Zloděj a hrdina

1

"No tak, loupeže! Loupeže!"

Hlučné výkřiky náhle přerušily ticho ulice, chodci se museli podívat ke zdroji zvuku, ale náhodou zasáhl spěchajícího člověka. Když se ohlédli, zloděj už zmizel.

"Loupež."

Žena pronásledující zloděje se vůbec nehodlala vzdát, její oči odhalovaly cennost uloupené věci.

"Jessiko, už jsme nakoupili dost věcí, měli bychom se vrátit!"

Audrey Laneová, která nesla dvě velké tašky s nákupem, se spokojeně podívala na Jessiku Reedovou vedle sebe.

"Dobře."

Jessica zopakovala Audreyinu spokojenost, protože konečně měla někoho, kdo byl ochotný s ní dnes pořádně nakoupit.

"Loupež."

Audrey a Jessica kráčely vedle sebe a zřejmě slyšely výkřiky za sebou. Otočily se a uviděly muže, který nesl v levé ruce dámskou tašku a v pravé nůž, zřejmě lupiče.

"Zmiz, děvko!"

Muž hlasitě křičel, nůž v jeho ruce nutil kolemjdoucí uhýbat, jen Audrey a Jessica byly pevné jako skála.

"Neboj se, Jessico."

Jessica se už třásla strachy, vždyť ten druhý muž měl v ruce ostrou čepel.

Ve srovnání s ní se Audrey zdála mnohem klidnější.

"Opravdu chceš zemřít?"

Muž byl stále blíž a blíž, čepel nože mířila přímo na Jessiku, neucukli, Audrey odpověděla chladně. Jak se vzdálenost přibližovala a přibližovala, zvláště když se ostrý nůž zabodl do Jessiky, zakrývali si přihlížející oči a neodvažovali se podívat přímo na ně.

Bum!

S hlasitou ránou se původní běsnící muž právě skácel k zemi.

"Audrey je tak skvělá!"

Audrey nečekaně snadno muže jediným kopnutím znehybnila, Jessica se na ni dívala s obdivem.

"Dobře, měli bychom jít."

Audrey se stále tvářila klidně, jako by s tím, co se právě stalo, neměla nic společného.

"Pozor!"

Všichni nečekali, že muž, který spadl na zem, znovu vstane a zaútočí na Audrey.

Jediným úderem ho opět srazila k zemi, a to s ohromující razancí. Ženy v pozadí byly Audreyinou odvahou očividně šokovány.

"Děkuji ti, děvčátko."

Žena poděkovala Audrey poté, co zkontrolovala, zda je její taška v pořádku.

"Nemáš zač." Jessica se usmála a řekla: "Měli bychom jít."

Audrey si vzpomene, že má ještě něco na práci, a spěšně zavolá na Jessiku.

"Mami, co tady děláš?"

Ethan Grant, který se procházel se svými přáteli, náhodou narazil na svou matku, paní Grantovou.

"Před chvílí mě málem okradli, a to jen díky pomoci téhle holčičky, jinak bys přišla o věci své budoucí snachy."

Když paní Grantová Ethana uviděla, řekla.

"Podívej, támhle je ta malá holčička."

Ukázala na Audrey, která šla nedaleko.

Ethan sledoval matčin ukazující prst a uviděl Audreyinu siluetu.

"Mami, jestli tu věc ztratíš, můžeš si ji koupit znovu, ale jestli se ti něco stane, tátovi to zlomí srdce."

Ethan si protřel spánky a propadl bezradnosti nad matčinou nebojácností.
"Nemůžeš o něj přijít, je to rodinné dědictví, které mi dala tvoje babička, v budoucnu ho přenechám tvé snaše."

Paní Grantová řekla pevně. Pro ni tato věc znamenala mnoho a neměla by se jí jen tak lehce zbavit.

Ethan si povzdechl a doprovodil matku, aby učinila prohlášení na policii.

2

"Všichni si neuvědomujete, jak byla Audrey před chvílí hezká."

Jakmile se vrátíme na kolej, Jessica Reedová začne vyprávět příběh o hrdinství Audrey Laneové.

"Ten zloděj se po Audrey prostě ohnal nožem a Audrey byla tak v pohodě, že se na něj ani nepodívala, a jedním kopem ho srazila k zemi."

Jessica se zatvářila vzrušeně.

Naproti tomu Audrey jako dotyčný vypadá velmi klidně a soustředí se na knihu v ruce.

Sophie Brooksová naopak Jessičino nadšení vnímala mnohem klidněji, zatímco Emma Clarková nikoli.

"Ježíšmarjá, Audrey, já tě vážně zbožňuju čím dál víc, tvoje hrdinské činy napíšu do svého románu."

Emma se na Audrey obdivně podívala a neváhala ji považovat za kolejní spravedlnost.

"Dej pryč ten svůj rozcuchaný pohled, nemůžu si dovolit tvé zbožňování."

Když na ni zíraly Emminy žhavé oči, Audrey konečně odložila knihu, kterou držela v ruce.

"Tohle neříkej, dívám se na tebe s obdivem."

Emma se na Audrey zatvářila dotčeně, jako by jí vyčítala, že nezná její skutečné city a špatně ji chápe.

Jejich ložnice byla také zvláštní kombinací.

Od Jessicy, která navenek vypadala tak sladce a jemně, se nedalo čekat, že by se tak rozčilovala.

Emma, navenek roztomilá, ale nymfomanka a posedlá kulturou rottů, v myslích některých lidí nejobávanější.

Sophie, chladná a tichá, oblíbená studentka slavného školního "deratizátora", typická osoba, která se skrývá před davem, ale tato osoba je nejobdivovanějším objektem na celé koleji.

A Audrey, vzhledově na tom není špatně, vypadá sice jako průměrná dívka, ale je mistryní taekwonda, karate a boxu, je jejich kolejním andělem strážným.

Tito čtyři zdánlivě nesourodí lidé tvoří nejhlubší sesterstvo nejlepších přátel a spolubydlících na celé škole.

"Sophie, nejdeš dneska do své brigády?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Když Audrey viděla, že Sophie dnes tak tiše sedí na koleji, nemohla jí to nepřipomenout.

Nikdo nezná Sophiinu rodinnou situaci, ale z jejích častých brigád je patrné, že její život by měl být z nich nejtěžší, takže se o ni všichni také mimořádně starají.

Jen Emma však ví, že Sophie je ve skutečnosti velmi bohatá.

"Ne, profesor Miller mě za ní poslal později."

Jak se dalo čekat, nic nebylo tak důležité jako setkání s profesorkou a Sophie byla skutečně její oblíbenou studentkou.

"Jdeš ven?"

Když viděla, že si Audrey začíná balit tašku, Sophie se zeptala na oplátku.

Koneckonců se s Jessicou teprve vrátily.

"No, strýc mě požádal, abych se zastavila v dojo."

Audreyin strýc vlastní dojo, a když zrovna nic nedělá, chodí tam cvičit. Musím říct, že na tenhle aspekt taekwonda je Audrey opravdu hodně pracovitá, i když už chodí na vysokou, pořád nepolevila.

"Prosím, buďte na cestě opatrní."

Sice věděla, že Audreyiny dovednosti na silnici nebudou problém, ale pokaždé, když šla ven, jí to Sophie musela říct.
"Ano, já vím, přinesu ti dobré jídlo, až se vrátím."

Audrey se sbalila a odešla z domu.

3

"Hej, Jess, jsi tady!"

Když teta Grace uviděla Audrey Laneovou, soucitně se rozzářila.

"Teto, je tu strýček John?"

Byla to její nejmladší teta a strýcova manželka. Její otec měl tři sourozence, její otec byl nejstarší, teta další a tento strýc byl nejmladší.

Hlavním důvodem, proč se rozhodla studovat tady, bylo to, že tu byl její strýc, aby se její otec, který byl daleko na venkově, mohl cítit klidněji.

Byla jedinou dívkou v rodině, a tak se teta Grace, která měla dcery vždycky ráda, o Jessiku Reedovou dobře starala a téměř se o ni starala, jako by byla její vlastní dcera.

"Tvůj strýc tam přijímá hosty a tohle je takříkajíc strýcova oblíbená studentka." "A co ty?" zeptala se.

Teta Grace ukázala na dvě osoby nedaleko od sebe.

Jessica sledovala směr a uviděla chlapce v masce, jak mluví se strýcem Johnem, který se zdál být v dobré náladě.

"Amy, tady máš, tohle jsou zákusky, které jsem dneska upekla, podívej se, jestli ti chutnají." Amy se na něho podívala.

Kdykoli teta Grace dělala zákusky, první, na koho myslela, byla Jessica.

Jessica s tím neměla problém a byla tetě Grace tak blízká, jak jen matka může být.

Jakmile vstoupily do domu.

"Parchante, kdo ti řekl, že se máš přestěhovat? Tohle mám pro Jess!"

Když teta Grace viděla, že její těžce vydobytý zákusek někdo přemístil, vztekle po viníkovi hodila letící kopanec.

"Mami, jsem tvoje pravé dítě, nebo ne?"

Odkopnutý Ryan Lane se na matku podíval s nevinným a ublíženým výrazem.

'Porodila jsi mě v říjnu, jak to, že pro ni nemám žádnou cenu? Kdykoli je Jess nablízku, nejsem o nic lepší než stéblo trávy, proč mě vždycky zmlátí? Při této myšlence měl oči plné 'žárlivosti' vůči Jessice.

Tváří v tvář Ryanovým žárlivým očím se Jessica zmohla jen na rozpačitý úsměv, kterým se snažila odlehčit náladu: "No, teto Grace, pořád toho ještě dost zbývá, ne? Tolik toho nesním."

Zdálo se, že přehnaně požitkářská teta Grace si vůbec neuvědomuje Ryanovy pocity, ale místo toho se Jessice věnuje ještě víc.

"No tak, Jess, zkus to."

Osobně podala Jessice dezert, který držela v ruce.

Při pohledu na tuto srdceryvnou scénu Ryan zavrčel, otočil se a zamířil ze dveří.

Teta Grace se o synovy stížnosti nestarala.

"Je to dobré, Jess?" zeptala se teta Grace s očekávaným výrazem.

"Mňam, teta Grace je opravdu nejlepší kuchařka." Jessica spokojeně zvedla palec nahoru.

"Jestli je to dobré, tak si toho sněz víc, teta Grace toho udělala hodně, přines to večer do školy." Teta Grace se obávala, že Jessica bude mít hlad.

"Dobře, díky, teto." Jessica cítila hlubokou starost tety Grace.

"Další hádka s mámou?"

Strýc John, který si s někým povídal, si nemohl pomoct, ale když viděl Ryana odcházet se zapáchajícím obličejem, znepokojilo ho to.

"Já ani nevím, jestli jsem mámino biologické dítě." "To je pravda.

Při pomyšlení, že byl potrestán za to, že snědl malý kousek moučníku, se Ryanovi rozbušilo srdce a zároveň byl nespokojený.

"Jess je tady?"

Když strýc John uslyšel synova slova, okamžitě si uvědomil, že za všechno může Jessičin příchod.
"Kdo jiný by to mohl být?"

Ryan se zatvářil ještě zachmuřeněji.

4

Je to opravdu dcera tvého staršího bratra?

Ethan Grant zakroutil hlavou a se zjevnou zvědavostí ve tváři se připojil k rozhovoru mezi strýcem Johnem a jeho synem Ryanem Lanem. Už dříve slyšel lidi mluvit o "sestře" a dal si dohromady, že jde o dceru strýcova bratra - strýc John to v rozhovoru často zmiňoval.

Ano, přikývl strýc John bez zaváhání a v očích mu zářila láskyplná pýcha. Bylo zřejmé, že on i teta Grace si Jessicu Reedovou zamilovali.

Ryan chladně zavrčel a založil si ruce. Když ji máma rozmazluje, tak ty bys to, tati, taky neměl dělat. Proč prostě neuteču z domova!

Jeho podrážděnost přetekla a on se otočil a vyrazil pryč, zjevně frustrovaný pozorností, které se Jessice dostávalo.

Bylo v pořádku nechat ho takhle odejít? Ethan se podíval na Ryanovu vzdálenou postavu a vyjádřil své obavy.

Neboj se, ten kluk vyhrožoval, že kvůli Jessice uteče z domova, víckrát, než dokážu spočítat, ale nikdy to ve skutečnosti neudělal, uklidňoval ho strýc John. Navzdory své žárlivosti to byl právě on, komu na ní záleželo nejvíc.

Strýc John svého syna dobře znal a o Ryanově divadelním talentu si moc nemyslel.

Mimochodem, dnes je vzácný den, kdy mě můžeš navštívit. Chtěl by ses seznámit s Jessicou? Strýc John se nemohl dočkat, až Ryanovi představí svého oblíbeného studenta.

"Někdy příště. Musím vyzvednout mámu z nemocnice,' řekl Ethan a uvědomil si záměry strýce Johna.

O randění opravdu neměl zájem. Díky svému hezkému vzhledu a rodinnému zázemí už byl u dívek oblíbený.

Tak dobře! Strýc John řekl. Strýc John na Ethana dál netlačil.

Ethan vykročil ke dveřím, připraven odejít.

Kam měl Ethan namířeno? Teta Grace, která byla venku s Jessicou, se zamračeně zeptala, když si všimla, že strýc John je sám.

Měl něco na odchodu. Jessica už byla na cestě! Strýc John se samolibě usmíval, když sledoval, jak jeho oblíbená neteř vchází dovnitř.

Jdu se převléknout, strýčku, oznámila Jessica s nezájmem. Poslední dobou se věnovala výuce v dojo a zamilovala si nadšení svých studentů. Teď, kdykoli mohla, chodila sem.

Dobře, jdi na to!" Strýc John nadšeně odpověděl. Strýc John nadšeně odpověděl.

Myslím, že Ethan Grant se k sobě hodí," řekla teta Grace a zadívala se na Jessiku.

Teta Grace sledovala, jak Ethan vyrůstá, a chovala k němu hlubokou náklonnost. Vyrůstala na venkově a byla překvapená, když Jessica přišla do města na vysokou školu, a teď se k Jessice chová jako k dceři a bedlivě sleduje její citový vývoj.

Myslím, že je taky skvělý, ale tyhle věci se musí dít přirozeně. Představím je, až bude mít Ethan zase čas," odpověděl strýc John a mávl rukou nad nadšením tety Grace.

Vždyť se s ní ještě ani nesetkal! Jak by se mohlo něco stát? Nezapomeň jim příště domluvit schůzku!" "To je pravda! Teta Grace naléhala a čelo se jí svraštilo obavami. Při pomyšlení, že Ethan odjel, aniž by se na Jessiku jen podíval, jí bylo jasné, že propásla příležitost.
(Konec kapitoly)

5

"Pořád se zlobíš?"

Po převlečení do uniformy se Audrey Laneová posadila vedle Ryana Lanea. V hloubi duše věděla, že kdyby to byla ona sama, bála by se, že by se také zlobila, vždyť to byl její vlastní bratr.

"To je v pořádku."

Ryan na Audreyiny obavy líně odpověděl.

"No tak, znám tvou povahu. Tohle je pro tebe."

Vytáhla z tašky učebnici programování a podala ji Ryanovi.

Ve skutečnosti se Ryan o bojová umění ve srovnání s dódžó strýčka Johna příliš nezajímal, více ho bavilo programování.

Ryanovým cílem bylo stát se herním designérem, ale strýc John tuto ambici příliš nepodporoval, dával přednost tomu, aby Ryan šel v rodinných šlépějích.

Když Ryan dostane od Audrey knihu, zdá se, že jeho neštěstí zmizelo, a je příjemně překvapen.

"Jak jsi tu knihu našla?"

Zeptá se nadšeně po všem tom čase, který strávil jejím hledáním.

"Je to tajemství."

Audrey předstírala, že je tajnůstkářka, ve skutečnosti jí dalo hodně práce tu knihu najít.

"Je to pro tebe předčasný dárek k narozeninám."

Tím byl jeho narozeninový dárek vyřešen.

"Ano!"

Ryan bez váhání přikývl.

"Jistě, umíš to s malou holkou!"

Tváří v tvář Ryanově radosti strýc John zvedá Audrey palec.

Audrey Laneová byla jediná, kdo dokázal jejího syna hned rozzlobit.

"Samozřejmě jsem taky neřekla, co jsem." "To je pravda.

Audrey nebyla skromná a ráda přijala kompliment.

Úsměv strýce Johna se najednou ještě rozšířil.

--

Audrey nikdy nečekala, že se Sophie Brooksová odmiluje. Ještě směšnější je, že k Sophiině rozchodu došlo kvůli sázce. Její vztah s přítelem začal kvůli sázce a rozešel se, protože sázka vypršela.

Při pomyšlení, že Sophie bude ponížena před davem, Audrey vzplane hněvem.

Na rozdíl od Audreyiny rozzlobené reakce se Sophie jako dotčená osoba tváří velmi klidně, bez ztráty emocí ve tváři, jako by to nebyla ona, kdo byl ponížen.

"Sophie, neboj se, já toho prastarého padoucha nikdy nenechám odejít."

Audrey zatnula zuby a tajně si pomyslela, že kdyby se ten Gu Yue Ling objevil v této chvíli, určitě by ho roztrhala na kusy.

Ačkoli si Audrey uvědomovala, že mstí Sophiinu smrt, Sophie nechtěla tuto laskavost přijmout, místo toho cítila, že rozchod je dobrá úleva.

"Dobře, Audrey, nechme to tak a už to nevytahujme." "Dobře," řekla Audrey.

Sophie měla pocit, že je pro Audrey příliš velký luxus plýtvat emocemi na takovou lehkovážnou záležitost, a nechtěla o tom dál mluvit.

"Sophie, není nad domov, určitě potkáš někoho lepšího." Audrey se usmála.

Audrey se snažila Sophii přesvědčit, aby ji nechala jít.

Sophie však na Audreyino "vedení" působí bezradně, opravdu vypadá jako člověk se zlomeným srdcem?

"Pamatuj si, že je po všem, nedělej si problémy."

Sophie připomněla Audrey, než odešla z domu.

Nakonec se Audrey vzdala myšlenky jít hledat Gu Yue Ling.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Zloděj a hrdina"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️