1
"No tak, prosím, vydržte ještě chvíli! Už jsem skoro ve škole, ať nezačne pršet..." Anna Grace se v duchu tiše modlila, zatímco co nejrychleji šlapala na kole k bráně Riverside High School. " Anna Grace se v duchu modlila, zatímco co nejrychleji šlapala na kole a mířila k branám Riverside High School, která byla nedaleko. Očima přelétla malý košík před sebou a spatřila růžovou obálku, která se vyjímala mezi knihami. Po vnitřním boji Anna zastavila kolo a obálku zasunula do učebnice literatury, načež spokojeně pokračovala v cestě. Byl to milostný dopis, první milostný dopis, který Anna Graceová v životě dostala! Jestli ji něco těšilo víc než to, že dostala milostný dopis, pak to, že byl adresován Ethanu Cooperovi. Živě si pamatovala, jak Ethan stál na pódiu jako zástupce prváků, když poprvé nastoupila do školy. Nejenže byl Ethan pohledný, ale stál na pódiu a mluvil jménem tisíců prváků jako nejlepší student třídy. Od toho dne se Ethanův obraz navždy vryl Anně do paměti. Vždycky ho tajně sledovala, a kdykoli zaslechla Ethanovo jméno, zaplavila ji nervozita a snažila se o něm zjistit všechno možné. Takto Anna Ethana tiše sledovala šest měsíců. V tašce měla malý zápisník, do kterého si o Ethanovi zaznamenávala všechno, ať už to byla pravda, nebo lež, zapisovala si to jedno po druhém. Nikdy by ji nenapadlo, že v tak nenadálé situaci dostane od Ethana milostný dopis. Teprve včera večer přišla domů a v sešitě s domácími úkoly uviděla milostný dopis. Nejdřív si myslela, že je to žert, ale když uviděla nápis, uvěřila mu. Za celou noc si Anna dopis přečetla osmatřicetkrát s napětím, jako by si chtěla zapamatovat každé slovo. Nemohla skoro usnout, když myslela na to, jak se na ni Ethan usmál, přestože se na ni nikdy předtím neusmál. Ten pocit byl jako jed a Anna nemohla skoro celou noc usnout... ... ... Při pohledu na čas na věžních školních hodinách se Anně sevřelo srdce. "Ale ne! Je konec..." Když Anna viděla, že se vrátný chystá zavřít dveře, zoufale zrychlila a řítila se k chladným dveřím. "Strýčku, počkej!" Křičela, zatímco sprintovala ze všech sil. Dveře školy byly přímo před ní, Anna pocítila záblesk naděje. "Bum!" Srazila se s jedním ze spolužáků a okamžitě cítila, jak ji to sráží jako parabolu, a v okamžiku, kdy dopadla, měla pocit, že se jí rozpadnou všechny kosti. "Ty nemáš oči, když jedeš na kole?" zeptala se. Zrovna když se Anně zatočila hlava, vynadala jí druhá strana. Sotva se jí podařilo vstát, zaťala zuby a podívala se na "viníka" před sebou. Ten se pomalu postavil, zvedl kolo a zlostně se na Annu zadíval. "Je jasné, že jsi mě uhodil, a přesto se chceš hádat?" Zrovna když dořekla, ucítila, jak ji někdo chytil za límec a zvedl. "Zopakuj to."
2
Anna Grace cítila, jak se jí prsty na nohou odlepují od země, a nepříjemně se vzpouzela a přemýšlela, co je to za pitomce! "Chceš jít dovnitř, nebo ne?" Strýc hlídající dveře netrpělivě vykřikl, chlapec pak Annu pohrdavě položil zpátky na zem. Poplácal si prach na těle, udělal pohrdavé gesto, pak sebral spadlé knihy a postrčil své Kolo směrem ke školní bráně. "To je ale kluk! Hm." Anna si jednou rukou třela bolavý zadek, podívala se na spratka, který už odcházel, a v duchu si povzdechla. Zrovna teď se ten člověk, vlastně bude původně úhledné školní uniformy nosit tak ležérně divně, opravdu kretén, vlastně ještě učit. "Říkám holčičko, nechoď dovnitř, zavřu dveře!" Znovu se ozval hlas vrátného. "Okamžitě, okamžitě." Anna se vzpamatovala, spěšně sebrala knihy rozházené po zemi a kulhavě odstrčila Kolo, aby šla dovnitř. ... "Síp..." Anna došla ke svému místu, vyhrnula si rukáv, viděla, že má odřený loket, a v duchu toho kreténa stokrát proklela. Právě když si sedala, vešla do třídy třídní učitelka s učebnicí v ruce. "Dobře, studenti, ranní jazyková četba, otevřete si učebnice, otočte na stranu 34..." řekla třídní učitelka. Anna, která vydržela bolest, si lehce upravila hýždě, aby si na židli našla pohodlnou polohu, a pak pomalu začala vytahovat učebnici literatury. "Hm, jaká je situace?" Když Anna knihu otevřela, ztuhla. Jasně si vzpomněla, že do knihy právě vložila Milostný dopis, kde je ten milostný dopis? Anna zpanikařila a schovala se pod stůl, prohrabala všechny knihy, ne... ne... pořád nic! Proboha, kam se poděl milostný dopis? Nemohl přece spadnout u školní brány... Anna se snažila vzpomenout, že tam nic nezůstalo, ale přemýšlet přemýšlet, nemůže přijít na slovo. "Anno, co to děláš?" Rozzlobený výkřik vyděsil Annu, které všechny knihy spadly na zem. "Hahaha..." Třída se rozesmála, Anna rukama i nohama sbírala knihy na zemi. "Ticho!" Třídní učitel si posunul brýle a řekl: "Ranní čtení, čtěte!" "Čtěte," odpověděla Anna. Nakonec se na Annu zadívala a pak pomalu odešla do zbytku třídy. Anna se už neodvážila udělat ani malý pohyb, zmohla se jen na to, že zrudla v obličeji a znovu otevřela učebnici jazyků. Jak listovala stránkami, najednou cítila, že něco není v pořádku, nebyla ta kniha až příliš čistá? I když její známky nebyly nijak zvlášť dobré, vždycky si dělala v hodinách poznámky, a na straně 34 nebylo ani jedno slovo. Anna na to pomyslela a spěšně otevřela první stránku. "Ryan!" Přečetla jméno skrz zaťaté zuby, takže tato kniha nebyla její. Nemusela o tom přemýšlet, ale věděla, kdo je Ryan! Ten kretén si při odchodu musel vzít špatnou knihu. Náhle si na něco vzpomněla a Anna zpanikařila. Ten kretén Ryan by měl v ruce držet svou vlastní učebnici literatury, což znamená, že ... Milostný dopis! Anna strávila celé dopoledne čtením období, které jí létalo v hlavě. Když zazvonilo, učitelka se jen zvedla, vyběhla ze třídy s učebnicí literatury v náručí. ... Ve dveřích třídy 9 se Anna snažila vyhlédnout ven, ale Ryana neviděla. Znovu otevřela učebnici, aby se podívala, a na první stránce stálo: Třída 9, Ryan. Přesně tak, měl by být v této třídě.
3
Anna se půl dne vznášela ve dveřích a bylo těžké neupoutat pozornost na tak živou, dýchající osobu, která tam stála. "Spolužáku, koho hledáš?" Nějaký chlapec spatřil Annin "transový" vzhled a škádlivě vykřikl. Studenti ve třídě při jeho výkřiku okamžitě obrátili pohledy ven. Anna se zamračila, nechtěla být středem pozornosti. Zhluboka se nadechla, podařilo se jí sebrat odvahu a předstírala, že si nedělá starosti: "Promiňte, je tu Ryan?" "Ano," odpověděla. "Haha, hledáš Ryana?" "Ryana, šel na toaletu a nevrátil se. ..." "Hej, je tu holka, která hledá Ryana!" Ve třídě se ozvalo další kolo smíchu a Anna bezmocně sevřela pevně učebnici jazyků a ustoupila o krok dozadu. Slyšela, že s kluky v deváté třídě není snadné vyjít, a tentokrát to konečně viděla na vlastní oči. Anně lehce zbělely prsty, jak pevně svírala knihu, a po boji v srdci nakonec ruku spustila. Lehce si odfrkla a už se chtěla otočit a odejít, když do někoho nešťastnou náhodou vrazila. "Au!" To narazila do správného místa, Anna ucítila bolest v zádech a prudce otočila hlavu, aby se podívala: "Sakra, kdo to je!" Než se v ní vztek stačil vzedmout, setkala se s tváří, která vypadala ještě nespokojeněji. "Zase ty!" Ryan držel v ústech kuličkové pero, tvářil se nespokojeně poté, co uviděl Annu, a zíral na ni: "Jsi slepá, jezdíš na kole, aniž by ses dívala na cestu, chodíš bez očí!" Když ho tak seřval, Anna také vybuchla, jazykovou knihu si silně plácla před hrudník: "Ty mě biješ, ty jsi ještě oprávněný?" Okolní studenti jsou plni zájmu o tuto scénu, jsou blízko u okna, chtějí vidět tu dívku, která si dovolí provokovat "krále ďáblů". Ryan dvěma prsty odstrčil knihu, koutek úst se mu mírně zkřivil a ukázal špatný úsměv: "Uhodil jsem tě? Děláš si ze mě srandu? Tenhle student, ty jsi do mě zamilovaný? I kdyby ses na mě ráno vrhla, teď jsi v mé třídě?" "Ne," odpověděl jsem. "Máš snad těžký případ narcismu?" "Ne," odpověděl jsem. Anna vykulila oči, knihu v ruce znovu postrčila dopředu: "Vrať mi mou knihu!" I slepý by poznal, že o toho kluka před sebou nemá zájem. Ryanovo obočí se mírně zvedlo, po několika vteřinách jí pomalu vzal jazykovou knihu z rukou, nenuceně ji otočil a zamával s ní ve vzduchu: "Proč je tu moje kniha s tebou?" Okolní publikum se rozčiluje čím dál víc, Anna se s ním opravdu nechce zaplést. Mírně zpomalila tón, rozpřáhla ruce a řekla: "Ráno jste si vzal špatnou knihu, rychle mi ji vraťte!" Když Ryan viděl, jak se tak zubí, ušklíbl se, pomalu natáhl prst a velmi znechuceně Annu odstrčil: "Co jsi říkala o té knize, to jsem neslyšel." "Ryane! Vrať mi tu knihu, nebo neodejdu." "Cože?" zeptala se Anna. "Au, vyděsil jsi mě k smrti!" Ryan se plácl do hrudi a zkroutil se v pase, což vyvolalo smích okolních studentů. Annu to pobavilo natolik, že se nezmohla na slovo, a Ryan se slabě usmál a s propiskou v ústech pokračoval v chůzi směrem ke třídě. "Nechoď!" Anna spěšně zatahala Ryana za košili. Ryan od ní nemohl odejít. Ať škubal sebevíc, Anna se do něj zamotala tak pevně, že jeho nálada explodovala.
4
"Pusť mě," Ryan Parker pomalu vypouštěl jednotlivá slova a oči měl zúžené v zuřivém pohledu, jako by mohl Annu Grace pohltit pouhým pohledem. Při pohledu na jeho zbědovaný obličej Anna podvědomě jako mávnutím kouzelného proutku povolila sevření. "Ty..." Dívala se, jak si Ryan trhá šaty, plácá se do nich a odchází do třídy, a nedokázala zabránit tomu, aby se jí srdce sevřelo v pěst. "Hej, moje kniha!" Anna ho okřikla zezadu. Zezadu se ozývaly posměšky, někteří na ni vrkali a jiní pískali. Vtom se pronikavě ozval zvonek. Anna rozpažila pěsti a chtěla toho kluka zmlátit, i když věděla, že se mu nemůže rovnat. Když Anna uslyšela zvonění, udělala nervózní krok vpřed a váhala, zda se má vrhnout do třídy 9. třídy. "Cvak." Z posledního okna třídy vylétla kniha, Anna se vrhla, aby ji zvedla. Uviděla, jak se před ní blíží postava, učitel třídy 9 se blížil tímto směrem, Anna neměla čas zkontrolovat, jestli je to její kniha, nebo ne, spěšně běžela zpátky s učebnicí v náručí. Ach ne, zase přijdu pozdě. ... Tahle hodina byla tou nejstrašidelnější matematikou vůbec a Anna se tak bála, že třída uvidí obálku, že když se vrátila do třídy, musela učebnici literatury přitisknout na dno hromady. Snažila se na dopis zapomenout a odvážila se dotknout učebnice, jen když se nikdo nedíval. Pro Annu byla hodina matematiky vždycky jako ukolébavka, snažila se zírat na tabuli s očima dokořán, ale uši jí naslouchaly zvukům listí kapajícího po dešti za oknem a myšlenky už jí odlétaly k nebi. Když konečně nastal čas přestávky, Anna se schválně loudala až do konce, ale ze třídy stejně nevyšla. "Třídní dozor!" "Co se děje?" Třídní učitelka obvykle před odchodem ven znovu zkontrolovala třídu, když viděla Annino váhání, podezřívavě se na ni podívala. "Ráno jsem si poranila ruku, můžu si vzít dnešní přestávku volnou?" "Ano," odpověděla Anna. Řekla Anna a vyhrnula si rukáv, aby třídní dozorkyni ukázala, jak vypadá. Po potvrzení, že Anna nelže, třídní dozorkyně přikývla hlavou: "Tak já ti to volno udělám." "Aha," odpověděla Anna. Třídní monitor spěšně odběhl, Anna si konečně oddechla a jako zlodějka vytáhla učebnici literatury. Otevřela první stránku a nahoře bylo úhledně napsáno její jméno: Anna Graceová. Kámen visící v jejím srdci konečně spadl, tohle byla skutečně její kniha. Pak rychle prolistovala učebnici literatury. Ne? Kde je obálka? Anna ještě dvakrát otočila stránky a energicky knihou zatřásla. Obálka však stále chyběla. Připadala si, jako by ji někdo udeřil kladivem, třásla se, spouštěla ruku a snažila se uklidnit a pak zase uklidnit. V tu chvíli se z chodby ozval ostrý zvuk vysokých podpatků, Anna podvědomě vyhlédla ze třídy. Zanedlouho se před třídou objevila třídní učitelka, ukázala na Annu: "Anno." Anna se usmála. "Tady." Anna prudce napjala tělo. "Vyjdi na chvíli ven." "Co?" Anna si myslela, že je to kvůli incidentu při ranním čtení, třídní učitelka si s ní chce vyřídit účty. Spěšně zavřela učebnici literatury, poslušně vstala, ale ze třídy hned nevyšla. "Na co čekáš, pojď za mnou do poradny!" řekla jí. Do poradny? Anna se zmateně podívala na třídní učitelku, proč musela jít do Poradny, když udělala chybu v ranním čtení? "Paní učitelko, co se to se mnou děje?" Když viděla Annin nechápavý výraz, třídní učitelka se zamračila: "Cože, pořád chceš, abych sem pozvala tvé rodiče, než budeš ochotná jít se mnou?" "Ne," odpověděla Anna.
5
Když se Anna Grace dozvěděla, že má zavolat rodičům, zpanikařila. Třídní učitelka už na ni byla trochu naštvaná, teď si netroufala odporovat. Spěšně vyšla ze třídy a následovala třídní učitelku směrem k poradně. Nebylo to dobré místo a obvykle tam byli voláni jen studenti, kteří udělali chybu. Cestou se Anna zoufale snažila vzpomenout si, jestli v poslední době neudělala něco špatného, ale v hlavě měla zmatek jako hrom, nemohla si vzpomenout, co udělala špatně. Ne, do školy obvykle přišla pozdě jen párkrát, takže si netroufla udělat něco velkolepého. Ostatně i kdyby měla průměrné známky a občas byla v hodinách roztržitá, přece jen by ji sem nezavolali. Během chůze si Anna také všimla zvláštního úkazu, zdálo se, že poznává své lidi, vždycky se na ni podivně podívala. Zvlášť když cestou potkala dva kluky ze třídy, kteří byli rádi, že jsou v její přítomnosti. "Čemu se smějí!" Anna zamumlala tichým hlasem, ale neodvážila se zůstat stát, spěšně zrychlila krok a následovala třídní učitelku. Když dorazila k poradně, třídní učitelka ji tam nechala, řekla, že se zastaví později, a odešla. Anna stála sama před ředitelským stolem, levou rukou si hrála s pravou, stačilo pár minut a už měla ruku plnou potu. Bože, co se to stalo? Můžeš mi to rychle vysvětlit? "Šplouchnutí." Náhlý hlasitý zvuk přiměl Annu vyskočit, několikrát zamrkala očima, než se vzpamatovala. Před očima jí někdo plácl kus papíru a ona fyzicky trochu ustoupila, než si stačila prohlédnout, co to bylo za papír. Okamžitě ztuhla. Nebyl to ten milostný dopis, který ztratila? Když ředitelka viděla Anninu reakci, ukázala na papír s dopisem na stole a poklepala na něj ukazováčkem: "Třído 9, Anno Grace, to jsi ty, že?" "Ano," odpověděla. "Ano, to jsem já." Trochu se zarazila, aby to potvrdila. Když viděl, že se Anna tak rychle přiznala, ředitel školy na okamžik ztuhl, ale brzy si vzpomněl, co chtěl říct, a znovu silně bouchl do stolu: "V tak mladém věku, brzká lásko? To je skandál!" Poslední čtyři slova téměř vyřkl, Anna byla jeho silným hlasem šokována, bezděčně ustoupila, otevřela ústa, ale nevěděla, co říct. Ředitel viděl, že Anna nic neříká, jeho tón byl ještě ostřejší: "Řekněte mi, kdo to dal na nástěnku? Ve škole se zabývat těmito nepořádnými věcmi, to si ještě nedáte do očí školní řád? Myslím, že potřebuješ napomenutí, než si uvědomíš, co máš a nemáš dělat!" A tak se na něj podíval. Kvůli jeho rozčilení mu všude stříkaly sliny, Anna si nemohla pomoct a opět uskočila stranou. V tu chvíli byla Anna vnitřně velmi sklíčená a přemýšlela, kdo je tak nudný, že dělá takovéhle lumpárny. Nic jiného ji nenapadlo, a tak rychle zvedla papírek a znovu a znovu ho otočila. Ano, to byl ten milostný dopis, který ztratila. Protože si ho den předtím pozorně přečetla, pamatovala si zřetelně i záhyb na papíře. Vývěsní štít? Kdo ho tam sakra nalepil? "Hlášení." Za jejími zády se ozval ostrý hlas. Anna se otočila, ve dveřích poradny se objevila známá postava.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Milostné dopisy a projížďky na kole"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️