Tiché stíny Springfieldu

1

S příchodem noci Annu Murrayovou probudí zvuk otevíraných dveří. Její rodiče odjeli do provincie a ona ve tmě tápá a nemůže najít svůj mobilní telefon. Její samota ji děsí a nemůže si pomoci, ale představuje si hrůzné věci.

Co by jí udělal zloděj, kdyby ji v osmnácti našel samotnou? ...

Až ji nehty nechtěně poškrábaly na dlaních, píchání ji přimělo, aby se probudila, zašeptalo jí v hlavě, musí se uklidnit.

Ne, nemohla nechat padouchy vyhrát!

Anna pomalu vstala z postele, po špičkách se rozhlédla, v rohu našla dvě badmintonové rakety, opatrně si je vzala do rukou, aby vyzkoušela jejich váhu, a pak se schovala za dveře.

Dveře se rozletěly, zloděj vešel dovnitř, Anna zatajila dech, raketu držela vysoko v ruce, v duchu zatínala zuby a švihla ho zezadu do hlavy.

V tu chvíli myslela jen na jediné: utéct!

Na její čin však zareagoval zloděj, který ji kopl do kolena, čímž ztratila rovnováhu a padla na kolena.

Bolest v koleni byla tak silná, že se Anna sotva držela na nohou. Cítila obrovský rozdíl v síle mezi mužem a ženou, srdce se jí naplnilo zoufalstvím a tělo se jí mimovolně zachvělo.

Ve stejnou chvíli se Jacksonovi Reedovi zatmělo před očima, zadní částí hlavy mu projela ostrá bolest, uslyšel mučivý výkřik a pohlédl dolů, aby spatřil drobnou dívku, která před ním klečela.

Nechtěl využít své fyzické převahy, aby na ni zatlačil, původně ji chtěl jen vytáhnout nahoru, ale nečekal, že jí položí ruku na rameno, ona však naklonila hlavu a kousla ho do hřbetu ruky. jacksona to mírně omráčilo.

Ta dívka kousala jako štěně! Chtěl ruku stáhnout, najednou ucítil silnou závrať v hlavě...

Anna se slabě postavila, chtěla zlodějku odstrčit, ale bohužel se jí podlomila kolena a ona se předklonila, čímž ho nevyhnutelně srazila na zem.

Dívka v jeho náručí byla malá a měkká, zejména její vyvíjející se tělo, přitisknuté na jeho hruď, dotek byl obzvlášť ostrý. jacksona bolela hlava, tvář měl zachmuřenou, vyhrkl tři slova: "Anna Murrayová!"

Ve tmě Anna na dvě vteřiny ztuhla, ten hlas... je jí poněkud povědomý...

"Jacksone, našel jsi svůj pokoj..." Právě v tu chvíli se v obývacím pokoji rozsvítilo světlo, dovnitř vešli Jonathan Murray a dvojice Grace Liu, vidouce tuto scénu, šokováni do morku kostí!

"Anno, co jsi to Jacksonovi udělala?!!!"

Anna zavřela oči a zavrtěla hlavou, snažila se přizpůsobit světlu, podívala se zblízka na chlapce, který ji drtil, a okamžitě ztuhla.

Jeho hluboké rysy dokonalé jako socha, skrz chladný temperament, hluboký pohled jako ostrý meč, pitvající slabost lidského srdce, úchvatně krásný, jak to mohlo být to, o čem snila - Jackson Reed!

Jackson, syn nejlepšího přítele jejího otce, génius s IQ 270, jediný idol jejího srdce! Vždycky si představovala, že kdyby měla možnost být s ním o samotě, mluvila by tiše a ukázala svou image něžné dámy, ale teď byla ...
Omylem mu ublížila!

Bylo to, jako by Anna viděla razítko s nápisem "Impossible", přišpendlené mezi ní a Jacksonem, s několika živými prasklinami.

Ale ona to opravdu nemyslela vážně! Bylo pozdě v noci, tak proč byl v jejím domě?

2

Noční pohotovostní okamžiky.

V nemocnici svaté Marie se Anna Murrayová dozvídá od svých rodičů, proč se Jackson Reed objevil u ní doma. Byly čtyři hodiny ráno, když se vrátila z nemocnice domů. Nevěděla, jestli to bylo tou pozdní nocí, ale najednou ji začal píchat uvolněný dětský zub.

Všechny ostatní děti přišly o mléčné zuby do dvanácti let, ale jí se růst stálých zubů nezvykle opozdil, a tak se tento poslední mléčný zub opozdil až do teď. Zítra se musí vytrhnout! Anna zmučená bolestí zubu se z postele dostala až téměř za svítání, běžela do kuchyně, namočila si hůlky do soli a potřela si s ní uvolněný zub.

Sůl dokáže zastavit bolest a dezinfekci, Anna se konečně cítila lépe, ochromená na gauči bezděčně ucítila slabý zápach kouře, do domu zavál vítr. Srdce se jí rozbušilo, okamžitě se posadila zpříma a podívala se směrem k balkonu.

Tam se objevila tmavá silueta, klidná a štíhlá, matně pronikající několik minut nevysvětlitelné samoty. Nemohla si pomoct, ale přešla k němu, lehla si na zábradlí balkonu a společně s ním se zadívala na Springfield, který se ještě plně neprobudil.

Byla od něj vzdálená jen na délku dlaně. Nemohla tomu uvěřit, být tak blízko svému milovanému! Závratná sladkost v jejím srdci ji hypnotizovala.

"To, já předtím, je mi líto..." Tohle je podruhé, co se omlouvala, poprvé je v nemocnici, měl zavřené oči, zdálo se, že neslyší.

Na rozdíl od skromného života její rodiny si Jacksonova rodina už dávno udělala v provincii jméno, stala se proslulou boháčkou a do Springfieldu se vracela jen jednou za rok. Nedávno se však Jacksonovi něco přihodilo a jeho otec usoudil, že je příliš chladný a bezcitný, a chtěl ho na čas poslat žít do šťastné rodiny, a právě její rodinu si vybral.

Její rodiče včera odjeli do provincie, aby to s ní probrali, ale nevysvětlili jí to, což vedlo k tomu, že si Jacksona spletla se zlodějem a dala mu ránu! Bohužel!

Když uslyšel Annin hlas, Jackson se mírně zamračil, konečky prstů setřel hořící cigaretu a přesně ji odhodil do koše nedaleko od sebe. Od nevím kdy se na něj holky, které jsou jako "chondrodystrofie" a "porucha mozku", vrhaly různými otravnými způsoby. I když je chladný a nesympatický, dívky, které jsou do něj bláznivě zamilované, se mu stále dvoří a různými způsoby ho obtěžují, což ho velmi rozčiluje.

Přestože ho překvapuje a dokonce obdivuje Annina statečnost, s níž se znovu a znovu setkává se "zlodějkami", její posedlost v jejích očích se mu hnusí.

"Počkej, já..." Jackson se otočil k odchodu, Anna ho lehce nervózně zatahala za rukáv. Jackson jí chladně zamával, jeho hlas byl studený jako ledovec: "Drž se ode mě dál, na deset metrů. Deset metrů ode mě."

Rozdíl sil mezi muži a ženami, Jacksonův lehký pohyb, ale pro Annu je jako tisíc kilogramů váhy, klopýtla o několik kroků, drobným obličejem narazila na zábradlí balkonu, okamžitě se jí od úst rozšířila ostrá bolest, tělo nevydrželo bolest pomalu sjíždět dolů.
Právě když se Jackson chystal vrátit do svého pokoje, ozvalo se za ním zakňučení jako zraněné kotě. Otočil se a spatřil dívku ležící na zemi, jejíž krémová noční košile klouzala nahoru, sotva zakrývala hýždě a odhalovala štíhlá lýtka a mírně baculatá stehna, čistá a jemná.

"Oooh..."

Znovu se ozvalo zakňučení, proložené ranním vánkem se stalo trochu dráždivým. jackson si nemohl pomoci, ale čelo se mu stáhlo.

"Ty, ty nechoď ..." Annin mléčný chrup konečně povolil, roztřeseně natáhla prsty, aby ho poznala, v koutku očí se jí zaleskly slzy.

Jackson obě ruce zasunul do kapsy, chladně se odvrátil. Při pohledu na jeho pohledná a lhostejná záda se Anně sevřelo srdce, jako by jedla nezralý zelený pomeranč, kyselý.

Rychle se však vzpamatovala a dodala si odvahy: Anna to určitě dokáže, když ho rozplýváš, přirozeně pocítíš jeho něhu!

Anna se mimovolně v myšlenkách vrátila k onomu podzimu, ke dni, kdy se do Jacksona zamilovala na první pohled. Bolest zubů jí drásala nervy, ale když si vzpomněla na to, co tehdy Jackson udělal, v hloubi jejího srdce se stále objevoval náznak sladkosti.

3

Pouze špatné jméno, nikoliv špatná přezdívka, Tina Ray je obvykle extrémně arogantní, často šikanuje studenty.

Anna Murrayová se podívala na prst, který jí ukazoval na nos, její oči byly odhodlané a ani na okamžik neuhnula.

Tina se Anně chystala vyhrožovat, když vtom přišel třídní učitel Jackson Reed a ona musela přestat.

Za Jacksonem přišel pohledný chlapec, jeho tvář je jako dar od Boha, bezchybná, hluboké chladné oči barvy inkoustu, prochází se po jakési obyčejné studentce, nemá eleganci a vznešenost, aura mocná.

Jackson je učitel jazyků, malý a tlustý, vlasy mu sice začaly řídnout, ale svou jemnou povahou třídě dodával nádech spřízněnosti.

S Jacksonovým pozadím se vysoký a pohledný Jackson Reed jevil jako výraznější, jakmile vstoupil do dveří, třídou se okamžitě rozezněl zvuk ťukání na stůl a dívky si nemohly pomoci, ale vydaly nymfomanický výkřik.

"Jacksone Reede, představ se," podíval se Jackson bezradně na třídu.

Jackson Reed vzal křídu a napsal své jméno na tabuli výrazným, tučným písmem jako umělecké dílo. Přesně jako ten muž.

Pak chladně pustil křídu a šel rovnou na místo, které bylo nejdál vzadu ode dveří.

Práskání lavic a křik okamžitě zesílily, jako by se měla zřítit střecha.

Při této zběsilé scéně měla Anna Murrayová náhle špatný pocit.

Jak se dalo očekávat, nový přestupující student z prvního ročníku D vyvolal v první třídě, ne-li v celém maturitním ročníku, vír vzrušení.

A tak se do středu místnosti hrnuli jeden student za druhým a po pohledu na pohledného muže skrz okno spokojeně konstatovali: "Opravdu dostojí svému jménu." Všichni se na něj usmívali.

Když se předtím dnes mluvilo o nejhezčích chlapcích na springfieldské střední škole, někteří zmiňovali Ethana Cooka, který byl jemný a princovský, jiní mluvili o Jacku Turnerovi, který byl neurvalý a dominantní a v žilách mu kolovaly hromy, a dost lidí zmiňovalo ...

Ale ode dneška má nejhezčí chlapec Springfieldské střední školy konečně sjednocující jméno, a to Jackson Reed!

"Jackson Reed, Jackson Reed, ten má dokonce tak hezké jméno." "To je Jackson Reed?" zeptala se. Hannah Leeová si držela ruce před obličejem a byla celá rozjařená.

Anna navenek klidně dělala otázky, ale v srdci si myslela: "Samozřejmě, že je hezké, dokonce tak hezké, že z něj lidem mohou zaléhat uši.

"Hano, říkala jsi..." V tu chvíli se vzadu ve třídě ozvala hlasitá rána, která Hanina slova přerušila.

Anna zastavila pero, otočila se a podívala se směrem dozadu, jen aby viděla, jak Tina Rayová, šikanující dívka jejich třídy, padá židlí k zemi, zatímco Jackson Reed si dokončil utírání dlouhých a bílých prstů a chladně vykročil ze třídy.

Vypadalo to, že se Tina pokusila s Jacksonem Reedem flirtovat, ale neuspěla.

Hannah si zakryla hruď a vzrušeně vykřikla: "Opravdu to nemůžu vydržet, je tak krásný, je to velké štěstí, že se ho dotýká."
Anna se tiše zamyslela...

Během polední přestávky Anna dojedla a chtěla si odpočinout na stole, ale Hana ji násilím zatáhla do školní ubytovny.

"Viděla jsem Jacksona Reeda, jak míří dovnitř. Pojďme za ním."

Ve školní budově bydleli učitelé a správci školy a na balvanu u vchodu do sousedství byl vyryt nápis "Studentům vstup zakázán", takže studenti sem obvykle nechodili a Jackson si tu zřejmě chtěl užít chvíli klidu.

"Neobtěžuj ho, celé dopoledne se k němu chovali jako k pandě v zoo, bude se nudit." "To je v pořádku," řekl Jackson. Anna stáhla Hannah zpátky, trochu jí bylo líto Jacksona.

"Ať si na nás nejdřív vzpomene, pak si o tom promluvíme." Hannah, vážící sto dvacet kilo, táhla Annu, vážící devadesát kilo, s lehkostí.

Hannah se schovala po straně schodů, ukázala dolů na Jacksona a zašeptala: "Podívej, sedí pod tím stromem a poslouchá písničku, jak se k němu nejlépe přiblížit?" Hannah se usmála.

Obytná budova byla postavena na strmém, nerovném svahu a Jackson si vybral velmi soukromé místo, velký strom mezi dvěma budovami, malé místo a schod dolů, aby si nikdo nevšiml, že tam je.

Anna rozevřela Haninu ruku a zamračila se: "Nech toho, naštve se." "Ne," odpověděla.

4

Hannah Leeové se rozzáří oči: "Jo, řekněme, že jsme to tu našli jako první, a řekněme mu, ať jde pryč, pak se naštve a vzpomene si na nás."

S těmi slovy Hannah Leeová vytáhla Annu Murrayovou z boku schodů a zamířila k Jacksonu Reedovi.

"Ne, nechoď tam." Anna nechtěla.

Jak se přetahovaly, Hannah do ní omylem strčila a Anna bezvládně spadla dozadu.

Naučila se tančit a vyškrábala se nahoru po schodech, jako by tančila, ale nedokázala pád zastavit a za chvíli se rozpadne-



Anně se rozbuší srdce, ze strachu ze stavu beztíže se jí zatočí hlava a mozek se jí zatemní.

Byla připravená na velmi bolestivý pád, ale ukázalo se, že s žuchnutím ji zadek vlastně nebolí.

Jackson si sundal sluchátka a podíval se na Annu, která mu spadla na klín, jeho černé oči byly chladné a jasné, skrýval v nich hněv.

Znovu ji zachránil. anna měla co dělat, aby se vyšplhala nahoru, a nervózně se omluvila: "Promiň, hned odejdu." Jackson se na ni podíval a řekl: "To je v pořádku."

Jacksonovy oči byly chladné, jeho hlas jako by dokázal lidi omrzet: "Deset metrů výš, Anno, copak nerozumíš anglicky?"

V tu chvíli se Hannah seběhla ze schodů a ustaraně vykřikla: "Jacksone, jsi v pořádku, promiň, nechtěla jsem to tak."

Na rozdíl od dobrého chování doma se Anna ve škole chovala klidně a spolehlivě a u spolužáků byla oblíbená díky své spravedlnosti a hezkému vzhledu.

V tu chvíli nezpanikařila, jen Jacksonovi vážně vysvětlila: "Jen jsem blbla se spolužáky, nemyslela jsem to vážně." "A co se stalo?" zeptal se Jackson.

Řekla, stiskla Jacksonovi rameno, aby se postavila, ale stačil pád, aby ji zabolela kolena, ani ona sama to nečekala, překvapivě se o jedno zastavení nepostavila stabilně, sedla si zase zpátky.

Tentokrát se mu zhroutila na břicho.

"..."

"..."

Anna má dnes na sobě kostkovanou polosukni, pod kterou má spodničku, ale i tak je to velmi tenká vrstva.

Obě stojí v pozici, nečekaně blízko sebe.

Ústa napůl otevřená panikou na něj nechápavě zírá a na okamžik zapomíná, jak reagovat.

Srdce jí tlouklo čím dál rychleji, dech se jí zrychloval a z nejhlubší části těla se šířilo vlhké horko.

Když se znovu podívala na Jacksona, zdálo se, že jeho vždy chladná tvář je trochu mimo, nikdy se nepotí, ale jeho čelo skutečně prosakovalo jemnými krůpějemi potu.

Cítila ho, živého, živého...

V příštím okamžiku Jackson Annu rázně odstrčil, pokrčil kolena, nehybně změnil postoj, jeho hlas byl chladný s náznakem chraptivosti, prozrazující zlost skřípajících zubů: "Pořád mi nedáš rohlík, chceš, abych ti dal lekci?"

Anna se svalila na trávu, než vstala, uslyšela Jacksonova chladná slova, bylo to, jako by ji polil hrnec ledové vody, její tělesná teplota okamžitě vyprchala, tvář byla bledá, oči měla červené, jako by chtěla ronit slzy.

Zase ji nenáviděl, Anna se oběma rukama vyšvihla nahoru, zadržela bolest a rychle odešla.
Hana se vydala za ním, ale nedokázala ho dohonit.

Na kamenné lavičce na dvorku Anna zabořila hlavu mezi kolena a tiše plakala.

Když zazvonilo na oběd, vzlykla, otřela si slzy z tváří, usmála se do zrcadla a snažila se skrýt svůj nepořádek.

Když Anna procházela úzkou skrytou chodbou vedle školní budovy, uviděla Tinu Rayovou, jak obklopuje Sophii Chowovou s další skupinkou lidí, a přistoupila k ní s přísným varováním: "Jdeme do třídy!" Anna se na ni podívala a řekla jí: "Jdeme do třídy!"

Tina se na ni chladně podívala a rozešla se se svými lidmi.

Anna vyzvala Sophii, aby šly spolu, najednou si všimla, že na ni padl pohled, ohlédla se a pár zdánlivě tichých, ale bystrých očí na ...

5

Nový student, který přestoupil na Springfieldskou střední školu, odchází chladný už po půl dni, ale jeho spolužáci zanechávají trvalý dojem.

"To není fér, že je tak hezký, ale nevypadá, že by se s ním dalo tak snadno zamést!" říkají si spolužáci.

"Určitě je to míšenec s hlubokými rysy."

"To jste si toho nevšimli? Je opravdu bohatý, ta taška, co nese, já vím, je za 26 000 dolarů!"

Anna Murrayová si tiše sedla na své místo, zatímco její spolužáci o tom diskutovali.

...

Když přijde ze školy domů, přemýšlí o tom, co se během dne stalo. Anna se nedokáže smířit s tím, že vidí Jacksona Reeda, ale nemůže si pomoct, aby na něj nekradla pohledy.

Jeden pohled je menší než druhý a její srdce je plné smíšených pocitů.

Po nějaké době si Jackson šel večer zaběhat, Anna se převlékla do tenisek a tiše ho následovala, aby si zacvičila. Ale Jacksonova fyzická síla je opravdu úžasná, uběhl dvě kola, aniž by se zadýchal, zatímco ona byla tak unavená, že nemohla popadnout dech, a nakonec si musela odpočinout na Staré lavičce u silnice v domnění, že ho bude moci dohnat později. ...

Jackson doběhl a chystal se vrátit, když vtom prošel kolem dřevěné lavičky a spatřil jistá růžová sluchátka. Anna nosívala ta růžová sluchátka, aby mohla poslouchat hudbu, ale teď už jsou pryč ...

Jackson se zamračil, sledoval vyšlapaný plevel a díval se hlouběji do křoví.

...

Stíny stromů se kymácely na zemi a park vypadal v pozdních nočních hodinách strašidelně. anna seděla na zemi a zatínala zuby, zoufale se snažila vyrvat si past na medvědy z pravé nohy. co je to za zasranýho darebáka, který tyhle věci dává do parku, je to jenom na obtíž!

Původně seděla na Staré lavičce, aby si odpočinula, a chystala se vytáhnout sluchátka, aby si poslechla hudbu, když zaslechla kočičí volání, šla se po něm podívat do křoví, ale neuvědomila si, že šlápla na Medvědí past a nemůže ji sundat.

Stříbrné měsíční světlo pronikalo skrz stromy, a jak čas plynul, Anně se potilo čelo, bolelo ji a byla jí zima a v srdci jí postupně narůstal malý strach.

Jackson ji nikdy nepřijde hledat, jak se může takhle vrátit?

"Sakra, ten mobil je zase vybitý!"

Uprostřed jejích obav se náhle nedaleko od ní ozvaly kroky, což Annu přimělo zatajit dech a srdce se jí divoce rozbušilo.

"Je tak pozdě, a přesto přijde na takové odlehlé místo, není to zlý člověk, že ne?"

"Nenacházejte mě, prosím, nenacházejte mě..."

"Bohyně milosrdenství, Matko Maria, kdokoli mi může pomoci, prosím, požehnejte mi!"

Bohužel, dočasná naděje nebyla vyslyšena, plevel se rychle rozvlnil, ozval se chladný kovový hlas: "Anna Murrayová!"

Šokovaně se ohlédla, jen aby spatřila Jacksona, jak tam stojí a chladně a arogantně se na ni dívá, oči jako šelma, beze stopy emocí.

Stříbrné měsíční světlo na něj vrhalo jemnou záři, jako by měl na sobě lehké stříbrné brnění, majestátní, jako by byl bůh.
Byl to on. Neodešel!

Anně se radostí rozbušilo srdce, ukázala na pravou nohu a omluvně řekla: "Tohle, mám zachycenou nohu a tahle past na medvědy se nehne."

Jakou hloupost mohla udělat.

Jackson k ní přišel, napůl si dřepl a po pečlivé prohlídce zjistil, že spínací pružina medvědí pasti je zrezivělá a nedá se otevřít běžným postupem. Měla však štěstí, že zuby neporanily žádnou důležitou cévu.

Jackson vstal a otočil se, Anna se mu podívala na záda, srdce jí bylo studené jako ledová voda v zimním dni.

Kousla se do spodního rtu, aby zabránila slzám, a usilovně přemýšlela, jak problém vyřešit, když zaslechla kroky.

Jackson nevěděl, kde najít Šroubovák a Kleště a další nářadí, klidně odstranil zrezivělou pružinovou destičku a pak odštípl malý kousek železa.

"Můžeš pohnout pravou nohou?" Vzhlédl, tmavé oči se mu v měsíčním světle leskly.

"Ano," přikývla Anna skrz zaťaté zuby.

"Počkej, oddělím ty dvě železné svorky a až napočítám do tří, okamžitě stáhneš nohu zpátky, ano?"

Anna znovu přikývla, ale najednou si vzpomněla na vážný problém v srdci: "Nebude tě to štípat do ruky, že ne?"

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Tiché stíny Springfieldu"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️