníkovým kouzlem. "Jo, a ještě jedna věc," řekl Ryan. "Jdi říct Lise, že má padáka." Ed se zarazil na místě. Znovu se postavil tváří v tvář Ryanovi. "Cože?" "Je k ničemu," vysvětlil Ryan. "A co je horší než k ničemu, poslechla tě, když jsem jí dal rozkaz. Já jsem její šéf, ne ty." "Pracuje tvrději než kdokoli z nás," řekl Ed pomalu. Nemohl uvěřit tomu, co slyší. Nikdo by jistě nemohl být takový kretén. "Vážně, Ryane? Kvůli hře? Vždyť Marka uzdravila jen proto, že jsem ji o to požádal." "Je mi to u prdele, Eddy." Ryan se ušklíbl. "Tohle je obchod mého otce. Lisa má padáka." Ed tam stál a měl pusu na zámek. Byl si jistý, že vypadá jako idiot, ale byl příliš ohromený, než aby reagoval. "Na co čekáš, blbečku?" Pak Ryan udělal něco, co nikdy předtím neudělal. Luskl prsty. Jednou. "Vypadni!" A luskl jimi znovu. Dvakrát. "Šup, šup!" Edovi ten zvuk připadal stejně hlasitý jako pár výstřelů vedle jeho uší. Přehlušily veškerý hluk a zanechaly jen bzučivé ticho. Zavřel ústa a otočil se ke dveřím. "Přesně tak," ozval se za ním Ryan. Jeho hlas sotva zaregistroval. Ed sáhl po klice a ručně elektronický mechanismus zamkl. "Co si kurva myslíš, že děláš?" Ryan se ho zeptal. Ed se pomalu, klidně vrátil ke stolu. "Ryane, Ryane, Ryane," řekl. "Co s tebou budu dělat?" Ryan se začal zvedat. Sáhl po plastovém telefonu na jedné straně stolu, který se používal k přivolání ochranky. Edovy ruce, jako by jednaly samy od sebe, se vrhly po krku Ryanovy košile a zachytily ho uprostřed pohybu. Ryan se pokusil vyprostit, ale Ed už ho vší silou táhl dolů. Papíry se rozletěly, když Ryan tvrdě narazil do mahagonu. Jeho laptop se rozbil a odletěl z dohledu. Manažerovy nohy se rozkmitaly do všech stran ve snaze získat nějakou páku, aby se vyprostil z Edova sevření. Bylo to marné. Ed ho svíral tak pevně, až mu zbělely klouby. Jednou rukou Ed odflákl zbylé papíry a telefon. Druhou rukou popadl hrst Ryanových zlatých kadeří, vytáhl mu hlavu nahoru a silně s ní škubl o stůl, než stačil chlapík zareagovat. Ozval se tlumený výkřik a Ryanovy končetiny se rozletěly do všech stran, jako by byly z gumy. Ed za úderem uslyšel prasknutí, ale nemohl si být jistý, jestli to bylo dřevo, nebo Ryanův nos. Proto Ryanovi znovu udeřil do obličeje. Tentokrát skvrny krve potřísnily Edovu fialovorůžovou uniformu i stůl. Ryanův výkřik se z překvapení a bolesti změnil v čistou agónii. Ed pustil manažerovy vlasy a sledoval, jak Ryan sklouzl po stole a s klokotavým, krvavým kňučením padl na podlahu. Drahá hedvábná košile byla zničená, hrudník potřísněný krví, a Ryanův andělský nos byl rozbitý na krvavou, rozbitou kaši, stejně jako jeho rty. Zvedl jednu třesoucí se ruku k obličeji a hlasitě zakňučel, když uviděl své zakrvácené prsty. Druhou rukou se marně snažil odstrčit od podlahy. Za Edovými zády slyšel, jak lidé buší na dveře. Nejspíš ochranka. Nevšímal si jich. Místo toho klidně přistoupil ke zmuchlané Ryanově postavě a tyčil se nad ním, dokud se na něj chlapík nepodíval vyděšenýma, zmatenýma očima. "Končím, kreténe. Považuj to za výpověď. A taky jsi příšerný Tulák."
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Žít další den"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️