Prolog
Raven Před měsícem... Přejedu nůžkami po okrajích jejích vlasů a dávám si pozor, abych to neudělala nedbale. Tahle, budu jí říkat Mary, je stejně dokonalá jako dívky, které znám. Má hladké hnědé vlasy. Ani pramínek není na svém místě. Stejné jako ostatní. Perfektní. Jejich rty se lesknou a řasy jsou tmavé. Všichni mají na sobě stejné pohrdavé pohledy, které sotva zakrývá polopatický umělohmotný úsměv. Dívají se na mě, zvlášť na tuhle Mary, jako by o mně věděly všechno. Děvka, zdá se, že říká, jako by mě znala. Špinavá děvka. Jako by jim stačil jediný pohled na mé ošuntělé oblečení a obnošené boty a přesně věděli, kdo jsem uvnitř. Vždyť mě neznají. Ne doopravdy. Nikdo mě nezná. Včetně mě. Dokonce i já se na to pořád snažím přijít. A jednoho dne se mi to podaří. S maximální přesností pokračuji ve vyřezávání dalších dívek pomocí nůžek ostrých jako břitva a přitom si broukám písničku, kterou jsem si vymyslela. Na jednom z obrázků, které jsem si vybrala, je blondýnka. Modré oči, široké a nevinné. Odsunuji její obrázek stranou. Je jiná. Její oči vidí věci, které ostatní nevidí, i když se skrývá za stejnou dokonalostí jako oni. Vidíš mě? Z jeho ložnice vedle té mé se ozve Romeova basa a já se uvnitř usměju. Dvojčata. On a já jsme sdíleli dělohu, ale to není všechno, co sdílíme. Jeho inkoustově černé vlasy mají stejný odstín jako moje. Hnědé skvrnky v jeho zelených očích jsou o něco tmavší, ale vedle sebe vypadají podobně. Pro člověka zvenčí. Měří hodně přes metr osmdesát, ale já jsem skoro na metr, což je na osmnáctiletou ženu vysoká výška. Naše rysy jsou si možná podobné, ale naše osobnosti se divoce liší. Řím je rozzlobený, podrážděný a věčně zamračený. Já jsem nadějná a příjemná a stále se usmívám. Pro člověka zvenčí. Vidím to, co můj bratr s ostatními nesdílí. Zlomené srdce, které stále nosí pro naši mrtvou matku. Ohromnou nenávist, kterou chová k našemu otci. Způsob, jakým se mě snaží chránit tím, že mě uzavírá před světem. Řím to v sobě dusí a schovává se za pohledy. Zesiluje rockovou hudbu a ukazuje prostředníček každému, kdo se odváží nahlédnout dovnitř. A přestože já vidím za bratrovy zdi, on nevidí ani ty moje. Moje zdi jsou neviditelné. Jsem stydlivá a usmívám se a nikdy nepláču. Jsem nedotčená. Chráněná před škodami vnějšího světa. Nevinná. Mírotvůrce. Pro cizího člověka. Za srdce mi zabrnká bolest a já se nadechnu. Nebudu na něj myslet. Nebudu myslet na nic. Mé srdce dělá neuvážená rozhodnutí. Už mě nebaví nechat své srdce rozhodovat. Dál si vystřihuju vapidně vypadající mladé ženy přímo z časopisu Seventeen, který mi Rome koupil po škole, a tužkou jim dělám díry do očí. Ony. Nedělají. Nevidí. Mě. Bez úsměvu lepím obrázky hezkých holek na papír a vytvářím duhu s jejich tvářemi bez očí. Pod ně nalepím obrázek havrana. Na havrana nalepím horní polovinu blondýnky s nedotčenýma očima. Až lepidlo zaschne, budu moci zvednout klapku a vidět havrana. Stejně jako ona možná uvidí mě. Moje hloupé srdce vždycky doufá v hlouposti. Dlouho na obrázek zírám - dokud odpolední slunce nezmizí a já neucítím, co to Řím vaří. Příští měsíc budeme maturovat. Rome chce jít na nóbl univerzitu, ale nejlíp, co si bude moct dovolit, je komunitní vysoká škola. Kéž by měl v životě víc příležitostí. Přála bych si, aby náš otec nebyl podlý opilec, který ubližoval ostatním, když byl příliš zbabělý na to, aby ublížil sám sobě. Kéž by... Přeji si tolik věcí, které nikdy nebudu mít. Skřípění brzd tátova starého chrysleru mě upozorní na to, že se vrátil ze směny v továrně. Je už po setmění, což znamená, že se cestou domů zastavil v baru. A když je Rome v kuchyni a domem se rozléhá jeho hudba, která našeho otce bezpochyby vyprovokuje, je jen jeden způsob, jak tahle noc skončí. Špatně. Musím zasáhnout. I když našeho otce nesnáším, ještě víc nesnáším, když náš otec bije mého bratra. A tak nasadím úsměv. Ten, který má táta rád. Ten, který mají rádi všichni. Ten, který Řím nenávidí. Protože i když mé zdi nevidí, cítí je. Možná za to může celá ta věc s dvojčaty, nebo možná nejsem tak neviditelná, jak bych si chtěla myslet. Vchodové dveře bouchnou, rozrazí všechna okna v domě a já vím, že si musím pospíšit. Strčím svůj obrázek do zásuvky zchátralého psacího stolu a vyrazím z pokoje. Voní to tu špagetami a mě mrzí, že se táta pokusí všem zkazit jídlo. "Tati!" Vykřiknu, když vidím, jak se táta vztekle potácí do kuchyně. Ve spěchu málem srazí lampu z odkládacího stolku, aby se pustil do mého bratra kvůli bůhvíčemu. Ale táta vidí mě, kterého chci, aby viděl. Úsměv, který se mu líbí. Úsměv, který se líbí všem. Úsměv, který Řím nenávidí. Jeho napjatá ramena se uvolní a on otevře náruč k objetí. Rozběhnu se k němu, protože musím. Obejmu ho, protože musím. Dusím se jeho lihovým dechem, protože musím. Jednoho dne už nebudu muset.
První kapitola (1)
Courtney Poslední den školy... "Nedívej se, ale zírá na tebe," řekne Whitney a v jejích širokých hnědých očích tančí šibalství, zatímco si strká do pusy hrozen. Samozřejmě se podívám. Oči mi padnou na Romea Murraye, školního podivína. Udrží můj pohled těsně pod svými černými rozcuchanými vlasy. Čelist se mu sevře a já se zachvěju. Strhnu pohled zpátky na Whitney a zasyčím: "Proč na mě zírá?" "Nejspíš tě chce vyřezat jako dýni a dát si tě na poličku jako všechny ty pohřešované holky v tom kriminálním seriálu, na který se pořád díváš." Vyplivne žvýkačku a nakloní se dopředu, čímž mi poskytne plný pohled na svůj výstřih, který asi není ve škole přijatelný. Ne že by to Whitney McConnellovou stejně zastavilo. Její táta je civilní obhájce, který pravidelně hraje golf s naším ředitelem. Všechno jí projde. "Řím neunáší a nevraždí holky," řeknu se smíchem, když si loupu nálepku z jablka. Šťouchne vidličkou do salátu a pokrčí rameny. "Jasně. To je jeho dvojče zrůda. Nejspíš má sklep plný mrtvých těl." Při zmínce o Romeově sestře Raven si nemůžu pomoct, ale otočím hlavu a podívám se po ní. Bývaly doby, kdy jsme byly skoro kamarádky. V desáté třídě. Byly jsme přiděleny jako partnerky do biologické laboratoře. Byla tichá a zábavná. Říkala divné věci, ale já jsem se přistihla, že si ráda poslechnu, co má na srdci. Málem jsem ji pozvala do kina nebo tak něco, když se o tom Whitney dozvěděla. Fuj, je to podivínka a lidi jako my se s takovými nestýkají, Court, řekla. Pak už jsem si udržovala odstup. Dvojčata jsou školní podivíni. Jasně, máme tu šprty, emaře a podivíny, což jsou všechno lidi, se kterými se já a Whitney nestýkáme, ale dvojčata vypadají jako samostatná liga. Rome sedí sám, jako by lidé byli nemoc a chytlo ho to. Raven se často schovává v koupelně. Někdy si při obědě sedne sama venku pod strom. Vždycky mě zajímalo, proč dvojčata Murrayovi nesedí spolu. "Každopádně tohle léto je naše. Oběma je nám už osmnáct, takže si můžeme dělat, co chceme," řekne Whitney a rty se jí zkřiví v bezelstném úsměvu. Oplatím mu úsměv. "Celé léto bez tréninků roztleskávaček a bez trenéra Pelta, který nás driluje, mi připadá jako ráj." "Dokud se nedostaneme na Northwestern. Trenér Daniels je dvakrát intenzivnější než trenér Pelt. Družstvo tam trénuje stejně tvrdě jako fotbalisté. Sledoval jsem některé jejich tréninky na YouTube. Extrémní, Courte. Budeme muset být ve velké formě." Lehce se jí zvlní rty, když pohledem zavadí o rohlík na mém tácu s obědem. Žaludek mi kručí. Celé léto jsem chtěla jíst sacharidy, ale něco mi říká, že mě Whitney udrží na uzdě. Chystám se na sportovní stipendium, takže si to nemůžu pokazit jen proto, že mám hlad po chlebu a koláči a, ach bože, bramborové kaši. "Ne," zabručí Whitney, když mi ukradne chleba. "Vidím, jak na mě koulíš těma svýma posranýma očima. To se nestane, když se budu dívat já." Se zlým chichotáním ho za mnou spustí. Trhnu pohledem právě včas, abych viděla, jak se odráží od Romeovy hlavy. Když po mně vrhne svůj vzteklý pohled, Whitney se rozesměje. Je to milé a nevinné, ale slyším v tom náznak opovržení. "Jejda. Omlouvám se. Můj přítel je nešikovný." Plácne mě po temeni hlavy, jako bych to byla já, kdo hodil chleba. Oči se mu na mě zúží a prstem se poškrábe po ostré linii čelisti. Něco na tom, jak to dělá, je hrozivé. Mám z něj strach. Jediným pohybem dokáže vyvolat vlny strachu, které mi přeběhnou po páteři. "Proč jsi to udělal?" Zakňučím a vrhnu na Whitneyho vyděšený pohled. Usmívá se, zatímco si nabírá salát. "Zachraňovala jsem tě před sacharidy." "Tím, že ses mě snažila nechat zavraždit?" "Uklidni se," odtuší. "On by tě nezavraždil..." Další zlý úšklebek. "Ve škole." "Jsi na nic." "Fakt dobře," souhlasí. "Jen se zeptej Kasona." Při zmínce o jejím příteli se obě začneme chichotat. Ten ji zbožňuje. Jsou stereotypní středoškolský pár. Kapitánka roztleskávaček a fotbalový zadák. Jeho rodina nepochází z tolika peněz jako ta její, takže za ní chodí jako ztracené štěně. Netuší, že se s ním po škole rozejde. Chce být přes léto před vysokou školou volná. Zakousnu se do jablka a ignoruju pocit viny, který mě svírá v břiše. Byla to naše dohoda. Obě jsme se v létě rozešly se svými kluky. Leeho mám opravdu ráda, ale co řekne Whitney, to platí. A on stejně půjde na jinou univerzitu. Takhle je to asi lepší. "Život se pro nás brzy stane mnohem vzrušující," švitoří Whitney a vytrhne mě z mých vnitřních myšlenek. "Připrav se, nejlepší kámoško, za chvíli způsobíme bouři." O týden později... "Bože, ty krásně voníš," zamumlá Lee a jeho dech mě hřeje na krku. Přitiskne mi polibky k ušnímu lalůčku a jemně mě tam zatahá. Projede mnou horko a moje kalhotky jsou nasáklé potřebou. Lee byl tím, s kým jsem před Vánocemi přišla o panenství, a pak jsme spolu měli sex nesčetněkrát. Minulý týden po maturitě jsem se s ním měla rozejít. Ale pak odjel s rodiči na dovolenou. A teď je tady. "Lee..." Je to jediné, na co se zmůžu s jeho rukou v mém tričku a ústy na mém krku. Právě teď, v této chvíli, se s ním nechci rozejít. Chci, aby mě ošukal. "Kdy se vrátí tvoje máma?" "Až za třicet minut," zašeptám. Odtáhne se a mrkne na mě s úsměvem. Lee hraje s Kasonem fotbal. Myslím, že vypadá líp než Kason, ale Whitney bych to nikdy neřekla. "Tak to vypadá, že mám čas dostat se ti do tvých mokrých kalhotek, co?" Jeho oříškové oči se rošťácky lesknou. Máš se s ním rozejít. "Tak akorát času," souhlasím a má slova se zadýchávají. Zasměje se a v rekordním čase ze mě strhne tričko. Oblečení ze sebe strhává v zápětí. Jakmile je jeho penis obalený gumou, strčí do mě. Whitney pořád žvaní o orgasmech, ale já jsem s Leem nikdy žádný nezažila. Dokážu se vzrušit sama, ale když jsme spolu, je to jiné. Je to spíš lidský kontakt, který mě vzrušuje. Líbí se mi, jaký je to pocit, když se mi jeho tvrdá hruď přitiskne na prsa. Líbí se mi, jak se jeho oči těsně předtím, než se udělá, zbarví touhou. Je to orgasmické jiným způsobem.
První kapitola (2)
"Kurva, zlato," zasténá, když se na mně rozjede. "Vždycky jsi tak pevná. Udělám se v tobě tak tvrdě. Vydojíš mi mýho tlustýho ptáka do sucha." Koušu se do rtu, abych se nesmála. Vyjde z něj zakňučení, které si špatně vyloží jako sténání rozkoše. "To je ono," naléhá na mě. "Jdi do toho, holka." Tentokrát mi z úst vyklouzne chichotání. Jeho oplzlé řeči jsou... zvláštní. "Kurva. Šukej. "Kurva." Zavře oči a prudce se do mě opře boky. "Kurva." Usmívám se na něj a užívám si, jak mu po spáncích stéká pot, když se konečně udělá. S hlasitým sténáním dosáhne orgasmu. "Jsi tak sexy," zamumlá a znovu otevře oči, aby mě obdivoval. Zářivě se na něj podívám. "Díky." Jeho zamračený výraz, který se náhle objeví, mi ukradne úsměv. "Ale..." Srdce se mi zastaví v hrudi. "Ale co?" Mám snad pupínek? Vypadá můj obličej mastně? Všiml si, že jsem přibrala půl kila? "Ale oba chodíme na jiné vysoké školy a..." Vyklouzne ze mě a sjede z postele, aby se zbavil kondomu. Jeho hlas se nese z koupelny, kde začíná čůrat. "Prostě nejsem připravený na vztah na dálku." Slova - slova, která jsem na něj plánovala použít sama - mě zasáhnou, když jsou namířena mým směrem. "Cože?" Spláchne záchod a obejde umyvadlo, aby si ulovil kalhoty. V rozpacích se posadím a přetáhnu si polštář přes klín. "Slyšela jsi mě," zavrčí a jeho pohled se nesetká s mým. "Měli bychom se vídat s jinými lidmi." Šokovaně zamrkám. "Ale my... ty a já jsme jen..." Odfrkne si. "Bylo to jen šukání, Courte. To je všechno, co jsme kdy dělali." "Byl jsi můj přítel," vyjeknu. Do očí se mi derou horké slzy a já nesnáším, jak moc jsem kvůli tomu přecitlivělá. "Nedramatizuj to." Slza se mi hadovitě zkutálí po tváři a odkapává z čelisti. "To je všechno? Prostě si zašukat a utéct?" Pokrčí rameny, zapne si džíny a vezme si z mého prádelníku baseballovou čepici. "Kdyby sis to chtěla někdy v létě zopakovat jako kamarádka, máš moje číslo. Jen se nechci vázat. Ale tvoje kouření mi bude chybět, zlato." Mrkne na mě, jako bychom sdíleli roztomilé tajemství. V hrudi mi stoupá žluč. "Lee..." "Nemám co říct," řekne tiše. "Svého manžela nejspíš potkáš na Severozápadní univerzitě. Byl jsem jen trapný středoškolský přítel. Ty jsi byla jen holka, se kterou jsem chvíli chodil. Slibuju, že nás oba čeká ještě něco víc." Nakloní hlavu, pak si vezme klíče z mého prádelníku a odejde. Tohle léto už začíná pěkně blbě. "Asi nechápu, proč jsi tak naštvaná," utrousí Whitney, zatímco si lakuje nehty na nohou zářivě oranžovou barvou, díky níž se její zlatavá kůže zdá být ještě opálenější. Lee se se mnou včera večer oficiálně rozešel a mě to pořád trápí. Byl to můj plán rozejít se s ním, takže taky nechápu, proč jsem naštvaná. "Jo," připustím. "Asi máš pravdu. Ale proč mě musel nejdřív ošukat?" ptám se. To je část, která mě pálí nejvíc. Moje nejlepší kamarádka zvedne obočí a srovná mě jedním ze svých nesmlouvavých pohledů. "Protože je to kretén. To je většina středoškoláků. Chystáme se vstoupit do úplně nového světa. Na Severozápadní univerzitě se budeme pohybovat mezi muži. Skutečných mužů, kteří nejsou poserové a vědí, co chtějí. Lee ti prokázal laskavost." "Říkal, že si to můžeme rozdat ještě tohle léto." Whitney si odfrkne. "To se vsadím, že jo. Kašli na něj. Bude lepší, když budeš používat moji aplikaci pro nezadané, kterou jsem si stáhla. Sexy místní chlapi, co si chtějí zašukat v kteroukoli denní dobu." Usměju se. "Ha. Ha." "Vážně!" vykřikne a zasměje se. "Už jsem se vyspala s jedním klukem, kterého jsem poznala přes tu aplikaci. S mužem." "Cože?" "Jak to, že se o tom dozvídám až teď?" ptám se. "Protože jsi byla příliš zaneprázdněná tím, že sis pořád hrála na domácnost s Leem." Posadím se na kolena na její postel. "Tak mi o tom povídej. Pověz mi o tom chlapovi." Pokrčí rameny a vycuká žvýkačku. "DealFinder bylo jeho jméno na obrazovce. Byl starší. Osmatřicet. Nějaký korporátní chlápek z centra. Potkala jsem ho v restauraci a on mě ojel na záchodě. Snědli jsme oběd a pak jsme se rozešli. Konec." Zavrtím hlavou a ukážu na ni prstem. "Nemůžeš mi dát jen zředěnou verzi! Byl sexy?" "Byl sexy, ale tak nějak na sobě ulpěl. Ten chlap se ani neujistil, jestli jsem se udělala. Samozřejmě, že jsem se udělala, ale to je vedlejší." Zvednu její telefon a najdu aplikaci. Jistě, objeví se singles obou pohlaví. "I ženy?" Nadechnu se a do krku se mi vkrádá horko. Zakleje, když si na špičku nohy kápne kapku oranžového laku na nehty. "Jo? Takže? Vysoká škola je o experimentování. Začínám brzy." Projíždím obličeje v aplikaci a pátrám po někom známém. Když mi obrazovku zaplní pár strašidelných zelených očí, zastavím se a zírám. "To je Raven Murrayová?" Zeptám se a podržím jí telefon. Whitney se rozšíří oči. "Panebože! To je ona!" Zasměju se a začnu znovu listovat, ale Whitney si telefon ukradne zpátky. Přimhouří oči, když čte Ravenin profil. Její jméno v aplikaci je PoetPrincess99, a ne její skutečné jméno. "Dovedeš si představit, že by se seznámila s DealFinderem? Roztrhal by ji na kusy a nechal by ji vzlykající na podlaze v koupelně." "Cože?" zeptá se. Odfrkne si. "Prostě malá holka, která si hraje v ženském světě." Rysy jí potemní, když se zadívá na Raveninu fotku. Zamračím se. "Možná bychom ji měli varovat, že venku jsou blbci." Zasměje se a zavrtí hlavou. "Ne. Možná bychom jí měly dát lekci. Bude lepší, když to přijde od nás, a ne od nějakého cizího muže." "Jak to myslíš?" "Tady," řekne a popadne můj telefon. "Vytvoříme ti v telefonu profil. Muž. Můžeme ji trochu navést a pak jí říct, že byla ulovena kočkou. Dostane lekci o online randění a pro nás to bude sranda jako prase. Všichni vyhrají." Žaludek se mi stáhne nervozitou. "Já nevím. Zní to hnusně." Whitney protočí oči. "Svět je zlý. Nejlepší bude, když se to naučí hned." Kousnu se do rtu a dívám se, jak ťuká do telefonu. Po několika minutách mi ho vrátí.
První kapitola (3)
LonelyLogan69. "To je ale příšerné jméno," stěžuju si. "Přece si nebude povídat s nějakým chlápkem jménem LonelyLogan69." "Viděla jsi jeho fotku?" Její obočí se zavlní. Fotka Zaca Efrona. "Není hloupá, Whit." "Uvidíme," opáčí. "Napiš jí soukromou zprávu. Protože jsi tady ten 'hodný', nechám psaní na klávesnici na tobě." Část neklidu se rozplyne. Vzpomenu si na věci, které mi říkala na biologii, takže je využiju ve svůj prospěch. LonelyLogan69: Jsi hezká. Rád bych si s tebou popovídal, ale jsem v tomhle nováček. Ještě nejsem připravená se seznámit. Whitney se podívá na mou zprávu, jakmile ji odešlu, a přikývne. "V klidu. Teď ji nalákej dovnitř." "Jestli vůbec odpoví..." V ruce mi zabzučí telefon. PoetPrincess99: Děkuji. Ty jsi taky roztomilý. To je opravdu tvoje fotka? Obě se s Whitney zachichotáme. LonelyLogan69: Je. Jsi opravdu básnířka, princezno? "To je dobrý," řekne Whitney a usměje se. PoetPrincess99: Já se věnuji poezii. Uklidňuje to moje myšlenky. LonelyLogan69: Jaké myšlenky? PoetPrincess99: Temné. Zmatené. Smutné. Srdce mi klesá. V biologii se vždycky usmívala. Jako by byla šťastná. Jako by si nevšímala, že je chudá a nosí zastaralé oblečení, které jí visí na hubeném těle. Jako by se jí všichni za zády nesmáli. Jako by jí na celém světě nezáleželo. "Jen tak dál," nařídila Whitney. "Jdu si usušit vlasy. Večer jdeme na Claudiin večírek." "Cože?" zeptala se. Věnuji jí slabý úsměv, než se usadím zpátky na polštáře. LonelyLogan69: Máš teď klidné myšlenky? PoetPrincess99: Můj táta není doma, takže život je vždycky klidný, když tu není. Tep se mi prudce zrychlí. Připadá mi to vlezlé a ne vtipné. I když si s Whitney ráda hraju, tohle mi připadá jiné. LonelyLogan69: Je na tebe zlý? Nevzpomínám si, že bych na ní viděla nějaké modřiny, ale na druhou stranu, vždycky nosila dlouhé rukávy, dokonce i na jaře, když teplota stoupala k devadesáti stupňům. Ostatně to dělal i Řím. Taková zvláštní dvojice. PoetPrincess99: Ne pro mě. Pro mého bratra. Kvůli Ravenovi si oddechnu, ale pak se mi v žaludku usadí nepříjemný pocit. LonelyLogan69: On ubližuje tvému bratrovi? PoetPrincess99: Když se napije, tak ho balí. Mimochodem, kolik ti je let? Co děláš pro zábavu? Chci ji víc sondovat ohledně jejího otce a bratra, ale ona chce očividně změnit téma. LonelyLogan69: Je mi osmnáct. Rád chodím na fotbalové zápasy. Ne lži. PoetPrincess99: Aha, takže ty jsi nejspíš na ty typy roztleskávaček. Já taková nejsem. Já mám mozek. Její komentář mě dráždí a cítím se v defenzivě. LonelyLogan69: Roztleskávačky jsou taky chytré. To bylo sprosté. PoetPrincess99: Promiň. Máš pravdu. Nejsem v tomhle dobrá... ať už je to cokoli. Založila jsem si účet v téhle aplikaci jen proto, že jsem si chtěla s někým popovídat. Měla jsem pár těžkých dní. A když všechno půjde dobře... možná bychom se mohli sejít. Srdce jako by mi v hrudi přeskočilo. Copak neví, že to není bezpečné? Není jako Whitney. Whitney by dokázala dospělého muže srazit na kolena jediným zlým pohledem. Ale ne Raven. Raven je příliš nevinná. LonelyLogan69: Vždyť mě ani neznáš. Není bezpečné scházet se s lidmi, které neznáš. PoetPrincess99: Zoufale toužím někoho poznat. S kýmkoli. Zoufale toužím po tom, aby poznali i mě. Pracuji v Hamby's Diner. Jestli chceš, můžeš za mnou zítra přijít. Nemám moc času se s někým seznámit. LonelyLogan69: Ne. Bezpečně. Nemůžu uvěřit, že jsi mi právě řekla, kde pracuješ! A proč nemáš čas? Odjíždíš na vysokou do jiného města nebo státu? Chvíli jí trvá, než odpoví, a já zvažuju, že jí řeknu, kdo jsem. Lekce nemusí být tvrdá, ale stačí, aby ji nějaký úchyl, kterého potká z téhle aplikace, dostal o samotě. PoetPrincess99: Promiň. Ještě jednou. Co máš ještě ráda kromě fotbalu? LonelyLogan69: Mám rád hudbu. Ne tuhle novější. Máma mě vždycky nutila poslouchat její hudbu, takže mi tak nějak přirostla k srdci. Moje nejlepší kamarádka si ze mě dělá legraci, protože nejsem posedlá Taylor Swift jako ona. PoetPrincess99: Tvoje nejlepší kamarádka je holka? Je to těžké? Poškrábu se na nose a chvíli mi trvá, než mi dojde, co tím myslí. Protože si myslí, že jsem kluk. Ups. LonelyLogan69: Takhle mě nezajímá. PoetPrincess99: Dobře. LonelyLogan69: Můžeš mi poslat báseň? Vzpomínám si, že Raven si vždycky něco čmárala do slohu. Určitě má spoustu básní, které by mohla poslat. PoetPrincess99: Oči tak mrtvé. Srdce chladná. Dnes je mé vězení. Zítřek je můj zachránce. Fén se zastaví a Whitney vyjde ven jako valčík. Nakoukne mi přes rameno a zasměje se. "To je hloupost." Odhrne si hedvábné hnědé vlasy a jde do skříně lovit oblečení. LonelyLogan69: Myslel jsem, že poezie se má rýmovat. PoetPrincess99: Myslel sis to špatně. LonelyLogan69: To nedává smysl. PoetPrincess99: Mně to smysl dává. Začínám přemýšlet, jestli je to blondýnka, že to nechápu, když mi znovu odpoví. PoetPrincess99: Můj táta se právě vrátil domů. Musím jít zkontrolovat věci. Popovídáme si později? Možná bys mi mohla napsat báseň. Vypne aplikaci a já si povzdechnu. V hlavě mi bzučí zvědavost. Kromě těch párkrát ve třídě jsem s ní skoro nemluvil. Pokaždé byla příjemně ostražitá. Chci se o ní dozvědět víc. Raven očividně není ta dívka, o které jsem si myslela, že ji znám.
Kapitola druhá
Raven LonelyLogan69: Tvé vlasy jsou v culíku roztomilé. Sluší ti to. Pořád zírám na jeho poslední zprávu a srdce mi nepřestává bušit v hrudním koši. Jako netopýři. Netopýři uvěznění v jeskyni, když se někdo ohání ohnivou pochodní. Klapka. Klapka. Klap. Rozprchnou se a piští, ale nemají kam jít. PoetPrincess99: Byl jsem zavalen zákazníky. Nepamatuji si, že bych tě viděla. Doufám, že tam nebyl, když jsem spadla. Dneska v mém oddělení seděla jedna z těch vypařených roztleskávaček - jedna, kterou z mnoha a mnoha důvodů nesnáším. Rozlila vodu po podlaze a neřekla mi to. Když jsem se hnala kolem jejího stolu, uklouzla jsem a tvrdě dopadla na zadek. Jsem si jistá, že jsem si zlomila kostrč. LonelyLogan69: Byl jsem tam. Je mi líto, že jsi spadla. Jsi v pořádku? V krku mě pálí horko a usazuje se mi na tvářích. Když Whitney a jedna z těch jejích nemyslících oveček seděly v mé sekci, byla jsem neskutečně vytočená. Škoda, že jsem nevěnovala větší pozornost ostatním návštěvníkům. PoetPrincess99: Budu v pořádku. Stydím se, že jsi to viděla. LonelyLogan69: Překvapilo mě, že ses ještě usmívala, když jsi vstala. Já bych se rozbrečela. Usmívám se uvnitř. Opravdový úsměv. Takový, který vidím jen já. PoetPrincess99: Nebyl to opravdový úsměv. Nikdy nejsou opravdové. Nejsem si jistá, proč jsem mu to právě řekla, ale slíbila jsem si, že se nechám někým poznat. Dokonce i tenhle dobře vypadající internetový cizinec. LonelyLogan69: Co tím myslíš? PoetPrincess99: Myslím tím, že mě neznají. Nevědí, kdo jsem uvnitř... jen to, co jim dávám najevo navenek. LonelyLogan69: Můžeš mi poslat opravdový úsměv? Stiskne se mi hruď, což netopýry rozzuří ještě víc. Klapka. Klapka. Klapka. Bez dlouhého přemýšlení otočím kameru čelem k sobě a nechám ze sebe vyklouznout ten opravdový. Než si to rozmyslím, pošlu mu ji. Navenek se usměju. Skutečný úsměv. Úsměv, který ostatním nedávám. Úsměv, který si obvykle nechávám pro sebe. LonelyLogan69: Myslím, že by ses měla usmívat... opravdu usmívat... častěji. To mě nutí k většímu úsměvu. Širší. Jasnější. Někdo mi buší na dveře a já málem vykřiknu. Rychle vypnu telefon a opřu se o polštáře. "Pojď dál," vypísknu. Dveře se se skřípěním otevřou a dovnitř se vpotácí táta. Někdy, když je opravdu opilý, rád spí se mnou v posteli. Je mi to nepříjemné, ale pak zamumlá, jak moc mu chybí máma, a mě pohltí pocit viny. Nechám ho, aby mě objal, protože je to lepší než jiná možnost. Raději se budu cítit trapně s tátou v mé posteli, než abych se děsila, když mlátí mého bratra. Shodí košili a zuje si boty. Beze slova vklouzne do postele vedle mě. Okamžitě začne chrápat a jeho těžká ruka se mi přehodí přes pas. LonelyLogan69: O falešných úsměvech ale vím všechno. Tohle vzbuzuje mou zvědavost. PoetPrincess99: Opravdu? LonelyLogan69: Očekává se ode mě, že se budu pořád tvářit, jak říká máma. Je to otravné, protože nejsem vždycky šťastná. Nechci se usmívat jen proto, že ve městě vidíme starostu a jeho ženu. Rozhodně se neusmívám, když ho vidím ve venkovském klubu s jeho milenkou. PoetPrincess99: Buď ráda, že máš mámu. A fuj... starosta občas přijde do bistra. Je to vůl. Cítím na sobě oči a střelím pohledem ke dveřím. Rome na mě zírá s rukama zkříženýma na hrudi. Jeho čelist se sevře a zase rozpojí. Znechucení z něj vyzařuje, když si uvědomí, jak mě náš otec objímá ve spánku. Bleskově se na něj usměju. Úsměv, který ostatní milují. Ten falešný úsměv. Úsměv, který jsem si vypilovala k dokonalosti. Ten, který má táta rád. Ten, který Řím nesnáší. "Staříku, máš postel." Rome se nadechne. Rty má nateklé a rozpraskané. Kolem jednoho oka se mu tvoří tmavý kruh. Asi je všechny nezastavím, ať se snažím sebevíc. Zavrtím na něj hlavou. "Přestaň. To je v pořádku. Jen se mu stýská po mámě." V Romeových očích se mihnou emoce, než ztvrdne pohled. "To není v pořádku, Raven. Je to kurevsky zvrácené." Polknu a přikývnu. "Bude to v pořádku. Jen spí. Táta mi neubližuje. Odpočiň si. Nemusíš být brzy vzhůru v obchodě?" Ještě chvíli se na mě dívá, než vyrazí z mého pokoje a zabouchne za sebou dveře ložnice. Táta se lekne, ale neprobudí se ze spánku. Podívám se na telefon a jsem ráda, že Logan odpověděl. LonelyLogan69: Nejspíš taky hrozně dává spropitné. PoetPrincess99: To je. Nejhorší. Mimochodem, jmenuju se Raven. LonelyLogan69: Já vím... viděla jsem tvou jmenovku. PoetPrincess99: Opravdu se jmenuješ Logan? LonelyLogan69: Kdybych ti řekla své skutečné jméno, musela bych tě zabít. Unikne mi drobné uchechtnutí. Opravdové. Smích, který patří jen Loganovi. PoetPrincess99: Nakonec se tvé pravé jméno dozvím. Do té doby dobrou noc, osamělý Logane. LonelyLogan69: Teď zrovna nejsem osamělý. Při tom se rozzářím a tvář mě z toho pocitu zabolí. Úsměv bolí. PoetPrincess99: Já taky ne. Ten pocit se mi líbí. Moc se mi to líbí. Zapojím telefon a zhasnu lampu. Z táty je cítit tvrdý alkohol, ale naštěstí je úplně mimo. Podaří se mi do něj šťouchnout natolik, abych ho probudila. Převalí se zády ke mně. Začínám usínat s Loganovou fotkou v hlavě a s opravdovým úsměvem na tváři, ale pak mi telefon znovu zazvoní. LonelyLogan69: Máš někdy pocit, že osud k sobě dva lidi tlačí schválně? Jako by věděl, že jeden není tak silný jako ten druhý? Zírám na telefon a žaludek se mi zvedá. V mém prázdném srdci padají všichni netopýři. Žádné mávání. Žádné mávání. Ta slova se mi zaryjí hluboko do srdce a já si sobecky přeju, aby byla opravdu určena mně. Bohužel jsem dost chytrá na to, abych to věděla lépe. PoetPrincess99: Vím. Já se neusmívám. Vůbec se neusmívám. Ne kvůli sobě. Ani pro něj. Ne pro nikoho.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Moje nenávist a moje láska"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️