Zničená láska a temná tajemství

"Lady Serafína skočila z budovy!
Panické výkřiky služebnictva se rozléhaly po celém velkostatku.
Elena Hawthorneová cítila, jak jí prochází mučivá bolest, jako by jí někdo rval samotnou duši. Přes mlhu zahlédla Hawthorneovou, jak stojí u okna a vítězným postojem ukazuje na intrikánku Evangeline, svou tchyni Sophii Blackwoodovou!
'Maximilliane Blackwoode, zachraň mě...'
V zoufalství ji jako první napadl právě on.
V celém Eastlin City se vědělo, že ji Maximillian Blackwood nemiluje. Jejich manželství bylo pouhým strategickým spojenectvím, obchodní transakcí, která se zvrtla. Po smrti Margaret Norringtonové věděla, že její místo "Serafínky mladého pána Blackwooda" už není jisté. A teď ten den konečně nastal.
Ale jen Elena chápala hloubku své lásky k Maximillianu Blackwoodovi, lásky, která trvala deset let. Zbožňovala ho jako člověka, dávno předtím, než měl titul vůbec nějaký význam.
Teď se zdálo, že deset let bezpodmínečné lásky skončí právě takhle.
Teplá krev pod ní stékala, barvila její šaty do tmavě smaragdové barvy a její zrak se rozmazával. S posledním výdechem se svět kolem ní rozplynul v temnotě.
...
Čas ztratil smysl, než ji vlna nesnesitelné bolesti opět přivedla k vědomí. Když pomalu otevřela oči, mlhou se prodral známý, chraplavý hlas. "Jsi vzhůru?
Jakmile ten hlas poznala, její tělo instinktivně ztuhlo.
Náhle se jí vybavily události z dřívějška - chlad, který ji dohnal k tomu, aby to všechno ukončila. Prsty se jí sevřely kolem prostěradla, jak v ní vzplál starý vztek.
V minulosti by se pro něj i přes jeho lhostejnost vrhla do ohně. Ale poté, co v rukou držela jím podepsanou rozvodovou smlouvu a co ji Sophia Blackwoodová shodila z římsy, to všechno bylo sporné.
Ten neopětovaný cit ji vyčerpal a zanechal hořkou prázdnotu tam, kde kdysi kvetla láska.
Strnulým tónem, který popíral její citové zmatky, nabídla strohý pozdrav: "Ahoj, bývalý manželi." "Dobrý den," odpověděla.
Tato jednoduchá věta způsobila, že Maximillianovi lehce zacukaly rty a ve spáncích mu pulzoval zmatek nevyřčených myšlenek.
Jeho pohled se neznatelně přesunul a ze rtů mu unikl sardonický smích. "Takhle si představuješ dramatický odchod?
"Opravdu si myslíš, že jsem skočil? Elena zvedla unavené oči, aby se setkala s jeho posměšným pohledem.
"Upřímně, čekáš, že ti uvěřím?
Po tváři se jí rozlil křivý úsměv, v němž byla patrná sebeironie. Nemohla si pomoci, ale měla pocit, že položila směšnou otázku.
Eleno Hawthornová, už bys měla vědět, že na ničem, co říkáš, nezáleží.
Z koutku oka jí vyklouzla jediná slza - tichá a horká, pálila ji na kůži jako roztavené železo.
Jak se jí v těle rozlévala bolest, naposledy zvedla oči, ale nedokázala sebrat odvahu, aby se plně zapojila.
Náhle se ozvaly blížící se kroky, ledová aura ji obklopila, jak Maximilliánova vysoká postava bránila světlu proniknout do místnosti.
Vytáhl diagnostickou zprávu a pohrdavě ji po ní hodil. "Jaká ironie, že přes všechny své plány jste se nakonec zamotala jen do své vlastní sítě." Jeho ledový pohled ji pronikl, když pokračoval, bez jakékoli vřelosti nebo soucitu.
Elena zírala na chladná slova vytištěná na papíře: "Rané těhotenství, padesát šest dní, úplný potrat.
Rozechvěle zvedla chatrný list, jehož váha jí připadala těžší než olovo. Ty prosté řádky byly jako dýky, které se jí zabodávaly hluboko do nejjemnějších částí srdce.
Byla těhotná?
Elena měla podezření, že něco není v pořádku, a přisuzovala to stresu nebo nepravidelným návykům. Netušila, že je to dítě - jeho dítě - a teď je pryč, pouhých šestapadesát prchavých dní.
V jednom okamžiku jí po tvářích stékaly kaskády slz, každý vzlyk jí ovíjel kostru, zatímco muž stojící před ní zůstával lhostejný, jako by byla pouhým hercem v divadelní hře.
"Eleno Hawthorneová, jak dlouho hodláš tohle představení hrát? To dítě je tvoje práce!

"Opravdu to udělala? Je to její dítě, jak mohla... jak mohla?!"
Eleně se zlomil hlas, když jí po tváři stékaly slzy a připadala si jako výsměch minulým letům.
"Máš pravdu. Už jsem tu roli hrála dost dlouho. Už nechci nic předstírat. Nezasloužím si tvou důvěru, Nancy. Nezasloužím si tvou lásku. Všechno, co se dnes děje, je moje vina!"
Zavřela oči a přinutila se spolknout třpytivé slzy, které hrozily, že se rozlijí. Laskavost, kterou k němu kdysi chovala, se změnila v bolestivé jizvy. Když se zhluboka nadechla a znovu otevřela oči, v jejím pohledu se zračilo srdcervoucí odhodlání. Její křehké prsty svíraly prostěradlo jako záchranné lano a třásly se vzteky.
"Ale i kdyby to byla moje vina, nikdy nedovolím, aby to té ženě, která zavinila smrt mého dítěte, prošlo!" Elena se vztekem odhodila přikrývku, vytrhla jehlu s kapačkou a vrhla se ke dveřím.
"Sophie Rosewoodová!" To jméno se jí vydralo ze rtů. Ta samá žena, která byla zodpovědná za její pád ze třetího patra, předzvěst její srdcervoucí ztráty.
Elena ignorovala bolest, která jí procházela tělem, a seběhla dolů. Vtrhla do obývacího pokoje a našla Sophii Rosewoodovou a Charlotte Blackwoodovou, jak se smějí a povídají si, jako by se nic nedělo. Bez váhání se Sophii postavila.
"To jsi ty! To ty jsi zabila moje dítě! To ty jsi mu to udělala!" Třesoucíma se rukama vytrhla Sofii z ruky křehký porcelánový šálek na čaj a rozbila ho o podlahu, tělo se jí třáslo námahou, když chytila Sofii za límec.
"Pomoc! Pomozte někdo!" Sophia, zaskočená Eleninou náhlou prudkostí, se z jemné fasády, kterou obvykle nosila, proměnila v naprostou hrůzu, když křičela o pomoc.
Elena pevněji sevřela Sophiin límec a svá slova prokládala slzami, které jí stékaly po tváři. "Podepsala jsem rozvodové papíry s Maxmiliánem. Proč mě po tom všem ještě obtěžuješ? Proč jsi tak krutá... proč jsi ublížila mému dítěti?"
Charlotte se strachy stáhla a srdce jí bušilo, když vykřikla: "Maximilliane! Pojď rychle! Elena se zbláznila! Zbláznila se! Chce Sophii zabít!"
"Co to proboha děláš, Eleno Hawthornová?!" Maximillian Blackwood vykřikl, vyrazil vpřed, popadl ji za štíhlé zápěstí a odtáhl ji od Sophie.
Elena klopýtla a sotva se jí podařilo udržet rovnováhu, když ji Maximillian násilím usměrnil a jeho výraz potemněl obavami. "Přestaň s tím nesmyslem!"
"Nesmysl?" Elena vyštěkla a oči jí zahořely. "Nemáš ani ponětí, Maxmiliáne! Ty, který se tolik staráš o svou milou Margaret Norringtonovou, jsi mě osobně shodil ze třetího patra, což nás stálo dítě! A ty se opovažuješ tvrdit, že se chovám směšně?"
Maximillianovo čelo se při jejím obvinění hluboce svraštilo.
Sophia si narovnala posunutý oděv a rozhořčeně odvětila: "To je naprostý výmysl, Eleno Hawthornová! Jsi mistryně klamu! Podepsala jsi rozvodovou smlouvu, proč bych tě proboha měla strkat ze schodů? To je proti zákonu!"
Obrátila se k Maxmiliánovi s prosbou: "Lorde Lowene, prosím, nevěřte tomu ani slovo!
"Správně, něco takového by nikdy neudělala! Copak si nepamatuješ, co mi Elena udělala před pěti lety? Nenáviděla mě, nenáviděla všechny! Teď, když si našla příležitost, snaží se na mě vrhnout falešné obvinění!"
Charlotte Blackwoodová, adoptivní dcera rodiny Blackwoodových a Maximilliánova družka z dětství, vystoupila, aby Sophii podpořila, a zjevně se snažila ustálit příběh.
Sophia souhlasně přikývla. "Přesně tak! Nadšená, že se ke Clementine chováš dobře, se jen snaží zajistit, aby Clementine zmizela. Když ten plán ztroskotal, nakonec si vzala tebe. Posledních pár let se v naší domácnosti chová jako tyran!" "To je pravda!
Pak Sophia dodala: "Poté, co zemřel její podzim Grey, připadlo panství Norrington Timothymu Norringtonovi a lady Margaret Norringtonové. Přišla o útočiště, neměla jinou možnost než podepsat rozvodové papíry a teď se snaží vykreslit jako tragická hrdinka, aby získala sympatie pro své dítě a dosáhla od tebe slušného výdělku, a přitom to na mě hodila!
"Eleno Hawthornová, ty máš opravdu srdce hada. Co si myslíš, že tím získáš? Dokázat, že jsem tě shodila ze schodů? Předložte důkazy!"
Sophia si frustrovaně sevřela hruď a zbledla v obličeji, jak se snažila zachovat klid.
"Někdo, prosím! Mildred Wrenová, vezměte jí léky!" Charlotte přispěchala k Sophiině boku, položila jí ruku na záda a konejšivě ji poplácala po hrudi, aby jí pomohla ovládnout dech.
Elena pozorně naslouchala jejich obviněním, sotva byla schopná pochopit závažnost jejich slov, a pohlédla na Maximilliana a zoufale zavrtěla hlavou.
Před pěti lety Charlottě v domě Blackwoodových neublížila. Dnes se nezapojila do podvodu, připravená zneužít památku svého dítěte, aby si získala sympatie, ani nehodila na Sophii falešné obvinění!
Po tvářích jí tiše stékaly slzy.
Chtěla mít jasno, musela zjistit pravdu. Už nemohla dovolit, aby s ní zatočili!
Zoufale uchopila Maximillianovu ruku a cítila, jak z něj sálá teplo, které proniká bouří v jejím nitru, jako uklidňující balzám, který má moc uzdravit její srdce.
Elena věděla, že tohle je její poslední šance.

"Prosím, věřte mi. Nebylo to tak, jak říkala madam Evangeline! Viděla jsem ji, jak mě strčila ze schodů... byla to ona! Přísahám na všechno, byla to ona!" Elena vzlykala, oči plné naděje, jak se zoufale snažila získat jeho víru, byť jen pro tentokrát.
Maximilián Blackwood svraštil čelo, když se podíval na Elenu, v jeho výrazu se mísily obavy a opovržení. Vypadala upřímně, jako by její tvrzení bylo pravdivé, ale on se nemohl ubránit chladnému, bezelstnému smíchu, který mu unikl a odhalil jeho odpor.
Se zatvrzelým srdcem se odvrátil a setřásl její sevření, když se k němu přitiskla.
Nebylo třeba slov, jeho činy mluvily jasně: nevěřil jí. Bez ohledu na to, jak moc se mu to snažila vysvětlit, bez ohledu na její upřímnost jí prostě nemohl věřit.
Koho by napadlo, že zdánlivě laskavý Maximillian Blackwood, tak laskavý k cizincům, není nic jiného než vlk v rouše beránčím? A kdo by tušil, že se z okouzlující a půvabné Charlotte Blackwoodové vyklube pokrytec, který se chová jako svatoušek, zatímco v zákulisí spřádá plány?
Nikdo si nedokázal představit...
Norringtonská smetánka se starala jen o domnělou zlovůli Eleny Hawthornové...
Elena cítila, jak se pod ní podlamují nohy, tělo se jí zmítalo bolestí; už to nemohla vydržet.
'Eleno Hawthorneová, už tě nechci vidět,' odplivl si Maximillian krutě a zády k ní vykročil z panského domu.
Sledovala jeho vzdalující se postavu, nohy se jí úplně podlomily a zhroutila se na studenou podlahu. Břichem jí projela ostrá bolest, téměř nesnesitelná, hrozící, že ji připraví o život.
Poté, co Maxmilián odešel, to, co vypadalo jako křehká a bezmocná Sophia Rosewoodová, vstalo a připojilo se k Charlotte Blackwoodové, když se blížily k padlé Eleně.
Obě se podívaly na Elenu zhroucenou na zemi a ze rtů se jim rozlil smích.
"Eleno Hawthornová, ty jsi opravdu blázen. Lord Lowen je můj syn - kdo by ti věřil víc než vlastní matce? Sophia se zakuckala a škodolibě se radovala z vítězství.
'Pořád si myslíš, že jsi ta malá princezna, kterou jsi kdysi byla? Jsi vyřízená! Tvá rodina je nyní zcela pod kontrolou tvého odporného strýce a Timothy Norrington už přivedl Evangelinu a její dceru zpět do Norringtonu. Budou spolu hodovat, zatímco ty budeš na mrazu! Dřív jsi měl po ruce mladého pána Blackwooda, a teď... teď nemáš nic!
Elena ležela na ledových dlaždicích a cítila, jak jí tělem proniká nemilosrdná bolest, která jí drásá kůži a kosti, jako by se ji snažila proměnit v popel...
"Eleno Zaro, ty jsi vážně ubohá," řekla Charlotte Blackwoodová sladce a z jejího hlasu kapal předstíraný soucit, když do Eleny šťouchla botou. 'Podívej se teď na sebe - nejsi ty jen špinavá myška, kterou chce každý odehnat?'
Elena se útrpně ušklíbla a snažila se odlepit od země.
'Chce snad ta špinavá myška vstát? To je ale bludná myšlenka! Charlotte zvedla nohu a divoce kopla Elenu do břicha!
"Uf..." Elena zalapala po dechu, náraz ji srazil na podlahu a bolest ji znovu přemohla.
Charlotte se s posměšným znepokojením podívala na Elenu, která lapala po dechu. 'Ach bože, Eleno Zaro, je mi to tak líto! Zapomněla jsem, že jsi právě potratila. Musí tě strašně bolet břicho, co?
Elena se rukama podepřela a podívala se do tváří Charlotte Blackwoodové a Sophie Rosewoodové. Bude si je pamatovat, tenhle okamžik se jí vryje do paměti až do smrti!
Najednou se zvenčí ozval rozruch.
"Pusťte mě dovnitř! Co jste to udělali mé neteři?
Teta Rosa Autumn vtrhla do panského domu. Když spatřila Elenu ležící na zemi, vykřikla: "Rara!
Obrátila svůj ohnivý pohled k Sophii a Charlotte a vyzařoval z ní vztek. "Co jste Raře udělaly? Vy ubohá stvoření! Copak jste ji netrápily dost? Myslíte si, že po Zařině smrti je naše šedá rodina bez ochránců?

Sophia Rosewoodová a Charlotte Blackwoodová si vyměnily posměšné pohledy, obvinění Yary Autumn je vůbec nerozhodilo a jejich smích zněl opovržlivě.
"Kdo zůstal v rodině Greyových po smrti Autumn Greyové? Ty?" Sophia se ušklíbla.
Rosa Autumn vztekle zatnula zuby, když pomáhala Eleně v bezvědomí posadit se. Elena byla úplně vyčerpaná, tělem jí projížděla bolest a neměla už sílu se postavit. Slyšela Yařin hlas, zoufale chtěla odpovědět, ale slova prostě nepřicházela.
Pomalu ji obklopila tma, která všechno zastřela, včetně Jařina zběsilého křiku.
"Rano, co se děje? Probuď se!
"Krev... krev... Elena ospale zamumlala.
"Rano, drž se!
Rosa viděla, jak krev potřísnila Eleniny kalhoty, a její tvář zbledla strachem, když naléhavě vytáčela číslo záchranky.
...
Elena se ocitla v nekonečné prázdnotě, zavěšená mezi vědomím a snem. V té tmě se vynořila známá postava, která jí prosvětlila noc.
Madam s úsměvem sladkým jako slunce, zářivějším než cokoli, co kdy viděla. Měla pocit, že ji obklopují ty nejteplejší odstíny Genevievina kouzla.
Ale jakkoli byla vidina krásná, realita byla nemilosrdná.
Ostrý pach dezinfekce a pípání přístrojů ji vytrhly ze snu. S námahou otevřela oči, a když se jí to podařilo, tělem jí projela bolest, až zalapala po dechu.
"Rano? Rano? Yara zavolala, když si všimla, že se Elena pohnula.
"Teto Lin...
Jaře se viditelně ulevilo. "Konečně jsi vzhůru! Dva dny jsi byla mimo. Jak se teď cítíš? Pořád tě to bolí?
"Dva dny?
Elena cítila v hlavě mlhu a zoufale se snažila vybavit si, co se stalo, než upadla do temnoty.
"Ano, měla jsi nějaké krvácení, ale to už ustalo. Jen odpočívej a budeš v pořádku,' uklidňoval ji Jára a otřel jí z čela čelo plné potu.
Elena přikývla. "A co ty, teto Lin?
'Jsme součástí rodiny Norringtonů, není třeba se kvůli tomu rozčilovat,' řekla Yara a nalila Eleně sklenici teplé vody, její tón byl najednou vážný. 'Rano, co se děje mezi tebou a mladým pánem Blackwoodem? Slyšela jsem, že jste se rozvedli. Co se stalo?
Bylo všeobecně známo, jak hluboce Elena Hawthorneová milovala Maximilliana Blackwooda, který se léta držel jejich manželství. Nyní se však zdálo, že konec přišel poněkud náhle.
Elena pokrčila rameny a nechtěla se do toho pouštět. "Po všech těch letech to stačilo.
Milovala dost, snášela dost utrpení... Ale bylo toho někdy opravdu dost?
V mysli se jí honily myšlenky na dítě, v něž doufali - sen vyměněný za lásku, který se nyní změnil v nesnesitelnou bolest. Instinktivně si sáhla na břicho a v očích se jí zaleskly slzy.
"Stačí? Co myslíš tím 'dost'? Eleno, nemůžeš to jen tak nechat být! Jakmile se rozvedeš, nic ti nezbude!" "To je pravda! Jára se vášnivě vmísil do hovoru: "Musíš se teď přimluvit u mladého pána Blackwooda, musíš o něj bojovat!
Eleně se sevřelo srdce, cítila, že něco není v pořádku. "Co se děje?" dožadovala se naléhavě.
Yara si rychle uvědomila svůj výbuch a zamaskovala svůj výraz smířlivým úsměvem. "To nic není! Vůbec nic! Proč by se mělo něco stát? Všechno je v pořádku.
Elena zachytila v Jařině pohledu záblesk nejistoty a v duchu cítila, že před ní něco tají. Rozhlédla se po místnosti, ale svého bratra Jonathana Hawthorna neviděla. "Kde je Jonathan? Ví, že jsem v nemocnici?
To, že Jonathana nezahlédla, její znepokojení jen umocnilo. Vzala si telefon a chtěla mu zavolat.
Než stačila vytočit číslo, skočila jí do řeči Yara a její tón byl ostrý. "Rano!
Teď už si byla jistější než kdy dřív, Elena stiskla: "Teto Lin, něco přede mnou tajíš! Co se doopravdy děje?
(Bailey end)

Rosa Autumn věděla, že už nemůže dál skrývat pravdu. S těžkým povzdechem řekla: "Na vinici se něco pokazilo. Jonathan Hawthorne tam uvízl už dva dny a my pořád nevíme, co se děje..." "Co se děje?" zeptala se.
Jakmile to Elena uslyšela, srdce jí několikrát poskočilo. V žilách se jí rozproudila panika a bez rozmýšlení odhodila přikrývku a rozběhla se ke dveřím ošetřovny.
Jakmile se nohama dotkla země, břichem jí projela prudká bolest, která ji málem poslala k zemi. Ale myšlenka na Jonathana Hawthorna uvězněného dva dny na vinici - v kombinaci s bezohlednou krutostí jejího strýce Timothyho Norringtona a jeho jedovaté ženy Margaret - jí sevřela hruď.
"Kam jdeš, Eleno? Venku prší! Musíš si odpočinout! Rosa vykřikla, tvář jí zbledla, když se rozběhla za Elenou a bála se o její bezpečí.
Mezitím v zasedací místnosti rady Syndikátu HL probíhala schůze vedení. Ředitel Wu pohlédl na Maximilliana Blackwooda, který s autoritou velel místnosti, a nebyl si jistý, jak postupovat.
Maximilián si všiml Wuova zaváhání a mírně mu přikázal: "Mluv.
Ředitel Wu přikývl a odkašlal si. "Pane, slečna Hawthornová se probudila. Odešla však z ošetřovny bez povolení. Zdá se, že se stalo něco naléhavého...
Komnatou se ozval zvuk praskajícího pera, jak Maximillian drtil v prstech podepisovací pero. Místnost se ponořila do tísnivého ticha, vzduch zhoustl napětím. Všichni vysocí manažeři si vyměnili znepokojené pohledy, zmatení zuřivostí, která z Maxmiliána vyzařovala.
Maximilián upřel pohled na ředitele Wu, který se tvářil stále nepříjemněji, a zamračil se: "Co to má společného se mnou?
Wu sklonil hlavu: "Omlouvám se, byla to moje chyba. Prosím, odpusťte mi, mladý pane Blackwoode. Uhnul stranou, aby setkání mohlo pokračovat, ale atmosféra zůstala elektrizující - mnohem děsivější než předtím.
S příchodem zimy teploty prudce klesaly a vytrvalý déšť dodával vzduchu mrazivý nádech. Kdysi klidná vinice ležela v chaotickém nepořádku.
Jonathane Hawthorne, raději mi předej recepturu na víno Zlatý oblak, nebo budeš litovat! Bílá lady Margaret Norringtonová oznámila ze schodů a z jejího postoje vyzařovalo opovržení, když sledovala Jonathana plazícího se na zemi.
Eleně se rozbušilo srdce a pocítila za Jonathana příval úzkosti. Jejich auto ještě ani nezaparkovalo, než otevřela dveře a vyrazila ven.
"Jonathane!" vykřikla a spěchala k němu. Setřela mu déšť z tváře, jen aby se setkala s pohledem na krev, která mu potřísnila rty, což v ní vyvolalo vlnu zoufalství a oči se jí naplnily slzami.
"Prosím, Jonathane, vydrž!" zašeptala, strach se jí zadrhl v hrdle.
Když si klekla vedle něj, lady Bílá se ušklíbla: "No, podívejme, kdo je tady! To je ten malý podivín mladého pána Blackwooda. Ale počkej - teď jsi jen Blackwoodova odhozená žena!
Elena, která Jonathana podporovala, cítila, jak jí v srdci vzplál vztek na lady Bílou. Kousla se do rtu a odvětila: "Bývalá manželka má pořád větší čest než nestydatá oportunistka, jako jsi ty, Malá Smithová!
Zrudlá a rozzuřená lady Bílá se vrhla na Elenu a chtěla ji za tu urážku tvrdě udeřit do tváře. Elena však byla rychlejší, chytila lady Bílou za zápěstí a uštědřila jí rychlou facku, která se ve vlhkém vzduchu ostře odrážela.
Po úderu zůstala lady Bílá omráčená, zatímco Elena stála na místě a srdce jí prudce bušilo, protože v ní i mimo ni zuřila bouře.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zničená láska a temná tajemství"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈