Mezi námi a časem

1

"Lauro, líbíš se mi."

Ethan ženu jménem Laura zezadu pevně objal.

"Ethane, nemůžu uvěřit, že to říkáš," Laura vypadala šokovaně, "jsem starší než ty a tyhle city nemohou být nic jiného než sourozenecká láska." S těmito slovy se pokusila vymanit z Ethanova objetí.

S Ethanem spolu vyrůstali, až do jejích čtrnácti let, kdy se rozdělili, a když se po deseti letech viděli, Lauřino srdce se naplnilo dojetím.

Muž před ní, který kdysi mladistvě volal "sestro Lauro", nyní ztratil mladistvost a stal se z něj pohledný a nápadný muž.

Ethan uslyšel její slova a sevřel jí ruce kolem těla: "Lauro, nespěchej, nech mě domluvit." "Ne," řekl. Pomalu řekl: "Jsme od sebe už deset let a já na to celé ty roky nemůžu přestat myslet. Kdyby mi bylo šestnáct, možná bych ti věřil, ale teď je mi dvaadvacet a už nejsem dítě. Vím přesně, co k tobě cítím. Takže, Lauro, i když do mě teď nejsi zamilovaná v plném květu, mohla bys mi dát měsíc na to, abychom ..."

"Slibuji, že s tebou." Přerušila Ethana.

Laura si uvědomuje, že city, které k Ethanovi chová už deset let, nejsou čisté, ale po dalším setkání zjišťuje, že se do toho muže nenápadně zamilovala.

Po vyslechnutí Ethanova vyznání začne Laura brát své city vážně, jenže je o dva roky starší než on, co na tom vadí?

Když se Ethan rozvášnil, zvedl Lauru do výšky: "Hahahahaha! Laura mi to slíbila!"

Laura se také šťastně usmála.

O rok později.

Bum!

"Lauro! Laura!" Ethan zuřivě křičí Lauřino jméno zpoza vybuchujícího skladiště, ale jeho milovaná mu neodpovídá.

2

"Takový nudný den!" Emma Greenová si tiše povzdechla.

Dřív žila nespoutaným životem, ale teď měla kvůli zranění z posledního incidentu prakticky domácí vězení. Od té doby, co se zotavila z nemoci, pila doma už více než měsíc tonikovou polévku paní Greenové, v důsledku čehož hodně přibrala.

Než se zotavila, mohla se vrátit do školy právě včas na závěr maturitního ročníku a Emma neudělala poslední zkoušku, což znamenalo, že nedostala známku ze závěrečných zkoušek na Oceanview Academy. Na škole, jako je tato, by nula z hlavní zkoušky znamenala napoprvé napomenutí, podruhé po škole a potřetí vyloučení. Možná že staré Emmě na maturitě nezáleželo. Když ji škola nudila, byla nejšťastnější, když se neučila.

Ale teď byla Emmina cesta k nápravě hrbolatá. Před nemocí neměla o zkouškách ani ponětí. Jako bezohledná puberťačka chodila za školu běžně, takže se od střední školy nic nenaučila. Den před pololetní zkouškou ve druhém ročníku se s kamarádkami opila a nezřízeně se chovala a omylem dostala ránu do hlavy od sexy dívky, kvůli které byla hospitalizována a zmeškala pololetní zkoušku.

Zklamání školy z Emmy bylo tak velké, že i když se kvůli zranění nemohla zúčastnit pololetní zkoušky, incident nebyl diskutabilní a škola ji úspěšně zapsala. O letních prázdninách paní Greenová zakázala Emmě od opileckého incidentu chodit ven, natož se stýkat s kamarádkami.

Emma se několikrát pokusila vyklouznout ven, ale paní Greenová už si promluvila se sousedy. Ve vedlejším domě žila babička Xu, která Emmu udávala rodičům, když se vrátili domů, pokud byla mimo dům, což mělo za následek, že byla zavřená ve svém pokoji. Malý pokoj byl mnohem pohodlnější než velký dům a Ema se v něm postupně zabydlela. Když byla Emma každý den držena doma, rozhodla se, že se začne sama učit, protože si myslela, že se musí ve studiu zlepšit.

Kvůli špatným vztahům se spolužáky však nechtěla žádat o pomoc, když se setkala s problémy. Kvůli tomu nebyla včas informována o zkouškách, zatímco se doma zotavovala z nemoci, což vedlo k tomu, že Emma byla opět penalizována. Byla to její poslední šance.

Možná právě tato událost způsobila, že Emma přes noc dospěla a začala se dychtivě učit, toužit po vědomostech a doufat, že svým rodičům zajistí lepší život. Je to už deset dní, co skončily závěrečné zkoušky, a přestože si Ema každý den čte, nemá žádné vodítko, a to, co vidí, je pro ni stejně těžké pochopit jako kniha. Dá se říct, že za ty dny neudělala žádný pokrok, a dokonce i najít si práci na částečný úvazek je pro ni stále snazší.

Než přišly letní prázdniny, chtěla Emma změnit svůj život a také se chtěla podělit o břemeno pro rodinu, a tak vyjádřila své vlastní představy paní Greenové, Paní Greenová viděla Emminu vysokou morálku a také věděla, že se její dcera dusí, a tak požádala tetu Nancy, aby jí pomohla najít práci na částečný úvazek.
Emma nemá tetu Nancy moc ráda, ale souhlasí, že pro ni bude pracovat. Nemá rodinu v nenávisti, ale hlavně proto, že teta Nancy je příliš zlá a ráda mluví za jejími zády a v minulosti o Emmě před jejími rodiči mluvila špatně. Kdyby se paní Greenová nebála, že Emma bude podvedena, když si najde letní brigádu venku, a necítila se lépe, když pracuje u příbuzných, nehledě na to, že jí ještě nebylo osmnáct a není pro ni snadné najít si práci, s prací by nesouhlasila.

Toho dne Emma následovala tetu Nancy do bytového domu. Když stála před bytem, teta Nancy na Emmu znovu a znovu naléhala: "Emmo, slyšela jsem, že péče o domácí zvířata tohoto zaměstnavatele je velmi náročná a lidé, které v poslední době najal, odešli během několika dní, protože nemohli vydržet povyk těch dvou domácích mazlíčků. Jsi si jistá, že chceš jít? Nevracej se s pláčem." Na její tváři se objevil náznak škodolibého úsměvu.

Emma si nemohla pomoct, ale když poslouchala povídání tety Nancy, cítila se bezmocná. "Ne, jsem si jistá, že to zvládnu, teto Nancy, neboj se." "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Teta Nancy už nic neříkala a vedla Emmu do třetího patra bytu. "Je tam pan Stone?" zvedla ruku u dveří a zaklepala. Po chvíli se zevnitř dveří ozval šustivý zvuk, pak se dveře otevřely a Ema ztuhla, když se jí před očima objevila bílá chlupatá koule.

Bílá chlupatá koule se otočila, žvýkala něco v tlamě, a než Emma stačila zareagovat, chlupatá koule ji pleskla do obličeje. "Ach! Co to sakra je!"

Emma měla oči rozmazané od slin, a když po nich hmátla, klubko chlupů vedle ní vzrušeně vykřiklo, jako by se tomu hloupému člověku vysmívalo. teta Nancy se ušklíbla nad Emminými rozpaky a pak předstírala starost a šla Emmu podepřít, ale řekla: "Jejda, Emmo, proč jsi tak neopatrná, copak jsem ti neřekla, že alpaka pana Stonea umí plivat? Copak jsem ti neřekl, že alpaky pana Stonea umí plivat?" "Ne," řekl.

Ano, zvíře, o které se má Emma starat, je populární alpaka, které se říká "boží zvíře", Emma nemá odpor k malým zvířatům a myslela si, že zvíře bude k lidem přátelské, ale hned po setkání na ni plivlo a podivně zapáchalo, což Emmu nesmírně rozčílilo.

Zatímco teta Nancy utírala Emmě sliny z obličeje, vyšel z domu muž. "Opravdu se omlouvám, že jsem tu paní nechal trpět."

Muž s příjemným hlasem upoutal Emminu pozornost, zvědavě vzhlédla, jen aby viděla, že před ní stojí pohledný a trochu povědomě vypadající muž, teta Nancy muže uviděla a okamžitě se usmála a řekla: "To je v pořádku, to je v pořádku, Emmo, ty si to myslíš." Teta Nancy se usmála, když muže uviděla, a řekla: "To je v pořádku, to je v pořádku, Emmo, ty si to myslíš." Po těchto slovech ještě Emmě naznačila očima.

Emma narážku pochopila, potlačila pochybnosti v srdci a zdvořile odpověděla: "To je v pořádku."

Muž je pozval do obývacího pokoje, poté co se obě strany posadily, začal muž vysvětlovat důvod.
Ukázalo se, že přišlo léto a teplota v Milton City už je vyšší než v okolních městech, a obě alpaky se kvůli své husté srsti bojí zejména horka, takže musí doma každý den zapínat klimatizaci. Pokaždé, když je chtěl muž vyvést ven, alpaky se silně bránily. Muži nezbylo nic jiného než přijít s tímto řešením, aby jim zabránil zůstat doma celý den bez vzduchu.

Muž se zmínil, že když stříhá vlnu pro Fluffyho a Snowballa, Fluffy se docela rád nechá ostříhat, ale Snowball dává přednost své vlastní vlně, a když ví, že se muž chystá ostříhat jeho vlastní vlnu, je obzvlášť rozrušený a nenechá muže přiblížit se. Sněhulák se však muži nevyrovná a nezbývá mu než využít příležitosti a utéct ke dveřím. Právě když se muži podařilo Sněhuláka chytit, omylem se dotkl kliky dveří a scéna se právě odehrála.

Emma si uvědomila, že se její znalosti o těchto dvou alpakách obnovily. Kvůli této práci si vyhledala zvyky alpak, ale tyhle dvě byly úplně jiné.

Opravdu existuje alpaka, která se bojí horka? Jak mohou pohrdat lidmi? Ještě zajímavější je, že skutečně existují alpaky, které milují krásu? Podle všeho je temperament domácích mazlíčků bohatých lidí také dost neobvyklý.

3

Když si Emma Greenová vyslechla mužovo vysvětlení, hluboce se zamyslela.Když to teta Nancy viděla, okamžitě se usmála, přitáhla si Emmu a řekla Jonathanu Stoneovi: "Pane Stone, když je to nedorozumění, můžeme si teď... o tom promluvit?"

Jonathan lehce přikývl a naznačil tetě Nancy, aby pokračovala. Ta chytře postrčila Emmu dopředu a představila ji: "Tohle je moje neteř Emma Greenová, která se ucházela o práci pečovatelky o vaše dva domácí mazlíčky. Moje neteř je pracovitá a o vaše alpaky se bude starat skvěle." Nancy se usmála.

Emma zkřivila tvář, když poslouchala prodejní řeč tety Nancy.

"Ty se ucházíš o práci sama a spoléháš na to, že tě představí příbuzná?" "Ne," odpověděla. Jonathan to řekl klidně.

Emma si uvědomila, co tu dělá, a v rozpacích vstala z pohovky. Koneckonců hledala práci poprvé, a i když navenek vypadala klidně, uvnitř byla ve skutečnosti nesmírně nervózní. Povzbuzovala se, že je to příležitost a že v budoucnu bude muset projít seznamováním, ale teď jen získává zkušenosti pro sebe.

Emma zavřela oči, zhluboka se nadechla, po několika vteřinách je otevřela a zářivě se představila: "Dobrý den, pane, jmenuji se Emma Greenová, je mi sedmnáct let a v současné době navštěvuji Akademii Oceanview. Uvědomuji si, že nedosahuji zákonem stanoveného věku pro přijetí do zaměstnání, což ztěžuje hledání práce během léta, a jsem poctěna, že jste ochoten mě zaměstnat. Ráda bych vás však předem upozornila, že jsem v péči o zvířata poměrně nezkušená, protože jsem nezletilá. Toužím po této práci, ale nechci vám ji ztěžovat." "Ano," odpověděla jsem.

Než stihla dokončit větu, Jonathan ji přerušil: "No, vaše zkušenosti mě nezajímají, pokud se o ně budete denně dobře starat." Ukázal na oplocené alpaky.

Emmu šokovala Jonathanova aura, muž, který byl ještě před chvílí tak zdvořilý, působil tak chladně, až to dusilo. Ještě ani nedokončila představování, a už ji najal.

"Vaším úkolem bude starat se o Chlupáče a Sněhuláka a dostanete za to zaručený plat." Jonathan se na ni podíval. Jonathan to řekl chladně a Emma se na něj podívala a v jeho tváři pocítila déjà vu.

Teta Nancy se rozzářila a poplácala Emmu po rameni: "Emmo, odváděj dobrou práci, nenech pana Stonea na holičkách." Emma se usmála.

Emma nemohla s tetou Nancy nic dělat, nemohla si pomoct, ale napadlo ji, jestli si teta Nancy nevšimla nesympatického výrazu v její tváři, ale Jonathan do toho nešťoural, nebo se o detaily nezajímal, a dál Emmě vyprávěl: "Všechny podrobnosti o rozvrhu a dietách Chlupáče a Sněhuláka mám na papíře, který jsem vyvěsil v jejich pokojích, takže si je budeš muset hlídat."

Emma přikývla.

"Nebudu ti dávat pevně stanovený počet hodin na práci, musíš se jen řídit tím seznamem, a až budeš hotová, můžeš odejít." Jonathan skončil, vytáhl z kapsy klíč a položil ho na stolek před Emmu: "Tady je klíč od tohoto pokoje."
"Odvedu dobrou práci." Emma opatrně vzala klíč a zatřásla na Jonathana pěstí.

Jonathan jen přelétl Emmu pohledem, zjevně ho její slib příliš nepřesvědčil, lehce přikývl: "Bydlím nad tímto patrem bytu, kdyby se alpakám něco stalo, dejte mi při první příležitosti vědět."

Emma se v duchu o ty dvě alpaky postará. Pak se Jonathan podíval na hodinky, zdálo se, že musí něco důležitého vyřídit. Vstal, sehnul se a řekl Emmě: "Odcházím, ty teď začni rodit Shaw." Emma se na něj podívala a řekla: "Tak jo."

Než Emma stačila cokoli říct, Jonathan se krokem vydal dolů po straně. Zrovna když Emma dostala záblesk inspirace, rychle vstala, otočila se a ostře na něj zavolala: "To .... Pane!"

Jonathan uslyšel, jak ho někdo volá, původně rychle kráčející nohy se zastavily, trochu netrpělivě se otočil a pohledem naznačil Emmě, aby pokračovala.

Emmě bubnovalo srdce, snažila se uklidnit: "Vy jste... prezident Stoneovy skupiny, Jonathan Stone?" "Ano," odpověděl. V paměti jí tento muž není neznámý, jednou v módním časopise viděla jeho fotografii, srdce tajně zhodnotilo, že sice vypadá dobře, ale chladný typ muže není její pokrm.

Teta Nancy viděla situaci, bála se, že Emmino jednání Jonathana rozzlobí, v důsledku čehož vyletí jeho agenturní honorář, rychle vstala a poplácala Emmu po ruce: "Jak můžeš být k panu Stoneovi tak hrubá, rychle se omluv." Pak se na Jonathana usmál: "Pane Stone, omlouvám se, tahle moje neteř má výbušnou povahu a je trochu obtížné ji ukáznit." Jonathan se usmál a řekl: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Jonathan se tvářil stále klidně, nebyl na něm vidět žádný hněv, očividně si z těchto drobných incidentů nedělal žádné starosti, obavy tety Nancy byly opravdu zbytečné.

"Ano."

Jonathanova odpověď Emmu nepřekvapila, zřejmě poznala, o koho jde.

Byla trochu v transu, že má možnost pracovat pro takového velikána, byť se stará jen o alpaky, ale být spojována s Jonathanem byla rozhodně pocta. Přesto ji Jonathan nijak zvlášť nezajímal.

Jonathan viděl, že je Emma překvapená a šťastná zároveň, a tiše ji označil za "nymfomanickou bláznivku". Byl s Emmou mírně nespokojen, ale nehodlal ji kvůli tomu hned propustit, přece jen nebylo snadné najít někoho, kdo by se dokázal postarat o Chlupáče a Sněhuláka, takže nejdřív počká, jak se zachová.

Nakonec se Jonathan rozhodl, že už nic neřekne, kývl na ně a odešel.

Nejlepší bude, když o téhle osobě nebude vědět příliš mnoho, pomyslela si Ema, protože se nechtěla zaplést do sporů mocné rodiny, aby se nestala potravou pro děla.

Emma cítila, že Jonathanův postoj k ní není přátelský, a u srdce jí bylo trochu úzko, což byl pocit, který ji nutil cítit se vděčná a ztracená zároveň. Vlastně kdyby mohla, ráda by se nechala namluvit takovým pohledným mužem. Je však zřejmé, že Emminy myšlenky jsou zbytečné, a dokonce se dá říct, že jsou narcistické. Koneckonců dospívající dívky vždycky někdy chtějí získat mužskou pozornost.

4

Teprve když viděla Jonathana Stonea odcházet, Emma Greenová si oddechla. Dokud nebyla konfrontována s tak výbušným mužem, obávala se, že nebude schopna ovládnout svůj temperament a že může každou chvíli vybuchnout. To, že se snaží být mírná, neznamená, že se její povaha změnila.

Teta Nancy se bála, že Chlupáč vyjde ven a plivne na ni kdykoli, když uvidí, že už má po práci, a ona tu už nechce zůstat. Když si vzpomněla na to, jak ty dvě alpaky viděla poprvé, zmocnila se jí hrůza.

"Emmo, když už pan Stone chce, abys odteď pracovala, jdi to udělat, teta odchází." Emma se usmála.

Emma viděla znechucený výraz tety Nancy, ten plavý pohled, který měla před chvílí, už dávno zmizel, nemohla si pomoct, ale zase jednou tuhle tetu obdivovala za její peníze.

"Dobře, tak se teto Nancy vrať, nezapomeň si pořádně odpočinout, děkuju ti za tuhle chvíli." Emmin tón byl jemný, což tetě Nancy trochu zalichotilo, a tajně si pomyslela, že se tahle mrtvá dívka opravdu hodně změnila, v minulosti ji vždycky peskovala, ale teď se stala mírnou.

Nechtěla tu zůstat, teta Nancy jí spěšně vysvětlila pár slov a odešla. V tu chvíli zůstala v pokoji jen Emma a dvě alpaky.

Ještě než sem teta Nancy přišla, řekla Emmě jména těch dvou alpak, ta větší se jmenuje Chlupáč a ta menší se jmenuje Sněhová koule, což je velmi nápadné.

Ema se podívala na Fluffyho a Snowballa, kteří byli zavření v protější místnosti u plotu, a jejich velké vlhké oči se dívaly na Emu, jako by ji prosili, aby je pustila ven si hrát.

I když má Ema vzteklou povahu, mluví špatně jen o několika lidech, kteří ji rozčilují. Navenek působí jako velká sestra s velkým srdcem, ale ve skutečnosti má měkké srdce, miluje všechny roztomilé věci a miluje krásu. Neodvažuje se to však dát najevo. Necítí se sebejistě, pokud jde o její vzhled, a dokonce se ráda zahaluje a nechce ostatním ukázat své pravé já. Není si jistá svým vzhledem, a dokonce se ráda zakrývá, není ochotná ukázat ostatním své pravé já. Nikdy nedokázala důvěřovat nikomu kromě svých rodičů a své pravé já dokáže skrývat jen díky svému drsnému vzhledu.

V tuto chvíli, tváří v tvář pohledu dvou alpak, se právě cítila obzvlášť roztomile a nemohla si pomoci, aby k nim nepřistoupila a neotevřela plot pod pohledem alpak.

Zrovna když čekala, že je pohladí, Chlupáč a Sněhová koule od ní utekli jako divocí koně, běhali po obývacím pokoji, honili se a hráli si.

Ema na okamžik ztuhla, měla pocit, že přišla o spásu, a pomyslela si: "Jako bych vás pustila z domu a vy se mi to snažili vrátit." V tu chvíli se jí zdálo, že se jí to vymstilo.

No, tyhle dvě alpaky zřejmě neumějí být vděčné a domácí mazlíčci bohatých lidí jsou velmi rozmazlení.

Při pohledu na Chlupáče a Sněhuláka Emmě nezbylo než jít do svého pokoje a uklidit jim hnízdo.

Jakmile otevřela dveře, objevila se před ní zelená louka; kdyby neviděla zvednutý roh zdi, málem by si Ema myslela, že tu Jonathan vybudoval ekologickou zahradu. Nemohla si pomoct, ale povzdechla si, že ty tapety jsou tak realistické.
Když se rozhlédla po místnosti, vzpomněla si na Jonathanovu dřívější zmínku o alpakách na stěně a díky svému zraku nakonec našla malý úlomek v Chlupáčově hnízdě. Ano, ten úlomek.

Pozorně si prohlédla kousek s nápisem "hmota" a pokračovala v hledání v Chlupáčově a Sněhulákově hnízdě, jestli nenajde další kousky.

Nakonec Ema našla ve Sněhulákově brlohu neidentifikovatelný předmět s hlavou plnou plevele a s nepříjemným zápachem, který z něj vycházel. zakryla si nos a opatrně vzala kousek papíru do ruky, ale byl tak rozkousaný, že nedokázala rozeznat jeho tvar, takže to vypadalo beznadějně, a povzdechla si.

Nakonec strávila další hodinu ve svém pokoji a postupovala podle návodu, který našla na internetu. V obývacím pokoji mezitím Chlupáč a Sněhová koule vypustili své "ďábelské drápy", ne, správně, své "ďábelské tlamy" na taštičku, kterou nechala na pohovce.

S ohledem na to bylo třeba se s Chlupáčem a Sněhulákem v první řadě domluvit. Na internetu se píše, že tyto dvě alpaky jsou obzvlášť plaché a bojácné, tak jak by si při prvním setkání nerozuměly v plivání? Mohla se jen snažit je vzájemně seznámit, aby se v budoucnu už nepoplivaly.

Ema vyšla z pokoje, došla do obývacího pokoje, uviděla Chlupáče a Sněhuláka, jak sedí zády k ní, tělem mírně pohybují, nevím, jakými drobnými pohyby.

Přistoupila k nim a viděla, že obě alpaky něco žvýkají v tlamě, občas vydávají podivné zvuky, a když se podívala na Fluffyho bok, ležel na podlaze malý osamělý pytlík, jehož obsah byl rozházený všude možně.

Ema na ni upřela zrak, není to ta malá taška, do které si dává věci denní potřeby? Na popruhu tašky byly zjevné stopy po žvýkání. Chlupáč a Sněhová koule ještě něco žvýkali v tlamě, najednou se jí u srdce objevil nepříjemný pocit.

"To nemůže být to, co si myslím, že to je..." Ema spěšně přešla k malému pytlíku na zemi a posbírala věci rozházené kolem a pečlivě zkontrolovala, zda něco nechybí.

Když se přehrabovala sem a tam, zjistila, že chybí klíč od pokoje, který jí dal Jonathan, a malá baterka. V domnění, že je Chlupáč a Sněhová koule nejspíš snědli, se na ně Emma okamžitě vrhla.

"Chlupáči, pusť to, to nemůžeš sníst!" Zatímco to říkala, chytila Ema Chlupáče oběma rukama za tlamu a snažila se ji rozbít. Koneckonců, ztratit něco byla maličkost, ale dvě alpaky, které snědly něco špatného, to už mohlo být něco velkého.

Chlupáč se lekl stínu, vykřikl a hodil hlavou, aby Emu zvedl pryč. emma byla neklidná, ačkoli se Chlupáč bránil, ruku nepustila.

Chlupáč viděl, jak je ta žena slizká, nemohl se jí zbavit a najednou se přestal hýbat. emma si myslela, že se Chlupáč konečně uklidnil, ale nečekala, že Chlupáč před ní skutečně vyplivne klíč.
Když viděla, že klíč konečně vyplivl, Ema svěšené srdce napůl odložila a chystala se klíč zvednout, když najednou uslyšela, jak před ní stojící Chlupáč vydává žvýkací zvuk.

Emě se okamžitě v hlavě objevil nepříjemný pocit a strnule otočila hlavu, právě včas, aby jí Chlupáč, který opět oněměl, nastříkal do obličeje.

Zasáhl ji známý zápach a jediné, co chtěla v tu chvíli udělat, bylo schovat se do kouta a kreslit kolečka. Měla pocit, že tyhle dvě alpaky budou její největší nemesis.

5

"Fíha," řekla Emma Greenová, když konečně vytáhla baterku ze Sněhulákovy tlamy.

Emma se posadila na pohovku, lapala po dechu a lapala po dechu, srdce měla plné smíšených pocitů, nevěděla, čím vším si prošla. Poté, co vytáhla klíč z Chlupáčovy tlamy, natáhla ke Sněhulákovi ruku s odhodláním zemřít.

 V tu chvíli si Emma konečně uvědomila, jak se tehdy Jonathan Stone cítil, že se musí zabývat takovou slizkou alpakou, a kolik energie jí to sebralo.

Nakonec se jeden člověk a jedna alpaka prostě vyčerpali, až se Emmina energie vyčerpala, konečně se dotkla Sněhulčina těla, Sněhulka se poslušně vzdala a vyplivla baterku. Ema očekávala, že bude opět poplivána, ale Sněhulákovo chování ji obzvlášť potěšilo.

Po chvilce odpočinku se obě alpaky po Emmině polovičaté snaze je přesvědčit vrátily do svého doupěte.

Prásk! Hladce zavřela ohradu a Ema si s úlevou oddechla: "Uff, tyhle dvě alpaky mě ubíjejí." A pak se nadechla. Navzdory některým stížnostem nelitovala, že se o tyto dvě rozkošné alpaky postarala. V hloubi duše věděla, že roztomilost je spravedlnost!

Emma vzhlédla, aby zjistila, že se připozdívá, a uvědomila si, že se tak dlouho převalovala. Když si vzpomněla, že do bytu přišla ve 14:00, a na mobilu měla už 19:40, napadlo ji, že je čas alpaky nakrmit.

Po chvíli šmátrání po domě nakonec Emma našla v kuchyňské skříňce pytel granulí, všechny v angličtině a zjevně dovezené. Alpakám se dařilo lépe než lidem a Emě se začínalo zastavovat srdce.

Nasypala seno do misky pro obě alpaky, po dlouhém dni v místnosti velká bílá a malá bílá uviděly jídlo, nadšeně přiběhly k misce a začaly jíst, Ema se dívala, nemohla si pomoct, ale smála se a plakala, tyhle dvě alpaky jsou tak poslušné, jen když jde o jídlo.

Vyšla z místnosti, původní seznam věcí, které měla udělat, jí Sněhová koule rozkousala do kuličky a ona nevěděla, co má bez seznamu dělat dál. Vytáhla z kapsy košile mobil a zjistila, že je 8:21, což je docela brzy, pomyslela si. Emma chodila každý den po vyučování ven s kamarádkami a domů se obvykle dostávala až v jedenáct nebo ve dvanáct.

Podívala se na uklizený obývací pokoj, ve kterém se ihned po vypuštění alpaky udělal nepořádek, takže musela začít uklízet.

Mezitím v kanceláři Jonathan Stone dokončil práci ve firmě, bylo už po osmé hodině, ale zaměstnanci ve firmě ještě nedokončili svou práci. Ne všichni sice pracují rádi, ale Jonathanova aura je tak silná a nepředvídatelná, že se nikdo neodváží požádat ho, aby opustil kancelář.
V posledních třech letech si nikdo nedovolil stěžovat, i když zůstal vzhůru do jedenácti nebo dvanácti hodin v noci. Když Jonathan viděl, jak jeho zaměstnanci tvrdě pracují, i když se nikdo dobrovolně nepřihlásil o proplacení přesčasů, trochu se mu ulevilo. Nevěděl, co se odehrává v myslích jeho zaměstnanců, a zaměstnanci nemohli vědět, co si prezident skutečně myslí, takže toto krásné nedorozumění pokračovalo.

V devět hodin Jonathan konečně dokončil práci, sbalil si stůl a vrátil se do svého bytu. Když sešel dolů, uviděl v pokoji alpaky rozsvícené světlo a napadlo ho, že Emma možná ještě neodešla.

Beze spěchu vyšel po schodech, a když otevřel dveře, zjistil, že v obývacím pokoji žádná alpaka není. Vešel do pokoje alpak, a když se na ně podíval, viděl, že Chlupáč a Sněhová koule leží ve svých norách, spí a vůbec si neuvědomují, že někdo přišel.

Při pohledu na obě klidně spící alpaky se na Jonathanově lhostejné tváři objevil slabý úsměv, který se však v jeho srdci mísil se stopou smutku. Když viděl, jak Chlupáček a Sněhová koule spí, chtěl vyjít ven a vrátit se do svého pokoje nahoře, když náhle zahlédl na zadní straně dveří lístek.

Stálo na něm: "Pane Jonathane, návod na péči o alpaku, který jste mi dal, mi Chlupáč a Sněhulka roztrhali, mohl byste mi prosím udělat nový? --Emma Greenová."

Tento přímý tón, opravdu Jonathana přivádí do bezradnosti, o ničivé síle alpaky se už přesvědčil, dnes je to opravdu maličkost. Protože už nebyly žádné další instrukce, nakrmila Ema obě alpaky? Jakmile se tato otázka objevila, Jonathan ji okamžitě zavrhl.

Při pohledu na spokojené tváře obou alpak pochopil. Všiml si však, že v misce s krmením před doupětem Chlupáče je stále ještě nesnědená tráva, a byl šokován.

Když si vzpomněl na prošlý pytel s jídlem v kuchyni, pocítil v srdci neklid. Šel tedy směrem k jídelně a uviděl, že se prošlého pytle s travním krmivem někdo dotkl, a v duchu už tušil, jak to dopadne.

Jonathan se s obavami vrátil do pokoje alpaky a viděl, že Chlupáč a Sněhová koule stále sladce spí, i když navenek se zdálo, že jsou v pořádku, ale nevěděl, jestli to bude mít nějaké následky. Zavolal svému příteli veterináři, aby se na ně podíval, a nedělal si starosti, dokud si nebyl jistý, že jsou v pořádku.

Obě alpaky po celou dobu diagnostiky tvrdě spaly a zdálo se, že o tom nevědí. Nehodlal se ptát, čím Emma Chlupáče a Sněhuláka krmila, a dnešek byl výjimkou, pokud se jim nic nestalo.

Nicméně od chvíle, kdy vešel dovnitř, si všiml, že v místnosti je výjimečně čisto, často se nedělá to, co je třeba, ale to, co se dělat nemusí, je dokonale čisté. Zítra si bude muset s Emmou o práci promluvit, aby se to neopakovalo.

Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Mezi námi a časem"

(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).

❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️