Mezi láskou a touhou

Když zavěsil telefon, vzal Abel White ze stolku fotografii. Byl to nápadný obrázek pohledného muže v černém obleku, který tiše seděl v křesle. Jeho výrazné prsty svíraly účetní knihu a on byl hluboce zabraný do jejího čtení.
Abel tuto fotografii tajně pořídil před šesti lety svým telefonem a otisk časem trochu vybledl. Jeden roh byl mírně ohnutý, známky těch uplynulých let.
Na zadní straně fotografie byla čísla, která si Abel ve své touze zapsal, opakovaně je obkresloval konečky prstů, ale nikdy nenašel odvahu zavolat.
"Adelaide Whiteová, opravdu jsi volala tátovi?" zeptal se a pohlédl na dceru.
Adelaide Whiteová, vypadající jako nevinný mladý králíček, vedle něj přikývla.
Šest let se Abel zmítal mezi touhou, aby ji Jasper Blackwood našel, a nadějí, že ji nenajde.
Před pěti lety se v novinách objevila zpráva o jeho zasnoubení s jinou ženou. Myšlenka, že se jejich dcera setká s Jasperem Blackwoodem, mu vždycky připadala špatná.
Abel se zhluboka nadechl a položil Adelaide ruku na rameno. "Adelaide, zítra se stěhujeme.
'Mami, proč se stěhujeme?' zeptala se a její nevinné oči se rozšířily zmatkem.
Když viděl její zmatený výraz, něco se mu sevřelo v hrudi. Jemně ji přitáhl k sobě a zašeptal: "Protože tě chci vzít na dobrodružství.
"Mami, ty nechceš, abych viděla tátu?
Adelaide se neochvějně podívala na Abela.
"Jak bych ti mohla bránit v setkání s tátou? Abel ji ujistil, i když ho její neodbytnost zaskočila.
'Mami, vždycky říkáš, že táta pracuje daleko a nemůže se za námi vrátit. Ale mně už je šest. Stýská se mi po něm. A rodičovská schůzka se blíží... Chci, aby tam byli oba rodiče.
Abelovi se sevřelo srdce, když držel Adelaide za drobnou ruku. Obavy v jejích očích v něm hlodaly. Jak jí mohl říct, že je dítětem s komplikovanou minulostí? Podíval se dolů a cítil se bezmocný.
'Dobře, za pár dní odjedeme oba s tvým otcem. Neboj se, zlatíčko.
Rozcuchal jí vlasy, v hlavě se mu honily myšlenky. Bylo načase, aby našel někoho, kdo v Adelaidině životě zastane roli otce.
Adelaide vzhlédla a její nevinná tvář se rozzářila jiskřičkou nedůvěry. "Mami, to myslíš vážně?
"Samozřejmě, zlatíčko.
Abel ji pohladil po tváři; sledoval, jak se její obličej chvěje vzrušením, téměř ho to ohromilo.
V tu chvíli přišla sestra Clara a přerušila jejich soukromou chvilku.
'Madam, venku je nějaký cizinec, který s vámi chce mluvit,' řekla.
"Cizinec? Abel cítil, jak ho zaplavuje vlna zmatku. "Jaký muž?
"Vysoký, svalnatý, v elegantním černém obleku.
"Mohl by to být táta?
Než stačil Abel zareagovat, Adelaide radostně vypískla a vyběhla ze dveří. Abel si povzdechl, že ji nemůže dohonit, a spěšně ji následoval.
"Adelaide!
Když vyběhl ven, rychle si všiml muže stojícího u železné brány. Abel ztuhl, srdce mu nevěřícně bušilo; muž před ní nebyl nikdo jiný než Gareth Highfield!
"Tati!
Adelaide bez váhání zavolala, ale Abel jí rychle zakryl ústa, protože pocítil nával rozpaků. Vykřikla to jméno na celé kolo a Abel ji rychle odvrátila, srdce jí zmateně bušilo.
Yvette Wyndová,' promluvil Gareth a na tváři se mu vyrýsovalo překvapení, když uviděl Abela.

Gareth Highfield nevěřil svým očím. Stál v kanceláři svého šéfa a měl na bývalého generálního ředitele dobrý výhled. A vedle této staré postavy si všiml nápadně pohledného dítěte.
Dítě, štíhlé a křehké, mělo pár hlubokých, výrazných tmavých očí, v nichž jako by se skrýval svět emocí. Při pohledu na ty oči se Garethovi v mysli vybavil někdo, o kom si myslel, že už ho dávno opustil.
Když si Abel White všiml Garethovy reakce, pocítil instinktivní nutkání chránit. "Jdi za mě, Adelaide," vyzval ji, postavil se před dítě a upřel pohled přímo na Garetha. 'Garethe Highfielde, už je to nějaký čas. Co tě sem přivádí?
Gareth odtrhl pohled a chladně odpověděl: 'Jen si chci ověřit telefonní číslo.'
Abelovi se rozbušilo srdce. "Máte špatnou adresu. Žádné číslo tu nemám. S tím rychle odvedl Adelaide zpátky do kanceláře.
'Mami, není to táta?" zeptalo se dítě.
'V žádném případě ne,' odtušil Abel a zarámoval svá slova, aby byla jasná.
Gareth stál zakořeněný ve dveřích a zaslechl výměnu názorů mezi chlapcem a Abelem, plný otázek. Zavrtěl hlavou nad zmateným vývojem událostí, než nastoupil zpět do svého auta zaparkovaného na ulici, pevně sevřel volant a rozjel se směrem k Harmonickému cechu.
Nad hlavou mu plály sluneční paprsky a vrhaly zářivé barvy na pozlacený nápis "Cech Harmonie" u vchodu. Ve dvacátém třetím patře se další tmavé oči upíraly na složku s nápisem Winston, zatímco místností se ozýval jeho hluboký hlas. "Dobře," řekl s konečnou platností.
Asistentka Bella Greenová mu podala pero a Jasper Blackwood velitelsky naškrábal na složku své jméno.
'Děkuji, pane,' přikývla Bella.
'Bello, prosím, vyprovoďte Seraphinu Youngovou,' nařídil jí.
"Ano, pane," odpověděla poslušně.
Když Bella vyprovázela Serafínu z místnosti, vstoupil Gareth a upoutal Jasperovu pozornost. Jasper, stále soustředěný na papírování, jen přikývl: 'Yvette Wyndová?'
Gareth se usmál. "Jste působivě bystrý, šéfe.
Garethovo chování zvážnělo, když na něj Jasper upřel pohled. "Na co jsi přišel?
'Jen to, že číslo, které jsem vystopoval, se váže k bydlišti Yvette Wynd Youngové. Podle všeho volalo její dítě. Vypadá asi na pět nebo šest let.
Místnost zahalilo ticho, když Jasperova tvář zchladla. Neuvědomil si, že od chvíle, kdy ho Yvette opustila kvůli někomu jinému, uplynulo šest let. Zaplavilo ho pochopení; vysvětlovalo to její ráznou konečnost během jejich posledního rozhovoru.
'Sám jsem ji neviděl,' pokračoval Gareth opatrně, 'ale když jsem stál u jejích dveří, její dítě si myslelo, že jsem jeho otec.'
"Viděl jsi Yvettina manžela? Jasperův hlas byl chladný.
'Ne, šéfe, mám něco, o čem si nejsem jistý, jestli se mám zmínit.'
"Tak to vyklop.
Gareth se nesměle uchechtl: 'Ten kluk... je ti podobný, myslím. Jen můj pocit.
Jasperův výraz se náhle změnil; nečekal, že by dítě mohlo nést ozvěny jeho vlastní podoby. Zaplavila ho dojemná vzpomínka na onu noc před šesti lety a nervózně mu rozbušila srdce.
"Garethe, jdi k Charlesi Brightmanovi. Chci všechny podrobnosti o rodině Yvette Wyndové.
"Šéfe, odkdy se zajímáš o Yvette Wyndovou?
Jasper se zamyslel nad oním dnem před šesti lety a vzpomněl si, jak ztuhl ve zlomeném srdci, když Yvette odešla, ale nevysvětlitelně se teď nedokázal ubránit tomu, aby se znovu zabýval jejím příběhem. Byla to zmatená kakofonie emocí, kterou nečekal, a dolehla na něj odpovědnost.

"Garethe Highfielde, jak dlouho se mnou pracujete?
Gareth se na chvíli odmlčel a zamyslel se, než odpověděl: "Šest let.
"Dostal jste někdy přidáno?
Garethovi se na tváři objevil záblesk obav, když se instinktivně sklonil. "Šéfe, já to chápu. Prosím, nesnižujte mi plat. Jen si potřebuji zkontrolovat Charlese a Yvette Wyndovy.
Zatímco Gareth odcházel z kanceláře, Jack Boldwood odložil Winstonův spis stranou a chystal se pustit do případu Yvette Wyndové.
Ještě v době, kdy se Cech Harmonie zmítal v chaosu, našel Yvette a nechal ji vydávat se za svou zesnulou sestru, aby zdědila její podíly ve společnosti. Tento krok zajistil, že rodina Boldwoodových zůstala největšími akcionáři Cechu. Ačkoli Jack pracoval v zákulisí, nechal Yvette řídit každodenní záležitosti Cechu, zatímco jí diskrétně radil, jak se orientovat ve složitých záležitostech podniku.
Po roce společné práce mu Yvette pomohla odhalit vraha Eamona Zanea a dostat ho za mříže. S podporou několika dlouholetých akcionářů převzal Jack od Yvette otěže.
'Tohle je tvoje odměna,' řekl a položil před Yvette šek.
Když ho přijímala, oči jí zářily radostí, ale když se na něj ohlédla, její nadšení mírně pohaslo. 'Takže dnes opravdu odjíždím, že?'
"Mohla bys zůstat.
Yvette se zdála být jeho slovy na okamžik ohromena.
"Kdybys mě měla ráda, nemusela bys odcházet.
K jeho překvapení však mávla rukou. "Děláš si legraci? Proč bych měla něco cítit k pochybnému obchodníkovi, jako jsi ty? Po roce stráveném s tebou už ani nespočítám, kolikrát jsem čelila životu nebezpečným situacím.
Cítil, jak v něm vře vztek. Celý ten rok věřil, že její laskavost znamená, že je mezi nimi něco víc. Místo toho byly jeho pocity pouhým zbožným přáním.
Tu noc, když to přehnal s pitím, se ho Yvette snažila vystřízlivět, ale čím víc ho nabádala, aby přestal, tím víc si ho dopřával. Matně si vzpomínal jen na to, že byl opilý a choval se k ní násilnicky.
"Pusť mě! Jacku, tohle je napadení! Mohla bych tě žalovat!
"Yvette, jestli chceš žalovat, tak do toho. Dneska mě nikdo nezastaví!
Pod svou obvykle stoickou fasádou Jack tu noc odhalil divokou stránku. Jeho opojné mručení se ozývalo v Yvettiných uších, když jí agresivně trhal oblečení.
Když se Abel White nad těmito vzpomínkami zamyslel, zavřel oči.
Tagore kdysi řekl: "Neumisťuj svou Amélii na okraj útesu, je to příliš Gareth." A pak se na něj podíval.
Ale propast, která dělila Abela Whitea a Jacka, byla mnohem větší než pouhý útes. Než se Abel setkal s Jackem, byl obyčejným prodavačem v obchodě.
Žil prostým životem, vydělával sotva tolik, aby se protloukal, a často se spojoval s přáteli, aby vychytal časově omezené nabídky. Život byl rutina - předvídatelný rytmus, nikdy ne chaotický. Jistě, fantazíroval o výhře v loterii a bohatství ze dne na den, ale když se k němu konečně přiblížila příležitost k finančnímu zisku, znamenalo to šest let lítosti.
"Mami, na co myslíš?
Adelaida Bílá přiklusala, držela polštář, oblečená do svého oblíbeného kočičího pyžama, a její drobné tlapky klapaly po podlaze.
"Jacku, je deset hodin! Proč ještě nejsi v posteli?
"Mami, chci slyšet pohádku.
"Běž do svého pokoje, za chvíli tam budu.
"Dobře!
Adelaide poslušně odběhla do svého pokoje. Když Abel sledoval, jak její živá postava mizí, přemýšlel o dni stráveném s mladou písařkou.
"Povzdechl si...
Abel se unaveně nadechl a zamířil k Adelaidinu pokoji.

Když začalo svítat, Abel White stále ještě spal blaženým spánkem a držel svou dceru Adelaide v náručí. Najednou ticho časného rána prořízl zvuk zvonku u dveří. Teta Margery, stále ještě s krvavýma očima, si spěšně natáhla svetr a pak spěchala otevřít dveře.
Když kukátkem spatřila návštěvníka z předchozího rána, probudila se teta Margery k plné bdělosti. Vyběhla do druhého patra.
"Madam!
Teta Margery zakřičela, zatímco klepala na Abelovy dveře.
Po zazvonění zvonku se brzy ozvalo naléhavé klepání tety Margery. Abel se s mrzutou dezorientací vytáhl z postele a otevřel dveře.
"Teto Margery, co se děje?" zeptal se a potlačil zívnutí.
'Pane, ten muž ze včerejšího rána je zpátky před naším domem!'
Abel v okamžiku ucítil, jak jím projel adrenalin, který spláchl přetrvávající ospalost. Seběhl dolů a po nahlédnutí do kukátka si ověřil, že u vchodu do jejich domu skutečně stojí Gareth Highfield. Zmocnila se ho panika.
Proč by se Gareth vracel? Věděli snad místní, že právě přivítal Adelaide na svět?
Ne! Abel si kousal nehty a nutil se zachovat klid.
"Teto Margery, je nebezpečný? Mám zavolat policii?
Teta Margery už kráčela k telefonu.
"Teto Margery, počkej!
Abel rychle nahlédl tetě Margery přes rameno ke dveřím. Zpočátku ho pohled na Garetha vyvedl z míry, ale teď, když pozoroval pozorněji, si všiml, že Gareth je zřejmě sám.
To zjištění mu přineslo úlevu.
'Teto Margery, není to zlý člověk, jen můj starý přítel. Ale byl bych opravdu raději, kdybys ho požádala, aby odešel. Pokud odmítne, zavolejte policii, aby ho zastrašila.
Teta Margery s rozhodným výrazem ve tváři přikývla a vyšla ven s koštětem v ruce. Abel sledoval, jak otevřela dveře, připravená konfrontovat Garetha.
"Proč zvoníš tak brzy?! Copak nevíš, že se lidé snaží spát?
Gareth, který obvykle působil mírně, se pokusil o smířlivý úsměv, když se podíval na tetu Margery svírající koště. "Ehm, teto Margery, to jsi špatně pochopila. Přišel jsem si naléhavě promluvit se slečnou Yvette!
Teta Margery se jeho šarmem nenechala zviklat.
"Moje paní se nejmenuje Yvette! Jestli nemáte o čem mluvit, tak nás neotravujte, nebo přísahám, že zavolám policii!
Abel si oddechl; naštěstí neprozradil Garethovi své pravé jméno, který ho stále mylně považoval za Yvette Wyndovou.
"Počkej, teto Margery, já nejsem zlý člověk! Gareth trval na svém. 'Jsem přítel vaší paní! Jen ji potřebuji na chvíli vidět.
'Včera odjela, takže bys měl odejít. Hned!
To bylo chytré, teto Margery.
Abel si nemohl pomoct, ale usmál se; nečekal, že teta Margery přijde s takovou historkou.
"Tak proč to tvoje luxusní auto pořád parkuje před domem?
Napětí přerušil hlas. Na okraji dveřního rámu se objevila nápadná postava, napůl zastíněná v ranním světle.
"Garethe, je tohle hra, kterou hrajeme? Chladná přítomnost Cecilie Frostové vyžadovala pozornost, její aura byla natolik hrozivá, že fyzicky vnikla do místnosti. Abel pocítil, jak jím projela směsice úžasu a znepokojení, což ho přimělo rychle zavřít dveře a vrátit se nahoru.
Je to možné? Stačil jeden včerejší telefonát, a už jsou u jeho dveří?
"Pane, ztište se. Říkal jsem vám, že tu moje paní není, a jestli budete pokračovat v tomhle kraválu, budu muset zavolat policii! Teta Margery Garethovi a Cecilii důrazně prohlásila.

"Alfréde, opravdu bychom neměli...
Gareth Highfield se to snažil tetě Margery upřímně vysvětlit, ale než stačil dokončit myšlenku, přerušil ho Jasper Blackwood, otočil se a vykročil k autu.
"Garethe Highfielde, vracíme se.
'Šéfe, nechcete vidět Yvette Wyndovou?' Gareth protestoval.
Jasper se ohlédl přes rameno a vrhl pohled na nádherně naleštěné auto opodál. V jeho tmavých očích se skrývala hloubka podbarvená téměř nepostřehnutelným náznakem pobavení.
"Budou i jiné příležitosti," odpověděl chladně.
Gareth mohl jen rezignovaně přikývnout a následovat ho.
Když teta Margery sledovala, jak oba muži odcházejí, vydechla úlevou. Uchopila koště a otočila se, aby uklidila, jen aby zahlédla Abela Whitea stojícího u dveří. Její pohled ulpěl na elegantním černém autě, které se ztrácelo v dálce, a projela jí lítost.
Když auto zmizelo za rohem, Abel se vzpamatoval a přistoupil k tetě Margery. "Děkuji vám za pomoc, teto Margery.
"Samozřejmě, mladý muži," řekla vřelým tónem.
'Teto Margery, vezmu Jaspera na pár dní na výlet, takže budu potřebovat tvou pomoc na usedlosti, zatímco budeme pryč.'
"Jak dlouho budete pryč? Teta Margery se zeptala a v hlase jí zazněl náznak zvědavosti.
"Nejsem si jistý," přiznal Abel a do jeho slov se vkradl nádech melancholie.
Teta Margery se rozhodla dál nenaléhat. Za ta léta si prací na usedlosti jako sestra Clara vysloužila úctyhodné zacházení, přesto ji bolelo u srdce, když viděla, jak Abel, tak mladý, nese tíhu toho, že sám vychovává dítě, aniž by se zmínil o Eamonu Zaneovi, otci. Věkový rozdíl mezi nimi byl sotva znatelný a v tetě Margery vzbuzoval směs soucitu a obav.
'Neboj se, já se o to místo dobře postarám,' uklidňovala ho.
Abel uznale přikývl, než vstoupil dovnitř. Vyhnout se Jasperovi byla jediná možnost.
Bylo to už šest let, co se objevilo její a Eamonovo dítě. Jak by se teď postavila Jasperu Blackwoodovi, kdyby se jejich cesty zkřížily? Začalo to jako omyl, který přerostl ve skutečnost, když Abel nečekaně porodila Jasperovo dítě.
Přemýšlela, jestli k ní Jasper ještě něco cítí. Zdálo se to nepravděpodobné. Kdyby ji teď našel, nejspíš by si chtěl nárokovat to, co mu patří - své dítě. V tom případě by ztratila vše, co jí bylo drahé.
Pevně svírala v rukou jízdenku na vlak a zaplavil ji pocit strachu, přičemž hrozivý stín Jasperova pochmurného výrazu její nepříjemné pocity ještě umocnil.
Rodina Blackwoodových byla vlivná, zatímco Abel měla jen dceru Adelaide Whiteovou.
"Mami, proč pláčeš? Adelaide se zeptala a její nevinná zvědavost prolomila Abeliny myšlenky.
"Zlatíčko, to je jen štěstí. Jedeme k babičce, jak se ti to líbí?
"To zní skvěle! Adelaide vzrušeně zacvrlikala.
Abel se usmála, uklidněná dceřinou přirozenou laskavostí.
Abelovo rodné město se nacházelo na ostrově zvaném Windward Isle, na který se váže spousta drahých vzpomínek. Každý rok tam Adelaide brala na rodinná setkání, ale neplánované návštěvy byly vzácné.
Po tříhodinové cestě, kterou s Adelaide absolvovaly, se konečně ocitly na Windward Isle a nechaly se unášet mořským vánkem. Protože přístav a usedlost byly poměrně blízko, táhla Abel svůj kufr s sebou a držela se přitom dcery za ruku, když se vracely domů.
Cestou pozdravila několik známých tváří a styděla se, ale byla vděčná, že ji ostrov zřejmě vítá zpět.
Pohybovala se po známých cestách a blížila se k domu svého dětství: Červené chalupě, uzavřené velkým dvorem. Jak se blížila, k jejím uším doléhaly zvuky smíchu a vzrušení.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi láskou a touhou"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️

👉Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu👈