Malý démon Emma

1

Když byly Emmě Harrisové tři roky, byla ďáblem celé čtvrti a všechny děti ze sousedství, ať už to byli pětiletí sourozenci nebo jedno či dvouletí bratříčci a sestřičky, utíkaly se svými matkami a otci, když Emmu viděly, jako by Emma byla příšera, která přišla speciálně proto, aby sežrala děti.

Nikdo si s Emmou nechce hrát, a proto je Ema skupinou dětí izolována. Proč se jí bály?

Jednou šly Emma a paní Harrisová společně do nákupního centra a našly hračkářství, kde prodávali napodobeniny zvířat. Stalo se, že paní Harrisová ji vyděsila broukem, a Ema se tak vyděsila, že hlasitě plakala. Když zjistila, že brouci jsou falešní, Emma táhla maminku, aby jich koupila hromadu, čímž vyděsila děti v sousedství.

Děti se tedy Emmě vyhýbaly, jak nejdál to šlo, ale Emmě její přirozená bezstarostnost nevadila a mohla se bavit sama.

Jednoho odpoledne si Ema hrála sama v parku na domeček, když uslyšela mladý hlas: "Můžeš se posunout? Jdou k tobě mravenci."

Ema otočila hlavu a uviděla, že vedle ní stojí roztomilý chlapeček, napadlo ji, že si chce také hrát, a tak se zeptala: "Bráško, chceš si taky hrát na domeček?" "Ne," odpověděla Ema.

"Dětinské, já se dívám na mravence, leze k tobě." "Ahoj," odpověděla Emma. Chlapeček odpověděl chladně, i když jeho hlas zněl velmi roztomile.

"Páni~ Bráško, ty jsi úžasný! Můžu s tebou pozorovat mravenečky?" Ema se na chlapce obdivně podívala.

"Jak chceš." Chlapec mlčky souhlasil.

"Tady to je, podívej, bráško, jsou tu malí mravenci." Emma nadšeně vykřikla a vzala chlapce za ruku.

"Pšššt! Buď potichu, ať mravence nevyplašíš." Chlapec se zamračil, jeho malá tvářička vypadala docela vážně.

Oba dva pozorovali mravence celé odpoledne.

To odpoledne bylo nejzábavnější, jaké kdy Ema zažila, a i když ji pozorování mravenců moc nebavilo, byla moc ráda, že může být se svým bratrem.

Později se dozvěděla, že její bratr bydlí hned vedle, a Emma se stala pravidelnou návštěvnicí domu Ethana Coopera.

"Emmo! Až vyrosteš, staneš se mou snachou?" "Ano," odpověděl Emma. Paní Cooperová Emmu objala, políbila ji na hebkou tvářičku a znovu začala uskutečňovat svůj každodenní plán únosu Emmy.

"Co je to snacha?" Emma vypadala zmateně.

"Snacha je Ethanova manželka, která bude s Ethanem každý den, stejně jako tvoje máma a táta." "To je pravda," řekla. Paní Cooperová věděla, že si Emma s Ethanem ráda hraje, a dál ji sváděla.

"Ano, ano, až vyrostu, chci být manželkou Ethanova bratra a tetinou snachou." "Ano," odpověděla. Když Emma slyšela, že si může s Ethanem hrát každý den, okamžitě se prodala.

"To je dobře, Emmo. Nezapomeň, že jsi moje snacha." Paní Cooperová byla radostí bez sebe, že našla nejen dceru pro sebe, ale i ženu pro svého chlapce.

"Mami, nemluv nesmysly." Ethanovi zrudly tváře, když slyšel, jak matka rozhoduje o jeho a Emmině společném životě, a spěšně ji zarazil. Pak se na Emmu rozkřikl: "Emmo, máma tě prodala a ty o tom ani nevíš, nejsi snad hloupá!" "To je pravda," odpověděl Ethan.
Později, když bylo Emmě pět let, se rodina pana Coopera přestěhovala z města kvůli změně zaměstnání a Emma se v den Ethanova odjezdu rozplakala.

"Neplač, až vyrosteš, vrátím se, abych si tě vzal, jsi moje žena." Emmanuel se na ni podíval a řekl jí: "Neplač. Ethan pohladil Emmu po hlavě a utěšoval ji, ale jeho srdce bylo ve skutečnosti dost tvrdé.

Ethanovi bylo toho roku devět let.

...

Čas letěl a Emma šla na střední školu.

Střední škola je pro studenty vždy dlouhým a náročným obdobím, zvláště pro Emmu, která kdysi patřila mezi premianty.

Ema právě dokončila první ročník střední školy a v závěrečné zkoušce získala desátou nejlepší známku ve třídě, což je na horní hranici stupnice.

Pan a paní Harrisovi měli obrovskou radost, protože Emma byla ve srovnání se svým vrstevníkem z nižšího ročníku střední školy něčí dítě.

Emma byla se svými známkami dost nespokojená, dívala se na vysvědčení a mumlala si: "Tolik jsem se snažila, věnovala jsem veškerý čas učení, ale stejně jsem neudělala velký pokrok." Emma se na vysvědčení podívala a řekla si: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Kdyby to slyšel někdo jiný, nejraději by ji zmlátil.

Ale Emma věděla, že jak by se svými současnými známkami mohla chodit na stejnou školu jako ten člověk?

Na tvářích všech se zračila radost z letních prázdnin, a protože se studentům prvního ročníku zdály zkoušky tak vzdálené, Emma věděla, že si nemůže dovolit polevit ve studiu.

Ema strávila celé prázdniny v knihovně, s knihami, sešity a písemkami.

"Emmo, na zkoušky je ještě brzy, proč si nedáš pauzu a nevyrazíš ven s kamarádkami?" zeptala se jí. Paní Harrisová přinesla talíř s ovocem, když viděla, jak se Ema pilně učí, není pravda, že to nebolí.

"Já dodělám tuhle sadu papírů, mami, ty se jdi nejdřív dívat na televizi, ať mě neovlivňuješ." Emma odpověděla mámě, když psala otázky.

Paní Harrisová zavrtěla hlavou, jemně zavřela dveře a vrátila se ke sledování seriálu.

Ema odložila pero v ruce, protřela si čelo, dostavila se silná únava, myšlenky se jí postupně rozutekly.

Když byla Emma na střední škole, byla rozhodně šupák, stejně jako většina šupáků nechtěla poslouchat třídu, v hodinách odmlouvala učitelce a spoléhala na to, že si všechny domácí úkoly opíše.

Všechno se začalo měnit o letních prázdninách ve třeťáku, když potkala Jacka Taylora.

Zpívala s kamarádkami v karaoke baru, kde Jack pracoval na částečný úvazek.

Bílé krátké tričko, černé pytlovité šortky, metr osmdesát, štíhlá a vypracovaná postava, tenké rty, světlá pleť, jako by hrdina vystoupil z románu.

Emma si vzpomněla, že než někdo řekl, že tenké rty jsou tenké, ve skutečnosti jsou tenké rty nejoddanější, nejtrvalejší láska, jenže ty ještě nepotkal, že by ti věnoval dlouhotrvající lásku.

Kluk jako Jack by měl být objektem všech dívek, mužem hodiny na kampusu.

Jak se dalo čekat, kamarádka neváhala a šla za ním, aby se ho zeptala na WeChat, Emma si jasně pamatovala, co tehdy řekl.

Jack se mírně zamračil a chladně řekl: "Ne." "Ne," odpověděla.

Kamarádka je malá holčička, vidí, že Jack jí nedává tvář, zvedne skleničku se stolním vínem, rovnou k nohám.
"Nejen výdělečně činný, kdo se stará."

Jack se otočil, odešel a ignoroval ji.

Po večírku jela Emma na kole domů, auto ani nevěděla, jak dlouho ji pražilo slunce, jela do půlky přetrženého řetězu.

Naštěstí už byla skoro tma a venku nesvítilo slunce, ale silnice byla po dni stráveném na slunci stále velmi rozpálená.

Na silnici skoro nikdo není, Ema chvíli dováděla, čím dál hůř, úzkostněji a zpoceněji, a právě když byla bezradná, ozval se jí z vršku hlavy nebeský hlas.

"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?"

Ema vzhlédla.

"To jsi ty!" Obě byly překvapené zároveň.

Emma se podívala na Jacka sedícího na kole, tváře jí lehce zčervenaly, nebyla si jistá, jestli je to pubertální stydlivostí, nebo doznívajícím zapadajícím sluncem.

"Mám přetržený řetěz na kole, nemůžu na něm jezdit." Jack se na ni podíval. Emma rozpačitě gestikulovala na kolo zčernalou rukou potřísněnou řetězovým olejem.

"Pomůžu ti s tím, řetěz má tendenci po nějaké době spadnout." Jack zaparkoval auto, šel zkontrolovat Emmino kolo a řetěz snadno opravil.

"Tady to máš." Jack vytáhl papírovou utěrku a otřel si prach z rukou, obočí se mu mírně svraštilo.

"Díky za dnešek, a za tu věc s KTV se omlouvám za kamaráda."

"To je v pořádku, jsem na to zvyklý." Jack se tvářil nezúčastněně.

"Víš, že se to špatně říká?" "Ne.

"Cože?" Jack vypadal zmateně.

"Co je to za člověka, který se chová, jako bych byl v pohodě, že je to samozřejmost." Emma mu odpověděla.

"Aha, já?"

"Ano." Emma ztěžka přikývla.

Ema se podívala na hodinky: "Hotovo, už je skoro čas k mámině bráně, musím jít, ty taky půjdeš brzy domů!" Spěšně nasedla na kolo, které právě opravoval, a zamávala Jackovi.

Druhý den se Emma s Bellou Cooperovou vydaly na nákupy, po více než hodinové chůzi byly obě unavené a měly žízeň.

"Emmo! Chci se napít mléčného čaje~" Bella Emmě žalostně podala ruku.

"Támhle je obchod s mléčným čajem, pojďme tam a chvíli posedíme!" Emma ukázala na obchod s mléčným čajem na druhé straně silnice.

Vešli do obchodu, Emma nesla velkou tašku a šla hledat místo k sezení, zatímco Bella měla na starosti objednávání nápojů.

Obě se znaly od mládí a jasně si pamatovaly své preference už více než deset let.

Když se posadily, Emma a Bella si povídaly o tom, co se stalo včera v karaoke baru, a přišla řeč i na Jackovo odmítnutí té malé holky.

"Yi-Yi, ty nevíš, ten způsob, jakým odmítá, je tak chladný, super hezký, správný panovačný prezident, líbí se mi to."

"Dobrý den, váš mléčný čaj je připraven." Jejich rozhovor přerušil mužský hlas.

Ema měla pocit, že je jí ten hlas povědomý, a vzhlédla k osobě, která ho vydala.

2

"Panebože, jak se má!!!" Emma Harrisová si mumlala pod nosem. Objekt její diskuse za zády ji skutečně přistihl při činu, a šlo o to, že na něj prozradila, že je do něj zamilovaná.

Emma se za sebe okamžitě zastyděla a spěšně zabořila hlavu do náruče, jako by se nic nestalo.

"Ahoj, fešáku," začala Bella Cooperová nonšalantně. Zdálo se, že chodí za hezkými kluky a povídá si s nimi.

"Ahoj, opět se setkáváme." Jack Taylor se jemně dotkl Emmy, která měla hlavu pevně zabořenou v koketním tónu.

"Haha, to je ale náhoda." Emma zvedla oči a rozpačitě pozdravila.

"Tak vy se znáte, to je skvělé, jak se jmenuješ, fešáku~" Belle vzrušením zajiskřily oči.

Ema měla bezmocné srdce, opravdu měla chuť tuhle nymfomanku omráčit a odtáhnout pryč, tak sebestředného člověka opravdu ještě neviděla.

"Jack Taylor."

"Jmenuji se Bella Cooperová, tohle je moje nejmladší kamarádka Emma Harrisová, nemusím vás představovat." "To je v pořádku," řekla. Bella si spokojeně povídala s Jackem a nevšimla si, že na ni Emma mrká.

"Jestli máš něco na práci, jdi a dělej to, s ní se neobtěžuj, nedokáže se přestat bavit s hezkými kluky." Emma se rozpačitě obrátila na Jacka.

"Aha, takže ty si myslíš, že jsem hezká." Jack se zlomyslně usmál.

"Musím jít do práce, vy se bavte." Emma řekla a rychle se otočila k odchodu, aniž by si všimla, že její tváře zrudly studem.

Po zbytek léta trávila Emma většinu času v obchodě s mléčnými čaji, kam ji samozřejmě násilím dotáhla Bella.

Bella byla společenská, dokázala navázat přátelství s kýmkoli a byla tak hezká, že se s ní kluci rádi bavili a holky na ni nežárlily.

Jak léto pokračovalo, Bella a Jack se stali blízkými přáteli a Emma a Jack se sbližovali čím dál víc.

Ukázalo se, že Jack není místní, pochází z Cedarwoodu, o prázdninách přijel k babičce, a když se nudil, sehnal si brigádu.

Začal pracovat v karaoke baru, ale kvůli vztahu s těmi pankáči dal výpověď a přešel do obchodu s mléčnými čaji.

Letní prázdniny utekly jako voda, a než se nadála, nastal čas, kdy zase začínala škola, a Emma využila těch pár dní prázdnin, které jí zbývaly, k tomu, aby dělala všechny zábavné věci, které potřebovala, a myslela si, že střední škola nebude tak jednoduchá.

Toho odpoledne šla Emma sama do obchodu s mléčnými čaji a říkala si, že když už je tady, měla by se napít.

Jack jí přinesl šálek limonády a pro sebe si objednal šálek černého čaje a posadil se naproti ní.

Jack se napil černého čaje a řekl: "Zítra odjíždím, dnes je můj poslední pracovní den." Emma se usmála.

"Cože? Ty zítra odjíždíš, takhle narychlo?" Emma se překvapeně zeptala.

"No, za chvíli začíná škola."

"Tak kdy se vrátíš do Fairview?"

"Myslím, že se na střední školu nevrátím, babička říkala, že tam bude hodně často, a já se snažím dostat na Andersonovu univerzitu a musím se tak pilně učit, že nebudu mít čas se vrátit. Mohla bys prosím tě promluvit s Bellou, nebudu mít čas se s ní rozloučit." "Ahoj," řekla jsem.
Emma pocítila při této zprávě ztrátu. Nevěděla, jak se jí podařilo dojít domů, ale myslela jen na to, že se Jack vrací, a u srdce jí hořklo.

Pomyslela si: "Když už se nevrátíš, půjdu na Andersonovu univerzitu, abychom si spolu mohli ještě hrát." A tak se rozhodla, že se vrátí.

Emma plánovala, že nastoupí na Andersonovu univerzitu, Emminy rodiče byli v šoku, když se to dozvěděli, a dokonce si mysleli, že má Emma rozbitou hlavu.

Poté, co požádala otce, aby jí pomohl dostat se na nejlepší střední školu v okolí, si Emma uvědomila důležitost studijního prostředí.

Se svými pololetními výsledky se na tuto střední školu nedostane, a tak požádá o pomoc svého otce, který je z proměny své dcery nadšený a má pocit, že konečně chápe, co dělá, a tak prochází nejrůznější konexe, aby jí zařídil přijetí.

První rok na střední škole musela Emma kromě učení nových věcí dohánět učivo, které nezvládla na střední škole, a rok utekl jako voda.

Po létě plném tvrdé práce dosáhla Emma v úvodní zkoušce druhého ročníku střední školy prvního místa ve třídě a druhého místa ve svém ročníku a stala se černým koněm svého ročníku.

V dalších dvou letech Emma pracovala ještě usilovněji a její pozice na špici třídy byla neohrožena.

Noc před přijímacími zkouškami byla Ema tak nervózní, že nemohla spát, bála se, jestli jí najednou nebude selhávat pero, jestli bude schopná dokončit práci a jestli má připravený průkaz a propustku.

Byly skoro dvě hodiny a ona stále nemohla usnout, každou půlhodinu se budila, aby zjistila, jestli je připravená.

Teprve po dvou nebo třech hodinách spánku vešla do zkušební místnosti a Ema se posadila, aby čekala na svůj papír, a cítila se bdělejší než kdy jindy, napětí z rána bylo pryč.

Emma vyšla ze zkušební místnosti s vědomím, že příští semestr bude chodit na stejnou školu jako on. Koutky úst se jí mimovolně zvedly a kráčela mnohem lehčím krokem.

V tu dobu je obloha před zkušební místností nesrovnatelně krásnější, západ slunce pro oblohu pozlatil vrstvu zlata, jako by pro studenty právě vycházející ze zkušební místnosti znázorňoval velkolepou budoucnost.

Bez školní zátěže se Emma vrátila ke svému starému já a většinu prázdnin strávila doma. Nanejvýš si vyšla s Bellou na nákupy a občas zašla do karaoke baru, kde Jack pracoval, v naději, že se s ním znovu setká.

Od léta na střední škole se však ani jednou nekontaktovali, Jack jako by se stal jejím někdejším snem, existencí prázdnoty ve snu.

Ve skutečnosti, když se Emmy zeptáte, co k Jackovi cítí, je pro ni těžké to vysvětlit.

Zpočátku byl Jack její motivací k tvrdé práci, ale postupem času si na tento způsob tvrdé práce zvykla. Byla vděčná, že ji Jack učinil lepší.

3

Emma Harrisová byla přijata na Andersonovu univerzitu, jak si přála, a v den hlášení ji doprovázeli manželé Harrisovi.

Emma stála v kampusu, rozhlížela se kolem sebe a říkala si: "Ethan by se měl taky hlásit, narazím na něj v kampusu, zajímalo by mě, co studuje a na jakém je oddělení. Zajímalo by mě, co studuje a na jakém je oddělení.

Každopádně jsme všichni na stejné škole, takže na sebe v budoucnu určitě narazíme.

"Hej, Hane, na vysoké je to skvělé, všude je spousta hezkých mladých kluků a holek." "Ahoj, Hane. Paní Harrisová si povzdechla a očima sledovala vysokého pohledného chlapce v bílé košili v dálce.

"Ten bílej kluk, já byla v mládí desetkrát hezčí." "To je pravda. Pan Harris řekl s opovržením.

"Vykuř mi, tenkrát mě uháněla spousta kluků, nevím, jak jsem se do tebe mohla zamilovat."

"Taky mě honili, no jo."

Pan Harris a paní Harrisová se dohadovali, kdo koho honí, celou cestu k Emmině koleji.

Emma rozrazila dveře a to, co uviděla, bylo na hony vzdálené tomu, jak si představovala pokoj na koleji. Nebyl tu žádný gauč, žádná pračka, dokonce ani samostatná koupelna nebo záchod.

Byla to standardní čtyřpokojová kolej s palandami a stoly a navíc s malým balkonem. Na každém patře byly jen dvě společné koupelny a toalety.

Malá a roztomilá dívka uviděla, jak Ema vstoupila do dveří, a okamžitě přiskočila.

"Dobrý den, jmenuji se Sophia Parkerová, jsem první, kdo přišel na kolej 3201." "Dobrý den," odpověděla Emma.

"Ahoj, já jsem Emma Harrisová, jsem druhá, kdo dorazil na kolej 3201." "Dobrý den," odpověděla Emma. Emma na ni hravě mrkla.

Když viděla, jak je Emma nadšená, Sophia ji okamžitě zatahala za ruku a začala ze sebe chrlit stížnosti: "Konečně někdo přišel, ty to nevíš, než jsi přišla, byla jsem sama, nikoho tu neznám, taková samota."

"To je milá spolužačka, Emmo, smiř se se svou spolubydlící." Paní Harrisová se vmísila do hovoru.

"Ahoj teto a strejdo, omlouvám se, že jsem vás před chvílí neviděla, byla jsem tak rozrušená." Sophia pěkně pozdravila pana a paní Harrisovy.

"Ne, ne, vy si povídejte, my se strýčkem vás nebudeme rušit, měli bychom se taky vrátit." Paní Harrisová se s Emmou rozloučila a napomenula ji spoustou věcí o tom, že žije sama, než netrpělivě odtáhla pana Harrise pryč.

"Sbohem, teto a strýčku."

"Nashledanou a o prázdninách přijeďte ke mně domů."

Po odjezdu manželů Harrisových začala Emma studovat na vysoké škole.

"Emmo, pojďme nejdřív do jídelny na večeři, slyšela jsem, že jídlo v druhé jídelně je super vynikající." Sophia nadšeně vzala Emmu za ruku a obě se společně vydaly do jídelny.

"Páni, podívej se na toho kluka, je tak hezký!" Sophia nadšeně řekla Emmě a ukázala na jídelní stůl.

"Ano, to je." Emma sledovala její pohled, v této hlučné jídelně ji přítomnost toho chlapce přiměla, aby na něj podvědomě upřela oči.

"Ale do toho nám nic není, pojď, podíváme se, co budeme jíst lepšího?" "To je v pořádku," řekla Emma. Emma nebyla tak nadšená jako Sophia, přesto jí jídlo připadalo lákavější.

Když si Emma se Sophií objednaly jídlo, hledaly v jídelně volný stůl, ale celá jídelna byla téměř plná studentů a rodičů.
Jen u jednoho stolu seděl pohledný chlapec, který se zdál být příliš pohledný na to, aby si k němu mohl sednout někdo jiný.

Sophia přitáhla Emmu ke stolu a zeptala se: "Hezoune, je tu někdo?"

"Ne." Chlapec odpověděl chladně.

"Emmo, sedneme si sem." Sophia šťastně stáhla Emmu dolů.

Emma musela neochotně ignorovat vražedné pohledy, které na ni vrhaly dívky kolem, odsunout židli naproti chlapcům a předstírat, že se klidně posadí.

"Emmo, slyšela jsem, že náš poradce vystudoval Yale, letos se právě vrátil do Číny a byl vyhlédnutý naší školou." Sophia zašeptala Emmě do ucha.

"Co?" Emma se zatvářila zmateně, pohledy kolem jí dělaly potíže soustředit se a vůbec neslyšela, co Sophia říká.

"Říkala jsem, že náš poradce je navrátilec z Yale." Sophia to zopakovala nahlas.

Chlapec na druhé straně místnosti vzhlédl.

"Ztiš se." Emma zakryla Sophii ústa a omluvně se na chlapce usmála.

"Viděla jsem, že neposloucháš." Sophia tiše zamumlala a uvědomila si, že je příliš hlasitá.

Když chlapec dojedl, sbalil nádobí a zvedl se k odchodu, Emma si tajně všimla, že snědl hodně masa, ale zeleninu nechal, zajímalo by mě, jak si pořád udržuje tak dobrou postavu.

"Uf, konečně pryč, teď se můžu pořádně najíst." Sofie změnila svou image dámy, která jedla malá sousta, a začala jíst jako šílená.

"Nikdo ti v jídle nebránil." Emma dál zápasila s kuřecím stehnem, aniž by vzhlédla.

"Je tady jeden kluk, musím na něj udělat dobrý dojem, kdybych ho náhodou oslnila, ale vyděsil se, protože jsem tak dobrá v jídle, co mám dělat?" Sophia se zatvářila přímočaře.

Ve skutečnosti Sophia není tlustá, je drobná a roztomilá, standardní jižanská dívka, její pleť je světlá a hladká, což v lidech vyvolává pocit ochrany.

"Asi tě nemá moc rád, když potřebuje tvoje jídlo." Emma řekla Sophii, když dojedla a odložila příbory.

"Bohužel, taky jsem jen tak mimochodem řekla, že taková postava, jak by se na mě mohla dívat, tenhle bod sebeuvědomění mám." Sophia se mírně usmála.

"Už jsi dojedla? Pojďme zpátky, myslím, že už dorazili i další dva spolubydlící." Emma se nezmohla na slovo, když viděla, že Sophia také odložila příbor, změnila téma.

"Dobře, jdeme."

Vrátila se ke dveřím ubytovny, neotevřela je, aby uvnitř neuslyšela zvuk smíchu.

4

Když jsem se protlačil dveřmi, ostatní dva spolubydlící už dorazili.

"Ahoj." S úsměvem je přivítala vysoká dívka s vlnitými žlutými vlasy, byla nádherně nalíčená a vypadala, jako by vystoupila z módního časopisu.

"Já jsem Sarah Millerová a tohle je Lily Greenová."

"Já jsem Sophia Parkerová."

"Já jsem Emma Harrisová."

Čtyři dívky si vyměnily jména a navzájem si cvrlikaly.

Sophia je ze Su-čou, vypadá elegantně, dokonale odráží příchuť Ťiang-nanského vodního města, Sarah je místní, přirozeně krásná, dobře se obléká, stojí tam jako bohyně, Lily je seveřanka, se silným severovýchodním přízvukem, vysoká, ale moc toho nenamluví, Emma je pohledná, patří k druhu vytrvalého typu, sice se liší od Sarahina křiklavého, ale vždycky je v ní cítit síla spřízněnosti, takže si lidé nemohou pomoct, ale chtějí se na ni podívat ještě několikrát. Na druhou stranu Emma je hezká dívka, patří k druhu trvanlivého typu, sice se liší od Sáry, ale vždy dává lidem pocit spřízněnosti, takže si lidé nemohou pomoci a chtějí se na ni podívat vícekrát.

Právě jsme se seznámili, nejsme si příliš blízcí, kolej mírně chladná, vzduch naplněný jemnými rozpaky.

První, kdo prolomil ticho, byla Sophia, která vytáhla z tašky svačinu a podělila se o ni se všemi.

"Tohle je specialita, kterou jsem si přivezla z domova, ochutnejte ji."

"Díky, taky jsem něco přinesla, podívám se po nich později."

Všichni vytáhli své svačiny a rozdělili se o ně.

Jak se jejich známost prohlubovala, povídali si a uvědomili si, že si všichni během léta udělali domácí úkoly a nakoupili spoustu svačin, aby se sblížili se svými novými spolubydlícími, a nacpali si je do plných kufrů.

První dva týdny školy se potýkali s vojenským výcvikem.

"Hele, jakou značku opalovacího krému jste si koupili?" zeptal se. Sarah se zvědavě zeptala. Sarah se zvědavě zeptala.

"Koupil jsem si An**, v recenzích na internetu se píše, že je nejlepší pro vojenský výcvik." Sophia odpověděla.

"Koupila jsem si korejský opalovací sprej, můžeš si ho stříkat přímo během vojenského výcviku, je to super pohodlné." Sarah ukázala zelený sprej.

"Emmo, co sis koupila?" Sophia se zeptala, když viděla, že si Emma upravuje make-up.

"Já nevím, moc se nelíčím, tohle mi koupila máma." Emma se usmála. Emma řekla bezradně, její matka vždycky trvala na tom, že by se vysokoškoláci měli naučit líčit svou osobnost, a tak jí koupila celou sadu.

"Ukaž mi to." Sára k ní přistoupila a vzala Emminu taštičku s líčidly.

"Ježíši, Emmo, co dělá tvoje rodina? Tahle sada líčidel musí stát několik tisíc dolarů." Sára se překvapeně podívala.

"Emmo, ty jsi bohatá ženská! Chceš, abych byla tvůj mladší bratr a odteď tě sledovala po škole?" "Ne," řekla jsem. Sophia se škádlila a vydávala se za starší sestru.

"Nejsem ředitelka, jak tě můžu nechat chodit po škole?" "Ne," řekla jsem. Emma Sophii lehce udeřila a snažila se ji vrátit do reality. Emma nechtěla moc mluvit o finanční situaci své rodiny, koneckonců i když její rodiče byli bohatí, nechtěla, aby ji tak označovali.
Ráno v den vojenského výcviku se studenti měli v 7:30 shromáždit na hřišti a seřadit se podle svých oddělení. Protože koleje byly přiděleny podle tříd, čtyři z nich náhodou patřili do stejné třídy a nakonec si v obrovském davu lidí našli svou vlastní řadu.

"Proboha, vždyť je takové horko ještě před začátkem vojenského výcviku, co když se opálím?" "To je taková horká fronta," odpověděla jsem. Sarah si začala stěžovat poté, co stála pod sluncem necelých deset minut.

"Co kdybychom si vzali dovolenou a řekli učiteli, že je tu naše teta?" "Ne," řekla jsem. Sára navrhla s vážnou tváří.

"Může teta přijet na půl měsíce?" "Ne," odpověděla. Ema její návrh okamžitě neomaleně zamítla.

"Co kdybychom si zašli do nemocnice pro sádru a potvrzení o zlomenině, abychom se nemuseli účastnit vojenského výcviku." Sophia žertem řekla.

"Studenti, prosím, buďte zticha, za chvíli začne slavnostní zahájení našeho vojenského výcviku." Vedoucí na pódiu začal mluvit.

"Studenti, vojenský výcvik je první lekcí vysokoškolského života, není to obyčejná lekce. V této třídě se naučíme, jak se chovat, jak snášet těžkosti a vydržet tvrdou práci, jak čelit výzvám ...."

Velitelé na pódiu stále říkají totéž, na pódiu není moc co poslouchat.

Kluci si tajně měří, která dívka je hezká, dívky se také dívají, který kluk je hezký. Všichni krásně touží po vysokoškolském životě, fantazírují o romantickém milostném příběhu se svými idoly.

"Co se děje?" Emma Harrisová najednou uslyšela výkřik, ten zvuk byl stejně vzrušující jako idol před ní.

"Podívej, blíží se k nám nějaký krasavec!" "To je úžasné! Sophia se vzrušeně postavila na špičky a ukázala před sebe.

Byl to ten samý kluk, kterého včera potkala v restauraci.

"Ticho, ticho." Ředitel křičel z pódia a snažil se udržet pořádek, ale křik z pódia neustával.

"Když se vám pan Cooper tak líbí, nechte ho vystoupit a říct pár slov." "To je v pořádku," řekla. Ředitel bezradně řekl, když viděl, že emoce studentů nelze uklidnit, a musel Ethana zavolat na pódium.

Ethan klidně přistoupil, vzal si mikrofon a s úsměvem řekl: "Dobrý den všem, já jsem Ethan Cooper, rád vás všechny poznávám. Především vám gratuluji k tomu, že jste se stali vysokoškoláky. Jako student pod mým vedením však neakceptuji žádné volno. Pokud by si někdo z vás chtěl vzít dovolenou, prosím, nedělejte to. Také nezapomeňte, že vojenský výcvik je zápočet navíc, a pokud máte zvláštní důvod, proč se ho nemůžete zúčastnit, můžete si nechat zavolat rodiče."

"To je vše, pokračujte, pane řediteli." Ethan vrátil mikrofon řediteli, jednu ruku si strčil do kapsy a stylově odešel z pódia.

"Ah~" Z pódia se ozval další ztracený výkřik.

"Myslel jsem, že je to bůh, je tak necitlivý." Mnoho dívek si stěžovalo.

"Emmo, Sofie, vaše malé plány vyjdou vniveč, raději se chovejte slušně při vojenském výcviku!" Ema se podívala na jejich poněkud skleslé výrazy a nechtěla se škodolibě pošklebovat.
"Na světě už není žádná láska, můj dojem z mého chlapeckého boha se úplně zhroutil, wooooooooooooo~" Sofie se s touto krutou skutečností stále nemohla smířit.

Lily, která se dosud držela při zemi, se náhle vmísila do hovoru: "Je to jen půl měsíce, je to poslední čas v našem životě, važ si ho."

"Lily má pravdu, prostě se s tím smiř, tohle je naše první skupinová aktivita v roce 3201." Emma pokračovala v utěšování.

"No, my 3201 jsme jeden celek, musíme trpět společně." Sophia se s touto skutečností neochotně smířila.

"Nechci se opalovat, nikoho opáleného neuvidím, a nechci nosit uniformu, je tak ošklivá, kdo by ji chtěl nosit?" Sarah si stěžovala.

"Ty jsi tak divná, nosí je celá škola, proč je nemůžeš nosit ty?" "Ne," odpověděla. Lily neúprosně vrací úder a vůbec si nevšímá Sářina obličeje.

"Jen proto, že jsou dražší než ty tvoje, nežárlíš, že jsem hezčí a mám lepší pleť než ty?" "Ne," řekla. Sára okamžitě přešla do protiútoku a vyhrotila atmosféru.

"Přestaň se hádat, promluvíme si o tom, až bude po všem." Emma viděla, jak se hádají, a spěchala je od toho odradit.

V tu chvíli si abnormality všiml ředitel, který mluvil na pódiu.

"Co se to tam děje?" Ředitel se s nespokojeným výrazem zeptal.

Když nikdo neodpovídal, rozzlobeně ukázal na Emmu a na všechny čtyři a zařval: "Jděte do kanceláře!" Ředitel se zasmál.

"Bohužel, dnešní studenti jsou opravdu těžko zvladatelní." Ředitel si s pocitem bezmoci otřel pot z čela a pokračoval v řeči.

"Pokračujme, pokračujme ah ..."

...

Kancelář.

Ethan se právě vrátil do své kanceláře a zanedlouho se v ní objeví čtyři nezvaní hosté, otráveně si tře čelo a dívá se směrem ke čtyřem dobře vychovaným dívkám před sebou.

"Řekni mi, co se stalo?"

"..." Čtveřice mlčela.

"Řeknu ti co, vysvětli mi to." Ethan ukázal na Emmu.

"O nic nejde, je to jen malý konflikt, zvládneme to." Emma si pomyslela, že je teprve začátek školního roku a dělat z toho vědu by na učitele udělalo jen špatný dojem.

"Aha, vy to zvládnete? Tak proč jsi přišla za mnou?" Ethan se na Emmu hravě podíval.

Emmu jeho pohled vyvedl z míry a přemýšlela, jak to vysvětlit, když vtom si Sarah nemohla pomoct.

5

"Paní učitelko, chci si vyměnit kolej." Sarah ignorovala Emmina laskavá slova.

"Aha, tak mi řekni důvod, proč chceš změnit kolej." Ethan se opřel tělem o židli a zkřížil ruce na prsou.

"Paní učitelko~, Lily na mě žárlí a je na mě všelijak naštvaná." "To je pravda," odpověděl. Sarah se na Ethana naštvaně vynadívala.

"Mluv pořádně, postav se rovně, myslím, že bys měl absolvovat nějaký vojenský výcvik. Zeptám se tě, jak se jmenuješ, a já půjdu pozdravit tvého instruktora a požádám ho, aby ti opravil držení těla." Ethan nesnášel, když holky takhle mluvily, proč nemohly mluvit slušně?

Emma zatahala Sáru za ruku, Sára se v první řadě nechtěla účastnit vojenského výcviku, když poslouchala, co Ethan říká, hned se bála, aby nevyměkla.

"Paní učitelko, nebudu měnit koleje, tuhle záležitost si vyřešíme samy, neobtěžujte." Ema se usmála.

"Dobře, jdi a přihlas se na vojenský výcvik." Ethan se jich víc neptal na to, co se stalo, a lehce tuto záležitost uzavřel.

Emma si pomyslela, že se asi bojí potíží a záměrně využil vojenského výcviku, aby Sáru vyděsil.

Všichni čtyři se poslušně účastnili vojenského výcviku, stáli ve vojenském postoji a chodili ve formaci. Přestože si neustále stěžovali, výcvik jeden po druhém dokončili.

I když byl výcvik únavný, skončil dřív, než se nadáli.

Sophia vzala Emmu za ruku a porovnala ji se svou.

"Emmo, jak to, že se ti neopaluje kůže? Všichni jsme ztmavli o jeden stupeň, jenom ty ses moc nezměnila." Všichni se na ni podívali.

Na začátku školního roku měla barvu pleti skoro stejnou, jak to, že po necelém půl měsíci je rozdíl tak zřejmý?

"Používá vysoce kvalitní opalovací krém, cena jednoho je dražší než nás tří dohromady." "To je pravda. Sára se kysele usmála.

"To je v pořádku, Sofie, trochu méně slunce a za pár dní se to vrátí." "To je v pořádku," řekla. Emma Sáru ignorovala, za posledního půl měsíce pochopila Sářinu povahu.

Nemohla se dívat na to, že ostatní žijí lépe než ona, ale zároveň se dívala svrchu na ty, kteří na tom byli hůř než ona, byla to opravdu komplikovaná osoba.

"Naslouchej mému srdci, pomalu bezmocně vyrůstej, aby ses stala švihákem, ústa a úsměv na tváři visí vysoko, pot a slzy na slunci ..."

Emma zvedne zvonící mobil a vyjde na balkon.

"Haló?"

"Ahoj, Emmo, stýskalo se ti? Vždyť jsi ani nezavolala po tak dlouhé době, nemáš žádné svědomí." Jakmile Bella uslyšela Emmin hlas, okamžitě začala vznášet nejrůznější obvinění.

"Copak nejsem na vojenském výcviku? Nevěděla jsi, že mi máš zavolat, když jsem se ti neozvala. Pokud vím, tak v zahraničí se teď žádný vojenský výcvik nekoná, tak kdo je tady ten bez svědomí?"

Když Bella dokončila střední školu, rodiče ji poslali do zahraničí. Podle jejích vlastních slov měli rodiče vždycky podezření, že ji odnesla špatná nemocnice, jak by jinak mohlo být dítě narozené dvěma učitelům každý rok na konci zkoušek?
"Ehm, Emmo, jsou u vás ve škole nějací hezcí kluci?" Bella se opravdu nezměnila, pořád se jí líbí hezcí kluci.

"Ano, proč, copak se nemůžeš spokojit s partou blonďatých kluků?" Emma si ji dobírala.

"Který, jak hezký, chceš na něj kontakt?" zeptala se.

"Náš výchovný poradce, je to super fešák a je fakt tmavej." Emma si o Ethanovi myslela, že je jen hezký a tmavý.

"Cože, něco se děje, vypadá to, že se něco děje." Bella se zeptala se zvědavostí v hlase a předstírala obavy.

"To nejsem já, to je můj spolubydlící. Každopádně na nás musel být trochu naštvaný, když jsme ho první den školy dostali do průšvihu." Bella se na něj usmála. Emma upřesnila události toho dne.

"Panebože, co jste to za poradce? Vůbec nemají smysl pro zodpovědnost, ani neví, co se děje, než tě pošlou zpátky." "A co se děje?" zeptala se. Bellina zvědavost na Ethana okamžitě opadla.

"Já nevím, je to jenom moje domněnka, slyšela jsem, že ho najal ředitel za velké peníze."

"Jejda, nebudeme se bavit o tvém poradci, řeknu ti, mám tady spoustu hezkých kluků, později ti pošlu nějaké fotky, uvidíme, jestli se ti některý z nich bude líbit." Bella sama zatím žádného kluka nemá, ale ráda by Emmě zahrála dohazovačku.

"Jen mě nech na pokoji, nechám si ho pro sebe. Nechám tě o samotě, musím se připravit na zítřejší hodinu a připravit se na ni." "Dobře," řekla.

Emma ukončila hovor s Bellou, bála se, že bude muset tu kočku hned letecky přepravit, jestli bude mluvit dál.

Ale ona se přece musela učit, protože studovala ekonomii a vysokou matematiku a musela to brát vážně, aby se na téhle šikanózní Andersonově univerzitě mohla trochu uvolnit, a to by z ní udělalo kus hovna.

...

"Tak si pospěš, přijdeš pozdě!" "Tak si pospěš, přijdeš pozdě!" řekla. Emma na Sophii naléhala.

Včera večer jí připomněla, aby šla spát dřív, ale ona zůstala vzhůru kdoví do kolika hodin, aby stihla to drama, a ráno nemohla vstát, ať křičela sebevíc.

"Hned, copak se nám Lily neposadila?" "Ne," řekla. Sophia se spěšně přezula, popadla knihu a odběhla.

"Mu Mu, pospěš si, odcházíme jako první." Všichni si pospíšili. Emma se podívala na Sarah, která se ještě pomalu líčila, mohla odejít jen se Sophií jako první.

Běželi až ke třídě, když viděli, jak na ně Lily mává, Emma táhla Sophii, aby šli rovnou tam.

"Je hezké, že máš někoho, kdo ti zabere místo, ale Lily, proč zabíráš druhou řadu, tak blízko u vchodu, nemůžu spát." Sophia řekla trochu smutně.

"Spát v první třídě, to chceš propadnout?" Emma opravdu nevěděla, jak se Sophia dostala na Andersonovu univerzitu.

Když zazvonilo, prázdné pódium obsadili přicházející lidé, takže bylo trochu těsno.

"Páni, " pištěly dívky nekontrolovaně.

Ema se podívala na osobu na pódiu, čistá bílá košile, jednoduché krátké vlasy, zachovávající si původní barvu, jemné rysy, přesně jako ta šťastná, kterou políbil anděl.

"Ticho, jsem váš učitel ekonomie, nejprve se představím, jmenuji se Ethan, v mé třídě je velmi uvolněná atmosféra, můžete se mnou volně diskutovat, nemusíte mě brát jako učitele. A v budoucnu už nebudu dělat apel." "Ahoj.
Po vyslechnutí jeho úvodu studenti projevili svůj obdiv, čímž Ethan zazářil.

"Ale... musím předem prohlásit, že na konci semestru se na to nebudeme soustředit, jestli to chcete udělat, nebo ne, je na vás. Jsem sice váš poradce, ale doufám, že se setkáte s věcmi, které se dají vyřešit samy, pokud se problém dostane ke mně, budou následovat disciplinární opatření, já řeším jen velké věci."

Ethan dovedl svou nezodpovědnost do krajnosti.

Když to slyšeli, pohledy studentů okamžitě potemněly a všichni si povzdechli, že jsou opravdu příliš mladí.

"Je to poradce? Vůbec není zodpovědný."

"Konec semestru nemá žádné zaměření, obávám se, že jsem šel na falešnou univerzitu."

Třídou se ozvaly štěbetavé stížnosti.

"Ticho, příště začneme výuku, ach ano, máte dotazy ke studiu, vyhledejte studijní komisi, pokud je komise nedokáže vyřešit, shromážděte je v třídním kolektivu a společně je probereme. Pokud to stále nemůžete vyřešit, komise se vrátí a zeptá se mě." "Cože?" zeptal jsem se. Ethan řekl, když otevřel svou knihu.

"Pane učiteli, ještě jsme si nevybrali třídního referenta." Hlasitě se ozval chlapec v první řadě.

"Aha, tak co, máte nějaké dobrovolníky?" Ethan si prohlédl jeviště.

Všichni na pódiu měli hlavy skloněné tak nízko, jak jen to šlo, téměř je zabořili do stolu.

"Protože se nikdo nepřihlásil, nařídím jednoho náhodně, všichni jste přišli s podobnými známkami." Ethan otevřel seznam tříd.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Malý démon Emma"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️